V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
Stránka 9
1. kapitola H âerven 1820 Devon
A
bstinence. To dokonce ani neznûlo dobfie. Alasdair Reginald Cynster, z dobr˘ch dÛvodÛ obecnû znám˘ jako Lucifer, odsunul se znechucen˘m odfrknutím ten v˘raz z mysli a soustfiedil se na to, aby zatoãil se sv˘m dvojspfieÏím u‰lechtil˘ch vraníkÛ do úzké uliãky. Uliãka vedla na jih, k pobfieÏí. Tam leÏel cíl jeho cesty, Colyton. Kolem nûj se rozprostírala krajina, kterou poãátek léta svíral v nûÏném objetí. Obilím se prohánûl vûtfiík, vla‰tovky se vzná‰ely v proudech vzduchu jako ãerné ‰ipky na blankytné obloze. Uliãku lemovaly husté Ïivé ploty, za které Lucifer z kozlíku snadno vidûl. Ne Ïe by tam bylo k vidûní nûco jiného neÏ poklidn˘ Ïivot v Zapadákovû. Tak se alespoÀ mohl soustfiedit na svoje my‰lenky. Vedl vraníky tak, aby toãitou cestiãkou klusali pomalu, ale pravidelnû, a uvaÏoval nad nevítanou vyhlídkou: bude muset trávit ãas bez dámské spoleãnosti, na kterou byl zvykl˘. Nebyla to zrovna potû‰ující pfiedstava. Ale Lucifer se radûji podrobí takovému muãení, neÏ aby riskoval, Ïe i na nûj dopadne kletba rodu CynsterÛ. Tohle byla hrozba, která se nedala brát na lehkou váhu. Do spárÛ jí padlo uÏ pût jeho nejbliωích muÏsk˘ch pfiíbuzn˘ch – v‰ichni ostatní ãlenové notoricky známé skupinky proutníkÛ, která v posledních letech vládla 9
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
Stránka 10
S TEPHANIE L AURENSOVÁ lond˘nské spoleãnosti. Cynsterova banda, jak se jim fiíkalo, kosila lond˘nské dámy a nechávala je v brázdách za sebou, vyãerpané a roztouÏené. Byli troufalí, ìábel‰tí, neporazitelní: dokud na jednoho po druhém nedopadlo ono prokletí. Lucifer byl uÏ posledním svobodn˘m z celé ‰estice – bez manÏelsk˘ch okovÛ, nespoutan˘ a zatvrzele voln˘. Ne Ïe by mûl ze zásady nûco proti manÏelství jako takovému. Ale cynsterovská kletba nespoãívala jen v tom, Ïe se v‰ichni oÏenili. V‰ichni si vzali Ïeny, do kter˘ch se zamilovali. A pfiesnû z toho Luciferovi naskakovala husí kÛÏe. Znamenalo to zranitelnost, a zranitelnost nebyla tím, s ãím by se on tak lehko smífiil. Právû vãera do toho spadl i LuciferÛv bratr Gabriel. CoÏ byl jeden ze dvou hlavních dÛvodÛ, proã byl Lucifer tady a proã mífiil do hloubi Devonu. On i Gabriel si byli cel˘ Ïivot blízcí. Dûlilo je jenom osmnáct mûsícÛ. A jedin˘m dal‰ím ãlovûkem kromû bratra, jehoÏ znal Lucifer lépe neÏ kohokoli na svûtû, byla jejich kamarádka z dûtství Alathea Morwellanová. Teì uÏ Alathea Cynsterová. Gabriel se s ní vãera oÏenil, a tahle svatba otevfiela Luciferovi oãi k tomu, jak mocná je cynsterovská kletba a jak tûÏké je jí odolat. Láska rozkvetla i na té nejnepravdûpodobnûj‰í pÛdû. Prokletí udefiilo ostfie, nelítostnû, silnû a ovládlo pole navzdory v‰em pfiekáÏkám. Lucifer pfiál Gabrielovi a Alathee upfiímnû ‰tûstí. Jen naprosto nemûl v úmyslu je napodobit. Ne teì. A pravdûpodobnû nikdy. K ãemu by potfieboval manÏelství? Poskytlo by mu snad nûco z toho, co je‰tû nemá? Îeny – dámy – mu ani v nejmen‰ím nevadily. Rád se s nimi st˘kal, bavilo ho dob˘vat ty, které odolávaly, lákat je do svého loÏe. Ochotnû je uãil v‰echno, co vûdûl o vá‰ni a o tom, jak ji sdílet. To byl hlavní rozsah jeho zájmu. Miloval svou svobodu, miloval to, Ïe neodpovídá za nikoho jiného neÏ za sebe. Jeho Ïivot se mu zamlouval takov˘, jak˘ byl, a naprosto si nepfiál ho zmûnit. 10
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
V·ECHNO
Stránka 11
O LÁSCE
Mûl v sobû odhodlání vyhnout se kletbû. Bez lásky se docela dobfie obejde. Vytratil se ze svatební hostiny Gabriela a Alathey a odjel z Lond˘na. KdyÏ se Gabriel oÏenil, Lucifer zdûdil bratrÛv titul Ïádoucího Ïenicha, na nûhoÏ se soustfiedí v‰echny dámy z lep‰í spoleãnosti. Z toho dÛvodu odmítl v‰echna pozvání na letní sídla a venkovské zábavy. Zamífiil na rodiãovské sídlo Quiverstone Manor v Somersetu. Tam nechal svého sluhu Dodswella, kter˘ odtamtud pocházel, na náv‰tûvû u jeho sestry a brzy ráno vyrazil venkovskou krajinou sám smûrem na jih. Po levé ruce spatfiil na dohled tfii domky, schoulené kolem kfiiÏovatky, kde úzkou cestu protínala je‰tû uωí pû‰ina, která vedla dolÛ z hfiebene. Lucifer zpomalil, minul domky a objel hfieben. Pfied ním se objevil v˘hled na vesniãku Colyton. Pfiitáhl uzdu a rozhlíÏel se kolem. V duchu se za‰klebil. Mûl pravdu. MoÏnost, Ïe by v Colytonu narazil na Ïenu, s níÏ by mohl flirtovat – vdanou dámu, která by vyhovovala jeho poÏadavkÛm a po jejímÏ boku by mohl uniknout nástrahám, jeÏ dostihly jeho bratra a v‰echny bratrance –, se blíÏila nule. âeká ho abstinence. Úpravná a spofiádaná víska vypadala jako pfiedloha pro malífiskou pfiedstavu rustikálního ideálu, plná klidu a harmonie. Vpravo na svahu se rozprostírala náves a na hfiebeni stál kostel, poctivá normanská stavba obklopená udrÏovan˘m hfibitovem. Za hfibitovem se vinula z kopce dal‰í cesta, která zfiejmû vedla na hlavní silnici za kopcem: vybíhala za ním vlevo a tvofiila hranici za domky obklopujícími náves. Vítr obãas odhalil pohledÛm v˘vûsní ‰tít hostince u silnice, kter˘ se v jeho poryvech pohupoval, ale vût‰inou zÛstával skryt˘ za návr‰ím. Hned pfied Luciferem se na návsi rozkládal rybníãek pro kachny. Jejich káchání vraníky zarazilo, takÏe poskoãili a potfiásali nad tím rámusem hlavami. Lucifer je uklidnil a ohlédl se vlevo, k prvnímu venkovskému domu, kter˘ stál uprostfied zahrady. Na prÛãelí 11
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
Stránka 12
S TEPHANIE L AURENSOVÁ mûl vyveden˘ nápis a Lucifer s pfiimhoufien˘ma oãima ãetl: Colytonské sídlo. To byl cíl jeho cesty. Bylo to krásné stavení z bledého pískovce, dvû podlaÏí a podkroví postavená v georgiánském stylu, s vysok˘mi okny v prÛãelí, obklopen˘mi portikem a hlavními dvefimi uprostfied. DÛm byl obrácen˘ smûrem k silnici. Stál v zahradû obehnané nízkou cihlovou zídkou, která sahala asi do v˘‰e pasu. Pozemky za ním pfiekypovaly kvûtinov˘mi záhony a rÛÏov˘mi kefii. Uprostfied zahrady stála kulatá fontána a pfieru‰ovala cestu vedoucí od hlavní brány ke vchodu. Za domem rostly vysoké stromy, které ho chránily pfied pohledy z vesnice hned za ním. ·tûrková cesta vedla kolem domu do stájí, které stály ve stínu stromÛ. Kefie ji oddûlovaly od rozlehlého trávníku, na nûmÏ tu a tam vyrÛstaly majestátní staré stromy. Kfioví bylo trochu pfierostlé a sahalo aÏ do v˘‰ky koãáru. Mezi jeho vûtvemi se zaleskla vodní hladina – zfiejmû ozdobného jezírka. Colytonské sídlo vypadalo pfiesnû tak, jak se dalo ãekat – jako obydlí zámoÏného ‰lechtice. Byl to domov Horatia Welhama. To on byl tím dÛvodem, proã si Lucifer vybral právû Colyton jako své doãasné útoãi‰tû. HoratiÛv dopis mu do‰el pfied tfiemi dny. Jeho star˘ pfiítel a rádce, pokud ‰lo o sbûratelství, ho zval, aby Lucifer pfiijel za ním do Colytonu, aÏ mu to povinnosti dovolí. Vzhledem k tomu, s jak˘m zájmem se na Lucifera zaãaly stáãet pohledy dam ze spoleãnosti, dovolily povinnosti okamÏitû: HoratiÛv dopis se stal vítanou záminkou a omluvou pro to, aby se Lucifer mohl vyzout ze spoleãensk˘ch radovánek. Svého ãasu vídal pfiítele ãasto, kdyÏ za ním jezdil do jeho sídla v Lake District. Ale i kdyÏ si zÛstali blízcí, v posledních tfiech letech, co se Horatio odstûhoval do Colytonu, se oba vídali jen na sbûratelsk˘ch setkáních. Tohle byla Luciferova první náv‰tûva v Colytonu. Jeho vraníci pohazovali hlavami a postroje cinkaly. Lucifer pfiitáhl opratû a srovnal jejich krok. Uvûdomoval si 12
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
V·ECHNO
Stránka 13
O LÁSCE
svou narÛstající netrpûlivost, aby uÏ Horatia zase spatfiil, aby mu potfiásl rukama, aby si vychutnal jeho zku‰enou spoleãnost. Za jeho nedoãkavostí stály dal‰í informace Horatiova dopisu: pfiítel psal, Ïe stojí o LuciferÛv názor na jist˘ kousek, kter˘ by moÏná i jeho pfiesvûdãil, aby roz‰ífiil svou sbírku mimo zvolené oblasti stfiíbra a ‰perkÛ. Lucifer celou cestu ze Somersetu spekuloval nad tím, o jak˘ pfiedmût mÛÏe jít. JenÏe nedospûl k Ïádnému závûru. Ale teì uÏ se to brzy dozví. ·kubl opratûmi, aby pobídl dvojspfieÏí do kroku. Obratnû projel vysokou bránou a zamífiil s bryãkou podél domu. Kopyta koní hlasitû drtila ‰tûrk. Ale z domu nikdo nevybûhl. Lucifer se zaposlouchal. Nesly‰el nic neÏ hlasy ptákÛ a bzukot hmyzu. Pak si uvûdomil, Ïe je nedûle: Horatio a jeho domácnost budou v kostele. Ohlédl se k návsi a zjistil, Ïe dvefie kostela jsou pootevfiené. Pak se obrátil ke dvefiím sídla. I v tûch byla ‰kvíra. Nûkdo tedy zÛstal doma. Uvolnil opratû, seskoãil z kozlíku a vydal se ‰tûrkovou cestiãkou k portiku. Jeho pohled zaujala zahrada, pfiekypující letními kvûty. Ta nádhera probudila v Luciferovi jakousi zasutou vzpomínku. Na chvíli se zastavil, aby jí pomohl na svûtlo. Marthina zahrada. Martha byla Horatiova zesnulá choÈ a úheln˘ kámen domácnosti v Lake District. Milovala zahradniãení a trávila venku ãas za kaÏdého poãasí, aby pfiipravila oãím druh˘ch tak nádherné v˘jevy, jako byl tenhle. Lucifer se zadíval na rostliny v zahradû. Pfiipomínaly mu ty, které byl zvykl˘ vídat v Horatiovû domû v Lake District. JenÏe Martha je uÏ tfii roky po smrti. Lucifer k ní mûl kromû své matky a tetiãek blíÏ neÏ k jakékoli o generaci star‰í Ïenû. Martha zaujímala v jeho Ïivotû v˘znamné místo. K matãin˘m kázáním byl ãasto hluch˘, ale Marthiny rady si vÏdycky vyslechl. Nebyla to 13
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
Stránka 14
S TEPHANIE L AURENSOVÁ jeho pfiíbuzná, takÏe sly‰et pravdu z jejích úst bylo jaksi jednodu‰‰í. Právû kvÛli její smrti se zdráhal nav‰tûvovat Horatia u nûj doma. Bylo s tím spojeno pfiíli‰ mnoho smutn˘ch vzpomínek. Pocit ztráty, kter˘ s Horatiem sdílel, byl je‰tû pfiíli‰ ãerstv˘. Vidût tady Marthinu zahradu bylo zvlá‰tní – jako by ãlovûku na rukávu pfiistála nûãí dlaÀ, ale chybûl zbytek tûla. Lucifer se zamraãil. Témûfi sly‰el Marthin tich˘, nûÏn˘ hlas. Prudce se odvrátil od zahrady a vstoupil na verandu. Pfiední dvefie zÛstaly napÛl otevfiené. Strãil do nich, aby se rozlétly úplnû. Hala byla prázdná. „Haló! Je tu nûkdo?“ Îádná odpovûì. Sly‰el jen letní bzukot zvenãí. Pfiekroãil práh a zaváhal. DÛm byl chladn˘, tich˘, jako by... ãekal. Lucifer se zamraãil a odhodlanû vykroãil dovnitfi. Jeho kroky se hlasitû rozléhaly na ‰achovnicové podlaze. Zamífiil k prvním dvefiím vpravo, které byly nápadnû pootevfiené. Ucítil krev je‰tû dfiív, neÏ vstoupil. Od Waterloo to byl pach, kter˘ si uÏ nikdy s niãím nemÛÏe splést. Chloupky v t˘le se mu zjeÏily. Zvolnil krok. Za zády mu svítilo jasné a horké slunce, jeÏ jako by zdÛrazÀovalo chlad mlãícího domu, kter˘ ho vtahoval do sv˘ch útrob. Lucifer se na prahu zastavil. Jeho pohled sklouzl na tûlo, které leÏelo rozvalené na podlaze pár krokÛ od nûj. PokoÏka mu ztuhla chladem. Po prvotním zaváhání se donutil sledovat pohledem starou, zbrázdûnou tváfi, rozcuchané bílé vlasy zakryté ãapkou se stfiapci. Tûlo v dlouhé bílé noãní ko‰ili, s pleten˘m ‰álem kolem rozloÏit˘ch ramen, kter˘ zÛstal pfiitisknut˘ pod zády a pod jednou rozhozenou paÏí. Bosé nohy mífiily ke dvefiím. Mrtv˘ muÏ vypadal, jako by se ve svém salonku plném knih o staroÏitnostech uloÏil k spánku. Ale nespal – a ani se nezhroutil z pfiirozen˘ch pfiíãin. Z otvoru nalevo v hrudi, tûsnû vedle srdce, mu je‰tû vytékal pramínek krve. 14
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
V·ECHNO
Stránka 15
O LÁSCE
Lucifer zalapal po dechu. „Horatio!“ Klesl na kolena a zaãal hledat puls na zápûstí a krku. Îádn˘ nenahmatal. Dlaní poloÏenou na Horatiovû hrudníku cítil, Ïe tûlo je je‰tû teplé. NeboÏtíkova tváfi si dosud zachovala svou barvu. Lucifer si dfiepl vedle starce a my‰lenky mu pádily o pfiekot. Horatio byl zavraÏdûn – pfied pár minutami. Cítil otupûlost a odtaÏitost; ãást jeho mozku tfiídila a vyhodnocovala skuteãnosti, jak si to zvykl dûlávat jako dÛstojník jízdy, jímÏ b˘val. Jedin˘ smrtící úder vedl shora pfiímo do srdce. Vypadalo to jako rána bajonetem. Málo krve... podezfiele málo. Lucifer se zamraãil a zadíval se na mrtvolu. Pod tûlem bylo mnohem víc krve. Horatia nûkdo obrátil na záda dodateãnû – pÛvodnû padl tváfií k zemi. Zahlédl pod ‰álem záblesk oceli a za‰átral pod látkou chvûjícími se prsty. Vzápûtí vytáhl dlouh˘ tenk˘ nÛÏ na dopisy. Prsty se mu zkroutily kolem zdobeného jílce. Rozhlédl se po salonku, ale nevidûl Ïádné známky boje. Kobereãek nebyl shrnut˘, stolek mezi tûlem a kobercem stál v naprosto pfiirozeném úhlu. Otupûlost byla ta tam, v Luciferovi se vzedmuly emoce. Jeho city zamÏikaly a prudce se probraly k Ïivotu. V duchu se proklel. Mûl pocit, jako by utrÏil kopanec do Ïaludku. Po v‰em tom klidu a míru venku najít Horatiovu mrtvolu... pfiipadalo mu to témûfi obscénní. Jako noãní mÛra, o níÏ vûdûl, Ïe se z ní neprobere. Zavalil ho pohlcující pocit ztráty. Jeho pfiedchozí oãekávání mu zhofikla na jazyku. Stiskl pevnû rty a zhluboka se nadechl – Není sám. OkamÏitû to poznal. Zaslechl ten zvuk. Lupnutí a za‰ramocení, pfiímo za ním. Vyskoãil na nohy a napfiáhl ruku s noÏem – Na lebku mu dopadlo cosi tûÏkého. Bolelo to jako ãert. LeÏel zhroucen˘ na podlaze. Musel padnout jako podÈat˘ snop, ale vÛbec si na to nepamatoval. Nemûl ponû15
V‰echno o lásce - zlom
21.2.2011
20.56
Stránka 16
S TEPHANIE L AURENSOVÁ tí, jestli ztratil vûdomí a teì ho právû znovu nabyl nebo jestli právû teì dopadl na podlahu. Zmobilizoval v sobû zbytky sil a s nadlidsk˘m vypûtím rozlepil víãka. Do jeho zorného pole pfiiplula Horatiova tváfi a zase se ztratila v mlze. Lucifer zavfiel oãi a potlaãil zasténání. S trochou ‰tûstí ho vrah bude povaÏovat za omráãeného. Skoro to tak bylo. âern˘ pfiíliv mdlob doráÏel na hráze jeho mysli, pokou‰el se ho vtáhnout do sv˘ch temn˘ch vln. Lucifer jeho naléhání urputnû vzdoroval. Cítil v ruce nÛÏ na dopisy, ale praviãku mûl uvûznûnou pod tûlem. Nemohl se pohnout. Pfiipadalo mu, jako by jeho tûlo bylo ocelové závaÏí, a on vûzel pod ním. NemÛÏe se bránit. Mûl nejdfiív prohledat místnost, ale ten pohled na bezvládného, krvácejícího Horatia... zatracenû! S podivnou odtaÏitostí ãekal a pfiemítal, jestli se ho vrah rozhodne dorazit nebo jestli vzal nohy na ramena. Nesly‰el nikoho odcházet, ale nebyl si jist˘, jestli vÛbec mohl nûco sly‰et. Jak dlouho uÏ tady takhle leÏí? Phyllida Tallentová zírala se ‰iroce rozevfien˘ma oãima na muÏe, kter˘ teì nehybnû leÏel vedle bezvládného tûla Horatia Welhama. Z úst jí unikl zdû‰en˘ v˘kfiik – témûfi smû‰n˘ zvuk, kter˘ ji pfiimûl jednat. Zatajila dech a popo‰la dál. Sehnula se a popadla obûma rukama halapartnu, spoãívající na zádech cizince v bezvûdomí. Phyllida napoãítala do tfií a zvedla zbraÀ. TûÏk˘ konec halapartny se vznesl do v˘‰ky. Dívka se zapotácela a pfie‰lápla z nohy na nohu, jak se snaÏila neupustit tûÏkou zbraÀ a bojovala s nutkáním odhodit ji stranou. Nechtûla ji nechat spadnout. KdyÏ ve‰la do domu a objevila Horatiovo tûlo, nedokázala chladnû uvaÏovat, poté co se na ‰tûrkové cestû ozvaly cizí kroky. Zpanikafiila: napadlo ji, Ïe se vrah vrátil, aby odklidil tûlo. Celá vesnice byla touhle dobou v kostele: nikdo jin˘ to b˘t nemohl. 16