Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 11
Z Á PA S O T R Ò N 1. Osmilet˘ chlapec poskakoval z jedné nohy na druhou po Ïulové dlaÏbû hradní chodby, obl˘skané kroky náv‰tûvníkÛ. VÏdy o jeden ãtverec dopfiedu a ‰ikmo do strany. Kamenné pláty byly veliké a bylo tfieba fiádnû se odrazit, aby doskoãil. I tak mûl co dûlat, aby udrÏel na jedné noze rovnováhu. Levou, pravou... Jak postupoval vpfied, zaslechl hlasy. Zaujat˘ hrou jim zpoãátku nevûnoval pozornost, upoutaly ho teprve ve chvíli, kdy si uvûdomil, Ïe to hovofií matka s otcem. Znûly ãím dál vzru‰enûji a zdálo se mu, Ïe zaslechl dokonce své jméno. Nechal skákání a pfiistoupil k pootevfien˘m dvefiím opodál. Opatrnû se rozhlédl prázdnou chodbou, nebylo by mu pfiíjemné, kdyby ho nûkdo pfiistihl, Ïe naslouchá hovoru, kter˘ nebyl urãen jeho u‰ím. Srdce mu popla‰enû tlouklo. Matãin hlas znûl silnûji neÏ otcÛv. Tak jako vÏdy. Byla to statná Ïena, pevné, vskutku královské postavy, a kdykoli na ni Zikmund pohlédl, byl na ni py‰n˘. ZmocÀoval se ho pfii tom pocit jistoty a síly. Nepochyboval, Ïe matka mu bude vÏdycky oporou, Ïe ho nikdy nezklame. Chodila s py‰nû vztyãenou hlavou rázn˘m, muÏsk˘m krokem, hluãnû se smála a hovofiila hlasitû, jako právû nyní. „Václav! Stále jen Václav! Jako bys nemûl jiné syny! Zikiho! Jana!“ Ziki, to byla pfiezdívka, kterou ho matka oslovovala v dÛvûrn˘ch chvílích. Mnohem slab‰í otcÛv hlas a hlavnû zvûdavost ho nutily, aby pfiistoupil je‰tû o krok blíÏ. „Nezapomínám ani na Zikmunda, ani na Jana. ¤ímská 11
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 12
koruna je v‰ak jenom jedna, na to, královno, nezapomínej zase ty!“ Oã byl otcÛv hlas ti‰‰í, o to byl ostfiej‰í, aÏ nepfiíjemnû fiezav˘, rozhodnûj‰í a bylo na nûm patrné, Ïe není zvykl˘ na odpor. A pfiitom mûl císafi Karel pocit, Ïe hovofií se svou Ïenou docela mírnû. Nerad se s Eli‰kou pou‰tûl do sporÛ. Zvlá‰tû v poslední dobû ho to unavovalo a vyãerpávalo. Zatímco jeho nepfiestávaly nemoci v poslední dobû pronásledovat, ta statná, o mnoho let mlad‰í Ïena proti nûmu kypûla zdravím tak, aÏ to vzbuzovalo strach. Byla bojovná a neústupná, kdyÏ hájila zájmy sv˘ch synÛ, a Karel mûl v poslední dobû pocit, jako by stfiety s ním pfiímo vyhledávala. Povahou byla spí‰ muÏem neÏ Ïenou, zdatn˘m protivníkem, kterého bylo tfieba se obávat a jednoho dne se mohlo docela snadno stát, Ïe uÏ nebude mít dost sil, aby jí ãelil, a Ïe podlehne. Neustál˘ tlak, jak˘ na nûj vyvíjela, ho unavoval, ale zároveÀ si musel pfiiznat, Ïe ji v poslední dobû dráÏdí obãas úmyslnû, jen aby vidûl, jak se pfied ním bezmocnû vzteká, a potvrdil si tak, Ïe nad ní dosud neztratil svou moc. Karel cítil, Ïe se v nûm v tu chvíli probouzí odpor jak k Eli‰ce, tak i k jeho druhému, mlad‰ímu synovi Zikmundovi. Nemohl se tomu ubránit, i kdyÏ si uvûdomoval, Ïe je to vÛãi tomu chlapci nespravedlivé. Záruku trvání lucemburské dynastie v‰ak spatfioval ve star‰ím Václavovi, ten se mûl stát její zá‰titou, jistotou... Eli‰ka mezitím pokraãovala: „Já na to nezapomínám! Ale je to jen Václav, kterého obdafiuje‰ v‰emi úfiady, tituly! Jako by nestaãilo, Ïe je ãesk˘m králem! Copak si ani dnes neuvûdomuje‰, jak smû‰ná byla ta komedie s korunovací dvouletého batolete?!“ Sv˘mi slovy pfiekroãila Eli‰ka meze, jaké byl císafi ochoten strpût. Zamraãil se a pronesl varovnû: „Vzpamatuj se, královno! Ne‰lo o Ïádnou komedii!“ Eli‰ka ale nedbala varování a pokraãovala: „I tvÛj kancléfi Jan ze Stfiedy byl proti ní!“ 12
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 13
Kdyby mohl Zikmund nahlédnout do místnosti, kde se rozhovor odehrával, spatfiil by, Ïe císafi Karel IV. zrudl nevolí. Choroba pátefie ho nahrbila, pokusil se napfiímit, aãkoli to pro nûj znamenalo krutou bolest, jen aby mohl statné Eli‰ce pohlédnout pfiímo do oãí. „Na Václavovû korunovaci nebylo nic smû‰ného! Bylo tfieba zajistit pokraãování lucemburské vlády! V této vratké zemi na to není nikdy pfiíli‰ brzy!“ Zikmund zaslechl otcovy kroky, domníval se, Ïe odchází, a dal se na zbûsil˘ úprk. Zastavil se aÏ za pfií‰tím rohem, tam se ohlédl. Chodba v‰ak zÛstala prázdná... Hledûl do tmy. Marnû k sobû tiskl víãka, ale spánek nepfiicházel. Hlavou se mu pfievalovala slova rozhovoru, jak˘ ten den tajnû vyslechl. Mnohé z nûho nechápal, ale bylo mu jasné, Ïe matka hájila urputnû pfied otcem právû jeho zájmy. Co ji k tomu nutí? Otcova nepfiízeÀ, ãi dokonce neláska? Proboha, jen to ne! Jako by mu srdce sevfiela ledová ruka... LeÏel na lÛÏku klidnû, ale nyní jako by zkamenûl, jako by mu v‰echnu krev z tûla vysál zl˘ upír a on tu leÏel neÏiv˘, mrtv˘... Tak mu bylo. To pfiece nemÛÏe b˘t pravda! âím víc ho otec opomíjel a odsouval na druhou kolej, tím víc Zikmund touÏil po jeho lásce. Hrdlo se mu sevfielo a bylo mu do pláãe, marnû se snaÏil polknout sousto, které mu vûzelo v hrdle, pálilo ho a dusilo... SnaÏil se v‰emoÏn˘m zpÛsobem upoutat otcovu pozornost, ale v‰echny ty pokusy Karla míjely jako ‰ípy vystfielené mimo terã. Proã má mít pfied ním Václav stále pfiednost? Jen proto, Ïe je o sedm let star‰í, Ïe je ãesk˘m a brzy bude i fiímsk˘m králem? Zikmund vûdûl, Ïe se ta volba uÏ chystá, bude následovat korunovace, je to ten poslední stupínek na cestû k císafiské ãelence, staãí vztáhnout ruku a uchopit ji. Zikmund by se na Václavovû místû chvûl nedoãkavostí, b˘t alespoÀ na chvíli tím prvním mezi v‰emi... A zatím zÛstává tím posledním, stále opomíjen˘m. Cítil se 13
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 14
k matce pfiipoután silnûji neÏ kdykoliv dfiíve. Neopou‰tûj mû, matko! Jen ty mû miluje‰, nikdo jin˘... S vrznutím se otevfiely tûÏké dvefie jeho loÏnice a ve svûtle louãe na chodbû v nich spatfiil siluetu Ïeny. Staãila jen ta chvíle, aby ji poznal. Matka Eli‰ka... Její pfiíchod ho pfiekvapil. Chodívala za ním takto pozdû veãer zfiídkakdy. Ale dnes tomu byl rád. Ve tmû ji nevidûl, ale podle tich˘ch krokÛ poznal, Ïe se blíÏí k jeho loÏi. Zavrtal hlavu do podu‰ek, zavfiel pevnû oãi a pfiedstíral, Ïe spí. Usedla k nûmu na pelest, ucítil na tváfii dotek její ruky. Trhl sebou. „Probudila jsem tû?“ „Nespal jsem,“ pfiiznal se. Oknem dopadly do loÏnice paprsky úplÀku a chlapec zahlédl její úsmûv. Chvíli mlãela, hladila ho po tváfii a dívala se na nûj zamy‰lenû, neÏ pokraãovala: „Otec ti na mé naléhaní pfiipravil pfiíjemné pfiekvapení...“ „Jaké?“ zeptal se nedoãkavû. „To ti nesmím prozradit. Nesmíme ho pfiipravit o potû‰ení oznámit ti ho jako první. Bude‰ z nûj mít urãitû radost a znamená to v˘znamn˘ krok pro tvou budoucnost.“ Zatínal pod pfiikr˘vkou pûsti, aby se ovládl a nedal najevo nûjak˘m nevhodn˘m zpÛsobem svou zvûdavost. Pfiesto neodolal, aby neÏadonil: „A nemohla bys mi alespoÀ naznaãit?“ „Nemohla.“ Matka vstala a jen z toho jediného slÛvka Zikmund pochopil, Ïe proti jejímu rozhodnutí není odmluvy. „Teì spi!“ Znovu se ozvalo vrznutí dvefií a chlapec zÛstal opût ve tmû sám. Jak mûl nyní po tom sdûlení usnout?! Copak to bylo moÏné? Tu‰il, Ïe matãina slova mají cosi spoleãného s cestou do Frankfurtu a s nadcházející Václavovou volbou fiímsk˘m králem. Dech se mu zvolna zklidÀoval a brzy mu spánek sklíÏil víãka... Niccolo Beccari z Ferrary ãetl zvolna ver‰e z Homérovy Iliady a obãas pohlédl na svého malého Ïáka, kter˘ ho 14
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 15
sledoval dychtiv˘ma oãima a zároveÀ s ním mimodûk pohyboval rty. Zikmund mûl svého uãitele rád a byl otci vdûãen, Ïe mu vybral za preceptora právû tohoto moudrého muÏe, kter˘ dokázal tak zajímavû vyprávût báje o fieck˘ch bozích, o fiímsk˘ch dûjinách, o Alexandrovi Velikém, obãas mu pfieãetl i obzvlá‰È zajímav˘ úryvek z BoÏské komedie ãi nûkolik Petrarkov˘ch ver‰Û, pfiiãemÏ se holedbal, Ïe on sám je pfiítelem velkého básníka a dopisuje si s ním. Ti dva, vûkem si tak vzdálení lidé, spolu hovofiili o nejrÛznûj‰ích vûcech, ten mlad˘ s dychtivostí, ten star‰í se shovívavou moudrostí, jako dva rovnocenní pfiátelé. Beccari pfienesl na Zikmunda svÛj obdiv k antice a v‰tûpoval mu svou víru ve schopnosti ãlovûka. Obãas se pochlubil sv˘mi v˘sledky ve v˘uce jeho syna i samotnému císafii a Karla, vzdûlaného muÏe, kter˘ se snaÏil poskytnout sv˘m dûtem to nejlep‰í vzdûlání, ta chvála tû‰ila. Sám se pfiesvûdãil, jak je Zikmund jazykovû nadan˘ – byl si jist˘, Ïe tuto schopnost zdûdil po nûm. Chlapec umûl samozfiejmû ãesky, nûmecky hovofiil se svou matkou Eli‰kou, jeÏ se ãesky nikdy nenauãila, zatím ménû mluvil, ale docela obstojnû ãetl latinsky a zaãínal s ital‰tinou. Zikmundovo dûtství nebylo jen dobou radostí a her. Vzhledem k otcovû nároãnosti v nûm pfievaÏovaly povinnosti, ale chlapec to jako újmu necítil, bylo jistû zásluhou Beccariho, Ïe se uãení pro nûj stalo spí‰ zábavou. Ten ukázal jednou svému Ïákovi obrázky antick˘ch soch, nádherná lidská tûla. Zikmund se na nû chvíli se zájmem díval a pak vzhlédl ke svému uãiteli s obavou v oãích: „Není ta nahota hfií‰ná?“ Beccari se pousmál: „Co by mûlo b˘t hfií‰ného na BoÏím díle? VÏdyÈ to byl BÛh, kdo stvofiil ãlovûka k obrazu svému!“ Vyuãování se ch˘lilo ke konci, kdyÏ vstoupil císafiÛv komorník a oznámil stroze: „Císafi si pfieje, aby ho jeho syn po skonãení hodiny nav‰tívil!“ Zikmunda hned napadlo, Ïe nastávající rozhovor bude 15
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 16
souviset s tím, co mu minulého veãera prozradila matka. Nedokázal se uÏ soustfiedit, byl nervózní. Copak ho asi ãeká? Otec b˘val vût‰inou váÏn˘, témûfi zamraãen˘, nepfiístupn˘, na jeho tváfii spatfiil málokdy úsmûv. Zikmund k nûmu choval úctu, váÏil si ho, zároveÀ se ho trochu bál, ale pfiesto ho mûl rád a miloval ho. Tím více litoval, Ïe mu není dovoleno svou lásku nûjak˘m vhodn˘m zpÛsobem projevit. Jako by se mezi nimi valila nepfiekroãitelná fieka, proud, do kterého se bál vstoupit. Zikmund si vzpomínal na slova, jeÏ Karel jednou fiekl, kdyÏ mu Eli‰ka vyt˘kala, Ïe se ke sv˘m dûtem nechová s vût‰í láskyplností: „Král tu není od toho, aby miloval – kohokoliv, tfieba i své dûti –, ale aby vládl, pokud moÏno v‰em! Je to panovník!“ Pro Zikmunda to byl VELK¯, NEDOTKNUTELN¯, témûfi BÒH... Jak kráãel chodbou ke dvefiím otcovy pracovny, zamrazilo ho v zádech. Není to hfiích, pfiirovnávat otce k Bohu? Ten byl jedin˘, pfied k˘m sklánûl Karel pfii modlitbách hluboce a pokornû hlavu. Zikmund ‰el kolem stráÏí s hrdû vztyãenou hlavou, aby na nûm nikdo nepoznal jeho pocity. BlíÏila se chvíle, kdy vstoupí a stane otci tváfií v tváfi. Zikmund si s trpkostí uvûdomoval, Ïe tak vysoko jako jeho otec nikdy nevystoupí! Aãkoli proã ne, bleskla mu hlavou vzpurná my‰lenka. Rozhlédl se ustra‰enû kolem sebe, jestli ji snad nûkdo nepostfiehl. Za pokus to stojí! Se rty sevfien˘mi v úzkou ãárku se rozhodl, Ïe tomuto cíli vûnuje v‰echny své síly, zatím, bohuÏel, tak malé... Stiskl kliku, vstoupil a spatfiil otce sedût za rozlehl˘m stolem zavalen˘m listinami, peãetûmi, stál tu i mal˘ svícen a kfiíÏ. Odvaha ho rázem opustila. „Posaì se, Zikmunde,“ pokynul mu otec na kfieslo vedle stolu. Bylo pro chlapce pfiíli‰ velké, sedadlo pfiíli‰ vysoko, takÏe se mu nohy k˘valy ve vzduchu, poloÏil si ruce na vyfiezávaná opûradla, ale prázdno kolem nûj stále zÛstávalo. Otec na syna chvíli upfienû hledûl a pak zaãal: „Jak ví‰, 16
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 17
za pár t˘dnÛ bude zvolen ve Frankfurtu tvÛj bratr Václav fiímsk˘m králem.“ Ano, to mu bylo známo z fieãí, jaké kolem sebe zaslechl. Po chvíli otec pokraãoval: „NemÛÏe‰ se ho úãastnit jen jako mÛj syn bez jakéhokoli titulu, to prostû není moÏné...“ Jako kdyÏ se zhroutí le‰ení, podpírající stavbu, podobnû i v Zikmundovi se v‰echno sesulo. „To znamená, Ïe s vámi nepojedu?“ podafiilo se mu ze sebe vymáãknout sevfien˘m hrdlem. Postfiehl, Ïe se otec za vousy, které mu skr˘valy rty, sotva znatelnû pousmál: „Nikoli...“ Následoval povzdech. Císafi si uvûdomoval, Ïe uÏ nemÛÏe dále prohlubovat nerovné postavení obou sv˘ch star‰ích synÛ. „Rozhodl jsem se propÛjãit ti lénem Braniborsko a zároveÀ tû obdafiit titulem markrabûte.“ V‰echno se v nûm jásavû rozezpívalo. Taková zmûna nálad, jako na houpaãce. Nejdfiíve zklamání, nyní nad‰ení. A otec dodal uÏ s neskr˘van˘m úsmûvem: „Oãekávám, Ïe dበpfii volbû Václavovi svÛj kurfifitsk˘ hlas!“ Tuhle vûc mu Ziki rád a ochotnû slíbil. Zmítal se na vlnách, které útoãily ze v‰ech stran na jeho smysly jedna pfies druhou, na jeho sluch, na jeho zrak. Vysoká klenba katedrály v Cáchách dunûla kovov˘m tfieskem zvonÛ, aby byla vzápûtí vystfiídána ‰evelením modliteb nesãetn˘mi ústy a opût mocn˘m hlasem arcibiskupa, jenÏ se odráÏel ozvûnou od stûn, nesl se vzhÛru, jakoby chtûl uniknout ze sevfiení zdiva. Bylo to ov‰em marné, a tak se opût vracel dolÛ k zástupÛm lidí, ktefií se tísnili kolem stûn ãi posedávali v lavicích a natahovali krky, aby alespoÀ koutkem oka zahlédli mladého ãeského krále a nedávno, pfied nûkolika dny zvoleného fiímského krále Václava nebo jeho císafiského otce. KaÏdou chvíli se ozval lahodn˘ zpûv chlapeckého sboru bonifantÛ. Zikmund mûl chuÈ dát se s nimi také do zpûvu, ale váhal: Nebylo by to nedÛstojné braniborského markrabûte? 17
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 18
Kromû toho mu umdlévala ruka pod váhou fií‰ského Ïezla, které py‰nû nesl po celou dobu korunovaãního prÛvodu a dbal pfii tom pouze na to, aby se mu paÏe nezachvûla. Kdy uÏ ho té váhy koneãnû zbaví? Bloudil oãima po chrámové galerii ozdobené hlavami svûtcÛ – napadlo ho, Ïe jsou to moÏná i dávno mrtví arcibiskupové –, po Ïebrech klenby klouzal k rÛÏicím a po úzk˘ch vysok˘ch oknech opût dolÛ. Ozvaly se mohutné tóny pozounÛ, jásavé kadence ‰tíhl˘ch dlouh˘ch trubek a znovu chrámov˘ sbor muÏsk˘ch hlasÛ. Trylky tenorÛ vzlétaly vzhÛru, zatímco basy bily do zemû temn˘mi kladivy, nakonec zaplavily chrám varhany jako vlna povodnû, jeÏ pohltí v‰e do své náruãe. A v tichu, které následovalo, vnímal jen ‰ustûní brokátÛ... KdyÏ se na chvíli ohlédl koutkem oka, naskytla se jeho zraku pfiímo nevídaná pastva pro oãi. Spatfiil záplavu kloboukÛ, biretÛ, oslÀovaly ho vzácné hermelínové plá‰tûnky, purpur spl˘vav˘ch rouch. Kardinálové, arcibiskupové mûli kolem krku zavû‰ené zlaté fietûzy, velké past˘fiské prsteny na rukách odráÏely svûtlo svícnÛ, v‰echno odûní bylo zdobené pr˘mky, portami, nejnápadnûj‰í byl Ïár ‰arlatu a nad tím v‰ím svítila bûl biskupsk˘ch miter, lesk rytífisk˘ch pfiileb, vlání chocholÛ, záfiily bûlostné kornouty Ïensk˘ch kloboukÛ, z jejichÏ hrotÛ spl˘valy závoje bohatû vy‰ívané stfiíbrnou a zlatou nití, mezi temn˘mi kápûmi mnichÛ se bûlaly rochetky fieholnic, v zástupu trãely vzhÛru ke klenbû past˘fiské berly biskupÛ... V‰ude jen sam˘ lesk a p˘cha... Koneãnû mu vzali z umdlévající ruky fií‰ské Ïezlo a pfiedali ho s dal‰ími královsk˘mi insigniemi Václavovi, ploch˘ jazyk meãe Karla Velikého zamífiil vzhÛru ke klenbû a na hlavu nasadili patnáctiletému jinochovi korunu fiímského krále. Zikmund netouÏil po niãem víc neÏ stanout jednou na Václavovû místû a v jeho srdci zahlodal poprvé ãervík závisti... 18
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 19
Na Kfiivoklát jezdíval Zikmund mnohem radûji neÏ na Karl‰tejn. Pfiipadal si zde volnûj‰í, svobodnûj‰í... Hrál si na nejspodnûj‰ím nádvofií se sv˘m o dva roky mlad‰ím bratrem Janem. Udûlali v hlínû kruh a doprostfied umístili velk˘ kámen. Men‰ími kulat˘mi kfiemeny se pak do nûj trefovali. Oã byl Zikmund vût‰í a silnûj‰í, o to byl Jan zruãnûj‰í a ‰ikovnûj‰í. Zasahoval kámen uprostfied kruhu s podivuhodnou pfiesností. To si Zikmund nechtûl dát líbit – nerad prohrával. Pfiem˘‰lel, jak mlad‰ího sourozence pfielstít, a tak navrhl: „Házíme pfiíli‰ zblízka, zkusíme to z vût‰í dálky...“ DÛvûfiiv˘ a bezelstn˘ Jan na to pfiistoupil. Vût‰í vzdálenost znamenala pro silnûj‰ího Zikmunda v˘hodu. Ani si nepov‰imli, Ïe na nádvofií pfii‰el i jejich star‰í bratr Václav. Chvíli si je pohrdavû mûfiil, a kdyÏ vidûl, Ïe mu stále nevûnují pozornost, pronesl trochu nadutû: „To nevíte, jak máte krále pozdravit?“ Zikmund se mimodûk ohlédl. Nikoho kromû Václava a zevlujících dûtí slouÏících, ‰tolbÛ a pradlen, nevidûl. Václav to jeho ohlédnutí postfiehl, pochopil, co znamená, a zamraãil se: „Já jsem tvÛj král!“ Nebylo to poprvé, kdy se Václav po své volbû fiímsk˘m králem choval k mlad‰ím bratrÛm nadutû, vystupoval py‰nû, dával jim najevo svou moc, nevynechal jedinou pfiíleÏitost, aby jim dokázal svou pfievahu, nadfiazenost, aby se neohánûl sv˘mi tituly. Zikmund si to nechtûl dát líbit. Napfiímil se a s hrdû vztyãenou hlavou odpovûdûl: „A já jsem tvÛj markrabû, králi!“ „Jako markrabû jsi mi povinován svou poslu‰ností. Tvé léno ti mohu kdykoli odebrat!“ „Své léno jsem dostal od císafie, nikoli od tebe!“ odpovûdûl Zikmund. „Bude záleÏet jenom na mnû, bude-li ti zachováno i nadále. PokloÀ se králi!“ Zikmund s Janem se hluboko poklonili a pak uÏ se jen 19
Král - zlom
8.11.2011
12.08
Stránka 20
dívali za odcházejícím Václavem. Tentokrát pocítil Zikmund vÛãi bratrovi nejen závist, ale i zá‰È. Jan mûl dobráckou povahu, a snad i proto dostateãnû vnímavou, aby vycítil, co se v jeho star‰ím bratrovi odehrává. „Nic si z toho nedûlej, on není Václav zl˘,“ snaÏil se ho utû‰it, „jen mu ty jeho královské koruny stouply do hlavy. Zase ho to pfiejde, uvidí‰...“ „To doufám. V‰ak uÏ se najde nûkdo, kdo mu srazí ten jeho py‰n˘ hfiebínek,“ pfiik˘vl Zikmund, ale v oãích se mu pfii tom zablesklo.
2. V létû zapadalo slunce pozdû, ale pfiesto se uÏ zaãínalo ‰efiit, kdyÏ vstoupila matka Eli‰ka do synovy loÏnice. Zikmund na ni rozespale mÏoural. Vûdûl, co ta náv‰tûva znamená – ãeká ho nepochybnû dÛleÏit˘ rozhovor. Ale nevûdûl, proã si matka pro závaÏné rozmluvy vybírá vÏdycky tuto denní dobu. Usmívala se. Tato statná Ïena obãas ponûkud hfimotného vystupování, ve kterém se projevoval její nepfiíli‰ vzne‰en˘ pÛvod, byla pro Zikmunda zpravidla poslem dobr˘ch zpráv. Nem˘lil se, bylo tomu tak i tentokrát. „Zítra si tû k sobû povolá otec, aby ti sdûlil jednu pro tebe velice dÛleÏitou novinku.“ „Jakou?“ „Nevím, jestli ti to mohu prozradit,“ odpovûdûla Eli‰ka váhavû. „Mûl to b˘t pÛvodnû dárek k tv˘m desát˘m narozeninám, ale jednání se ponûkud protáhla...“ „Ta jednání se t˘kala mû?“ „Nejen tebe,“ pfiik˘vla matka opût s úsmûvem. „Ale zatím je to tajemství, tak otci nefiíkej, Ïe jsem za tebou byla.“ Zikmund zaãínal tu‰it, ãeho se to tajemství mÛÏe asi t˘kat. Z útrÏkÛ rozhovorÛ, jeÏ obãas vyslechl, si dal dohro20