Vousaté tváře
Jaká spousta vousatých chlapíků dneska chodí po světě! Když si muž nechá narůst plnovous, je těž‑ ké říct, jak skutečně vypadá. Možná právě proto to dělá. Je radši, když to nevíte. A pak je tu ten problém s mytím. Když si tihle velcí vousáči myjí obličej, musí to být nejméně taková námaha, jako když si vy nebo já myjeme vlasy. Takže já bych rád věděl: Jak často si všich‑ ni tihle vousatí chlapíci myjí obličej? Jenom jednou týdně, v neděli večer, jako si my my‑ jeme vlasy? A myjí se šamponem? Používají fén? Vtírají si do vousů balzám, aby jim ne‑ začaly vypadávat? Nechávají si vousy stříhat a upravovat u holiče, nebo si je pižlají nůžka‑ mi na nehty v koupelně před zrcadlem? Těžko říct. Ale až příště uvidíte pána s pl‑ novousem (a to bude nejspíš hned, jak vykro‑ číte na ulici), možná si ho lépe prohlédnete a začnete o těchhle věcech přemýšlet.
9
Pan Prevít
Pan Prevít byl jedním z těch velmi vousatých pánů. Celý obličej, až na čelo, oči a nos, měl porostlý hustým vousem. Odporné chomáče mu rašily i z nosních dírek a z uší. Pan Prevít měl pocit, že právě díky své vousatosti vypadá ohromně moudře a dů‑ stojně. Ale ve skutečnosti nebyl ani moudrý,
ani důstojný. Pan Prevít byl prevít. Narodil se jako prevít. A teď, když mu bylo šedesát, byl ještě daleko větší prevít než předtím. Vousy mu rostly do všech stran a proplé‑ taly se, jak se tomu děje u většiny vousatých pánů. A tyhle propletence mu trčely z tváře jako štětiny z kartáče. A jak často si pan Prevít myl svůj vousatý, štětinatý obličej? Odpověď zní NIKDY, dokonce ani v neděli. Nemyl si ho už celá léta.
11
Špinavé vousy
Jistě víte, že takový normální obličej bez vou‑ sů, jako je váš nebo můj, se snadno umaže, pokud se dostatečně často nemyje. Na tom není nic divného. Vousatý obličej je ale úplně jiná písnička. Na vousy se začnou lepit věci, hlavně jídlo. Třeba omáčka pěkně proteče mezi vousy
KUKUŘIČNÝ LUPÍNEK SARDINKY V PLECHOVCE
PLESNIVÝ SÝR
a usadí se v nich. Vy nebo já si můžeme obli‑ čej utřít a vmžiku jsme zase čistí, ale vousáči to tak lehké nemají. My, když dáme pozor, se můžeme klidně najíst, aniž bychom měli jídlo po celém ob‑ ličeji. Ale vousáči ne. Dívejte se pozorně, až uvidíte obědvat vousatého chlapíka, a uvi‑ díte, že ačkoli otevře ústa úplně dokořán, nepodaří se mu do nich vpravit lžíci guláše nebo zmrzliny s čokoládovou polevou, aniž by mu trocha ukápla na vousy. Pan Prevít se navíc ani neobtěžoval otví‑ rat ústa dokořán. A proto (a taky proto, že se nikdy nemyl) měl vždycky na vousech kolem úst stovky zbytků starých snídaní, obědů a ve‑ čeří. Nebyly to však velké kousky, protože ty si utíral do ruky nebo do rukávu už při jíd‑ 13
le. Ale kdybyste se podívali blíž (ne že byste snad někdy chtěli), uviděli byste na jeho vou‑ sech přilepené malinkaté kousky seschlých smažených vajec a taky špenát a kečup a rybí prsty a mletá drůbeží játra a všechny další odporné věci, které pan Prevít rád. A když jste se podívali ještě blíž (zacpěte si nosy, dámy a pánové), když jste se zadívali pozorněji do štětinatých vousů trčících nad horním rtem, mohli jste spatřit daleko větší objekty, které rukou neutřel a které tam byly dlouhé měsíce, jako třeba kousek červivého sýra, plesnivý kukuřičný lupínek nebo do‑ konce slizký ocas sardinky. A tak pan Prevít neměl nikdy hlad. Stačilo vystrčit jazyk, projet s ním ze strany na stra‑ nu tou vousatou džunglí a hned se našlo něja‑ ké to chutné sousto k zakousnutí. Snažím se vám naznačit, že pan Prevít byl odporný a smrdutý muž. Byl taky strašlivě zlý, jak se dozvíte zane‑ dlouho.
14
Paní Prevítová
Paní Prevítová na tom nebyla o moc lépe než její muž. Samozřejmě, neměla vousy. Ale to byla škoda, protože by alespoň trochu zakry‑ ly její příšernou ošklivost. Podívejte se na ni. Viděli jste někdy ženu se šerednějším obli‑ čejem, než je tenhle? O tom pochybuji.
Ale zvláštní je, že paní Prevítová nebyla takhle šeredná odjakživa. Zamlada bývala docela pohledná. Jak stárla, byla čím dál oš‑ klivější.
A proč tomu tak bylo? Řeknu vám to hned. Když je někdo zlomyslný, začne se mu to projevovat v obličeji. A když je někdo zlomy‑ slný každý den, každý týden, každý rok, tvář je stále ošklivější a ošklivější, až je tak oškli‑ vá, že na ni jde sotva pohlédnout. Dobrý člověk nemůže být nikdy ošklivý. Můžete mít třeba křivý nos, zkroucená ústa, podbradek a zuby jako zajíc, ale jste‑li dob‑ rý člověk, bude to z vaší tváře vyzařovat jako sluneční paprsky a vždycky budete vypadat báječně. Z tváře paní Prevítové nezářilo nic. V pravé ruce nosila hůl. Říkávala lidem, že ji nosí kvůli bradavicím, co jí rostou na levé patě a při chůzi ji bolí. Ale doopravdy no‑ sila hůl proto, aby se s ní mohla strefovat 16
do věcí, jako jsou například psi, kočky a malé děti. A pak tu bylo to skleněné oko. Paní Pre‑ vítová měla skleněné oko, které se vždycky dívalo jinam než to druhé.
Skleněné oko
Se skleněným okem můžete zkoušet různé fí‑ gle, protože si ho můžete vyndat a zase zan dat, kdykoliv se vám zlíbí. A můžete dát krk na to, že paní Prevítová tyhle fígle znala. Jednou ráno si skleněné oko vyndala, a když se pan Prevít nedíval, hodila mu ho do piva. Pan Prevít si jen tak seděl a pomalu popí‑ jel. Pěna mu na vousech kolem úst vytvořila bílý kroužek. Ten si pak utřel do rukávu a ru‑ káv zase do kalhot.