Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 18
Pozvánka na expedici V roce 1969 mi bylo jednadvacet let, z nichÏ tfiináct jsem strávil doslova na stromech a osm ve skalních stûnách – odmala mû to táhlo do vzdu‰n˘ch v˘‰in – , kdyÏ jsem zaãal uvaÏovat o své „kariéfie“, chystal jsem se stát nomádem. S blízk˘mi pfiáteli a milovníky hor z Mnichova, ktefií se stejnû jako já pou‰tûli do hledání dobrodruÏství, smyslu Ïivota a útûku z normálnosti, jsem se v únoru téhoÏ roku vydal na expedici do Peru a Bolívie, do horského svûta Bíl˘ch Kordiller a Apalabamby. Nevím, zda kdy vÛbec vyrazila do daleké JiÏní Ameriky tak skrovná oficiální horská expedice s tak vysoko vyt˘ãen˘mi cíli. Na‰e finanãní prostfiedky byly natolik nepatrné, Ïe vystaãily pouze na plavbu do Venezuely. Cestovali jsme volnû podle motta: Îivot se dá zvládnout také optimismem, domÛ se uÏ nûjak dostaneme. Vize pro nás byla dÛleÏitûj‰í neÏ jistota. Vezli jsme s sebou motocykly, na jejichÏ nosiãích jsme mûli ve vlastnoruãnû vyroben˘ch bednách uloÏeno ve‰keré expediãní vybavení. Bylo tfieba ujet ãtyfii tisíce kilometrÛ po hrbolat˘ch, písãit˘ch silnicích ve Venezuele, Kolumbii a Ekvádoru, neÏ jsme koneãnû dorazili do Peru. Nikdo z nás nesnûdl v Ïivotû více písku a banánÛ neÏ na téhle dlouhé cestû. Na‰e expedice v‰ak byla nanejv˘‰ úspû‰ná. V‰echny trasy jsme projeli hned napoprvé a absolvovali jsme také hodnû prvov˘stupÛ. Po spoleãn˘ch andinistick˘ch dobrodruÏstvích jsme se s pfiáteli rozprchli do v‰ech svûtov˘ch stran. Studium vo18
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 19
lalo. Vût‰ina se jich vracela domÛ na nákladních lodích, „plavba za práci“, tak znûlo heslo. Já naproti tomu zÛstal prozatím v La Pazu – moje cesta mûla beztak alespoÀ zãásti skonãit aÏ po osmadvaceti letech.
Hans Saler v roce 1969 v severochilské solné pou‰ti
Tfii t˘dny poté, co expedice skonãila, to uÏ byl ãerven, jsem zniãehonic obdrÏel dopis od doktora Karla Marii Herrligkoffera. Bylo v nûm pozvání na jeho nangaparbatskou v˘pravu, kterou plánoval uskuteãnit v následujícím roce. Himálaje – to byla ãest! Takové povolání bylo, jako kdyby na‰ince pasovali na rytífie na dvofie krále Artu‰e. Na obzoru nová vize, dal‰í nakouknutí za domácí humna. Byl jsem mlad˘ a moje sebedÛvûra byla bezmezná. V té dobû jsem byl zamilovan˘ do slova „Apalabamba“, a tak jsem v radostné pfiedtu‰e, o kterou jsem se nemohl s nik˘m podûlit, chodil uliãkami La Pazu a neustále si náboÏnû jako zaklínadlo opakoval „ApalaNanga“. 19
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 20
Hned nazítfií se mi podafiilo podstrãit mou odpovûì doktoru Herrligkofferovi jednomu ãlovûku, kter˘ odlétal do Nûmecka. „Tak jo, vezmu, ale nedám na to ani fenik!“ prohlásil úseãnû. Den nato tfieskl v centru La Pazu v˘stfiel a tûsnû vedle mne se sesul k zemi nûjak˘ vousáã. Byl namístû mrtev. Z vozÛ vyskákali policisté, já rychle nafotil pár snímkÛ a vzápûtí vzal nohy na ramena. Za nûkolik hodin jsem se dozvûdûl, Ïe jsem pofiídil jediné autentické fotky zabití následníka Che Guevary, revolucionáfie Intiho. O pût mûsícÛ pozdûji, kdyÏ jsem mífiil na motorce do OhÀové zemû, jsem si z penûz, které jsem utrÏil za prodané snímky, koupil lodní lístek do Evropy – a loì snÛ mû odváÏela k nov˘m neznám˘m bfiehÛm, k Nanga Parbatu! Herrligkoffer tehdy sestavil t˘m z mladíkÛ, z nichÏ ani jeden se je‰tû nestaãil pofiádnû spoleãensky etablovat. Gertu Mändlovi, Peteru Voglerovi a mnû nebylo je‰tû ani dvaadvacet let, Güntheru Messnerovi a Gerhardu Baurovi bylo tfiiadvacet. Zprávy o rÛzn˘ch na‰ich túrách se ov‰em ãetly, jako by vy‰ly v Kdo je kdo. V‰ichni jsme se znali podle jména, ale jen nûkolik z nás bylo v osobním kontaktu. Do party se dostal také mÛj dlouholet˘ pfiítel Peter Scholz, kter˘ jako jedin˘ z nás mûl zku‰enost s Himálajemi. UÏ dva roky pfiedtím doprovázel Herrligkoffera k Rupálské stûnû. Peter Habeler, kter˘ pozdûji stanul s Reinholdem Messnerem jako první bez pouÏití umûlého kyslíku na Everestu, k nám zpoãátku patfiil také, ale posléze se odjel oÏenit do Spojen˘ch státÛ. Odfiekl rovnûÏ rakousk˘ ‰piãkov˘ horolezec Sepp Mayerl. Byl velmi skeptick˘ vÛãi vedoucímu v˘pravy Herrligkofferovi a radûji se pfiidal k rakouské expedici na Lhotse Shar, vedlej‰ímu vrcholu Lhotse, náleÏejícímu k masivu Everestu, s níÏ také uspûl. Za nûj pfii‰el do t˘mu Günther Messner, a to po intervenci svého otce a pfiirozenû také svého bratra Reinholda. 20
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 21
Se‰el jsem se tu s celou paletou rÛzn˘ch charakterÛ, od egoisty pfies pragmatika aÏ po asketu a dal‰í podivíny. Individualita je prostû hlavní hodnotou na‰eho bytí, pfietvofiit spleÈ tak rÛznorod˘ch jedincÛ v soudrÏn˘, vzájemnû sladûn˘ t˘m proto Herrligkofferovou starostí nebylo. Jedno ov‰em bylo u tohoto „manãaftu“ jisté: V nikom nebylo tfieba nejprve probouzet velké ambice a motivaci, neboÈ jeden kaÏd˘ byl pfiipraven vydat ze sebe v‰echno. Pfiedev‰ím to také byl ten tmel, kter˘ drÏel tak rozdílné charaktery pohromadû. Herrligkoffer byl ‰achista, plánující stratég, nízk˘ prÛmûrn˘ vûk t˘mu rozhodnû nebyl nahodil˘. Pfiinesli jsme si s sebou jen velmi málo strachu, zato velmi mnoho optimismu; struãnû fieãeno – byli jsme pfiipraveni riskovat. Riziko má dvojí tváfi, neznamená jen nebezpeãí, ale také ‰anci. ·ance této expedice spoãívala v moÏnosti zlézt poprvé nejvy‰‰í a nejobtíÏnûj‰í stûnu na svûtû. Herrligkoffer mohl souãasnû na základû informací o na‰ich pfiedchozích v˘stupech pfiedpokládat, Ïe máme dostateãnou vnímavost a potfiebné instinkty, abychom se do tohoto dobrodruÏství pustili. Chování v riskantních situacích totiÏ závisí hlavnû na tom, jak horolezec umí spontánnû a správnû vyhodnotit nebezpeãí, o to pfii tûchto podnicích jde pfiedev‰ím.
Odjezd na Nanga Parbat První dubnové dny byly de‰tivé a studené. ShromaÏdi‰tû expedice bylo v Plinganserstrasse v Mnichovû-Obersendlingu. HerrligkofferÛv rozlehl˘ byt ve staré zástavbû neslouÏil pouze k bydlení, ale také jako sídlo jeho hladce bûÏící lékafiské praxe a základna Ústavu pro zahraniãní 21
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 22
v˘zkum. Odtamtud odstartovalo v‰ech devût jeho pfiedchozích expedic. Nákladní auta jsme plnili celé tfii dny. Z rÛzn˘ch garáÏí a sklepÛ bylo tfieba svézt dohromady devût tun vybavení uloÏeného ve tfiicetikilov˘ch bednách a kulat˘ch kontejnerech a nás bylo jen pût! Dva dny pfied odjezdem nám Peter navrhl, abychom si veãer za‰li je‰tû na chvilku do klubu Vysoké hudební ‰koly, dali si tam nûco k pití a poslechli si studentskou jazzovou kapelu. Mnû sice jazz nic nefiíká, ale nechal jsem se pfiemluvit. A protoÏe rozvern˘ bÛÏek Amor vÏdycky rád nûkoho po‰kádlí, svedl mû dohromady s flétnistkou ze zmínûného bandu. Jeho ‰ípy nás kaÏdopádnû zasáhly pfiesnû, a hned byli dva lidé ne‰Èastnûj‰í neÏ pfiedtím. Koneãnû nade‰el vytouÏen˘ den odjezdu – 8. duben 1970. VyráÏeli jsme z Mnichova s tfiemi plnû naloÏen˘mi nákladními vozy MAN a mikrobusem VW Petera Scholze. Rozlouãil se s námi primátor Hans-Jochen Vogel i „letící“ ãást Herrligkofferova t˘mu, Alice von Hobe, Wolf Bitterling, Hermann Kühn, Reinhold Messner a Max von Kienlin, jakoÏ i nûkolik rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ a pfiátel. Jen tûÏko se odpoutávám pohledem od matky. Mává mi, v ruce drÏí kapesník a otírá si jím slzy. To gesto znaãí její rozpolcené pocity, na jedné stranû má o mne strach, na druhé stranû by také ráda vedla takov˘ Ïivot jako já. Pfiedtím pokaÏdé fiíkala: „VraÈ se mi ve zdraví zpátky, chlapãe!“ Pokud mi pamûÈ sahá, bylo to tak skuteãnû pokaÏdé, jenÏe tentokrát volala: „VraÈ se mi ve zdraví zpátky, Hansi!“ Od té doby, co jsem se vrátil z JiÏní Ameriky, jsem pro ni dospûl˘ chlap. VÏdy byla v duchu se mnou, i na té nejobtíÏnûj‰í stûnû – vlastnû hlavnû tam! Jistû ne vÏdy chápala, co tam nahofie touÏím najít, jestliÏe v‰ak jiní naz˘vali mé lezení po ho22
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 23
Primátor Hans-Jochen Vogel se 8. dubna 1970 louãí s expedicí
rách pohrdavû bláznovstvím a nezodpovûdností, matka vÏdy stála pfii mnû. Koho ãlovûk miluje, o tom si myslí, Ïe mu rozumí. To ona mû brávala s sebou do hor a – moÏná nechtíc – ve mnû vznítila jiskru vá‰nû pro hory s jejich nádherou i nástrahami. Bylo mi právû tfiináct, kdyÏ tato jiskra zaÏehla oheÀ. Od té doby mû pfiitahovaly strmé skalní stûny. A nyní to byla ona, kdo rezignoval a zÛstal doma. KdyÏ jsem se vracel z horské túry, pokaÏdé na mne ãekávala, vyhlíÏejíc z okna. KdyÏ bylo hodnû pozdû, neklid ji vyhánûl ven za dvefie. Dûlila se se mnou o v‰echny záÏitky, veselé i trpké, jako kdyby u toho byla. Byl jsem ãím dál odváÏnûj‰í. Zemská pfiitaÏlivost moÏná byla vhodná jako téma ‰kolní v˘uky, ale pro mne jako by neplatila. Na‰el jsem zálibu v sólo v˘stupech. Ve ãtrnácti jsem zlézal stûny nejvy‰‰ího stupnû obtíÏnosti bez jisticího lana, staãila sebemen‰í chyba a zabil bych se. Pozdûji 23
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 24
umírali na lezeck˘ch túrách mí pfiátelé. Já pfieÏil. Máti mû vídala, jak se vracím domÛ s omrzlinami nebo s paÏí rozbitou od padajícího kamene. Kde jen brala sílu sná‰et syna, jako jsem byl já, a neprojevovat ustaviãn˘mi v˘ãitkami své oprávnûné obavy? Obãas hubovala, kdyÏ zely v ponoÏkách pfiíli‰ velké díry. Pfiesto v tom v‰em byla láska, tfieba v gestu, kter˘m rychle a potají je‰tû nûco vecpala do plného batohu nebo kradmo pohladila lano. Dávala v‰ude tam, kde já bez ostychu jen bral. Trávil jsem v horách nejdÛleÏitûj‰í léta, kdy mû Ïivot nejvíc formoval, a ona se spokojovala s odlesky té krásy, které jsem s sebou z hor pfiiná‰el domÛ. Rozzáfiené oãi, nad‰ená líãení, pár fotek. V den odjezdu na Nanga Parbat jsem si pfiísahal, Ïe jí jednou ukáÏu svût. Pozdûji jsme spolu projeli s batohem na zádech Afrikou, vystoupili na KilimandÏáro, po pevninû odcestovali do Nepálu, na terénní motorce projeli bolívijsk˘m pralesem, plavili se na plachetnici podél venezuelského a kubánského pobfieÏí a pro‰li kanadské hory, abych uvedl jen pár spoleãn˘ch cest. SvÛj slib jsem dodrÏel. Je‰tû nûkolik dní mi v hlavû svi‰tí my‰lenka na matku a na flétnistku sem tam jako ãlunek ve tkalcovském stavu, nahoru dolÛ, a pak mû zcela zaujme ãím dál exotiãtûj‰í svût. Na tûchto cestách proÏívám svÛj normální stav. Má neutuchající touha po dálkách je pravdûpodobnû ozvûnou ãasÛ, kdy ustaviãné koãování bylo jedin˘m moÏn˘m zpÛsobem lidského Ïivota. Vlastnû bych mûl na tomto místû pro pfiesnost uvést seznam tfiinácti horolezcÛ, mám v‰ak v úmyslu radûji pfiedstavovat jednotlivé ãleny t˘mu, aÏ budu líãit, co se bûhem expedice dûlo. Co mám ale udûlat s vlastní osobou? KaÏd˘ je sám sobû nejdÛleÏitûj‰í bytostí na svûtû, Angliãané 24
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 25
jsou v tomto smûru velmi upfiímní a pí‰í zájmeno v první osobû jednotného ãísla s velk˘m písmenem. Kdo chce popsat druh˘m sám sebe, mívá sklon volit pfiíli‰ vybraná slova: dosti ãestn˘, pofiádn˘, inteligentní, citliv˘, tolerantní. KaÏd˘ se snaÏí ukázat z té lep‰í stránky, neboÈ ãím zdafiilej‰í je sebeprezentace, tím dfiíve a trvaleji udûláme dojem – pfiinejmen‰ím zpoãátku, na‰e „mouchy“ a zlozvyky pozná nበprotûj‰ek aÏ o nûco pozdûji. Vnímání sebe sama je vÏdycky zkreslené, neboÈ nám chybí odstup. NepomÛÏe ani, kdyÏ se pozorujeme zdálky v zrcadle. Proto se nikdo vlastnû nedokáÏe pfiesnû popsat. Buì ho nepoznají ani jeho pfiátelé, nebo se sám zaãne zpochybÀovat. Jedno ov‰em o sobû mÛÏu prohlásit docela urãitû: Byl jsem odjakÏiva „‰Èastn˘ Honza“ a bylo mi umoÏnûno si svÛj osud vychutnat naplno. Skoro tfiicet let jsem se toulal svûtem, opro‰tûn˘ od jakéhokoli materiálního balastu. Potom jsem zanechal koãování a pfiesídlil se svou nizozemskou manÏelkou do Chile, kde v souãasné dobû Ïijeme se tfiemi psy a dvûma lamami na úpatí Ïhnoucí sopky.
Cizí svût Rakousko, Jugoslávii a Bulharsko jsme nechali dávno za sebou, po nûkolikadenní cestû jsme se mezitím ocitli v nám neznámém svûtû. Dennû ãtrnáct hodin brázdíme ‰otolinové cesty a horské serpentiny. V mikrobusu VW jedeme ãtyfii – Peter Scholz, kameraman Gerhard Baur, nበfotograf Jürgen Winkler a já jako „rezerva“. Desetitunky se zbytkem t˘mu fiídí Günter Kroh, Elmar Raab a Gert Mändl, nemá je kdo vystfiídat. My jako osádka mikrobusu máme vût‰í volnost a jsme pohyblivûj‰í. Filmujeme, fotografujeme, hledáme odpoãívadla, udrÏujeme kontakt 25
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 26
s ostatními a dopfiáváme si i v˘lety. Nocujeme vût‰inou v levn˘ch hotelech a jíme osto‰est ãesnek. V hotelovém pokoji, kter˘ o nûkolik dní pozdûji sdílím s Güntherem Messnerem, odsuneme postele ode zdí, popadneme boty a zaãneme pobíjet ‰tûnice. Dvaceti ‰esti z nich zazvoní umíráãek, ale ostatní uteãou a posléze nám kolem pasu pfiece jen vytetují plovací kruh. Ten, kdo cestuje jako spolujezdec bruãouna Güntera Kroha, se musí umût dokonale zabavit sám se sebou. Günter nepotfiebuje Ïádné zbyteãné jazykové kudrlinky, neboÈ komunikuje velmi selektivnû a ve zcela nepatrn˘ch dávkách, vût‰inou nemluví vÛbec. Vystaãí si se spikleneck˘m zamrkáním, aniÏ by pfiitom pÛsobil neserióznû. Vyznaãuje se humorem, vtipem a originálním my‰lením, coÏ je dar, kter˘ mají Günter Kroh mnozí, ale jen Günter k tomu nemusí ani otevfiít pusu. KdyÏ v‰ak uÏ nûco fiekne, vypálí své pointy tak cílenû a ze zálohy, Ïe jeho protûj‰ek udûlá nejlépe, obrní-li se proti nim rovnou nebo se brání palbou je‰tû vût‰í ráÏe. Je takfiíkajíc jazykov˘ odstfielovaã. Ve velk˘ch v˘‰kách pod vlivem sníÏeného pfiíjmu kyslíku se z nûj mÛÏe stát ‰ibalsk˘ vypravûã se zálibou v bujarém veselí. Jeho síla tkví obraznû fieãeno ve skále. Dodnes zlézá stûny nejvy‰‰ího stupnû obtíÏnosti. Günter je kaÏd˘m coulem funkãnû zamûfien˘ inÏen˘r: disciplinovan˘, pfiesn˘ a vytrval˘. Tyto své schopnosti vyuÏívá také v horách. Po expedici se specializoval na v˘zkum bezpeãnosti v kokpitu letadla. Pfiedstavuji si ho, jak 26
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 27
se jako figurína nechá katapultovat rychlostí 800 kilometrÛ v hodinû proti betonové zdi. Je pfiímo pfiedurãen pro takové úkoly, protoÏe má odvahu a nikdy si nenafiíká. Jinak ov‰em rychl˘ Ïivotní rytmus není nic pro nûj. Günter si nic nedûlá z vychloubaãné povrchnosti zamûfiené na postavení, jeho soukrom˘ hodnotov˘ systém se toãí kolem skromnosti, prostoty, váÏnosti a bezpeãnosti. A protoÏe má dojem, Ïe u Ïen tyto hodnoty nerozpoznává – aspoÀ ne tak, jak je chápe on – Ïije si spokojenû ve svém staromládeneckém zámotku. Od té doby, co jsme spolu byli na expedici, mi dvakrát do roka odnûkud po‰le pohlednici – a Ïe je od nûj, poznám podle nepopsaného rubu. Na na‰e vnímání jsou naná‰eny vrstvy stále nov˘ch obrazÛ. Orient jednou pÛsobí ospale, podruhé zase klokotá Ïivotem. Orientálci nám pfiedvádûjí, jak se také dá Ïít: Oni ãas ne‰etfií, oni si ho uÏívají. To pro nás je obtíÏné pochopit chování tûchto lidí, které jim pfiipadá normální, zatímco nám se jeví jako bizarní. Právû v nûmecky hovofiících zemích jsme v‰ichni drilem vychováváni podle dan˘ch osnov k tomu, abychom fungovali rychleji, ‰etfiili ãas a dûlali pokud moÏno vÏdy nûkolik vûcí najednou. Dokonce i do kompostu sypeme chemikálie, protoÏe nejsme ochotní ãekat, aÏ probûhne pfiírodní hnilobn˘ proces. Tady naproti tomu sedíme sedm hodin na hranici, protoÏe celník na nás nemá ãas. MoÏná se dívá, jak pokraãuje hnilobn˘ proces v jeho hromádce hnoje prosté chemie. Lidi u nás doma pobíhající jako kfieãci v obûÏném kole a ãasto pfiitom zapomínají, oã vlastnû v jejich Ïivotû jde, jaké jsou jejich existenciální cíle a touhy. Zato zdej‰í lidé to vûdí: Je „siesta“! ¤íká se, Ïe ãlovûk nûco nejlépe pochopí, kdyÏ to zaÏije na vlastní kÛÏi, a tak také zaãneme v poledne dodrÏovat tfiicetiminutovou siestu. Pak ale zase zastrãíme klíãky do 27
Mezi svûtlem a stíny - zlom
28.4.2011
12.24
Stránka 28
zapalování, ‰lápneme na plynov˘ pedál a ukolébáváme se pocitem, Ïe teì uÏ jsme opravdoví orientálci. Konvoj se obvykle vydává na cestu kolem páté ráno. Kdo nemusí fiídit, vyráÏí uÏ ve ãtyfii. Jsme v‰ichni bûÏeãtí maniaci, potfiebujeme se prostû h˘bat, abychom si vynahradili to dlouhé vysedávání. Vozidla nás po nûjaké dobû dojedou. My, co jedeme v mikrobusu VW, si pak dopfiáváme vydatn˘ kondiãní trénink je‰tû odpoledne. Jürgen Winkler je nበnejlep‰í univerzální sportovec, kdyÏ uÏ nemÛÏe na nohy, jde dál po rukou. Jürgen mluví kultivovan˘m tich˘m, leã dÛrazn˘m tónem, ale umí také vybuchnout. Jeho nejvût‰í pfiedností, souãasnû ale také nejvût‰í slabinou, je perfekcionismus, kter˘ ho ov‰em ãasto omezuje. V té dobû to byl bezkonkurenãnû nejlep‰í horsk˘ fotograf, pozdûji publikoval mnoho knih a kalendáfiÛ. Jeho nejspí‰ Jürgen Winkler nejznámûj‰ím dílem je obrazová kniha Himálaje, za kterou obdrÏel Evropskou cenu za publikaci o horách. Za svÛj ãernobíl˘ svazek Z hor získal Prix Mondial du Livre Montagine. Jürgen je nadto fiádn˘m ãlenem Nûmecké fotografické spoleãnosti. V knize Jin˘ obraz hor snímá z objektivu zmûkãovací filtr a zachycuje hory upadající v cirkusovou arénu natolik otfiesn˘m zpÛsobem, Ïe nám ani rÛÏové br˘le nedokáÏou zabránit v tom, abychom se zamysleli. Je v ní také snímek reklamy na pozadí hor: Rozzáfien˘ Reinhold Messner jako kartonová figurína v Ïivotní velikosti s láhví osmdesátiprocentního tuzemského rumu v ruce. 28