PROLOG
Stfiedozápadní Afrika Pfied ãtyfimi lety
Tady zemfie. Na zemi, opfien dlanûmi o hlínu, bojující s Ïízní a touhou napít se z bahnité louÏe. Krev mûl ve vlasech, na obleãení, pod vrstvou ‰píny a prachu na obliãeji. Nebyla to jeho krev. A je‰tû stále cítil její chuÈ. Najdou ho a zabijí. Rozsekají ho na kusy, tak jako Mela a moÏná i Emily. TouÏil se pfiesvûdãit, Ïe zÛstala naÏivu, ale sly‰el jen tiché zvuky hlubokého lesa pfieru‰ované svi‰tiv˘mi nárazy maãet do listí. Klenbou stromÛ de‰tného pralesa pronikalo svûtlo a pohrávalo si se stíny. Svist ãepelí se nesl bezvûtfiím, odráÏel se a znemoÏÀoval odhadnout smûr, odkud pfiichází. I kdyby pronásledovatelÛm pfiece jen unikl, nepfieÏil by v dÏungli jedinou noc. Musí odsud pryã, utéct, pokraãovat na v˘chod a pfiekroãit hranice, aãkoli uÏ vlastnû ani netu‰il, kde je. Pfiinutil se zvednout na kolena, namáhavû se vy‰krábal na nohy a otoãil se kolem vlastní osy. Byl dezorientovan˘, motala se mu hlava a pfiitom se snaÏil najít v˘chodisko. Maãety se pfiibliÏovaly, z povzdálí se oz˘valy v˘kfiiky. Vrhl se vpfied, plíce mûl v jednom ohni a oãi ho pálily. âas uÏ dávno ztratil na v˘znamu. Ve slábnoucím svûtle se pfied ním zlovûstnû tyãili pralesní velikáni. Má snad halucinace? Dal‰í pokfiik, je‰tû blíÏ. Podlomila se mu kolena, padl na zem a proklínal se za rámus, kter˘ tím zpÛsobil. Serval ze sebe batoh, nestál mu za to, aby kvÛli nûmu obûtoval Ïivot. 7
KdyÏ se podrost rozechvûl burácením dÏípÛ, svitla mu nadûje. Silnice byla smûrovou cedulí k úniku a on ji teì najde. Pfiikrãil se, vykoukl nad listnat˘m pfiíkrovem, prosil osud, aby se mu vyh˘bali hadi, a rozbûhl se za tím zvukem. Bez batohu se pohyboval rychleji; mûlo ho to napadnout dfiív. Asi sto metrÛ za ním zaznûl sbor hlasÛ. Objevili batoh. Vûci, které si nemÛÏe‰ dovolit ztratit, nos u tûla. Moudrá rada od bratrance, kter˘ kdysi pob˘val v téhle bohem zapomenuté divoãinû. Odhozením batohu si koupil ãas, pár minut – moÏná i cel˘ Ïivot. Dvacet metrÛ pfied sebou uvidûl paprsek svûtla. Instinktivnû k nûmu zamífiil. Nebyla to silnice, ale vesniãka, malá a tichá. Pfieletûl pohledem po opu‰tûné scénû a pátral po jediné vûci, kterou chtûl víc neÏ cokoli jiného. Na‰el ji ve zrezivûlém sudu od benzínu; na hladinû se zabydlely rÛzné druhy vodního hmyzu a u dna pluly jako miniaturní mofiské panny larvy moskytÛ. Hltavû se napil, pfiestoÏe riskoval nákazu v‰emi moÏn˘mi nemocemi, jaké sud obsahoval; jestliÏe bude mít ‰tûstí, budou léãitelné. PfiiblíÏil se dÏíp a on se stáhl do stínu a zalehl do kfioví. Z vozu se vyhrnuli vojáci, rozpt˘lili se mezi hlinûn˘mi chatrãemi a pfied odchodem je‰tû roztfiískali Ïaluziové dvefie a okna. Teì uÏ chápal, proã je vesnice opu‰tûná. Do úplné tmy chybûlo patnáct minut. Vydal se po kraji stezky spojující vesnici se silnicí a napínal sluch. DÏípy byly pryã a na okamÏik své pronásledovatele vÛbec nesly‰el. Právû vystoupil ze stínu na cestu, kdyÏ zaslechl, jak Emily kfiiãí jeho jméno. Byla daleko pfied ním na silnici a klop˘tavû utíkala pfied vojáky, ktefií jí byli v patách. Pra‰tili ji a ona se jako hadrová panenka sesunula k zemi. ·okovanû se zastavil, cel˘ se tfiásl a ve tmû sledoval, jak vzduchem svi‰tí maãety a tfipytí se v mûsíãním svûtle. Mûl chuÈ fivát, chtûl zabíjet, aby ji ochránil. Namísto toho se obrátil k v˘chodu, smûrem ke kontrolnímu stanovi‰ti necel˘ch dvacet metrÛ odtud, a rozbûhl se. 8
KAPITOLA
1
Ankara, Turecko
Vanessa Michael Munroeová se pomalu a rozváÏnû nadechla a zamûfiila ve‰kerou pozornost na obrubník na protûj‰í stranû ulice. Stopla si, za jak dlouho se kolona aut dostane z Balgatu na okraj námûstí Kizilaj, a nyní nehybnû stála ve tmavém v˘klenku a pozorovala, jak sledovaná skupina vystupuje z vozidel a schází po ‰irokém pozvolném schodi‰ti. Dva muÏi. Pût Ïen. âtyfii osobní stráÏci. Je‰tû pár minut a dorazí zájmov˘ objekt. V˘‰kové prosklené budovy odráÏely svûtla neonÛ dolÛ na ‰iroké ulice, i v tuto pozdní noãní hodinu plné chodcÛ. Kolemjdoucí ji neteãnû míjeli a zfiejmû si neuvûdomovali její pfiítomnost ani zkoumav˘ pohled, kter˘m sledovala pohyb ve tmû. Pohlédla na hodinky. Na druhé stranû silnice zaparkoval mercedes a kdyÏ ze zadních dvífiek vystoupila osamûlá postava, Munroeová se napfiímila. MuÏ nenucenû zamífiil ke vchodu do budovy, a jakmile jí zcela zmizel z dohledu, sebûhla za ním dolÛ po schodi‰ti k Anatolii – tomu nejsoukromûj‰ímu ze soukrom˘ch klubÛ, ankarské svatyni svatyÀ, kde bohatí a mocní svornû promazávali koleãka v soukolí demokracie. U dvefií mávla vizitkou, jejíÏ získání ji stálo dva t˘dny uplácení a tajn˘ch schÛzek. Vrátn˘ jí uctivû k˘vl na pozdrav a fiekl: „Prosím, pane.“ Munroeová mu pokynula, nenápadnû mu vtiskla do dlanû svazek bankovek a potom vstoupila do kotle rámusu, koufie 9
a ohlu‰ující hudby. Pro‰la kolem fiady soukrom˘ch kójí, minula bar s poloprázdnou fiadou stoliãek a chodbou vedoucí k toaletám nakonec dorazila ke dvefiím s nápisem „Pouze pro zamûstnance“. V kamrlíku sotva vût‰ím neÏ vestavná skfiíÀ ze sebe shodila oblek od Armaniho, italské polobotky a pánské doplÀky. Byla smÛla, Ïe kontaktní osoba, díky níÏ sem získala pfiístup, ji znala jako muÏe, kdyÏ právû dnes v noci potfiebovala b˘t stoprocentní Ïenou. Z hrudníku si stáhla pouzdro z pruÏné látky, které poslouÏí jako pfiiléhavé ‰aty, a nazula si tenouãké krajkové sandály, doposud skryté v pod‰ívce saka. Z kapsy obleku vytáhla miniaturní psaníãko, pfiesvûdãila se, Ïe chodba je prázdná, a ve‰la na toaletu, aby promûnu zavr‰ila líãením a úãesem. âlenové ochranky z doprovodné kolony se v baru tyãili jako navádûcí majáky a Munroeová zamífiila dlouh˘m lín˘m krokem smûrem k nim. âas zpomalil. âtyfii vtefiiny. âtyfii vtefiiny pfiímého pohledu do oãí zájmového objektu a pak ten nejnepatrnûj‰í náznak úsmûvu, kdyÏ odvracela oãi a kráãela dál. Usadila se sama na konci barového pultu, s odvrácenou tváfií a tûlem natoãen˘m k nûmu. Objednala si pití. Upejpavû si pohrávala s medailonem, kter˘ mûla povû‰en˘ kolem krku, a ãekala. Je‰tû tenhle poslední krok a úkol bude splnûn. Tipovala deset minut, ale pozvání k jejich stolu pfii‰lo uÏ za tfii. Osobní stráÏce, kter˘ jí vzkaz vyfiizoval, ji doprovodil ke spoleãnosti, kde po velmi zbûÏném seznámení plném ost˘chav˘ch úsmûvÛ a kradm˘ch pohledÛ vklouzla do své dne‰ní role – zkoumání, hledání, ‰Èourání, to v‰e pod zástûrkou pfiihlouplé krasavice. Tato ‰aráda trvala do ãasn˘ch ranních hodin; jakmile získala, co chtûla, rozlouãila se pod záminkou únavy. Zájmov˘ objekt za ní vy‰el na ulici a v záfii neonÛ jí nabídl odvoz, kter˘ s úsmûvem odmítla. Nechal si pfiistavit auto, a kdyÏ se obrátila k odchodu, vrhl se za ní a zaryl jí prsty do paÏe. 10
Odtáhla se. Sevfiel ji pevnûji a ona se zhluboka nadechla a s pfiemáháním nasadila klidnou masku. Barvy se jí pfied oãima slily do odstínÛ ‰edé. Zrakem sjela z jeho obliãeje k Ïilám na krku, které by ‰ly tak snadno podfiíznout, na hrdlo pfiímo vybízející k drtivému stisku, a zase zpátky. V u‰ích jí bu‰ila krev, zatímco se snaÏila ovládnout touhu zabíjet. Navzdory vraÏedn˘m pudÛm se nepfiestávala usmívat, kdyÏ sladce prohodila: „Pojìme je‰tû na skleniãku.“ U chodníku zastavil mercedes. Zájmov˘ objekt otevfiel zadní dvefie a dfiív, neÏ mohl fiidiã vystoupit, strãil Munroeovou na zadní sedadlo. Nastoupil za ní a zabouchl dvefie. Nafiídil ‰oférovi, aby se rozjel, a pak rázn˘m gestem ukázal k minibaru. „Dej si tu svou skleniãku,“ fiekl. S koketním úsmûvem se ohlédla pfies rameno; dívala se, ale nevidûla. Byl to úsmûv smrti a zkázy, zástûrka pro zbûsilou krvelaãnost, která jí teì proudila v Ïilách. Ze v‰ech sil se snaÏila zachovat si soudnost. Soustfiedit se. Potlaãila to neodbytné nutkání, jednou rukou sáhla po lahvi Jacka Danielse, druhou pevnû stiskla kabelku a pobídla ho: „Napij se se mnou.“ Díky jejímu klidu a nevyfiãenému pfiíslibu sexu se uvolnil a vzal si od ní skleniãku. Ponofiila do ní prsty a pfiitiskla mu je na rty. ·kádlivû gesto opakovala a nenápadnû mu tak vpravovala do tûla rohypnol, dokud nebyla sklenice prázdná. KdyÏ skonãila, chvíli si ho drÏela od tûla, neÏ zaãal lék úãinkovat. Pak nafiídila fiidiãi, aby muÏe odvezl domÛ, a sama vystoupila z auta, aniÏ by jí kdokoli bránil. Zhluboka vdechovala chladn˘ vzduch noci tûsnû pfied rozbfieskem, aby si vyãistila hlavu. Pak vyrazila pû‰ky do ulic, nevnímala ãas, uvûdomovala si jen blednoucí nebe a nakonec ranní volání k modlitbû, které se oz˘valo z minaretÛ po mûstû. Bylo uÏ plné denní svûtlo, kdyÏ dorazila k bytu, kter˘ jí v posledních devíti mûsících slouÏil jako domov. Îaluzie mûla zataÏené a uvnitfi byla tma. Rozsvítila a holá Ïárovka na stropû odhalila garsonku, kde neuspofiádané stohy knih, hromady ‰anonÛ a poãítaãe s kabely a pfiíslu‰enstvím 11
zabíraly vût‰í ãást prostoru neÏ psací stÛl a pohovka, která slouÏila namísto postele. Jinak byla místnost prázdná. Sundala si z krku medailon a na okamÏik se zarazila, kdyÏ si v‰imla blikající rudé kontrolky v nohách gauãe. Pak uchopila medailonek naplocho mezi dlanû, otoãila jím a z otevfien˘ch polovin vyndala mikrokartu. Posadila se k poãítaãi, zasunula kartu do ãteãky a bûhem stahování dat si pustila záznamník. Hlas na nahrávce perlil jako ‰ampaÀské: Kate Breedenová v nejlep‰í formû. „Michael, zlato, vím, Ïe je‰tû dokonãuje‰ práci a nûjakou dobu Ïádnou zakázku neãeká‰, ale dostala jsem neobvykl˘ poÏadavek. Zavolej mi.“ Munroeová si sedla na pohovku, znovu si vzkaz pfiehrála, sloÏila hlavu do dlaní a zavfiela oãi. TûÏce na ni dolehlo vyãerpání z celodenní práce. Opfiela se a nepfiítomnû se zadívala na monitor a li‰tu stahování. Pohlédla na hodinky. V Dallasu bylo tûsnû po desáté. OkamÏik poãkala, pak se narovnala, sebrala sílu, zvedla sluchátko a vytoãila ãíslo. Bublinky v hlase na druhém konci ji pfiimûly k pousmání. „Právû jsem dostala tvÛj vzkaz,“ fiekla. „Já vím, Ïe v pfií‰tích mûsících novou práci nehledá‰,“ fiekla Kate, „ale tohle je v˘jimka. Tím klientem je Richard Burbank.“ Munroeová zaváhala. To jméno jí bylo povûdomé. „Houston Oil?“ „To je on.“ Povzdechla si. „No dobfie, nafaxuj mi podklady, kouknu se na to.“ Zavládlo rozpaãité ticho, pak se Breedenová zeptala: „Bude‰ ochotná se s ním za sto tisíc dolarÛ setkat osobnû?“ „V Ankafie?“ „V Houstonu.“ Munroeová neodpovûdûla. Jednodu‰e se nechala pohltit tichem okamÏiku. Breedenová znovu promluvila. „Jsou to uÏ dva roky, Michael. Ber to jako dobré znamení. Pfiijeì domÛ.“ „Stojí to za to?“ 12
„VÏdycky se mÛÏe‰ vrátit zpátky.“ Munroeová pfiik˘vla do prázdna, k˘vla na to nevyhnutelné, co se jí doposud dafiilo odkládat, naãeÏ fiekla: „Dej mi t˘den na dokonãení.“ Upustila sluchátko do vidlice, natáhla se na pohovku, zakryla si pfiedloktím oãi a dlouze a zhluboka se nadechla. Dnes v noci neusne. POâTVRTÉ BùHEM âTY¤ minut si Munroeová zmûfiila pohledem hodinky a pak délku fronty pfied sebou. Razítka bu‰ila do pasÛ. Nepravidelné údery vytváfiely rozptylující rytmus, kadenci, která formovala pozadí jejích my‰lenek. Jede domÛ. DomÛ. AÈ uÏ to znamená cokoli. DomÛ. Po dvou letech stfiídání ãasov˘ch pásem a zemí tfietího svûta, Ïivota v nepfietrÏitém stfietu kultur a cizích mûstech hemÏících se lidmi. Tyhle svûty dokázala vnímat a rozumût jim – na rozdíl od domova. Se zaÈat˘mi zuby zavfiela oãi a ti‰e vydechla, pak zaklonila hlavu a nasála nov˘ dou‰ek vzduchu. Pasovou kontrolou pro‰el dal‰í ãlovûk a fiada se posunula o pár centimetrÛ dopfiedu. Znovu se nadechla ve snaze aspoÀ na chvíli se uklidnit, zbavit se úzkosti, která v ní v posledních hodinách narÛstala, ale tím nádechem rámus uvnitfi její hlavy zesílil. …Zem bude úplnû vyplenûna, o v‰echno bude oloupena… Pfiesun zabral dvû svítání a jeden západ slunce. Tûlo mûla nastavené na tfii hodiny vãerej‰ího odpoledne, zatímco hodiny na protûj‰í zdi ukazovaly 6.48 ráno. …Vyãerpán je i v˘kvût národa… Dal‰í letm˘ pohled na hodinky. Dal‰í nádech. Dal‰ích pár centimetrÛ vpfied. Balancovala na pokraji paniky; drÏela si ji od tûla jen pomocí jednotliv˘ch nádechÛ. DomÛ. …Zemû je poskvrnûna sv˘mi obyvateli… 13
Minuty plynuly, fronta se neh˘bala a pozornost Munroeové upoutal zaãátek fiady, kde se nûjak˘ muÏ pfied imigraãním úfiedníkem pot˘kal s nûkolika anglick˘mi slÛvky; nedokázal odpovûdût na základní otázky, které mu kladli. Mûl metr osmdesát, dokonalé drÏení tûla a vlasy ãerné jako uhel. V ruce drÏel kuffiík s tvrdou skofiepinou a na sobû mûl vínov˘ baloÀák. Následující tfii minuty se vlekly jako úmorná pÛlhodina, neÏ imigraãní úfiedník poslal BaloÀáka do oddûlené místnosti na konci haly. …Pfiekroãili zákony, na ustanovení nedbali… Sledovala ho pohledem a nohou pfiitom postrkovala zavazadlo po zemi. …To proto zemi hltá prokletí… S kaÏd˘m jeho krokem si vybavovala hrÛzu, jakou cítila pfii svém prvním pfiíjezdu do Spojen˘ch státÛ. Podobné dvefie a podobná zku‰enost – kolik se toho mohlo zmûnit za devût let? …a její obyvatelé pykají… BaloÀák se zmûnil v pouhou siluetu za sklem ve dvefiích. Pohlédla na hodinky. Dal‰í ãlovûk ve frontû. Dal‰í minuta. …Umlklo veselé chfiestûní tamburín… Stála pfied pfiepáÏkou s pasem a doklady v ruce a hluk v její hlavû se zti‰il na ‰epot pod povrchem. Automatické otázky, automatické odpovûdi. Úfiedník orazítkoval pas a vrátil jí ho. …Ztichlo hluãení h˘fiících… Nemûla zavazadla ani nic k proclení a s posledním pohledem na BaloÀákÛv stín vy‰la ven neprÛhledn˘mi posuvn˘mi dvefimi, za nimiÏ ãekal dav lidí. ProhlíÏela si obliãeje a uvaÏovala, které dychtivé oãi ho vyhlíÏejí. …PijákÛm zhofikl nápoj opojn˘… Na protûj‰í zdi si v‰imla telefonního automatu a zamífiila k nûmu. …Rozbofieno je mûsto marnosti… Vytoãila ãíslo, pfiiãemÏ se natoãila tak, aby vidûla na posuvné dvefie. 14
…Nastal soumrak v‰eho veselí, radost ode‰la do vyhnanství… Cestující se trousili ven a usmívali se, kdyÏ zahlédli své blízké, ktefií na nû ãekali. Takhle by se mûl ãlovûk vracet domÛ, a ne pfiedem posílat balíãky a dárky odcizen˘m pfiíbuzn˘m nebo hrstce cizích lidí oznaãovan˘ch jako pfiátelé, ve strachu ze setkání, k nûmuÏ musí nevyhnutelnû dojít. Zapnul se Katein záznamník a Munroeová zavûsila, aniÏ nechala vzkaz. Z neprÛhledn˘ch dvefií vy‰el BaloÀák. …Z mûsta zÛstaly opu‰tûné trosky, brána roztfií‰tûna na kusy… Byl sám. Neãekala na nûj Ïádná pfiítelkynû s kyticí ani jiné rozzáfiené obliãeje – dokonce ani Ïádn˘ tmav˘ oblek mávající cedulí s jeho jménem. Pro‰el sotva metr od místa, kde stála. Sledovala ho pohledem a pak z náhlého popudu zvedla ta‰ku a vydala se za ním do pfiízemí. PfiiblíÏila se jen natolik, aby se jí neztratil v davu. BaloÀák nasedl do kyvadlového autobusu k hotelu Marriott a ona nastoupila za ním. K˘vl hlavou jejím smûrem a dál jí nevûnoval pozornost. Vzhledem k jejímu obleãení se to dalo oãekávat. S nakrátko ostfiíhan˘mi vlasy, vzdu‰n˘mi kapsáãi, lnûnou ko‰ilí, která kdysi b˘vala bílá, a koÏen˘mi ‰nûrovacími botami s tlustou podráÏkou byla pro v‰echny, mimo tûch nejv‰ímavûj‰ích, stejnû muÏ jako on. V hotelu ho Munroeová sledovala k recepci a zafiadila se za ním do fronty. Noah Johnson. Pokoj 319. Takové americké jméno, a pfiesto mu dûlá problémy základní angliãtina. Znala ten pfiízvuk: Francouz z marocké spoleãenské smetánky. KdyÏ se koneãnû ubytoval, objednala si pokoj, vyfiídila nûkolik telefonátÛ, vyslechla si na záznamníku vzkaz od Kate Breedenové a domluvila si s ní veãefii v hotelové restauraci. VENKU MUNROEOVÁ MÁVLA na taxík a o dvacet minut pozdûji uÏ stála na parkovi‰ti poloopu‰tûného prÛmyslového areálu. Ulici po obou stranách lemovaly pfiízemní betonové budovy, 15
provozovny navzájem oddûlené úzk˘mi v˘lohami a nákladov˘mi rampami. Munroeová sledovala odjíÏdûjící taxík a pak vy‰la po schodech, které vedly k nejbliωím dvefiím. Na kovové cedulce stálo velk˘mi písmeny LOGAN’S. Vstupní dvefie byly zamãené. Pfiitiskla obliãej na sklo, a kdyÏ neuvidûla svûtlo, zaÈukala. Ubûhlo pár minut, vzadu se rozsvítilo a pfiicházel Logan v teplácích, bos˘ a s rozpaãit˘m úsmûvem na tváfii. Odemkl dvefie a pustil ji dovnitfi. Tam si ji zmûfiil od hlavy k patû a prohlásil: „Vypadበpfií‰ernû.“ Upustila ta‰ku na podlahu a nechala za sebou zaklapnout dvefie. „Taky tû ráda vidím,“ utrousila. Zasmál se jako první a vzápûtí se rozchechtali oba. Objal ji kolem ramen a pak ji od sebe odtáhl na vzdálenost paÏe. „Vítej zpátky,“ fiekl. „BoÏe, jak rád tû vidím. Jaká byla cesta?“ „Dlouhá a únavná.“ „Jestli si chce‰ zdfiímnout, gauã je voln˘.“ „Dûkuju, nechci,“ fiekla. „Bojuju s ãasov˘m posunem po letu.“ „Tak kafe?“ Obrátil se k malé kuchyÀce. „Zrovna jsem dal vafiit vodu.“ „Kofein by bodl. Udûlej mi silnou a ãernou.“ Nic, co dokáÏe vykouzlit ve své kuchyÀce, se nemÛÏe ani vzdálenû pfiiblíÏit turecké kávû; abstinenãní pfiíznaky nedostatku kofeinu pÛjdou v patách úzkosti a pásmové nemoci. Jedna patálie za druhou. Kanceláfiská ãást budovy pozÛstávala ze ãtyfi místností. Jednu Logan pouÏíval jako kanceláfi, dal‰í jako zasedací místnost a tfietí se ãtvrtou ob˘val. Sklad vzadu slouÏil jako opraváfiská dílna a úloÏné prostory. Správnû by v budovû bydlet nemûl, ale nájem platil vãas a zatím si u správce nikdo nestûÏoval. Takhle to fungovalo po celou dobu, co ho Munroeová znala – od oné dusné letní noci pfied sedmi lety, kdy pfiedsudky v jednom zapadlém motorkáfiském baru pfierostly v násilí a ona se postavila na stranu outsidera. KdyÏ bylo po v‰em, sedûli na obrubníku 16
pod potemnûl˘m nebem, smáli se a navzájem v sobû objevovali spfiíznûné du‰e pronásledované osudem. Nyní Munroeová pomalu procházela chodbou kolem fiady zarámovan˘ch velkoformátov˘ch fotografií a pfied kaÏdou chvilku postála. Na vût‰inû byly zábûry motocyklÛ na závodním okruhu; Logan na závodech, vtefiinové momentky jeho kariéry. Loganovi bylo tfiiatfiicet, mûl vlasy barvy ‰pinavû blond, zelené oãi a nevinn˘ úsmûv, díky nûmuÏ vypadal spí‰ na pûtadvacet. Dojem dûtské nevinnosti, jímÏ pÛsobil, pfiitáhl bûhem let mnoho partnerÛ z kluãiãích fiad, ktefií jeden za druh˘m postupnû odhalovali pravdu o temné, okoralé du‰i. Logan Ïil sám uÏ od patnácti let a zpoãátku si namáhavû vydûlával na Ïivobytí pfiíleÏitostn˘m spravováním aut a motorek v servisu u otce svého nejlep‰ího kamaráda. V‰echno, co mûl, si tûÏce vydfiel krÛãek za krÛãkem a pro Munroeovou byl nejbliωím ãlovûkem, jakého potkala za tûch devût let od chvíle, kdy poprvé vkroãila na americkou pÛdu. Logan se k ní pfiipojil pfied poslední zarámovanou fotografií a podal jí koufiící ‰álek. K˘vla na znamení díkÛ a chvíli jen tak stáli v pfiíjemném tichu. „Dva roky jsou dlouhá doba,“ fiekl nakonec. „Mበco dohánût, Michael.“ Otoãil se k zadnímu v˘chodu. „Pfiipravená?“ Nepohnula se a trochu provinile pfiiznala: „MoÏná vezmu dal‰í práci.“ Zastavil se. „Proto jsem se vrátila.“ Logan na ni upfiel zkoumav˘ pohled. „Pfiekvapuje mû, Ïe o tom vÛbec uvaÏuje‰. Myslel jsem, Ïe jsi Kate poÏádala, aby v‰echny nové nabídky odmítala.“ Munroeová pfiik˘vla. „Ty ví‰, co si o tom myslím,“ fiekl. Jestli byl na‰tvan˘, dobfie to skr˘val. „Pokud se to rozhodne‰ to vzít, budu stát za tebou.“ Usmála se, natáhla ruku a vtiskla mu do dlanû medailon. „V˘borná vûciãka,“ fiekla. „Díky.“ 17