Alpinista s královskou korunou
Albert I. BELGICK¯ KRÁL (1875–1934)
Chtûl si odpoãinout a zapomenout na vladafiské povinnosti. V sobotu veãer usedl v Bruselu za volant svého vozu a doprovázen pouze osobním tajemníkem, vyrazil k mûstu Namuru v Ardenách, kde leÏely jeho oblíbené skály Marche les Dames. KdyÏ dorazil na místo, komorníka nechal u vozu a sám se vydal do skal. Jal se zdolávat strmé stûny, aÏ se dostal k místu zvanému Le vieux bon Dieu – Star˘ dobr˘ Pán BÛh, na jehoÏ vrcholku stojí slavná kalvárie. Král zaãal lézt nahoru, ale padající kámen ho zasáhl pfiímo do hlavy. Jeho tûlo se zfiítilo ze skály, kde bylo po usilovném noãním pátrání nalezeno dvû hodiny po pÛlnoci. Celé jeho jméno zní Albert Leopold Clément Marie Meinrad. Roku 1900 se oÏenil s bavorskou vévodkyní Elisabeth, se kterou se seznámil za ponûkud zvlá‰tních okolností – na rodinném pohfibu. A o devût let pozdûji, po smrti svého str˘ce, krále Leopolda II., se v roce 1909 stal nov˘m belgick˘m králem Albertem I. Svou královskou roli v‰ak chápal velmi moderním zpÛsobem, bûÏn˘m spí‰e na konci 20. století. Albert byl totiÏ pfiesvûdãen˘ demokrat, kter˘ sám sebe vnímal nikoli jako krále, ale jako prvního obãana státu. Nejvíce se proslavil bûhem první svûtové války. KdyÏ Nûmecko popfielo v‰ech5
ny mezinárodní smlouvy o neutralitû Belgie a chtûlo právû pfies belgické území napadnout Francii, Albert se postavil do ãela své armády a stateãnû bránil svou zem. „Belgie je národ, nikoliv silnice,“ fiekl v Berlínû nûmeckému císafii poté, kdyÏ mu oznámil svÛj úmysl pfiejít skrze Belgii k francouzské hranici. PfiestoÏe bûhem útoku ztratil velkou ãást belgického území, dokázal vzdorovat nûmeck˘m vojskÛm tak dlouho, dokud se Francouzi a Britové nepfiipravili k protiútoku a nezastavili Nûmce v bojích na Marnû. Albert zÛstal v zákopech celé ãtyfii váleãné roky a na konci války v ãele spojenecké armády podnikl generální útok ve Flandrech a znovu dobyl zpût belgické území. KdyÏ se po skonãení války vrátil do Bruselu, vítal ho národ nejen jako svého krále, ale jako nejvût‰ího národního hrdinu. Albert se povaÏoval za obyãejného ãlovûka. âasto vycházel do ulic úplnû sám, jako v‰ichni obyãejní lidé. A stejnû jako oni mûl i své koníãky – jízdu na koni a horolezectví. Mûl vysokou statnou postavu, cel˘ Ïivot se vûnoval sportu, kter˘ mu pfiiná‰el chvíle relaxace a klidu, a právû ve skalách nacházel nejvíce odpoãinku. Horolezectví se zaãal vûnovat aÏ ve tfiiceti letech. Bûhem války musel svÛj koníãek opustit, ale dva roky po jejím skonãení se do skal zase vrátil. V následujících letech zdolal nûkolik nároãn˘ch vrcholÛ ve ·v˘carsku a v Tyrolech. V roce 1929 se v skialpinistickém klubu v Mürrenu seznámil s Waltrem Amstutzem, vítûzem zdej‰ích prestiÏních závodÛ, a ten se stal jeho pfiítelem a horolezeck˘m spoleãníkem. PfiestoÏe mûl král za sebou uÏ celou fiadu nároãn˘ch vrcholÛ, Star˘ dobr˘ Pán BÛh ho zradil doma. KdyÏ si chtûl zpestfiit jeden obyãejn˘ sobotní podveãer.
6
Na pomoc s letadlem
Roald Amundsen N O R S K ¯ P O L Á R N Í B A D AT E L (1872–1928)
Platil za nejzku‰enûj‰ího a nejslavnûj‰ího polárního badatele své doby. Za dvacet pût let dosáhl cílÛ, o kter˘ch snily celé generace dobrodruhÛ. Pfiesto zÛstal obûtav˘m druhem a neváhal nasadit svÛj Ïivot, aby pomohl ostatním. Stalo se to v ãervnu roku 1928, kdyÏ se dozvûdûl o katastrofû vzducholodi Italia svého kolegy Nobileho. Cel˘ Ïivot cviãil a pfiestoÏe mu bylo jiÏ padesát ‰est let, byl ve vynikající kondici. OkamÏitû pfiipravil k letu svÛj hydroplán a vydal se na záchrannou v˘pravu. Hydroplán v‰ak ztroskotal a norsk˘ badatel beze stopy zmizel. AÏ desítky let pozdûji byly nalezeny trosky jeho letadla. Ale pfiíãina tragédie nebyla nikdy objasnûna. Od mládí touÏil dokázat to, co se zatím nikomu nepovedlo. Dob˘t tajemná polární území zakletá do krun˘fie vûãného ledu. Musel v‰ak chvíli poãkat. Rodiãe z nûj chtûli mít lékafie, a tak Amundsena ãekala univerzita. Ale kdyÏ bûhem studií oba rodiãe zemfieli, Amundsen okamÏitû prodal uãebnice a ze ‰koly utekl. Fyzicky zdatn˘ a mimofiádnû ctiÏádostiv˘ Nor se nechal najmout na loì a uÏ za pár let se stal kormidelníkem belgické polární v˘pravy. Na poãátku století podnikl nûkolik dÛleÏit˘ch v˘prav do oblasti ·picberk a Grónska, ale hlavní úspûch ho teprve ãekal. Amundsen se totiÏ pfiipravo7
val na dobytí severního pólu. KdyÏ byl na poslední chvíli pfiedstiÏen, obrátil se na jih a vydal se k Antarktidû. I zde v‰ak uÏ byla pfiipravena britská v˘prava pod vedením skvûle vybaveného kapitána Scotta. Amundsen pfiistál ve Velrybím zálivu a vydal se na cestu. Zatímco Scott spoléhal na moderní techniku, která ho v‰ak zklamala a na nevyzkou‰ené poníky, Amundsen pouÏil osvûdãené psí spfieÏení. Vyrazil v ãele ãtyfiãlenného muÏstva na ãtyfiech saních, které táhlo vÏdy tfiináct psÛ. Celkov˘ poãet Amundsenov˘ch psÛ v‰ak ãinil sto dvacet – ãást psÛ po cestû zabil a nasytil jimi ostatní. Amundsenova cesta proti Scottovu pomalému pfiesunu pfiipomínala bleskové taÏení, které bylo nakonec korunováno úspûchem. Dennû pfiekonal více neÏ tfiicet kilometrÛ a za necelé dva mûsíce vztyãil na jiÏním pólu norskou vlajku. Stalo se tak 14. prosince 1911. Zatímco Scott pfii‰el aÏ druh˘ a v˘pravu zaplatil Ïivotem, Amundsen se vrátil jako oslavovan˘ vítûz. K je‰tû vût‰í popularitû mu pfiispûla kniha o dobytí pólu. Dal‰í cesty pfieru‰ila svûtová válka. Po ní se v‰ak ke sv˘m dobrodruÏstvím vrátil a v roce 1920 se po plavbû na Alja‰ku stal prvním muÏem na svûtû, kter˘ proplul v‰emi arktick˘mi mofii. Ve dvacát˘ch letech se rozhodl zkoumat arktické území letecky – roku 1925 v‰ak musel se dvûma stroji nouzovû pfiistát a teprve po mûsíci dokázal jedno letadlo opravit a vrátit se do bezpeãí. O rok pozdûji spoleãnû s Italem Umbertem Nobilem obletûl severní pól ve vzducholodi. Ale mezi obûma muÏi vznikly spory a na dal‰í v˘pravu s Nobilem, které se úãastnil i ãesk˘ vûdec Franti‰ek Bûhounek, uÏ neletûl. KdyÏ se v‰ak dozvûdûl, Ïe jeho vzducholoì ztroskotala, vydal se Nobilemu na pomoc.
8
Na svatebním loÏi
Attila H U N S K ¯ D O B Y VAT E L (395–453)
Jen málokdy mûla Evropa vût‰í strach. Hunsk˘ král Attila, pfiezdívan˘ biã boÏí, dodnes patfií k nejkrutûj‰ím váleãníkÛm historie. A také k nejbohat‰ím a nejrozmafiilej‰ím. Táhlo mu uÏ na ‰edesát, kdyÏ slavil dal‰í svatbu. Tentokrát si do svého harému pfiivedl krásnou knûÏnu Hildu z burgundského království. Pfii boufilivé hostinû Attila vypil pfiíli‰ mnoho vína a k ránu usnul hlubok˘m opileck˘m spánkem. Ve spánku zaãal krvácet z nosu a udusil se. KdyÏ ho druh˘ den na‰li s plaãící Hildou u nohou, vojáci si do krve rozdrásali tváfie a pak svého vÛdce pohfibili se v‰emi jeho poklady. Dvacet let ohroÏoval fiímské císafie, pfiestoÏe byl v fiímské fií‰i vychován. Attila se sice narodil kdesi u Dunaje hunskému vÛdci Mundiuchovi, ale ve tfiinácti letech byl poslán na vychování do italské Ravenny. KdyÏ se vrátil, bojoval v fiadách svého str˘ce a po jeho smrti se stal spolu s bratrem Bledou vÛdcem divok˘ch a krut˘ch hunsk˘ch vojsk, jejichÏ centrem bylo dne‰ní Maìarsko. Ale Bleda pfiíli‰ holdoval vínu a Ïenám, proto se ho Attila musel zbavit. KdyÏ Bledu zavraÏdí, stane se jedin˘m panovníkem. Je mu ãtyfiicet a brzy prosluje zufiivou krutostí, která pfiinese HunÛm pfiezdívku „zplozenci pekla“. 9
Spalován touhou po kofiisti z bohat˘ch fiímsk˘ch mûst zaútoãí Attila na v˘chodofiímské provincie. Hunská armáda vyvolává panick˘ strach, a tak mu radûji dopfiedu vyplatí ohromné odstupné – stovky liber zlata. Pak se v‰ak císafi Theodosius rozhodne, Ïe nebude dál platit a pfiipraví spiknutí. KdyÏ pfiijde AttilÛv náãelník pro v˘kupné, pokusí se ho podplatit. Nabídne mu ohromné poklady, kdyÏ svého pána zavraÏdí. Náãelník Edekón nabídku naoko pfiijme, ale kdyÏ se vrátí, v‰echno Attilovi prozradí. NeÏ se mÛÏe Attila pomstít, Theodosius zemfie a nov˘m v˘chodofiímsk˘m císafiem se stane Martianus. Teì uÏ Attilu neÏene pomsta, ale vize mocné fií‰e. Jeho plány se obracejí na západ – zniãí fiímskou fií‰i a místo ní vybuduje mocné hunské království. Do svého vojska verbuje i dal‰í národy a brzy velí armádû o síle sedmi set tisíc muÏÛ. Vydává se do bohaté Galie, které panují zãásti ¤ímané a zãásti Vizigóti. Attilova armáda rabuje a pusto‰í opevnûná mûsta, aÏ pfiitáhne do Champagne. Zde se na Katalaunsk˘ch polích odehraje jedna z nejvût‰ích a nejkrvavûj‰ích bitev lidsk˘ch dûjin. Proti sobû stanou ohromná vojska západu a v˘chodu. Cel˘ den a noc trvala stra‰livá bitva, bûhem níÏ padlo témûfi dvû stû tisíc muÏÛ, ale Attila ode‰el poraÏen. Krutá prohra ho v‰ak nezlomila a jen co sebral nové vojsko, vytáhnul do Itálie. Chtûl dob˘t ¤ím, ale tentokrát ho zastavil mor. Nezlomn˘ váleãník se znovu pustil do pfiíprav, verboval vojáky a snil o nové válce. Ale do pole uÏ vytáhnout nestihl. Attilova smrt znamenala konec hunské fií‰e. Jeho spolubojovníci pohfibili mocného krále ve zlaté rakvi pod koryto naãas odvedené fieky – to, aby jeho hrob nebyl nikdy vypátrán – a vzápûtí odtáhli kamsi do stepí kolem fieky Volhy. Závûrem dodejme, Ïe AttilÛv hrob s obrovsk˘m pokladem nebyl dosud nalezen.
10
MuÏ, kterého zabila slepice
Francis Bacon ANGLICK¯ VùDEC A POLITIK (1561–1626)
Po úchvatné politické kariéfie pfii‰el pád, nemilost a vûzení, ale Bacon to nesl s pokorou a dál se vûnoval svému nejvût‰ímu koníãku – psaní esejÛ a vûdeck˘m experimentÛm. Jednoho dne stárnoucí muÏ cestoval v koãáfie zasnûÏenou krajinou, kdyÏ mu hlavou bleskl nov˘ nápad. NemÛÏe zima zastavit rozklad masa? Bacon rád fie‰il vûci okamÏitû a ráznû, proto nechal zastavit koãár, od vesniãana koupil slepici, na místû ji zabil, vykuchal a naplnil snûhem. Skvûlá my‰lenka se potvrdila, ale Bacon pfii její realizaci nastydl, dostal zápal plic a po nûkolika dnech zemfiel. Narodil se jako syn stráÏce královské peãeti (ov‰em jeho dûd pro‰el Ïivotem je‰tû jako chud˘ past˘fi ovcí) na dvofie královny AlÏbûty I. UÏ ve dvanácti letech byl pfiijat na prestiÏní kolej v Cambridge, kde vystudoval práva. Po krátké kariéfie ve sluÏbách pafiíÏského velvyslance se vrátil do Lond˘na a zahájil politickou kariéru ve snûmovnû. Îádné metody mu nebyly cizí, lákaly ho jen moc a peníze, které utrácel je‰tû radûji neÏ vydûlával. AÏ po ãtyfiicítce se doãkal nejvy‰‰ích poct – díky sv˘m vlivn˘m znám˘m se stal nejprve královsk˘m rádcem a nakonec kancléfiem Jakuba I., od kterého obdrÏel tituly vikomta a barona. V té chvíli byl tfietím nejvlivnûj‰ím 11
muÏem v zemi, hned po králi a vévodovi z Buckinghamu. Îil v pfiepychovém lond˘nském domû, uÏíval si na sv˘ch zámcích. A také se oÏenil, v pûtaãtyfiiceti si vzal mladiãkou ãtrnáctiletou dívku. Hodnû bohatou dívku. V ‰edesáti letech pfii‰el pád. Vedle zákazu vefiejné ãinnosti a obrovské pokuty ho ãekalo také vûzení v lond˘nském Toweru. Ale král mu nakonec udûlil milost. Konec politické kariéry mu pfiinesl mnohem více ãasu na jeho milované koníãky – vûdu a filozofii, kter˘m se vûnoval po cel˘ Ïivot. VÏdyÈ své slavné eseje poprvé zvefiejnil v pûtatfiiceti letech a pozdûji je nûkolikrát roz‰ífiil a pfiepracoval. Díky nim je dnes vûdec Bacon daleko slavnûj‰í neÏ Bacon politik. Navíc se stále spekuluje, zda nenapsal díla je‰tû známûj‰í. Vybrou‰ená forma esejÛ a jejich skvûl˘ jazyk vedly mnoho badatelÛ k pfiesvûdãení, Ïe Bacon je buì pfiímo autorem slavn˘ch divadelních her podepsan˘ch Williamem Shakespearem, nebo alespoÀ dramatikov˘m spolupracovníkem. Na to, jak to bylo ve skuteãnosti, v‰ak pfies mlhu nûkolika staletí uÏ nedokáÏeme dohlédnout. Hned od poãátku vûdecké kariéry bojoval proti star˘m metodám v˘uky a poznání. „Otevfiete okna a vyházejte v‰echnu starou vete‰ z uãeben,“ horoval. Odmítal staletími ovûfiené autority a poÏadoval nov˘ vûdeck˘ pfiístup zaloÏen˘ na pfiímém pozorování a experimentu. Jeho vûdecká metoda se skládala z nûkolika nezbytn˘ch krokÛ: vytvofiení hypotézy, experimentu, formulování obecn˘ch pravidel a jejich zpûtného ovûfiení. Bacon vûfiil, Ïe je pfiedurãen, aby objevoval tajemné zákonitosti na‰eho svûta. V dobách nejvy‰‰ích státních funkcí za ním neustále chodil sluha s papírem a zaznamenával v‰e, co urozené lordstvo vymyslelo a proneslo. Îádná my‰lenka nemûla pfiijít nazmar. Îádn˘ praktick˘ pokus nesmûl b˘t promarnûn. To ho neopustilo ani ve stáfií. KdyÏ ho napadlo nacpat vykuchané kufie snûhem, okamÏitû to provedl. „Experiment se povedl dokonale,“ znûla údajnû jeho poslední vûta. 12
Zákefiné plameny
Ingeborg Bachmannová R A K O U S K Á S P I S OVAT E L K A (1926–1973)
PfiestoÏe patfiila k nejv˘znamnûj‰ím pováleãn˘m autorkám v nûmeckém jazyce, neÏilo se jí lehce. Sama si vybrala jakési dobrovolné dvojnásobné vyhnanství – pfieÏívala opu‰tûná v cizí zemi a pfii Ïivotû ji vedle práce drÏely hlavnû povzbudivé léky a cigarety. A právû ty mají na svûdomí její smrt. KdyÏ jednou k ránu usnula v posteli s cigaretou v ruce, vzplanula její nylonová noãní ko‰ile a od ní i postel. Do nemocnice ji pfiivezli s tûÏk˘mi popáleninami tfietího stupnû. PfiestoÏe se popáleniny hojily relativnû dobfie, slavná spisovatelka se najednou propadla do záchvatÛ epileptického typu, které nebylo moÏné Ïádn˘mi prostfiedky utlumit. Lékafii tu‰ili, Ïe jde o abstinenãní pfiíznaky závislosti, ale nemohli objevit, na jaké léky je Ingeborg závislá. NeÏ se jim podafiilo vypátrat sloÏení lékÛ, propadla se do dal‰ího záchvatu prudk˘ch kfieãí, bûhem nûhoÏ zemfiela. Pocházela z uãitelské rodiny, otec vyuãoval ital‰tinû a od dûtství ji vedl k lásce ke vzdûlání a literatufie. Zaãala psát uÏ na gymnáziu, pfiedev‰ím povídky a básniãky, pozdûji vystudovala ve Vídni filozofii a psychologii. UÏ od dob studií mûla povûst v˘jimeãné dívky, nadané, ale ponûkud extravagantní. KdyÏ sloÏila doktorát na vídeÀské univerzitû, nemohla najít práci – ani na fakultû, ani 13
jako novináfika. Krátce po studiích proto ode‰la z Rakouska do Itálie, která se jí stala druh˘m domovem. Zásadní událostí, která fatálnû ovlivnila její Ïivot i dílo, se stal ponûkud neurotick˘ vztah se ‰v˘carsk˘m spisovatelem Maxem Frischem. Ale milostné vzplanutí k o patnáct let star‰ímu muÏi, plné vzájemné rivality a vá‰niv˘ch scén, skonãilo po pûti letech a Ingeborg z nûj vy‰la jako poraÏená autorka a psychicky zlomená Ïena. PfiestoÏe svÛj vztah zpracovala v trilogii ZpÛsoby smrti, která jí vynesla mezinárodní literární uznání, v Ïivotû nedokázala najít partnera a cítila se stále osamûlej‰í. „Existuji jenom kdyÏ pí‰i, nejsem nic, kdyÏ nepí‰i, jsem sama sobû úplnû cizí, kdyÏ nepí‰i,“ vyznala se ze své prokleté samoty. Mezinárodní úspûch a literární sláva, kter˘ch nakonec dosáhla, jí sice poskytly slu‰né Ïivobytí, ale nikoliv náplÀ Ïivota. Bylo jí ãtyfiicet, mûla by b˘t na vrcholu sil, ale ona se cítila jako troska. Aby mohla Ïít a psát, zaãala polykat spousty prá‰kÛ. Stále vût‰í dávky lékÛ, pfiedev‰ím pfiípravky proti strachu, napûtí a neklidu, se staly jejím denním chlebem. K tomu pouÏívala je‰tû barbituráty navozující stav euforie. Brzy její závislost dosáhla tragického rozmûru. Dennû spolykala kolem stovky pilulek. Byla voskovû bledá a celé její ruce a nohy byly pokryté podivn˘mi skvrnami. Ne‰lo v‰ak o Ïádnou koÏní chorobu, ale o jizvy po spáleninách – její tûlo necítilo Ïádnou bolest, a protoÏe jí ãasto vypadávaly z ruky zapálené cigarety, mûla od nich spoustu ran. Pfiátelé ji opakovanû pfiemlouvali, aby podstoupila odvykací kÛru, ale Ingeborg se k ní stále nemohla odhodlat. Nakonec pfiece jen poslechla a nastoupila odvykací kúru ve ‰v˘carském sanatoriu, ale po návratu do Itálie se ke sv˘m prá‰kÛm opût vrátila. Od té chvíle uÏ nemûla Ïivot ve sv˘ch rukou.
14