Issuu

Klasický starověk Obě hlavní antické kultury, řeckou a římskou, spojovaly podobné náboženské představy. Platí to již pro jejich raná období, kdy se jako u mnoha mladých civilizací jednalo o přírodní náboženství. V pozdějších dobách se podobnost mezi oběma kulturami neustále prohlubovala.

K L A S I C KÝ

STA ROV Ě K

Přehledná mapa

m o ř e

T y r h é n s k é m o ř e J ó

Řecko

Řím

Klasický starověk Č e r n é

m o ř e

Marmarské moře

Olymp | 60

E g e j s k é

Apollónův chrám v Delfách | 68

n s k é

Eleusína | 67

m o ř e

m o ř e Héraion na Samu | 76

Asklépiův chrám v Epidauru | 72 Diův chrám v Olympii | 69

Artemidin kult ve Spartě | 70

K r é t s k é m o ř e

Palác v Knóssu | 73

K L A S I C KÝ

STA ROV Ě K

Řecký pantheón

Řecký pantheón V neustále se rozrůstajícím světě bohů, démonů a duchů lidé začínali postupně ztrácet přehled. Proto byly chrámy olympských božstev s oblibou zdobeny i motivy jiných nadpozemských sil a některé chrámy byly dokonce zasvěceny všem bohům (pantheón).

Vlys z Parthenónu Fragment představuje boj příslušníka thesalského kmene Lapithů proti kentaurovi, boj člověka s bytostí, která je napůl člověkem, napůl zvířetem (Britské muzeum, Londýn).

Artemidin chrám v Efesu Takto nebo podobně zřejmě vypadal největší antický chrám (Ferdinand Knab, 1886).

Pantheón, Řím V podstatně beze změn se více než osmnáct set padesát let tyčí kupole Pantheónu v Římě pocházející z dob císaře Hadriána (117–138).

Stejně jako u ostatních starověkých kultů se moderní návštěvník pozůstatků antických posvátných míst musí oprostit od představy, že bohové, kteří jsou zde uctíváni, byli považováni za nějaké nadpozemské metafyzické bytosti. Pro Řeky i Římany byly nebeské síly součástí světa, ve kterém žili i lidé. Bohové měli jen větší schopnosti, byli sice zrozeni, ale neumírali. Jejich soužití si Řekové rovněž představovali jako obraz lidské společnosti. Vyskytovaly se mezi nimi konflikty a boje, láska a přátelství, úskoky i vzájemná pomoc. Od lidí bohové požadovali bezvýhradnou oddanost ve formě obětí, procesí, kultovních tanců a bujných oslav ve svatých okrscích nebo k tomu zřízených chrámech. Kdo se jich neúčastnil, musel počítat s hněvem božstev, který byl směřován nejen proti němu, ale proti celé jeho rodině nebo proti celému pokolení.

Apollónův chrám v Delfách Ruiny, které můžeme dnes navštívit, pocházejí ze třetí a poslední stavby na tomto místě, která byla postavená v letech 346 až 320 př. n. l.

K L A S I C KÝ

STA ROV Ě K

Olymp – sídlo bohů

Olymp – sídlo bohů Až do konce antiky vypadal svět řeckých bohů tak, jak se s ním setkáváme v Homérových eposech. Vedle něj existovala místní božstva, která se šířením homérských bohů rozhodně nezanikala, ale nadále hrála v božských kultech svou roli. Toto soužití různých božstev bylo pro svět antického Řecka příznačné, protože v žádném období Řecko nepředstavovalo stejnorodou politickou nebo kultovní jednotku. A tak se v řeckém nebi hemžili

důležití i méně důležití bohové, nesčetní bájní tvorové, nymfy a hrdinové, kteří byli hierarchicky uspořádaní a tvořili pestrý celek. Postupem času se ze spousty božstev vydělil okruh dvanácti postav, jejichž sídlem byl podle řeckých mýtů Olymp. Toto nejvyšší pohoří země, které dosahuje výšky téměř tří tisíc metrů, tvoří přirozenou hranici mezi Thesálií a Makedonií. Vládl zde nejvyšší bůh Zeus, jenž povstal ze třetí generace bohů. Z prvopočátečního chaosu totiž vzešel

první božský pár Gaia (země) a Úranos (nebe). Po nich následovali titáni Rheia a Krónos (čas), syn Úranův, který se vzbouřil proti otci a zbavil ho moci. Aby se jemu samotnému nic

Váza, počátek 5. st. př. n. l. Malba na antické váze představuje Dia a Dionýsa.

podobného stát nemohlo, všechny své děti spolkl; jednoho ovšem opomněl, nejmladšího Dia, kterého jeho matka Rheia schovala. Zeus pak rychle svého otce svrhl. Tehdy Zeus a jeho „rodina“ získali konečně trvalou převahu a brzy vytvořili celek dvanácti olympských bohů, jimž byl podřízen nedozírný zástup ostatních bohů a polobohů. Olympští bohové byli (v následujícím přehledu jsou uvedeni s římskými ekvivalenty): Zeus/Jupiter: nejvyšší bůh, vládce přírodních sil; Héra/Juno: manželka a sestra Dia/Jova, ochránkyně manželství a žen; Hestia/Vesta: sestra Dia/Jova, ochránkyně rodinného krbu; Arés/Mars: Diův/Jovův syn, bůh války; Héfaistos/Vulcanus: Diův/Jovův syn, bůh ohně a kovářství; Apollón/Apollo: Diův/Jovův syn, bůh slunce a světla; Artemis/Diana: Apollónovo dvojče, bohyně lovu; Afrodíté/Venuše: bohyně lásky, krásy a svádění; Poseidón/Neptun: bůh moří, bratr Dia/Jova; Athéné/Minerva: ochránkyně statečnosti, měst, umění (vyskočila Diovi/Jovovi z čela); Dionýsos/Bakchus: bůh radovánek a plodnosti, Diův/Jovův syn; Hermés/Merkur: bůh pastýřů, obchodníků a zlodějů, posel bohů, syn Dia/Jova a nymfy Mají; Hádes/Pluto: Diův/Jovův bratr a bůh podsvětí, který nebyl kvůli své temné říši mezi olympské bohy počítán. Ti všichni měli svatyně a oslavy v řeckých městských státech (řecky polis, množné číslo poleis). K nim se přidávala ještě místní kultovní místa a s nimi spojené svátky. My se můžeme podívat jen na malý výběr těch nejdůležitějších. Procházku zahájíme v nejvýznamnějším z řeckých měst, které nebylo jen politickým, ale i kulturním centrem – v Athénách. I zde se musíme omezit pouze na tři nejvýznamnější posvátné objekty:

Olympieión, Athény Diův chrám zničilo pravděpodobně zemětřesení ve středověku, poté sloužil jako zdroj stavebního materiálu.

K L A S I C KÝ

STA ROV Ě K

„Athénský Olymp“

„Athénský Olymp“ Plánovat výstavbu největšího chrámu pro nejvyššího boha začali Athéňané již v 6. století př. n. l. Ohromný chrám na východ od Akropole byl zasvěcený Diovi olympskému, a proto se mu zkráceně říkalo Olympieión. Vzhledem k tomu, že stavba započala za vlády tyrana Peisistrata a jeho následovníků, lidé ji považovali za symbol nepříjemného období a postupně byla rozebrána a použita jako stavební kámen pro různé jiné stavby. Ve 2. století př. n. l. pověřil král Antiochos IV. Epifanés římského architekta Cossutia Decima, aby postavil chrám nový. Když byl z chrám velké části postaven, dobyli Athény v roce 86 př. n. l. Římané. Vedl je vojevůdce Sulla, který nechal některé sloupy odvézt, aby zdobily Jovův chrám na kapitolu; byly tedy použity jinde, i když vlastně ve jménu stejného boha. Císař Augustus se pak na přelomu letopočtů pokusil o dokončení stavby podle Cossutiových plánů, ovšem ani to se nepodařilo, chrám byl nakonec dostavěn teprve v letech 131 až 132 n. l. za císaře Hadriána, velkého obdivovatele řecké kultury. Impozantní pozůstatky chrámu najdete severovýchodně od Akropole. Olympieión stojí na terase o ploše dvě stě pět krát sto třicet metrů, chrám samotný měří sto osm krát čtyřicet osm metrů. Zachovalo se šestnáct korintských sloupů, jeden z nich se v 19. století zřítil při bouři. Sloupy jsou z pentelského mramoru (kamenolomy se nacházejí severovýchodně od Athén), jsou více než sedmnáct metrů vysoké a zdobí je kalichovité hlavice s akantovými listy. Obklopují stavbu ve dvou řadách po podélných stranách a ve třech řadách na užších stranách. O vnitřním zařízení mnoho nevíme, jen to, že mu dominovala bohatě zlacená ohromná Diova socha a další socha, která znázorňovala

Erechtheión, Athény Karyatidy (nazývané i kóry, sochy nahrazující opěrné sloupy) stoicky nesou tíhu střechy.

Aglaureión Arreforion

Pandroseión

Erechtheión

oltář Athény Poliady

Starý chrám bohyně Athény Propyleje

svatyně Dia Poliea

socha Athény Promachos a

Svatá cest

svatyně Artemidy Brauronie

chrám Athény Níké

Opistodom

socha Athény Parthenos

Eleusinión Chalkotéka

Parthenón

císaře Hadriána a sloužila císařskému kultu. Ve středověku byla velká část chrámu zbourána a materiál byl použit k jiným stavebním účelům.

Chrám bohů a hrob hrdiny Severozápadně od Akropole shlíží na město z mírné vyvýšeniny chrám, který je zasvěcený bohu kovářství Héfaistovi a bohyni Athéně. Je známý i pod názvem Théseion či Héfaisteion, protože se dlouhou dobu předpokládalo, že se zde nachází hrob mytického hrdiny Thésea. Ačkoli je mnohem menší než Diův chrám – půdorys má rozměry zhruba čtrnáct krát třicet dva metrů – vypadá vzhledem ke své zachovalosti mnohem svatyně Pandión velkolepěji. Zmizela jen figurální výzdoba štítu a malířská výzdoba na vnitřních zdech. Chrám později sloužil jako

Akropolis, Athény Akropolis byla náboženským i politickým centrem athénského obyvatelstva.

Pallas Athéné V antickém umění bývala bohyně často zobrazována s přilbicí, kopím a Diovým štítem aigis.

K L A S I C KÝ

STA ROV Ě K

Patronka Athén

Théseion, Athény „Kariéra“ křesťansko-ortodoxního kostela uchránila Héfaistův chrám před zničením.

křesťanský kostel a zůstal nedotčen i po dlouhá staletí turecké nadvlády . Kratší strany chrámu zdobí šest metr silných dórských sloupů, na podélných stranách je těchto sloupů třináct. Trvalo více než tři desetiletí, než byla stavba na agoře (tržišti a centru veřejného života) v roce 415 př. n. l. vysvěcena. Došlo k tomu uprostřed peloponéské války mezi Spartou a Athénami.

Patronka Athén Doslova vyčnívajícím kultovním místem antických Athén byla Akropolis (česky „Vyšehrad“) na plochém