Issuu

Účinné látky a jejich léčivá síla Rostliny musí být pevně zakořeněné v zemi, aby dokázaly vzdorovat různým nebezpečím a hrozbám. Vyvinuly si různé zbraně – látky, kterými brání své klíčky. Například éterický olej v dobromysli (strana 134) působí jako přirozené antibiotikum. Mnoho těchto tzv. sekundárních rostlinných látek slouží člověku jako vysoce účinné léky – co využívá rostlina, to může být prospěšné i člověku. Specifický účinek rostliny vždy vyplývá z komplexních účinků všech obsažených látek. Izolovaná a jednotlivě podávaná účinná látka často působí úplně jinak.

jednotlivých substancí. Typickou vůni těchto olejů všichni známe – třeba z máty peprné, tymiánu, rozmarýnu, růže, celeru, kmínu, anýzu nebo fenyklu. Působí naprosto rozdílně: > protizánětlivě (např. heřmánek) > expektoračně – usnadňují vykašlávání (např. mateřídouška) > močopudně (např. jalovec, jehlice trnitá) > uvolňují křeče, působí proti nadýmání a brzdí kvašení (např. kmín) > tonizují (posilují) žaludek, střeva, játra, žlučník (např. andělika lékařská) > povzbuzují žlučník (např. máta) > podporují prokrvení (např. jalovec) > uklidňují (např. kozlík lékařský) > antibakteriálně (např. šalvěj) Éterické oleje > antiviroticky (tj. proti virům – např. Jde o velice prchavé – do éteru unikajítřezalka) cí – oleje, které se nemísí s vodou, nebo > antimykoticky (tj. proti plísním – jen velice málo. V rostlinách se vyskytunapř. oregano). jí poměrně často a mívají zcela charakteristickou vůni. V éterickém oleji jedi- Éterické oleje se z rostlin získávají šené rostliny se dá odhalit více než stovka trnou destilací. Častými základními látkami těchto olejů jsou monoterpeny, seskviterpeny a fenylpropanové sloučeniny. Lidské tělo vstřebává éterické oleje velice snadno pokožkou a dýchacím traktem. Když jsou vysoce koncentrované, měli byste je užívat jen v nepatrných dávkách, a nikdy je neaplikovat přímo na pokožku. Silně ji totiž podráždí a mohly by vyvolat alergické reakce. Éterické oleje vždy míchejte s mastnými oleji, například mandlovým nebo slunečnicovým Čerstvě nasbírané květy heřmánku jsou zdrojem cenných éterických olejů. olejem. 16

Účinné látky a jejich léčivá síla Alkaloidy Všechny obsahují dusík, a proto reagují zásaditě. Většinou se v rostlinách vyskytují rozpuštěné ve vodě. Dnes už se většinou vyrábějí synteticky. Tyto rostliny nejsou vhodné k přípravě čajů. Příklady alkaloidů: > chelidonin ve vlaštovičníku větším > protopin v zemědýmu lékařském > piperidin v rozchodníku ostrém > atropin v rulíku zlomocném > morfin v máku setém > kolchicin v ocúnu podzimním Alkaloidy se v nepatrných množstvích vyskytují i v „nejedovatých“ rostlinách. K rostlinným čeledím bohatým na alkaloidy patří pryskyřníkovité (oměj šalamounek), liliovité (ocún jesenní) a lilkovité (blín černý, rulík zlomocný).

Hořčiny Snadno se poznají podle hořké chuti. Také proto se nazývají „amara“ – podle latinského slova amarus – hořký. Regulují tvorbu trávicích šťáv v žaludku, činnost jater a slinivky břišní, podporují chuť k jídlu a látkovou výměnu. Rozlišujeme tři druhy hořčin: > Amara tonica: čisté hořčiny, které intenzivně upravují produkci žaludečních šťáv a navíc mají obecně tonizující účinky. Posilují tělo i při dlouhé nemoci a po jejím skončení (hořec, zeměžluč). > Amara aromatica: hořčiny s dodatečným účinkem éterických olejů. Chutnají hořce a aromaticky, působí navíc i na střevo a ovlivňují funkci jater a žlučníku, pomáhají při nadý-

Makovice a květy máku setého – pěstování této rostliny je v některých státech zakázáno.

mání a mají antibakteriální a antiparazitární účinek. Některé navíc podporují i vylučování moči – například pelyněk, andělika, řebříček. > Amara acria: to jsou hořčiny s příměsí palčivě chutnajících látek. Optimalizují trávení, zlepšují funkci krevního oběhu a upravují prokrvení tkání. Jsou obsažené například v zázvoru a hořčici.

Flavonoidy Původně se tak označovala žlutá rostlinná barviva, která se v rostlinném světě vyskytují úplně všude. Flavonoidy jsou souhrnný pojem pro řadu rostlinných látek, které sice nemají jednotný účinek, ale vyznačují se podobným chemickým skeletem. Dnes se jako flavonoidy označují jen takové sloučeniny, které mají fenylchromanovou strukturu – bez ohledu na barvu. Vyskytují se většinou jako glykosidy v nadzemních částech rostlin. Vždy se 17

Žlutým a oranžovým rostlinným barvivům vděčíme za teplé barevné odstíny květů měsíčku.

podílejí na celkovém účinku rostliny. Některé účinky jsou však charakteristické. > Stabilizují cévy a udržují je pružné (např. hloh jednosemenný). > Brzdí záněty, zachytávají radikály, chrání tkáně před škodlivými vlivy životního prostředí (např. zlatobýl kanadský). > Povzbuzují vylučování moči (např. přeslička rolní). > Brzdí uvolňování histaminu do tkáně, zmírňují svědění, zarudnutí a tvorbu pupínků (např. přeslička rolní). > Působí jako hormony (např. jetel červený).

Glykosidy Pod tímto pojmem se skrývá skupina látek obsažených v rostlinách, které jsou vázané na molekulu cukru. Úči18

nek glykosidu je spojený s necukerným radikálem, tzv. aglykonem. > Působí na srdce (např. náprstník červený, konvalinka vonná). > Rozpouští hleny (např. prvosenka jarní). > Mají projímavý účinek (např. kůra krušiny olšové). > Vyvolávají pocení (např. květy bezu).

Třísloviny Třísloviny jsou sloučeniny fenolu s velice komplikovanou stavbou. Vážou bílkoviny z pokožky a sliznice a mění je na odolné, nerozpustné látky. V tom spočívá jejich léčivý účinek: stahují, a tak zbavují půdy zárodky usídlené na poraněné pokožce a sliznici. Vytváří se tenká membrána chránící pokožku, která snižuje dráždivost tkáně – bolest a svědě-

Účinné látky a jejich léčivá síla ní se zmírňuje. Viry, bakterie a houby nenajdou žádnou živnou půdu. Rána se hojí a vzniká nová tkáň. Třísloviny brzdí záněty, zastavují krvácení, zmírňují dráždivé podněty a zastavují průjem. Jsou obsažené například v kontryhelu (strana 28) a řepíku lékařském (strana 24).

Kyselina křemičitá Rostliny z čeledi přesličkovitých a brutnákovitých i trávy odebírají z půdy velké množství kyseliny křemičité a ukládají si ji v buněčných membránách nebo v buněčné substanci. Kyselina křemičitá je nezbytnou součástí pokožky, vlasů, nehtů a tkání, a proto se tyto rostliny mohou použít k jejich posílení. Soli kyseliny křemičité se špatně rozpouštějí ve vodě, proto se při přípravě čaje musí části rostlin déle vařit – 15 minut. Příkladem rostliny s vysokým obsahem kyseliny křemičité je přeslička rolní (strana 68).

Saponiny Saponiny jsou rostlinné glykosidy, které s vodou vytvářejí trvanlivou pěnu, protože snižují povrchové napětí vody. > Rozpouštějí hleny při hluboko usazeném kašli (např. břečťan, prvosenka jarní). > Jsou močopudné a vyvolávají pocení (např. zlatobýl kanadský). > Uklidňují pokožku (např. mydlice lékařská). > Mohou vyplavovat otoky (např. aescin z jírovce maďalu). Saponiny zlepšují vstřebávání rostlinných látek, takže už nepatrné množství

účinné látky může dosáhnout velkého účinku. Nejsou tak úplně bezpečné, protože při předávkování mohou podráždit sliznici žaludku a střev a poškodit stěnu červených krvinek (hemolýza).

Slizové látky Slizové látky jsou látky obsahující sacharidy, které ve vodě silně nabobtnají a vytvářejí viskózní (vazkou) tekutinu. Ukládají se v tenounké vrstvě na sliznici a zmírňují podráždění nebo chrání před dráždivými látkami. Slizové látky pomáhají při > dráždivém kašli (např. podběl lékařský) > zácpě (např. len) > podrážděném žaludku (např. sléz) > zánětech žaludku a bolestech v krku (např. divizna). Slizové látky se ničí vařením. Proto se čaje z rostlin obsahujících tyto látky připravují zastudena.

Vitaminy, minerální látky, stopové prvky Jejich rozsáhlá a vyvážená nabídka ve výživě je esenciální (životně důležitá). Při přípravě čaje částečně přecházejí do roztoku, a podílejí se tak na jeho léčivém účinku. Hrají značnou roli > při tvorbě tkání, kostí, zubů a buněčných struktur (např. vápník a kyselina křemičitá v přesličce rolní), > jako zdroj stavebních látek pro enzymy a hormony (např. hořčík pampeliščí), > při aktivování procesů látkové výměny (např. zinek ve vrbině penízkové), > při ovlivňování funkce orgánů a hospodaření s vodou (např. draslík v kopřivě). 19

Portréty léčivých bylin

Aegopodium podagraria

Bršlice kozí noha Čeleď: miříkovité Výška: 50–100 cm Květen – září

tvoří kořenové oddenky

Hlavní znaky: vytrvalá bylina. Dlouhé podzemní oddenky, lysá, lodyha hranatá, listy jednou až dvakrát trojčetné, lodyžní lístky střídavé, s nafouklou listovou pochvou. Květy bílé, ve složených okolících, bez zákrovních listů. Plod podélný vejčitý, hladký, žebrovitě zvrásněná nažka. Výskyt a rozšíření: okraje lesa, křoviny, zahrady, takřka všude. Záměna: děhel lesní (Angelica sylvestris, strana 36). Lodyha rýhovaná. Listy dvakrát až třikrát zpeřené. Mladé rostliny jsou značně podobné, ale lodyha je mnohem silnější, na horní straně má centrální rýhu, vyrůstá z kůlového kořene. Prastará léčivá rostlina.

Aegopodium podagraria Biozelenina zdarma Nevyhubitelná – taková je strohá charakteristika bršlice. A to je dobře. Jako půdopokryvná rostlina dokáže bleskově ovládnout celou zahradu. Za rok se dokáže rozšířit až o 3 m2. Její kořeny se při vytrhávání lámou, jako by byly skleněné, a z každého sebemenšího úlomku vyroste další rostlina. Pomáhá jen pilné vytrhávání a konzumace. Zvláště mladé světlezelené listy jsou velice chutné a připomínají tak trochu karotku. Vyzkoušejte bršlici na chlebě s máslem, společně s dalšími bylinkami v tvarohu, jako polévku nebo osmaženou v olivovém oleji. Odkyselení těla Jako jarní bylinka obsahuje velké množství vitaminu C, karotenoidů a cenných minerálů, jako železa a manganu. Podporuje látkovou výměnu i uvolňování kyselých usazenin a jejich vylučování z těla. Blahodárně působí na pohyblivost kloubů a jejich regeneraci po dlouhé zimě. Z kořenů, které vytrháte na zahradě, můžete uvařit čaj, který působí Bršlice nesnášejí fazole Když vám bršlice na zahradě začne přerůstat přes hlavu, vyzkoušejte tip mistra zahradníka: přeryjte záhon, na kterém roste bršlice, nebo ho přejeďte vertikutátorem. Pak na něj vysejte do řad fazole, o něco hustěji než obvykle. Až dozrají, rovnou je znovu vysejte na stejné místo. Po druhé sklizni už na záhoně nezbude ani jediná bršlice.

Mladé listy děhelu lesního se velice podobají listům bršlice.

močopudně. Má i vnější použití: jestliže vás bolí nohy, připravte si koupel z kořenů bršlice. 100 g čerstvých kořenů povařte ve 2 litrech vody a nechejte táhnout 15 minut. Poté nálev vlijte do nádoby na koupel nohou a přidejte tolik vody, aby vám teplota byla příjemná. Kozí noha pomáhá při dně Aegopodium je odvozeno z řeckého aigos – koza a podos – noha. Listy skutečně připomínají svým tvarem otisk kozího kopýtka. Podagra je starý název pro dnu, nemoc, která ve stáří zbaví mnoho lidí možnosti pohybu. Mniši proto bršlici pěstovali v klášterních zahradách. Podagraria znamená léčící dnu. Jeden z mnoha českých lidových názvů zní podágrová bylina. 23

Agrimonia eupatoria

Řepík lékařský Čeleď: růžovité Výška: 30–100 cm Červen – září

vnější háčky češule rovnovážně odstávají

Hlavní znaky: vytrvalá bylina. Chlupatá. Lodyha přímá, pevná, v horní části rozvětvená. Dolní listy růžicovitě sblížené, šedoplstnaté. Listy přímo na lodyze, lichozpeřené. Žluté květy uspořádané do klasovitého květenství, koruna dlouhá 58 mm; 5 okvětních lístků. Plod češule, hluboce rýhovaná, s odstálými háčky. Výskyt a rozšíření: okraje cest a lesa, meze, slunná stanoviště, suché louky. Záměna: Listy se dají zaměnit s listy mochny husí nátržníku (Potentilla anserina, strana 146), ty jsou ale na rubu stříbřitě chlupaté. Květenství se podobá květenství divizny černé (Verbascum nigrum). Ta má listy řapíkaté a celistvé. Květy s fialovými chloupky na tyčinkách. Proti kašli.

Agrimonia eupatoria Podporuje paměť Řekové zasvětili řepík Athéně, bohyni moudrosti a vědění, která vyskočila z hlavy všemocného Dia. Možná proto Řekové přikládali rozmačkané kořeny řepíku na hlavu lidí, kteří ztráceli paměť. Uklidňuje podrážděné střevo Řepík sklízejte, jakmile začne kvést, a sušte jej na vzdušném a stinném místě. Řepíkový čaj – 1 lžička byliny zalitá 250 ml horké vody louhovaná 5 minut – čistí všechny sliznice těla. Pomáhá při ucpaných a zanícených vedlejších nosních dutinách a průjmovitých zánětech sliznice, proto se lidově nazývá útrobník. Pěstí a čistí hlasivky. Uvolňuje křeče – například i při bolestech žlučníku a kolikách – a tiší bolest. Díky jedinečné kompozici tříslovin, tripertenů, hořčin, éterického oleje a kyseliny křemičité posiluje celý organismus, aktivuje slezinu a imunitní Pro uvolnění

Čaj se špetkou řepíku můžete užívat takřka při všech potížích. Při problémech se žlučníkem, žaludkem a střevy si připravte řepíkové víno. Natrhejte asi 50 g kvetoucí byliny, nakrájejte ji a pak zalijte jedním litrem kvalitního červeného vína. Směs nechejte dva týdny táhnout, pak ji přefiltrujte a před ulehnutím užívejte 1 likérovou sklenku. Během noci si tak vyčistíte játra, střevo a sliznici.

Květy divizny černé mají purpurově fialové tyčinky.

systém. Mobilizuje – stejně jako zelený čaj – imunitní síly k boji proti rakovině. Harmonizuje hlas a duši Agrimonia znamená obyvatel polí. Eupator byl řecký král, který objevil čisticí účinky této jaterní byliny. Od dětství popíjel krev otrávených kachen, aby trénoval svá játra a uchránil se před otrávením. Kdo prý kloktá čajem z této „byliny pěvců“, chrání si hlasivky a získá jasný a čistý hlas. Bachova esence Agrimony vede k harmonii v lidské duši.