·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 9
1 Její v˘kfiiky pronikaly tenk˘mi stûnami královského paláce v Marjabu ve stále krat‰ích intervalech a zároveÀ slábly. Nakonec uÏ pfiipomínaly spí‰e ospalé pípání ptáka krátce pfied setmûním. Hadad, král a veleknûz ze Sáby v jedné osobû, ve vedlej‰ím pokoji naslouchal, ãekal, doufal a modlil se. Jeho manÏelka Zabíba pocházela z královského rodu v Katabanu, ze zemû, která se Sábou sousedila na jihu. Díky pfiíbuzensk˘m sÀatkÛm v mnoha pokoleních byla pfiíli‰ slabá a neduÏivá. Jinak to byla milá a laskavá dívka, snad jen trochu vydû‰ená, moc toho nenamluvila a drÏela se stranou harémového tlachání. Teì byla tûhotná se sv˘m prvním dítûtem a porodní bolesti ne a ne skonãit – trvaly uÏ pfies tfiicet hodin. Potichu vstoupil Ptahmose, egyptsk˘ osobní lékafi. Byl pouãen, Ïe v tûchto tûÏk˘ch hodinách nemusí klepat a mÛÏe vcházet a odcházet, jak to vyÏaduje stav vûcí. Uklonil se, nijak pfiehnanû hluboko, jak bylo jeho zvykem. „V˘sosti, tvoje manÏelka Zabíba ti porodila syna.“ Hadad vyskoãil, coÏ obvykle nedûlal, protoÏe byl od mládí zvykl˘ pohybovat se s královskou dÛstojností. „Îije, je zdrav˘?“ Holohlav˘ lékafi, jenÏ si jako knûz bohynû Sachmet odstranil ve‰keré tûlesné ochlupení, zvedl obû ruce v pochybovaãném gestu. „Ano, V˘sosti, Ïije, ale...“ Odka‰lal si a hledal vhodná slova. „Ale co?“ naléhal na nûho král. „Pfiivést ho k Ïivotu nebylo nijak snadné. KdyÏ pfii‰el na svût, ned˘chal, ale na‰tûstí jsem mûl pfiipravenou esenci 9
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 10
z aloe rozpu‰tûné v al-kul, k tomu kadidlo druhu taron a ledanon...“ „Nemusí‰ mû zdrÏovat uãen˘mi pfiedná‰kami, hakime. Tak dál!“ Lékafi se uklonil. „Dobrá. Ostrá esence – potfiel jsem jí nozdry a jazyk – pfiivedla chlapce k Ïivotu. ProtoÏe byl oÏiven kadidlem, spatfiuji v tom urãitou pfiedzvûst...“ „Îe vy, knûÏí, máte pofiád sklon k prapodivn˘m fantaziím a proroctvím. Jak se dafií Zabíbû?“ Ptahmose sklopil zrak. „Zle, V˘sosti. Nepodafiilo se nám zastavit krvácení...“ „Co to znamená?“ „Ctihodná královna se spojila s vûãn˘mi bohy a vystoupala ke Slunci.“ Hadad vstal. „Byla to laskavá Ïena...“ Král se odebral do porodní místnosti. Bledou Zabíbu, která tu ti‰e leÏela, políbil na ãelo a nechal si podat svého syna. Díval se na rudomodr˘ svra‰tûl˘ obliãejík s otekl˘mi víãky, kter˘ se náhle zkfiivil, bezzubá ústa se otevfiela a zaznûlo z nich vysoké tenké zakÀourání. Hadad zvedl dítû nad hlavu. „Sly‰te, sly‰te! Toto je mnou zplozen˘ syn mé manÏelky Zabíby, jeÏ se spojila s bohy. Pojmenuji ho Menelik a zanechám mu královsk˘ trÛn Sáby, bude-li to vhod velkému Almakovi.“ Písafi sedící u okna tato slova zaznamenal a pfiítomní svûdkové se pod nû podepsali. Byl to vezír Udvan, veleknûz Nabat a egyptsk˘ lékafi Ptahmose. Tento slavnostní okamÏik, poznamenan˘ smutkem i radostí, naru‰il zvoniv˘ vesel˘ hlas pûtileté Bilkis: „Tak uÏ to skonãilo? Mám tedy sestfiiãku, nebo...“ Král pfiiloÏil své dcefii nûÏn˘m gestem ruku na ústa. „Potichu, holãiãko, potichu! Zabíba pfii porodu zemfiela a její du‰e moÏná je‰tû prodlévá v této komnatû, aby se s námi rozlouãi10
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 11
la. Mበbratfiíãka, kterému jsem dal jméno Menelik. AÏ trochu povyroste, mÛÏe‰ si s ním hrát.“ Bilkis sklopila oãi k podlaze a smutnû poznamenala: „Ti ostatní se toho nedoãkali...“ Otec okamÏitû pochopil, na co naráÏela. Îeny z jeho harému se ukázaly nadmíru plodné, ale jen v nûkolika pfiípadech se dûtem podafiilo dosáhnout tfietího roku Ïivota. Ty, které pfieÏily, byly v‰echny potomky bezv˘znamn˘ch vedlej‰ích Ïen, vesmûs tributÛ od nomádsk˘ch ‰ejkÛ, ktefií radûji darovali nûkolik dcer neÏ ovci, konû, nebo dokonce velblouda. A tak mu dosud zb˘vala jen Bilkis, dcera ·amsiji, princezny z Hadramautu, sousední zemû na v˘chodû. ·amsija byla prav˘m opakem Zabíby – silná, energická, trochu tûÏkopádná, prostû zdatná chovná matka. Bilkis se drala na svût tak nedoãkavû, Ïe po krátk˘ch porodních bolestech vystfielila z matefiského lÛna jako ‰íp. Nikdy nebyla nemocná, a jak teì stále více vycházelo najevo, nepfiehlédnutelnû se podobala svému otci. HadadÛv úzk˘ u‰lechtil˘ obliãej s energicky vyãnívajícím nosem, tmav˘ma sokolíma oãima a vysok˘m ãelem – tûmito rysy se vyznaãovala i ona, jenom v Ïenské obdobû. Nos mûla men‰í a jemnûji tvarovan˘, ãelo trochu niωí, oãi nepatrnû uωí, ale s otcov˘m bystr˘m zkoumav˘m pohledem. Veleknûz a král neboli mukarrib na‰el bûhem let v dcefii velké zalíbení a dovolil jí to, co jinak pfiíslu‰elo jen princÛm. Dostalo se jí uãitele a právû se snaÏila proniknout do tajemství písma, coÏ ji ov‰em tû‰ilo jen málo. Mnohem radûji doprovázela otce pfii jeho loveck˘ch v˘pravách a sedûla pfii nich na koni jako chlapec. Jezdit na koni se nauãila dfiíve neÏ mluvit. Tato v˘sada byla vyhrazena jen královské rodinû – nomádi pouÏívali velbloudy a rolníci osly. Bilkis se snaÏila zvládnout sabejské písmo, které bylo pfievzaté od FéniãanÛ, ale bylo mírnû pozmûnûné a obsahovalo dvacet devût písmen. Egyptsk˘ lékafi a knûz Ptahmose jí byl dobr˘m rádcem. 11
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 12
„Pamatuj, princezno, Ïe egyptské písmo zná více neÏ sedm set znakÛ, a proto se uãí nesrovnatelnû obtíÏnûji neÏ to va‰e. Kdo zatouÏí zvládnout úctyhodnou profesi písafie, musí se písmu vûnovat ‰est nebo osm let, ale potom má v‰echny dvefie otevfiené. MÛÏe se stát lékafiem nebo knûzem, stavitelem ãi státním úfiedníkem, nûkdy i v‰ím najednou.“ Bilkis, zvûdavá jako vÏdy, se ho zeptala: „Proã ses stal i knûzem?“ Ptahmose si s úsmûvem pohladil holou lebku. „Mezi tím není v Egyptû témûfi Ïádn˘ rozdíl. Sachmet, bohynû s lví hlavou, manÏelka boha stvofiitele Ptaha, jehoÏ jméno nosím, není jen bohyní války, epidemií a zkázy, ale i patronkou lékafiÛ, protoÏe má na starosti také léky, zdraví a uzdravení. Ten, kdo se stane jejím knûzem, musí b˘t souãasnû i lékafiem.“ Skuteãnost, Ïe Ptahmose zaujímal zcela zvlá‰tní postavení, se Bilkis dovûdûla teprve pozdûji, kdyÏ uÏ umûla ãíst a psát a ãásteãnû byla obeznámena s dûjinami fií‰e Sába i jejích sousedních zemí. Egypt hrál v jejich historii rozhodující úlohu, protoÏe jak mûstské státy u Zeleného mofie, tak i Fénicie a zemû Fili‰tínÛ byly pfies obãasné vzpoury pod vlivem fií‰e faraonÛ. Jinak tomu ov‰em bylo v zemích Izrael a Judea, ovládan˘ch králem Davidem, kterému se dokonce podafiilo donutit sousední malé státy Ammon, Aram, Edom a Moab k povinnému placení tributu. Tento moudr˘, ‰iroko daleko znám˘ a váÏen˘ král se vÛãi Egyptu choval neutrálnû a vyh˘bal se v‰emu, co by mocnou fií‰i na Nilu mohlo postavit proti jeho zemi. Tehdy Ptahmose zastával funkci osobního lékafie neduÏivého a ãasto churavého faraona Osorchona, kterého mnozí pokládali za uzurpátora, protoÏe se k vládû dostal lstí, potmû‰ilostí a sÀatkem s princeznou z královského rodu. Si-Amon jako legitimní následník trÛnu shromáÏdil kolem sebe 12
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 13
své pfiívrÏence, ale dostat se k protfielému a nesmírnû obezfietnému Osorchonovi se zbraní v ruce bylo témûfi nemoÏné. Proto bylo tfieba naklonit si faraonova osobního lékafie, coÏ nebylo nijak zvlá‰È obtíÏné, protoÏe boÏsk˘ panovník Osorchon se ke svému nejbliωímu okolí choval s posmû‰n˘m pohrdáním, a navíc byl chorobnû lakom˘. Pfii rozhovoru mezi ãtyfima oãima se Si-Amon pokusil lékafii vysvûtlit strategii. „Nesmí na mû padnout ani stín podezfiení, protoÏe pro vraha svého pfiedchÛdce by se trÛn stal smrtelnou pastí. V‰ichni vûdí, Ïe Osorchon je stále nemocn˘. Nemyslím si, Ïe by nûkdo pochyboval o jeho pfiirozené smrti, kdybys mu podal lék, kter˘ je ve vy‰‰í dávce smrteln˘. Nûco takového pfiece existuje, Ïe?“ Ptahmose pfiik˘vl. „Témûfi v‰echny léky mají v nûkolikanásobnû vy‰‰ích dávkách smrtící úãinky a nûkteré zpÛsobují smrt s neodvratnou jistotou.“ Potom ti‰e dodal: „Zadarmo to ale neudûlám.“ „Nic není zadarmo, dokonce i smrt stojí peníze. Jakmile usednu na trÛn, jmenuji tû veleknûzem Ptahova chrámu v Tanidû. Je samozfiejmé, Ïe uÏ nebudu vyuÏívat tv˘ch sluÏeb osobního lékafie.“ Ptahmose, jenÏ uÏ byl beztak ãestn˘m knûzem bohynû Sachmet, souhlasil. To, Ïe pak v‰echno dopadlo jinak, nebyla vina jeho ani mladého krále. Osorchon sice zemfiel na pfiedávkování, ale mûl nesmírnû silné srdce, které se bránilo proti jedu aÏ nadlidskou silou, a tak smrt nenastala, jak se oãekávalo, bûhem nûkolika okamÏikÛ, ale aÏ za pár hodin. V této dobû se faraon vÏdy na chvíli probral k vûdomí a nûkolikrát pfiitom prohlásil, Ïe ho osobní lékafi otrávil. BohuÏel to sly‰elo mnoho lidí – pfiíli‰ mnoho lidí. KdyÏ Osorchon koneãnû vypustil du‰i, faraonova osobní stráÏ se chystala Ptahmose zatknout. Lékafii se jen tak tak podafiilo uprchnout k Si-Amonovi, kter˘ jen s politováním zavrtûl hlavou. 13
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 14
„Musí‰ na nejbliωí roky zmizet, ani já tû tu nemohu drÏet. Ale dám ti s sebou tolik zlata, kolik unese‰.“ Ptahmose souhlasil, pfiipevnil si kolem tûla ‰irok˘ opasek s dvaceti debeny zlata a po nûkolikamûsíãním namáhavém putování – na cestû se musel ãasto schovávat – dorazil do jediné oblasti, o které bezpeãnû vûdûl, Ïe se nenachází ve sféfie egyptského vlivu: byly to zemû vyváÏející kadidlo na jihu Arabského poloostrova. To, Ïe Sába mezi nimi byla nejmocnûj‰í zemí a Marjab v˘znamn˘m rezidenãním a obchodním mûstem, se vûdûlo dokonce i v dalekém Egyptû. Ptahmose poÏádal o audienci u veleknûze a Hadad ho ihned pfiijal. Vzhledem k obchodu s kadidlem existovala v Marjabu celá fiada cizineck˘ch kolonií. Brzy se podafiilo najít EgypÈana, kter˘ ovládal oba jazyky. Ptahmose pfiedloÏil doporuãující dopis, kter˘ mu vystavil Si-Amon. Kvûtnat˘m mnohomluvn˘m slohem v nûm bylo vysvûtleno, Ïe královsk˘ osobní lékafi je na studijních cestách, aby si roz‰ífiil odborné vûdomosti. Nechybûla ani dÛleÏitá poznámka, Ïe jako vynikající lékafi mÛÏe b˘t kaÏdému vfiele doporuãen. Hadad pfiik˘vl. „Jsi u nás vítán, hakime. ZÛstaÀ, dokud se ti tady bude líbit, neoãekávej v‰ak od na‰ich lékafiÛ pfiehnanû mnoho. Obávám se, Ïe to oni se budou spí‰e uãit od tebe...“ Ptahmose neãekanû vyhrkl: „V královském dopise není uvedena celá pravda. Nechci si privilegium hosta vykupovat lÏí, a proto bys mûl vûdût, Ïe se mi nepodafiilo zvítûzit nad chorobou faraona Osorchona. V mé vlasti se nûco takového lékafii velmi zazlívá, a proto jsem se – pfiirozenû se souhlasem svého nového krále – vydal na cestu a doputoval aÏ sem.“ To sice také nebyla celá pravda, ale mukarrib víc nepotfieboval vûdût. KdyÏ se Ptahmoseovi bûhem následující doby podafiilo získat uznání díky nûkolika vynikajícím léãebn˘m úkonÛm a v˘sledkÛm, byl povolán ke královskému dvoru a jeho svûd14
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 15
ky dosvûdãená záchrana údajnû polomrtvého korunního prince Menelika se spolehlivû postarala o to, co EgypÈanovu vûhlasu a úctû snad je‰tû scházelo. Ve‰kerou ctiÏádost vsadil na to, aby tuhle malou kfiehkou ratolest nenechal zemfiít. Projevil pfiitom cosi jako jasnovidecké nadání, které mu umoÏnilo vytu‰it, jaká nemoc dítû pravdûpodobnû postihla. K tomu jen na okraj poznamenal: „Umûní dobrého lékafie spoãívá v tom, Ïe je pfied nemocí neustále o krok napfied a nedá se jí zaskoãit, n˘brÏ ji potlaãí hned v zárodku.“ Tentokrát mûl ov‰em plné ruce práce. Asi jako tfiíleté dûcko Menelik ukázal na krk a ozval se plaãtiv˘m hlasem: „Bolí, bolí.“ Ptahmose zjistil, Ïe korunní princ má zãervenalou sliznici hltanu, a pfiedpokládal, Ïe má co ãinit s obvykl˘mi krãními chorobami, které ãasto propukají u mal˘ch dûtí a u mnoha z nich vedou ke smrti udu‰ením. Experimentoval se smûsí ze soli, jedlé sody, síranu hlinitého a aloe, vyzkou‰el ji na nûkolika jin˘ch pacientech, a kdyÏ se domníval, Ïe na‰el správnou smûs, o‰etfiil jí i malého prince, takÏe nemoc mûla velice mírn˘ prÛbûh. Ptahmose si pfiíli‰ necenil kouzeln˘ch rituálÛ, které s oblibou provádûli právû egypt‰tí lékafii. Za v‰e zlé ãinili odpovûdn˘m Osiridova vraha Setha, pfiedev‰ím za nemoci, které se vymykaly pfiirozenému zdÛvodnûní. Proto uctívali magick˘mi prÛpovídkami a rozmisÈováním jejích so‰ek Isidu jako „velkou kouzelnici“. Ptahmose jim obvykle nechával volnou ruku, pokud lékafi aplikoval vnitfinû i zevnû vhodné léky. Bilkis zvûdavû sledovala Ptahmoseovu ãinnost a král jí dovolil, aby se tento moudr˘ a pfiiãinliv˘ muÏ stal jejím uãitelem. Hadad obãas Ïertem naz˘val svou dceru „korunní princezniãkou“. Jakmile se v‰ak dostala do vûku, kdy zaãala chápat souvislosti a porozumûla skuteãnému v˘znamu tûchto slov, král se této pfiezdívce vyh˘bal. Ale Bilkis byla jeho srdci mnohem blíÏe neÏ pofiád churavûjící následník trÛnu a nûkdy se dokonce pfiistihl, Ïe uÏ tak váÏnû nepoãítá s tím, Ïe by se 15
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 16
Menelik stal jeho nástupcem, i kdyÏ Ptahmose bdûl nad chlapcem jako orlice, hlídal ho ve dne v noci a jako honicí pes se pokou‰el zavûtfiit záludnû se pfiibliÏující chorobu a vãas ji zne‰kodnit. Mukarrib uÏ sice nenaz˘val Bilkis korunní princezniãkou, ale pfiesto s ní tak jednal. Struãnû a zcela srozumitelnû ji vÏdy informoval o nejnovûj‰ích událostech a – za zfietelného nesouhlasu ostatních – jí umoÏnil úãastnit se jako nûmé posluchaãce pravideln˘ch sezení korunní rady. Tato v˘sada probudila v Bilkis p˘chu a trochu samolibosti. KaÏd˘ rok se tfiicet dní po letních de‰tích, kdyÏ se voda vsákla a pole a nivy zase vyschly, konal veleknûzÛv rituální lov na kozoroha. Byl pofiádán na poãest státního boha Almaky. âím bohat‰í byla kofiist, tím milostivûji byl bÛh celé fií‰i naklonûn. Jako lovci pfiicházeli v úvahu pouze král a následník trÛnu, pfiiãemÏ se udrÏoval starobyl˘ obyãej, podle nûhoÏ byl chlapec asi ve dvanácti letech díky úãasti na tomto lovu prohlá‰en za dospûlého. Mukarrib chtûl tento zvyk dodrÏet, ale Menelikovu úãast podmínil souhlasem synova osobního lékafie. Jen co král promluvil, Ptahmose energicky zavrtûl holou lebkou. „Ne, mÛj králi, kdyÏ dovolí‰, tak ne! Taková neobvyklá námaha by pfiíli‰ ohrozila jeho Ïivot; kromû toho nebyl dosud vycviãen v pouÏívání zbranû nebo jízdû na koni. A upustil bych od toho i v nejbliωích letech. Snad v osmnácti bude dost siln˘ na to, aby...“ Mukarrib takovou informaci sice oãekával, ale nemínil se s ní jen tak snadno smífiit. „Ví‰ vÛbec, co ode mû Ïádá‰? Lidé hledí na královskou rodinu s respektem, ale také se zvûdavostí a pfiedsudky a pomlouvají kaÏd˘ krok, kter˘ uãiní nebo naopak neuãiní. DokáÏe‰ si vÛbec pfiedstavit, jak dÛleÏité...“ Ptahmose se narovnal a v jeho moudr˘ch oãích se zaleskla hrdost EgypÈana. „PromiÀ, Ïe ti skáãu do fieãi. Vím, jak je to nepfiístojné, ale 16
·alamoun - zlom
13.4.2011
9.07
Stránka 17
uÏ nejsem schopen udrÏet jazyk na uzdû. Právû mÛj lid je nanejv˘‰ pobláznûn˘ do sv˘ch prastar˘ch tradic a oddanû udrÏuje tisícileté obyãeje, jejichÏ smysl uÏ ani nezná, a jsou proto zcela nesmyslné. Jen se podívej na na‰e písmo! Nedávno jsem o nûm mluvil s tvou dcerou Bilkis. Se sv˘mi více neÏ sedmi sty znaky je sloÏité a je ãasovû nároãné se ho nauãit, tím spí‰e, Ïe tohle sylabické písmo by bylo tfieba co nejdfiíve nahradit hláskov˘m – zhruba podobn˘m va‰emu. Av‰ak takhle pí‰eme uÏ dva tisíce let a nejspí‰ pfii tom zÛstane i v následujícím dvoutisíciletí. RovnûÏ uÏ dva tisíce let jsou jiÏní a severní ãásti Egypta spojeny do jedné fií‰e, a pfiesto si faraon tvrdo‰íjnû fiíká neb taui, Pán dvou zemí, a nosí na hlavû dvû koruny. Podobn˘ch pfiíkladÛ by se daly najít celé tucty a v‰echny by ti ukázaly, jak jsou pro nás starobylé zvyky drahocenné a jak dobfie ti rozumím. Dej prostû vyhlásit, Ïe korunní princ se necítí dobfie a doãasnû ho u‰etfii tûchto kratochvil.“ Hadad se zasmál, ale neznûlo to vesele. „Nemám asi pfiíli‰ na vybranou.“ Nikomu nepfiipadalo podivné, Ïe s sebou vzal Bilkis, protoÏe krále na lov doprovázela uÏ dfiív. Jako pfiíslu‰nici královské rodiny jí byl rituální lov na kozoroha dokonce povolen, ale v zemské kronice se nedochoval Ïádn˘ doklad toho, Ïe by se ho nûkdy zúãastnila nûjaká Ïena. Umûla uÏ docela dobfie zacházet s lukem, skolila nejedno divoké zvífie, ale tentokrát byla dost chytrá na to, aby to oÏelela. Bilkis pozdûji ãasto pfiem˘‰lela o tom, v jakém vûku dospûla k poznání, Ïe je pfiíslu‰nicí podfiízeného pohlaví a Ïe to jsou v˘hradnû muÏi, ktefií vystupují vefiejnû a fiídí kolobûh lidsk˘ch dûjin. Byla to snad slova její moudré staré chÛvy, která pronesla pfii prvním mûsíãním krvácení své svûfienkynû? „Stala se z tebe Ïena, holubiãko, mÛÏe‰ rodit a Ïivit dûti. Jakmile o tom uvûdomím tvého otce, vyhledá ti Ïenicha. Pak uÏ bude jenom záleÏitostí osudu, jestli skonãí‰ jako 17