ZÁHADA
K O Ň S K É H L AV Y
Visela nade mnou. V pokoji pro sloužící (chambre de bonne), kde jsem se během svých pracovních pobytů v Paříži často ubytovávala. Samozřejmě jsem mohla jít i do pěkného hotelu, ale proč? Atmosféra panského domu v šestnáctém arrondissementu je pro mne přitažlivější než sterilní prostředí moderního luxusu a můj časopis se kvůli menším výdajům jistě zlobit nebude. Jak již uvedeno, visela nade mnou. Přesněji řečeno nad mou postelí. Kresba koňské hlavy, velmi zdařilá – nehledě na to, že jedno oko zvířete bylo znetvořené. Způsobila to Basedowova choroba nebo rána šavlí? Zdálo se, že jde o plavého koně. Dalším nápadným detailem na obrázku byla skutečnost, že chyběl jeho levý horní roh. Podle všeho byl odtržen. Ale dost kritiky. Zajímal mě autor té kresby; jelikož ráda a často jezdím na koni, motiv mě silně zaujal. Sundala jsem tedy obraz ze skoby a otočila. Spatřila jsem starý, zahnědlý papír a stejně starobylý, několikrát zauzlovaný provázek, jenž sloužil k zavěšení obrazu. Kromě toho byl na zadní stranu přilepený lístek s textem naťukaným zcela evidentně na nějakém předpotopním psacím stroji. Rozbušilo se mi srdce. Tohle vypadalo slibně! Četla jsem: Ce dessin a été fait par le Roi de Rome pendant son exile en Autriche. Il représente la tête du cheval de bataille préféré de Napoleon Ier. Čili: Tuto kresbu vytvořil římský král během svého pobytu v rakouském exilu. Představuje hlavu oblíbeného bitevního koně Napoleona I. Věděla jsem, že označení „římský král“ se vztahuje na Orlíka, ve Francii hodně oblíbeného oficiálního a velmi vytouženého Napoleonova syna. Zrovna nedávno jsem zhlédla divadelní 7