Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 5
[1]
B
ylo mi patnáct let, kdyÏ mne mí rodiãe poslali do jezdecké ‰koly pro dívky Yonahlossee. ·kola se nacházela v Severní Karolínû, v Blowing Rock, ukrytá v pohofií Blue Ridge. Mohli byste projet kolem vstupu a vÛbec ho pfiitom nespatfiit, pokud jste nehledali opravdu peãlivû; mÛj otec jej minul ãtyfiikrát, neÏ se pfiesvûdãil o tom, Ïe jsme skuteãnû dorazili na správné místo. Otec mne odvezl z Floridy do Severní Karolíny. Mí rodiãe! Nevûfiili mi ani natolik, aby mne nechali jet samotnou vlakem. Stoupali jsme po horsk˘ch silnicích, které znaãnû zpomalovaly jízdu. Silnice byly úzké, vypadaly nedokonãené, klikatily se a pak zase lomily v ostr˘ch úhlech. MÛj otec toho bûhem jízdy moc nenamluvil. Zastával názor, Ïe pfii jízdû je tfieba se maximálnû soustfiedit na fiízení. Své první auto, Chrysler Roadster, si koupil teprve pfied pûti lety, v roce 1925, takÏe nebyl zrovna zku‰en˘m fiidiãem. První noc jsme se zastavili v Atlantû, a poté, co jsme se ubytovali v hotelu, mne otec poÏádal, abych se hezky oblékla. Vzala jsem si tedy fialové hedvábné ‰aty se zúÏen˘m pasem a potiskem rÛÏov˘ch kvûtÛ. Mûla jsem s sebou i matãinu norkovou ‰tólu, kterou jsem si vzala pfiesto, Ïe s tím matka nesouhlasila. KdyÏ jsem byla je‰tû dítû, mûla jsem povoleno nosit ‰tólu jen pfii v˘jimeãn˘ch pfiíleÏitostech, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce, a tehdy jsem získala dojem, Ïe je ve skuteãnosti moje. Teì, 5
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 6
A N TO N D I S C L A FA N I OVÁ
kdyÏ jsem ji uÏ nosila podle svého vlastního uváÏení, to pro mû bylo urãit˘m závazkem, moÏná i bfiemenem, jakkoli byla elegantní. Na tento typ oblékání jsem se pfiece jen cítila pfiíli‰ mladá, ale ve skuteãnosti to nebylo ‰aty; bylo to m˘m tûlem, ve kterém jsem se je‰tû necítila úplnû sama sebou. Teprve nedávno mi narostla prsa, malá a kfiehká, a uvnitfi jsem se stále je‰tû cítila jako nezralé dítû a ne jako dívka. Otec vypadal ve svém ‰edém obleku s prouÏkem jako obvykle, aÏ na to, Ïe si zastrãil do klopy saka limetkovû zelen˘ kapesník. Tehdy to je‰tû nebyla tak neonovû jasná, agresivní barva jako dnes, tohle byla skuteãná barva zralé limetky. Pfied vchodem do restaurace jsem vzala otce za ruku, jak to obvykle dûlávala matka. Pfiekvapenû se na mû podíval. Usmála jsem se a snaÏila se zadrÏet slzy. Stále jsem neztrácela nadûji, Ïe mne otec nenechá v Severní Karolínû, Ïe má ve skuteãnosti pro nás dva nûjak˘ jin˘ plán. Oãi jsem uÏ mûla celé oteklé, dva t˘dny jsem proplakala; ale vûdûla jsem, Ïe otce bolí, kdyÏ vidí nûkoho plakat. Zemû se zmítala ve velké hospodáfiské krizi, ale moje rodina jí nijak neutrpûla. Otec byl lékafi a lidé byli vÏdy ochotni platit za své zdraví. V rodinû byly i jiné majetky, takÏe jsme nebyli závislí jen na otcovû v˘dûlku. Nûktefií otcovi pacienti ale byli tak chudí, Ïe mu za jeho sluÏby místo penûz museli nabízet ovoce ze zahrádky. To jsem pak sama mnohokrát vidûla, kdyÏ jsem se vrátila z Yonahlossee. Ale tahle krize nebyla dÛvodem, proã jsem musela odejít z domova. Pfiedtím jsem domov opou‰tûla jen zfiídka. Bydleli jsme v malém mûsteãku ve stfiední Floridû pojmenovaném po nûkdej‰ím indiánském náãelníkovi. V létû tu b˘valo nesnesitelné horko – tehdy je‰tû neexistovala klimatizace – a zimy tu byly pfiíjemné a krásné. Tak krásné, Ïe hravû vyváÏily úmorná letní vedra. Sousedy jsme vídávali zfiídka, ale mûla jsem tu v‰e, co jsem potfiebovala. Patfiil nám pozemek o rozloze tisíc akrÛ a nûkdy jsem s pfiedem pfiipraven˘m balíãkem s obûdem vyrazila na svém poníku Sasim a vracela se aÏ se západem slunce na veãefii, aniÏ bych cestou potkala jedinou Ïivou du‰i. 6
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 7
J E Z D E C K ¯ TÁ B O R YO N A H L O S S E E
A pak tu byl Sam, moje dvojãe. Znamenal pro mne ze v‰eho nejvíce. V hotelové restauraci jsme si s otcem objednali filet mignon s peãenou fiepou. Okna v restauraci sahala skoro aÏ ke stropu. Kdykoli jsem vyhlédla ven na ulici, spatfiila jsem rozmazan˘ odlesk sebe samé; byla jsem celá fialová a cítila se trapnû. Byli jsme v restauraci jedin˘mi hosty a otec uÏ podruhé pochválil moje ‰aty. „Vypadበnádhernû, Theo.“ Moje celé jméno je Theodora. Je to tradiãní rodinné jméno. Thea mi zaãal fiíkat brá‰ka Sam, kdyÏ jsme spolu byli sami. KdyÏ jsem si na nûj vzpomnûla, sousto mi zhofiklo na jazyku. SnaÏila jsem se nemyslet na to, co teì dûlá mÛj bratr. Otec mi zopakoval, Ïe v jezdecké ‰kole budu moci jezdit na koni kaÏd˘ den kromû nedûle. Podûkovala jsem mu. Sasiho jsem musela nechat na Floridû, ale to bylo v pofiádku. UÏ jsem z jízdy na poníku vyrostla, byla jsem pro nûj pfiíli‰ velká. Pomy‰lení na nûj mû ale znovu zabolelo. Byl tak krásnû zbarven˘! Mûl pfiekrásnou srst, bílé a ãerné skvrny pokr˘valy rovnomûrnû jeho tûlo; a kaÏdé oko mûl jiné, jedno modré a druhé hnûdé. To samo o sobû není u koní nic neobvyklého, ale Sasi mûl navíc jinak zbarven˘ i porost nad oãima – nad modr˘m bíle a nad hnûd˘m ãernû. Ta veãefie byla na‰e poslední spoleãné jídlo na cel˘ rok, a pfiesto jsme vût‰inu ãasu mlãeli. Nikdy pfiedtím jsem nejedla sama jen s otcem. S matkou ano, nûkolikrát, a samozfiejmû se Samem, ale nikdy ne s otcem. Nevûdûla jsem, co mu mám fiíct. Po v‰ech tûch problémech doma jsem se bála zaãít mluvit o ãemkoli. „Brzy se vrátí‰ domÛ,“ fiekl otec nad kávou a cr`eme brulée. „AÏ se vyfie‰í v‰echny ty zmatky a nepofiádky.“ Tohle mû vydûsilo. Usrkla jsem ze svého ‰álku tak rychle, aÏ jsem si spálila rty. Takhle vÏdy mluvívala jen matka. Otec jen zfiídka hovofiil o nepfiíjemnostech jakéhokoli druhu, aÈ uÏ osobních nebo vzdálen˘ch. MoÏná i proto jsem toho v té dobû vûdûla tak málo o hospodáfiské krizi. ^
7
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 8
A N TO N D I S C L A FA N I OVÁ
Usmál se na mne sv˘m nenápadn˘m zpÛsobem, to mne trochu zahfiálo. KdyÏ se usmívala matka, byly jí vidût v‰echny zuby, usmívala se celou tváfií. OtcÛv úsmûv byl ménû zjevn˘, ãasto sotva postfiehnuteln˘. V tuhle chvíli ale znamenal, Ïe mne otec stále je‰tû miluje, pfies to v‰echno, co jsem udûlala. Pfiála jsem si, aby fiekl, Ïe je v‰echno v pofiádku, ale otec nebyl lháfi. Nebylo to v pofiádku a nebylo síly, která by zastavila ãas a vrátila v‰e zpût. Îádné místo jsem nikdy tak nemilovala jako svÛj domov, kde jsem se narodila a kde jsem vyrÛstala aÏ do chvíle, neÏ… se to stalo. Tahle láska by se dala snadno vysvûtlit tím, Ïe tu byla moje matka, otec a bratr. To je pravda. Ale nemohu pfiem˘‰let o své rodinû, aniÏ bych si nevybavila zahrady, po nichÏ se procházeli, altán, kam si chodívali ãíst, nebo loÏnici, kde se ukládali ke spánku. DÛm a jeho okolí jsem milovala nezávisle na lidech, ktefií tu Ïili. Znala jsem dÛm a dÛm znal mne, nacházeli jsme v sobû navzájem jakousi útûchu. MoÏná je to absurdní, ale bylo to kouzelné místo. Pfiiznávám, Ïe jsem byla snad smutnûj‰í z toho, Ïe opou‰tím svÛj domov neÏ rodinu. Nikdy jsem nebyla pryã víc neÏ na nûkolik nocí, a kdyÏ jsem se pak vrátila, cítila jsem, Ïe se zmûnil. I já jsem se zmûnila. KdyÏ jsem se pozdûji znovu setkala se sv˘mi rodiãi na nádraÏí v Orlandu, byla jsem uÏ docela jin˘m ãlovûkem. Opustila jsem svÛj milovan˘ domov a byla pfievezena do jezdecké ‰koly Yonahlossee, do místa urãeného pro dívky z bohat˘ch rodin, které po absolutoriu ãeká v˘hodné manÏelství. Dozrála jsem pfiesnû do vûku, kter˘ byl pro Yonahlossee ideálním.
Tehdy jsem ale o tom místû nevûdûla nic, kromû toho, Ïe mû sem rodiãe posílají, aby mne nemuseli nûjak˘ ãas vidût. KdyÏ jsme dorazili k cíli, byl zrovna soumrak; tuhle melancholickou hodinu jsem vÏdycky nesná‰ela. Jeli jsme po dlouhé 8
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 9
J E Z D E C K ¯ TÁ B O R YO N A H L O S S E E
‰tûrkové silnici vinoucí se pod pfiíkrovem obrovsk˘ch dubÛ. Cesta se mi zdála nekoneãná a napadlo mû, Ïe potrvá t˘dny a t˘dny, neÏ tudy budu moci jet znovu. Otec pevnû svíral volant a mhoufiil oãi. To dûlal vÏdy pfiedtím, neÏ skonãil s nûjak˘m úkolem nebo prací. Automobil zastavil na malém ãtvercovém námûstíãku – pozdûji jsem se dozvûdûla, Ïe se tomu prostranství tak fiíká – chránûném dfievûnou konstrukcí se ‰indelovou stfiechou. Rozhlédla jsem se, zda nûkde neuvidím nûjakou dal‰í dívku, ale nikdo tu nebyl. Otevfiela jsem dvefie auta. „Theo!“ zavolal na mne otec, ale ignorovala jsem jej. Spustila jsem nohy na zem, na hlínu, která byla tak odli‰ná od té, kterou jsem znala z Floridy. Tam byla pÛda v tuto roãní dobu vyschlá, zatímco zde byl i vzduch prosákl˘ vlhkostí, úplnû jinou, neÏ je tomu u oceánu. Na Floridû jste byli vÏdycky poblíÏ oceánu, i kdyÏ jste bydleli hodinu jízdy od nûj jako my, ale zde jsme najednou byli ze v‰ech stran obklopeni horsk˘m masivem. Nahlédla jsem do budovy, která stála pfied námi, zatímco si otec peãlivû ovûfioval, zda je v autû v‰e správnû vypnuté. VÏdycky to tak dûlával. Budova byla zvlá‰tní, nikdy pfiedtím jsem Ïádnou takovou nevidûla. Byla z poloviny zabudována ve skále. Sloupy, které ji podpíraly, mi pfiipomínaly koÀské nohy, vysoké a vratké, pÛsobící dojmem, Ïe nemohou unést svou vlastní váhu. Mûla jsem pocit, Ïe se budova musí kaÏdou chvíli zfiítit. O hodnû pozdûji mi fieditel fiekl, Ïe ve skuteãnosti byl právû tohle ten nejbezpeãnûj‰í zpÛsob, jak stavût budovy v horách, ale nikdy jsem tomu nevûfiila. Vzhledem k tomu, Ïe byla nedûle, místní dívky právû veãefiely, ale o tom jsem nemûla ani ponûtí. Bojovala jsem s pocity obrovského strachu a úzkosti. Tohle nebyl mÛj domov, nepatfiila jsem sem, moje rodina je pfiece jinde! Náhle se pfied námi objevil jako zjevení muÏ; napfiahoval ruku k mému otci, i kdyÏ byl od nûj vzdálen˘ deset, moÏná dvanáct stop. Na okamÏik jsem si pomyslela, Ïe se podobá mému bratrovi. „Jsem Henry Holmes,“ oznámil nám, „jsem tady fieditel.“ 9
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 10
A N TO N D I S C L A FA N I OVÁ
První, co jsem si pomyslela, bylo, Ïe je to dost zvlá‰tní; netu‰ila jsem, Ïe takov˘ typ ‰koly, nebo spí‰e letního tábora, má také nûjakého fieditele. Otec si s ním potfiásl rukou a pak pan Holmes stiskl ‰piãky m˘ch prstÛ a zlehka se uklonil. Sklopila jsem hlavu. „Thea,“ pfiedstavil mne otec. „Theodora, ale fiíká se jí Thea.“ Pfiik˘vla jsem a zaãervenala se. Nebyla jsem zvyklá mluvit s cizími lidmi a pan Holmes byl hezk˘ muÏ s tmav˘mi, leskle hnûd˘mi vlasy, které vypadaly trochu rozãep˘fienû. Mûl na sobû ko‰ili s vyhrnut˘mi rukávy a teì, kdyÏ stál blízko mne, jsem si uvûdomila, Ïe se Samovi ve skuteãnosti nepodobá. Sam mûl pfiátelskou, usmûvavou tváfi s kulat˘ma ofií‰kovû hnûd˘ma oãima – matãin˘ma oãima – a pÛsobil vÏdy klidnû a vyrovnanû. Tváfi pana Holmese vypadala nervóznû, pevnû tiskl rty k sobû. Navíc to byl muÏ, na jeho tváfii bylo znát stín vousÛ. MÛj bratr byl kluk. V té chvíli bych ale vidûla Samovu tváfi u kohokoliv. Vzala jsem si s sebou alespoÀ jeden z jeho kapesníkÛ s monogramem, jak to dûlávali hrdinové v knihách. Bratr mi ho sám od sebe nedal, vzala jsem si ho sama. Schovávala jsem ho pod ‰aty, pfiímo na tûle. Nikdo nemohl vûdût, Ïe ho tam mám, jenom já. Pfiitiskla jsem ruku na bfiicho a zadívala se panu Holmesovi do oãí, jak mne uãila matka, Ïe je správné pfii setkání s cizími lidmi. Nemohla jsem si vybavit setkání s Ïádn˘m cizím muÏem, ale nejspí‰ se uÏ nûkdy nûco takového stalo. „Jsme rádi, Ïe jste se k nám rozhodla pfiipojit,“ fiekl a jeho hlas znûl náhle mûkãeji, jako by se snaÏil dát najevo své sympatie nejen slovy, ale i tónem hlasu. Odpovûdûla jsem, Ïe jsem také ráda, Ïe zde mohu b˘t. Musel ale tu‰it, Ïe dÛvodem pro mÛj pozdní pfiíjezd byly nejspí‰e nûjaké nepfiíjemnosti; rodiãe mne zapsali aÏ v polovinû léta, ne pfied zaãátkem sezóny. Pfiem˘‰lela jsem o tom, jakou omluvu si pro tento postup otec asi vymyslel. Pan Holmes nás vedl po vysokém schodi‰ti nahoru do budovy, které se – jak jsem pozdûji zjistila – fiíkalo Zámek. UÏ tehdy mi pfiipadala jako pevnost, pozoruhodná a pfiitom nesmírnû ele10
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 11
J E Z D E C K ¯ TÁ B O R YO N A H L O S S E E
gantní. Schodi‰tû bylo odkryté a zfiejmû nedávno pr‰elo, protoÏe dfievo bylo kluzké. Na‰lapovala jsem opatrnû. Dvefie nahofie na schodi‰ti osvûtlovaly dvû plynové lampy, jejichÏ oranÏovorudé plameny se odráÏely v oknech budovy. Pan Holmes otevfiel masivní dubové dvefie natfiené námofinickou modfií se Ïlut˘m lemem, coÏ byly barvy ‰koly, jak nás informoval, a vedl nás pfies místnost, která slouÏila jako jídelna. Pan Holmes se zastavil u pfiedního ark˘fie. „To je rozdíl, oproti Floridû,“ fiekl mÛj otec. Usmál se na mû, ale jeho úsmûv byl bolestn˘, ne vesel˘. Pro‰la jsem v duchu skrze ‰edé stíny uplynulého roku a uvûdomila si, jak moc otec zestárnul. Pan Holmes nás zavedl do své pracovny, kde jsem se usadila na pohovku potaÏenou hnûd˘m sametem, zatímco otec spoleãnû s ním zafiizoval potfiebné úfiední záleÏitosti. Cítila jsem, Ïe se na mne pan Holmes dívá, ale nevzhlédla jsem k nûmu. Pak jsem krátce zaka‰lala a otec ke mnû otoãil hlavu. „Nechce‰ poãkat venku, Theo?“ Nebyla to otázka, i kdyÏ se tak tváfiila. Pochopila jsem a vy‰la z místnosti na chodbu. Z místa, kde jsem stála, bylo vidût do jídelny, která uÏ byla pfiipravena na dal‰í jídlo, na snídani. Ráno se zaplní desítkami dívek. Tak moc jsem si pfiála b˘t nûkde úplnû jinde! Obrátila jsem se zpût ke kanceláfii pana Holmese a pov‰imla si fiady fotografií, povû‰en˘ch na stûnû, které pfiedtím unikly mé pozornosti. Na obrázcích byli konû a na nich sedûly dívky. Pfiistoupila jsem blíÏ a pfieãetla si malé mosazné ‰títky, umístûné pod fotografiemi. Bylo na nich vyryto jméno konû, pod ním jméno dívky a nakonec „První místo“ a „Jarní závod“. Nejstar‰í fotografie byly je‰tû z devatenáctého století. Konû vypadali stejnû jako dnes, ale dívky na star˘ch fotografiích je‰tû sedûly bokem, s obûma nohama na jedné stranû. Mûnící se obleãení a úãesy byly zajímavou cestou zpût v ãase. Tolik dívek uÏ tu pro‰lo jezdeck˘m v˘cvikem! Na posledním snímku byla vysoká, ‰tíhlá dívka s v˘raznû blond vlasy a u‰lechtil˘mi rysy v obliãeji sedící obkroãmo na mohutném koni, kter˘ ãnûl do v˘‰e nad muÏe, kter˘ stál vedle a drÏel v rukou vítûznou 11
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 12
A N TO N D I S C L A FA N I OVÁ
cenu. Leona Kellerová, ãetla jsem si potichu, vítûzka v Jarním závodû, 1930. Vedle dvefií kanceláfie stál mal˘ stolek s mramorovou deskou. Na nûm byly úhlednû uspofiádány dvû hromádky broÏur. Dívãí jezdecká ‰kola Yonahlossee byla zaloÏena v roce 1876, stálo tam. Pod textem byl obrázek skupinky usmívajících se dívek v bíl˘ch halenkách a bíl˘ch sukních. KaÏdá z nich drÏela konû. Konû mûli vztyãené u‰i, jako by pozornû naslouchali a sledovali dûní pfied objektivem fotoaparátu. BroÏury na druhé hromádce jsem pokládala za star‰í verzi tûch prvních. Na fotografii bylo dívek více, moÏná kompletní roãník, stály v nûkolika fiadách a se slavnostními v˘razy ve tváfii hledûly do kamery. Text znûl: Yonahlossee, jezdecká ‰kola pro dívky – vzdûlávání mlad˘ch dam od roku 1902. Zaslechla jsem za dvefimi hlas pana Holmese a otoãila se smûrem k oknu. Pfiistoupila jsem k nûmu a poloÏila dlaÀ na sklo. MÛj palec se témûfi dot˘kal poloviny pohofií. Byl to ohromující pohled, nikdy pfiedtím jsem nic takového nevidûla. Florida byla rovná, horká; tady jsem spatfiila bfiidlicovû ‰edé vrcholky hor porostl˘ch stromy, jejichÏ vrcholky se zase dot˘kaly mrakÛ. Zdály se viset tak nízko, jako by to ani Ïádné skuteãné mraky nebyly. Na Floridû byly vÏdy velmi vysoko na obloze. Nebyla jsem oãividnû aÏ tak moc nespokojená se svou situací, abych si nemohla uvûdomovat krásu, která se pfiede mnou rozprostírala.
Byla jsem pfiidûlena do domu s názvem Augusta. V‰echny ãásti ‰koly byly pojmenovány po zakladatelích nebo jejich pfiíbuzn˘ch – byl tu dÛm jménem Mary, Spivey, Minerva. Pan Holmes vedl mne a mého otce znovu pfies námûstíãko. Schválnû jsem ‰la pomaleji, drÏela jsem se krok nebo dva za nimi, takÏe jsem s nimi nemusela mluvit. Kroky pana Holmese byly dlouhé, byl mnohem vy‰‰í neÏ mÛj otec, kter˘ kráãel vedle nûj. MÛj bratr Sam za posledních nûkolik mûsícÛ hroznû vy12
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 13
J E Z D E C K ¯ TÁ B O R YO N A H L O S S E E
rostl, i on uÏ byl vy‰‰í neÏ otec. Teì moÏná právû veãefií, nebo uÏ je po jídle? MoÏná Ïe má na sobû stále je‰tû denní obleãení, ‰ortky a lnûnou ko‰ili. Oblékali jsme se nalehko, aby bylo vedro snesitelnûj‰í. Nikdy jsme v létû nenosili dlouhé rukávy, ale v Atlantû jsem si v‰imla, Ïe kaÏd˘ muÏ mûl navzdory horku na sobû kompletní oblek. I pan Holmes byl v obleku, kdyÏ jsme pfiijeli, ale teì, kdyÏ vy‰el ze své pracovny, mûl na sobû bundu. Otec se s ním snaÏil udrÏet krok, ‰el s rukama v kapsách, ale co chvíli je vytahoval, snad aby lépe udrÏel rovnováhu. Napadlo mne, zda bych poznala hlavu svého otce zezadu, v davu. Urãitû bych poznala Sama, jeho husté, nepoddajné vlasy, pfies které mu matka neustále – snad ze zvyku – pfiejíÏdûla rukou, kdyÏ kolem ní pro‰el. Pan Holmes otevfiel dvefie domu jménem Augusta a jako první ve‰el dovnitfi; je‰tû pfiedtím se ale krátce otoãil a maliãko se na mne pousmál. KdyÏ stanul ve dvefiích, oznámil dívkám v pokoji, Ïe mají náv‰tûvu. KdyÏ pak ve‰el otec a po nûm já, stály dívky strnule u sv˘ch lÛÏek, s rukama za zády. UÏ byla skoro tma, jedin˘m zdrojem svûtla v místnosti byl svícen na stûnû. Pomyslela jsem si, Ïe je to trochu zvlá‰tní, kdyÏ pan Holmes – dospûl˘ ãlovûk – vstupuje do pokoje plného dívek bez klepání. Asi vûdûly, Ïe pfiijde. Zajímalo mû, co v‰echno je‰tû vûdí. „To je Theodora Atwellová, pfiijela k nám z Floridy.“ Dívky jako na povel v‰echny zároveÀ pfiik˘vly. Dûlají snad takhle spoleãnû v‰echno? Jak jsem to ale mûla vûdût? „A tohle,“ fiekl pan Holmes a obrátil se k první dívce na levé stranû, „je Elisabeth Gilliamová, Gates Weeksová, Mary Abbott McClellanová, Victoria Harpenová a Eva Louise Craytonová.“ „Tû‰í mû, Ïe vás poznávám,“ opáãila jsem a v‰echny dívky zlehka pok˘vly hlavami. Elisabeth, první z dívek, vystoupila uvolnûnû z fiady a byla jsem jí za to vdûãná. Jsou to pfiece jen obyãejné holky, jako jsem já. Zastrãila si pramen hnûd˘ch vlasÛ za ucho a usmála se na mne. Její úsmûv byl mil˘ a laskav˘. Líbily se mi její modré oãi, které mûly podobnou barvu, jakou mají oãi koní. Budu jí fiíkat Sissy. 13
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 14
A N TO N D I S C L A FA N I OVÁ
V té místnosti vonící dfievem jsem pfiem˘‰lela, co sem v‰echny ty dívky pfiivedlo. Nebo kdo je sem pfiivedl. KaÏdá z nás tu mûla jedno lÛÏko patrové postele, malou skfiíÀku, umyvadlo a stolek. Nebylo tu nic z tûch mil˘ch drobností a vûcí, které jsme mûly doma, byly jsme tu úplnû samy. Stiskla jsem otcovu dlaÀ a doufala, Ïe to ostatní dûvãata nebudou pokládat za pfiíli‰ dûtinské. Síla jeho stisku mne pfiekvapila. Pochopila jsem, Ïe je to skuteãnû pravda. Chce mne tady nechat. Pustila jsem tedy jeho ruku a vykroãila vpfied. „Jsem ráda, Ïe jsem tady.“ Otec mû políbil na tváfi a pfiitiskl mne k sobû v jakémsi nemotorném poloviãním objetí; byla jsem trochu na rozpacích, protoÏe nás v‰echny dívky sledovaly. Pan Holmes pokynul hlavou a pak spoleãnû ode‰li. ZÛstala jsem stát sama v místnosti plné cizích dûvãat a cítila zvlá‰tní strach. Nebyl to ten sam˘ strach, jak˘ jsem znala z dfiívûj‰ka; dívala jsem se do tváfií dívek, z nichÏ se nedalo nic vyãíst, a bála se jako je‰tû nikdy pfiedtím. Nebylo kam uniknout a nemohl mne ani nikdo utû‰it – kromû mû samotné. UÏ uÏ jsem se chystala zkfiíÏit ruce na prsou, ale instinkt mi napovûdûl, Ïe by nebylo moudré dávat najevo svÛj strach zaujmutím obranné pozice. „Theodoro?“ oslovila mne hezká dívka pln˘ch tvarÛ. Vzpomnûla jsem si na její jméno. Eva. „Theo,“ zamumlala jsem. Nebyla jsem si jistá, zda mi bylo rozumût, a tak jsem si odka‰lala a zkusila to znovu. „¤íká se mi Thea.“ „No, to je lep‰í,“ usmála se Eva. „Theodora je pofiádné sousto.“ Zaváhala jsem. Dûlá si legraci z mého jména? Pak ale Eva pohladila lÛÏko, u kterého stála. „Tak to jsi ty. Ty jsi mÛj ‚spodek‘.“ Sissy se zasmála. Její smích mne sice pfiekvapil, ale zároveÀ i potû‰il. „UÏ jsi nûkdy spala na palandû?“ zeptala se. „Mám taky spodek. Je to to hor‰í místo, ale pfiijela jsi zkrátka pozdû.“ Ukázala jsem na kufr stojící u lÛÏka, které mi bylo pfiidûle14
Jezdeck˘ tábor - zlom
30.1.2014
22.03
Stránka 15
J E Z D E C K ¯ TÁ B O R YO N A H L O S S E E
no. MoÏná to bylo trochu neslu‰né, ale pofiád lep‰í neÏ vysvûtlovat, proã jsem pfiijela aÏ nyní. „Vidím, Ïe uÏ tu mám kufr,“ fiekla jsem. „Jeden muÏ ho pfiinesl,“ vmísila se do hovoru Mary Abbott. Její hlas znûl jemnû a kfiehce. „Ale nebyl to bohuÏel Ïádn˘ krasavec!“ zareagovala Eva a Sissy se znovu zasmála. Gates se otoãila od stolu, kde nûco, moÏná dopis, psala. V‰imla jsem si, Ïe se zatváfiila pfiísnû, nesouhlasnû. „Ach, Gates,“ vzdychla Eva. „Nebuì tak váÏná. Je to jen takové tlachání.“ Eva se ke mnû pomalu a línû obrátila. „Pracují tu dva muÏi. Jeden je velice hezk˘ a ten druh˘… no, v‰ak uvidí‰.“ Cítil jsem, jak rudnu v obliãeji. Radûji jsem se rychle obrátila ke svému lÛÏku, aby si toho ostatní dûvãata nev‰imla. Zrudla jsem skuteãnû bleskurychle, a tak jsem se zab˘vala radûji sv˘m kufrem; po chvíli jsem si ale v‰imla, Ïe se dûvãata pfievlékají do noãního prádla. Pfievlékla jsem se také, velice rychle – je‰tû nikdy mne Ïádná cizí dívka nevidûla nahou. Jen maminka, a to není dívka. Dávala jsem si dobr˘ pozor, aby si nikdo nepov‰iml Samova kapesníku, kter˘ jsem ukr˘vala pod ‰aty. Nechtûla jsem, aby mne ostatní pokládaly za dûtinskou nebo je‰tû hÛfi – za divnou. Noãní ko‰ile jsme mûly v‰echny stejné, byly poloÏené v dolní ãásti postele. Byly mûkké, bavlnûné, s v˘stfiihem ve tvaru písmene V a v˘‰ivkou YRC na levé stranû prsou, pfiesnû na srdci. Ko‰ile, kterou jsem si s sebou vzala, mûla vysok˘ límec, sahala aÏ po kotníky a na zápûstích byla nabíraná. Nebrala jsem si s sebou moc vûcí; matka fiíkala, Ïe tady budu nosit uniformu. Tehdy mne to pofiádnû na‰tvalo. Teì jsem byla ráda, Ïe mám s sebou alespoÀ tu noãní ko‰ili. Nemít ji, cítila bych se je‰tû hÛfi. Dívky zaãaly po dvojicích opou‰tût místnost – Eva a Sissy, Gates a Victoria. ZÛstala jsem v pokoji pouze s Mary Abbott. Nemûla jsem na v˘bûr. Musela jsem je následovat. Nechtûlo se mi ptát, kam jdeme, ale musela jsem. 15