Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 13
KAPITOLA I
Varuj se pátrat po tom, co bude zítra Quid sit futurum cras, fuge quaerere HORATIUS
Ischie, hrabství v Neapolském království, 1500–1520 Loì si razila cestu vlnami a zvolna mífiila k aragonskému hradu. Ischie leÏela jen nûkolik hodin cesty od Neapole, ale mofie dnes bylo neklidné. Místní hrad se hrdû tyãil do v˘‰e uÏ takfika pût set let. Chránil obyvatele pfied nájezdy pirátÛ a francouzsk˘ch korábÛ a uÏ z dálky vítal ‰panûlské pfiátele a neapolské ‰lechtice. Teì se k nûmu blíÏil jeho pán, hrabû Roberto, se sv˘mi dvûma dcerami. Obû byly na palubû, ale jen star‰í z nich mohla vnímat hrÛzu, kterou v ní hrad i mal˘ ostrov vzbuzoval. Proti krásnému ¤ímu a jeho malebn˘m stavbám pro ni pfiedstavoval vûzení, kterému se Vittorie odmítala podfiídit. Stesk po matce se den ode dne prohluboval a otec ji za to pfiísnû trestal. Hrabû Roberto se jen tûÏko smifioval s tím, Ïe Vittorie nikdy nebude tak silná jako on a její odváÏná matka. Byla jemná, mûla ráda umûní a knihy. Hodila se spí‰ do klá‰tera neÏ do drsného prostfiedí hradu. 13
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 14
Zato jeho druhá dcera Annabela si mohla plíce vykfiiãet, kdyÏ se loì blíÏila k bfiehÛm ostrova, a síla jejího kfiiku dávala hrabûti nadûji, Ïe z ní jednou vyroste silná Ïena. „Vítejte, pane, koneãnû jste doma,“ pravil správce hradu, kdyÏ Roberto vystoupil z lodû. „Signorino, vítejte i vy. Povûsti o va‰í kráse opravdu nelhaly,“ poklonil se bledé Vittorii. Ta se sv˘ma velk˘ma oãima rozhlíÏela kolem. Bylo chladno a siln˘ studen˘ vítr vyvolával na mofii vysoké vlny. „Je mi zima, otãe, smím jít hned do sv˘ch komnat?“ ‰pitla ustra‰enû. „Ov‰em, ale nejdfiív se musí‰ seznámit s obyvateli hradu. Mበtady novou chÛvu, je to Ïena, která peãovala o samotného neapolského krále. Teì se bude starat o tebe a Annabelu.“ „Anna bude bydlet se mnou? VÏdyÈ je to bastard…,“ namítla dívka, aniÏ si uvûdomila, co zpÛsobí. Otec ji hrubû popadl a zatfiásl s ní. Dûvãe se rozplakalo a kleklo pfied ním na kolena. „Omlouvám se, padre, nezlobte se. Anna mÛÏe b˘t se mnou.“ „Anna musí b˘t s tebou! Je to tvá sestra, a pokud pfied ní nûkdo z vás…,“ ukázal do houfu slouÏících a pak na svou dceru, „… jen jedinkrát vyfikne slovo bastard, tak ho nechám stáhnout zaÏiva z kÛÏe! A tebe taky!“ zafival na Vittorii a tûÏk˘mi kroky se vydal od nábfieÏí k hradu. Dívka vstala a sledovala sluhy. Nikdo se k ní ani nepfiiblíÏil, jako by ona, a ne plaãící mimino byla ten levoboãek. AÏ po chvíli se k ní sklonila vysoká Ïena a pohladila ji jemnû po vlasech. Dívenka k ní vzhlédla a usmála se. „Jsem Marta Fiore, va‰e chÛva, Vittorie. Zavedu vás do pokojÛ, abyste se mohla vykoupat a trochu zahfiát.“ 14
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 15
Malá hrabûnka byla star‰í Ïenû vdûãná. Podala jí ruku a následovala ji do komnat. „Hrad je velk˘. Velk˘ a krásn˘,“ prohodila k dívce chÛva, kdyÏ ji pozdûji veãer provázela kolem hradeb. „Je odsud tak nádhern˘ v˘hled na mofie. Copak je asi za ním?“ zasnilo se dûvãátko. „Vidûla jsem tam vzadu svûtlo, jako by po mofii plula hvûzda.“ „Hvûzda? Kdepak, sleãno, to jsou ‰panûlské lodû, které plují na Sicílii a Sardinii. âasto se tu zastaví a vበotec je pohostí.“ „A Italové tady nejsou?“ vyzvídala Vittorie. „Signorino, vidím, Ïe nejste dobfie informovaná. VÏdyÈ my, co zde Ïijeme, jsme Italové, a jsme na to hrdí. Ale protoÏe nám vládne ·panûlsko, musíme ho ctít,“ vysvûtlovala chÛva. „Jste jako maminka, ta také tvrdila, Ïe jsem Italka. Jen pfied otcem jsem se o tom nesmûla zmínit. Jinak se stra‰nû rozzlobil.“ „Tak budeme také mlãet, aÈ se nehnûvá. A to, co jsem vám povûdûla, nikomu nefiíkejte, sleãno,“ varovala dívku Ïena, která zdej‰í aragonskou nadvládu nenávidûla stejnû jako ostatní Italové. Vychovávala kdysi neapolského krále, kter˘ byl synem levoboãka krále ‰panûlského. DvÛr byl pln˘ strachu a lidé se museli pfietvafiovat. Byla ráda, kdyÏ mlad˘ pán uÏ její sluÏby nepotfieboval. Tady se cítila svobodná a malá svûfienka ji uÏ teì pokládala za svého spojence. „Musíme jít, Vittorie, ukáÏu vám je‰tû ostatní ãásti hradu. Je krásn˘ a Ïije zde skoro tolik lidí jako ve vesnicích na ostrovû. V‰ak to sama poznáte.“ Vzala dívku za ruku a ukázala jí nedaleko stojící katedrálu. „To je katedrála Assunta, nádherná stavba. Jed15
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 16
nou v ní budete mít svatbu, uvidíte,“ pohladila Vittorii po tváfii. „A na nejvy‰‰ím nádvofií je dal‰í, chrám svaté Marie delle Grazie. SlouÏí poddan˘m a rybáfiÛm, ktefií nás zásobují sv˘mi úlovky. Ale to, co vás bude urãitû nejvíc zajímat, jsou podzemní krypty. Vypadají stra‰idelnû, ale aÏ se do nich podíváte, tak se bát pfiestanete.“ „Tam je pochovan˘ mÛj dûdeãek a babiãka?“ zajímala se dívka. „Ano, odpoãívají tam va‰i pfiíbuzní, ale i panstvo z rodu Anjou, které zde Ïilo je‰tû pfied pfiíchodem AragoncÛ. Krypta je stará dvû stû let a jsou v ní nádherné malby, v‰ak uvidíte sama, aÏ tam s otcem pÛjdete.“ „A co je v tûch zamfiíÏovan˘ch oknech, které jsem vidûla, kdyÏ jsme pfiijíÏdûli?“ Marta se zarazila. Ischie mûla i svou temnou stránku, kterou tak trochu pfievzala od ·panûlÛ. Ano – inkvizice, zfiízená za vlády Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské, fiádila i v jejích drÏavách. Muãírna byla i zde hojnû vyuÏívána a kat nemûl nouzi o práci. „To se brzy dozvíte, dítû,“ odbyla ji chÛva. „A dál na severní stranû je klá‰ter a sestry, které tam sídlí, se modlí za spásu na‰ich du‰í. AÏ vበotec pfiikáÏe, zavedu vás za nimi a budou vás uãit z Bible,“ dodala. „Já znám nûkteré pasáÏe z Bible. Maminka mû uãila…,“ vyhrkla Vittorie. „Va‰e maminka musí b˘t chytrá Ïena, nûkdy mi o ní budete vyprávût. Teì uÏ je ale ãas k veãefii. Bude se podávat ve velkém sále. Potom mÛÏeme z hradního okna pozorovat lodû,“ pravila chÛva a odrhnula dívce zlaté prameny z tváfie. „Jste moc krásná, signorino, pravá Colonna. Brzy si tady zvyknete, uvidíte.“ Dívka se smutnû usmála a prokfiehl˘ma rukama objala chÛvu kolem pasu. AlespoÀ na chvíli si pfiipadala 16
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 17
jako s maminkou, o které uÏ mûsíc nesly‰ela ani slova. A o tom, Ïe se otec z politick˘ch dÛvodÛ nesmí vrátit do ¤íma, nemûla vÛbec tu‰ení.
O devût let pozdûji Politická rozdrobenost dûlala z Itálie snadnou a lákavou kofiist pro sousední státy Francii a ·panûlsko, které pokraãovaly v jejím zabírání a niãení. Takzvaná válka o Itálii pusto‰ila zemi a lid umíral hlady. V oblastech ovládan˘ch ·panûly byla moc v rukou místokrálÛ a jejich soudÛ. Místokrálové vytváfieli novou ‰lechtu tak, Ïe prodávali a rozdávali ‰lechtické tituly, léna a hodnosti u dvora. Nejvíce bylo ‰panûlsk˘ch ‰lechticÛ, ktefií do Itálie pfiijeli za nov˘m majetkem. Lid, zbídaãen˘ krut˘m vykofiisÈováním, se boufiil. ·panûlsku museli platit obrovské danû. V Neapoli vzrostly odvádûné danû z dvou a pÛl milionÛ dukátÛ na sedm milionÛ. V˘bûrãí daní si vybírali velké ãástky i pro sebe, a lid tak nemûl velké ‰ance na lep‰í Ïivot. „V Neapolském království se pr˘ platí danû i z toho, Ïe máte hlavu na krku, pánové!“ vykfiikoval rozjafienû mark˘z z Pescary a cel˘ dvÛr se otfiásal smíchem. Konala se velkolepá slavnost a hrabû Roberto pozval umûlce, hudebníky, ale také ‰lechtu z Neapole a celé Itálie. Bylo mu ãtyfiicet, a tak slavil, co mu zdraví dovolilo. Îe lid v podhradí a chud˘ch vesnicích strádal a dûti umíraly hlady, ho vÛbec nezajímalo. „Jste skvûl˘ vypravûã a máte smysl pro humor, pane, to se bude mé dcefii líbit. To, Ïe jste kapitánem ‰panûlské armády v Itálii, jí zatím nefiíkejte. Je pfiesvûdãená vlastenka; její matka jí navíc do hlavy nasadila podivné 17
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 18
hlouposti,“ po‰eptal hrabû mark˘zovi a zatváfiil se spiklenecky: „Víte co? Zatajíme jí to aÏ do va‰í svatby!“ „Nic jí nepovím, pane. Na va‰i dceru jsem ale hodnû zvûdav˘. Má pr˘ ty nejkrásnûj‰í vlasy na svûtû.“ „No, hezká je jako obrázek, jen trochu moc citlivá. Je to Ïena, a tak není divu, Ïe se neumí sama rozhodovat a ãasto propadá pláãi,“ pronesl hrabû navenek ledabyle, ale v nitru zufiil. UÏ nejménû pfied pÛl hodinou pro Viktorii poslal, ale ona nikde. Její Ïenich na ni ãekal i s celou svou druÏinou, ale dáma se odmítala ukázat! „A kdepak va‰e dcera vûzí, pane Roberto? âekám na ni uÏ hodnou chvíli. Vypil jsem dva poháry vína a snûdl celé kufiátko, a ona pofiád nikde. Brzy se mi bude chtít spát,“ stûÏoval si host. „To je nesmysl, Alberto. Dáme si je‰tû jeden pohárek,“ zabruãel Roberto pod vousy a vstal. „Hrajte, muzikanti! A ty nejhezãí písnû, aÈ se nበhost královsky baví!“ Hudebníci uposlechli a spustili pûknû zvesela. „Zajdu pro svou dceru sám, pane, nejspí‰ jde o nûjaké nedorozumûní,“ pfiinutil se hrabû k úsmûvu a vykroãil smûrem ze sálu. Pfie‰el nádvofií a stoupal po schodech ke komnatám dcer. V‰ude vládlo ticho, coÏ ho rozzufiilo je‰tû víc. „Signoro Fiore! Kde jste?!“ hulákal na chladné chodbû a zabu‰il na hlavní dvefie. Otevfiela mu sluÏebná a ustra‰enû se uklánûla. „Signora s va‰imi dcerami vy‰ívá, pane,“ ‰pitla a radûji se klidila z cesty. Hrabûti nezb˘valo neÏ je vyhledat sám. V‰echny tfii sedûly ti‰e v loÏnici chÛvy a pfii svitu louãí vy‰ívaly. Deãky byly pfiekrásné, záfiily v‰emi barvami, a kdyby s ním nelomcoval vztek, Roberto by tak zdafiilou práci s potû‰ením ocenil. 18
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 19
„Pfiejete si, pane?“ zvedla se hbitû chÛva a uklonila se. „Ano, uÏ pfied drahnou chvílí jsem poruãil, aby Vittorie pfii‰la do sálu!“ zahfiímal a vrhl se k dcefii, jeÏ teì zbledla strachy. OdloÏila vy‰ívání a stála proti nûmu útlá a malá, jen vysok˘ úães ji dûlal trochu vy‰‰í. „Já svého Ïenicha nechci vidût, otãe, nechci se je‰tû vdávat…,“ rozplakala se a sepjala prosebnû ruce. „NenuÈte mû k tomu, jsem je‰tû pfiíli‰ mladá,“ nafiíkala, ale Roberto byl neoblomn˘. „Bûhem chvíle aÈ jsi v sále, nebo tû zpráskám biãem. Je ti uÏ sedmnáct a na vdavky jsi víc neÏ zralá! Alberto Ferrante d’Avalos, mark˘z z Pescary, mÛj bratranec, je velmi dobrá partie. Rodinû d’Avalos patfií Ischie uÏ pfies padesát let. A dlouho je‰tû patfiit bude, protoÏe ty si toho mladíka vezme‰! Má ‰panûlskou krev, která tvé italské jenom prospûje,“ dodal dÛraznû a pak pohlédl na mlad‰í dceru. Annabela mûla ‰ibalsk˘ v˘raz v oãích a usmívala se. „Co je ti k smíchu, Anno? Ty se k sálu nesmí‰ ani pfiiblíÏit. Pamatuj si to, nebo tû uvûzním! Zavfiu tû do krypty, kde se bude‰ potmû tfiást hrÛzou celou noc,“ pohrozil jí, neboÈ znal její neposednou povahu. Mûla b˘t spí‰ muÏ neÏ dívka. Ve sv˘ch devíti letech byla stateãnûj‰í neÏ její dospûlá sestra. „ZÛstanu tady, otãe, ale pokud…,“ zkusila dívka vyjednávat. „Îádné pokud, dítû! Tv˘ch vrtochÛ uÏ bylo dost!“ zarazil ji, vrhl poslední varovn˘ pohled na Vittorii a spû‰nû se vzdálil. Îeny zÛstaly opût samy a Vittorie se rozplakala. „¤íkala jsem vám, Ïe musíte poslechnout, co vám otec pfiikázal. UÏ více neÏ tfii roky svatbu odkládáme a já vás omlouvám a lÏu. Nyní je s tím konec, signorino, sly‰ela jsem, Ïe ten mark˘z je hezk˘ a laskav˘. Budete s ním ‰Èast19
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 20
ná, uvidíte,“ povzbuzovala dívku chÛva. Ta v‰ak dál ronila zoufalé slzy. Annabela nechápala, proã sestra pláãe. Ona plakala jen málokdy. Jenom kdyÏ ji otec uhodil, protoÏe ho urazila. A uÏ vÛbec nerozumûla tomu, proã její sestra bere svého Ïenicha jako nepfiítele. „Sestfiiãko, já ti pomÛÏu,“ mrkla na Vittorii. „NemÛÏe‰ mi pomoct, maliãká, ale jsi hodná, Ïe se mnou cítí‰.“ „To je pravda,“ pfiitakala chÛva. „Hlavnû nikam nechoìte a nic nedûlejte, Anno, jinak nás potrestají v‰echny tfii!“ Odvedla Vittorii do její komnaty a tam ji pfievlékla do tmavomodr˘ch ‰atÛ z brokátu. Korzetem ji stáhla tak silnû, Ïe útl˘ pás mohly muÏské ruce snadno obejmout. Ale pfiestoÏe se nevûsta nakonec pfiece jen nachystala, schylovalo se k ne‰tûstí. Annabela se rázn˘m krokem vydala do hlavního sálu. Nechala si sluÏebníky otevfiít dvefie a smûle ve‰la dovnitfi. Spatfiila spoustu muÏÛ, ktefií bujafie popíjeli a smáli se. V krbu se opékalo sele a pod ním jehnû. Nad vÛní peãeného masa se jí sbíhaly sliny. Mûla v‰ak své poslání, proto zamífiila pfiímo k otci. Robert zdû‰enû vyskoãil. „Co tady dûlá‰?!“ zafival tak, Ïe v‰ichni rázem zmlkli. „Pfii‰la jsem jako nevûsta, pane,“ odvûtila dívka a zkoumavû se zadívala na muÏe po otcovû pravici. „Vy jste mark˘z, pane?“ Alberto se smíchem pfiik˘vl a dívka mu roztomile nabídla svou malou ruãku. „Myslel jsem, Ïe va‰e dcera je star‰í, Roberto. Ani se nedivím, Ïe nepfii‰la vãas. Jistû uÏ dávno spala. Posaì se, maliãká,“ pobídl ji mark˘z a Anna poslechla. 20
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 21
„Mበhlad?“ zeptal se jin˘ muÏ s úsmûvem a dûvãe radostnû pfiik˘vlo. „Annabelo!“ zaburácel zlovûstnû hrabû a sundal dceru ze sedátka. „Jen ji nechte, pane Roberto, je to krásná dívka. Za pár let z ní vyroste skvûlá Ïena… jen nejspí‰ trochu neposlu‰ná,“ chechtal se mark˘z, ãímÏ hradního pána podráÏdil je‰tû víc. „Omluvte mû, vzácní hosté. Pfiedám dítû chÛvû a pfiivedu pravou nevûstu.“ „Doufáme, Ïe je star‰í,“ hulákal rozjafien˘ dav. Hrabû vyvedl Annu ven. Tam se na ni zle podíval. Nejradûji by jí natloukl, ale nemohl. Miloval ji víc neÏ svou legitimní dceru, a tak jí mnohé nezbednosti trpûl. „Musím tû potrestat, co mi poradí‰?“ pravil tak pfiísnû, Ïe se její ãerné oãi zaleskly strachem. „Mûl bych tû hodit do mofie, Anno. Neudûlám to, ale splním to, co uÏ ti dlouho slibuju,“ rozhodl se a táhl ji ke vchodu do krypty. „Né, né, to ne, tatínku!“ bránila se dívka. „Bojím se! Stra‰í tam! SluÏebné si o tom povídaly. Prosím vás, já uÏ budu hodná!“ Ïadonila, ale otec byl neoblomn˘ a tvrdû ji vlekl dál. I kdyÏ mu to rvalo srdce, musel dcerku potrestat. „Jsi má dcera, urozená dívka, a chovበse jako dûveãka! ZaslouÏí‰ si trest. Proã jsi vlastnû pfii‰la ty, a ne Vittorie?!“ „Chci se vdát,“ ‰pitla nevinnû, ale otec se rozãílil je‰tû víc. Odemkl kryptu a strãil dívku dovnitfi. „Tak ty si ze mne bude‰ je‰tû dûlat blázny? To ví‰, Ïe tû vdám, a co nejdfiív! Hned jak dospûje‰!“ zavolal za ní a zamknul. Sly21
Proklet˘ pÛvod - zlom
13.3.2013
8.01
Stránka 22
‰el, jak pláãe a bu‰í do dvefií. Radûji se rychle vrátil za sv˘mi hosty. KdyÏ vstoupil do sínû, vidûl, Ïe Vittorie je uÏ zde. Stála ti‰e a nehnutû na místû. Vzal ji proto jemnû za rámû a pfiivedl blíÏ k Albertovi. Se zájmem si ji prohlíÏel a jeho hnûdé oãi se roz‰ífiily úÏasem. „Vítejte u stolu, signorino, je mi potû‰ením se s vámi seznámit. Jste pfiekrásná,“ za‰veholil, aÏ se dívka zardûla rozpaky. ChÛva mûla pravdu, byl hezk˘ a mûl pfiíjemn˘ hlas. Tmavé vlasy se mu kroutily kolem u‰í a spadaly na ramena. „Také mû tû‰í, pane,“ ‰pitla stydlivû a posadila se vedle nûho. „Tahle nevûsta je uÏ pfiijatelnûj‰í,“ smála se druÏina a hrabû s ní. „Smím vám nabídnout víno, Vittorie?“ po‰eptal jí do ucha mark˘z, ale ona zdvofiile odmítla. Otec se k ní v‰ak naklonil a víno jí nalil sám. „Jen si dej, dítû. Dnes je tvÛj velk˘ den. Mበzásnuby, musíme pfiipít na tvé zdraví!“ zvolal a v‰ichni pozvedli poháry, aby si pfiipili, ten veãer uÏ nejménû podvacáté. „Jste pÛvabná a máte nádherné vlasy,“ usmál se na ni mark˘z a ona nesmûle usrkla vína. „Stydíte se? To nechápu, vÏdyÈ va‰e sestra je tak kuráÏná. Vy jste prav˘ opak.“ „KaÏdá jsme jiná, pane, snad je to tak lep‰í,“ odvûtila ti‰e Vittorie a rozhlédla se kolem sebe. Otec pofiádal pitky ãasto, Ïeny tam v‰ak nemûly pfiístup, a tak byla na hostinû jen málokdy. Snad jen kdyÏ pfiijel vyslanec Aragonského dvora nebo mûla narozeniny. Tehdy se smûla oslav zúãastnit a tanãit. Víno jí brzy stouplo do hlavy, a tak se postupnû uvolnila a svého budoucího manÏela si prohlíÏela uÏ ne po22