AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 3
John Grisham
AMATɤI Titul pouze orientaãní, originál dodá grafik
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 4
PfieloÏila Drahomíra Michnová
THE LITIGATORS Copyright © 2011 by Belfry Holdings, Inc. Translation © Drahomíra Michnová, 2012
ISBN 978-80-242-3686-5
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 5
1
Právnická firma Finley & Figg se ráda pfiedstavovala jako „butik“. Tímto nepatfiiãn˘m oznaãením ne‰etfiila v rozhovorech t˘kajících se bûÏné praxe, a dokonce se objevilo i v fiadû nápadÛ, s nimiÏ se partnefii vytasili pfii vnucování sv˘ch sluÏeb. Vzbuzovalo pfiedstavu, Ïe firma Finley & Figg je nûco víc neÏ nûjaká ubohá tuctová kanceláfi. Butik, toÈ talent a mistrovství na malém, ale specializovaném prostoru. Butik, to je styl a elegance s francouzskou pfiíchutí. Butik pfiece je mal˘, v˘bûrov˘ a prosperující. Opravdu tu nebylo moc místa, ale jinak nic z toho nebyla pravda. Firma Finley & Figg shánûla pfiípady újmy na zdraví, ty tvofiily kaÏdodenní rutinu, nevyÏadovaly Ïádné umûní ãi fantazii a nikdo je nepovaÏoval za zajímavé ani vzru‰ující. Její zisk byl stejnû nev˘razn˘ jako její postavení. Firma byla malá, protoÏe si nemohla dovolit vyrÛst. Byla v˘bûrová, protoÏe tam nikdo nechtûl pracovat, coÏ platilo i pro oba vlastníky. I její poloha prozrazovala, Ïe patfií do niωí kategorie. Na levé stranû sousedila s vietnamsk˘m masáÏním salonem a po pravé stranû se nacházela dílna na opravu sekaãek. Hned na první pohled bylo jasné, Ïe firma Finley & Figg neprosperuje. Hned naproti byla podobnû malá advokátní kanceláfi – nenávidûní konkurenti – a za rohem sídlili dal‰í právníci. Tahle ãtvrÈ se jimi ve skuteãnosti jen hemÏila, nûktefií pracovali sami na sebe, jiní mûli podobnû malé kanceláfie, jako byla tato. F & F sídlila na Preston Avenue, ru‰né ulici tvofiené star˘mi bungalovy upraven˘mi tak, aby mohly slouÏit podnikání v‰eho druhu. Malé obchÛdky (alkoholické nápoje, ãistírna, masáÏní salon), sluÏby (právník, zubafi, opraváfi sekaãek) a rÛzné krámky s obãerstvením (mexické kukufiiãné placky, sladké peãivo 5
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 6
z listového tûsta a pizza). Oscar Finley budovu získal pfied dvaceti lety v jedné soudní pfii. Ne‰lo o prestiÏní adresu, ale ten nedostatek zãásti vyrovnalo umístûní budovy. Jen o dva vchody dál se nacházela kfiiÏovatka Preston Avenue, Beech Street a Osmatfiicáté, chaotick˘ soubûh tfií ru‰n˘ch asfaltek, kter˘ zaruãoval aspoÀ jednu pofiádnou bouraãku t˘dnû, ne-li více. Roãní v˘daje F & F byly pokryty z autonehod, ke kter˘m docházelo o necel˘ch sto metrÛ dál. Dal‰í právnické firmy, malé i vût‰í, ãasto slídily v této ãtvrti v nadûji, Ïe kápnou na nûjak˘ levn˘ bungalov, kter˘ bude k mání a odkud budou mít jejich hladoví právníci skfiípûní pneumatik a kovu na doslech. Ve firmû ãítající jen dva advokáty/partnery bylo ov‰em nutné, aby byl jeden vût‰inov˘m a druh˘ men‰inov˘m spoleãníkem. Tím vût‰inov˘m byl Oscar Finley, dvaa‰edesátník, kter˘ se uÏ tfiicet let právnicky zab˘val rvaãkami v drsn˘ch ulicích jihozápadní ãásti Chicaga. Oscar kdysi b˘val policejní mlátiãkou, ale dostal v˘povûì za rozbíjení lebek. Málem skonãil ve vûzení, ale vzpamatoval se a ‰el studovat stfiední ‰kolu a potom práva. KdyÏ ho nechtûla Ïádná firma pfiijmout, vytasil se s vlastním v˘vûsním ‰títem a stíhal Ïalobami kaÏdého, kdo se objevil nablízku. Za dvaatfiicet let této praxe nemohl uvûfiit, Ïe promarnil tolik let své kariéry Ïalobami na neplatiãe úãtÛ, karambolisty, Ïe zastupoval nemehla, co si pfiivodila úraz na ulici, asistoval pfii rozvodech narychlo. Pofiád Ïil v manÏelství se svou první manÏelkou, stra‰livou Ïenskou, se kterou se chtûl dennû rozvést. Ale nemohl si to dovolit. Po dvaatfiiceti letech právnické praxe si Oscar Finley nemohl dovolit skoro nic. Jeho men‰inov˘ spoleãník – Oscar s oblibou prohla‰oval vûty jako: „Dám to na starost svému men‰inovému spoleãníkovi,“ kdyÏ chtûl udûlat dojem na soudce a jiné právníky a hlavnû na potenciální klienty – byl pûtaãtyfiicátník Wally Figg. Wally se povaÏoval za advokáta tvrìase a jeho silácké reklamní letáãky slibovaly v‰echny druhy agresivního chování. „Bojujeme za va‰e práva!“ a „Poji‰Èovny se nás bojí!“ a „Myslíme to váÏnû!“ Letáãky b˘valy vylepené na laviãkách v parku, v autobusech mûstské hromadné dopravy, v taxících, mohli jste na nû narazit v programu fotbalov˘ch utkání stfied6
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 7
ních ‰kol, dokonce i na telefonních sloupech, i kdyÏ takové vylepování poru‰ovalo fiadu pfiedpisÛ. Nebyly vidût na dvou klíãov˘ch místech – v televizi a na billboardech. Wally a Oscar o obû tato odbyti‰tû stále usilovali. Oscar odmítl utrácet peníze – oba typy reklamy byly pfií‰ernû drahé – a Wally si to stále plánoval. Snil o tom, jak se jeho usmívající se obliãej s ulízan˘mi vlasy dívá z televizní obrazovky a fiíká hrozivé vûci o poji‰Èovnách a slibuje tuãné úhrady zranûn˘m lidem, ktefií budou tak chytfií, Ïe zavolají na jeho bezplatnou linku. Ale Oscar by neinvestoval ani do billboardu. To Wally uÏ mûl jeden vyhlédnut˘. Asi ‰est blokÛ od kanceláfie, vysoko nad hemÏícími se auty, na vrcholku ãtyfipatrové budovy se nacházel ten nejdokonalej‰í billboard v celém velkomûstû. Momentálnû nabízel levné prádlo (pfiedvádûné sliãnou modelkou, to musel Wally uznat), ale Wally tam uÏ vidûl své jméno a svou tváfi zabírající celou reklamní plochu. JenÏe Oscar to pofiád odmítal. Wally získal právnick˘ titul na prestiÏní fakultû Chicagské univerzity. Oscar k nûmu pfii‰el na jakési nyní jiÏ zaniklé veãerní ‰kole. Oba dûlali zkou‰ku natfiikrát. Wally uÏ byl ãtyfiikrát rozveden˘, Oscar si mohl nechat o rozvodu jen zdát. Wally prahnul po velkém pfiípadu, kter˘ by mu vynesl miliony dolarÛ. Oscar si pfiál jen dvû vûci – rozvod a dÛchod. Jak se ti dva stali partnery v pfiestavûném domû na Preston Avenue, to je jin˘ pfiíbûh. Jak to, Ïe jeden druhého je‰tû nezardousili, je kaÏdodenní záhada. Jejich spory rovnala Rochelle Gibsonová, statná Ïena ãerné pleti, která získala svÛj styl a fi‰tron v ulicích, odkud pfii‰la. Paní Gibsonová ovládala pfiijímací kanceláfi – telefony, recepãní pult, potenciální klienty, ktefií sem vcházeli s nadûjí, i ty zklamané, ktefií odcházeli v hnûvu, obãas nûco pfiepisovala (i kdyÏ její zamûstnavatelé uÏ zjistili, Ïe pokud potfiebují nûco napsat, je daleko jednodu‰‰í, kdyÏ si to udûlají sami), zvládala firemního psa a hlavnû neustálé ha‰tefiení tûch dvou. Paní Gibsonová se pfied lety zranila pfii autonehodû, kterou nezavinila. Pak znásobila své problémy tím, Ïe si najala 7
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 8
právnickou firmu Finley & Figg, aãkoli si ji nevybrala. âtyfiiadvacet hodin po autonehodû, pod vlivem percocetu, s dlahami a obvazy se paní Gibsonová probudila a nad jejím nemocniãním lÛÏkem se vzná‰ela usmívající se vykrmená tváfi advokáta Wallise Figga. Mûl na sobû akvamarínov˘ chirurgick˘ plá‰È, na krku stetoskop a úspû‰nû pfiedstíral, Ïe je lékafi. Wally ji lstivû pfiimûl, aby podepsala smlouvu o právním zastoupení, slíbil jí modré z nebe, pak se vykradl z pokoje stejnû ti‰e, jako pfii‰el, a dál packal její pfiípad. Dostala ãtyfiicet tisíc dolarÛ, které její manÏel propil a prohrál bûhem nûkolika t˘dnÛ, coÏ vedlo k rozvodu. Ten si vzal na starost Oscar Finley. Také vyfiídil její bankrot. Paní Gibsonová nebyla ani jedním z advokátÛ nad‰ená a vyhroÏovala, Ïe na nû oba podá Ïalobu za procesní pochybení. Tím upoutala jejich pozornost – nebylo by to v jejich pfiípadû poprvé – a ze v‰ech sil se snaÏili, aby si ji usmífiili. KdyÏ se její problémy znásobily, stala se souãástí kanceláfie a ãasem si na sebe v‰ichni tfii docela zvykli. Práce sekretáfiky u firmy Finley & Figg byla spí‰ fiehole. Nízk˘ plat, klienti byli bez rozdílu nepfiíjemní, ostatní právníci v telefonu velice hrubí, pracovní doba dlouhá, ale nejhor‰í bylo jednat s obûma partnery. Oscar a Wally uÏ vyzkou‰eli zralé pracovnice, ale star‰í dámy nedokázaly zvládnout ten tlak. Zkusili mladé dívky, ale vykoledovali si tím dal‰í Ïalobu za sexuální obtûÏování, kdyÏ Wally nedokázal dát pracky pryã od vnadn˘ch krasavic. (Dohodli se na mimosoudním vyrovnání ve v˘‰i padesát tisíc dolarÛ a jejich jména byla vláãena novinami.) Rochelle Gibsonová se náhodou objevila v kanceláfii právû toho rána, kdy stávající sekretáfika sekla s prací a rozzlobenû ode‰la. Telefony vyzvánûly a oba partnefii fivali, tak se pfiemístila na druhou stranu pfiepáÏky a uklidnila situaci. Pak uvafiila konvici kávy. Druhého dne byla zpátky a tfietího zas. Kralovala tam cel˘ch dal‰ích osm let. Oba její synové byli ve vûzení. Jejich právníkem byl Wally, ale upfiímnû fieãeno, ty dva nemohl zachránit nikdo. UÏ jako puberÈáci zamûstnávali Wallyho sérií zatãení pro rÛzné drogové delikty. Jako dealefii byli stále protfielej‰í a Wally je opakovanû varoval, Ïe kráãejí vstfiíc vûzení nebo smrti. TotéÏ 8
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 9
oznámil i paní Gibsonové, která kluky nezvládala a ãasto se modlila, aby se dostali do vûzení. Po jedné policejní ‰Èáfie na jejich kokainovou síÈ oba vyfasovali deset let. Díky Wallyho pomoci, jinak by si odsedûli dvacet. Ho‰i mu neprojevili nejmen‰í vdûk. Paní Gibsonová mu v slzách dûkovala. Navzdory v‰em problémÛm po ní Wally nikdy nechtûl poplatek za právní zastoupení obou v˘teãníkÛ. Za ty roky se paní Gibsonová naplakala je‰tû mnohokrát, a to vÏdycky ve Wallyho kanceláfii za zamãen˘mi dvefimi. KdyÏ to ‰lo, tak jí radil a pomáhal, ale hlavní roli sehrál jako posluchaã. Wallyho Ïivot byl taky samé kotrmelce a karta se mohla rychle obrátit. Po nezdaru jeho posledních dvou manÏelství ho paní Gibsonová vyslechla a poskytla mu povzbuzení. KdyÏ zaãal pít, dívala se na vûc stfiízlivû a nebála se mu postavit. I kdyÏ se hádali dennû, jejich ‰arvátky nikdy nemûly dlouhého trvání a ãasto poslouÏily jako ochranná hráz. Ve firmû b˘valy doby, kdy na sebe v‰ichni tfii vrãeli nebo se urazili jeden na druhého, obvykle ‰lo o peníze. Trh byl prostû pfiesycen, v ulicích se to právníky jen hemÏilo. Poslední, co firma potfiebovala, byl dal‰í právník.
9
AmateriKor1
2
9/12/16 10:18 AM
Stránka 10
David Zinc vystoupil z nadzemky na stanici Quincey a podafiilo se mu slézt ze schodÛ, které vedly na Wellsovu ulici, ale s nohama nebylo nûco v pofiádku. TûÏkly a s kaÏd˘m schodem kráãely pomaleji. Zastavil se na rohu Wellsovy a Adamsovy a podíval se na své boty, jestli jsou pfiíãinou toho nezvyklého pocitu ony. Nic. Mûl koÏené ãerné ‰nûrovací polobotky, jaké nosili v‰ichni právníci ve firmû, nosilo je i nûkolik Ïen. D˘chal namáhavû, a i kdyÏ bylo chladno, cítil v podpaÏí vlhk˘ pot. Bylo mu jednatfiicet, na infarkt tedy je‰tû brzo. Ano, posledních pût let byl hodnû vyãerpan˘, ale nauãil se s tou únavou Ïít. Nebo si to aspoÀ myslel. Zaboãil za roh a podíval se na Trust Tower, lesknoucí se falick˘ monument tyãící se do tfiísetmetrové v˘‰ky, její vrcholek mizel v mracích a mlze. Jak se zastavil a vzhlédl, bu‰ení srdce se zrychlilo a pocítil nevolnost. Spûchající chodci do nûj vráÏeli. Pfie‰el v hlouãku Adamsovu a plahoãil se dál. Atrium Trust Tower bylo vysoké a otevfiené, v‰ude spousta mramoru a skla, nepochopitelná socha, která mûla evokovat a poskytovat teplo, ale ve skuteãnosti pÛsobila chladnû a nepfiátelsky, aspoÀ na Davida. KfiiÏovalo se tu ‰est eskalátorÛ a uná‰elo unavené váleãníky smûrem vzhÛru k jejich kójím a kanceláfiím. David se snaÏil, ale nohy ho k eskalátoru nezanesly. Posadil se místo toho vedle hromady velk˘ch natfien˘ch balvanÛ a pokou‰el se pochopit, co se to s ním dûje. Lidé spûchali kolem, zachmufiení, s prázdn˘m pohledem, uÏ byli ve stresu, i kdyÏ hodiny toho ponurého rána ukazovaly teprve 7:30. „Rupnutí“ urãitû není správn˘ lékafisk˘ termín. Odborníci uÏívají elegantnûj‰í název k oznaãení okamÏiku, kdy starostmi 10
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 11
suÏovaná osoba pfiekroãí hranici. Av‰ak to rupnutí je reáln˘m okamÏikem. MÛÏe k nûmu dojít ve zlomku vtefiiny, je v˘sledkem nûjaké hroznû traumatické události. Nebo je to poslední kapka, smutná kulminace tlaku, kter˘ narÛstá a narÛstá, aÏ ho mozek a tûlo musí uvolnit. Davidovo rupnutí byl ten druh˘ pfiípad. Po pûti letech úmorné dfiiny s kolegy, ktefií se mu hnusili, se mu toho rána nûco stalo, jak tam tak sedûl u nabarven˘ch balvanÛ a sledoval dobfie obleãené zombie, ktefií ujíÏdûli vzhÛru za dal‰ím dnem zbyteãné práce. Ruplo mu. „Ahoj, Dave. Jede‰ nahoru?“ fiekl nûkdo. Byl to Al z antimonopolního. Davidovi se podafiilo vyloudit úsmûv, pfiik˘vnout a nûco zamumlat, pak vstal a z nûjakého dÛvodu ‰el za Alem. Al stál na eskalátoru o schod v˘‰ a mluvil o tom, jak vãera hráli Blackhawks. David pfiikyvoval, stoupali atriem. Pod ním a za ním byly desítky osamûlcÛ v tmav˘ch plá‰tích, dal‰í stoupající mladí právníci, zamlklí a zasmu‰ilí, pfiipomínali spí‰ ãleny smuteãního prÛvodu pfii nûjakém zimním pohfibu. David s Alem se pfiidali k hlouãku ãekajícímu u jednoho z fiady v˘tahÛ v prvním patfie. Bûhem ãekání David naslouchal fieãem o hokeji, ale hlava se mu toãila a bylo mu zase ‰patnû. Rychle nastoupili do v˘tahu a rameny se dot˘kali tûch mnoha ostatních. Ticho. Al mlãel. Nikdo nemluvil, nikdo se na nikoho nepodíval. David si fiekl: „Tak – tohle je moje poslední jízda tímhle v˘tahem. Pfiísahám.“ V˘tah se kolébal a ti‰e huãel, pak se zastavil v osmdesátém patfie, na území Rogana Rothberga. Tfii právníci vystoupili, tfii tváfie, které uÏ David vidûl, ale neumûl k nim pfiifiadit jméno, coÏ nebylo nic zvlá‰tního, protoÏe ve firmû pracovalo ‰est set právníkÛ na podlaÏích sedmdesát krát sto metrÛ. Dal‰í dvû temné postavy vystoupily v osmdesátém ãtvrtém patfie. Oni stoupali dál a David se zaãal potit, pak zrychlenû d˘chat. Svou malou kanceláfi mûl v devadesátém tfietím, a jak se k nûmu blíÏili, srdce mu bu‰ilo stále divoãeji. Dal‰í zasmu‰ilí vystoupili v devadesátém a devadesátém prvním a David se s kaÏdou zastávkou cítil slab‰í a slab‰í. 11
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 12
Ve v˘tahu zbyli uÏ jen tfii pasaÏéfii – David, Al a mohutná Ïena, které potají pfiezdívali K˘valka. V˘tah zastavil, ozvalo se pfiíjemné cinknutí zvonku, dvefie se ti‰e otevfiely a K˘valka vystoupila. Al vystoupil. David se odmítal pohnout; ve skuteãnosti se pohnout nemohl. Vtefiiny míjely. Al se ohlédl a fiekl: „Hej, Davide, uÏ jsme tady. Pojì.“ David nereagoval, mûl jen prázdn˘, nepfiítomn˘ pohled jako nûkdo z jiného svûta. Dvefie se zaãaly zavírat a Al do ‰kvíry strãil aktovku. „Davide, je ti nûco?“ zeptal se. „Nic,“ zamumlal David a podafiilo se mu pohnout se vpfied. Dvefie se otevfiely a v˘tah znovu zazvonil. David uÏ byl venku, rozhlíÏel se nervóznû kolem, jako by tu nikdy pfiedtím nebyl. I kdyÏ odtud ode‰el teprve pfied deseti hodinami. „Jsi nûjak˘ bled˘,“ fiekl Al. Davidovi se toãila hlava. Sly‰el AlÛv hlas, ale nerozumûl, co fiíká. K˘valka byla o nûkolik metrÛ dál, zmatenû na nû civûla, jako by pfiihlíÏela autonehodû. V˘tah znovu zazvonil, tentokrát jinak, a dvefie se zaãaly zavírat. Al zase nûco fiekl, dokonce natáhl ruku, aby Davidovi pomohl. David se najednou prudce otoãil a pfiinutil olovûné nohy k Ïivotu. Skoãil k v˘tahu a taktak do nûj stihl znovu nastoupit, neÏ se dvefie zavfiely. Zvenãí uÏ sly‰el jen AlÛv vydû‰en˘ v˘kfiik. KdyÏ v˘tah zaãal klesat, David Zinc se dal do hlasitého smíchu. Motolice a nevolnost zmizely. Ustoupil i tlak na hrudníku. Dokázal to! Opou‰tí tu robotárnu Rogana Rothberga a louãí se s noãní mÛrou. On, David Zinc, jeden z tisícÛ uboh˘ch spoleãníkÛ a men‰inov˘ch partnerÛ v té vysoké budovû v centru Chicaga, on jedin˘ a sám se toho ponurého rána odhodlal odejít. Posadil se na podlahu prázdného v˘tahu, se ‰irok˘m úsmûvem sledoval, jak se jasnû ãervené digitální ãíslice sniÏují, a usilovnû se snaÏil zvládnout své my‰lenky. Lidé: 1) jeho Ïena, zanedbávaná manÏelka, která chtûla otûhotnût, ale bylo to tûÏké, protoÏe její manÏel byl pfiíli‰ unaven˘, aby mohl provozovat nûjak˘ sex, 2) jeho otec, v˘znaãn˘ soudce, to hlavnû on jej pfiinutil jít na práva, a ne tak ledajaká, ale rovnou na Harvard, protoÏe tam sám chodil, 3) jeho dûdeãek, rodinn˘ tyran, kter˘ v Kansas City od píky vybudoval megafirmu 12
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 13
a pofiád v ní je‰tû ve vûku osmdesáti dvou let deset hodin dennû pracoval, a 4) Roy Barton, jeho nadfiízen˘ partner, jeho ‰éf, pomaten˘ debil, kter˘ celé dny fival a nadával a byl to nejspí‰ ten nejhor‰í ãlovûk, jakého kdy David Zinc poznal. KdyÏ pomyslel na Roye Bartona, znovu se rozesmál. V˘tah zastavil v osmdesátém patfie a ve‰ly do nûj dvû sekretáfiky. Na okamÏik se zarazily, kdyÏ uvidûly, Ïe David sedí v rohu na zemi, aktovku vedle sebe. Opatrnû pfiekroãily jeho nataÏené nohy a ãekaly, aÏ se dvefie v˘tahu zavfiou. „Jste v pofiádku?“ zeptala se pak jedna z nich. „Jsem,“ odpovûdûl David. „A vy?“ Îádná odpovûì. Sekretáfiky stály bûhem krátké jízdy ztuhle a potichu a v sedmdesátém sedmém spûchaly z v˘tahu ven. KdyÏ David znovu osamûl, zmocnily se ho najednou obavy. Co kdyÏ na nûj nûkoho po‰lou? Al ‰el nepochybnû hned za Royem Bartonem a fiekl mu, Ïe se Zinc sesypal. Co Barton udûlá? Na deset byla naplánovaná dÛleÏitá schÛzka s jedním rozhnûvan˘m klientem, s jedním dÛleÏit˘m v˘konn˘m fieditelem. Jak Davida napadlo, kdyÏ pak pozdûji o v‰em uvaÏoval, byla tahle otevfiená konfrontace poslední kapkou, která spustila to rupnutí. Roy Barton nebyl jen neomalen˘ hÀup, ale taky zbabûlec. Potfieboval se schovat za Davida Zinca a ostatní, aÏ tam v˘konn˘ fieditel vkráãí s dlouh˘m seznamem odÛvodnûn˘ch stíÏností. Roy by na nûj mohl poslat ochranku. Ochranka byla obvyklá skupina postar‰ích vrátn˘ch, ale taky domácí oddíl ‰pionÛ, ktefií mûnili zámky, natáãeli v‰echno na kameru, pohybovali se v zákulisí a zapojovali se do jak˘chkoli tajn˘ch praktik, které mûly udrÏovat právníky v lati. David vyskoãil na nohy, popadl aktovku a netrpûlivû hledûl na blikající ãísla pater. V˘tah se lehce zachvûl, kdyÏ projel stfiední ãástí Trust Tower. KdyÏ zastavil, David vystoupil a vrhl se k eskalátorÛm, stále pln˘m posmutnûlci ti‰e smûfiujícími vzhÛru. Eskalátory jedoucí dolÛ byly prázdné a David po jednom sebûhl. Nûkdo na nûj kfiikl: „Hej, Davide, kam bûÏí‰?“ David se usmál a zamával tím smûrem, jako Ïe je v‰echno v pofiádku. Rychle pro‰el kolem natfien˘ch balvanÛ a bizarní sochy a lehk˘m krokem 13
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 14
vy‰el sklenûn˘mi dvefimi. Byl venku a ulice, která se mu pfied nedlouhou chvílí zdála tak vlhká a ponurá, jej ovanula vzduchem slibujícím nov˘ zaãátek. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se. Nesmí se zastavit. Vykroãil po ulici LaSalle, rychle, bál se ohlédnout. Nesmí‰ vypadat podezfiele. Uklidni se. Tohle je jeden z nejdÛleÏitûj‰ích dnÛ v tvém Ïivotû, fiíkal si, tak to nezvorej. DomÛ jít nemohl, na tento stfiet pfiipraven nebyl. Nemohl se procházet po ulicích, protoÏe by narazil na nûkoho známého. Kam by se mohl na chvilku schovat, v‰echno si promyslet, vyãistit si hlavu, udûlat plán? Podíval se na hodinky, 7:51, ideální ãas na snídani. V postranní ulici zahlédl ãervenozelenû blikající neon s nápisem U Abnera, a kdyÏ k nûmu mífiil, nevûdûl, jestli je to nûjak˘ bufet nebo bar. U dvefií se ohlédl a ujistil se, Ïe nemá v patách ochranku. Pak ve‰el do teplého, tmavého lokálu U Abnera. Byl to bar. Boxy vpravo byly prázdné. Îidle na stolech ãekaly, aÏ nûkdo umyje podlahu. Abner stál za dlouh˘m nale‰tûn˘m barov˘m pultem a culil se, jako by chtûl fiíct: „Co ty tu dûlá‰?“ „Máte otevfieno?“ zeptal se David. „Byly snad dvefie zamãené?“ odsekl Abner pohotovû. Mûl na sobû bílou zástûru a le‰til pivní pÛllitr. Silná pfiedloktí mûl porostlá hust˘mi chlupy, a i kdyÏ mu tak nevybíravû odsekl, jeho tváfi pÛsobila dojmem ostfiíleného barmana, kter˘ uÏ vyslechl spoustu lidsk˘ch pfiíbûhÛ. „Myslím, Ïe ne.“ David pomalu do‰el k baru, podíval se doprava a na konci barového pultu uvidûl nûjakého muÏe, kter˘ oãividnû odpadl, i kdyÏ pofiád drÏel skleniãku. David si sundal popelavû ‰ed˘ plá‰È a povûsil jej na opûradlo barové stoliãky. Posadil se, pfielétl pohledem fiadu vyrovnan˘ch lahví pfied sebou, které se odráÏely v zrcadlech, pípách a desítkách vyle‰tûn˘ch a vzornû srovnan˘ch sklenic. KdyÏ se pohodlnû usadil, zeptal se Abnera: „Co mi doporuãíte pfied osmou?“ Abner se ohlédl na muÏe spícího na nale‰tûném dfievû barového pultu. „Co tfieba kávu?“ 14
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 15
„Tu jsem uÏ mûl. Podáváte snídani?“ „Jo, jmenuje se Bloody Mary.“ „Tak si jednu dám.“ Rochelle Gibsonová bydlela v sociálním bytû s matkou, jednou ze sv˘ch dcer, dvûma vnouãaty a promûnlivou skupinou netefií a synovcÛ. Obãas se objevil i nûjak˘ bratranec ãi sestfienice, ktefií potfiebovali stfiechu nad hlavou. Pfied domácím chaosem ãasto uprchla do práce, aãkoli to tam nûkdy b˘valo hor‰í neÏ doma. Do kanceláfie pfiicházela tak kolem pÛl osmé, odemkla ji, zanesla dovnitfi oboje noviny, které leÏely u dvefií, rozsvítila, nastavila termostat topení, uvafiila kávu a obstarala HS, firemního psa. Pfiitom si pobrukovala nebo zpívala. Nikdy by to ani jednomu z ‰éfÛ nepfiiznala, ale byla docela py‰ná, Ïe je sekretáfikou, tfiebaÏe v takovém podniku, jako je Finley & Figg. Kdykoli se jí nûkdo ptal na její zamûstnání, pohotovû odpovídala, Ïe je „právní sekretáfikou“. Ne nûjakou obyãejnou, ale právní. Chybûjící vzdûlání dohnala zku‰enostmi. Po osmi letech praxe v ru‰né ulici se nauãila o právu hodnû, je‰tû víc v‰ak o právnících. HS byl vofií‰ek, kter˘ Ïil v kanceláfii, protoÏe si ho nikdo nechtûl vzít domÛ. Patfiil stejn˘m dílem v‰em tfiem – Rochelle, Oscarovi i Wallymu – aãkoli starost o nûj zÛstala vÏdycky na Rochelle. Byl to uprchlík, kter˘ si uÏ pfied lety vybral F & F za svÛj domov. Pfies den spal ve svém pelí‰ku vedle Rochelle, v noci bloumal po kanceláfii a hlídal. Byl to docela ucházející hlídaã, jehoÏ ‰tûkot uÏ nejednou zahnal zlodûje, vandaly a dokonce i nûkolik rozparádûn˘ch klientÛ. Rochelle ho nakrmila a dala mu do misky vodu. V kuchyÀce vyndala z malé ledniãky kelímek jahodového jogurtu. KdyÏ byla káva uvafiená, nalila si ‰álek a urovnala si vûci na stole, kter˘ udrÏovala ve vzorném pofiádku. Byl ze skla a chromu, masivní, byla to první vûc, které si klienti v‰imli, sotva do kanceláfie vstoupili. Oscar míval svou kanceláfi docela uklizenou, ale u Wallyho to vypadalo jako na vefiejné skládce. Ti dva se v nich v‰ak mohli jednodu‰e zavfiít, kdeÏto na Rochellinu úfiadovnu bylo pfii vstupu hned vidût. 15
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 16
RozloÏila noviny Sun-Times a zaãetla se do titulní stránky. âetla pomalu, popíjela kávu, jedla jogurt a HS za ní chrápal. Rochelle milovala tu chvilku klidu, která jí byla takhle ãasnû ráno dopfiána. Zanedlouho se rozdrnãí telefony, dorazí oba právníci, a kdyÏ budou mít ‰tûstí, dostaví se i klienti na sjednané schÛzky, nûktefií i bez pfiedchozí domluvy. Oscar Finley odcházel z domu kaÏdé ráno uÏ v sedm, aby mûl pokoj od své Ïeny. Ale málokdy se v kanceláfii objevil pfied devátou. Dvû hodiny brouzdal po mûstû, zastavil se na jedné policejní sluÏebnû, kde jeden z jeho bratrancÛ zpracovával hlá‰ení o dopravních nehodách, za‰el pozdravit fiidiãe odtahov˘ch vozidel a poptat se po nejãerstvûj‰ích vracích, dal si kávu s majitelem dvou pohfiebních ústavÛ té nejpodfiadnûj‰í kategorie, donesl koblihy na poÏární stanici a poklábosil s fiidiãi sanitek, obãas obe‰el své nejoblíbenûj‰í nemocnice, pro‰el se po pfieplnûn˘ch chodbách a zku‰en˘m zrakem pfiehlíÏel pacienty, ktefií utrpûli nûjaká zranûní kvÛli nedbalosti jin˘ch. Oscar pfii‰el v devût. S Wallym, jehoÏ Ïivot nebyl zdaleka tak uspofiádan˘. U nûj ãlovûk nikdy nevûdûl. Nûkdy se pfiihnal do kanceláfie uÏ o pÛl osmé, nadopovan˘ kofeinem a Red Bullem a odhodlan˘ podat Ïalobu na kohokoli, kdo mu zkfiíÏil cestu, jindy se dovlekl aÏ kolem jedenácté, je‰tû v kocovinû, oãi mûl opuchlé a co nejrychleji zmizel ve své kanceláfii. Toho dÛleÏitého dne v‰ak Wally dorazil pfied osmou, s úsmûvem na tváfii a rozjasnûn˘m pohledem. „Dobré ráno, paní Gibsonová,“ pozdravil ji a znûlo to srdeãnû. „Dobré ráno, pane Figgu,“ odpovûdûla v podobném duchu. Atmosféra ve firmû byla vÏdycky napjatá, hádky na spadnutí. Slova se volila peãlivû a byla i peãlivû filtrována. Obyãejn˘ ranní pozdrav podléhal dÛkladnému zváÏení, protoÏe mohl b˘t spou‰tûãem nûjakého útoku. I oslovení „pane“ nebo „paní“ mûlo svou dûjinnou váhu. KdyÏ byla Rochelle je‰tû klientkou, Wally udûlal tu chybu, Ïe ji oslovil „dûvãe“. ¤ekl nûco jako: „Podívejte se, dûvãe, udûlám v té vûci to nejlep‰í, co bude v m˘ch silách.“ Nemyslel to nijak zle a její pfiehnaná reakce 16
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 17
byla zbyteãná, ale od té doby trvala na tom, aby ji oslovovali „paní Gibsonová“. Trochu ji podráÏdilo, Ïe ji teì vytrhl ze samoty. Wally promluvil na HS a pohladil ho po hlavû. Zamífiil ke konvici s kávou a zeptal se: „Co pí‰ou?“ „Nic,“ odpovûdûla struãnû, protoÏe nemûla chuÈ diskutovat o zprávách. „To mû nepfiekvapuje,“ odpovûdûl. Byla to první Èafka dne‰ního dne. Ona ãte Sun-Times. Wally ãte Tribune. Oba povaÏovali vkus toho druhého, pokud ‰lo o zprávy, za ponûkud poklesl˘. Dal‰í popíchnutí následovalo za okamÏik. Wally se po chvilce znovu vynofiil ze své kanceláfie. „Kdo vafiil to kafe?“ zeptal se. Ignorovala tu otázku. „Trochu fiidina, nemyslíte?“ Zvolna otoãila stránku, ujedla trochu jogurtu. Wally hlasitû usrkl, pleskl se pfies rty a za‰klebil se, jako by pil ocet, pak si vzal svoje noviny a posadil se ke stolu. NeÏ Oscar získal v jedné soudní pfii tenhle dÛm, pfiedchozí majitel vyboural pfiíãky blízko vchodu a vytvofiil tak prostornou vstupní halu. Rochelle okupovala jednu její ãást, hned u dvefií, o pár metrÛ dál stály Ïidle pro ãekající klienty a dlouh˘ stÛl, kter˘ kdysi asi slouÏil jako jídelní. V kanceláfii se pak u nûj ãetly noviny, pila káva a dokonce pfiijímaly zálohy. Wally u nûj rád prodléval, protoÏe mûl v kanceláfii takov˘ chlívek. Teì otevfiel ráznû noviny, snaÏil se u toho nadûlat co nejvíc rámusu. Rochelle si ho nev‰ímala a ti‰e si dál pobrukovala nûjakou písniãku. Ubûhlo nûkolik minut, pak zazvonil telefon. Zdálo se, Ïe ho paní Gibsonová nesly‰í. Zazvonil znovu. Po tfietím zazvonûní Wally sklopil noviny a zeptal se: „Nechcete to vzít, paní Gibsonová?“ „Ne,“ odpovûdûla úseãnû. Telefon zazvonil poãtvrté. „A proã ne?“ naléhal. 17
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 18
Nev‰ímala si ho. Po pátém zazvonûní Wally odhodil noviny, vyskoãil a zamífiil k telefonu na zdi vedle kopírky. „Na va‰em místû bych to nezvedala,“ utrousila paní Gibsonová. Zarazil se. „A proã?“ „Je to nûkdo, kdo se domáhá placení úãtÛ.“ „Jak to víte?“ Wally se pozornûji podíval na telefon. Na displeji stálo „NEZNÁMÉ âÍSLO“. „Já to aspoÀ tak dûlám. Volá touto dobou kaÏd˘ t˘den.“ Telefon umlkl a Wally se vrátil ke stolu ke sv˘m novinám. Schoval se za nû a vrtalo mu hlavou, kter˘ úãet nezaplatili a kter˘ dodavatel je uÏ tak na‰tvan˘, Ïe se opovaÏuje volat do kanceláfie a Ïdímat z právníkÛ peníze. Rochelle to samozfiejmû ví, protoÏe vede úãetnictví a ví skoro v‰echno, ale nechtûl se jí ptát. Kdyby se jí zeptal, okamÏitû by se zaãali hádat kvÛli úãtÛm a nezaplacen˘m poplatkÛm a kvÛli nedostatku penûz celkovû, coÏ by mohlo vyústit v plamennou slovní potyãku ohlednû bûÏn˘ch postupÛ firmy, její budoucnosti a chyb, které dûlají její spoleãníci. Ani jeden z nich o to nestál. Abner byl na své Bloody Mary velice py‰n˘. Pfiesnû odmûfioval dávky rajãatové ‰Èávy, vodky, fiedkviãky, citronu, limetky, worcesterové omáãky, tabaska a soli. VÏdycky do toho pfiidal dvû olivy a kousek fiapíkatého celeru. David si uÏ dlouho nepochutnal na takové snídani. Po dvou Abnerov˘ch porcích této lahÛdky, kterou rychle slupl, se zaãal pfiihlouple usmívat a byl py‰n˘ na to, Ïe se dokázal na v‰echno vyka‰lat. Opilec na druhém konci barového pultu hlasitû chrápal. Kromû nich dvou tu nebyli Ïádní dal‰í zákazníci. Abner byl správn˘ podnikatel, myl a le‰til sklenice na míchané nápoje, kontroloval stav alkoholick˘ch nápojÛ a pohrával si s pípami. Pfiitom se vyjadfioval k rÛzn˘m tématÛm. Davidovi zazvonil mobil. Byla to jeho sekretáfika Lana. „Ach boÏe,“ povzdechl si. „Kdo to je?“ „Volají mi z kanceláfie.“ „âlovûk snad má právo na snídani, ne?“ 18
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 19
David se znovu usmál a fiekl do telefonu: „Haló?“ „Davide, kde jsi? Je pÛl deváté!“ ozvala se Lana. „Já mám hodinky, zlatíãko. Právû snídám.“ „Jsi v pofiádku? Sly‰ela jsem, Ïe jsi skoãil zpátky do v˘tahu. Îe ses tam doslova vrhl.“ „To jsou jen fámy, nûkdo to zveliãil.“ „Dobfie. V kolik pfiijde‰? UÏ volal Roy Barton.“ „Nech mû dosnídat, ano?“ „Jistû. Jen se ozvi.“ David odloÏil mobil, dÛkladnû potáhl brãkem a oznámil: „Dám si je‰tû jednu.“ Abner se zamraãil a fiekl: „MoÏná byste nemûl tak spûchat.“ „VÏdyÈ nespûchám.“ „No dobrá.“ Abner vzal ãistou sklenici a zaãal míchat koktejl. „Jestli jsem to dobfie pochopil, tak dnes uÏ nemáte v plánu jít do kanceláfie.“ „Ne. Sekl jsem s tím. Odcházím.“ „Kde jste pracoval?“ „Jako právník u Rogana Rothberga. Znáte to?“ „Sly‰el jsem o nich. Je to velká firma, ne?“ „·est set právníkÛ jen tady v Chicagu. Po svûtû je jich nûkolik tisíc. Momentálnû jsou tfietí nejvût‰í firmou co do poãtu zamûstnancÛ. Na pátém místû, pokud jde o délku pracovní doby, na ãtvrtém v zisku pro partnery, na druhém, co se t˘ãe v˘‰e v˘plat, a na prvním v pfiepoãtu idiotÛ na metr ãtvereãní.“ „PromiÀte, Ïe se do toho pletu.“ David zvedl telefon a zeptal se: „Vidíte ten telefon?“ „Myslíte, Ïe jsem slep˘?“ „Tahle vûc posledních pût let ovládala mÛj Ïivot. Bez ní se nesmíte nikam hnout. Firemní politika. Pofiád mít telefon u sebe. Pronásledoval mû pfii veãefiích v restauraci. Nedovolil mi se v klidu osprchovat. Budil mû v noci. Jednou mû vyru‰il i pfii milování s manÏelkou, kterou zanedbávám kvÛli práci. Loni v létû jsem byl se dvûma spoluÏáky z vysoké na baseballovém zápase, hráli Cubs, my mûli parádní místa, druhá smûna ‰la do fini‰e a tenhle krám zaãal vibrovat. Volal Roy Barton. UÏ jsem vám o nûm fiíkal?“ 19
AmateriKor1
9/12/16 10:18 AM
Stránka 20
„Je‰tû ne.“ „MÛj ‰éf, zákefin˘ hajzlík. Je mu ãtyfiicet, pokfiivené ego. Fakt dáreãek pro právnickou firmu. Vydûlává roãnû miliony, ale pofiád mu to nestaãí. Dfie patnáct hodin dennû, sedm dní v t˘dnu, protoÏe u Rogana Rothberga v‰ichni úspû‰ní lidi pracují bez pfiestávky. A Roy si o sobû myslí, Ïe je úspû‰n˘ ãlovûk.“ „Pfiíjemn˘ ãlovûk, ne?“ „Nenávidím ho. UÏ ho nikdy nehodlám vidût.“ Abner mu pfies pult pfiisunul Bloody Mary se slovy: „Vypadá to, Ïe jsi na správné cestû, kamaráde. Na zdraví.“
20
AmateriKor1
9/12/16 10:19 AM
Stránka 383
JOHN GRISHAM
AMATÉŘI Z anglického originálu The Litigators, vydaného nakladatelstvím Doubleday v New Yorku roku 2011, pfieloÏila Drahomíra Michnová Obálku navrhl Vojtûch Kybal Redigovala Alexandra Fraisová Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 384 Vydala Euromedia Group, k. s. – KniÏní klub, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5, v roce 2012 jako svou 6406. publikaci Sazba Olaf ·najder, Brand˘s n. L. Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 32, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz