Kapitola 1 San Francisco Cel˘ den tu dívku pozoruju. Nejeví známky, Ïe by si mû v‰imla, pfiestoÏe s autem z pÛjãovny stojím na rohu ulice, kde se s dal‰ími puberÈáky to odpoledne se‰li a dûlali, co uÏ tak znudûná dûcka dûlávají, kdyÏ chtûjí zabít ãas. Vypadá mlad‰í neÏ druzí, moÏná proto, Ïe je Asiatka a v sedmnácti letech hodnû drobná, sotva poupû Ïeny. âerné vlasy má ostfiíhané nakrátko na kluka, modré dÏíny oprané a potrhané. Asi to nebude Ïádn˘ módní zámûr, spí‰ v˘sledek obno‰enosti a Ïivota na ulici. Potahuje z cigarety a vyfukuje obláãek koufie s non‰alancí pouliãní drsÀaãky, coÏ tak docela neladí s její bledou tváfií a jemn˘mi ãínsk˘mi rysy. Je dost hezká, aby pfiilákala hladové pohledy kolemjdoucích chlapÛ. Dívka si jejich pohledÛ v‰ímá a na ty muÏe se beze strachu dívá zpfiíma, ale je snadné necítit strach, dokud je nebezpeãí jen nûjak˘m abstraktním pojmem. Zajímalo by mû, jak by reagovala tváfií v tváfi skuteãné hrozbû. Bojovala by, nebo by se zhroutila? Zajímá mû, jaká je ve skuteãnosti, ale je‰tû pfied m˘ma oãima nepro‰la Ïádnou zkou‰kou. Stmívá se, puberÈáci z rohu ulice se pomalu rozcházejí. Odejde jeden, pak dal‰í. V San Francisku jsou i letní veãery chladné. Ti, co tu zÛstali, se navlékají do svetrÛ a mikin, pfiipalují si navzájem cigarety, vychutnávají efemérní Ïár z plamínku. Ale zima a hlad nakonec zaÏenou i ty nejvytrvalej‰í. ZÛstává tu jenom ta dívka, která nemá kam jít. Zamává odcházejícím pfiátelÛm a chvíli tam je‰tû postává sama, jako by na nûkoho ãekala. Nakonec pokrãí rameny, opustí nároÏí a vydá se m˘m smûrem, ruce má vraÏené v kapsách. KdyÏ míjí moje auto, ani se na mû nepodívá, upírá zrak pfiímo pfied sebe se soustfiedûním a odhodlaností, 11
jako by v duchu fie‰ila nûjakou tûÏkou otázku. MoÏná uvaÏuje, kde dnes seÏene nûco k jídlu. Nebo je to moÏná nûco je‰tû dÛleÏitûj‰ího. Její budoucnost. Její pfieÏití. Nejspí‰ si neuvûdomuje, Ïe ji sledují dva muÏi. Pár vtefiin poté, co projde kolem mého auta, si v‰imnu, jak se ti muÏi vynofií z uliãky. Poznávám je. Tenhle párek na ni pfiedtím zíral. Procházejí kolem mého auta, jsou jí v patách, jeden z nich se pfiitom pfies pfiední sklo zadívá na mû. Je to jenom bl˘sknutí okem, aby zhodnotil, jestli pfiedstavuju hrozbu. Ten pohled ho nijak neznepokojí, jde proto se spoleãníkem dál. Pohybují se jako sebevûdomí dravci, coÏ také jsou, stopují slab‰í kofiist, která se jim nemÛÏe ubránit. Vystoupím z auta a vydávám se za nimi. Stejnû jako oni jdou za tou dívkou. Mífií do ãtvrti, kde stojí spousta opu‰tûn˘ch budov a ulice jsou lemované kupami rozbit˘ch lahví. Dívka nedává najevo sebemen‰í strach ãi váhání, jako by to tady znala. Ani jednou se neohlédne, coÏ mi fiíká, Ïe je buì naprosto bláhová, nebo nezná svût a netu‰í, co se v nûm dûvãatÛm jako ona mÛÏe stát. MuÏi, ktefií ji sledují, se také neohlédnou. I kdyby si mû v‰imli, coÏ nedopustím, nevidûli by nic, ãeho by se mûli obávat. To nevidí nikdo. O blok dál dívka zatoãí doprava a zmizí v domovním vchodu. Stáhnu se do stínu a sleduju, co se bude dít. Ti dva muÏi se zarazí pfied budovou, do které dívka ve‰la, a radí se, co dál. Potom vejdou dovnitfi. Z ulice se zadívám na zatluãená okna. Je to prázdné skladi‰tû, na kterém visí cedule NEVSTUPOVAT. Dvefie jsou pootevfiené. Vklouznu dovnitfi, do tak husté tmy, Ïe se musím na chvíli zastavit, aby si oãi zvykly, a zatím se spoléhám na jiné smysly, které mi fiíkají vûci, jeÏ vidût nemÛÏu. Sly‰ím skfiípat podlahu. Cítím pálící se vosk. Vidím slabé svût˘lko vycházející ze dvefií po mé levici. Zastavím se pfied nimi a zadívám se do místnosti. Dívka kleãí pfied improvizovan˘m stolkem, tváfi má ozáfienou blikotavou svíãkou. Kolem ní jsou stopy po doãasném ubytování: spací pytel, plechovky s jídlem, malá táborová kamínka. Právû zápolí s velk˘m otvírákem na konzervy a neuvûdomuje si, Ïe kousek od ní stojí ti dva muÏi. 12
KdyÏ se nadechuju k v˘kfiiku, dívka se otoãí k tûm dvûma. V ruce drÏí jen otvírák, coÏ je proti dvûma velk˘m chlapÛm malá ochrana. „Tady bydlím já,“ fiekne, „koukejte vypadnout.“ Jsem v pohotovosti, pfiipravená zasáhnout. Místo toho ãekám, co se bude dít dál. Chci vidût, jaká je ta dívka. Jeden z muÏÛ se rozesmûje. „Jsme tady jenom na náv‰tûvû, kotû.“ „Já vás snad pozvala?“ „Zdá se nám, Ïe by ti prospûla spoleãnost.“ „A mnû se zdá, Ïe by ti prospûl mozek.“ To není zrovna moudré fie‰ení dané situace, napadne mû. Jejich chtíã se podbarví zlostí, coÏ je nebezpeãná kombinace. Ale dívka stojí naprosto klidnû, nehybnû, v ruce pofiád jen ten uboh˘ kuchyÀsk˘ nástroj. MuÏi se vrhnou vpfied, já se uÏ natahuju na ‰piãky a chystám se vyrazit. Dívka vyskoãí dfiív. Jeden skok, a kopne patou jednoho muÏe do hrudi. Sice to není elegantní, ale funguje to. MuÏ zavrávorá a chytí se za prsa, jako by nemohl popadnout dech. NeÏ staãí ten druh˘ zareagovat, dívka uÏ se fiítí na nûho a pra‰tí ho otvírákem ze strany do hlavy. MuÏ zavyje a zacouvá. Zaãíná to b˘t zajímavé. První se vzpamatoval a Ïene se na ni, vrazí do ní tak tvrdû, aÏ oba pfiistanou na zemi. Dívka kope a mlátí kolem sebe, její pûst narazí do jeho ãelisti. Ale on uÏ vzteky bolest nevnímá, s fievem se na ni pfievalí a pfii‰pendlí ji k zemi svou vahou. Druh˘ uÏ taky pfiiskoãil. Popadne ji za zápûstí a pfiitiskne je k zemi. Mládí a nezku‰enost dostaly dívku do situace, ze které nemÛÏe uniknout. Sice je to bojovnice, ale taky necviãen˘ zelenáã, takÏe tenhle v˘sledek se dal ãekat. První muÏ jí rozepnul dÏíny a stahuje jí je z huben˘ch bokÛ. Kalhoty se mu nadouvají, jak je vzru‰en˘. Nikdy není chlap zranitelnûj‰í. Nesly‰í mû pfiicházet. V jednu chvíli rozepíná zip té holce. A v pfií‰tí je na zemi, ãelistí mu vibruje rána, vyraÏené zuby padají z pusy. Druh˘ má sotva ãas pustit dívãiny ruce a vyskoãit. Není ov‰em dost rychl˘. Jsem tygr, on jenom kulhající buvol, pitom˘ 13
a bezmocn˘, kdyÏ zaútoãím. S fievem padne k zemi a soudû podle groteskního úhlu paÏe se mu ruka pfielomila vpÛli. Popadnu dívku a vytáhnu ji na nohy. „Je ti nûco?“ Zapne si dÏíny. Tfie‰tí na mû oãi. „Kdo krucinál jste?“ „To aÏ potom. Teì jdeme!“ vy‰tûknu. „Co to bylo? Jak se dostali tak rychle na zem?“ „Chce‰ se to nauãit?“ „Ano!“ Zadívám se na dva sténající muÏe, ktefií se svíjejí u na‰ich nohou. „Tak tady je hned první lekce: Musí‰ vûdût, kdy utíkat.“ Strãím ji ke dvefiím. „A to je právû teì!“ Dívám se, jak jí. Na tak drobnou holku má hlad jako vlk, spofiádá tfii kufiecí tacos, hromadu smaÏen˘ch fazolí a velikou sklenici koly. Mexické jídlo si vyÏádala sama, proto sedíme v kavárnû, kde hrají mariachi a stûny zdobí kfiiklavé obrázky roztanãen˘ch señorit. Dívka má sice rysy jako âíÀanka, ale je to pravá Ameriãanka, od ostfiíhan˘ch vlasÛ po rozdrbané dÏíny. Kruté a divoké stvofiení, které vysrkne poslední kapky koly, neÏ se pustí do hlasitého kfioupání kostek ledu. Zaãínám pochybovat, Ïe to byl rozumn˘ nápad. Je uÏ moc stará, aby se dala uãit, moc divoká, aby se nauãila disciplínû. Nemám ji rad‰i vypustit zpátky do ulice, kde chce b˘t, a najít si jin˘ zpÛsob? Ale pak si v‰imnu jizev na kotnících jejích rukou a pfiipomenu si, Ïe ty dva chlapy málem pfiemohla sama. Má v sobû syrové nadání a nezná strach – a to jsou dvû vûci, které se nauãit nedají. „Pamatuje‰ si mû?“ ptám se. Dívka postaví sklenici na stÛl a zamraãí se. Na okamÏik mám pocit, jako by se jí v oãích zablesklo poznání, ale je to hned pryã. Zavrtí hlavou. „UÏ je to dávno,“ fieknu. „Dvanáct let.“ Pro tak mladou dívku je to celá vûãnost. „Byla jsi malá.“ Pokrãí rameny. „Není divu, Ïe si vás nepamatuju.“ Sáhne do kapsy bundy, vytáhne cigaretu a chystá se ji zapálit. „Niãí‰ si tûlo.“ „Je moje,“ odsekne. 14
„Ne, jestli se chce‰ cviãit.“ Sáhnu pfies stÛl a odtrhnu jí cigaretu ze rtÛ. „Jestli se chce‰ uãit, musí‰ zmûnit pfiístup. Musí‰ dávat najevo víc úcty.“ Odfrkne si. „Nejste moje máma.“ „Ale znali jsme se. V Bostonu.“ „Stejnû je mrtvá.“ „Já vím. Pfied mûsícem mi napsala. Îe je nemocná a zb˘vá jí hodnû málo ãasu. Proto jsem tady.“ Udiví mû, kdyÏ v dívãin˘ch oãích zahlédnu tfipyt slz, rychle se odvrátí, jako by se stydûla za to, Ïe dala najevo slabost. Ale v tom okamÏiku zranitelnosti, neÏ si zakryje oãi, mi pfiipomene i moji dceru, která byla mlad‰í, kdyÏ ode‰la. V oãích mû pálí slzy, ani se je nesnaÏím skr˘vat. Truchlení ze mû udûlalo takového ãlovûka, jak˘m jsem. To tenhle oheÀ mi zakalil odhodlání a vyostfiil soustfiedûní. Tu dívku potfiebuju. A ona potfiebuje mû. „Hledám tû celé t˘dny,“ fiíkám jí. „U pûstounÛ to bylo na draka. Rad‰i to zvládnu sama.“ „Kdyby tû teì vidûla tvoje máma, zlomilo by jí to srdce.“ „Nikdy na mû nemûla ãas. „MoÏná proto, Ïe mûla dvû práce, jak se vás snaÏila uÏivit? ProtoÏe nemûla nikoho jiného, na koho by se mohla spolehnout?“ „Dovolila, aby si do ní kaÏd˘ kopl. Ale ani jednou jsem nevidûla, Ïe by ten kopanec vrátila. Ani mnû ne.“ „Bála se.“ „Nemûla koule.“ Nakloním se kupfiedu, ten nevdûãn˘ spratek mû dráÏdí. „Chudák tvoje máma trpûla tak, jak si to ty ani nedokáÏe‰ pfiedstavit. V‰echno dûlala jenom pro tebe.“ Znechucenû po ní hodím tu cigaretu. Hledám nûkoho jiného. MoÏná je silná a nebojácná, ale nemá v sobû ‰petku povinné úcty k mrtvé matce a otci, ani stopu po nûjaké rodinné hrdosti. Bez pout k pfiedkÛm jsme jen osamûlá zrnka prachu, která bezcílnû poletují nik˘m a niãím nevázaná. Zaplatím úãet za její jídlo a vstanu. „Doufám, Ïe jednou bude‰ mít tolik rozumu, abys pochopila, co pro tebe matka obûtovala.“ „Vy jdete pryã?“ „Nemám tû co uãit.“ 15
„A proã taky? Proã jste vÛbec tady?“ „Jsi jiná, neÏ doufám. Nejsi nûkdo, koho mÛÏu uãit. Nûkdo, kdo mi pomÛÏe.“ „A s ãím?“ Nevím, jak na tuto otázku odpovûdût. Jedin˘ zvuk chvíli vydávají jen Ïestû mariachi znûjící z reproduktorÛ. „Pamatuje‰ se na tátu?“ zeptám se. „Vzpomínበsi, co se mu stalo?“ Zadívá se na mû. „O tohle jde, Ïe jo? Proto jste tady. ProtoÏe vám máma napsala o nûm.“ „TvÛj otec byl dobr˘ ãlovûk. Mûl tû rád a ty mu dûlበostudu. Dûlበostudu obûma rodiãÛm.“ PoloÏím pfied ní hromádku bankovek. „To je kvÛli nim. PfiestaÀ se potulovat po ulicích a vraÈ se do ‰koly. Tam se aspoÀ nemusí‰ rvát s cizími chlapy.“ Otoãím se a odcházím z restaurace. Za pár vtefiin mám tu holku za sebou. „Poãkejte!“ volá. „Kam to jdete?“ „Vracím se do Bostonu.“ „Ale já se na vás pamatuju. A myslím, Ïe vím, co chcete.“ Zastavím se a otoãím se k ní ãelem. „Chci to, co chce‰ i ty.“ „Co mám udûlat?“ Zmûfiím si ji od hlavy k patû, od útl˘ch ramínek a tak úzk˘ch bokÛ, Ïe na nich modré dÏíny drÏí jen taktak. „Nejde o to, co musí‰ udûlat,“ odpovím. „Jde o to, k˘m mበb˘t.“ Pomalu se k ní blíÏím. AÏ do této chvíle nemûla dÛvod se mû bát, proã by také mûla? Jsem jenom Ïena. Ale nyní v m˘ch oãích spatfií nûco, co ji donutí ustoupit. „Ty se bojí‰?“ zeptám se laskavû. Zvedne bradu, v oãích fale‰nou odvahu. „Ani náhodou.“ „Ale mûla bys.“
16
Kapitola 2 O sedm let pozdûji „Jmenuji se doktorka Maura Islesová. Pí‰e se to I-S-L-E-S-O-V-Á. Jsem forenzní patolog, zamûstnanec úfiadu soudního lékafiství ve státû Massachusetts.“ „Uveìte prosím soudu své vzdûlání a znalosti, paní doktorko,“ vybídla asistentka oblastního prokurátora okresu Suffolk Carmela Aguilarová. Maura odpovûdûla na otázku a pfiitom nespustila z Aguilarové zrak. Bylo mnohem snaz‰í soustfiedit se na neutrální v˘raz okresní zástupkynû neÏ vnímat v˘hrÛÏné pohledy obÏalovaného a jeho pfiíznivcÛ, kter˘ch se v soudní síni se‰ly desítky. Aguilarová jako by si nev‰ímala, Ïe obhajuje pfiípad pfied nepfiátelsk˘m publikem, ale Maura si to uvûdomovala aÏ pfiíli‰. Valnou ãást tohoto publika navíc tvofiili zástupci právních sloÏek a jejich pfiátelé. A tûm se nebude líbit, co Maura vypoví. ObÏalovan˘ byl pfiíslu‰ník bostonského policejního oddûlení Wayne Brian Graff, muÏ s hranatou bradou a ‰irok˘mi rameny, ztûlesnûní typického amerického hrdiny. Lidé v síni stáli na jeho stranû, nikoli na stranû obûti, muÏe, kter˘ skonãil zbit˘ a poláman˘ na Maufiinû stole v pitevnû pfied ‰esti mûsíci. MuÏe, kter˘ byl pohfiben bez slz i bez bliÏních. MuÏe, kter˘ dvû hodiny pfied svou smrtí spáchal onen osudn˘ hfiích, Ïe vystfielil a zabil pfiíslu‰níka policie. Maura cítila, jak se pohledy pfiihlíÏejících v soudní síni vpalují do jejího obliãeje, byly Ïhavé jako lasery, kdyÏ odrecitovávala soupis svého vzdûlávání. „Graduovala jsem na Stanfordovû univerzitû s bakaláfisk˘m titulem z antropologie,“ vypoãítávala. „Lékafisk˘ diplom jsem získala na Kalifornské univerzitû v San Francisku a poté jsem 17
absolvovala cel˘ pûtilet˘ program v˘cviku na oddûlení patologie v téÏe instituci. Mám titul z anatomické i klinické patologie. Po této rezidenãní stáÏi jsem dokonãila dvouleté studium se zvlá‰tní specializací na forenzní patologii na Kalifornské univerzitû v Los Angeles.“ „A v tomto oboru jste získala odborn˘ titul?“ „Ano, jak ve v‰eobecné, tak ve forenzní patologii.“ „A kde jste pracovala pfiedtím, neÏ jste nastoupila do úfiadu soudního lékafiství zde v Bostonu?“ „Sedm let jsem pÛsobila jako patolog v úfiadu soudního lékafiství v San Francisku v Kalifornii. Byla jsem také profesorkou klinické patologie na Kalifornské univerzitû. Jsem drÏitelkou lékafiské licence jak pro stát Massachusetts, tak pro stát Kalifornie.“ To bylo víc informací, neÏ se po ní Ïádalo. V‰imla si, Ïe se Aguilarová zamraãila, protoÏe Maura se odch˘lila od nauãeného proudu otázek a odpovûdí. Maura uvádûla tyto informace pfied rÛzn˘mi soudními dvory uÏ tolikrát, Ïe vûdûla naprosto pfiesnû, na co bude tázána, a tak odpovídala automaticky. Kde studovala, co je pro její práci potfiebné, zda má dostateãnou kvalifikaci, aby mohla v daném konkrétním pfiípadu podat svûdectví. KdyÏ dokonãily formality, pfie‰la Aguilarová k otázkám, jeÏ se t˘kaly pfiípadu. „Provádûla jste minul˘ fiíjen soudní ohledání muÏe jménem Fabian Dixon?“ „Ano,“ odpovûdûla Maura. Byla to vûcná odpovûì, pfiesto cítila, jak napûtí v soudní síni náhle prudce vzrostlo. „Povûzte nám, jak se pan Dixon stal pfiípadem pro soudní ohledání.“ Aguilarová upírala pohled rovnou na Mauru, jako by jí fiíkala: Nikoho jiného v sále si nev‰ímejte. Prostû se dívejte na mû a uvádûjte jenom fakta. Maura se narovnala a spustila. Dostateãnû hlasitû, aby ji sly‰eli v‰ichni v síni. „Zesnul˘ byl ãtyfiiadvacetilet˘ muÏ, jenÏ byl objeven bez známek Ïivota na zadním sedadle policejního vozu oddûlení bostonského policejního útvaru. To bylo pfiibliÏnû dvacet minut poté, co byl zatãen. Byl pfievezen sanitou do Massachusettské v‰eobecné nemocnice, kde byl po pfievezení na sál pohotovosti prohlá‰en za mrtvého.“ „A proto jej ohledával úfiad soudního lékafiství?“ 18
„Ano. Posléze byl pfievezen do na‰í márnice.“ „Popi‰te soudu, jak pan Dixon vypadal, kdyÏ jste ho poprvé spatfiila.“ Maufie neuniklo, Ïe Aguilarová mrtvého neustále oslovuje jménem. Nefiíkala tûlo nebo zesnul˘. Tímto zpÛsobem soudu pfiipomínala, Ïe obûÈ mûla identitu. Jméno, tváfi a vlastní Ïivot. Maura tedy odpovídala ve stejném duchu. „Pan Dixon byl dobfie Ïiven˘ muÏ, prÛmûrné v˘‰ky a váhy, kter˘ byl do na‰eho zafiízení dopraven obleãen˘ jen v bavlnûn˘ch tren˘rkách a ponoÏkách. Jeho ostatní obleãení bylo odstranûno dfiíve pfii pokusech o resuscitaci na oddûlení pohotovosti. K hrudi mûl stále je‰tû pfiipevnûné pol‰táfiky pro sondy na EKG, v levé paÏi mu zÛstával zaveden˘ katetr…“ Odmlãela se. Teì to zaãínalo b˘t nepfiíjemné. Pohledu do publika i na obÏalovaného se vyh˘bala, ale vûdûla, Ïe na ni v‰ichni upírají zrak. „V jakém stavu bylo jeho tûlo? MÛÏete nám to popsat?“ pobídla ji Aguilarová. „Na hrudi, na levém boku a v horní ãásti bfiicha mûl mnohoãetné zhmoÏdûniny. Obû oãi mûl oteklé a zavfiené, mûl trÏné rány na rtu i vlasové ãásti hlavy. Dva zuby – horní pfiední fiezáky – chybûly.“ „Námitka,“ vyskoãil obhájce. „NemÛÏeme vûdût, kdy o ty zuby pfii‰el. Je moÏné, Ïe je nemûl uÏ roky.“ „Jeden zub se ukázal na rentgenovém snímku. Mûl ho v Ïaludku,“ fiekla Maura. „Zástupkynû nebude reagovat, dokud nerozhodnu o námitce,“ zarazil ji soudce pfiísnû a podíval se na zástupce obhajoby. „Námitka zamítnuta. Sleãno Aguilarová, pokraãujte.“ Asistentka okresního návladního pfiik˘vla a rty jí zacukaly v úsmûvu, kdyÏ se soustfiedûnû obrátila zase k Maufie. „TakÏe pan Dixon byl o‰klivû pohmoÏdûn˘, mûl trÏné rány a pfiinejmen‰ím jeden zub mu byl v nedávné dobû vyraÏen.“ „Ano,“ pfiitakala Maura. „Jak vidíte ze snímkÛ pofiízen˘ch v márnici.“ „Pokud soud souhlasí, rádi bychom tyto fotografie z márnice nyní ukázali,“ fiekla Aguilarová. „Musím ov‰em publikum varovat, Ïe to není pfiíjemn˘ pohled. Pokud nûkter˘ náv‰tûvník soudní 19
sínû nechce takové snímky vidût, navrhuji, aby se vzdálil.“ Odmlãela se a rozhlédla se po síni. Nikdo neodcházel. Objevil se první snímek, kter˘ ukazoval zbité tûlo Fabiana Dixona. Bylo sly‰et, jak diváci zalapali po dechu. Maura popsala Dixonovy pohmoÏdûniny velmi mírnû, vûdûla totiÏ, Ïe obrázky to vypoví lépe, neÏ by kdy dokázala sama. Fotografie nemÛÏe nikdo obviÀovat, Ïe nûkomu straní nebo lÏou. A pravda, která z tohoto obrázku vycházela, to fiíkala jasnû: Fabian Dixon byl velmi brutálnû zmlácen˘, neÏ ho nûkdo posadil na zadní sedadlo policejního auta. Dal‰í snímky ukazovaly, jaká dal‰í odhalení ohledání tûla pfiineslo. Maura v‰e zároveÀ popisovala. Nûkolik zlomen˘ch Ïeber. Polknut˘ zub v Ïaludku. V plicích vdechnutá krev. A pfiíãina smrti: ruptura slinivky, která vedla k masivnímu intraperitoneálnímu krvácení, tedy krvácení do bfiicha. „Jak˘m zpÛsobem pan Dixon zemfiel, paní doktorko?“ zeptala se Aguilarová. Toto byla klíãová otázka, na niÏ se Maura obávala odpovûdût, protoÏe si uvûdomovala, jaké následky to pfiinese. „Byl zavraÏdûn,“ fiekla. Jejím úkolem nebylo urãit viníka. Svou odpovûì omezila na tato jediná dvû slova, ale pohledu na Wayna Graffa se neubránila. Obvinûn˘ policista sedûl nehybnû a s naprosto neproniknuteln˘m v˘razem ve tváfii. Více neÏ deset let slouÏil mûstu Boston se ctí. Pfied soud pfiedstoupil tucet svûdkÛ, ktefií doloÏili, Ïe policista Graff jim odváÏnû pfii‰el na pomoc, a podali takzvané svûdectví o charakteru obÏalovaného. Byl to hrdina, fiíkali, a Maura jim vûfiila. Ale veãer 31. fiíjna, ten veãer, kdy Fabian Dixon zavraÏdil policistu, se Wayne Graff a jeho partner promûnili na andûly pomsty. Zatkli ho, Dixon byl pod jejich správou, kdyÏ zemfiel. ZadrÏen˘ byl rozru‰en˘ a násilnick˘, jako by byl pod vlivem PCP nebo kreku, napsali do hlá‰ení. Popisovali, Ïe Dixon se bránil jako ‰ílenec s nadlidskou silou. Dostat zatãeného do policejního vozu museli spoleãn˘mi silami. PfiemoÏení si vyÏádalo pouÏití síly, ale nezdálo se, Ïe by zadrÏen˘ trpûl nûjakou bolestí. Pfii zápasu skuãel a vrãel jako zvífie a snaÏil se sundat si ‰aty, pfiestoÏe 20
ten veãer byly jen ãtyfii stupnû nad nulou. Popisovali, moÏná aÏ pfiíli‰ dokonale, známé projevy deliria, které zabilo jiné zadrÏené pod vlivem kokainu. Ale toxikologická zpráva o nûkolik mûsícÛ pozdûji odhalila v Dixonovû krvi pouze alkohol. Maura nemûla Ïádné pochybnosti, Ïe to byla vraÏda. A jeden z pachatelÛ nyní sedûl u stolu obhajoby a upfienû se na Mauru díval. „Nemám dal‰í otázky,“ prohlásila Aguilarová. Posadila se a vyzafiovala sebevûdomí, Ïe svÛj pfiípad pfiedloÏila s úspûchem. Obhájce Morris Whaley povstal ke kfiíÏovému v˘slechu, Maura se napjala. Whaley k ní pfiistupoval se srdeãn˘m v˘razem, jako by se chystal si jen pfiátelsky popovídat. Kdyby se setkali na nûjakém veãírku, moÏná by jí pfiipadal jako pfiíjemn˘ spoleãník, dostateãnû atraktivní a ve slu‰ném obleku od Brooks Brothers. „Va‰e vzdûlání na v‰echny udûlalo dojem, paní doktorko,“ fiekl. „Tak nebudeme ztrácet ãas tohoto soudu tím, Ïe bychom procházeli v‰echny va‰e akademické úspûchy nanovo.“ Nic na to nefiekla, jen se dívala do jeho usmívající se tváfie a pfiemítala, z jaké strany ten útok pfiijde. „Nemyslím, Ïe by nûkdo v této soudní síni pochyboval o tom, Ïe jste musela tvrdû pracovat, neÏ jste se dostala tam, kde dnes jste,“ pokraãoval Whaley. „Zejména kdyÏ vezmeme v úvahu jisté okolnosti, jimÏ jste v uplynul˘ch nûkolika mûsících musela ãelit v osobním Ïivotû.“ „Námitka.“ Aguilarová si utrápenû vzdychla a zvedla se. „To není relevantní.“ „Ale je, Va‰e Ctihodnosti. Ukazuje to na schopnost soudného úsudku svûdkynû,“ bránil se Whaley. „A jak?“ zajímalo soudce. „Îivotní zku‰enosti mohou ovlivnit to, jak˘m zpÛsobem svûdek interpretuje dÛkazy.“ „Na jaké zku‰enosti odkazujete?“ „Pokud dovolíte pokraãovat v tomto smûru, bude to hned zfiejmé.“ Soudce se na Whaleyho pfiísnû zadíval. „Pro tuto chvíli takov˘ smûr otázek povoluji. Ale jen podmíneãnû.“ Aguilarová se zamraãenû posadila. 21