Issuu

ÎIVOT MI VZAL BAM

Deník Ivana âisÈakova

9. 10. 1935 Nová etapa mého Ïivota Je deset hodin veãer, mûsto Svobodnyj. Temno a sychravo. ·pína a bláto. Úschovna zavazadel. Nízká a prokoufiená místnost s pronesen˘m stropem. Na podlaze polehávají lidé. ZmûÈ otrhan˘ch vatovan˘ch kabátÛ a kfiiklav˘ch záplat. Je obtíÏné od sebe odli‰it tváfie. V‰ichni mají stejn˘ pohled: podezfiívav˘, tûkav˘, s divn˘m v˘razem. Jsou neholení a dohola ostfiíhaní. Rance a kufry. Stesk a nuda. Sibifi. Sibifi. Mûsto odpovídá svému staroruskému názvu. Ohrady, jedna za druhou, pfiípadnû pusté plácky. Jen zfiídkakdy se objeví dÛm. A i ten má okna zvenãí utûsnûná okenicemi. Jak nevlídné a tísnivé, tûÏké a neutû‰ené prostfiedí. První, kdo nám jde vstfiíc – vida, to není rudoarmûjec, ãist˘ a podle pfiedpisÛ, ale nûjak˘ partyzán. Za‰l˘ kabát bez v˘loÏek, stejnû obno‰ené boty, pomaãkaná ãepice a na rameni pu‰ka. Ubytovna mûstského komunálního hospodáfiství. Dfievûná stavba, rozdûlená pfiepáÏkami na místnÛstky asi pÛl sáhu velké. Horko. Odev‰ad se oz˘vá chrápání.

Î I VO T M I V Z A L B A M

10. 10. 1935 Ráno. Jdeme po Sovûtské ulici. Není tu ani dlaÏba, ani chodník. Znova ohrady, prasata, louÏe, hnÛj a husy. Úplnû jako Mirgorod1). BAM. Dvoupatrová zdûná budova. Záhony a elektrické hodiny, trojice dopravních znaãek: dva v˘straÏné trojúhelníky a jedno omezení rychlosti na 30 km/h. V‰udypfiítomná ‰pína. ·táb. Barák ubytovny. Zase ‰pína. První noc v Ïivotû krmím ‰tûnice. Zima. Lidé ze ‰tábu postrádají disciplínu. Sprostû nadávají. „Pantûleji Ivanoviãi! Tak co, jak dlouho chce‰ simulovat? Ví‰ ty, co ti hrozí? Ví‰ jakej paragraf?“ A vzápûtí následují stra‰livé, nesl˘chané nadávky. Tak husté, Ïe by se do nich dala zatnout sekyra. Místnost ozbrojené stráÏe. Kavalce, pestrobarevné pfiikr˘vky, hesla opsaná nûjak˘m analfabetem, nûkdo v letní, nûkdo v zimní blÛze, nûkdo má kabát, jin˘ vaÈák pfiepásan˘ provazem, fiemenem nebo celtov˘m páskem. Polehávají na postelích a koufií. Hulákají: „My se práce nebojíme, my do práce nepudem!“ âistí zbranû, holí se, hrají dámu a jeden z nich si zkou‰í nûco ãíst. „Kdo z vás má sluÏbu?“ ptám se. „Já,“ odpoví partyzán. Pfiestane prohrabávat uhlí a vstane od kamen. Vatované kalhoty, letní blÛza, válenky a na hlavû nûjaká vûzeÀská ãepice nasazená na stranu, zpod níÏ trãí rezatá k‰tice. A na pásku celtová bra‰na na náboje.2) Zaãíná se upravovat, 1) naráÏka na povídkov˘ soubor Mirgorod N. V. Gogola 2) Uniforma pro pracovníky táborÛ GPU (Státní politické správy, pozdûji NKVD) byla urãena rozkazem GPU ãíslo 207 z 21. kvûtna 1923: kabát s ãerven˘mi v˘loÏkami a ãervenou obrubou na límci, ko‰ile a kalhoty z tmavomodrého sukna s ãerven˘m lemováním a ãepice s ãervenou obrubou a tmavomodr˘m d˘nkem s ãerven˘m lemováním. Ne v‰ichni hlídaãi v‰ak byli kádrovû provûfien˘mi spolupracovníky NKVD, ãást stráÏe tvofiili i vûzni. Nelze tedy vylouãit, Ïe pfii v˘konu sluÏby nosili rozliãn˘ odûv (nebo Ïe nebylo dost uniforem na skladû).

D E N Í K I VA N A â I S ËA KO VA

ne‰ikovnû pfie‰lapuje z nohy na nohu a je pofiádnû zmaten˘. Pozdûji se dovídám, Ïe tenhle stráÏn˘ neslouÏil v armádû a na BAMu absolvoval jen mûsíãní kurz. Pfiipomíná mi vojáka Aniku.1) A takoví jsou tady skoro v‰ichni. Kam jsem se to dostal, pomyslel jsem si. A stydím se taky za své kostiãky na v˘loÏkách, za to, Ïe jsem velitel2), i za to, Ïe Ïiju v roce 1935, Ïe tu vzniká traÈ s tak py‰n˘m názvem a Ïe se tu tyãí krasavec, Ïelezobetonov˘ most. 21. 10. 1935 Stojí hora a kolem ní zapadákov – to je Archara. Vesnice. Na úpatí trojhlavé sopky dvû stovky domeãkÛ. Kfiivé, v‰elijak poslepované. Málem bez oken. Od úpatí sopky, kde se tûÏí písek, jezdí po hlinûné cestû náklaìáky s pískem ke stanici. Pusto a prázdno. 22. 10. 1935 Noc jsem strávil v kasárenském baráku. Pûkná morna. Zamáãkl jsem ve‰. Setkání s velitelem ãety. Dûlá na mû dojem du‰evnû zaostalého. Jdu podél trati. My‰lenky se mi honí hlavou, jako kdyÏ se chvatnû obracejí stránky v knize, skládají se jedna na druhou, maãkají se, kroutí se jako papír v ohni. Zmatek a Ïal, osamûní. Je‰tû pfied dvaceti dny jsem byl v Moskvû. Îil jsem. UÏíval jsem si, ale tady? Co si tady uÏiju? Na vysoké nebe nedosáhne‰, nekoneãnost sopek a okolní prázdnotu nepolapí‰. Jedna sopka za druhou – tisíce kilometrÛ. Je to ‰ílené a neuchopitelné. Îivot ti pfiijde bezv˘znamn˘ a zbyteãn˘. Moskva! Moskva! Jak je vzdálená a nedosaÏitelná!

1) voják Anika – hrdina z lidové balady o Anikovi a Smrti 2) Autor deníku mûl pravdûpodobnû zaﬁazení poddÛstojník-jednoroãák. O systému Zákona o povinné vojenské sluÏbû blíÏe v poznámce 3 na str. 7.

Î I VO T M I V Z A L B A M

Mráz. Doufá‰, Ïe uÏ brzo skonãí zemní práce na mostu a Ïe nás po‰lou nûkam jinam. V té nadûji nachází‰ útûchu. A neuvûdomuje‰ si, Ïe jinde to mÛÏe b˘t je‰tû hor‰í. 23. 10. 1935 Noc jsem strávil v teple. Jak je to pfiíjemné a útulné, kdyÏ spí‰ jen pod lehkou pfiikr˘vkou. Den nás uvítal vûtrem. Jdu podél trati. Vûzni pracují. Kubíky zeminy a metry kolejí si dob˘vají místo k Ïivotu. A ãím si já vydobudu demobilizaci? Dneska jsem se nemyl – nebyla voda – a zítra? Zítra se stane to samé. O lázni se mi mÛÏe jen zdát; lázeÀ, to je radost, svátek. 24. 10. 1935 Ráno u náãelníka stavebního oddílu. Podobá se Machnovi1). Tak jako mnozí dal‰í. Ach jo, kam jsem se to dostal? Copak by mû v Ïivotû napadlo, Ïe se budu trmácet po sopkách Archary? Nemûl jsem o jejich existenci nejmen‰í tu‰ení. Rozlehlé, nedozírné prostory. Hrozivé svou prázdnotou. Jak mal˘ a bezv˘znamn˘ je ãlovûk, jak nedostateãn˘ je jeho rozum v chápání ãasu. Na‰e my‰lenky si dokáÏou pfiedstavit nanejv˘‰ dva tfii mûsíce dopfiedu, ale dál uÏ panuje sam˘ chaos, v‰echno se zkresluje a naráÏí na nûco neuchopitelného. Je podzim. Stohy sena a první led na Archafie. Hnûì kolem dokola. Nad vzdálen˘mi sopkami se zdvihá opar a slévá se s obzorem. Nepozná‰, kde je vrcholek sopky a kde uÏ oblak. Jednotvárnû a vytrvale fouká vítr a do taktu mu tesknû ‰umí listoví dubu. Slunce sice svítí, jenÏe je bledé a chladné. MÛÏe‰ se na nû dívat s nezamhoufien˘ma oãima jako na poniklovan˘ kotouã. To jsem se narodil jen proto, abych slouÏil na BAMu jako velitel ãety? Jak je to prosté: povolali tû, jeì. 1) Nestor Ivanovyã Machno – ukrajinsk˘ anarchista, velitel tfietí síly takzvan˘ch zelen˘ch za obãanské války. Zpod beranice mu visely dlouhé vlasy.

D E N Í K I VA N A â I S ËA KO VA

Za straníky se pfiimlouvá trojúhelník1), dokonce Ïadoní. Takov˘ Bazarov se v Moskvû udrÏel. Ale pro nás nestraníky nikdo nehne prstem. 25. 10. 1935 Ná‰ Ïivot je jako velocipéd. ·lape‰ do pedálÛ a otáãí‰ fiidítky, ale ne pokaÏdé tam, kam bys rád. Jednou vjede‰ do bláta, jindy do díry nebo na ostr˘ kámen. A musí‰ dávat pozor, abys nepíchnul. Pfiestane‰ ‰lapat – sletí‰. V kasárnách v‰ichni ukrutnû nadávají. MuÏstvo i velitelé. 26. 10. 1935 Zufiiv˘ vítr honí nízké mraky. Podzim, podzim. âernohnûd˘ sráz sopky kaÏd˘m dnem mizí, je stále prud‰í a obnaÏuje podloÏí. PfiijíÏdûjí náklaìáky a za minutu zase odjíÏdûjí. Tím nepfietrÏit˘m popojíÏdûním se podobají tkalcovskému ãlunku, kdyÏ se posunují od sopky ke stanici a zase zpátky. A lidé, podobní mravencÛm, trpûlivû a vytrvale niãí tuhle sopku a promûÀují její svah v místo, kde bude stanice. TûÏba neustává. Lidé tu poãítají kubíky a dob˘vají se tou dfiinou na svobodu. Tady je málo ãasu. Tady se nebere ohled na poãasí. Tady chtûjí v‰ichni pracovat, pracovat a pracovat. Tady existují jen ãísla, ãísla a ãísla. Dny se zmûnily v kubické metry a kilometry. A kdyby byly lidské síly nevyãerpatelné, pracovalo by se ve dne v noci. Tady se dfie deset dní bez odpoãinku. Zemû ãeká na vedlej‰í trati Dálnûv˘chodního kraje. Vedlej‰í trati urychlí ovládnutí kraje, urychlí jeho rozvoj a podobnû.

1) Trojúhelník – tak se v sovûtsk˘ch podnicích pfiezdívalo tfiem sloÏkám: stranické, odborové a fieditelské.

Î I VO T M I V Z A L B A M

27., 28. 10. 1935 Chodím a pfiebírám falangy1). Mám dojem, Ïe vûzni pracující ve správû2) si Ïijí líp neÏ stráÏní. Za jízdy naskoãí‰ na nákladní vagon, za jízdy vyskoãí‰. Je to Ïivot na kolejích, pocítí‰ tu ale i Ïivot na nohách. Tfieba tfiicet kilometrÛ zdolan˘ch po sv˘ch. 29. 10. 1935 Dé‰È a bláto se slily v bfieãku – nedá se v tom chodit. Zase cel˘ den na nohou, jdu dvacet kilometrÛ na 13. úsek. Na obûd mû pozval velitel oddílu. Vypravíme se tedy do vesnice. Obrovská svûtnice, uvnitfi po ukrajinsku vymazaná hlínou a obílená. Ikony s plenami vy‰ívan˘mi na okraji. Postel vyrobená z kavalce, pfiekrytá krajkov˘m pfiehozem a pol‰táfiky v ‰ediv˘ch kartounov˘ch povlacích. Nûjak to spolu neladí. Pár oken nemá tabulky a jsou ucpaná hadry, ruská pec, ikony, postel… I obûd byl svérázn˘. Bor‰ã s masem ze vãera zabité kozy a pak nudle vafiené v mléce s bíl˘mi, podomácku peãen˘mi bochníãky na másle. Ukrajinci jsou tu uÏ tfietí rok, vedou hospodáfiství s kravkou, tfiemi prasaty a deseti slepicemi. Sem tam si dopfiejí i med. Tak si tu Ïijí. Vojáci mají mizernou náladu kvÛli ‰patnému jídlu: „SchraÀujou zásoby na svátek, ‰etfiej s proviantem, a my nedostáváme tuk.“ Zato táborová administrativa má v‰echno – maso, máslo a podobnû. Pfiichází zpráva o uprchlících, a hned je v‰echno vzhÛru nohama. Veãer. Procházím se podél trati, ale jaké! Ussurijské. 1) falanga – pozdûji zaniklé oznaãení vûzeÀsk˘ch brigád (nebo svazku brigád), které pracovaly na budování vodních, silniãních a Ïelezniãních cest 2) Od samého poãátku fungování táborového systému byli vûzni vyuÏíváni i v jeho správû. Nûktefií, napfiíklad Naftalij Frenkel, v ní dokonce udûlali ohromnou kariéru.

D E N Í K I VA N A â I S ËA KO VA

Ticho. Slunce se usadilo na vrcholek sopky. Poslední paprsky klouÏou po tmavohnûd˘ch listech lesa a vytváfií fantastické svûtlo, které se stfiídá se stínem. Pro Evropana neobvyklá pfiíroda: nízk˘ dubov˘ les, sopky jedna vy‰‰í neÏ druhá, s neobvykl˘mi dvouhrb˘mi vrcholy. Stohy sena tu vypadají jako pfiílbice vrostlé do zemû bohat˘rÛ. V˘stavba vedlej‰ích tratí je pomalu u konce. Je‰tû vãera tu byl svah, hrbolat˘ a neforemn˘ s pokroucen˘mi kfiovisky, a dneska? âinila se tu Ïenská brigáda, a teì je tu rovn˘, vysok˘ svah s pfiesn˘mi liniemi, upraven˘ hladk˘ povrch o délce 150 metrÛ. Sopky tu okrajují tûÏbou, baÏiny vysu‰ují a tvofií náspy, pfiekládají mosty, fiíãky krotí do betonov˘ch trub. Sam˘ beton, Ïelezo a lidská práce. Práce houÏevnatá, usilovná, údernická. A kolem dokola tajga. Nic neÏ tajga. Co v‰echno se skr˘vá v tom slovû! Mráz mi bûhá po zádech. Sibifisk˘ trakt1), pÛsobi‰tû carsk˘ch trestaneck˘ch kolonií. Vesnice Petropavlovka. Hrozná vesnice: chudoba se otiskla na zdej‰ích pfiíbytcích, a lidé v kolchozu pfiesto netrpí nedostatkem. 30. 10. 1935 Vydal jsem se do láznû. Ale jaké! Dfievûná kÛlna zevnitfi s cementovou omítkou, jenÏe i kdyÏ zamázne‰ padesát ‰kvír, stejnû tolik jich je‰tû zÛstane. Na podlaze nános ‰píny, velk˘ kotel vymazan˘ hlínou a pfietvofien˘ na kamna. Teì je venku teplo, ale co v zimû? To bude hÛfi. Ze stropu kape. Ale stejnû – umyl jsem se, a jak je mi dobfie po dvaceti dnech! Rozpomnûl jsem se na lázeÀ v Moskvû. Bylo by pfiíjemné se po umytí pûknû prospat, ale my musíme do práce. Noc pfiiná‰í neklid, útûky a vraÏdy. Podzimní noci, drahá, pomoz, 1) Sibifisk˘ trakt je oznaãení pro b˘valou pozemní pfiepravní cestu mezi evropskou ãástí Ruska, Sibifií a âínou. Mûla zcela zásadní vliv na ruskou kolonizaci Sibifie. Její budování zaãalo roku 1730 a trvalo aÏ do poloviny devatenáctého století.

Î I VO T M I V Z A L B A M

buì aspoÀ ty vûzÀÛm ochranou. I dnes dva uprchli. V˘slech, pronásledování, hlá‰ení, ‰táb, tfietí oddûlení – a místo odpoãinku noc pfiinesla jen sam˘ rozruch a hrÛzu. 31. 10. 1935 Nepsal jsem, a druh˘ den si uÏ nic nepamatuju. Dny ãlovûku bûÏí v ‰íleném tempu, svíjejí se jako spirála, a zkracují tím svÛj bûh ke konci Ïivota. Ale na‰e spirála na BAMu je rezatá, kdykoli se mÛÏe pfietrhnout. Na‰e spirála je pokroucená. 1. 11. 1935 Tak tfieba odpíraãi. Niãím se od ostatních neli‰í. I oni proÏívají ztrátu rudého praporu, tak jako v‰ichni. Pláãou neménû bolestnû a hofice. Psychika ãlovûka odpykávajícího si trest je nucena zpracovat úzkostné my‰lenky, tûÏkou práci, kruté podmínky, nadûji a víru v to, Ïe i oni se jednou doãkají svobody. Zahrnuje poráÏky i nová vzepûtí, zoufalství i du‰evní otfiesy. S psychikou je tfieba umût zacházet, hlavnû jemnû a laskavû. Vlídnost je pro vûznû druhé slunce. Tady vládne tvrdé soutûÏení, tady mÛÏe ‰patn˘ zápoãet1) vyvolat i vraÏdu, útûk a podobnû. Nafiízení niãemu nenapomáhají, nagan2) a kulka jakbysmet. Kulka pouze ukonãí Ïivot, jenÏe to není fie‰ení. A vûzeÀ, kter˘ umírá, mÛÏe natropit mnoho ‰patného. Ranûn˘ vûzeÀ je zvífie. 4., 5. 11. 1935 Vãera se ozvalo zaklepání sluÏbu konajícího stráÏného na dvefie. Co se dûje? 1) zápoãet údernické práce, kter˘ zkracuje stanoven˘ trest, blíÏe v poznámce 4) na str. 11 2) nagan – typ pfiedrevoluãního sedmiranného revolveru, kter˘ pfie‰el i do v˘zbroje Rudé armády a âeky. Oznaãení získal po belgickém zbrojafii a konstruktérovi Léonu Nagantovi, kter˘ ho roku 1895 vytvofiil na zakázku armády carského Ruska.

D E N Í K I VA N A â I S ËA KO VA

Telefonick˘ vzkaz! âtu. Zodpovídáte za vyloÏení padesáti vagonÛ praÏcÛ. Velitel stráÏe, podpis. Kolik je hodin? Tfii hodiny, soudruhu veliteli! Vykládku zaãneme za svítání. Musíme vstát brzo. PÛldruhého kilometru cesta, pak svolat brigádu, rozdûlit práci a tak dál. Pfiíjemn˘ podzimní den, takÏe jdu bez kabátu. Po obûdû to od západu foukalo, brzo se pfiihlásí zima. Skládání praÏcÛ jim jde od ruky, hned po nûm následuje pokládka kolejí. Ej raz, ej dva, dal‰í krok na v˘chod. Pohyb, pohyb! Vyrovnan˘m rytmem jedni vykládají a v patách jim postupují zatloukaãi hfiebÛ. Buch-buch. Kveãeru byl ve vzduchu cítit sníh, ‰estnáct pod nulou. Jedu k falanze vzdálené pûtadvacet kilometrÛ a vracím se pû‰ky. Docela se drÏím, ani mû to moc nezmohlo. Za poslední dva dny jsem spal sotva pût hodin. Bûhem noci napadal sníh, mráz; v pût ráno nûjaké zvuky, údery na dvefie. Sly‰ím, jak stráÏn˘ podává hlá‰ení pomocníkovi náãelníka stráÏe. To je Ïivot! V místnosti je stejnû jako venku. Vydali jsme se na obhlídku barákÛ. Ach, osude! Proã se tak lidem vysmívá‰? Holé pryãny, v‰ude ve stûnách ‰kvíry, spící vûzni zavátí snûhem, dfievo na zátop nikde. (Vûzni spí.) Chumel vrtících se lidí. Nadan˘ch, myslících odborníkÛ. V hadrech zanefiádûn˘ch od bahna. Ano, osud si s ãlovûkem hraje.1) âlovûk je hfiíãkou osudu. V noci oka nezamhoufií, ve dne se v práci ãasto plouÏí v dûrav˘ch botách, v láptích, bez rukavic, o studené stravû na samotce. Veãer v baráku zase zima, znovu noãní blouznûní. Chtû nechtû se rozpomene‰ na domov a na teplo. Chtû nechtû – v‰ichni a v‰ím budou vinni… Táborová správa se o vûznû nestará. V˘sledkem je odmítání práce, jenÏe vûzni mají pravdu – Ïádají pfiece to základní, minimum, které jim 1) Jde o parafrázi ver‰e ze známé písnû Praskal a hofiel poÏár moskevsk˘ z roku 1859 (text N. Kozlov).

Î I VO T M I V Z A L B A M

musíme dát, vÏdyÈ je to na‰e povinnost. Byly na to vyãlenûny prostfiedky. Ale ta na‰e lhostejnost, pohodlnost, nebo ãert ví co je‰tû, práce, jim berou i to nejnutnûj‰í k Ïivotu. 6. 11. 1935 Mráz nabírá na síle. 18 stupÀÛ. Natáhl jsem si válenky. Pfiece jen to je uÏiteãná vûc. Dal‰í komedie: musíme provést prohlídku u vûzÀÛ a odebrat jim noÏe a podobnou v˘bavu. Pochopitelnû je to na‰tvalo. Lidi si pfiece potfiebují nakrájet chleba, oloupat brambory, nasekat dfiíví. Jestli pfiechovávají nûco zakázaného, stejnû to nemají v baráku. Pûtatfiicátnice1) Budnikovová se rozãílila poprávu. Já bych se taky na‰tval. Veãer mám pfiedná‰ku. Odmûfienû a s obavami pfiijímají kaÏdé slovo. Panuje napûtí. Rozhodl jsem se odejít. Budnikovová si zachovala staré koketní gesto – shodila si stfievíce. V‰echny sní o vysok˘ch botách. Pokukují po mém koÏeném kabátû a fiíkají si – hm, z toho by byly pûkn˘ botiãky. „Pro tebe ãajznu v kvelbu punão‰ky, a ty mi fiekne‰ jó nebo né,“ zazpívaly je‰tû skoro dûtské rty táhlou melodii staré zlodûjské písniãky. 7. 11. 1935 Padáme únavou. Vûzni musejí b˘t o v˘roãí revoluce bezpodmíneãnû v zónû. JenÏe jeden se vydal pro mléko, druh˘ za správcem, tfietí trajdá tam a ãtvrt˘ zase támhle. KaÏd˘ pro to má svÛj dÛvod: pochopiteln˘, bezv˘znamn˘. Nebo si to aspoÀ myslí. „Dokonce ani mlíko – takovou obyãejnou vûc – nám o svátku nedali, hajzlové.“ Je jedenáct hodin v noci, pfiivezli ‰tûrk, je tfieba ho vyloÏit. Nástup! Nûkde to nestihli, jinde nezorganizovali, a my 1) vûzeÀkynû, odsouzená podle paragrafu 35, blíÏe v poznámce 2) na str. 21