S
ly‰ela jsem kaÏd˘ úder svého srdce. Ten zvuk jako by ze mû vyvûral ven a nesl se prázdn˘m prostranstvím mezi svûteln˘m portálem a tmav˘m domem. Byl tam. VÛbec jsem o tom nepochybovala. I kdyÏ jsem ho nevidûla, necítila jsem ani slab˘ závan jeho teplého koufiového pachu, vûdûla jsem, Ïe tam je. âeká na mû. Ale proã? Proã by Ren chodil sem, na tohle opu‰tûné místo? RozhlíÏela jsem se mezi stíny, které se mûnily, jak pfies mûsíc pfiecházely mraky. Na mÛj vkus aÏ moc pfiipomínaly pfiízraky. Hledûla jsem na oblohu, abych se nemusela dívat na nበdÛm ani na pfiízraãná torza tûch nedostavûn˘ch. âas jako by se tady zastavil. Horsk˘ svah s vykácenou m˘tinou, která se mûla stát na‰ím domovem, ‰eptal o minulosti, která byla nenávratnû pryã. Pfiede mnou leÏelo území smeãky Haldis – nebo spí‰ místo, které se jím mûlo stát – komplex pfiepychov˘ch domÛ postaven˘ch pro smeãku, jejímiÏ vÛdci jsme mûli b˘t já a Ren. Ohlédla jsem se na Adne a snaÏila se nedat najevo, jak to mnou otfiáslo. „DrÏ se z dohledu. Kdyby nûco, usly‰í‰ mû. A kdybys mû vidûla bûÏet sem k tobû, rad‰i rychle otevfii prÛchod. V Ïádn˘m pfiípadû mû nechoì hledat.“ „Dobfie,“ fiekla a ‰la se schovat do lesa. „Dûkuju, Callo,“ zavolala je‰tû pfies rameno. K˘vla jsem a pfievtûlila se ve vlka. Adne zmizela v pfiítmí. Jakmile jsem si byla jistá, Ïe ji nikdo neobjeví, vydala jsem 11
se k domu. V oknech byla tma, v‰ude ticho. V‰echno nasvûdãovalo tomu, Ïe je prázdn˘, ale já vûdûla, Ïe není. DrÏela jsem ãenich nízko a vûtfiila. Vítr foukal od nás k zástavbû, coÏ mû stavûlo do nev˘hodné situace. Kdyby se tam pod rou‰kou tmy nûkdo ukr˘val, neucítím ho, dokud nebudu skoro u nûj. Zastfiihala jsem u‰ima, naslouchala, ale nebylo sly‰et nic. Îádní králíci, ktefií se utíkají schovat do podrostu, Ïádní noãní ptáci. To místo nebylo jen opu‰tûné, pÛsobilo spí‰ jako prokleté, jako by se nic neodvaÏovalo na m˘tinu vstoupit. Nabrala jsem tempo a hnala se snûhem k domu. Drápy mi ‰krábaly po ledov˘ch struÏkách na chodníku. KdyÏ jsem dobûhla ke schodÛm, zastavila jsem a zaãenichala. Zahlédla jsem ãerstvé otisky tlap, které se posléze promûnily ve stopy bot a vedly po schodech ke dvefiím. RenÛv pach byl ostr˘, ãerstv˘. Musel sem dorazit krátce pfied námi. Pomalu jsem vy‰la na verandu, pfievtûlila se a vzala za kliku. Nebylo zamãeno. Dvefie se s tich˘m zavrzáním otevfiely, jinak nebylo sly‰et nic. Vklouzla jsem dovnitfi, zavfiela za sebou a zamkla. Pokud by ‰el nûkdo za mnou, usly‰ím ho. Vzala jsem na sebe zpátky vlãí podobu, pro‰la chodbou a následovala RenÛv pach po hlavním schodi‰ti. SnaÏila jsem se ubránit emocím, i kdyÏ jsem míjela dvefie do jídelny, kde stál nádhern˘ dubov˘ stÛl, zfiejmû staroÏitn˘, obklopen˘ Ïidlemi. âtyfii po obou stranách a jedna v kaÏdém ãele. Celkem deset. Bylo snadné pfiedstavit si, jak tu spoleãnû veãefiíme. Na‰e smeãka pohromadû, smích, Ïerty. Pospolitost. Pomalu jsem stoupala po schodech. Rozãilovalo mû, jak mi drápy ‰krábou po nale‰tûném dfievû. Nahofie jsem se zastavila a zaposlouchala se. Ticho. Znovu jsem se vydala v Renov˘ch stopách, minula tfii pokoje a koupelnu, aÏ jsem se dostala ke dvefiím na konci chodby. Srdce se mi prudce rozbu‰ilo, kdyÏ jsem ve‰la do hlavní loÏnice. Na prahu jsem zÛstala stát. Dovnitfi dopadalo mûsíãní svûtlo a zalévalo ohromnou manÏelskou postel se saténov˘mi 12
pol‰táfii a pokr˘vkami se Ïakárov˘m vzorem. V kaÏdém rohu se zvedal mahagonov˘ sloupek. Naproti stál nábytek ve stejném stylu, u stûny pak toaletní stolek se zrcadlem a ãalounûnou Ïidlí. V‰ude byl RenÛv pach, koufi z letitého dfiíví v chladném podzimním vzduchu, vÛnû mûkké obno‰ené kÛÏe podbarvená nádechem santálového dfieva. Zavfiela jsem oãi a nechala se tou vÛní obestfiít. Zaplavily mû vzpomínky. Chvíli trvalo, neÏ jsem se vzpamatovala a místo minulosti se zamûfiila na pfiítomnost. Mûsíc svítil dovnitfi vysok˘mi dûlen˘mi okny. Pod nimi stála pohovka a na ní leÏel Ren. Neh˘bal se, hlavu mûl poloÏenou na pfiedních tlapách. Díval se na mû. ZÛstali jsme tak, jako pfiimraÏení na místû, hledûli jsme jeden na druhého snad celou vûãnost. Nakonec jsem se pfiinutila udûlat krok vpfied. Zvedl hlavu a najeÏil se, zaslechla jsem tiché v˘hrÛÏné zavrãení. Zastavila jsem se a bojovala s instinktivním nutkáním vycenit zuby. Vstal a zaãal pfiecházet pod okny sem a tam. Pfiistoupila jsem je‰tû o krok blíÏ. V tu ránu vycenil tesáky a varovnû ‰tûkl. Sklopila jsem hlavu, nechtûla jsem pÛsobit agresivnû. Nepomohlo to. Svaly se mu napjaly a vzápûtí se na mû vrhl. Srazil mû na bok. Vyjekla jsem, ten náraz námi obûma sm˘kl po dfievûné podlaze. Sotva jsem se staãila odvalit, neÏ mu ãelisti secvakly tûsnû nad mou lopatkou. Vy‰krábala jsem se na nohy, a kdyÏ zaútoãil podruhé, uskoãila jsem. Cítila jsem RenÛv hork˘ dech, jeho tesáky se mi svezly po boku. Bleskovû jsem se otoãila, zavrãela a zÛstala pfied ním stát. Pfiichystala jsem se na dal‰í útok. KdyÏ po mnû v‰ak skoãil potfietí, ale nezahryzl se do mû, pochopila jsem, co to znamená. Nechtûl mi ublíÏit. SnaÏil se mû jen zastra‰it. Napfiímila jsem se a ‰tûkla. PfiestaÀ! Upfiela jsem pohled do jeho tmav˘ch oãí, ve kter˘ch to plálo rozhofiãením. 13
Proã nebojuje‰? Vycenil zuby. Obcházel kolem mû a já se pomalu otáãela dokoleãka zároveÀ s ním. Nepfii‰la jsem s tebou bojovat. KdyÏ se na mû vrhl tentokrát, zÛstala jsem stát. Na‰e ãumáky se ocitly kousek od sebe. Zavrãel, ale já se nepohnula. Jestli nejsi pfiipravená na boj, nemበtu co dûlat. Já jsem na boj pfiipravená vÏdycky. Pfiedvedla jsem mu své tesáky. To ale je‰tû neznamená, Ïe ho chci. Jeho hlasité vrãení pomalu sláblo. Sklonil hlavu, otoãil se a vrátil se k oknu. Zahledûl se na noãní oblohu. Nemûla bys tu b˘t. Já vím. Do‰la jsem k nûmu. Ani ty ne. KdyÏ se ke mnû otoãil, pfievtûlila jsem se. Uhlovû ‰ed˘ vlk zamÏikal a vzápûtí pfiede mnou stál Ren a díval se mi do oãí. „Proã jsi pfii‰la?“ „Mohla bych se tû zeptat na totéÏ,“ opáãila jsem a kousla se do rtu. Nepfii‰la jsem proto, Ïe Ren tráví ãas v prázdném domû, kter˘ mûl patfiit nám dvûma, ale bylo tûÏké na to nemyslet. Tady v tom pokoji, v tomhle domû, na téhle hofie jako by se v‰echno toãilo jen kolem nás dvou. Témûfi jsem zapomnûla na okolní svût, na Hledaãe, na válku… V oãích mu vzplál oheÀ, vzápûtí v‰ak pohasl. „Tady jsem sám.“ „Mrzí mû to,“ hlesla jsem. Ta slova mi vázla v hrdle jako vata. „Co pfiesnû?“ Nepfiíjemnû se usmál. „V‰echno.“ UÏ jsem se na nûj dál nedokázala dívat. Poode‰la jsem stranou k prádelníku s prázdn˘mi zásuvkami a posteli, v níÏ nikdo nebude spát. „V‰echno,“ zopakoval. Zastavila jsem se u postele a otoãila se k nûmu. „Rene, pfii‰la jsem ti pomoct. Nemusí to skonãit takhle.“ „Ne?“ „Nemusí‰ tu zÛstat.“ 14
„Proã bych mûl odcházet? Tohle je mÛj domov.“ Dotkl se saténového povleãení. „Nበdomov.“ „Ne, to není.“ Chytila jsem se sloupku postele. „My si tohle pfiece nevybrali, oni to rozhodli za nás.“ „Ty sis to nevybrala,“ opravil mû. „Já si myslel, Ïe nám tu spolu bude dobfie.“ „MoÏná,“ pfiipustila jsem a zaryla nehty do lakovaného dfieva. „Ale i kdyby to snad fungovalo, doopravdy to na‰e rozhodnutí nebylo.“ „Tys to nikdy nechtûla, viì?“ ZaÈal pûsti. „Já nevím,“ vzdychla jsem. Srdce mi bu‰ilo aÏ moc rychle. „Nikdy jsem se nezam˘‰lela nad tím, co vlastnû chci.“ „Tak proã jsi utekla?“ „Ty ví‰ proã,“ fiekla jsem ti‰e. „KvÛli nûmu,“ odsekl, popadl pol‰táfi a mr‰til jím pfies pokoj. Ucouvla jsem, ale snaÏila se zÛstat klidná. „Tak jednoduch˘ to není.“ Po té naráÏce na Shaye se ve mnû nûco probralo. Pofiád mi bylo smutno, ale vrátila se mi síla. Shay nezmûnil pouze mÛj Ïivot. Zmûnil mû. Vlastnû ne, spí‰ mi pomohl vybojovat si své skuteãné já. A teì byla fiada na mnû, abych totéÏ udûlala pro Rena. „VáÏnû?“ Probodával mû pohledem. „Dokázal bys ho tehdy zabít?“ zeptala jsem se a neuhnula pohledem. „Tak jsi chtûl zaãít nበspoleãn˘ Ïivot?“ Ani jsem si nebyla jistá, jestli chci znát odpovûì. Opravdu by si pfiál Shayovu smrt? Jestli jsem se v Renovi spletla, pak byla tahle v˘prava sem osudná chyba. Porveme se a já ho budu muset zabít. Nebo on zabije mû. Vycenil ostré ‰piãáky, ale pak vzdychl. „Jasnû Ïe ne.“ Pomalu jsem obe‰la postel k nûmu. „JenomÏe to je jedin˘ zpÛsob Ïivota, jak˘ by nám dovolili. Zabíjet ty, kdo potfiebují pomoct.“ Sledoval, jak se k nûmu blíÏím, neh˘bal se. „StráÏci jsou nepfiátelé, Rene,“ naléhala jsem. „Bojovali jsme na ‰patné stranû.“ 15
„Jak to ví‰ tak jistû?“ „Teì uÏ Hledaãe znám a vûfiím jim. Pomohli mi zachránit na‰i smeãku.“ Ironicky se zasmál. „Jenom ãást.“ „Ostatní si vybrali sami.“ „A já snad ne?“ Jeho oãi pfiipomínaly tmav˘ obsidián, odráÏel se v nich vztek, ale mûla jsem dojem, Ïe není namífien˘ proti mnû. Nakonec jsem sama musela oãi zavfiít, nedokázala jsem ãelit tomu pfiívalu lítosti. V tu chvíli jsem se ocitla zpátky ve Vailu, v cele hluboko pod Edenem. Vybavila jsem si zoufalství v Renovû hlase i svÛj vlastní strach. „¤íkali, Ïe musím.“ „Îe musí‰ co?“ „Zlomit tû.“ Otfiásla jsem se pfii vzpomínce, jak mnou mr‰til o zeì, a vzápûtí jsem v ústech ucítila vlastní krev. Pfiinutila jsem se vrátit do pfiítomnosti. V‰imla jsem si, jak se Ren tváfií, a poznala, Ïe myslel na totéÏ. Nervóznû jsem polkla a propletla si prsty, aby nebylo vidût, jak se mi tfiesou ruce. „Doufám, Ïe ne.“ Na to nefiekl nic, jen se na mû díval. „Nevûfiím, Ïe jsi mi opravdu chtûl ublíÏit,“ pokraãovala jsem, „a myslím, Ïe bys to neudûlal, ani kdyby Monroe…“ Víc jsem ze sebe nedokázala vypravit. Byla to pravda, ale ta vzpomínka zÛstávala pofiád stejnû stra‰ná. HrÛza té chvíle se mi nesmazatelnû vryla do pamûti. „Neudûlal bych to,“ za‰eptal. Pfiik˘vla jsem, i kdyÏ jsem si tak úplnû jistá nebyla. Teì hlavnû záleÏelo na tom dostat ho odsud, pryã ze svûta, kter˘ ho zmûnil v nûkoho, kdo mi ublíÏit pfiece jen dokázal. Zvedl ruku, jako by mû chtûl pohladit po tváfii, vzápûtí ji v‰ak spustil. „Poslali tû pro mû Hledaãi?“ „Tak trochu.“ 16
Povytáhl oboãí. „Monroe chtûl, abych tû na‰la,“ fiekla jsem. ZaÈal zuby. „Ten ãlovûk, co ho mÛj… co ho Emile zabil?“ Neu‰lo mi, jak se zarazil. Nechtûl Emila naz˘vat otcem. „Rene.“ Vzala jsem ho za ruku. „Ví‰ to?“ Sevfiel mi prsty. „Je to pravda? Zabil Emile mou matku?“ Pfiik˘vla jsem a z oãí mi vytryskly slzy. Vymanil se mi a zajel si rukama do vlasÛ. Tiskl si spánky, ramena se mu zaãala chvût. „Je mi to tak líto.“ „Ten ãlovûk.“ Hlas se mu zadrhl. „Ten ãlovûk, Monroe, to on byl doopravdy mÛj otec, je to tak?“ Dívala jsem se na nûj a hádala, jak si to dal dohromady. „Jak jsi to zjistil?“ Od boje v kobkách pod Edenem neuplynula zas tak dlouhá doba. KdyÏ jsem se v‰ak dívala na Rena, kterého jsem znala uÏ jako ‰tûnû, zdálo se mi, Ïe za posledních ãtyfiiadvacet hodin jsme zestárli o desítky let. Emile se rozesmál. Ren se je‰tû pofiád krãil mezi otcem a Hledaãem a planoucíma oãima sledoval, jak Monroe sklopil meãe. „Jemu neublíÏím,“ fiekl Monroe. „To dobfie ví‰.“ „Myslel jsem si to,“ za‰klebil se Emile a ohlédl se po vlcích. „Postarejte se, aby neutekl. Je ãas, aby Ren pomstil svou matku.“ „Rene, nedûlej to! LÏe ti, v‰echno to jsou jenom lÏi!“ vykfiikla jsem. „Pojì s námi!“ „Ona uÏ k nám nepatfií,“ sykl Emile. „VzpomeÀ si, jak se k tobû chovala, jak se k nám v‰em otoãila zády. Jen zavûtfii, hochu. Páchne jako Hledaãi. Je to zrádkynû a kurva.“ Podíval se na mû s takovou nenávistí, Ïe jsem klop˘tla. „Jen se neboj, krasavice, i na tebe dojde. Dfiív neÏ si myslí‰.“ Ucukla jsem, kdyÏ mû Connor popadl za ruku. Táhl mû k voln˘m dvefiím. „NemÛÏeme ho tu nechat,“ kfiiãela jsem. 17
„Musíme.“ Connor zavrávoral, jak jsem se vzpouzela, ale rychle na‰el rovnováhu a chytil mû pevnûji. „Budu bojovat!“ oponovala jsem v zoufalé snaze vyprostit se mu a pfiitom ho nezranit. „Ne!“ odmítl neústupnû. „Sly‰elas ho. Jdeme pryã. A jestli se promûní‰ ve vlka, tak tû pfietáhnu po palici!“ „Prosím.“ Oãi mû pálily, kdyÏ jsem zahlédla Renovy vycenûné tesáky. Svíralo se mi hrdlo, Monroe úplnû spustil meãe. „Co to dûlá?“ zvolala jsem a pokusila se vytrhnout. „Tohle je teì jeho boj,“ procedil pfies zaÈaté zuby Connor. „Ne ná‰.“ Ren uskoãil, kdyÏ meãe s tfiesknutím dopadly na zem. I kdyÏ mûl je‰tû pofiád zjeÏenou srst, pfiestal vrãet. „Poslouchej mû, Rene,“ fiekl Monroe a skrãil se do jeho v˘‰ky. Na ostatní vlky, ktefií se pomalu blíÏili, se nedíval. „Je‰tû pofiád mበna vybranou. Pojì se mnou a dozví‰ se, kdo doopravdy jsi. Odejdi odsud, hoì tohle v‰echno za hlavu.“ Ren ‰tûkl a zmatenû zakÀuãel. Zato s ostatními vlky nijak nehnulo, Ïe nepfiítel odloÏil zbranû. Connor mû popadl pod krkem, aÏ to zabolelo. „Nemáme ãas dívat se na to,“ vztekal se a táhl mû ven z cely. „Rene, prosím, nevol si je! Vyber si mû!“ vykfiikla jsem. Ren se otoãil a sledoval, jak mû Connor táhne na chodbu. Pfievtûlil se a hledûl na Monroeovy napfiaÏené ruce. Pfiistoupil k nûmu. „Kdo jsi?“ Monroeovi se tfiásl hlas. „Jsem –“ „Tak dost! Jsi hlupák, hochu,“ zavrãel Emile na Rena. Usmál se na Monroea. „Zrovna jako tvÛj otec.“ A vzápûtí se odrazil od zemû. V letu se pfievtûlil ve vlka a narazil do Monroea. Sevfiel v ãelistech jeho nechránûné hrdlo tûsnû pfiedtím, neÏ mû Connor odvlekl z dohledu. 18
Teprve RenÛv hlas mû vytrhl ze vzpomínek. „KdyÏ odloÏil meãe, myslel jsem, Ïe je blázen nebo snad sebevrah. JenomÏe jeho pach mi nûco pfiipomínal. Jako bych ho znal.“ Pracnû hledal slova. „Pak tu taky bylo to, co fiíkal Emile. Nejdfiív jsem to nechápal, dokud… dokud Monroe nezaãal krvácet. Podle pachu jeho krve jsem poznal, Ïe mû s ním nûco pojí.“ „Miloval tvou matku.“ Slzy, které mi kanuly po tváfiích, pfiímo pálily. „SnaÏil se jí pomoct v útûku. Nûktefií Baneové se chtûli vzboufiit.“ „KdyÏ mi byl rok,“ hlesl. „Ano.“ Posadil se na postel a zabofiil hlavu do dlaní. „Monroe nám zanechal dopis.“ Klekla jsem si k nûmu. „Chtûl, abychom tû pfiivedli zpátky.“ „Teì uÏ na tom stejnû nezáleÏí.“ „Jak to mÛÏe‰ fiíct?“ Zvedl hlavu a mû tváfií v tváfi jeho zdrcenému v˘razu bodlo u srdce. „Kam bych patfiil, Callo? Nemám v tom svûtû Ïádn˘ místo. Dokonce i kdyby tam tenkrát chtûla jít matka a otec pocházel odtamtud. Oba jsou mrtví. Umfieli kvÛli tûm, ke kter˘m patfiím já. S Hledaãi mû nic nespojuje, byl bych pro nû nepfiítel.“ Rozumûla jsem mu aÏ moc dobfie. Oba jsme hodnû ztratili. Na‰e smeãka se rozpadla, pfii‰li jsme o rodinu, ale pofiád zÛstávala nadûje. Hledaãi dokázali, Ïe jim mÛÏu vûfiit. Vlastnû se od OchráncÛ zas tolik neli‰ili. V‰ichni jsme váleãníci a za své druhy bychom dali Ïivot. Z na‰ich nepfiátel se teì stali pfiátelé a vlci mezi nimi najdou nov˘ domov. Skuteãnû jsem tomu vûfiila, teì zb˘valo pfiesvûdãit Rena. Chytila jsem ho za ruce. „Nûco vás pfiece jen spojuje.“ „Co?“ Zaskoãilo ho, jak zapálenû jsem to pronesla. „Monroe mûl dceru,“ prozradila jsem mu. „Jmenuje se Ariadne. Mበnevlastní sestru.“ „Kdo je její matka?“ Ohromenû vstal a v oãích mu probleskovaly protichÛdné emoce. 19
„Jedna Hledaãka, pomohla mu, kdyÏ tenkrát truchlil pro Corrine. Ani ona uÏ ale neÏije.“ Svûsila jsem hlavu pfii pomy‰lení, kolik lidí tahle válka zniãila. Teì ale nebyl ãas na smutek, potfiebovala jsem získat Rena. „Je o dva roky mlad‰í neÏ my, a právû ona je ten dÛvod, proã jsem pfii‰la.“ „Ona?“ „Ano.“ Nechápala jsem, proã se mraãí. „Mûli bychom jít.“ „BûÏ sama. Chtûjí Shaye a tebe. Ani se sestrou do téhle rovnice nezapadám.“ Jeho slova byla jako políãek. „Nestaãí to.“ Smutnû se na mû díval. „Ona je Hledaã, já Ochránce. A co vÛbec jsem, bez smeãky?“ Sevfiel se mi Ïaludek. Kolikrát jsem se sama ptala na totéÏ? Smeãka je podstatou kaÏdého vÛdce. Máme vést své druhy, svou novou rodinu. KdyÏ vÛdce o smeãku pfiijde, Ïivot pro nûj ztratí smysl. Upfiel na mû pohled. „Co chce‰?“ „Prosím?“ Nechápala jsem. „MÛÏe‰ mi dát dÛvod, abych ‰el s tebou?“ „UÏ jsem ti ho dala,“ odpovûdûla jsem a zachvûla se, protoÏe jsem pochopila, kam mífií. „Ne,“ fiekl a nahnul se ke mnû. „Dala jsi mi dÛvod, ale ne ten svÛj.“ „JenomÏe…“ Nevûdûla jsem, jak dál. Dotkl se cestiãek po slzách, které mi zÛstaly na tváfiích. Zlehka, jako pírkem. A pfiece ve mnû okamÏitû vy‰lehl hork˘ plamen. „Dej mi dÛvod, Callo,“ za‰eptal. Hledûla jsem na nûj a krev mi vfiela v Ïilách. UÏ jsem vûdûla naprosto pfiesnû, co ode mû chce. JenÏe jsem mu to nemohla dát. V jeho tmav˘ch oãích se odráÏela bolest, na jakou jsem podle nûj byla jedin˘ lék. „Rene,“ vypravila jsem ze sebe, „chci…“ 20
A najednou jsem se k nûmu naklonila a moje ostfiíhané vlasy ho za‰imraly na tváfiích, kdyÏ jsem ho políbila. Na‰e rty se setkaly a já pfiestala vnímat v‰echno ostatní. Polibek byl ãím dál dychtivûj‰í. Ren mû nadzvedl a já mu ovinula nohy kolem pasu, pfiimkla jsem se k nûmu. Bylo v tom tolik touhy, tolik chtíãe a vá‰nû, Ïe jsem málem nemohla d˘chat. PoloÏil mû na postel. Na na‰i postel. Vklouzl mi rukama pod halenu, chvíli mû hladil po bfii‰e, pak postupoval v˘‰, odhrnul mi podprsenku. Zasténala jsem a kousla ho do rtu. Vítala jsem jeho tíhu, která mû tiskla do pokr˘vek. Na‰e tûla se zaãala spoleãnû pohybovat. S kaÏd˘m jeho dotekem moje kÛÏe oÏívala jako knot svíãky, kter˘ zapálí sirka. V tom plameni v‰echno ostatní shofielo. Strach. Lítost. Ztráty. Sly‰ela jsem se slastnû vzdychat, kdyÏ jeho ústa pokraãovala v tom, co zaãaly prsty. Marnû jsem se snaÏila té rozko‰i vzepfiít. Nemûla bych to dûlat. Nesmím. Najednou se mi vybavil Shay. To on mi otevfiel tenhle svût. Jeho ruce a jeho tûlo mû poprvé seÏehly. Tolik jsem po nûm touÏila. Tehdy jsem si myslela, Ïe Ren je nadobro ztracen˘, Ïe si vybral StráÏce. Své hofie jsem utopila v pfiívalu touhy po Shayovi. JenomÏe Ren si moÏná je‰tû nevybral. Snad jsme ho hodili pfies palubu moc brzy. Co kdyÏ mûl Monroe pravdu? KdyÏ mezi námi k nûãemu podobnému do‰lo dfiíve, bránily nám zákony StráÏcÛ a já se neodvaÏovala poddat vá‰ni, kterou ve mnû Ren rozdm˘chával. VÛbec jsem nepochybovala o tom, Ïe Shaye miluju. Nemohla jsem v‰ak popfiít, jak mocnû mé tûlo na Rena reaguje, na to, jak po mnû touÏí. Napadlo mû, Ïe mezi námi moÏná existuje pouto, které není moÏné zlomit, ukuté na‰í sdílenou minulostí, zrozené z bolesti Ïivota v podobû OchráncÛ. Mohlo by b˘t tohle pouto silnûj‰í neÏ nová láska, která vyra‰ila mezi mnou a Shayem? 21