Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 11
1 Lond˘n 1913 V úkrytu byla tma, ale holãiãka tam ãekala, jak mûla pfiikázáno. Paní jí fiekla, Ïe jim je‰tû pofiád hrozí nebezpeãí, Ïe musejí b˘t ti‰e jako my‰ky. Holãiãka vûdûla, Ïe je to jenom hra, jako tfieba na schovávanou. Choulila se za dfievûn˘mi sudy, poslouchala a v duchu malovala obrázky, jak ji to nauãil tatínek. MuÏi, asi námofiníci, na sebe pokfiikovali drsn˘mi hlasy pln˘mi mofie a soli. V dálce dÛleÏitû houkaly lodní sirény, hvízdaly pí‰Èaly, ‰plouchala vesla. A vysoko nad ní rackové skfiehotali a rozprostírali kfiídla, aby zachytili dozrávající sluneãní svûtlo. Paní se vrátí, slíbila to, ale holãiãka doufala, Ïe to bude uÏ brzy. âekala dlouho, moc dlouho, sluníãko se kutálelo po obloze a hfiálo ji pfies nové ‰atiãky do kolen. Poslouchala, kdy nad prkny za‰ustí suknû. Podpatky se budou rychle míhat, jak paní bude spûchat. Ona vÏdycky spûchala. To maminka nikdy. Holãiãka pfiem˘‰lela, kde mÛÏe maminka b˘t. ZbûÏnû a bezstarostnû, jako dítû zahrnované pfiehnanou láskou. Pfiem˘‰lela i o paní. Vûdûla, kdo to je, sly‰ela, co o ní povídala babiãka. Paní se fiíkalo Spisovatelka. Bydlela v domku za bludi‰tûm na druhém konci zahrady. Holãiãka by to správnû nemûla vûdût. Hrát si v bludi‰ti zarostlém ostruÏiním mûla zakázáno. Maminka a babiãka jí vysvûtlily, Ïe je nebezpeãné chodit k útesu. JenÏe ji obãas, kdyÏ se nikdo nedíval, bavilo dûlat zakázané vûci. Zrníãka prachu, stovky zrníãek. Tanãila ve stfiíbrném pruhu svûtla, kter˘ vnikl mezi dva sudy. Holãiãka se usmála a paní, útes, bludi‰tû i maminka jí vylétly z hlavy. Zvedla
Zapomenutá zahrada - zlom
12
2.11.2011
13.47
Stránka 12
Kate Mortonová
prst. SnaÏila se jedno zachytit a smála se, kdyÏ se smítka pfiibliÏovala a zase ucukávala. Hluk doléhající k úkrytu se promûnil. Sly‰ela zmûÈ zvukÛ, hlasy roztfiesené vzru‰ením. Naklonila se do vûjífie svûtla, pfiitiskla tváfi na chladné dfievo sudu a jedním okem vyhlédla na palubu. Nohy, boty a lemy spodniãek. Vlající barevné fábory. Mazaní rackové vrhající se po drobeãkách na palubû. Velká loì se naklonila a z hloubi jejích útrob vy‰el dlouh˘ hlubok˘ sten. Vibrace probûhly prkny aÏ do holãiããin˘ch prstÛ. Pak okamÏik nehybnosti. S dlanûmi pfiilepen˘mi k tûlu zadrÏela dech, ale to uÏ se loì vzepjala a odtrhla od mola. Sirény zahoukaly, zvedla se vlna jásotu a volání Bon voyage. Vypluli. Do Ameriky. Do mûsta jménem New York, kde se narodil tatínek. Rodiãe si o tom ‰eptali. Zaslechla, jak maminka fiíká tatínkovi, Ïe by mûli jet co nejdfiív, Ïe si nemÛÏou dovolit déle ãekat. Znovu se zasmála. Loì klouzala vodou jako obrovská velryba, jako Moby Dick, o nûmÏ jí ãasto ãetl tatínek. Maminka nemûla ráda, kdyÏ jí ãetl takové pfiíbûhy. ¤íkala mu, Ïe jsou stra‰idelné a Ïe jí, holãiãce, nasadí do hlavy o‰klivé my‰lenky, kter˘ch se nezbaví. PokaÏdé, kdyÏ ho napomínala, dal tatínek mamince pusu na ãelo a prohlásil, Ïe má pravdu a Ïe bude rozumn˘. Ale holãiãce stejnû dál vyprávûl pfiíbûh o Moby Dickovi a taky jiné pohádky, tfieba ty z její nejzamilovanûj‰í kníÏky. O stafienách bez oãí, o osifiel˘ch dívkách a o dlouh˘ch cestách pfies mofie. Jenom mu musela slíbit, Ïe se to maminka nedozví, Ïe to zÛstane jejich tajemstvím. Chápala, Ïe musejí mít pfied maminkou tajemství. Nebyla zdravá. Stonala, neÏ se holãiãka narodila. Babiãka ji neustále napomínala, Ïe musí b˘t hodná, a varovala ji, Ïe kdyby se maminka rozru‰ila, mohlo by se stát nûco hrozného, a Ïe by za to mohla ona. Holãiãka mûla maminku ráda a nechtûla, aby kvÛli ní byla smutná, nechtûla, aby se stalo nûco hrozného, a proto si nûkteré vûci nechávala pro sebe. Napfiíklad ãtení pohádek, nebo Ïe si hraje u bludi‰tû
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 13
Zapomenutá zahrada
13
a Ïe ji tatínek vzal do domku na konci zahrady na náv‰tûvu Spisovatelky. „A hele!“ ozvalo se jí u ucha. „Na‰el jsem tû!“ Sud se odvalil stranou a holãiãka zamÏourala proti svûtlu. Mrkala, dokud se majitel hlasu nepostavil mezi ni a sluníãko. Byl to velk˘ chlapec. Hádala mu osm nebo devût let. „Ale ty nejsi Sally!“ Zavrtûla hlavou. „Kdo jsi?“ Nesmûla nikomu prozradit, jak se jmenuje. Patfiilo to ke hfie, kterou s paní hrály. „Tak kdo?“ „To je tajemství.“ Nakrãil nos, pihy se shlukly dohromady. „Jaké tajemství?“ Pokrãila rameny. O paní nesmûla mluvit. Tatínek jí to neustále pfiipomínal. „Tak kde je Sally?“ Zaãínal b˘t netrpûliv˘. Rozhlédl se napravo a nalevo. „Utíkala sem. Vím to jistû.“ Radostn˘ v˘kfiik, za‰ramocení a kroky prchající po palubû. Chlapcova tváfi se rozzáfiila. „Rychle!“ vyhrkl. „Zdrhá!“ Holãiãka vykoukla pfies sud a sledovala ho, jak kliãkuje davem a pronásleduje rozvlnûnou bílou spodniãku. Nohy ji svrbûly touhou pfiidat se k honiãce. JenÏe paní jí pfiikázala ãekat. Chlapec se vzdaloval. Prosm˘kl se kolem tûlnatého muÏe s navoskovan˘m knírem. Tlou‰tíkovy rysy se rozzlobenû nahrnuly do stfiedu obliãeje jako rodinka vylekan˘ch krabÛ. Holãiãka se zasmála. MoÏná i to patfiilo ke hfie. Paní jí víc neÏ dospûlé, které znala, pfiipomínala dítû. MoÏná si taky hrála. Holãiãka vyklouzla zpoza sudu a pomalu se postavila. Levá noha jí zmrtvûla a teì v ní bodaly jehliãky a ‰pendlíky. âekala, aÏ se do ní vrátí cit. Chlapec zaboãil za roh a zmizel. Bez dal‰ího pfiem˘‰lení se za ním rozbûhla. Nohy bubnovaly do prken, srdce v hrudi zpívalo.
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 14
2 Brisbane 1930 Oslava Nellin˘ch narozenin se nakonec konala v klubovnû lesnického spolku na Latrobe Terrace. Hugh navrhoval nov˘ taneãní sál ve mûstû, ale Nell souhlasila s maminkou, Ïe by byla hloupost zbyteãnû utrácet, zvlá‰È kdyÏ doba je zlá. Ustoupil, ale trval aspoÀ na tom, aby si ze Sydney objednala krajky, po kter˘ch touÏila, jak vûdûl. My‰lenku mu pfied svou smrtí nasadila do hlavy Lil. Naklonila se, vzala ho za ruku a ukázala mu v novinách inzerát obchodu na Pitt Street. Hovofiila o tom, jak jsou krajky jemné a jakou by z nich Nell mûla radost, Ïe koupû mÛÏe vypadat jako marnotratnost, ale Ïe se dají pouÏít na svatební ‰aty, aÏ dozraje ãas. Potom se na nûho usmála a zase jí bylo ‰estnáct a on do ní byl zamilovan˘ aÏ po u‰i. Lil a Nell ‰ily narozeninové ‰aty nûkolik t˘dnÛ. Veãer, poté co se vrátila z trafiky a v‰ichni si spoleãnû vypili ãaj, kdyÏ hejna komárÛ v dusném veãerním vzduchu pfiivádûla kaÏdého sv˘m bzukotem málem k ‰ílenství a mlad‰í sestry se otupûle ‰korpily na verandách, si Nell vzala ko‰íãek se ‰itím a pfiitáhla si Ïidli k posteli nemocné matky. Hugh je obãas zaslechl, jak se smûjí nûãemu, co se stalo v obchodû: hádce mezi Maxem Fitzsimmonsem a tím nebo oním zákazníkem, náfikÛm paní Blackwellové na její nejnovûj‰í zdravotní potíÏe, poslednímu uliãnictví dvojãat Nancy Brownové. Postával za dvefimi, nacpával si d˘mku, natahoval u‰i, kdyÏ Nell pfie‰la do ‰epotu, a ãervenal se radostí, kdyÏ se svûfiovala, co jí povídal Danny. O domu, kter˘ koupí, aÏ se vezmou, o autû, které si vyhlédl a které by podle
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 15
Zapomenutá zahrada
15
otce mohl dostat za hubiãku, o nejmodernûj‰ím mixéru, kter˘ prodávají u McWhirtera. Hugh mûl Dannyho rád. Nikoho lep‰ího by si pro Nell nemohl pfiát a právû tak se mu líbilo, jak ti dva byli od samého zaãátku nerozluãní. Kdykoliv je vidûl spolu, pfiipomnûli mu jeho první roky s Lil, kdy jejich ‰tûstí bylo niãím nezkalené a celou budoucnost mûli teprve pfied sebou. Bylo to dobré manÏelství. Prodûlali zatûÏkávací zkou‰ky, hned na zaãátku, kdyÏ je‰tû nemûli dcery, ale vÏdy je nûco spojovalo a vÏdy na‰li fie‰ení... D˘mka byla nacpaná, záminka k otálení pominula a Hugh se vzdálil. Uch˘lil se na klidné místeãko v tmavém koutû pfiední verandy, kde mohl neru‰enû sedût, pokud je moÏné sedût neru‰enû v domû plném rozjíven˘ch holek, jedné vznûtlivûj‰í neÏ druhé. Jakmile byl sám, s plácaãkou na okenní fiímse pro pfiípad, Ïe by komáfii byli pfiíli‰ dotûrní, my‰lenky se mu s nezdolnou pravidelností stoãily k tajemství, které v‰echny ty roky ukr˘val. ProtoÏe ãas nazrál. Zfietelnû to cítil. Tlak, kterému dlouho odolával, zaãal nedávno sílit. Bylo jí témûfi jednadvacet, dospûlá Ïena stojící na prahu samostatného Ïivota, zasnoubená, témûfi vdaná. Má právo dozvûdût se pravdu. Vûdûl, co by na to fiekla Lil, a právû proto s ní o tom nemluvil. Nechtûl, aby si dûlala starosti, aby své poslední dny obûtovala úsilí rozmluvit mu to jako uÏ tolikrát v minulosti. KdyÏ hledal slova pro svou zpovûì, obãas se pfiistihl, Ïe si pfieje, aby byla urãená jiné z dcer, a rozzlobil se na sebe, Ïe má mezi nimi oblíbenkyni. Ale Nellie byla vÏdycky jedineãná, odli‰ná od ostatních. Duchaplná, s velkou pfiedstavivostí. Víc se podobala Lil, jak ãasto konstatoval, jakkoliv to postrádalo logiku. *** Dfievûné trámy ozdobili stuÏkami – bíl˘mi a ãerven˘mi, aby ladily s jejími ‰aty a vlasy. Starému stavení moÏná scházel
Zapomenutá zahrada - zlom
16
2.11.2011
13.47
Stránka 16
Kate Mortonová
lesk a ‰vih novûj‰ích cihlov˘ch budov ve mûstû, ale bylo vzornû vydrhnuto. Na stole, kter˘ vedle pódia nachystaly ãtyfii Nelliny mlad‰í sestry, se zaãínaly kupit dárky k narozeninám. Nûkolik dam z farního spolku uvafiilo polévku a Ethel Mortimerová zkou‰ela u klavíru romantické melodie z války. Mladí muÏi a Ïeny zpoãátku postávali v nervózních hlouãcích u stûn, ale jak se hudba i spoleãensky otrkanûj‰í mladíci dostávali do varu, zaãaly se z nich oddûlovat dvojice a trousily se na parket. Mlad‰í sestry je roztouÏenû pozorovaly, dokud nebyly odveleny do kuchynû, aby pomáhaly nosit tácy se sendviãi. NeÏ pfii‰el ãas na proslovy, byly tváfie od tance rozpálené a stfievíce pro‰oupané. Pastorova manÏelka Marcie McDonaldová zaÈukala na skleniãku a v‰ichni se otoãili k Hughovi. Vytáhl z náprsní kapsy list papíru, odka‰lal si a uhladil peãlivû uãesané vlasy. ¤eãnûní na vefiejnosti nikdy nebylo jeho parketa. Byl to muÏ, kter˘ se drÏí v pozadí, nechává si své názory pro sebe a je rád, kdyÏ hovor obstarají v˘fieãnûj‰í. JenÏe dcera dosáhne plnoletosti pouze jednou a jeho povinností bylo to oznámit. VÏdycky dbal na povinnosti a dodrÏoval zákony. AÏ na v˘jimky. Usmál se, kdyÏ jeden kamarád z dokÛ rozjafienû zahulákal, uhladil papír na dlani a zhluboka se nadechl. Bod po bodu ãetl seznam naãmáran˘ drobn˘m písmem: jak on i jeho manÏelka byli vÏdy na Nell hrdí, jak˘m poÏehnáním pro nû bylo její narození a jak si oba zamilovali Dannyho. Lil byla nesmírnû ‰Èastná, Ïe se doÏila jejich zasnoubení. Pfii zmínce o nedávné manÏelãinû smrti ho zaãaly pálit oãi. Odmlãel se a sjel pohledem po pfiátelích a dcerách aÏ k Nell. Usmívala se nûãemu, co jí Danny ‰eptal do ucha. Hughovi jako by po ãele pfielétl mrak a pfiítomní pfiem˘‰leli, jaké dÛleÏité oznámení pfiijde, ale okamÏik váÏnosti minul, tváfi se mu zase rozjasnila a zastrãil lístek zpátky do kapsy. Je naãase, dodal s úsmûvem, aby do rodiny pfiibyl dal‰í muÏ a alespoÀ trochu vyrovnal pomûr sil.
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 17
Zapomenutá zahrada
17
Dámy v kuchyni se pustily do díla. Nalévaly ãaj a nabízely obãerstvení. Hugh zÛstal stát na svém místû se ‰álkem a talífiem v ruce, hosté defilovali pfied ním, poplácávali ho po ramenou a chválili: Hezky jsi to fiekl, kámo. Proslov dopadl dobfie, ale napûtí z nûho neopadlo. Srdce mu bu‰ilo a poléval ho pot, pfiestoÏe nebylo horko. Pfiirozenû vûdûl proã. Je‰tû nesplnil v‰echny povinnosti toho veãera. Jakmile zahlédl, Ïe Nell vy‰la sama postranními dvefimi, vyuÏil pfiíleÏitost. Odka‰lal si, odloÏil ‰álek na volné místeãko mezi dary a vytratil se z teplého dusna v místnosti do chladného noãního vzduchu. Stála u stfiíbfiitû zeleného kmene osamûlého eukalyptu. Kdysi, napadlo Hugha, jimi byl porostl˘ cel˘ hfieben i protûj‰í rokle. Za úplÀku musel zástup stromÛ nabízet pfiízraãn˘ pohled. A zase. Pofiád v‰echno odkládá. I teì se slabo‰sky snaÏí vyhnout zodpovûdnosti. Po noãní obloze ti‰e krouÏil pár ãern˘ch netop˘rÛ. Hugh se‰el po rozviklan˘ch dfievûn˘ch schodech a kráãel pfies orosen˘ trávník. Musela sly‰et – nebo vycítit –, Ïe se k ní blíÏí, protoÏe se otoãila a usmála se na nûho. Myslela na maminku, pfiiznala, kdyÏ k ní do‰el. Ze které hvûzdy se na ni teì asi dívá? Málem se rozplakal, kdyÏ to fiekla. Zatracenû, nemusela se o Lil zmiÀovat právû teì. Pfiipomínat mu, Ïe ho pozoruje a zlobí se na nûho kvÛli tomu, co se chystá udûlat. Sly‰el její hlas, v‰echny staré námitky... Ale rozhodnutí bylo na nûm a on k nûmu dospûl. KoneckoncÛ, v‰echno tehdy zaãal on. MoÏná jenom náhodou, ale uãinil krok, kter˘ je na tu cestu zavedl. Nesl zodpovûdnost a musel dát vûci do pofiádku. Tajemství mají ve zvyku vyplout na povrch a bude lep‰í, urãitû bude lep‰í, dozví-li se Nell pravdu od nûho. Vzal ji za ruce, vtiskl na nû polibek a sevfiel nûÏné prsty v upracovan˘ch dlaních.
Zapomenutá zahrada - zlom
18
2.11.2011
13.47
Stránka 18
Kate Mortonová
Jeho dcera. Jeho první dcera. Usmála se na nûho. Okouzlující v ‰atech lemovan˘ch jemnou krajkou. Vrátil jí úsmûv a odvedl ji k hladkému bílému kmeni padlého gumovníku. Usedli vedle sebe. Naklonil se a ‰eptal jí do ucha. Pfiedával jí tajemství, které s matkou sedmnáct let ukr˘vali. âekal na znamení, Ïe pochopila, co jí sdûluje, na jiskfiiãku poznání, nepatrnou promûnu ve v˘razu tváfie. Díval se, jak se dno jejího svûta probofiilo a osoba, kterou b˘vala, rázem zmizela.
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 19
3 Brisbane 2005 Cassandra neopustila nemocnici uÏ nûkolik dní, pfiestoÏe lékafi vyjádfiil jen chabou nadûji, Ïe by její babiãka mohla nab˘t jasného vûdomí. Není to pravdûpodobné, ne v jejím vûku, ne s tak velk˘mi dávkami morfia v organismu. Znovu pfii‰la o‰etfiovatelka a Cassandra poznala, Ïe den skonãil. Pfiesn˘ ãas urãit nedokázala. Na tomto oddûlení to bylo obtíÏné: v hale se neustále svítilo, nûkde pofiád hrála neviditelná televize, po chodbách jezdily bez ohledu na denní nebo noãní hodinu sem tam vozíky. Bylo ironií, Ïe místo, jehoÏ fungování je zaloÏeno na pravidelném fiádu, Ïije mimo obvykl˘ ãasov˘ rytmus. Pfies lékafiovu skepsi Cassandra dál ãekala. âekala a konej‰ila Nell tonoucí v mofii vzpomínek a vynofiující se nad hladinu, aby se nadechla, ze stále dfiívûj‰ích dob jejího Ïivota. Nesnesla pomy‰lení, Ïe by babiãka navzdory prognózám na‰la cestu do pfiítomnosti a zjistila, Ïe v nejzaz‰ím okraji Ïivota pluje sama. O‰etfiovatelka vymûnila sáãek v˘vodu, nastavila ãas na pfiístroji za postelí a zaãala uhlazovat prostûradlo. „Nemá tady nic k pití,“ upozornila ji Cassandra a vlastní hlas jí znûl cize. „UÏ od rána.“ Sestfiiãka zvedla hlavu, pfiekvapená, Ïe na ni nûkdo promluvil. Zadívala se pfies br˘le na Ïidli, kde sedûla Cassandra se zmaãkanou modrozelenou nemocniãní dekou pfiehozenou pfies kolena. „Polekala jste mû. Vy jste tady cel˘ den, Ïe? Pravdûpodobnû dûláte dobfie, uÏ to nebude trvat dlouho.“ Cassandra ignorovala v˘znam posledních slov. „Nemûla by dostat napít? Musí mít ÏízeÀ.“
Zapomenutá zahrada - zlom
20
2.11.2011
13.47
Stránka 20
Kate Mortonová
O‰etfiovatelka pfieloÏila pfiikr˘vku a zruãnû ji zasunula Nell pod hubené paÏe. „V‰echno dostává v kapaãce,“ ujistila Cassandru , aniÏ vzhlédla. „Jestli se potfiebujete napít vy, na konci chodby je kuchyÀka,“ dodala a pfiekontrolovala cosi v záznamech. Sestra ode‰la a Cassandra si v‰imla, Ïe Nell otevfiela oãi a zírá na ni. „Kdo jste?“ zeptala se slab˘m hlasem. „To jsem já, Cassandra.“ Zmatek. „Já vás znám?“ Doktor to pfiedpovûdûl, ale stejnû to zabolelo. „Ano, Nell.“ Upírala na ni ‰edivé vodnaté oãi. „Nevzpomínám si...“ „To nic.“ „Kdo jsem já?“ „Jmenuje‰ se Nell Andrewsová.“ Cassandra ji vzala za ruku. „Je ti devadesát pût let. Îije‰ ve starém domû v Paddingtonu.“ Nell se tfiásly rty soustfiedûním, jak se snaÏila pochopit v˘znam jejích slov. Cassandra vzala z noãního stolku kapesníãek a jemnû jí otfiela sliny na bradû. „Mበkrámek ve staroÏitnickém centru na Latrobe Terrace,“ pokraãovala. „Vedeme ho spolu. Prodáváme staré vûci.“ „Já tû znám,“ vypravila ze sebe Nell. „Ty jsi dcera Lesley.“ Cassandra pfiekvapenû zamrkala. O její matce spolu hovofiily zfiídka. Vlastnû ani jednou za celou dobu, kdy Cassandra vyrÛstala, ani bûhem deseti let poté, co se vrátila a nastûhovala do bytu pod Nellin˘m domem. DodrÏovaly nepsanou dohodu, Ïe se nebudou vracet k minulosti, na niÏ by obû, kaÏdá z jiného dÛvodu, radûji zapomnûly. Nell sebou trhla a v panice tûkala oãima po Cassandfiinû tváfii. „Kde je ten hoch? Doufám, Ïe tady ne. Nebo ano? Nechci, aby sahal na mé vûci. Aby je rozbil.“ Cassandra mûla v hlavû prázdno. „Moje vûci jsou vzácné. AÈ se k nim nepfiibliÏuje.“
Zapomenutá zahrada - zlom
2.11.2011
13.47
Stránka 21
Zapomenutá zahrada
21
Z prázdnoty se vynofiilo pár slov. Cassandra po nich skoãila. „Ne..., nedovolím mu to. Nemûj strach, Nell. Není tady.“ *** Pozdûji, kdyÏ babiãka znovu upadla do bezvûdomí, Cassandra pfiemítala o kruté schopnosti lidské mysli chÀapat po stfiípcích minulosti. Proã mají znít v babiããinû hlavû na samém konci jejího Ïivota hlasy dávno zemfiel˘ch? Je tomu tak vÏdy? Hledají cestující na molu s lístkem na tichou loì smrti vÏdycky tváfie tûch, ktefií odpluli dávno pfied nimi? Patrnû usnula, protoÏe kdyÏ zase zaãala vnímat nemocniãní prostfiedí, byla atmosféra jiná, postoupila dál do tunelu noci. Osvûtlení chodby bylo tlumené a v‰ude kolem znûly zvuky spánku. Sedûla zkroucená na Ïidli, krk mûla ztuhl˘ a kotník, kter˘ vyklouzl zpod chatrné deky, studen˘. Muselo b˘t pozdû v noci a byla unavená. Co ji probudilo? Nell. Hlasitû oddechovala. Byla vzhÛru. Cassandra se spû‰nû posadila na okraj lÛÏka. Nelliny oãi byly v pfií‰efií skelné, bledé a ‰mouhaté jako voda zneãistûná barvami. Hlas byl jako tenké prodfiené vlákno. Cassandra ji zpoãátku ani nesly‰ela, myslela, Ïe její ústa pouze bezhlesnû zachytávají ztracená, dávno pronesená slova, aÏ pak si uvûdomila, Ïe nûco povídá... „Paní... Paní mi fiekla, abych ãekala...“ Cassandra ji pohladila po horkém ãele, jemnû z nûho odhrnula hebké pramínky vlasÛ, které se kdysi tfipytily jako stfiíbrné nitû. Zase ta paní. „Nebude se zlobit,“ chlácholila ji. „Paní nebude vadit, kdyÏ odejde‰.“ Nell se roztfiásly rty. „Nemám nikam chodit. ¤ekla, abych ãekala. Tady na lodi.“ ·epot byl stále ti‰‰í. „Paní... Spisovatelka... Nikomu nic nefiíkej.“ „Neboj, Nell, nic nefieknu. Nikomu, ani té paní. MÛÏe‰ jít.“
Zapomenutá zahrada - zlom
22
2.11.2011
13.47
Stránka 22
Kate Mortonová
„Slíbila, Ïe pro mû pfiijde, ale já utekla. NezÛstala jsem tam, kde jsem mûla.“ Babiãky se zmocÀovala panika, d˘chala pfier˘vanû. „Nedûlej si starosti, Nell. Prosím tû. V‰echno bude v pofiádku. Slibuju.“ Hlava se jí svezla na stranu. „Já nemÛÏu jít... Nesmím... Paní...“ Cassandra zazvonila na sestru, ale svûtlo nad postelí se nerozsvítilo. Zaváhala. Poslouchala, jestli se na chodbû ozvou rychlé kroky. Nellina víãka se tfiepotala. Odplouvala... „Dojdu pro sestru!“ „Ne!“ Poslepu za‰átrala rukou ve snaze Cassandru zadrÏet. „Nenechávej mû tady samotnou!“ Plakala. Na voskové pleti se ti‰e tfipytily slzy. Cassandfie se také leskly oãi. „Neboj se, babiãko. SeÏenu pomoc. Hned jsem zpátky, slibuju.“