Kapitola první HOWBUTKER, TEXAS, SRPEN 1985
Amos Hines odloÏil na psací stÛl druh˘ list dvoustránkového právního dokumentu, kter˘ si mûl pfieãíst. V ústech mu vyprahlo a chvilku dokázal jen jako ve snách nevûfiícnû mÏikat na svou klientku a dlouholetou pfiítelkyni sedící pfied stolem, na Ïenu, kterou obdivoval – choval v úctû – témûfi ãtyfiicet rokÛ a o níÏ si myslel, Ïe ji zná. Pátral v jejím v˘razu po náznacích, Ïe stáfií nakonec pfiece jen poznamenalo její zdrav˘ rozum, av‰ak ona pohled opûtovala se svou povûstnou bystrostí. Polkl naprázdno a zeptal se: „Tenhle dodatek závûti myslíte váÏnû, Mary? Vy jste prodala zemûdûlské usedlosti a zmûnila poslední vÛli?“ Mary Toliverová DuMontová pfiik˘vla a vlny její naãesané bílé hlavy pfiitom zachytily svûtlo od francouzsk˘ch oken. „Ano na obû otázky, Amosi. Vím, Ïe je to pro vás otfies a Ïe to není hezk˘ zpÛsob, jak se vám odvdûãit za v‰echna léta sluÏeb a oddanosti, jenÏe kdybych tu záleÏitost svûfiila do rukou jiného právníka, hluboce by vás to ranilo.“ „To by mû vskutku ranilo,“ pfiisvûdãil. „Jin˘ právník by se vás nepokou‰el pfiemlouvat, abyste si ten dodatek závûti rozmyslela – pfiinejmen‰ím tu ãást, kterou pozmûnit lze.“ Toliver Farms – obrovské bavlníkové plantáÏe, které Mary minul˘ mûsíc pfii utajeném jednání prodala, aniÏ informovala svou pranetefi sídlící jako manaÏerka firmy Toliver Farms West v Lubbocku v Texasu – zachránit moÏné nebylo. „Není co pozmûÀovat, Amosi,“ namítla ponûkud pfiíkfie Mary. „Co se stalo, nedá se odestát a já Ïádné zmûny na mysli nemám. Pokud byste se mû pokou‰el pfiimût, abych si nûco rozmyslela, bylo by to mrhání va‰ím i m˘m ãasem.“ „Udûlala Rachel nûco, co se vás dotklo?“ zeptal se s pfiedstíran˘m klidem a stoãil otáãivé kfieslo k servírovacímu stolku. Natáhl se pro karafu, a kdyÏ naléval vodu do dvou sklenic, v‰iml si, Ïe se mu tfiese ruka. 11
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Dal by pfiednost nûãemu silnûj‰ímu, ale Mary alkohol nikdy nepila. „Proto jste prodala zemûdûlské usedlosti a zmûnila poslední vÛli?“ „Ach, BoÏe chraÀ,“ zhrozila se Mary. „To vás nesmí ani napadnout. Moje pranetefi by nic takového neudûlala – je Toliverová aÏ do morku kostí.“ Vzal ubrousky a otoãil kfieslo, aby podal Mary sklenici. Zhubla, usoudil. Módní kost˘m na ní pfiece jen ponûkud visí a její pûstûná tváfi – i v pûtaosmdesáti stále nápadnû krásná – vypadá pohubleji. „Tato záleÏitost“ si na ní vybrala daÀ – a to po zásluze, pomyslel si podráÏdûnû. Jak mÛÏe své pranetefii udûlat nûco takového, pfiipravit ji o v‰echno, co oãekávala, Ïe zdûdí – pÛdu a dÛm pfiedkÛ, právo Ïít ve mûstû, které oni pomáhali zaloÏit! Dlouze se napil vody, a kdyÏ promluvil, snaÏil se nedat hlasem najevo poboufiení: „¤íkáte to, jako by závûÈ byla chybnû formulovaná.“ „Je to tak, a já tu chybu napravuju.“ Zvedla sklenici, Ïíznivû se napila a pak si osu‰ila rty ubrouskem. „To je smysl toho dodatku k závûti. Neoãekávám, Ïe máte tu‰ení, proã ãiním tento krok, Amosi, ale Percy to pochopí, aÏ nadejde ãas. Stejnû to pochopí Rachel, aÏ jí v‰echno vysvûtlím.“ „A kdy to hodláte udûlat?“ „Zítra letím firemním letadlem do Lubbocku, abych se s ní se‰la. Ona zatím neví, Ïe tam budu. Povím jí o prodeji i o dodatku k závûti a doufám, Ïe ji moje argumenty pfiesvûdãí, Ïe jsem pro ni udûlala to nejlep‰í.“ Nejlep‰í pro ni? Amos na ni pohlédl pfies br˘le s nevûfiícn˘m údivem. To by Mary spí‰ pfiemluvila námofiníka, aby Ïil v celibátu. Rachel jí tohle pfiece nikdy neodpustí, tím si byl jist˘. Pfiedklonil se a upfienû se na Mary zahledûl. „Co kdybyste si ty argumenty vyzkou‰ela nejdfiív na mnû, Mary? Proã jste prodala Toliver Farms, které jste pfieváÏnou ãást Ïivota budovala? Proã nechávat Somerset zrovna Percymu Warwickovi? K ãemu mu bude bavlníková plantáÏ? Proboha, Percy je dfievafi! Je mu devadesát! A odkázat Toliverské sídlo Spoleãnosti pro památkovou péãi... To je tedy poslední políãek. Víte, Ïe Rachel vÏdycky ten dÛm povaÏovala za svÛj domov. Hodlala v nûm strávit zbytek Ïivota.“ „Vím. Proto jsem ji o nûj pfiipravila.“ Zdálo se, Ïe ji to nijak nedojímá, a sedûla, jako by spolkla pravítko, s rukou na rukojeti vycházkové hÛlky; kaÏdému musela pfiipadat jako královna na trÛnu s hÛlkou 12
POSELSTVÍ RÒÎÍ
místo Ïezla. „Chci, aby si vybudovala svÛj vlastní domov nûkde jinde, aby zaãala na nov˘ch základech,“ dodala. „Nechci, aby bydlela tady a Ïila podle svat˘ch pfiikázání ToliverÛ.“ „Ale... ale já tomu nerozumím.“ Amos ne‰Èastnû zvedl ruce s dlanûmi obrácen˘mi vzhÛru. „Myslel jsem, Ïe jste pro ni celá ta léta pfiipravovala právû tohle.“ „Byla to moje chyba – moc sobecká chyba. Bohudíky jsem si tragédii svého omylu uvûdomila dfiív, neÏ bylo pfiíli‰ pozdû, a na‰la jsem v sobû kuráÏ... a dost rozumu, abych to napravila.“ Mávla odmítavû rukou. „U‰etfiete sobû i mnû energii a nesnaÏte se mû pfiemluvit, abych vám to vysvûtlovala, Amosi. Vím, Ïe je to hlavolam, ale vûfite mi i nadále. Moje motivace by nemohla b˘t ãist‰í.“ Cel˘ zmaten˘ to zkusil jinak. „Neudûlala jste to pfiece z nûjakého pom˘leného nutkání vyvolaného pocitem, Ïe to dluÏíte jejímu otci Williamovi?“ „V Ïádném pfiípadû!“ V oãích se jí zableskla jiskra rozãilení. Tûmto oãím se fiíkalo „toliverské“ – byly zelené jako drahocenné smaragdy a Mary je zdûdila po pfiedcích z otcovy strany, stejnû jako kdysi ãerné vlasy a dolíãek uprostfied brady. „Jsem si jistá, Ïe synovec to pochopí – nebo spí‰, Ïe to pochopí jeho manÏelka,“ odpovûdûla. „Tím, Ïe Williamovi dám, co mu po právu celou dobu náleÏelo, udûlám podle jejího názoru jen to, co se slu‰í a patfií.“ Maliãko pohrdlivû si odfrkla. „AÈ si má Alice Toliverová iluzi, Ïe jsem usedlosti prodala, protoÏe cítím vinu, Ïe to jejímu manÏelovi dluÏím. KvÛli nûmu jsem neudûlala nic, udûlala jsem to kvÛli jeho dcefii. Vûfiím, Ïe on to pochopí.“ Odmlãela se, její tváfi s jemn˘mi vráskami vypadala zamy‰lenû, pochybovaãnû. Pak s men‰í sebejistotou dodala: „KéÏ bych si mohla b˘t stejnû jistá s Rachel...“ „Mary...“ Amos nasadil co nejpfiesvûdãivûj‰í tón. „Rachel je ze stejného tûsta jako vy. Myslíte si, Ïe vy byste pochopila, kdyby vás otec pfiipravil o va‰e dûdictví – o plantáÏ, dÛm, mûsto, které za svÛj zrod vdûãí va‰í rodinû – bez ohledu na to, jak oprávnûné by k tomu mûl dÛvody?“ Pod lehce povisl˘mi lícemi jí ztuhla ãelist. „Ne, ale kéÏ by to byl udûlal. KéÏ by mi byl Somerset nikdy neodkázal.“ Vytfie‰til na ni zdû‰enû zrak. „Ale proã? Mûla jste a máte skvûl˘ Ïivot – Ïivot, o kterém jsem si myslel, Ïe ho chcete odkázat Rachel, aby udrÏovala dûdictví va‰í rodiny. Tenhle dodatek k závûti tak – “ pfiejel 13
L E I L A M E A C H A M O VÁ
po dokumentu hfibetem ruky – „protifieãí v‰emu, co jsem si myslel, Ïe pro ni chcete udûlat – v‰emu, co si ona musela na základû va‰ich slov myslet, Ïe pro ni chcete udûlat.“ Ochabla v kfiesle jako hrd˘ ‰kuner, kter˘ ztratil vítr z plachet. PoloÏila si hÛlku pfies kolena. „Ach Amosi, to je tak dlouhá historie, Ïe se tady a teì do ní pou‰tût nemÛÏu. Jednou vám to v‰echno bude muset vysvûtlit Percy.“ „Vysvûtlit co, Mary? Co je tu k vysvûtlování?“ A proã jednou, a proã Percy? Náhlá obava o ni mu nedovolila, aby se nechal odb˘t. Vrásky kolem úst a oãí se jí prohloubily a bezvadná pleÈ pod olivov˘m nádechem pobledla. Neústupnû se naklonil nad psacím stolem. „Jakou historii neznám, Mary? Pfieãetl jsem v‰echno, co se kdy napsalo o rodinách Toliverov˘ch, Warwickov˘ch i DuMontov˘ch, nemluvû o tom, Ïe mezi vámi ãtyfiicet rokÛ Ïiju. Od chvíle, kdy jsem pfii‰el do Howbutkeru, jsem zasvûcen˘ do v‰eho, co se t˘ká kohokoli z vás. Ve‰kerá tajemství, která byste snad skr˘vali, by uÏ vy‰la na povrch. Já vás v‰echny znám.“ Krátce pfiivfiela víãka, v jejichÏ sépiovû zabarven˘ch vráskách se zfietelnû zraãila únava. KdyÏ opût oãi otevfiela, byl její pohled nûÏn˘ a zraãila se v nûm náklonnost. „Amosi mÛj drah˘, vy jste vstoupil do na‰eho Ïivota, kdyÏ uÏ byly na‰e Ïivotní pfiíbûhy rozehrány. Poznal jste nás v na‰em nejlep‰ím období, kdy v‰echny smutné a tragické skutky byly za námi a my jsme Ïili s jejich dÛsledky. Zkrátka, chci Rachel u‰etfiit stejn˘ch chyb, kter˘ch jsem se dopustila já, a stejného, nevyhnutelného utrpení v jejich dÛsledku. Nehodlám ji ponechat napospas toliverskému prokletí.“ „Toliverskému prokletí?“ Amos popla‰enû zamrkal. Takov˘ v˘stfiední jazyk se jí vÛbec nepodobal. Napadlo ho, jestli jí vûk skuteãnû neovlivnil my‰lení. „V Ïivotû jsem o Ïádném toliverském prokletí nesly‰el ani o nûm neãetl.“ „Pfiesnû to mám na mysli,“ pfiik˘vla a obdafiila ho sv˘m charakteristick˘m úsmûvem – pouh˘m povytaÏením rtÛ nad zuby, které na rozdíl od jeho vlastních ãi od zubÛ jejích vrstevníkÛ nezeÏloutly do odstínu kláves na starém pianu. Stále se odmítal vzdát. „Tak dobrá, a co tyto dÛsledky?“ namítl. „Vlastnila jste – nebo vytvofiila – úplné bavlníkové impérium. Va‰emu manÏelovi Olliemu DuMontovi patfiil jeden z nejlep‰ích obchodních domÛ v Texasu a spoleãnost Percyho Warwicka se drÏí na seznamu 14
POSELSTVÍ RÒÎÍ
nejbohat‰ích americk˘ch firem Fortune 500 uÏ desítky let. Rád bych vûdûl, jaké ‚smutné a tragické skutky‘ vedly k tûmto dÛsledkÛm.“ „Musíte mi vûfiit,“ odpovûdûla a napfiímila se v ramenou. „Toliverské prokletí existuje a ovlivnilo nás v‰echny. Percy si ho dobfie uvûdomuje. A aÏ Rachel ukáÏu dÛkazy jeho nesporné existence, uvûdomí si to také.“ „Zanechala jste jí spoustu penûz,“ pokraãoval, neochotn˘ se vzdát. „Dejme tomu, Ïe zakoupí pozemky nûkde jinde a vybuduje dal‰í Somerset, kde zapustí kofieny nová dynastie ToliverÛ. Nebude tohle... prokletí, o kterém mluvíte, pÛsobit dál?“ V oãích se jí zablesklo cosi nerozlu‰titelného. Ret se stáhl utajovanou hofikostí. „Dynastie pfiedpokládá syny a dcery, kter˘m se pfiedává pochodeÀ pfiedkÛ. V tomto ohledu Toliverové nikdy Ïádnou dynastií nebyli, coÏ vám ve va‰ich uãebnicích historie patrnû uniklo.“ Její slova byla silnû ironická. „Ne, to prokletí dál pÛsobit nebude. Jakmile se pfietne pupeãní ‰ÀÛra k plantáÏi, prokletí pomine. Îádná pÛda kdekoli jinde nebude mít sílu vyÏdímat z nás to, co Somerset. Rachel nikdy nezaprodá svou du‰i, jako jsem to kvÛli rodinné pÛdû udûlala já.“ „Vy jste za Somerset zaprodala du‰i?“ „Ano, mnohokrát. Rachel také. Já ji od tûchto sklonÛ osvobozuju.“ PoraÏenû se schoulil do kfiesla. Zaãínal si myslet, Ïe mu uniklo pár kapitol z té historie. Pokusil se o poslední argument. „Mary, tenhle dodatek k závûti pfiedstavuje va‰e rozlouãení s lidmi, které milujete. Uvûdomte si, jak mÛÏe ovlivnit Racheliny vzpomínky na vás, ale i její vztahy s Percym, kdyÏ její dûdictví bude patfiit jemu. Opravdu si pfiejete, aby si lidé pamatovali, Ïe va‰e poslední rozlouãení bylo právû takové?“ „Podstoupím riziko, Ïe si to mylnû vyloÏí,“ odpovûdûla, ale zdálo se, jako by ochabla. „Vím, jak moc máte Rachel rád. A vím, Ïe si myslíte, Ïe jsem ji zradila. Nezradila jsem ji, Amosi. Zachránila jsem ji. KéÏ bychom dnes mûli ãas, abych vám vysvûtlila, co tím mám na mysli, jenÏe my ho zkrátka nemáme. Musíte vûfiit, Ïe vím, co dûlám.“ Sepjal nad dokumentem ruce. „Mám cel˘ zbytek dne voln˘. Susan v‰echny mé odpolední schÛzky pfieloÏila. Mám k dispozici ve‰ker˘ ãas na to, abyste mi vysvûtlila, oã tady jde.“ Natáhla se pfies psací stÛl a pfiekryla jeho vyzáblé, kostnaté ruce ‰tíhlou rukou protkanou modr˘mi Ïilkami. „Vy ho moÏná máte, mÛj drah˘, ale já ne. Myslím, Ïe teì by byla vhodná chvíle, abyste si pfieãetl dopis v druhé obálce.“ 15
L E I L A M E A C H A M O VÁ
Letmo pohlédl na bílou obálku, kterou pfiedtím odloÏil stranou od té s dodatkem k závûti. „Tu si pfieãtûte nakonec,“ vyzvala ho, hned jak ji pfiivítal. Náhle – s pronikav˘m zábleskem tu‰ení – pochopil proã. Srdce se mu málem zastavilo, kdyÏ obálku otoãil a pfieãetl si adresu odesilatele. „Lékafiská klinika v Dallasu,“ zamumlal; vnímal, Ïe Mary odvrátila hlavu a pohrává si prsty s perlov˘m náhrdelníkem od svého manÏela Ollieho, kter˘ jí aÏ do své smrti daroval kaÏd˘ rok k v˘roãí svatby dal‰í perlu. Bylo jich teì padesát dva, velk˘ch jako kolibfií vajíãka; ‰ÀÛrka dokonale doplÀovala zelen˘ bavlnûn˘ kost˘mek s v˘stfiihem bez límeãku. Právû na tyto perly upfiel pohled, kdyÏ dopis doãetl; zvednout oãi k jejímu obliãeji nedokázal. „Metastázující karcinom ledviny,“ zasípal a vystoupl˘ ohryzek mu poskoãil nahoru a dolÛ. „A nedá se s tím nûco dûlat?“ „Ach, jako obyãejnû,“ odpovûdûla a sáhla po sklenici s vodou. „Operace, chemoterapie a ozafiování. JenÏe to v‰echno by jen prodlouÏilo mé dny, nikoli Ïivot. Rozhodla jsem se léãbu nepodstoupit.“ Zmocnil se ho Ïal, palãiv˘ jako kyselina. OdloÏil br˘le, zavfiel oãi a stiskl si kofien nosu, aby zadrÏel slzy. Mary nemá ráda sentimentální v˘jevy. Nyní pochopil, co dûlala v Dallasu poslední mûsíc kromû toho, Ïe zafiizovala prodej Toliver Farms. Nikdo o tom nemûl ponûtí – ani její pranetefi, nejdávnûj‰í pfiítel Percy, Sassie, která se jí uÏ pfies ãtyfiicet let stará o domácnost, ãi její oddan˘ star˘ právník... – nikdo z tûch, kdo ji milují. Jak typické pro Mary – neukázat kartu aÏ do poslední chvíle! Opût si nasadil br˘le a pfiimûl se pohlédnout jí do oãí – do oãí, které mu navzdory okolním vráskám stále pfiipomínaly barvy jarních lístkÛ tfipytících se pod kapkami de‰tû. „Jak dlouho?“ zeptal se. „Dávají mi tfii t˘dny... moÏná.“ Amos prohrál boj se sv˘m Ïalem a otevfiel zásuvku, kde mûl rezervní kapesníky. „PromiÀte, Mary,“ omluvil se a pfiitiskl si k oãím velk˘ kapesník z bílého batistu, „ale je toho na mû moc najednou...“ „Já vím, Amosi,“ pfiitakala pfiekvapivû rychle. Zavûsila hÛlku na opûradlo a obe‰la stÛl. Jemnû si pfiitáhla jeho hlavu k hrudi. „Víte dobfie, Ïe tenhle den..., kdy se musíme rozlouãit, musel pfiijít. KoneckoncÛ jsem o patnáct let star‰í neÏ vy...“ Stiskl jí ruku, tak ‰tíhlou a kfiehkou. Kdy se z ní vlastnû stala ruka staré Ïeny? Pamatoval se, jak je‰tû mívala hladkou pleÈ bez poskvrny. „Víte, Ïe si pofiád pamatuju, kdy jsem vás spatfiil poprvé?“ zeptal se s pevnû zavfien˘ma oãima. „Bylo to v obchodním domû DuMont. 16
POSELSTVÍ RÒÎÍ
Sestupovala jste po schodech v tmavomodr˘ch ‰atech a vlasy vám záfiily pod lustrem jako ãern˘ satén.“ Cítil, jak se nad jeho holou hlavou usmívá. „Pamatuju si to také. Vy jste mûl na sobû je‰tû vojenskou uniformu. Dozvûdûl jste se tenkrát, kdo je William, a pfii‰el jste si zjistit, co je to za lidi, kvÛli kter˘m takov˘ chlapec uteãe z domova. Musím fiíct, Ïe jste vypadal dost ohromenû.“ „Úplnû mû to vyvedlo z míry.“ Políbila ho na temeno a pustila ho. „VÏdycky jsem byla vdûãná za na‰e pfiátelství, Amosi. Chci, abyste to vûdûl,“ dodala a vrátila se ke svému kfieslu. „Jak víte, nepatfiím k tûm, co si hrajou na city, ale den, kdy jste se zatoulal do na‰eho v˘chodotexaského mûsteãka, byl jedním ze ‰Èastnûj‰ích dnÛ mého Ïivota.“ Amos zatroubil do kapesníku. „Dûkuju vám, Mary. Musím se je‰tû zeptat: Percy ví... o va‰em zdravotním stavu?“ „Je‰tû ne. Jemu a Sassii to povím, aÏ se vrátím z Lubbocku. Zafiídím pak také v‰echno ohlednû pohfibu. Kdybych to udûlala dfiív, zpráva o mém blíÏícím se konci by se roznesla po celém mûstû, dfiív neÏ bych vyjela z parkovi‰tû. Objednala jsem taky pracovníky hospice, aby se dostavili t˘den po mém návratu. Do té doby bych byla ráda, aby moje nemoc zÛstala na‰ím tajemstvím.“ Pfiehodila si pfies rameno fiemínek kabelky. „A teì uÏ musím jít.“ „Ne, ne!“ protestoval a vyhoupl se z kfiesla. „Je dost ãasu.“ „Ne, Amosi, je pozdû.“ Sáhla si za krk a odepnula náhrdelník. „Ty perly jsou pro Rachel,“ fiekla a poloÏila ‰ÀÛrku na psací stÛl. Byla bych ráda, abyste jí je pfiedal. Vhodn˘ ãas poznáte sám.“ „Proã jí je nedáte sama pfii va‰em setkání?“ zeptal se a v hrdle ho pálilo. Mary jako by se bez perel zmen‰ila, zestárla a odhalila cizím zrakÛm. Od Ollieho smrti pfied dvanácti lety ji bez nich bylo vidût jen zfiídkakdy. Nosila je v‰ude, ke kaÏdému obleãení. „MoÏná by je po na‰em rozhovoru nepfiijala, Amosi, a co bych si pak s nimi poãala? Nesmíme to ponechat na uváÏení nûjak˘ch doktorÛ. Uschovejte je u sebe, dokud Rachel nebude pfiipravená. Ty perly jsou v‰e, co ode mû bude mít ze Ïivota, kter˘ oãekávala.“ S bu‰ícím srdcem obûhl kolem stolu. „Dovolte mi, abych do Lubbocku zajel s vámi,“ prosil. „Dovolte mi b˘t s vámi, aÏ jí to budete oznamovat.“ „Ne, drah˘ pfiíteli. Kdyby se to zvrtlo, va‰e pfiítomnost by mohla zkomplikovat dal‰í vztahy mezi vámi dvûma. Rachel musí vûfiit, Ïe jste 17
L E I L A M E A C H A M O VÁ
nestrann˘. Bude vás potfiebovat. AÈ to dopadne jakkoli, vÏdycky vás bude potfiebovat.“ „Rozumím,“ pfiitakal a hlas se mu zlomil. Podala mu ruku a on pochopil, Ïe si pfieje, aby se rozlouãili uÏ nyní. V pfií‰tích dnech se jim pfiíleÏitost k rozlouãení v soukromí uÏ nemusí naskytnout. Sevfiel její chladnou dlaÀ sv˘ma kostnat˘ma rukama a oãi se mu zalily slzami, navzdory rozhodnutí zachovat i v tuto chvíli dÛstojnou úroveÀ, na jaké Mary Ïila cel˘ Ïivot. „Sbohem, Mary,“ hlesl. Uchopila vycházkovou hÛlku. „Sbohem, Amosi. Postarejte se místo mû o Rachel a Percyho.“ „Vy víte, Ïe se postarám.“ Pfiik˘vla a on sledoval, jak si hÛlkou vyÈukává cestu ke dvefiím. Opût se snaÏila o to nádherné drÏení tûla, pro ni tak typické. Otevfiela dvefie, a aniÏ se ohlédla zpátky, maliãko mu zamávala pfies rameno. Nato vy‰la ven a zavfiela za sebou.
18
Kapitola druhá
Amos mlãky stál, zíral strnule do prázdna a nechával slzy stékat po tváfii. Po chvíli si ztûÏka povzdechl, zamkl dvefie kanceláfie a vrátil se k psacímu stolu, kde perly peãlivû zabalil do ãistého kapesníku. Byly chladné a lesklé. Mary je musela nechat nedávno vyãistit. Na dotek nepocítil Ïádn˘ olej a ani Ïádnou stopu po Mary. AÏ skonãí s prací, vezme je domÛ a uschová je pro Rachel do vyfiezávané schránky na dopisy, coÏ byla jediná památka, kterou si ponechal po matce. Povolil si kravatu, rozepnul límeãek a ‰el si do vedlej‰í koupelny opláchnout obliãej. KdyÏ si ho osu‰il ruãníkem, nakapal si do oãí kapky pfiedepsané na unavené oãi. Vrátil se ke stolu a stiskl tlaãítko domácího telefonu. „Susan, vezmûte si odpoledne volno. Vyvûste cedulku ZAV¤ENO a telefon pfiepojte na hlasovou schránku.“ „Jste v pofiádku, Amosi?“ „Naprosto.“ „A Mary Toliverová DuMontová – také?“ „Také je v pofiádku.“ Samozfiejmû mu nevûfiila, ov‰em on spoléhal na sekretáfiku, která u nûj pracuje uÏ dvacet let, Ïe se s nik˘m nebude bavit o svém podezfiení, Ïe s jejím zamûstnavatelem a Mary není cosi v pofiádku. „UÏijte si pfiíjemné odpoledne.“ „Tak dobrá... Na shledanou zítra.“ „Ano, na shledanou zítra.“ Zítra. Dûlalo se mu zle pfii pomy‰lení, co ten den pfiinese Rachel, která právû teì bezpochyby dohlíÏí na bavlníková pole, o nichÏ se domnívá, Ïe jí jednoho dne budou patfiit. Zítra v‰echno skonãí – v‰echno, ãemu zasvûtila svÛj dospûl˘ Ïivot. Je jí teprve devûtadvacet a brzy má b˘t bohatá. Mohla by zaãít znovu – pokud nebude pfiíli‰ zniãená –, ov‰em to by bylo mimo Howbutker, mimo budoucnost, kterou si 19
L E I L A M E A C H A M O VÁ
pfiedstavoval pro sebe, aÏ tu nebude Percy, poslední ze tfií pfiátel tvofiících jedinou rodinu, kterou kdy znal. Percyho vnuka Matta bral jako svého synovce, ale aÏ se Matt oÏení, jeho manÏelka moÏná bude mít svou pfiedstavu, jak má její rodina zaplnit prázdno po Olliem, Mary a Percym. Rachel je v‰ak nûco jiného. ZboÏÀovala ho stejnû jako on ji a její dÛm by mu byl vÏdy otevfien. Jeho staromládenecké srdce se proto tû‰ilo, Ïe se Rachel rozhodne Ïít v Howbutkeru, usadí se v Toliverském sídle, bude udrÏovat Maryin odkaz, vdá se a pfiivede na svût dûti, které on bude na sklonku Ïivota milovat a h˘ãkat. Zítra tohle v‰echno skonãí i pro nûj. TûÏce si povzdechl a otevfiel dvífika pfiíborníku. Nikdy nepil alkohol pfied ‰estou hodinou veãer, a i pak to byly nejv˘‰ dvû sklenky skotské fiedûné dvojnásobnou dávkou sody. Dnes vytáhl ze skfiíÀky láhev, vylil vodu ze sklenice a bez váhání ji do poloviny naplnil whisky Johnnie Walker Red. Se sklenicí v ruce pfiistoupil k francouzskému oknu s v˘hledem na mal˘ dvorek h˘fiící v˘chodotexask˘mi letniãkami. Kamennou zídku obrÛstaly rÛÏové prvosenky, modré olovûnce, fialové lantány a Ïluté potoãnice. Zahradu navrhl syn zakladatele firmy Charles Waithe tak, aby slouÏila jako útoãi‰tû pro klid du‰e, kde lze pozapomenout na skliãující pracovní povinnosti. Dnes tato terapie nezabírala, spí‰ vyvolávala vzpomínky, které Maryina náv‰tûva podnítila. Vzpomínal na den, kdy se tehdy padesátilet˘ Charles odvrátil od tohoto okna a zeptal se ho, jestli by nemûl zájem o pozici mlad‰ího partnera ve firmû. Ohromilo ho to, nadchlo. Nabídka pfii‰la poté, co v uplynul˘ch osmaãtyfiiceti hodinách vûnoval svÛj lístek na vlak Williamu Toliverovi, uvidûl na schodech Mary a seznámil se s jejím – v mûsteãku prominentním – manÏelem a s neménû vlivn˘m Percym Warwickem. V‰e se událo tak rychle, Ïe se mu stále je‰tû toãila hlava pfii pomy‰lení, jak k nûmu byl osud laskav˘ a zúroãil jeho rozhodnutí rozlouãit se s jízdenkou na vlak tím, Ïe mu splnil sny – získal zamûstnání v oboru, místo, které mohl naz˘vat domovem, a pfiátele, ktefií ho pfiivinuli k hrudi. V‰e se pfiihodilo jednoho ãasného fiíjnového rána roku 1945. Právû ho propustili z armády, Ïádná práce se na obzoru ner˘sovala, nemûl kam povûsit klobouk a byl na cestû do Houstonu za sestrou, kterou sotva znal, kdyÏ vlak krátce zastavil u mûsteãka, nad jehoÏ nádraÏím se stkvûl poutaã: VÍTEJTE V HOWBUTKERU, SRDCI TEXASK¯CH BOROV¯CH LESÒ. Zrovna kdyÏ vystoupil, aby si protáhl nohy, pfiibûhl 20