Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 23
1
Mína
Mínin pfiíbûh jsem znal uÏ dávno pfiedtím, neÏ jsem poznal ji. Matka mi mnohokrát vyprávûla, jak její nadaná a skvûlá nejlep‰í kamarádka, podle matky hotov˘ génius, trpí na kaÏdém kroku, jak jí v rozvoji brání tradicionalistická rodina, jak jejího ducha utiskuje kultura, v níÏ pro Ïeny není místo. Sl˘chal jsem o tom, jak Mína dokázala pfieskoãit nûkolik tfiíd, jak byla ve v‰em nejlep‰í, ale její rodiãe vÏdycky víc zajímala její svatba neÏ ‰kolní vysvûdãení. Sl˘chal jsem o spoustû klukÛ, ktefií se do ní zamilovali, také o tom, jak se ve dvanácti zamilovala i ona, ale kdyÏ její otec na‰el v uãebnici matematiky vzkaz od jejího kluka, pfierazil jí pûstí nos. Sl˘chal jsem o jejích nervov˘ch zhrouceních, problémech s pfiíjmem potravy, samozfiejmû také o pokladu v podobû mnoha básní, které její matka hodila jednou veãer do krbu v ob˘vacím pokoji pfii hádce o tom, jestli Mína bude smût studovat na vysoké ‰kole a stát se spisovatelkou. MoÏná to bylo díky tomu, Ïe jsem to sly‰el tolikrát, aniÏ bych tu Ïenu osobnû poznal, ale Mína Aliová, její nadání a píle byly jako vÛnû kari na chodbách a v pokojích na‰eho domu; byly v mém Ïivotû v‰udypfiítomné a vûnoval jsem jim jen minimum pozornosti. Potom jsem jednoho letního odpoledne, kdyÏ mi bylo 23
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 24
AYA D A K H TA R
osm, uvidûl její fotografii. KdyÏ matka otevfiela dopis od Míny z Pákistánu, vypadla z nûho malá lesklá barevná fotografie. „To je tvoje teta Mína, kurbáne,“ poznamenala matka, kdyÏ jsem fotografii zvedl. „Podívej se, jak je krásná.“ Byla skuteãnû nádherná. Fotografie zachycovala úchvatnou Ïenu sedící v proutûném kfiesle na pozadí zelen˘ch listÛ a oranÏov˘ch kvûtÛ. Vût‰inu ãern˘ch vlasÛ ukr˘val svûtle rÛÏov˘ ‰átek. Vlasy a ‰átek rámovaly tváfi, kterou nebylo moÏné pfiehlédnout: mûla vysoko posazené lícní kosti – jen lehce zdÛraznûné tváfienkou –, oválné oãi a nad pln˘mi rty vykukoval tro‰ku zvednut˘ nos. Její rysy byly v dokonalé harmonii, jako by slibovaly nûco ochranitelského, nûÏného, ale nejen to. Intenzita pohledu jejích ãern˘ch oãí byla v rozporu s náznakem jejího matefiského klidu, nebo ho alespoÀ naru‰ovala. Mína mûla velké ãerné oãi plné pronikavého svûtla, jako by se její pohled dlouho ostfiil o nûjakou bezejmennou vnitfiní bolest. Aãkoli se usmívala, zdálo se, Ïe se úsmûv snaÏí spí‰ potlaãit. Odpovídalo to v˘razu jejích oãí, které naznaãovaly nûco záhadného a nedostiÏného, nûco, co ãlovûk touÏil poznat. Matka pfiipevnila fotografii magnetem ve tvaru duhy na dvefie ledniãky. Vedle byl jídelníãek na‰í ‰kolní kuchynû. (Jídelníãek matka kaÏd˘ veãer kontrolovala, aby zjistila, jestli se nepodává vepfiové. Pokud ano, nosil jsem si jídlo z domova. Já si ho ãetl kaÏdé ráno s nadûjí, Ïe tam najdu své oblíbené jídlo, hovûzí lasagne.) Od té chvíle po celé dva roky snad neuplynul den, kdy bych se na Míninu fotografii alespoÀ zbûÏnû nepodíval. A pfii mnoha pfiíleÏitostech, tfieba kdyÏ jsem dopíjel ranní sklenici mléka nebo si po ‰kole dával kousek provázkového s˘ra, jsem si ji prohlíÏel, díval jsem se na ni jako na hladinu 24
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 25
AMERICK¯ DERVI·
jezírka ve Worth parku v letním odpoledni a ze v‰ech sil jsem se snaÏil odhalit, co ukr˘vá v hlubinách. Byla to v˘jimeãná fotografie, a jak jsem o pár let pozdûji zjistil od Míny, mûla i stejnû v˘jimeãnou historii. Mínini rodiãe poãítali s tím, Ïe krása jejich dcery jí zajistí v˘hodn˘ sÀatek. Pozvali fotografa, aby ji vyfotil, a právû tahle fotografie se prostfiednictvím dohazovaãe dostala do rukou Hámída Suhajla, jediného syna z bohaté rodiny v Karáãí. Hámíd se do Míny zamiloval, jakmile ji uvidûl. Za deset dní se Suhajlovi objevili u Aliov˘ch a na konci setkání si oba otcové potfiásli rukama, aby stvrdili zasnoubení sv˘ch dûtí. Matka vÏdycky tvrdila, Ïe Mínû nebyl Hámíd protivn˘, Ïe by spolu urãitû dokázali b˘t ‰Èastní, neb˘t jeho matky Ir‰ád. Po svatbû se Mína pfiestûhovala na jih do Karáãí, aby Ïila s rodinou svého manÏela. Problémy mezi tchyní a snachou vypukly hned první veãer po Míninû pfiíjezdu. Ir‰ád pfii‰la do jejího pokoje a drÏela ‰ÀÛru velk˘ch kamenÛ v barvû ‰Èávy z granátov˘ch jablek. Bylo to rodinné dûdictví; granátov˘ náhrdelník, kter˘ se v rodinû dûdil z matky na dceru po pût generací. Ir‰ád dceru nemûla a vÏdycky si pfiedstavovala, Ïe jednoho dne ‰perk pfiedá manÏelce svého jediného syna. „Zkus si ho,“ vybídla Ir‰ád Mínu vlídnû. Mína jí vyhovûla. KdyÏ se obû dívaly do zrcadla, Mína si v‰imla, jak Ir‰ád mhoufií oãi. Poznala v jejím v˘razu závist. „To byste nemûla, maminko,“ prohodila a stáhla si náhrdelník z krku. „Co bych nemûla?“ „Nevím… Chci fiíct, je tak nádhern˘… Urãitû mi ho chcete dát?“ 25
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 26
AYA D A K H TA R
„Je‰tû ti ho nedávám,“ odsekla Ir‰ád. „Chtûla jsem jen vidût, jak na tobû vypadá.“ Zaskoãená náhlou zmûnou tchyniny nálady jí Mína náhrdelník podala zpátky. Ir‰ád si ho vzala a beze slova ode‰la z místnosti. Tím zaãaly projevy Ir‰ádina nepfiátelství. Nejdfiív to byly jen polohlasné jízlivé a jedovaté poznámky o tom, jak je ta nová dívka tvrdohlavá; jak se krãí nad talífiem jako sluÏka nebo Ïe vypadá jako ‰edá my‰ka. Brzy ale pfii‰ly zmûny v chodu domácnosti, které mûly Mínû znepfiíjemnit Ïivot: sluÏebné jí pfiicházely uklidit pokoj ve chvíli, kdy je‰tû spala; z jídelníãku zmizela v‰echna jídla, která mûla Mína ráda; zlostné poznámky se uÏ neproná‰ely polohlasem. Mína se ze v‰ech sil snaÏila tchyni ve v‰em vyhovût a uklidnit ji. JenomÏe to u Ir‰ád jen prohlubovalo podezíravost. Mína se pokou‰ela chovat se ke tchyni submisivnû a Ir‰ád si té zmûny v‰imla, ale vyloÏila si ji jako dÛkaz její lstivé povahy. Otevfienû uÏ mluvila o slídiv˘ch oãích a ‰ikovn˘ch rukách své snachy. Varovala syna, aby se Mínû nesvûfioval s niãím dÛleÏit˘m, upozornila i sluÏebnictvo, aby si v‰echny cennosti drÏeli pod zámkem. (Ani Hámíd ani jeho otec se nechtûli do narÛstajícího konfliktu zaplést, neboÈ oba mûli z Ir‰ád panickou hrÛzu.) KdyÏ Ir‰ád pfiestalo bavit útoãit na Mínu slovnû, pfie‰la k fyzickému t˘rání. VyÈala Mínû políãek za to, Ïe nechala ve své loÏnici ‰pinavé obleãení, pomlouvala ji pfied hosty. KdyÏ se jednou doslechla, Ïe se Mína vyjádfiila, Ïe veãefie není tak kofienûná jako obvykle, Ir‰ád chytila snachu za vlasy, odvlekla ji od jídelního stolu a vyhodila na chodbu. Po ãtrnácti mûsících tohoto pekla Mína otûhotnûla. Aby unikla trápení a dítû v klidu donosila, vrátila se ke své rodinû na sever do PaÀdÏábu. Tam tfii mûsíce pfied 26
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 27
AMERICK¯ DERVI·
termínem, bez podpory svého manÏela, kter˘ za ní ze strachu z matãina hnûvu nepfiijel, porodila chlapeãka. LeÏela po dlouhém celodenním porodu unavená na lÛÏku a její matka právû ode‰la pro ‰álek ãaje, kdyÏ se ve dvefiích jejího pokoje objevil muÏ v dlouhém tmavém kabátû. Vstoupil dovnitfi a zeptal se, jestli je Amína Suhajlová rozená Aliová. „Jsem,“ odpovûdûla Mína. MuÏ pfiistoupil s obálkou v ruce aÏ k posteli. „VበmanÏel se s vámi rozvádí. Tady jsou dokumenty, které rozvod potvrzují. Vlastní rukou, rukopis urãitû poznáte, napsal tfiikrát za sebou, Ïe se s vámi rozvádí. Jak dobfie víte, paní Suhajlová, chci fiíct, sleãno Aliová, vyhovûl tím zákonu.“ PoloÏil jí obálku na bfiicho. „Právû jste porodila Hámídu Suhajlovi syna. Vybral chlapci jméno Imran. Imran zÛstane do sv˘ch sedmi let s vámi, potom náleÏí opatrovnictví bezv˘hradnû Hámídu Suhajlovi.“ Právník o krok ustoupil, ale je‰tû neskonãil. Mína na nûho nevûfiícnû zírala. „V‰echno, co jsem vám sdûlil, je v souladu se zákony platn˘mi v tento den, patnáctého ãervna devatenáct set sedmdesát ‰est, v Pákistánu. Ze zákona máte právo usilovat u soudu o opatrovnictví, ale radil bych vám, paní Suhajlová, chci fiíct, sleãno Aliová, abyste si uvûdomila, Ïe takov˘ spor nemá smysl a jen bude stát va‰i rodinu peníze, které nemá.“ Potom se advokát otoãil a ode‰el. V následujících t˘dnech Mína proplakala dny i noci. Zniãená Hámídovou krutostí a k smrti vydû‰ená zlovûstn˘m slibem, Ïe jednoho dne jí syna odebere, stejnû dala chlapeãkovi jméno, které mu vybral její teì uÏ b˘val˘ manÏel. ¤íkala mu Imran.
27
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 28
AYA D A K H TA R
Poprvé jsem sly‰el o matãinû nápadu, aby Mína pfiijela do Ameriky, v zimû roku 1981. Tehdy mi bylo deset. Právû se vrátili domÛ rukojmí z Íránu, ve veãerních zprávách se pálily americké vlajky. Byla sobota dopoledne, ãas na svaãinu, kdy mí rodiãe sedûli proti sobû u kuchyÀského stolu a mlãky popíjeli ãaj. Já sedûl na opaãném konci, zády ke sklenici mléka, kterou pfiede mû matka postavila. Sledoval jsem nûkolik much, jak naráÏejí do okna na zadní dvorek. „Ví‰, kurbáne, moÏná k nám pfiijede tvoje teta Mína,“ prohodila matka. „Kurbáne?“ Otoãil jsem se k ní. „Kdy?“ zeptal jsem se. „âím dfiív, tím líp. Její rodina ji pfiivádí k ‰ílenství. A ten chlapeãek se potfiebuje dostat ze zemû… Jinak se ho zmocní jeho otec. Pravdou je, Ïe vypadnout potfiebují oba.“ Matka se zarazila a podívala se na otce. Listoval rybáfisk˘m ãasopisem a zdálo se, Ïe se ho matãiny úvahy net˘kají. Znovu jsem se otoãil k mouchám bzuãícím na studeném skle. „Odkud se v‰echny ty mouchy berou?!“ vyhrkla matka. „A kolik jich je na pÛdû! Ví BÛh, jak se dostanou aÏ sem!“ Otec popuzenû vzhlédl od ãasopisu. „Tváfií‰ se, jako bych tû nesly‰el, jako by to byla nûjaká novinka. Nefiíkበto poprvé. Postarám se o to.“ „Nemluvila jsem na tebe, Navíde.“ „Tak na koho mluví‰?“ zeptal se otec úseãnû. „ProtoÏe jinak uÏ je tady jen kluk a nechápu, co ten s tím má spoleãného.“ Matka na nûho zÛstala zírat. Otec na ni chvíli upíral chladné zelenohnûdé oãi, potom se znovu zabral do rybáfiského ãasopisu. 28
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 29
AMERICK¯ DERVI·
Matka vstala od stolu a pfie‰la k lednici. „Nebude to jednoduché, kurbáne, i kdyby se nám to podafiilo zafiídit, kdo ví, jestli ji její rodiãe pustí. Nûkdy mám pocit, Ïe ji chtûjí mít doma, aby mûli koho trápit. Ví‰, co udûlal její otec? Prodal její knihy! DokáÏe‰ si to pfiedstavit? Mína bez sv˘ch knih!“ Matka se podívala na otce, potom na mû. Bylo mi jasné, Ïe bych mûl nûco fiíct, ale nevûdûl jsem co. „Proã jí ty knihy prodal?“ zeptal jsem se koneãnû. „ProtoÏe si myslí, Ïe byly dÛvodem rozvodu. Knihy podporují zbyteãné fieãi… Tak vÏdycky mluvil o její inteligenci. ‚Má kvÛli tomu jen zbyteãné fieãi…‘“ Matka se znovu podívala na otce. Zavrtûl se a otoãil stránku v ãasopise. Matka nûco zavrãela a vytáhla z lednice dÏbán. „Hajáte, její inteligence je prokletím jejího Ïivota. KdyÏ je muslimská Ïena pfiíli‰ chytrá, zaplatí za to vysokou cenu. A nezaplatí ji v penûzích, stane se obûtí zneuÏívání a t˘rání.“ Matka se zarazila a ãekala, jak zareaguje otec. Mlãel. „Ví‰, co fiíkal Freud, chlapãe? Ten geniální ãlovûk?“ O Freudovi jsem toho nevûdûl o moc víc neÏ to, Ïe ho matka ãas od ãasu s oblibou cituje. „¤íkal, Ïe mlãení zabíjí. Pokud o vûcech nemluv퉅 zdeptá tû to uvnitfi.“ Znovu se kradmo podívala na otce. Ten vzhlédl, ale ne proto, Ïe by ho její fieã zaujala. Zaklonil hlavu a dopil zbytek ãaje. Matka za ním zabouchla dvefie lednice. Otec odloÏil ‰álek a otoãil stránku. „¤íkám ti tyhle vûci, protoÏe jsi mÛj syn, moje dítû… Ale jednoho dne se stane‰ muÏem. A tyhle vûci bys mûl vûdût…“ Znovu jsem se zadíval na okno, za nímÏ se rudé slunce na obzoru sklánûlo za fialovorÛÏová oblaka, která vypadala jako cukrová vata. Mouchy stále naráÏely do skla. 29
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 30
AYA D A K H TA R
„Jsou tak protivné. Kde se tady berou?“ postûÏovala si matka znovu a nalila si vodu. Opût se rozhostilo ticho. Po chvíli jsem za sebou usly‰el otcÛv hlas. „Na.“ Otoãil jsem se a zjistil, Ïe mi podává srolovan˘ ãasopis. „Pozabíjej je, aÈ to máme z krku.“ „NenuÈ ho k tomu,“ namítla matka nezvykle prosebn˘m hlasem. „Udûlej to ty, Navíde.“ Otec ale neustoupil a natahoval ke mnû ruku s ãasopisem. Vzal jsem si ho a otoãil se k oknu. Zamífiil jsem a bouchl. Sklo se zachvûlo. Jedna moucha spadla, ostatní zbûsile poletovaly. Potfieboval jsem je‰tû deset dal‰ích ran, abych je v‰echny dostal. KdyÏ jsem skonãil, pohlédl jsem dolÛ, kde leÏely na linoleu. „Dobrá práce,“ pochválil mû otec a vzal si ãasopis zpátky. Vstal, utrhl obálku, zmaãkal ji a kouli nacpal do prázdného ‰álku od ãaje. Potom ode‰el. Matka odloÏila nedopitou sklenici vody do dfiezu. „Pfií‰tû nedûlej to, co fiíká on,“ sykla na mû. „Udûlej, co ti fieknu já.“ ManÏelství m˘ch rodiãÛ bylo sloÏité uÏ od zaãátku. Seznámili se v Láhauru, kde oba studovali na vysoké ‰kole, a zamilovali se do sebe. Matka studovala psychologii, otec dokonãoval medicínu. Vzali se a otec jako nejlep‰í z roãníku dostal nabídku na místo ve v˘zkumném programu. Odjel do Wisconsinu, kde získal praxi jako neurolog. Matka ode‰la ze ‰koly, aby mohla jet s ním. VÏdycky litovala, Ïe ‰kolu nedokonãila a ocitla se daleko od domova na západním poklidném pfiedmûstí Milwaukee, co by kamenem dohodil od oblasti, kde se chová dobytek. Krajina tu byla plochá jako stÛl a mûsíce ji pokr˘val 30
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 31
AMERICK¯ DERVI·
sníh. Ocitla se v místû, které nechápala. Byla s muÏem, kter˘ ji témûfi hned po pfiíjezdu do Ameriky zaãal podvádût. Abych to zkrátil, kdyÏ mi bylo deset, mûla uÏ za sebou léta trápení. Asi t˘den po pfiíhodû s mouchami jsem se uprostfied noci probudil a nebyl si jist˘, jestli to není jen sen. MÛj pokoj ozafiovalo oranÏové svûtlo. Venku kfiiãeli nûjací lidé. Vzduch se chvûl dunûním motoru. Vstal jsem a pfie‰el k oknu. Závojem padajících vloãek jsem uvidûl chaotickou scénu: auto v plamenech, za ním dva svûtelné kuÏely, kter˘mi probíhaly postavy v ãerném. Chvilku mi trvalo, neÏ jsem si uvûdomil, Ïe je to hasiãské auto. Hasiãi se s bílou hadicí blíÏili k plamenÛm. Najednou se ozvalo hlasité syãení, bílá hadice se napfiímila a zaãala chrlit mléãnou pûnu. Pofiád jsem si nebyl jist˘, jestli se mi to v‰echno jen nezdá. „VraÈ se do postele,“ zaslechl jsem za sebou. Otoãil jsem se a ve dvefiích uvidûl matku. Oãi jí plápolaly stejnû jako auto venku. „Jedna z tûch bíl˘ch ãubek tvého otce zapálila jeho mercedes.“ Do‰la aÏ ke mnû. Spoleãnû jsme sledovali, jak hasiãi likvidují plameny. Netrvalo to dlouho. Za chvilku oheÀ uhasili, z vraku auta bez oken se vzná‰el uÏ jen koufi. Matka se ke mnû otoãila a oãi jí stále planuly, aãkoli v místnosti teì byla tma. „Proto ti stále fiíkám, chlapãe… Nezaãínej si s bíl˘mi Ïenami.“ Odvedla mû zpátky do postele a dala mi pusu. KdyÏ ode‰la, vrátil jsem se zase k oknu. Vidûl jsem otcovu vysokou postavu, jak kráãí padajícím snûhem. Vedl hasiãe do domu. Znovu jsem zalezl do postele a usínal pfii zvuku muÏsk˘ch hlasÛ nesoucích se z pfiízemí. Celou noc se mi zdálo o ohni. 31
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 32
AYA D A K H TA R
KdyÏ jsem druh˘ den ráno se‰el dolÛ na snídani, otec tam nebyl. „Kde je táta?“ zeptal jsem se. „V práci,“ odpovûdûla matka. „Musel si vzít moje auto,“ dodala se spokojen˘m úsmûvem, kdyÏ nesla na stÛl dva talífie placek s vajíãky. „My máme paráthy?“ ujistil jsem se. Placky parátha jsme mívali obvykle jen o víkendu. „Jez, zlato, vím, Ïe je mበrád.“ Posadila se naproti mnû, uloupla si kousek placky potfiené pfiepu‰tûn˘m máslem, které jsem mûl tak rád, a propíchla Ïloutek vajíãka. „Dal‰í z tûch jeho bíl˘ch prostitutek usoudila, Ïe uÏ má dost jeho slibÛ,“ zaãala. „BÛh ví, co nasliboval téhle. Opije se, mele nesmysly a nejspí‰ si vÛbec nepamatuje, co kde napovídal.“ Nabrala tekut˘ Ïloutek na kousek placky, vsunula si ho do úst a zaãala Ïv˘kat. „Právû proto nepijeme, kurbáne, protoÏe to lidi oslabuje. Chovበse potom jako blázen.“ Jak zároveÀ Ïv˘kala a mluvila, na rtech jí ulpûly ÏlutooranÏové kapky. „Dej muslimovi alkohol a mÛÏe‰ se dívat, jak pobíhá za bíl˘mi Ïenami jako ‰ílenec!“ O otcov˘ch milenkách jsem sl˘chal od toho veãera, kdy mû matka jako pûtiletého vlekla ulicemi Milwaukee a hledali jsme otce, kterého jsme nakonec na‰li v bytû nûjaké Ïeny, s níÏ pracoval v nemocnici. Já ãekal pod schody, zatímco matka s otcem na sebe kfiiãeli nahofie. V dûtství mû matka u‰etfiila jen mála podrobností o sv˘ch potíÏích s otcem. V deseti jsem se uÏ znal natolik dobfie, abych vûdûl, Ïe pokud budu dál poslouchat, co povídá, za chvíli se mi zaãne vafiit krev. Sedûl jsem se sklopenou hlavou a doufal, Ïe ji to pfiestane bavit, ale to nebylo pravdûpodobné. To ráno byla plná energie. Obvykle b˘vala neupravená, její kulat˘ ob32
Americk˘ dervi‰ - zlom
28.11.2012
10.43
Stránka 33
AMERICK¯ DERVI·
liãej vypadal ãím dál strhanûj‰í a vyzáblej‰í, a fiídké hnûdé vlasy mívala ãasto aÏ do veãera rozcuchané, jako by právû vstala z postele. Dnes to ale bylo jiné. Osprchovala se a oblékla, jako by se ve skuteãnosti chystala nûkam ven. „Teì má ale ‰anci udûlat správnou vûc,“ pokraãovala a odlomila si dal‰í kousek placky. „Teì bude mít moÏnost pomoct nûkomu, kdo to potfiebuje. Tvoje teta Mína a její chlapec pomoc potfiebují … NemÛÏu spát a noc co noc pfiem˘‰lím o tom, ãím v‰ím procházejí. Chlapci jsou uÏ ãtyfii. Musejí vymyslet, jak se odtamtud dostat teì, jinak bude pozdû.“ Znovu si kousla a Ïv˘kala a pfiitom potfiásala hlavou. „NemÛÏe‰ poniÏovat svoji Ïenu a dítû pfied cel˘m svûtem bez následkÛ. Není si jist˘ tímhle, není si jist˘ tamhletím. Teì ale nemá jinou moÏnost. Ona pfiijede a on tomu nemÛÏe zabránit. Po minulé noci mi to dluÏí.“ „Mami, nestihnu autobus.“ Podívala se na hodiny. „Mበãas. Je‰tû pût minut. Dojez snídani.“ „Nemám hlad. Musím si je‰tû sbalit ta‰ku. A úkoly.“ „Tak alespoÀ dopij dÏus.“ Vstal jsem od stolu a dopil zbytek dÏusu. NeÏ jsem stihl odejít, matka se natáhla a pfiitiskla mû k sobû. „Jedno si pamatuj, mérí dÏán: tajemstvím ‰Èastného Ïivota je úcta. Úcta k sobû i úcta k jin˘m. To jsem se nauãila od svého otce, chlapãe. Tys ho nepoznal, ale byl to moudr˘ muÏ. Dalo by se témûfi fiíct, Ïe to vlastnû nebyl skuteãn˘ muslim. Choval se spí‰ jako Ïid.“ „Musím si pfiipravit ta‰ku, mami,“ zaúpûl jsem. „Dobfie, dobfie,“ povzdechla si. Políbil jsem ji na tváfi a odbûhl do svého pokoje sbalit si vûci do ‰koly.
33