1
DoÏil jsem se posledního dne a teì i poslední hodiny. Jsem star˘ ãlovûk, osamûl˘ a nemilovan˘, nemocn˘, trpící bolestmi a unaven˘ Ïivotem. Jsem pfiipraven zemfiít, bude to pfiece jen lep‰í neÏ tohle. Ten vysok˘ sklenûn˘ dÛm, v nûmÏ bydlím, mi patfií, stejnû jako 97 % spoleãnosti, která v nûm pode mnou sídlí. Vlastním i okolní pozemky do vzdálenosti pÛl míle ve tfiech smûrech. Mám dva tisíce zamûstnancÛ, ktefií tu pracují, a dal‰ích dvacet tisíc, ktefií pracují jinde. Na pozemcích vede pod povrchem potrubí, které pfiivádí do budovy plyn z m˘ch vrtÛ v Texasu, a vlastním i rozvodnou síÈ pro dodávky elektfiiny. Mám pronajatou druÏici, neviditelnû krouÏící v mnohamílov˘ch v˘‰kách, jejímÏ prostfiednictvím jsem kdysi udûloval pfiíkazy svému impériu po celém svûtû. Moje jmûní pfiesahuje jedenáct miliard dolarÛ. Patfií mi stfiíbro v Nevadû, mûì v Montanû, uhlí v Angole, kauãuk v Malajsii, zemní plyn v Texasu, ropa v Indonésii a ocel v âínû. Moje korporace má dcefiiné spoleãnosti, které vyrábûjí elektfiinu a poãítaãe, stavûjí pfiehrady, tisknou knihy a poskytují signál mému satelitu. Patfií mi pfiidruÏené spoleãnosti, které mají poboãky ve více zemích, neÏ by vÛbec nûkoho napadlo. Dfiíve jsem míval i v‰echny ty správné hraãky – jachty, trysková letadla, blond˘nky, domy v Evropû, farmy v Argentinû, ostrov v Tichém oceánû, plnokrevné konû a dokonce i hokejové muÏstvo. UÏ jsem v‰ak pfiíli‰ star˘ na to, abych si hrál. Právû mé peníze mû dostaly do dne‰ní mizérie. Mûl jsem tfii rodiny – tfii manÏelky, které pfiivedly na svût celkem sedm dûtí. ·est z nich dosud Ïije. Dûlají, co mohou, aby mne trápily. Pokud vím, v‰ech sedm jsem poãal a jedno pohfibil. Mûl bych spí‰ fiíct, Ïe je pohfibila manÏelka, byl jsem totiÏ v zahraniãí. V‰echny manÏelky i dûti se mi odcizily. Dnes se v‰ak tady shlukly, protoÏe umírám a je ãas rozdûlit peníze.
3
Na tento den jsem se pfiipravoval dlouho. âtrnáct dlouh˘ch a ‰irok˘ch podlaÏí mého domu je postaveno do ãtverce kolem zastínûného dvora, kde jsem kdysi za tepl˘ch dní pofiádal obûdy. Sám Ïiji a pracuji v nejvy‰‰ím patfie – na obrovské plo‰e dvanácti tisíc ãtvereãních stop – v nádhefie, která by pfiipadala mnoha lidem obscénní, ale mne nijak nevzru‰uje. Vlastní hlavou jsem v potu tváfie dával úspû‰nû dohromady kaÏd˘ cent svého jmûní a mám v˘sadní právo s ním naloÏit, jak chci. Kdyby mû ne‰tvali jak divou zvûfi, nebyl bych ani proti tomu jim je rozdat. Proã bych si mûl dûlat starosti, kdo peníze dostane? Udûlal jsem s nimi v‰e, co si ãlovûk jen mÛÏe pfiedstavit. A kdyÏ tu teì sedím sám v koleãkovém kfiesle v oãekávání konce, nenapadá mû jediná vûc, kterou bych si chtûl je‰tû koupit ãi vidût, Ïádné místo, kam bych chtûl jet, ani dobrodruÏství, které bych chtûl zaÏít. UÏ je to v‰echno za mnou a jsem velmi unaven. Nedûlá mi proto starosti, kdo peníze dostane, ale velmi dbám na to, kdo je nedostane. Sám jsem navrhl kaÏdou ãtvereãní stopu tohoto domu, takÏe vím velice pfiesnû, kam koho na tuto malou ceremonii umístit. Jsou tu v‰ichni, ãekají a ãekají a vÛbec jim to nevadí. KvÛli tomu, co mám nyní udûlat, by klidnû stáli nazí ve vánici. První rodinou je Lillian se sv˘m hnízdem – ãtyfii z m˘ch potomkÛ porodila Ïena, která mi jen zfiídka dovolila, abych se jí dotkl. Vzali jsme se mladí – mnû bylo ãtyfiiadvacet a jí osmnáct – takÏe Lillian má uÏ taky svoje roky. Celá léta jsem ji nevidûl a dnes ji také neuvidím. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe si stále hraje na utrápenou, vûrnou, a pfiesto opu‰tûnou první manÏelku, která si pfii‰la vybrat na protiúãet svou trofej. UÏ se znovu neprovdala a jsem si jist˘, Ïe cel˘ch padesát let nezaÏila sex. Dnes nechápu, jak jsme spolu mohli mít dûti. Jejímu nejstar‰ímu, Troyovi Junioru, je ted sedmaãtyfiicet. Tento bezcenn˘ idiot proklíná i skuteãnost, Ïe nosí moje jméno. UÏ jako kluk radûji uÏíval jen zkratku TJ a dosud jí dává pfiednost pfied pln˘m jménem Troy. Ze v‰ech ‰esti dûtí, které se tady shromáÏdily, je nejhloupûj‰í, ale ostatní se drÏí tûsnû za ním. KdyÏ mu bylo devatenáct, vyrazili ho z univerzity, protoÏe prodával drogy. Jako v‰ichni ostatní i TJ dostal k jednadvacát˘m narozeninám pût milionÛ dolarÛ, ale i jemu – tak jako ostatním – protekly mezi prsty jako voda. 4
Nemám sil probírat se ostudn˘mi historkami Lillianin˘ch dûtí. Dost na tom, Ïe jsou v‰echny tûÏce zadluÏené a doslova k niãemu. Prakticky není nadûje, Ïe by se to mohlo nûjak zmûnit. AÏ tedy budu podepisovat poslední vÛli, bude to nejkritiãtûj‰í okamÏik jejich Ïivota. A teì k dal‰ím dvûma b˘val˘m manÏelkám. Od Lillianiny frigidnosti jsem utekl k Ïivoãi‰né vá‰nivosti krásného mládûte Janie. Pfiijal jsem ji pÛvodnû jako sekretáfiku v úãetní evidenci, kdyÏ jsem se v‰ak rozhodl, Ïe bych ji potfieboval pfii sv˘ch obchodních cestách, brzy pov˘‰ila. S Lillian jsem se rozvedl a vzal si Janie. Byla o dvaadvacet let mlad‰í neÏ já, ale byla rozhodnutá mne uspokojit. Porodila dvû dûti tak rychle po sobû, jak jen to bylo moÏné, a udûlala si z nich kotvu, aby si mû co nejvíce pfiipoutala. Mlad‰í syn Rocky a jeho dva kamarádi se zabili ve sportovním autû a mû stálo ‰est milionÛ, neÏ se havárie mimosoudnû vyfiídila. Ve ãtyfiia‰edesáti jsem se oÏenil s Tirou. KdyÏ se mnou otûhotnûla, bylo jí tfiiadvacet. Narodila se jí malá zrÛda, které – dodnes nevím proã – dala jméno Ramble. Teì je Ramblemu ãtrnáct a uÏ má za sebou jedno zatãení za krádeÏe v obchodû a druhé za drÏení marihuany. Mastné vlasy, pfiilepené na krk, mu padají aÏ na záda a chodí ozdoben˘ krouÏky v u‰ích, v oboãí a v nose. Dovûdûl jsem se, Ïe chodí do ‰koly, jen kdyÏ se mu chce. Ramble se stydí, Ïe jeho otci je témûfi osmdesát, a otec se zase stydí, Ïe syn má jazyk propíchan˘ stfiíbrn˘mi cvoãky. Ale i Ramble spolu s ostatními oãekává, Ïe podepí‰i tuhle poslední vÛli a Ïe se tím jeho Ïivot zlep‰í. Aãkoli je mé jmûní tak velké, mezi tûmito blázny dlouho nevydrÏí. Umírající star˘ ãlovûk by nemûl nenávidût, ale já si nemohu pomoci. V‰ichni jsou jen banda bídákÛ. Jejich matky mû nenávidí a nauãily své dûti, aby mû nenávidûly také. Jsou to supi, krouÏící kolem mne s roztaÏen˘mi drápy, ostr˘mi zobany a hladov˘ma oãima, zjanãení vidinou neomezen˘ch finanãních ãástek v hotovosti.
Teì se bude fie‰it, zda jsem schopen normálního my‰lení. V‰ichni si myslí, Ïe mám nádor na mozku, protoÏe vedu divné fieãi. Na schÛzích i v telefonu nesouvisle brebtám a moji pomocníci za m˘mi zády pokyvují hlavami a ‰eptají si mezi sebou nebo si jen v duchu fiíkají: „Ano, je to pravda, je to nádor.“ 5
Poslední vÛli jsem napsal pfiede dvûma roky a v‰echno odkázal poslední Ïenû, která se mnou kdy bydlela. Tehdy se mi po bytû producírovala nahofie bez, jen v pfiiléhav˘ch kalhotkách s leopardím vzorem. Ano, ano, myslím, Ïe blázním po dvacetilet˘ch blond˘nkách a jejich kfiivkách. Pozdûji jsem jí ale dal kopaãky a poslední vÛle skonãila v kanceláfiském skartovaãi papíru. Prostû mû to unavilo. A pfied tfiemi lety jsem jen tak pro zábavu napsal závûÈ, v níÏ jsem v‰echno odkázal rÛzn˘m charitativním organizacím. Jednoho dne jsem se pohádal s TJ a on mne proklel. ¤ekl jsem mu tedy o té poslední vÛli. TJ s matkou a sourozenci si najali bandu podfukáfisk˘ch právníkÛ a hned s nimi bûÏeli k soudu. Pokusili se dostat mû do psychiatrické léãebny na pfiezkoumání mého du‰evního stavu. Od jejich právníkÛ to bylo docela chytré. Kdybych byl totiÏ uznán za du‰evnû nenormálního, moje poslední vÛle by byla neplatná. Ale i já mám dost právníkÛ a platil jsem jim tisíc dolarÛ na hodinu, aby zmanipulovali soudní systém v mÛj prospûch. Do ústavu mû neposlali, aãkoli tehdy jsem pravdûpodobnû byl trochu cvok. A mám vlastní skartovaã, v nûmÏ skonãily v‰echny staré testamenty. Jsou pryã, ta malá ma‰inka je v‰echny spolykala. Nosím jiÏ dlouho bílou fiízu z thajského hedvábí a mám hlavu dohola jako mnich. Málo jím, takÏe mé tûlo je hubené a seschlé. V‰ichni si myslí, Ïe se ze mne stal buddhista, ve skuteãnosti v‰ak studuji Zarathu‰tru. Oni v tom ov‰em Ïádn˘ rozdíl nevidí. Nûkdy témûfi chápu, proã si myslí, Ïe se moje mentální kapacita silnû sníÏila. Lillian a moje první rodina ãekají v konferenãním sále pro v˘konn˘ v˘bor na tfiináctém poschodí, pfiímo pode mnou. Je to velká místnost obloÏená mramorem a mahagonem, se skvostn˘mi koberci a dlouh˘m ováln˘m stolem uprostfied. Teì je plná velmi nervózních lidí. Není divu, Ïe je mezi nimi víc právníkÛ neÏ rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ. Lillian i kaÏdé z jejích ãtyfi dûtí mají vlastního právníka. V˘jimkou je TJ, kter˘ si pfiivedl rovnou tfii právníky, aby ukázal svou dÛleÏitost a zajistil fiádné projednání v‰ech situací, které by mohly nastat. TJ má víc právních problémÛ neÏ vût‰ina smrtelníkÛ. Na jednom konci stolu stojí velká digitální obrazovka, která bude celé jednání vysílat. Rexovi, bratru TJ a mému druhorozenému synovi, je ãtyfiiaãtyfiicet a v souãasné dobû je Ïenat˘ se striptérkou. Jmenuje 6
se Amber a je to ubohé stvofiení bez mozku, ale s velk˘mi fale‰n˘mi Àadry. Myslím, Ïe je to Rexova tfietí manÏelka. Druhá nebo tfietí, na tom nezáleÏí, proã právû já bych to mûl odsuzovat? Je tady i s ostatními manÏelkami ãi milenkami a v‰ichni nervóznû ãekají, aÏ se bude rozdûlovat jedenáct miliard. Lillianina první a moje nejstar‰í dcera je Libbigail, kterou jsem jako dítû nesmírnû miloval, dokud neode‰la na vysokou ‰kolu a nezapomnûla na mne. Pak se vdala za Afriãana a já jsem její jméno ze sv˘ch závûtí vy‰krtl. Mary Ross je posledním dítûtem, které se Lillian narodilo. Provdala se za lékafie, kter˘ aspiruje na mimofiádné bohatství, ale zatím se oba topí v dluzích. Janie a druhá rodina ãekají v místnosti na desátém podlaÏí. Po rozvodu se mnou pfied mnoha lety se Janie dvakrát provdala. Jsem si témûfi jist˘, Ïe nyní Ïije sama. Najímám si detektivy, ktefií mû pravidelnû informují, ale s jejím boufiliv˘m milostn˘m Ïivotem by nedokázala drÏet krok ani FBI. Jak jsem se jiÏ zmínil, její syn Rocky se zabil. Její dcera Geena je tu se sv˘m druh˘m manÏelem, kter˘ sice vystudoval ekonomii, ale je to tak nebezpeãn˘ pitomec, Ïe kdyby shrábl pÛl miliardy nebo podobnou ãástku, do tfií let by o ni opravdu mistrovsky pfii‰el. A pak je tu Ramble, shrben˘ v kfiesle na pátém poschodí. Olizuje si zlat˘ krouÏek v koutku rtÛ, prohrabuje si slepené zelené vlasy a mraãí se na svou matku, která mûla tolik drzosti, Ïe se sem dnes dostavila s nûjak˘m mal˘m vlasat˘m gigolem. Ramble oãekává, Ïe se dnes stane boháãem a Ïe mu bude pfiedáno jmûní prostû jen proto, Ïe jsem ho zplodil. I Ramble má svého právníka, radikálního hipíka, kterého Tira vidûla v televizi a najala si ho, jakmile se s ním vyspala. I oni ãekají s ostatními. Znám ty lidi a mám se pfied nimi na pozoru.
âlovûk, kter˘ se vynofiil ze zadní ãásti mého bytu, je Snead. UÏ témûfi tfiicet let je mojí spojkou. Je to obtloustl˘, nehezk˘ mal˘ muÏíãek v bílé vestû; mírn˘, uctiv˘ a neustále ohnut˘ v pase, jako by se klanûl králi. Zastaví se pfiede mnou, sepne ruce na bfii‰e, hlavu má jako vÏdy naklonûnou ke stranû, a se sentimentálním úsmûvem promluví afektovanû zpûvav˘m hlasem, jak si na to zvykl pfied lety za pobytu v Irsku: „Jak se vám vede, pane?“ 7
Nefiíkám nic, protoÏe o to vlastnû ani nejsem Ïádán a Snead neoãekává, Ïe bych mu odpovûdûl. „Trochu kávy, pane?“ „Obûd.“ Snead zamrká obûma oãima, je‰tû hloubûji se pfiedkloní, pak kolébav˘m krokem odchází z místnosti a vláãí po podlaze manÏety sv˘ch nohavic. Také oãekává, Ïe po mé smrti z nûho bude bohat˘ ãlovûk. Domnívám se, Ïe uÏ poãítá dny, stejnû jako ti ostatní. Mít peníze je tûÏká vûc, protoÏe kaÏd˘ z nich chce urvat trochu pro sebe. AlespoÀ lísteãek, mal˘ drobek. Co je milion dolarÛ pro ãlovûka, kter˘ má miliardy? Dej mi milion, star˘ brachu, ani nepoznበrozdíl! Nebo mi poskytni pÛjãku a oba na to zapomeÀme! Pfiipi‰ nûkam do závûti mé jméno, místa je tam dost. Snead je hroznû v‰eteãn˘ a pfied lety jsem ho pfiistihl, jak mi proãmuchává stÛl. Myslím, Ïe hledal aktuální poslední vÛli. Pfieje si, abych uÏ umfiel, protoÏe ãeká na pár milionÛ. Jak˘m právem vÛbec nûco oãekává? Mûl jsem ho vyhodit jiÏ pfied lety. V mé nové závûti jeho jméno uvedeno není. Staví pfiede mne podnos s neotevfienou tubou Ritzov˘ch sucharÛ, malou skleniãkou medu s plastick˘m tûsnûním kolem víãka a tfii sta ãtyfiicetigramovou plechovkou Fresky o pokojové teplotû. Kdyby Snead skladbu obûda nûjak zmûnil, okamÏitû by vyletûl. Poslal jsem ho pryã a namoãil suchar do medu. Moje poslední jídlo.
2
Sedím a dívám se ven pfies tónované sklo stûn. Za jasného dne b˘vá vidût vrchol Washingtonova památníku, ‰est mil odtud. Dnes ov‰em vidût není. Je drsn˘, chladn˘, vûtrn˘ a zataÏen˘ den. Takov˘ den je pro smrt docela vhodn˘. Vítr rve z vûtví stromÛ poslední listy a rozná‰í je dole po parku. Proã se obávám té bolesti? Co je ‰patného na tro‰e utrpení? ZpÛsobil jsem víc utrpení neÏ deset jin˘ch lidí dohromady. Stisknu knoflík a objeví se Snead. Ukloní se a strká mé koleãkové kfieslo ze dvefií bytu do mramorové pfiedsínû 8
a jin˘mi dvefimi dále do mramorové haly. Ta chvíle se blíÏí, ale nepociÈuji Ïádnou úzkost. Nechal jsem psychiatry pfies dvû hodiny ãekat. KdyÏ míjím svou kanceláfi, k˘vnu na Nicolettu, svou nejnovûj‰í sekretáfiku, milé mladé stvofiení, které se mi docela zamlouvá. Kdybych mûl trochu víc ãasu, mohla by se stát ãíslem ãtyfii. âasu v‰ak je málo, zb˘vají mi uÏ jenom minuty. Dav ãeká – skupiny právníkÛ a nûkolik psychiatrÛ, ktefií rozhodnou, zda je moje my‰lení normální. Jsou namaãkaní kolem dlouhého stolu v mé zasedací místnosti. KdyÏ se objevím, povídání okamÏitû utichne a v‰ichni se na mû jen dívají. Snead mne umístí na jednu stranu stolu vedle mého právníka Stafforda. Jsou tam kamery namífiené do v‰ech smûrÛ a kolem nich se hemÏí technici, aby je pfiesnû zamûfiili. Bude zaznamenáno kaÏdé ‰eptnutí, kaÏdé hnutí a kaÏdé vydechnutí, protoÏe v sázce je majetek. ZávûÈ, kterou jsem podepsal naposledy, odkazovala nûco málo m˘m dûtem. Pfiipravil ji jako vÏdy Josh Stafford. Dnes ráno jsem ji zlikvidoval ve skartovaãi. Sedím tu proto, abych prokázal svûtu, Ïe mám dostateãné du‰evní schopnosti napsat novou závûÈ. Jakmile se to potvrdí, mÛj nárok disponovat vlastním jmûním nesmí b˘t zpochybnûn. Pfiímo proti mnû sedí tfii psychiatfii – kaÏd˘ najat˘ jednou rodinou. Na kartotéãní lístky postavené pfied nimi nûkdo vytiskl jejich jména – doktor Zadel, doktor Flowe, doktor Theishen. ProhlíÏím si jejich oãi a tváfie. ProtoÏe se pfiedpokládá, Ïe se projevím jako du‰evnû zdrav˘ ãlovûk, musím navázat oãní kontakt. Oãekávají, Ïe se budu chovat trochu pra‰tûnû, ale já jsem pfiipraven sníst je v‰echny místo obûda. Pfiedstavení bude fiídit Stafford. Jakmile se v‰ichni usadí a kamery jsou pfiipraveny, Stafford fiekne: „Jmenuji se Josh Stafford a jsem právním zástupcem pana Troye Phelana, sedícího po mé pravici.“ Hledím na psychiatry, na kaÏdého chvilku; upfienû se jim dívám do oãí, dokud jeden po druhém nezaãnou mrkat nebo odvracet zrak. V‰ichni tfii mají na sobû tmavé obleky. Zadel a Flowe mají fiídk˘ plnovous. Theishen má skfiipec uvázan˘ na ‰ÀÛrce a nevypadá na víc neÏ na tfiicet. Rodinám se dostalo práva najmout si, koho uznají za vhodné. 9
Stafford fiíká: „DÛvodem tohoto setkání je, aby skupina psychiatrÛ pfiezkou‰ela du‰evní stav pana Phelana a rozhodla, zda je pan Phelan mentálnû schopen sepsat platnou závûÈ. Za pfiedpokladu, Ïe skupina shledá, Ïe je zdravé mysli, zam˘‰lí podepsat poslední vÛli, podle níÏ se po jeho smrti bude s jeho jmûním disponovat.“ Stafford poklepává tuÏkou na dobfie palec tlustou sloÏku se závûtí, která leÏí pfied námi. Jsem pfiesvûdãen, Ïe bzuãení kamer pfii zábûrech zblízka a sám pohled na tento dokument u m˘ch dûtí a jejich matek, roztrou‰en˘ch po budovû, vyvolávají brnûní v zádech. Poslední vÛli nevidí a nemají na to ani právo. ZávûÈ je soukrom˘ dokument, kter˘ se otevírá aÏ po smrti. Dûdicové se mohou jen dom˘‰let, co asi mÛÏe obsahovat. Moji dûdicové znají obsah jen z naráÏek, mal˘ch lÏí, které jsem peãlivû pfiipravil. Formuloval jsem je tak, aby vûfiili, Ïe hlavní ãást mého majetku bude nûjak spravedlivû rozdûlena mezi dûti a Ïe se i b˘val˘m manÏelkám dostane velkorys˘ch darÛ. Vûdí v‰ak pouze to, Ïe si to mohou myslet. Proto se také v posledních t˘dnech a mûsících horeãnû modlili, aby to pro nû dopadlo co nejlépe. PonûvadÏ v‰ichni Ïijí jen v dluzích, dûdictví pro nû znamená Ïivot nebo smrt. ZávûÈ, která leÏí pfiede mnou, je napsána tak, Ïe z nich uãiní boháãe a zastaví vzájemné ha‰tefiení. Pfiipravil ji Stafford a v rozhovorech s jejich právníky naãrtl s m˘m vûdomím hrubé rysy pfiedpokládaného obsahu. KaÏdé dítû obdrÏí ãástku v rozsahu tfií aÏ pûti set milionÛ dolarÛ a mezi tfii b˘valé manÏelky bude rozdûleno padesát milionÛ. V‰echny tfii byly dobfie zaopatfieny jiÏ pfii rozvodech, ale na to se pochopitelnû zapomnûlo. Celkové dary rodinám ãiní pfiibliÏnû tfii miliardy dolarÛ. AÏ si z mého jmûní shrábne pár miliard i vláda, zbytek pfiipadne charitû. Víte tedy, proã jsou v‰ichni tady – vyle‰tûní, vyparádûní a vût‰inou i stfiízliví, dychtivû hledí na obrazovky monitorÛ, ãekají a doufají, Ïe já, star˘ ãlovûk, to v‰echno zvládnu. Jsem pfiesvûdãen˘, Ïe nabádali své psychiatry: „Nebuìte na toho starce pfiíli‰ tvrdí, potfiebujeme, aby byl du‰evnû zdráv!“ Jsou-li v‰ichni tak spokojeni, proã se tedy namáhat s tímhle psychiatrick˘m vy‰etfiením? ProtoÏe je chci naposledy pûknû pfievézt, a chci to udûlat správnû. To psychiatrické pfiezkoumání byl mÛj nápad, ale m˘m dûtem a jejich právníkÛm to dojde, aÏ kdyÏ bude pozdû. 10
Zadel zaãíná první: „Pane Phelane, mÛÏete nám fiíci dne‰ní datum, dobu a místo?“ Pfiipadám si jako prvÀáãek. Skloním hlavu na prsa jako imbecil a pfiedstírám, Ïe o otázce tak dlouho pfiemítám, aÏ v‰ichni napjatû posedávají na okrajích sv˘ch sedadel a ‰eptají si: „Tak uÏ zaãni, ty blázniv˘ star˘ mizero! Pfiece ví‰, kolikátého dneska je.“ „Pondûlí,“ fiíkám ti‰e. „Pondûlí, 9. prosince 1996. Jsme v mé kanceláfii.“ „Kolik je hodin?“ „PfiibliÏnû kolem pÛl tfietí odpoledne,“ odpovídám. Hodinky nenosím. „A kde je va‰e kanceláfi?“ „V McLeanu ve Virginii.“ K mikrofonu se nakloní Flowe: „MÛÏete nám povûdût jména a data narození sv˘ch dûtí?“ „Ne. Jména snad, ale data narození nikoli.“ „Dobrá, jména staãí.“ Dávám si naãas. Je‰tû je pfiíli‰ brzy b˘t pohotov˘. Chci, aby se trochu zapotili. Pak zaãnu jmenovat: „Troy Phelan Junior, Rex, Libbigail, Mary Ross, Geena a Ramble.“ Vyslovuji ta jména, jako bych trpûl uÏ jen tím, Ïe na nû vÛbec musím myslet. Flowe dostane svolení pokraãovat: „Mûl jste v‰ak sedm dûtí, Ïe ano?“ „Správnû.“ „Pamatujete si jméno toho sedmého?“ „Rocky.“ „A co se s ním stalo?“ „Zabil se pfii autonehodû.“ Sedím zpfiíma v koleãkovém kfiesle, hlavu zvednutou, klouÏu pohledem z jednoho psychiatra na druhého a demonstruji pro kamery, Ïe jsem úplnû zdráv. Jsem pfiesvûdãen, Ïe dûti i b˘valé manÏelky po skupinkách pozorují obrazovky, tisknou ruce sv˘m momentálním partnerÛm, usmívají se na své hladové právníky a jsou na mne hrdé, protoÏe star˘ Troy zatím v‰echny poÏadavky zvládá. MÛj hlas je moÏná slab˘ a prázdn˘, s vrásãitou tváfií, v bílém hedvábném rouchu a zeleném turbanu moÏná vypadám jako nûjak˘ blbec, ale na v‰echny otázky jsem odpovûdûl. V duchu mne podporují: „Jen tak dál, star˘ brachu!“ Ptá se Theishen: „Jak˘ je vበsouãasn˘ fyzick˘ stav?“ „Mohlo by to b˘t lep‰í.“ 11
„Povídá se, Ïe máte zhoubn˘ nádor.“ Jde‰ rovnou k vûci, chlapãe, Ïe ano? „Myslel jsem, Ïe to má b˘t pfiezkou‰ení du‰evního stavu,“ fiíkám a pohlédnu na Stafforda, kter˘ nedokáÏe potlaãit úsmûv. Pravidla v‰ak dovolují jakoukoli otázku. Tady nejsme v soudní síni. „Samozfiejmû,“ fiíká zdvofiile Theishen, „ale relevantní je kaÏdá otázka.“ „Aha.“ „Odpovíte na tuto otázku?“ „Na kterou?“ „Na tu o nádoru.“ „Samozfiejmû. Mám ho v hlavû, velk˘ jako golfov˘ míãek, neustále se zvût‰uje, nedá se operovat a mÛj lékafi fiíká, Ïe mi zb˘vají maximálnû tfii mûsíce.“ Jako bych pod sebou sly‰el bouchání zátek láhví ‰ampaÀského. Nádor je potvrzen! „Jste v tomto okamÏiku pod vlivem nûjak˘ch lékÛ, drog ãi alkoholu?“ „Ne.“ „Berete nûjak˘ druh léku pro uti‰ení bolestí?“ „Je‰tû ne.“ Slova se znovu ujímá Zadel: „Pane Phelane, pfied tfiemi mûsíci ãasopis Forbes ohodnotil ãistou cenu ve‰kerého va‰eho majetku na osm miliard dolarÛ. Je to pfiesn˘ odhad?“ „Odkdy je Forbes znám svou pfiesností?“ „Je to tedy nepfiesné?“ „Hodnota mého majetku ãiní kolem jedenácti a pÛl miliardy, podle situace na trhu,“ fiíkám pomalu, ale moje slova jsou krátká, ostfie oddûlená a z mého hlasu vyzafiuje zodpovûdnost. O v˘‰i mého jmûní nikdo nepochybuje. Flowe se rozhoduje drÏet se financí. „Pane Phelane, mÛÏete zhruba popsat organizaci va‰ich korporaãních holdingÛ?“ „Ano, mohu.“ „A udûláte to?“ „Doufám.“ Odmlãím se a nechám je, aby se trochu zapotili. Stafford mne ujistil, Ïe nemusím zvefiejÀovat dÛvûrné informace. ¤ekl, Ïe v‰eobecn˘ pfiehled postaãí. „Phelan Group je soukromá korporace, která vlastní sedmdesát rÛzn˘ch spoleãností, z nichÏ nûkolik má vefiejnû obchodovatelné akcie.“ „Jakou ãást Phelan Group vlastníte?“ 12
„Kolem devadesáti sedmi procent. Zbytek vlastní pár zamûstnancÛ.“ Theishen se pfiidává ke smeãce. Netrvalo jim dlouho, neÏ se dostali k penûzÛm. „Pane Phelane, má vedení va‰í spoleãnosti nûjaké zájmy ve spoleãnosti Spin Computer?“ „Ano.“ Opovídám pomalu a pokou‰ím se zafiadit Spin Computer do dÏungle mé korporace. „Kolik toho tam vlastníte?“ „Osmdesát procent.“ Theishen se probírá svazkem úfiedních dokladÛ a já ze svého místa vidím, Ïe má v rukou roãní zprávu a dílãí ãtvrtletní pfiehledy spoleãnosti, tedy materiál, k nimÏ se mÛÏe dostat i polovzdûlan˘ univerzitní student. „Kdy jste Spin koupil?“ ptá se. „Asi pfied ãtyfimi lety.“ „Kolik vás to stálo?“ „Dvacet doláãÛ jedna akcie, dohromady tfii sta milionÛ.“ SnaÏím se odpovídat pomaleji, ale nemohu si pomoci. Upfienû se dívám na Theishena a ãekám na dal‰í dotaz. „Jakou cenu má vበpodíl nyní?“ zeptá se. „Dobrá. Vãera se uzavíralo na tfiiaãtyfiiceti a pÛl. Od doby, co jsem to koupil, se kapitál dvakrát dûlil, takÏe souãasná cena investice je asi osm padesát.“ „Osm set padesát milionÛ?“ „Správnû.“ Tím moje zkou‰ka v podstatû konãí. Mám-li takovou my‰lenkovou kapacitu, Ïe mohu znát a chápat vãerej‰í závûreãné ceny akcií, pak moji protivníci mohou b˘t urãitû spokojeni. Témûfi vidím, jak se pitomû usmívají, a v duchu sly‰ím jejich nûmé v˘kfiiky nad‰ení. Hurá, bravo Troyi! âert je vem! Ve snaze otestovat vazby v mé mysli chce Zadel je‰tû znát mou minulost: „Pane Phelane, kde jste se narodil?“ „V Montclairu ve státû New Jersey.“ „Kdy?“ „12. kvûtna 1918.“ „Jak se jmenovala va‰e matka za svobodna?“ „Shawová.“ „Kdy zemfiela?“ „Dva dny pfied útokem na Pearl Harbor.“ „A vበotec?“ „Co s ním?“ „Kdy zemfiel?“ 13