PRVNÍ KAPITOLA
Anthony Cade se nechává najmout „DÏentlmen Joe!“ „No jestlipak tohle není star˘ Jimmy McGrath!“ Setkání probudilo zájem skupinky turistÛ tvofiené sedmi sklíãenû vyhlíÏejícími Ïenami a tfiemi zpocen˘mi muÏi. Jejich prÛvodce pan Cade zjevnû narazil na starého pfiítele. Pana Cadea v‰ichni obdivovali: byl vysok˘ a ‰tíhl˘, mûl opálenou tváfi a dokázal je pfiimût k hovoru a neustále udrÏovat dobrou náladu. Ten jeho pfiítel vypadal rozhodnû zvlá‰tnû. Byl pfiibliÏnû stejnû vysok˘ jako pan Cade, ale rozloÏit˘, a ani zdaleka nevypadal tak dobfie. Tak nûjak b˘vají v knihách popisováni hospod‰tí. Nicménû byl zajímav˘. KoneckoncÛ kvÛli tomuhle ãlovûk jezdí do ciziny – aby poznal v‰echny ty zvlá‰tnosti, o nichÏ se pí‰e v knihách. AÏ do této chvíle je Bulawayo ponûkud nudilo. Slunce nesnesitelnû Ïhnulo, hotel byl nepohodln˘ a aÏ do v˘letu do Mattoppos tu nebylo nic pozoruhodného k vidûní. Pan Cade je na‰tûstí upozornil na pohlednice. Mûli tu úÏasnû malebné pohlednice. Anthony Cade se sv˘m pfiítelem poodstoupil stranou. „Co tu proboha dûlበs tím hejnem Ïensk˘ch?“ zajímal se McGrath. „Zakládበsi harém?“ „S takovouhle hrstkou?“ u‰klíbl se Anthony. „A prohlédl sis je dobfie?“ „Jistû. ¤íkal jsem si, Ïe se ti patrnû kazí zrak.“ „Zrak mám dobr˘, jako jsem vÏdycky míval. Nikoli,
7
jedná se o skupinku turistÛ. Dûlám jim prÛvodce, myslím místního prÛvodce.“ „A co tû pfiimûlo vzít takovou práci?“ „Politováníhodná potfieba penûz. MÛÏu tû ujistit, Ïe mé povaze ta práce nevyhovuje.“ Jimmy se usmál. „Tys nikdy na pofiádnou práci nebyl, viì?“ Anthony tu uráÏlivou poznámku pfie‰el. „Nicménû doufám, Ïe se mi brzy nûco naskytne,“ poznamenal s nadûjí v hlase. „Obvykle to tak b˘vá.“ Jimmy se zasmál. „Pokud se nûkde zadûlává na nûjakou melu, dfiíve nebo pozdûji se tam urãitû objeví Anthony Cade, to já vím,“ fiekl. „Mበdokonal˘ ãich na sváry a nepokoje – a k tomu devût ÏivotÛ jako koãka. Kde bychom mohli trochu potlachat?“ „Musím odvézt tyhle kdákající slepice k Rhodesovu hrobu.“ „Dobfie dûlá‰,“ poznamenal Jimmy souhlasnû. „Vrátí se celé naklepané a s modfiinami od v˘molÛ v silnici a budou se doÏadovat odpoãinku v posteli. My si pak mÛÏeme dát jednoho dva panáky a probrat novinky.“ „Jistû. Tak zatím, Jimmy.“ Anthony se vrátil ke sv˘m oveãkám. Nejmlad‰í a nejrozvernûj‰í z nich, sleãna Taylorová, na nûj okamÏitû zaútoãila. „Pane Cade, to byl vበstar˘ pfiítel?“ „Ano, sleãno Taylorová. Jeden z pfiátel z dob mého bezúhonného mládí.“ Sleãna Taylorová se zahihÀala. „Pfiipadal mi jako velice zajímav˘ muÏ.“ „Prozradím mu, Ïe jste to fiíkala.“ „Ale pane Cade, nemÛÏete mû pfiece takhle zlobit! To je nápad! JakÏe vám to fiíkal?“ „Myslíte DÏentlmen Joe?“ „Ano. Vy se jmenujete Joe?“ 8
„Myslel jsem, Ïe víte, Ïe se jmenuju Anthony.“ „Vy jeden!“ zvolala sleãna Taylorová koketnû. Plnûní sv˘ch povinností dovedl Anthony k dokonalosti. Vedle nezbytného zafiizování cestovního programu musel uklidÀovat popudlivé star‰í pány, kdyÏ se nûco dotklo jejich dÛstojnosti, dohlíÏet na to, aby postar‰í matrony mûly hojné pfiíleÏitosti k nákupu malebn˘ch pohlednic, a flirtovat se v‰ím pod ãtyfiicet let. Poslední povinnost mu usnadÀovala mimofiádná schopnost dotyãn˘ch dam nacházet dvojsmysly i v jeho nejnevinnûj‰ích poznámkách. Sleãna Taylorová znovu vyrazila na zteã. „Tak proã vám tedy fiíká Joe?“ „ProtoÏe nejsem Joe.“ „A proã DÏentlmen?“ „Z téhoÏ dÛvodu.“ „Ale pane Cade,“ namítla sleãna Taylorová témûfi dotãenû, „to byste fiíkat nemûl. Zrovna vãera papá obdivoval va‰e dÏentlmenské chování.“ „To je od va‰eho tatínka urãitû velice milé, sleãno Taylorová.“ „V tom, Ïe se chováte jako prav˘ dÏentlmen, se shodujeme v‰ichni.“ „Jsem ohromen.“ „Ne, já to myslím váÏnû.“ „Laskavé srdce je víc neÏ královská koruna,“ utrousil Anthony neurãitû, aniÏ tu‰il, co tou poznámkou myslel. Úpûnlivû si pfiál, aby uÏ byla doba obûda. „VÏdycky mû napadne, jak je ta báseÀ nádherná. Jste znalcem poezie, pane Cade?“ „V pfiípadû nejvy‰‰í nouze bych dokázal pfiednést ‚Chlapec stál na hofiící palubû‘. ‚Chlapec stál na hofiící palubû, kdyÏ v‰e krom nûj vzal ìas.‘ Víc toho bohuÏel neumím, ale dokáÏu to zahrát. ‚Chlapec stál na hofiící palubû‘ – ‰‰‰, brrr, fííí (plameny, chápete)‚ ‚kdyÏ v‰e krom nûj vzal ìas.‘ V tomto místû pobíhám sem a tam jako nepfiíãetn˘ pes.“ 9
Sleãna Taylorová zarÏála smíchy. „No podívejte se na pana Cadea! Není s ním legrace?“ „Je ãas na dopolední ãaj,“ fiekl Anthony ráznû. „Pojìte se mnou. Ve vedlej‰í ulici je v˘teãná kavárna.“ „Pfiedpokládám,“ fiekla paní Caldicottová sv˘m hlubok˘m hlasem, „Ïe tento v˘daj je zahrnut v cenû v˘letu.“ „Dopolední ãaj, paní Caldicottová, se platí zvlá‰È,“ upozornil ji Anthony prÛvodcovsk˘m tónem. „To je hanebné.“ „Îivot je pln˘ nástrah, viìte?“ fiekl Anthony vesele. Paní Caldicottové se rozzáfiily oãi, kdyÏ mu odpovídala s v˘razem Ïeny, která pfieskoãila hlubokou propast: „Pfiedpokládala jsem to, a tak jsem si pfii snídani trochu ãaje odlila. Mohu si ho ohfiát na lihovém vafiiãi. Pojì, muÏi.“ ManÏelé Caldicottovi vítûznû odpluli do hotelu a zadek dámy vyzafioval samolibé uspokojení nad její pfiedvídavostí. „BoÏe,“ zamumlal Anthony, „z jak zvlá‰tních lidí se skládá tenhle nበsvût.“ Zbytek v˘pravy nasmûroval do kavárny. Sleãna Taylorová po jeho boku navázala na zapoãat˘ rozhovor. „Je to uÏ dlouho, co jste svého pfiítele nevidûl?“ „Nûco pfies sedm let.“ „Poznal jste ho v Africe?“ „Ano, ale ne v téhle ãásti. Poprvé jsem Jimmyho McGrathe vidûl spoutaného a pfiipraveného k uvafiení. Nûkteré vnitrozemské kmeny jsou lidojedi, víte? Pfii‰li jsme tam právû vãas.“ „Jak to dopadlo?“ „Byla z toho taková men‰í ‰arvátka. âást tûch mizerÛ jsme postfiíleli a zbytek vzal do zajeãích.“ „Vy jste ale musel vést dobrodruÏn˘ Ïivot, pane Cade.“ „Velice poklidn˘, uji‰Èuji vás.“ Dáma mu v‰ak zjevnû nevûfiila.
10
Asi kolem desáté veãer vstoupil Anthony Cade do malého pokoje, kde se Jimmy McGrath soustfiedûnû probíral rÛzn˘mi lahvemi. „Nûco silného, Jamesi,“ poÏádal naléhavû hostitele. „MÛÏu ti fiíct, Ïe to potfiebuju.“ „Taky bych fiekl, chlapãe. Tu tvou práci bych nevzal ani za nic.“ „Nabídni mi jinou, a okamÏitû odcházím.“ McGrath si nalil vlastní sklenici, zku‰enû ji odsunul stranou a nalil druhou. Pak se zamy‰lenû zeptal: „To myslí‰ váÏnû, star˘ brachu?“ „Co?“ „Îe bys téhle práce nechal, kdybys mûl nabídku na jinou.“ „Proã? Nechce‰ mi snad fiíct, Ïe pro mû mበnûjakou práci? Proã ji nevezme‰ sám?“ „Vzal jsem ji – ale nejsem z ní nad‰en˘, tak se ji snaÏím pfiehodit na tebe.“ Anthony pojal podezfiení. „Co je na ní ‰patného? Îe ti nabídli místo uãitele v nedûlní ‰kole, viì?“ „Ty myslí‰, Ïe by mû nûkdo nechal uãit v nedûlní ‰kole?“ „Urãitû ne, pokud by tû dobfie znal.“ „Ale je to dobrá práce, není na ní vÛbec nic ‰patného.“ „Není nûjakou ‰Èastnou náhodou v JiÏní Americe? Já teì docela sleduju JiÏní Ameriku. V jedné té republiãce se chystá taková men‰í revoluce.“ McGrath se usmál. „Tys byl vÏdycky blázen do revolucí – hlavnû kdyÏ se to nûkde pofiádnû mele.“ „Mám pocit, Ïe by tam ocenili mÛj talent. ¤íkám ti, Jimmy, Ïe nûjaké revoluci bych mohl b˘t setsakra prospû‰n˘ – lhostejno, na jaké stranû. Je to v kaÏdém pfiípadû lep‰í neÏ si poctivû vydûlávat na Ïivobytí.“ „Myslím, Ïe podobné touhy jsi projevoval uÏ dfiív, 11
chlapãe. Ale ne, ta práce není v JiÏní Americe – je v Anglii.“ „V Anglii? Návrat hrdiny do rodné zemû po mnoha letech. NemÛÏou ãlovûka upomínat o zaplacení úãtÛ po sedmi letech, Ïe ne, Jimmy?“ „Nefiekl bych. A chce‰ o tom sly‰et nûco víc?“ „Jsem pfiipraven˘. Jen mi vrtá hlavou, proã tu práci nevezme‰ sám.“ „Tak já ti to tedy fieknu. Jdu po zlatû, Anthony – hluboko ve vnitrozemí.“ Anthony hvízdl a podíval se na nûj. „Co tû znám, tak jsi vÏdycky ‰el po zlatû, Jimmy. To je tvoje slabé místo – tvÛj velk˘ koníãek. Neznám nikoho, kdo sledoval tolik fale‰n˘ch stop jako ty.“ „Ale nakonec na zlato narazím, uvidí‰.“ „KaÏd˘ máme svého koníãka. Já revoluce, ty zlato.“ „¤eknu ti cel˘ ten pfiíbûh. Pfiedpokládám, Ïe jsi sly‰el o Herzoslovensku.“ Anthony prudce vzhlédl. „O Herzoslovensku?“ zeptal se zvlá‰tním tónem hlasu. „Ano. Ví‰ o nûm nûco?“ Anthony si dal s odpovûdí ponûkud na ãas. „Jenom to, co kaÏd˘,“ fiekl opatrnû. „Je to jeden z balkánsk˘ch státÛ, ne? NejdÛleÏitûj‰í fieky neznám. Nejvy‰‰í pohofií taky ne, jenom vím, Ïe zemû je znaãnû hornatá. Hlavní mûsto Ekare‰È. Obyvatelstvo tvofií pfieváÏnû zbojníci. Národní zálibou jsou revoluce a vraÏdûní králÛ. Poslední král MikulበIV. byl zavraÏdûn asi pfied sedmi lety. Od té doby je to republika. Celkem vzato líbezné místo. Taky jsi mohl fiíct pfiedem, Ïe jde o Herzoslovensko.“ „Nejde, snad jen nepfiímo.“ Anthony se na nûj podíval spí‰ smutnû neÏ hnûvivû. „S tímhle musí‰ nûco udûlat, Jamesi,“ fiekl. „Pfiihlas se do korespondenãního kurzu nebo nûco. Kdybys tohle fiekl za star˘ch ãasÛ, povûsili by tû za nohy nebo bys dostal holí pfies chodidla.“ 12
S Jimmym ta poznámka ani nehnula a dále smûfioval k cíli. „Sly‰els nûkdy o hrabûti Stylptiãovi?“ „To jsi mi pfiipomnûl,“ fiekl Anthony. „Mnozí lidé, ktefií v Ïivotû nesly‰eli o Herzoslovensku, se pfii zmínce o hrabûti Stylptiãovi pfiímo rozzáfií. Velk˘ stafiec z Balkánu. Nejvût‰í státník moderní doby. Nejvût‰í nepovû‰en˘ ‰ibeniãník. ZáleÏí na tom, které noviny vezme‰ do ruky. Jisté v‰ak je, Ïe hrabû Stylptiã bude vzpomínán je‰tû dlouho potom, co na‰e kosti zetlí na prach, Jamesi. KaÏd˘ tah i protitah na Blízkém v˘chodû v posledních dvaceti letech nesl Stylptiãovu peãeÈ. Byl to diktátor a vlastenec a státník – nikdo vlastnû pfiesnû neví, co byl, aÏ na to, Ïe byl králem intrik. Tak co je s ním?“ „Byl ministersk˘m pfiedsedou Herzoslovenska – proto jsem s tou zemí zaãal.“ „Ty nemበsmysl pro úmûrnost, Jimmy. Herzoslovensko je ve srovnání s hrabûtem Stylptiãem naprosto nedÛleÏité. Je to pouze jeho rodi‰tû a místo, kde vstoupil ve vefiejnou známost. Ale myslel jsem, Ïe je po smrti.“ „Taky je. Zemfiel pfied dvûma mûsíci v PafiíÏi. To, o ãem ti vyprávím, se odehrálo pfied nûkolika lety.“ „Otázka je,“ fiekl Anthony, „co mi vlastnû vypráví‰.“ Jimmy pfiijal v˘tku a rychle pokraãoval. „To bylo tak. Byl jsem v PafiíÏi – jsou to právû ãtyfii roky, abych byl pfiesn˘. Jednoho veãera jsem se procházel v pomûrnû opu‰tûné ãásti mûsta, kdyÏ jsem uvidûl pÛl tuctu francouzsk˘ch darebákÛ, ktefií mlátili úctyhodnû vyhlíÏejícího postar‰ího dÏentlmena. Nesná‰ím tyhle pfiesilovky, tak jsem se do toho vloÏil a dal jsem tûm lumpÛm za vyuãenou. Myslím, Ïe nikdy nedostali pofiádn˘ v˘prask. Roztáli jako sníh!“ „To tû ‰lechtí, Jamesi,“ fiekl Anthony ti‰e. „Tu ‰arvátku bych docela rád vidûl.“ „Nebylo to nic moc,“ odtu‰il Jimmy skromnû, „ale dûda mi byl nekoneãnû vdûãn˘. Mûl trochu naváto, o tom 13
nemohlo b˘t pochyb, ale byl natolik stfiízliv˘, Ïe ze mû vytáhl mé jméno a adresu a nazítfií mi pfii‰el podûkovat. A také velmi stylovû. Tehdy jsem teprve zjistil, Ïe jsem zachránil hrabûte Stylptiãe. Mûl dÛm v Bois.“ Anthony pfiik˘vl. „Ano, po zavraÏdûní Mikulá‰e se Stylptiã odstûhoval do PafiíÏe. Chtûli, aby se vrátil a pozdûji se stal prezidentem, ale nepfiistoupil ani na jedno. ZÛstal vûrn˘ monarchick˘m zásadám, byÈ se povídalo, Ïe má prsty ve v‰ech pletichách, které se na Balkánû odehrávaly. A Ïe mûl ty prsty hodnû dlouhé, neboh˘ hrabû Stylptiã.“ „To MikulበIV. mûl zvlá‰tní vkus pfii v˘bûru manÏelek, viì?“ zeptal se Jimmy znenadání. „Ano,“ odpovûdûl Anthony. „A to ho taky zniãilo, chudáka. Vzal si jistou pobûhlici z jednoho pafiíÏského kabaretu, která se nehodila ani pro morganatick˘ sÀatek. JenÏe Mikulበpro ni mûl stra‰livou slabost a ona úpornû touÏila b˘t královnou. Je to neuvûfiitelné, ale nûjak se jim to podafiilo. Vydával ji za hrabûnku Popovskou nebo tak nûjak a pfiedstíral, Ïe jí proudí v Ïilách romanovská krev. Vzali se v ekare‰Èské katedrále, kde je proti své vÛli oddalo nûkolik neochotn˘ch arcibiskupÛ, a ona byla korunována jako královna Varaga. Mikulበzpracoval nûkolik ministrÛ a zfiejmû si myslel, Ïe to bohatû staãí, ale zapomnûl na lid, kter˘ je v Herzoslovensku velmi proaristokratick˘ a zpáteãnick˘. Má rád, kdyÏ jsou jeho králové a královny zcela ryzí. Reptání a vzpoury byly obvykl˘m zpÛsobem bezohlednû potlaãeny. Pfii koneãné vzpoufie vzal lid palác útokem, zavraÏdil krále i královnu a vyhlásil republiku. Od té doby je to republika – ale jak jsem sly‰el, je tam stále pûknû Ïivo. ZavraÏdili jednoho dva prezidenty, ãistû aby nevy‰li ze cviku. Ale revenons à nos moutons. VraÈme se tam, kde tû hrabû Stylptiã oslavoval jako svého zachránce.“ „Ano. Tím tahle záleÏitost skonãila. Vrátil jsem se do Afriky a pustil jsem to z hlavy. Vzpomnûl jsem si na to 14
asi pfied dvûma t˘dny, kdy jsem dostal podivn˘ balíãek, kter˘ za mnou posílali uÏ bÛhvíjak dlouho. V novinách jsem se doãetl, Ïe hrabû Stylptiã nedávno zemfiel v PafiíÏi. No a ten balíãek obsahoval jeho pamûti – nebo vzpomínky, nebo jak se tomu fiíká. K tomu byl pfiiloÏen˘ vzkaz, Ïe kdyÏ ten rukopis doruãím do tfiináctého fiíjna jistému nakladateli v Lond˘nû, vyplatí mi tisíc liber.“ „Tisíc liber? ¤ekl jsi tisíc liber, Jimmy?“ „Ano, chlapãe. Pevnû doufám, Ïe to není podvod. Jak praví rãení, nevûfi panovníkÛm a politikÛm. Nicménû tady ho mám. KvÛli tomu, Ïe za mnou ten rukopis takovou dobu putoval, teì nemÛÏu ztrácet ãas. Je to ‰koda, ale uÏ jsem se upnul k té cestû do vnitrozemí a duchovnû se na ni pfiipravil. Taková pfiíleÏitost uÏ se mi znovu nenaskytne.“ „Ty jsi nenapraviteln˘, Jimmy. Tisíc liber v hrsti je lep‰í neÏ v‰echno pomyslné zlato na stfie‰e.“ „A co kdyÏ je to podvod? Nicménû uÏ mám zafiízenou cestu a v‰echno, jsem na odjezdu do Kapského Mûsta – a najednou se objeví‰ ty!“ Anthony vstal a zapálil si cigaretu. „Zaãínám tû chápat, Jamesi. Ty pojede‰ podle plánu hledat zlato a já pro tebe vyzvednu tûch tisíc liber. Kolik z toho budu mít?“ „Co bys fiekl na ãtvrtinu?“ „Dvû stû padesát liber osvobozen˘ch od danû z pfiíjmu, jak se fiíká?“ „Pfiesnû tak.“ „Platí, a aby sis trochu zaskfiípal zuby, fieknu ti, Ïe bych to udûlal i za sto. Jamesi McGrathi, ty nezemfie‰ v posteli pfii kontrole stavu svého úãtu.“ „TakÏe opravdu platí?“ „Jsme dohodnuti. Jdu do toho. Sbohem, turisté.“ Slavnostnû si na to pfiipili.
15
DRUHÁ KAPITOLA
Dáma v nesnázích
„Tak to bychom mûli,“ fiekl Anthony, dopil sklenici a postavil ji na stÛl. „Kterou lodí jsi mûl plout?“ „Granarth Castle.“ „Pfiedpokládám, Ïe lodní lístek je na tvoje jméno, takÏe budu radûji cestovat jako James McGrath. Pasy uÏ se snad nekontrolují, ne?“ „MoÏnost odhalení je tak jako tak pramalá. Sice si vÛbec nejsme podobní, ale hrub˘ popis bude odpovídat. V˘‰ka kolem ‰esti stop, hnûdé vlasy, modré oãi, nev˘razn˘ nos, nev˘razná brada –“ „Tûch nev˘razn˘ch vûcí uÏ by snad bylo dost. Jako prÛvodce mû vybrali z nûkolika ÏadatelÛ v˘hradnû na základû mého pfiíjemného vzhledu a dobr˘ch mravÛ.“ Jimmy se u‰klíbl. „Tv˘ch dobr˘ch mravÛ jsem si v‰iml dneska ráno.“ „Houby sis v‰iml.“ Anthony vstal a pfie‰el po pokoji sem a tam. Mûl stále svra‰tûlé ãelo a trvalo mu hodnou chvíli, neÏ promluvil. „Jimmy,“ fiekl nakonec. „Stylptiã zemfiel v PafiíÏi. Proã poslali ten rukopis z PafiíÏe do Lond˘na pfies Afriku?“ Jimmy bezradnû zavrtûl hlavou. „To nevím.“ „Proã ho úhlednû nezabalili a neposlali ho po‰tou?“ „Souhlasím, Ïe by to bylo mnohem rozumnûj‰í.“ „Jistû,“ pokraãoval Anthony, „jsem si vûdom toho, Ïe etiketa brání králÛm a královnám a vládním ãinitelÛm 16