Je naãase bilancovat. Více neÏ ‰est desetiletí poté, co Hitler spáchal sebevraÏdu, uÏ není tfieba mít z nûho strach. Hitler uÏ nemá tajemství. UÏ nemÛÏe b˘t nebezpeãn˘. Je‰tû nikdy Ïádného politika v jediném století tolik nemilovali a tolik neproklínali. Je‰tû nikdy Ïádn˘ tak totálnû neztroskotal. V‰echno, co kdy chtûl, promûnilo se v opak. Chtûl b˘t zachráncem Evropy. Namísto toho z nûho byl katÛv pacholek celého svûtadílu a málem popravãí kontinentu. Chtûl z Evropy vládnout svûtu. Namísto toho byla Evropa posléze na 40 let pod vlivem dvou cizích supervelmocí. Chtûl na Sprévû vybudovat Germanii, hlavní mûsto svûta. Namísto toho bylo z rozbombardovaného a rozdûleného mûsta posléze boji‰tû studené války. Chtûl rozbít komunistické panství, a umoÏnil Stalinovi, aby své impérium roz‰ífiil aÏ k Labi. Chtûl zniãit evropské Îidy, a pfiispûl tak k tomu, Ïe vznikl siln˘ suverénní Izrael. AÏ do pádu berlínské zdi byl evropsk˘ svût rozpolcen˘ vedví pozdní pomstou Adolfa Hitlera. Oba nûmecké státy, jeho dûdicové, musely b˘t na ‰vu blokÛ atomov˘mi rukojmími sv˘ch pohlavárÛ. Jejich území bylo potenciálním bitevním polem nukleárního holocaustu, za nûhoÏ by se Nûmci byli ocitli sjednoceni v masovém hrobû. To je za námi. Nûmecko, jaké to ‰tûstí a milost dûjin, je znovu jednotné a svobodné. Svobodné, tedy i bez Hitlera? Ne, ten za námi není. HitlerÛv temn˘ stín je pofiád je‰tû vidût. Tak jako pfiedtím je Hitler, Raku‰an, v celém svûtû nejznámûj‰ím Nûmcem – pofiád je‰tû víc neÏ Beckenbauer, neÏ Helmut Kohl a neÏ Boris Becker. Tak rádi bychom se mu vymanili, rádi bychom byli »normální zemí«! JenÏe znovu a znovu nás k nûmu nemilosrdnû vracejí. Pofiád je‰tû jsme Hitlerov˘mi dûdici, aÈ chceme nebo ne. Ne a ne se ho zbavit. Teprve dnes, po cel˘ch desetiletích, vychází najevo, Ïe nejvlastnûj‰ím mene tekel jeho panství, nejvlastnûj‰ím dûdiãn˘m
7