1
bdržela jsem nabídku k sňatku. Jenže tato nabídka, milý deníku, otřásla od základu celou naší domácností – nebo spíše celou naší vesnicí. A kdože je tím mužem, který se před několika měsíci odvážil požádat o mou ruku? A z jakého důvodu je můj otec proti němu tak zaujatý? Proč by ho polovina obyvatel Haworthu nejraději lynčovala – nebo rovnou zastřelila? Od chvíle, kdy svou nabídku vyřkl, nemůžu v noci spát. Ležím v posteli a přemýšlím o řadě událostí, jež předcházely dni, kdy se vyslovil. Kladu si otázku, jak se mohlo stát, že se věci takovým způsobem vymkly kontrole. Je pravda, že píšu o radostech milostného života. A že hluboko v srdci již dlouho sním o sblížení s mužem – copak si každá Jana nezaslouží svého pana Rochestera? Přesto jsem se dávno vzdala naděje, že někdy v budoucnu něco podobného prožiji. Začala jsem se místo toho poohlížet po profesi, do níž bych vložila veškeré své úsilí i naděje, no a teď, když jsem ji nalezla, se jí mám – nebo spíš musím – zase vzdát? Je možné, aby se žena věnovala naplno svému zaměstnání i manželovi? Mohou tyto dvě poloviny ženské mysli a osobnosti žít společně v míru? Určitě ano, tvrdím, neboť jinak nelze dosáhnout opravdového štěstí. Už léta se ve chvílích veliké radosti nebo naopak citového strádání utíkám do konejšivého světa vlastní představivosti. Prostřednictvím prózy či poezie dávám průchod svým nejniternějším úvahám a pocitům, bezpečně schovaná za závojem
O
13