Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 5
Hotel Panama (1986)
H
enry Lee nehybnû stál a zíral na vchod hotelu Panama. Nejdfiív se srotilo nûkolik zvûdavcÛ okukujících televizní ‰táb, ale postupnû pfiibyli nakupující, turisté a nûkolik pankáãÛ z ulice. Nikdo nevûdûl, co se vlastnû dûje. Uprostfied davu postával Henry, v kaÏdé ruce igelitku. Mûl pocit, jako by vycházel z nûjakého dlouho zapomenutého snu, kter˘ se mu zdával jako malému chlapci. Starou dominantu Seattlu nav‰tívil v Ïivotû jen dvakrát. Poprvé v roce 1942, kdyÏ mu bylo teprve dvanáct. S oblibou tu dobu naz˘val „váleãná léta“. I tehdy pfiedstavoval staromládeneck˘ hotel bránu mezi ãínskou ãtvrtí a japonskou ãtvrtí Nihonmaãi. Byly to dvû základny ve starosvûtském konfliktu, v nûmÏ spolu ãín‰tí a japon‰tí emigranti sotva promluvili, zatímco jejich dûti, narozené uÏ v Americe, si v ulicích spoleãnû hrály na schovávanou. Hotel b˘val vÏdycky v˘znamn˘m místem, kde se lidé setkávali, kde on kdysi potkal lásku svého Ïivota. Podruhé to bylo dnes. V roce 1986, o kolik, o více neÏ ãtyfiicet let pozdûji? Zastavil se a poãítal léta, jak se mu nofiila z pamûti. KoneckoncÛ, mezi tûmito dvûma náv‰tûvami probûhl cel˘ jeho Ïivot. SÀatek. Narození nevdûãného syna. Rakovina a pohfieb. Ethel mu hroznû chybûla. Byla uÏ ‰est mûsícÛ po smrti. Nest˘skalo se mu po ní ale tak moc, jak by si ãlovûk myslel, tak hroznû, jak by to mohlo vypadat. Vlastnû to byla spí‰ taková ti-
Hotel na rohu hofikosti - zlom
6
23.2.2011
21.46
Stránka 6
JAMIE FORD
chá úleva. Byla na tom ‰patnû – ne, víc neÏ ‰patnû. Rakovina kostí ji zcela ochromila. Vlastnû nás oba, pomyslel si. Posledních sedm let ji Henry krmil, koupal, a kdyÏ bylo tfieba, pomáhal jí i na toaletu. Staral se o ni ve dne v noci, dvacet ãtyfii hodin sedm dní v t˘dnu. Syn Marty byl pfiesvûdãen˘, Ïe by ji mûli dát do ústavu, ale to by Henry nikdy nedopustil. „Ne dokud budu Ïít,“ oznámil odhodlanû. Nejen proto, Ïe je âíÀan (aãkoli to byla dÛleÏitá souãást jeho postoje). Konfuciánsk˘ ideál úcty k rodiãÛm v nûm byl hluboko zakofienûn˘, Henryho generace se ho nedokázala jen tak zbavit. Byl vychovan˘ tak, aby se o své drahé postaral. OdloÏit nûkoho do ústavu pro nûho bylo nepfiijatelné. Marty nemohl nikdy pochopit, Ïe po Ethel zÛstala v jeho Ïivotû obrovská mezera, Ïe se bez ní cítí osamûl˘ a prostupuje ho chlad. Roky proudily jako krev z rány, která se nikdy nezahojí. Teì je pryã navÏdycky. KdyÏ zemfiela, Henry jí vystrojil tradiãní ãínsk˘ pohfieb s dary, pfiikr˘vkami na vûãnost a modlitebními obfiady, které trvají nûkolik dní. Prosadil to i pfies Martyho názor, Ïe nejlep‰í je kremace. Syn je velice moderní. Chodí k psychologovi a s matãinou smrtí se vyrovnává pfies nûjakou podpÛrnou skupinu na internetu, aÈ uÏ je to cokoli. Hovofiit s nûk˘m online pfiipadalo Henrymu jako nemluvit s nik˘m a s tím mûl bohaté zku‰enosti ze skuteãného Ïivota. Takov˘ Ïivot je velmi osamûl˘, skoro tak osamûl˘ jako hfibitov Lake View, kde Ethel uloÏil. Má teì nádhern˘ v˘hled na jezero Washington a v sousedství odpoãívají ostatní v˘znamní ãín‰tí obyvatelé Seattlu, tfieba Bruce Lee a jeho syn Brandon. Ale nakonec kaÏd˘ z nich leÏí v samostatném hrobû. NavÏdycky sám. NezáleÏí na tom, kdo je okolo. Popovídat si s nik˘m nemÛÏou. KdyÏ se snesl veãer, a pfiicházel pravidelnû, Henry si s manÏelkou povídal, ptal se jí, jak˘ mûla den. Samozfiejmû mu nikdy neodpovûdûla. „Nejsem blázen,“ prohodil do prázdna, „jen nemám pfiedsudky. âlovûk nikdy neví, kdo poslouchá.“
Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 7
HOTEL NA ROHU HO¤KOSTI A ·TùSTÍ
7
Potom se vûnoval péãi o ãínskou palmu a ostatní pokojové rostliny, jejichÏ zahnûdlé listy si stûÏovaly na mûsíce zanedbávání. Teì na nû mûl zase ãas. Mohl se starat o nûco, co bude pro zmûnu sílit. Obãas se zamyslel nad statistikou. Ne nad úmrtností nemocn˘ch s rakovinou, to by se t˘kalo Ethel. UvaÏoval o sobû v ãase, kter˘ má podle statistick˘ch tabulek vymûfien˘. Je mu teprve padesát ‰est, je vlastnû je‰tû docela mlad˘. Ale v ãasopise Newsweek si pfieãetl, Ïe pokud ãlovûk jeho vûku zÛstane bez partnera, zdraví se mu zaãne zhor‰ovat. MoÏná uÏ mu tikají hodiny. Nebyl si jist˘, protoÏe kdyÏ Ethel zemfiela, ãas se rázem zpomalil, hodiny nehodiny. Ve firmû Boeing se dohodl, Ïe pÛjde do pfiedãasného dÛchodu, teì mûl v‰echen ãas na svûtû a nikoho, s k˘m se o nûj dûlit. Nemûl s k˘m zajít za chladného podzimního veãera do pekafiství Mon Hei pro tradiãní mrkvové peãivo jüt-peng. Místo toho tu stál sám v davu cizích lidí. âlovûk mezi Ïivoty, kter˘ znovu stojí pfied hotelem Panama. Vy‰el po popraskan˘ch schodech z bílého mramoru, díky nimÏ vypadal hotel jako kompromis ve stylu art deco. Zdálo se, Ïe stejnû jako Henry i tenhle podnik uvízl mezi dvûma svûty. Pfiesto Henry cítil nervozitu a vzru‰ení, stejnû jako kdyÏ byl je‰tû chlapec a procházel kolem. KdyÏ vy‰el z videopÛjãovny na South Jackson, zaslechl nûjak˘ ruch. Nejdfiív si myslel, Ïe do‰lo k nehodû, lidé se srocovali do poãetného davu. Ale nehoukaly sirény, nevidûl blikající majáky. Jen lidi proudící k hotelu jako pfiíliv, zvedali nohy a posunovali je kupfiedu, krok za krokem. KdyÏ se ocitl na místû, v‰iml si televizního ‰tábu a ve‰el za ním dovnitfi. Dav se pfied svûtly kamer zdvofiile rozestupoval a uvolÀoval cestu. Henry se drÏel hned za ‰tábem a pomalu sunul nohy po zemi, aby nûkomu ne‰lápl na nohu a nûkdo ne‰lápl na nûho. Zezadu cítil tlak davu. Nahofie na schodi‰ti, vlastnû uÏ v hale, se objevila majitelka hotelu a oznámila: „Ve sklepû jsme nûco na‰li.“
Hotel na rohu hofikosti - zlom
8
23.2.2011
21.46
Stránka 8
JAMIE FORD
Co mohli najít? Îe by nûjaké tûlo? Nebo drogovou laboratofi? Ne, kdyby se hotel stal místem ãinu, byly by v‰ude kolem nataÏené policejní pásky. NeÏ se objevil nov˘ majitel, hotel v roce 1950 zatloukli a v následujících letech se stala ãínská ãtvrÈ vstupní branou pro tchongy – gangy z Hongkongu a Macaa. Bloky domÛ jiÏnû od King Street pÛsobily pfies den aÏ k˘ãovitû ne‰kodnû. Stopy po kulkách a smetí na chodnících mohl ãlovûk vût‰inou pfiehlédnout, turisté si prohlíÏeli pfiedev‰ím zdobnou architekturu z minulé éry. Dûti v barevn˘ch vestách a ãepicích zajímalo na v˘letech pfiedev‰ím voÀavé jídlo a pastelky ve v˘lohách. V noci ale ovládli ulice i prÛchody drogoví dealefii a vyhublé postar‰í prostitutky. Pfii pfiedstavû, Ïe by se z téhle ikony jeho dûtství mohlo stát kokainové doupû, ho zaplavila melancholie, jakou cítil, kdyÏ drÏel Ethel za ruku a díval se, jak naposledy dlouze a pomalu vydechuje. Zdá se, Ïe cenné vûci mizejí a uÏ se nevracejí. Sundal si klobouk a zaãal se jím ovívat, zezadu cítil tlaãící se dav. Blesky pfiestaly na chvíli záfiit. Vytáhl se na ‰piãky a vykoukl pfies rameno vysokého novináfie pfied sebou. Nová majitelka hotelu, ‰tíhlá bûlo‰ka, o nûco mlad‰í neÏ on, pfii‰la ke schodÛm a v ruce drÏela... de‰tník? Otevfiela ho a Henrymu se pfii tom pohledu rozbu‰ilo srdce. Byl to japonsk˘ sluneãník vyroben˘ z bambusu, bíloãerven˘, na nûm oranÏov˘ kapr koi, kter˘ vypadal jako obrovská zlatá rybka. KdyÏ majitelka hotelu zamávala sluneãníkem pfied kamerami, zvedl se nános prachu. Dva muÏi pfiinesli velk˘ lodní kufr s nálepkami z rÛzn˘ch pfiístavÛ od Seattlu po Yokohamu a Tokio. Z boku na nûm bylo velk˘mi bíl˘mi písmeny napsáno jméno ·imizu. Kufr pro zvûdavé pfiihlíÏející otevfieli. Uvnitfi bylo obleãení, alba fotografií a star˘ elektrick˘ vafiiã na r˘Ïi. Majitelka vysvûtlila, Ïe ve sklepû objevili majetek asi tfiiceti sedmi japonsk˘ch rodin. Byla pfiesvûdãená, Ïe je pronásledovali a potom nûkam deportovali. Jejich majetek zÛstal
Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 9
HOTEL NA ROHU HO¤KOSTI A ·TùSTÍ
9
uloÏen˘, vznikla tak vlastnû neporu‰ená ãasová schránka z váleãn˘ch let. Henry mlãky sledoval, jak pfiiná‰ejí dfievûné bedny a koÏené kufry a dav hlasitû obdivuje kdysi cenné pfiedmûty, které se v nich ukr˘valy. Bílé obfiadní ‰aty, za‰lé stfiíbrné svícny, piknikov˘ ko‰ík, pfiedmûty, jeÏ pokryl prach a víc neÏ ãtyfiicet let se jich nikdo nedotkl. ZÛstaly tu pfiipravené na ‰Èastnûj‰í doby, ale ty nepfii‰ly. âím víc Henry uvaÏoval o star˘ch cetkách a zapomenut˘ch pokladech, tím víc myslel na to, Ïe by se mezi vûcmi z jiné doby, které si nikdo nevyzvedl, mohlo ukr˘vat i jeho zlomené srdce. Zatluãené ve sklepû hotelu urãeného k demolici. Ztracené, ale nikdy ne zcela zapomenuté.
Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 10
Marty Lee (1986)
H
enry nechal lidi shromáÏdûné u hotelu Panama za sebou a vykroãil k domovu na Beacon Hill. Nemûl sice v˘hled na Rainier Avenue, ale Ïil ve slu‰ném sousedství mimo ãínskou ãtvrÈ. Bydlel v podsklepeném domku se tfiemi loÏnicemi, sklep v‰ak zÛstával i po v‰ech tûch letech nedokonãen˘. Chtûl ho dodûlat, aÏ Marty odejde na vysokou ‰kolu, ale Ethelin stav se velice zhor‰il a peníze na‰etfiené na stáfií protekly úãty za léãení. Tak to bylo témûfi deset let. Ke konci, právû vãas, jim pomohl program Medicaid, pokryl by i náklady na pobyt v ústavu, ale Henry svÛj slib dodrÏel, staral se o manÏelku ve zdraví i v nemoci. Kromû toho, kdo by chtûl trávit poslední dny v nûjakém státním zafiízení, které vypadá jako vûzení a v‰ichni tam Ïijí v celách odsouzencÛ na smrt? NeÏ si staãil Henry na tu otázku odpovûdût, Marty zaklepal dvakrát na pfiední dvefie a hned ve‰el. Pozdravil ho obvykl˘m: „Jak se vede, tati,“ a okamÏitû zamífiil do kuchynû. „Hned pÛjdu, nevstávej, potfiebuju se jen nûãeho napít, od Capitol Hill jsem bûÏel. Trocha pohybu, ví‰, taky bys mûl se sebou trochu nûco dûlat, myslím, Ïe od mamãiny smrti jsi pfiibral.“ Henry sklopil pohled k pasu a ztlumil televizi. âekal, jestli nebude ve zprávách zmínka o dne‰ním objevu v hotelu Panama, ale nic nezaslechl. Zfiejmû byl ten den na události bohat˘. V klínû mûl alba s fotografiemi a nûkolik ‰kolních roãenek.
Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 11
HOTEL NA ROHU HO¤KOSTI A ·TùSTÍ
11
Byly na nich skvrny a byly cítit plísní, v nedodûlaném sklepû se kondenzoval vlhk˘ mofisk˘ vzduch. Od pohfibu s Martym moc nemluvili. Syn dokonãoval studia chemie na univerzitû v Seattlu, coÏ bylo dobfie, musel se soustfiedit na uãení a nemûl ãas pfiem˘‰let o jin˘ch vûcech. JenomÏe kvÛli ‰kole zÛstával mimo Henryho Ïivot, coÏ se dalo snést, dokud Ethel Ïila. Teì v‰ak byla propast v Henryho Ïivotû je‰tû daleko vût‰í – jako kdyÏ ãlovûk stojí na jedné stranû kaÀonu, kfiiãí a ãeká na ozvûnu, ale ta nepfiichází. KdyÏ se Marty zastavil doma, zdálo se, Ïe si potfiebuje jen vyprat, um˘t auto nebo vyrazit z otce nûjaké peníze. Henry mu je vÏdycky ochotnû dal, aniÏ projevil rozmrzelost. Pomáhat Martymu s placením ‰koly pro nûj pfiedstavovalo druhé bitevní pole, péãe o Ethel byla tím prvním. Marty mûl sice malé stipendium, ale i tak potfieboval studentskou pÛjãku, aby ‰kolné zaplatil. Henry ode‰el ze zamûstnání u firmy Boeing do pfiedãasného dÛchodu, aby se mohl starat o Ethel, takÏe na papífie mûl spoustu penûz. Na první pohled vypadal bohat˘. Marty pocházel z rodiny se slu‰n˘m bankovním úãtem, jenomÏe ti, kdo mu poskytli pÛjãku na vzdûlání, nemuseli platit za lékafiskou péãi. KdyÏ Ethel zemfiela, zb˘valo uÏ jen na slu‰n˘ pohfieb. Martymu ten v˘daj pfiipadal zbyteãn˘. Henry synovi nefiekl o druhé hypotéce, kterou si vzal, aby mohl Marty studovat dál, kdyÏ studentské pÛjãky vyschly. Proã mu dûlat starosti? Proã ho vystavovat stresu? ·kola je i tak dost nároãná. Stejnû jako v‰ichni ostatní dobfií rodiãe i on chtûl pro syna to nejlep‰í, i kdyÏ spolu moc nemluvili. Henry si prohlíÏel alba, vybledlé vzpomínky na své ‰kolní dny, hledal nûkoho, koho nikdy nenajde. SnaÏím se neÏít v minulosti, pomyslel si, ale kdo ví, obãas minulost Ïije ve mnû. Zvedl oãi od fotografií a vidûl, jak Marty pfiichází s velkou sklenicí ledového zeleného ãaje. Na chvíli se posadil na pohovku, potom se pfiesunul do matãina koÏenkového houpací-
Hotel na rohu hofikosti - zlom
12
23.2.2011
21.46
Stránka 12
JAMIE FORD
ho kfiesla pfiímo proti otci. Ten se cítil lépe, kdyÏ na Ethelinû místû nûkoho vidûl. „Tohle uÏ je poslední zbytek ledového ãaje?“ zeptal se Henry. „Jo,“ odpovûdûl Marty, „poslední sklenici jsem nechal tobû, tati.“ Postavil ji na nefritov˘ tácek. Na Henryho dolehlo, jak od pohfibu zestárl a zcyniãtûl. To ne Marty, to on sám potfiebuje víc mezi lidi. Dne‰ek moÏná pfiedstavuje dobr˘ zaãátek. Pfiesto ze sebe dokázal vysoukat jen: „Dûkuju ti.“ „PromiÀ, Ïe jsem za tebou poslední dobou moc nechodil, mûl jsem spoustu práce se státnicemi, taky jsem nechtûl promarnit ty tûÏce vydûlané peníze, které jste s mamkou platili, abyste mû udrÏeli na ‰kole.“ Teì Henry provinile zrudl. Staré topení se s cvaknutím vypnulo. „Vlastnû jsem ti pfiinesl mal˘ dÛkaz, jak si toho váÏím.“ Marty mu podal ãervenou obálku laj-se se zlatou peãetí. Henry uchopil dárek obûma dlanûmi. „Obálka s penûzi pro ‰tûstí? Vrací‰ mi je?“ Syn se usmál a povytáhl oboãí. „Sv˘m zpÛsobem.“ NezáleÏelo na tom, co to je, Henryho synova pozornost zahanbila. Dotkl se zlacené peãetû. Byla na ní kantonská postaviãka ztûlesÀující úspûch. Uvnitfi obálky byl sloÏen˘ list papíru, Martyho závûreãné vysvûdãení. V‰echny pfiedmûty zvládl na v˘bornou. „Promuju summa cum laude, to znamená s pochvalou.“ Rozhostilo se ticho, bylo sly‰et jen huãení ztlumené televize. „Není ti nic, tati?“ Henry si hfibetem mozolnaté dlanû otfiel koutek oka. „MoÏná si pfií‰tû pÛjãím já od tebe,“ odpovûdûl. „Kdybys chtûl nûkdy dodûlat vysokou ‰kolu, moc rád ti pomÛÏu, tati, zajistím ti stipendium.“ Stipendium. To slovo mûlo pro Henryho zvlá‰tní v˘znam nejen proto, Ïe on sám vysokou ‰kolu nedokonãil, i kdyÏ i s tím to jistû souviselo. V roce 1949 z univerzity ode‰el a pfiihlásil se
Hotel na rohu hofikosti - zlom
23.2.2011
21.46
Stránka 13
HOTEL NA ROHU HO¤KOSTI A ·TùSTÍ
13
do kurzu pro projektanty, kter˘ pofiádala firma Boeing. Byla to úÏasná pfiíleÏitost, ale v hloubi du‰e Henry vûdûl, Ïe ‰koly nechal z jiného dÛvodu. Mûl velké potíÏe mezi ostatní zapadnout. Po v‰ech tûch letech mu zÛstal pocit izolace. Ne‰lo ani o to, Ïe ho spoluÏáci odmítali mezi sebe pfiijmout, spí‰ on se stranil jich. Zadíval se na roãenku ze ‰esté tfiídy a vybavilo se mu v‰echno, co na ‰kole miloval i nenávidûl. V my‰lenkách mu poletovaly podivné obliãeje jako ve starém t˘deníku. Nevlídné pohledy nepfiátel ze ‰kolního dvora ostfie kontrastovaly s usmûvav˘mi nevinn˘mi fotografiemi v roãence. Vedle velkého snímku celé tfiídy byl seznam jmen tûch, kdo na obrázku nejsou. Henry mezi nimi na‰el svoje jméno. Mezi fiadami usmûvav˘ch dûtí chybûl, i kdyÏ tehdy ve ‰kole byl. Cel˘ den.