Issuu

I Schmiedgasse

23. února 1945 S pfiesností hodinek zatemÀovaly kaÏdé ráno spojenecké bombardéry oblohu nad belgick˘m Namurem. Bûhem poslední zimy druhé svûtové války hfimûly nad hlavami jeho obyvatel stovky a obãas i tisíce letounÛ, letících v nekoneãn˘ch zástupech. Roje bombardérÛ za sebou nechávaly na míle dlouhé ãáry zplodin, které zÛstávaly ve vzduchu je‰tû dlouho poté, co letadla zmizela a shodila svÛj smrtící náklad na cíle v Nûmecku a ve v˘chodní Evropû. Sled bombardérÛ dûsil zajaté nûmecké vojáky, shromáÏdûné v zajateckém tábofie americké armády, umístûném na snûhem pokryt˘ch pláních na okraji Namuru. Tfiesoucí se váleãní zajatci se shlukovali u plotÛ z ostnatého drátu a úzkostlivû zírali na oblohu. Jímala je hrÛza z toho, co ãeká jejich pfiátele a rodiny doma. Jejich ameriãtí vûznitelé vzhlíÏeli k nebesÛm rovnûÏ, ale namísto strachu cítili nesmírn˘ obdiv k posádkám letounÛ a jejich niãivé síle. Bombardéry pfiedstavovaly hlavní zbraÀ, jeÏ mûla zniãit nacistickou váleãnou ma‰inerii a umoÏnit spojeneck˘m jednotkám co nejrychleji zlikvidovat Adolfa Hitlera v jeho domovinû. Denní i noãní bombardovací mise mífiily nejen na vojenské cíle, ale také na prÛmyslové lokality. To vedlo ke zniãení cel˘ch mûst. Byla to v‰ak cena, kterou Nûmecko muselo za svÛj pokraãující odpor zaplatit.

H ITLEROVY

SVATÉ RELIKVIE

Nadporuãík Walter Horn, jeden z deseti nûmecky mluvících vy‰etfiovatelÛ americké tfietí armády v namurském tábofie, oãekával kaÏdodenní pfiílet bombardérÛ se smí‰en˘mi pocity. ·estatfiicetiletého Horna, muÏe s mohutnou hrudí i rameny a temn˘m pohledem filmové hvûzdy, netrpûlivû oãekávala Ïena v Point Richmond v Sanfranciském zálivu. Nadporuãík pociÈoval nesmírnou hrdost nad schopností AmeriãanÛ vybudovat vzdu‰nou flotilu tisícÛ letadel naloÏen˘ch desítkami tisíc bomb a ty následnû shazovat stovky kilometrÛ daleko na nepfiátelské území. Bûhem dvou let sluÏby je‰tû nemusel vypálit jedinou ránu v boji a jeho mobilní zpravodajská jednotka, spadající pod generála George S. Pattona, vÏdy zÛstávala v pohodlném bezpeãí padesáti mil za frontovou linií. Navzdory tomu Horn oceÀoval odvahu a smûlost posádek letadel a cítil zvlá‰tní spfiíznûnost s tisícovkami dal‰ích – s dûlostfielci, pûchotou, zdravotníky, kuchafii, úfiedníky a proviantními dÛstojníky, ktefií vybudovali nejvût‰í, nejrychlej‰í a nejlépe vyzbrojenou armádu, jaká kdy existovala. JenÏe pohled na formace bombardérÛ naplÀoval Horna také úzkostí. Stejnû jako vûzni, jeÏ vysl˘chal, i on se narodil, vyrÛstal a studoval v Nûmecku. Nikdy nemohl tu‰it, zda nûkter˘ z bombardérÛ neshodí svÛj smrtící náklad na domov jeho rodiny v Heidelbergu. Stejnû tak nevûdûl, jestli nûkdy je‰tû spatfií tváfi svého bratra Rudolfa, kterou mu pfiipomínal kaÏd˘ pohled skrz dráty na bezmocné v˘razy ve tváfiích zajat˘ch a zranûn˘ch vûzÀÛ. V zimû roku 1945 mûl nadporuãík Horn za úkol zjistit, zda Hitler hodlá pouÏít chemické ãi biologické zbranû ve chvíli, kdy spojenecké armády pfiekroãí fieku R˘n a vstoupí na území Nûmecka. Kolovaly zvûsti, Ïe se Nûmci – v posledním zoufalém pokusu prolomit sevfiení blíÏících se spojeneck˘ch sil – uch˘lí k pouÏití takov˘ch zbraní, jak˘ch

S CHMIEDGASSE

se chopili bûhem zákopové války ve Francii o dvacet sedm let dfiíve. Pattonova mobilní zpravodajská jednotka pfiipravila podrobn˘ dotazník, s jehoÏ pomocí chtûla zjistit pravdu. Vy‰etfiovatelé nekladli vûzÀÛm otázky t˘kající se pfiímo zbraní a jejich umístûní. Radûji zji‰Èovali informace z pouh˘ch ãtyfi z celkem sto padesáti otázek, které zdánlivû náhodnû vûzÀÛm pokládali. Pomocí otázek mûli zjistit, zda byli vojáci k pouÏití chemick˘ch a biologick˘ch zbraní v boji vycviãeni, a pokud ano, zda za nepfiátelsk˘mi liniemi byly pfiipraveny kryty chránící civilní obyvatelstvo. Spojenci nahnali za tímto úãelem do Namuru patnáct set pû‰ákÛ wehrmachtu zajat˘ch v Belgii bûhem bitvy v Ardenách. Podmínky pro v˘slechy byly nedostateãné, fiada rozhovorÛ se musela odehrávat venku. Hornova kanceláfi, umístûná hned za plotem vûzeÀské ohrady, sestávala ze dvou prázdn˘ch bed˘nek od pomeranãÛ, malého stolku vypÛjãeného z nedaleké základní ‰koly, stohu dotazníkÛ a nûkolika tuÏek. Dne 23. února 1945 staãil uÏ Horn vyslechnout tfiicet pût vûzÀÛ, kdyÏ mu stráÏ pfiivedla osmaãtyfiicetiletého vojína Fritze Hübera z druhé nûmecké obrnûné divize. Hüber mûl protáhlou tváfi a neuvûfiitelnû zahnut˘ nos. Stál zde vyhubl˘ a vyãerpan˘ a ‰patnû padnoucí uniforma, v níÏ byl pfied tfiemi t˘dny zajat, na nûm plandala. PfiestoÏe byl na pomûry spojencÛ pfiíli‰ star˘, v fiadách wehrmachtu nepfiedstavoval Hüber nijak neobvyklého rekruta. Po více neÏ pûti letech neustál˘ch bojÛ byli Nûmci nuceni odvádût ‰estnáctileté chlapce i ‰edesátileté muÏe a zapojovat je do jednotek po boku zku‰en˘ch váleãn˘ch veteránÛ. Mûli za úkol hloubit zákopy, odvádût pozornost ãi pfiepravovat na zádech nebo vozících váleãné vybavení. Stejnû jako v pfiípadû motorové nafty pro pohon tankÛ se totiÏ NûmcÛm nedostávalo ani lidsk˘ch zdrojÛ.

H ITLEROVY

SVATÉ RELIKVIE

Hüber, kter˘ narukoval v Norimberku, podstoupil sotva mûsíãní v˘cvik a uÏ ho poslali bojovat na zasnûÏené plánû do Belgie. O chemick˘ch ãi biologick˘ch zbraních netu‰il vÛbec nic. Horn v rychlosti zkontroloval vojínovy odpovûdi, které neobsahovaly nic víc neÏ odpovûdi „ano“, „ne“ a „nevím“. KdyÏ byl v˘slech u konce, chtûl Horn vûznû propustit. Jak si ale nadporuãík pozdûji poznamenal v podrobném zápisu z v˘slechu, zmûnil náhle pfii pohledu na vojína názor. ZuboÏen˘ Hüber se z nedostatku spánku hrbil a ve vlhkém chladu zjevnû trpûl revmatismem. Horn mu nabídl cigaretu a hrnek kávy. Potom se ho zeptal, zda neví o nûãem jiném, co by mohlo spojeneckou zpravodajskou sluÏbu zajímat. Hüber zkfiivil obliãej jako Ïáãek, kter˘ právû propadl u zkou‰ky, a z oãí mu vyhrkly slzy. Rád by byl uÏiteãn˘ a nûjak pomohl. Nadporuãík byl uÏ mnohokrát svûdkem takové reakce. Vidûl ji témûfi kaÏd˘ den mezi vûzni, ktefií pfii‰li o v‰echno s v˘jimkou svého Ïivota. MuÏi jako Hüber, které gestapo naverbovalo pfiímo na ulici, nebo násilnû odvedlo z jejich domovÛ a donutilo slouÏit vlasti, nebyli Ïádní zpupní a fanatiãtí nacisté. Mnozí z nich uÏ bûhem války pfii‰li o své syny, dcery ãi manÏelky, nebo vidûli, jak se jejich domy mûní v hromadu sutin. K nad‰en˘m bojovníkÛm mûli daleko. KdyÏ opustili své pozice, vzdali se nepfiátelÛm a byli nahnáni jako dobytek do vûzeÀsk˘ch ohrad obehnan˘ch ostnat˘m drátem, ztratili vût‰inou poslední zbytky sebeúcty. Jako symbol definitivní potupy jim teì nad hlavami pfielétávaly nekoneãné proudy bombardérÛ. Uvûdomovali si, Ïe situace jejich vlasti je zcela beznadûjná. Proudové stíhaãky Messerschmitt, jimiÏ se Hermann Göring tolik chlubil, nebylo nikde vidût. Pokud by Hitler skuteãnû mûl onu tajnou zbraÀ schopnou zvrátit v˘sledek války, jak nûmeckému národu

S CHMIEDGASSE

tvrdil ministr propagandy Joseph Goebbels, musel by ji uÏ dávno pouÏít. Hüber i jeho spoluvûzni dobfie vûdûli, Ïe jim na pomoc nikdo nepfiijde. Ale navzdory jejich naprostému zoufalství u nich Horn zaznamenal zajímav˘ paradox. Tito pû‰áci, vãetnû tûch, ktefií zaãínali jako oddaní vykonavatelé VÛdcova ‰íleného snu o ovládnutí svûta, stále touÏili po tom, b˘t k nûãemu dobfií, mít nûjak˘ v˘znam. Chtûli b˘t uÏiteãní, byÈ by to bylo pro nepfiítele. Vojín Hüber a nespoãet jemu podobn˘ch pfiedstavovali ty, kdo se jednoho dne vrátí do Nûmecka, aby obnovili svÛj domov. VûzeÀ fiekl Hornovi omluvnû, Ïe mu nemÛÏe b˘t nijak uÏiteãn˘. Nadporuãík neoãekával, Ïe od nûj je‰tû nûco zajímavého usly‰í. Ale kdyÏ Hüber dopil kávu a Horn se uÏ chystal dát znamení stráÏím, aby jej odvedli zpût do vûzeÀské ohrady, vûzÀova tváfi se náhle rozzáfiila. „Zajímáte se o umûní a staroÏitnosti?“ zeptal se Hüber. Horn se ze ‰iroka usmál. Stárnoucí nûmeck˘ voják nemohl vûdût, Ïe jeho vy‰etfiovatel je v civilním Ïivotû profesorem dûjin umûní na Kalifornské univerzitû v Berkeley. Stejnû tak netu‰il, Ïe dfiíve neÏ Horn prchl pfied nacisty z Nûmecka, studoval dûjiny umûní v Hamburku, Mnichovû a Berlínû, získal doktorát pod vedením mezinárodnû uznávaného odborníka na stfiedovûké umûní Erwina Panofskyho a postgraduální práci dokonãil ve spolupráci s Bernardem Berensonem z italské Florencie. Neexistovalo nic, o ãem by doktor Walter Horn diskutoval rad‰i neÏ o umûní a staroÏitnostech. „Copak o nich víte?“ otázal se nadporuãík. Hüber se strnule napfiímil a odpovûdûl Hornovi takov˘m zpÛsobem, jako by podával hlá‰ení nadfiízenému dÛstojníkovi v nûmecké armádû. „V bunkru pod norimbersk˘m

H ITLEROVY

SVATÉ RELIKVIE

hradem je schován poklad. Úkryt je vysekán do skály pod pískovcovou stûnou. Je to pfiísnû tajné místo. Neví o nûm nikdo kromû fií‰ského vÛdce Himmlera, jeho ‰tábu, nûkolika v˘znamn˘ch úfiedníkÛ ve mûstû a dûlníkÛ, ktefií v bunkru pracovali.“ „Heinrich Himmler, fiíkáte? Ten z SS?“ Hüber váÏnû pfiitakal a dodal, Ïe bunkr je vybudován hluboko ve skalním podloÏí hradu, ale pfiístupová chodba je zvenãí z ulice. Fascinovan˘ Horn vyzval Hübera, aby mu sdûlil dal‰í podrobnosti. Hüber vysvûtlil, Ïe vchod je zamaskován tak, aby vypadal jako garáÏ obchodu se staroÏitnostmi. Krámek s nápisem StaroÏitnosti – nové i staré stojí v jedné z uliãek staré ãásti mûsta. Jak si Horn pozdûji poznamenal, Hüber se v té chvíli zarazil, jako by se snaÏil si obraz obchodu vybavit v mysli. Zdálo se, Ïe vzpomínka na jeho tváfii vykouzlila slab˘ úsmûv. PÛsobil náhle uvolnûnûji, skoro aÏ pozitivnû. VûzeÀ pak pokraãoval v popisu umístûní bunkru. Uvedl, Ïe kryté parkovi‰tû se zamaskovan˘mi dvefimi vede do dlouhého tunelu, kter˘ klesá zhruba dvû stû stop pod zem. Na konci chodby stojí na ãtyfii tisíce stop ãtvereãních rozlehl˘ bunkr, postaven˘ ze zesíleného betonu, s pûti oddûlen˘mi úloÏn˘mi prostorami a bankovním trezorem natolik velk˘m, Ïe by v nûm mohl zaparkovat men‰í náklaìák. Cel˘ bunkr je zcela sobûstaãn˘. StráÏe mají vlastní ubikace, elektrické generátory, pohonné hmoty, pitnou vodu, zásoby jídla i rádiopfiijímaã. Byly zde odvûtrávací ‰achty vedoucí na povrch a systém na ãi‰tûní vzduchu pro pfiípad, Ïe by bylo mûsto zasaÏeno bombardováním. „KdyÏ je to místo tak tajné,“ zeptal se Horn opatrnû, „jak je moÏné, Ïe o nûm víte?“

S CHMIEDGASSE

Hüberova tváfi zmûnila v˘raz. „ProtoÏe na‰e rodina nad tím obchodem se staroÏitnostmi Ïije. MÛj otec má na starost údrÏbu ventilace, která reguluje teplotu a vlhkost v bunkru. A matka umûlecká díla kontroluje, aby je nenapadla plíseÀ nebo hmyz. Musí mít speciální bílé rukavice pokaÏdé, kdyÏ vstupuje do místností se staroÏitnostmi. Tu a tam postfiíká v‰echno vybavení pesticidy.“ Horn naslouchal s rostoucím zájmem, zatímco Hüber popisoval nûkterá z propracovan˘ch bezpeãnostních opatfiení. Ani stráÏe hlídající drahocennosti nemûly pfiístup do úloÏn˘ch prostor a Ïádná osoba – vyjma Himmlera a starosty Norimberku Willyho Liebela – nesmûla vstoupit do trezoru bez doprovodu. K otevfiení na stopu silné vnûj‰í brány a vnitfiních dvefií s ocelov˘mi tyãemi byly zapotfiebí dva klíãe a znalost pûtiãíselné kombinace zámku. „Jak˘ druh umûní je v bunkru ukryt?“ zeptal se Horn. Hüber zmínil nûkteré z více neÏ stovky pfiedmûtÛ, které se podle jeho tvrzení ukr˘valy v rÛzn˘ch místnostech. Byly tam grafiky a rytiny od Albrechta Dürera, sochy od Adama Krafta a Veita Stosse, stfiedovûké kodexy, mapy, renesanãní hudební nástroje a gotické vitráÏe. Seznam v‰ech vûcí se nacházel v lístkovém katalogu, uloÏeném mimo stráÏnici v hlavní hale. StaroÏitnosti pravidelnû kontroloval starosta nebo jeho tajemník. Ohromen˘ Horn se otázal, co skr˘val trezor. Hüber hned ochotnû odpovídal. Uvnitfi byla sada artefaktÛ, uskladnûná v dfievûn˘ch pfiepravních bednách. Jedna ohromná truhla obsahovala prosklenou vitrínu, v níÏ spoãívala královská roucha, hustû vy‰ívaná perlami do obrazÛ velbloudÛ a lvÛ. V dal‰í truhlici, nadepsané na boku slovem „Mauricius“, se ukr˘val starobyl˘ meã. Tfietí bedna obsahovala korunu pokrytou nebrou‰en˘mi safíry, rubíny a ametysty. Nedaleko bylo uloÏeno stfiíbrné Ïezlo a zlaté

H ITLEROVY

SVATÉ RELIKVIE

jablko s klenoty vykládan˘m kfiíÏem na vrcholku. Ve zvlá‰tním koÏeném pouzdfie odpoãíval na rudém sametovém pol‰táfii hrot starovûkého fiímského kopí, jemuÏ náv‰tûvníci trezoru – mezi nimi samotn˘ Heinrich Himmler – fiíkali „Svaté kopí“. Horn byl z Hüberova v˘ãtu nad‰en˘ i rozechvûl˘ zároveÀ. Nemûl dostatek informací, aby mohl identifikovat pÛvod umûleck˘ch dûl ukryt˘ch ve zbytku bunkru, ale bylo mu jasné, Ïe poklady v trezoru patfií k legendární sbírce relikvií, které detailnû zpodobÀoval nespoãet stfiedovûk˘ch obrazÛ a klá‰terních rukopisÛ. Královská roucha ãi císafiské róby s elegantnû vy‰it˘mi velbloudy a lvy vytvofiili umûlci na poãátku 12. století v italském Palermu a odívali se jimi mocní králové a váleãníci stfiedovûké Evropy. Císafisk˘ meã, jemuÏ se nûkdy fiíkalo také MauriciÛv meã, náleÏel umuãenému fiímskému setníkovi a legendárnímu vojevÛdci thébské legie. Koruna, Ïezlo a koule ve tvaru jablka patfiily mimo jiné králi Fridrichu Barbarossovi, hrÛzostra‰nému rudovousému vládci, jehoÏ královsk˘ dvÛr sídlil na norimberském hradû. Barbarossa zemfiel na tfietí kfiíÏové v˘pravû do Svaté zemû. Svaté kopí, známé rovnûÏ jako Longinovo kopí nebo Kopí osudu, bylo údajnû zbraní, jeÏ probodla KristÛv bok bûhem ukfiiÏování. V následujících staletích s ním vyjíÏdûli do boje císafii Konstantin i Karel Velik˘. Pfiedmûty v trezoru nebyly niãím jin˘m neÏ královsk˘mi klenoty Svaté fií‰e fiímské, nejcennûj‰í sbírkou lidsk˘ch v˘tvorÛ v celé Evropû. Hitler je pfii své snaze o ovládnutí svûta nechal odnést z královské pokladnice ve Vídni a krátce je vystavil v Norimberku. Kam je ukryl poté, co zaãaly nálety na Nûmecko, a zda celá sbírka pfieÏila nedotãena, zÛstávalo pfiedmûtem horliv˘ch spekulací mezi historiky umûní a kurátory muzeí po celém svûtû.

S CHMIEDGASSE

Horn nemûl Ïádn˘ dÛvod pochybovat o vûzÀovû tvrzení. Hitler drancoval Evropu, pfiiãemÏ kradl poklady v‰eho druhu od Leonardov˘ch obrazÛ a Michelangelov˘ch soch aÏ po ruské a polské ikony a stfiedovûké klá‰terní rukopisy. Norimberk – druhé nejvût‰í mûsto Bavorska – pfiedstavoval pfiirozené místo, kde mohl Hitler shromaÏìovat svou kofiist. Starobylé mûsto s mohutn˘m stfiedovûk˘m hradem, postaven˘m na naãervenalém pískovcovém vrchu, pfiedstavovalo symbolické jádro nacistického státu. Vhodnû propojovalo známou mytickou minulost a novodob˘ areál, urãen˘ pro shromáÏdûní nacistické strany oslavující budoucnost reÏimu. Horn sám sly‰el kdysi v rozhlase Hitlera stojícího na pódiu, jak prohlásil Norimberk za „nejnûmeãtûj‰í ze v‰ech nûmeck˘ch mûst“ a „pokladnici nacistické strany“. VÏdycky se ale domníval, Ïe to Hitler myslel obraznû. Hüber mu teì odhalil, Ïe to bylo jinak. VûzeÀ svûdomitû napsal jména své matky a otce, pak na druhou stranu armádního dotazníku nakreslil detailní mapu s pfiesn˘m místem vstupu do podzemního bunkru. Brána byla v úzké uliãce, jejíÏ jeden konec ústil naproti historickému norimberskému hradu a druh˘ se otvíral do námûstí vydláÏdûného dlaÏebními kostkami s fiadou stfiedovûk˘ch domÛ. Jeden z nich b˘val domovem a umûleck˘m ateliérem Albrechta Dürera. Adresa znûla Schmiedgasse, ãíslo popisné 52. Je‰tû toho dne veãer si Horn – po odevzdání stohu vyplnûn˘ch dotazníkÛ velícímu dÛstojníkovi – do‰el pro psací stroj. VypÛjãil si ho od svého pfiítele, rovnûÏ v Nûmecku narozeného vy‰etfiovatele a vrchního rotmistra Felixe Rosenthala. Zbytek noci pak strávil v dÛstojnickém klubu sepisováním podrobného záznamu svého rozhovoru. Mûl v‰echny dÛvody se obávat, Ïe jeho zpráva skonãí pohfibená v nekoneãné hromadû lejster oznaãen˘ch jako nedÛleÏitá pro

H ITLEROVY

SVATÉ RELIKVIE

váleãné úsilí. Vûdûl, Ïe i kdyby se z nûjakého dÛvodu dostala aÏ do hlavního ‰tábu generála Pattona, bylo naprosto nepravdûpodobné, Ïe by dÛstojník, pod nûhoÏ spadalo rozhodování o bojové ãinnosti, povaÏoval nalezení korunovaãních klenotÛ Svaté fií‰e fiímské za v˘znamn˘ vojensk˘ cíl. Navzdory pochybám, Ïe se jeho zpráva dostane na patfiiãné místo, napsal Horn dva koncepty. Dbal na kaÏdé slovo tak peãlivû, jako by psal nûkter˘ ze sv˘ch odborn˘ch ãlánkÛ, které publikoval v historick˘ch ãasopisech je‰tû pfied válkou. KdyÏ byl s v˘sledkem spokojen, vloÏil zprávu spolu s Hüberovou ruãnû kreslenou mapkou do obálky a adresoval ji velitelství zpravodajské sluÏby Pattonovy tfietí armády do PafiíÏe.