„Co teda jako bude, he?“ To sem byl já, teda Alex, a tfii moji frendíci, to jako Pítrs, Jifiík a Tupoun, kterej je opravdu tupej, a sedûli sme v mlíãÀáku Korova a decidovali se, co budem ten veãer dûlat, kdyÏ je venku zima jak v prdeli, i kdyÏ aspoÀ, Ïe nepr‰í. MlíãÀák Korova byl typickej plac plus-mlíko, a vy ste uÏ, bratfii moji, snad pozapomnûli, jak tyhle placy vypadaly, vûci se dnes tak kvikle mûnûj a v‰ichni stra‰nû rychle zapomínaj, a ani noviny se moc neãtou. TakÏe to byl takovej plac, kde se prodávalo mlíko plus nûco k tomu. Nesmûl se tam prodávat chlast, ale neexistoval tehdá je‰tû zákon, aby nemohli strãit nûjak˘ buãi do star˘ho mlíka, takÏe ste to mohli drinkat se syÀágou, toldou nebo hÀápcem nebo s pár jinejma buãima, kter˘ vám poskytly nádhernou choro‰nou ãtvrthodinku, ve kter˘ ste oslavovali Boga se v‰ema Svatejma a andûlskejma chórama, kter˘ ste klíìo strãili do kapsy a v hedce vám pfiitom vypalovaly rachejtle. Nebo ste mohli drinkat mlíko s noÏema, jak sme fiíkali, coÏ vás posílilo a nachystalo na malou svinskou pfiesilovku, a právû tohle sme si drinkali toho veãera, o kter˘m sem vám zaãal povídat. Kapsy sme mûli sam˘ many, takÏe sme vlastnû nepotfiebovali Ïádn˘ rozko‰e stoulnout, tolãoknout nûjak˘ho star˘ho hjumaníka v parku a lukovat, jak se topí v krvi, zatímco my pfiepoãítáváme vejdûlek a dûlíme ho ãtyfima; ani sme nemuseli 7
pfiedvádût Ïádn˘ supernásilí na nûjak˘ roztfiepan˘ ancintní ptice nûkde v krámû a láfat se nad vnitfinostma pokladny. JenÏe, jak se fiíká, peníze nejsou v‰ecko. My ãtyfii sme byli v‰ichni obleãení podle poslední módy, coÏ v tûch dobách znamenalo, Ïe sme na sobû mûli ãern˘, dûsivû upnut˘ ‰ponkáãe s kyblíkem na Ïelé, jak sme fiíkali vûciãce v rozkroku, kterou sme tam mûli jednak na ochranu, a pak taky jako takovou známku, kterou ste mohli v jist˘m svûtle dost jasnû lukovat, takÏe já to mûl ve tvaru pavouka, Pítrs mûl hendku (teda jako ruku), Jifiík tam mûl moc pûknou kytku a starej ubohej Tupoun odpornej, jakoby nadrÏenej fejs (jako teda obliãej) klauna, ten Tupoun, kterej mûl málokdy nûjakej názor na nûjak˘ vûci nebo lidi a byl tomበnetomበdocela urãitû nejtupûj‰í z nás ãtyfi. Dál sme na sobû mûli saka do pasu a bez klop, ale zato s obrovskejma vycpávkama na ramenách („pleão“ sme tomu fiíkali), coÏ byla taková pfiedstíraãka, jako bysme takov˘ ramena fakt mûli. Pak sme nosili, bratfii moji, takov˘hle zaÏloutl˘ nákrãníky, kter˘ mûly barvu bramborov˘ ka‰e, do kter˘ nûkdo vyryl vidliãkou vzorek. Vlasy sme nemûli moc dlouh˘ a na nohách nám sedûly choro‰n˘ vyhazovací boty na pofiádn˘ kopnutí. „Co teda jako bude, he?“ U pultu sedûly pûknû pohromadû tfii ãajiny, jenÏe my bajati sme byli ãtyfii a vût‰inou sme ‰li jeden za v‰echny a v‰ichni za jednoho. Tyhle kartáãe byly taky vohozen˘ podle nejposlednûj‰í módy, na gulliverech mûly posazen˘ fialov˘, zelen˘ a oranÏov˘ paruky, pfiiãemÏ kaÏdá z nich pfii‰la urãitû, fiekl bych, aspoÀ na tfií- ãtyfit˘denní plat tûchhle sajdek. Dál jim k tomu ladil mejkap (duha kolem oãí a lipsy namalovan˘ hroznû ‰irok˘). Potom mûly dlouh˘, úplnû rovn˘ ãern˘ ‰aty a na brestách mûly pfiipíchnut˘ mal˘, jakoby stfiíbrn˘ placky, na kterejch mûly rÛzn˘ jména rÛznejch bajatÛ – Pepa a Mí‰a a tak. To mûly bejt jména tûch, se kterejma si slíply, neÏ jim bylo ãtrnáct. âumûly pofiád po nás a já uÏ skoro jako 8
fiek, Ïe by si tfii z nás (koutkem lipsÛ, aby bylo jasno) mohli jít uÏít trochu sexu a nechat star˘ho uboh˘ho Tupouna sv˘mu osudu, protoÏe by to akorát znamenalo purãejznout Tupounovi pÛlku bíl˘ho, jenom pro tentokrát s pofiádn˘m flákem syÀágy, ale nechtûli sme mu to nakonec dneska dûlat. Tupoun byl stra‰nû stra‰nû o‰klivej a úplnû odpovídal sv˘mu jménu, ale byl to choro‰nej kurevskej bouchaã a botou to umûl fantasticky. „Co teda jako bude, he?“ Maník sedící vedle mû (byly tam ty dlouh˘ ply‰ov˘ lavice, kter˘ se táhly kolem dokola tfií stûn) byl pûknû mimo a s vytfie‰tûnejma oãima si mumlal verdy jako „Aristotelovo ‰unÈáck˘ sumov˘ dílo se moudfie roztahuje nÛÏkovcovitû jako cyklámen“. Byl v t˘ sv˘ zemi úplnû spokojenej, úplnû mimo, na orbitu, a já vûdûl, jak mu je, zkusil sem si to jako kaÏdej, teì mû ale napadlo, bratfii moji, Ïe to je pûknû zbabûlá buã. LeÏíte si, kdyÏ ste se nacucali star˘ho mlíka, a pak máte fancy, jako by v‰echno kolem vás patfiilo minulosti. MÛÏete to prima lukovat, v‰echno úplnû jasnû – stoly, stereo, svûtla, kartáãe a bajaty – ale v‰echno je to jako buã, která tu kdysi bejvala a uÏ tu není. A vy ste jakoby hypnotizovan˘ svou botou, sandálem nebo tfieba nehtem na prstû, a zároveÀ jako by vás zdvihli za zátylek a zatfiepali s váma jako s koãkou. ·kubete sebou a tfiesete se, dokud ve vás nûco je. Pfiijdete o jméno, o tûlo, o sebe samotn˘ho a je vám to jedno a ãekáte, dokud vám bota nebo nehet nezeÏloutne a úplnû nakonec nezajde. Pak zaãnou svûtla vybuchovat jako jednotliv˘ atomy a bota nebo nehet, nebo tfieba ‰pína na lemu kalhot se rozroste do obrovsk˘ho, obrovsk˘ho placu, vût‰ího neÏ celej tenhle svût, a kdyÏ je to cel˘ pryã, jako by vás ‰li pfiedstavit star˘mu dobr˘mu Bogu nebo Bohu, jestli chcete. Vrátíte se sem na zem a fÀukáte, se zkfiivenejma lipsama dûláte jen bÛÛÛúúúu. Je to zkrátka moc pûkn˘, ale hroznû zbabûl˘. Nejste tady na zemi pfiece proto, abyste si povídali s Bohem. 9
Tyhle vûci mÛÏou z hjumaníka vysát v‰echnu sílu a dobr˘ pfiedsevzetí. „Co teda jako bude, he?“ Stereo jelo pûknû naplno, aÏ se zdálo, Ïe zpûvákÛv hlas lítá z jednoho konce pultu na druhej, nahoru ke stropu, a pak se zase sná‰í a hvízdá si to od stûny ke stûnû. Byl to Berti Laski, kterej si chrchlal starej hit „Zmalovalas mÛj obraz“. Jedna z tûch tfií ptic u pultu, ta se zelenou parukou, pofiád vystrkovala bfiicho do rytmu toho, ãemu fiíkaly hudba. Cítil sem, jak z vypit˘ho star˘ho mlíka vyskakujou noÏe a jak se mi chce rozdat si nûkde trochu pfiesilovky. Tak sem zafival jako pucák: „Deme deme deme!“ A pak sem pra‰til toho hjumaníka, co sedûl vedle mû, a pûknû sem mu ji usadil na ajko nebo moÏná na ucho, ale on to vÛbec necítil a dál si mumlal: „Telefonní relátka a kdyÏ farkulele se dostane do ‰ubyduba.“ Pocítí to dost dobfie, aÏ se z t˘ sv˘ zemû vrátí. „Kam deme?“ zeptal se Jifiík. „Ále, jen se tak projít,“ odpovûdûl sem, „a luknout, co se dûje, bratfiíãci moji.“ Tak sme vypadli do velk˘ zimní najtky a pakovali si to po Marghanitinû bulváru a Ïahli do aleje Boothbyho, a tady sme na‰li, co sme vlastnû hledali, drobnou srandiãku na zaãátek veãera. Byl to hodnû se‰lej t˘pek uãitelsk˘ho ouldana, s brejlema a lipsama otevfienejma v studen˘m noãním vzduchu. V podpaÏí nesl knihy a zasranej de‰tník a vy‰el zpoza rohu z Vefiejn˘ knihovny, kam dneska zrovna moc píplÛ nechodí. Dneska uÏ moc tûchhle star‰ích burÏoazních t˘pkÛ po setmûní na ulici neuvidíte, zvlá‰È, kdyÏ policajtÛ je ãím dál míÀ a chodíme tady my, príma bajati, a taky tenhle profesorskej t˘pek byl na cel˘ ulici úplnû sám. Tak sme si to k nûmu pomalu doguljali a já fiekl úplnû zdvofiile: „PromiÀ, bratfie.“ Vypadal tro‰ku vypuganû, kdyÏ nás ãtyfii zlukoval, jak ho tak ti‰e, zdvofiile a s úsmûvem obestupujeme, ale fiekl: „Ano? 10
O co jde?“ Promluvil stra‰nû nahlas uãitelsk˘m vojsem, jako by nám chtûl ukázat, Ïe není popuganej. Já povídám: „Vidím, Ïe si nese‰ v podpaÏí knihy, bratfie. To je opravdu vzácné potû‰ení, bratfie, narazit v dne‰ních ãasech na nûkoho, kdo pofiád je‰tû ãte.“ „Ach,“ odpovûdûl celej roztfiesenej, „skuteãnû? Aha, ano.“ A pofiád pfiebíhal pohledem mezi náma ãtyfima z jednoho na druh˘ho, jako by byl uprostfied vysmát˘ho a velice zdvofiil˘ho námûstíãka. „Skuteãnû,“ pfiisvûdãil sem. „Velice by mû zajímalo, bratfie, kdybys mi laskavû dovolil podívat se na ty kníÏky, kter˘ si nese‰ v podpaÏí. Nic se mi na svûtû nelíbí tak, jako dobrá ãistá kníÏka, bratfie.“ „âistá,“ opáãil, „ãistá, he?“ A v t˘ chvíli mu Pítrs ty tfii kníÏky zgraboval z podpaÏí a kvikle nám je rozdal. Byly tfii, a tak sme mûli v‰ichni aÏ na Tupouna jednu na luknutí. Já mûl kníÏku s nadpisem Základy krystalografie. Otevfiel sem ji a fiekl: „V˘borná, opravdu prvotfiídní,“ a otáãel sem listy. Pak sem fiekl jakoby otfiesen˘m vojsem: „Ale co je tohle? Co má znamenat tenhle zasranej verd? âervenám se, jen to slovo vidím. Zklamals mû, bratfie, skuteãnû si mû zklamal.“ „Ale,“ zkou‰el odporovat, „ale... ale.“ „A tady,“ fiekl Jifiík, „tomuhle teda fiíkám skuteãn˘ sviÀaãinky. Tady jeden verd zaãíná na p a druhej na k.“ Mûl knihu s názvem Zázrak snûhové vloãky. „Ale ale,“ fiekl ubohej starej Tupoun smotrující Pítrsovi pfies rameno a jako obvykle to zase pfiehnal: „Tady se fiíká, jak jí to udûlal, a je to tady navíc na obrázku. Ale ale,“ pokraãoval, „ty si tak akorát pûknej vyhonûnej pták.“ „A star˘ muÏ tvého vûku, bratfie...“ fiekl sem já a zaãal trhat kníÏku, kterou sem drÏel, a ostatní zaãali dûlat to sam˘, Tupoun s Pítrsem se pfietahovali o Rhomboidní systémy. Ten profesorskej ouldan zaãal skrímovat: „Ale ty nejsou moje, ty patfií mûstu, to je naprostá svévole a vandalismus,“ nebo 11
takov˘ nûjak˘ verdy. A pokusil se nám kníÏky jakoby vytrhnout, coÏ bylo nesmyslnû patetick˘ gesto. „Ty si koleduje‰ o pofiádnou lekci, bratfie,“ fiekl sem. Ta kníÏka o krystalech, kterou sem mûl, byla moc dobfie svázaná a ‰patnû se ripovala na kousky. Bylo vidût, Ïe je ouldaná a udûlaná v dobách, kdy se vûci dûlaly, aby vydrÏely, ale nakonec se mi podafiilo stránky vytrhnout, zmaãkat je a házet po hrstech jako snûhov˘ vloãky, i kdyÏ trochu velik˘ vloãky, na toho star˘ho skrímujícího ouldana, a pak ostatní udûlali pfiesnû to sam˘ se svejma kníÏkama a starej dobrej Tupoun jen kolem nás tanãil jako klaun, coÏ taky byl. „Tady to má‰,“ fiekl Pítrs. „Tady mበberánky pln˘ ovesnejch vloãek, ty hnusnej ãtenáfii nechutnejch sviÀaãinek.“ „Ty o‰klivej starej ouldánku,“ fiekl sem já a pak sme si s ním trochu zagejmovali. Pítrs mu pfiidrÏel hendky, Jifiík mu do‰iroka roztáhl lipsy a Tupoun mu vytáhl jeho fale‰n˘ cány, horní i spodní. Hodil je dolÛ na chodník a já na nich vyzkou‰el sv˘ boty. Kfiuplo to, i kdyÏ ty cány byly svinsky pevn˘, protoÏe byly z nûjak˘ choro‰n˘ umûl˘ hmoty. Ten starej ouldan ze sebe zaãal vydávat ‰mumlav˘ nojzy –„puf paf pff“, a tak mu Jifiík pustil lipsy a dal mu svou boxerskou pûstí jednu pofiádnou na tu bezzubou hubu, a ten starej ouldan zaãal stra‰nû nafiíkat, a pak mu vytryskla krev, bratfii moji, bylo to fakt nádhern˘. TakÏe sme ho uÏ akorát rozdresovali, nechali sme ho v triãku a dlouhejch spodkách (mûl to v‰echno stra‰nû ouldan˘; Tupoun se láfal, aÏ se za bfiicho popadal), a pak ho Pítrs krásnû nakopnul do tefiichu a nechali sme ho bejt. Odcházel a potácel se, i kdyÏ sme ho vlastnû ani moc neztolãokovali, a pofiád skuhral „achichach“, jako by uÏ nevûdûl, kde a kdo je, a my sme se mu zachechtali a rychle mu prohrábli kapsy, Tupoun zatím tanãil s jeho posran˘m de‰tníkem, ale v kapsách toho moc nebylo. Pár ouldanejch dopisÛ, nûkter˘ datovan˘ 1960 a s oslovením „Má nejdraωí z nejdraωích“ a podobnou ãipukou, krouÏek na klíãe a ouldan˘ 12
pou‰tûjící pero. Starej Tupoun nechal sv˘ho de‰tníkov˘ho tance a samozfiejmû zaãal jeden dopis nahlas ãíst, jako by chtûl pfied tou prázdnou ulicí dokázat, Ïe je gramotnej. „MÛj miláãku,“ recitoval jakoby velice vzne‰en˘m vojsem, „budu na tebe v té dálce myslet a doufat, Ïe se nezapomene‰ v noci dobfie pfiikr˘t.“ Pak se pûknû nojzovatû rozláfal – „chachacha“ – a ukazoval, jako by si tím vytíral houlu. „Fajn,“ fiekl sem, „nechme toho, bratfii moji.“ V kalhotách toho ouldana byla jen bitková trocha katru (penûz, aby bylo jasno) – ne víc neÏ tfii golíky – a tak sme ty jeho nesmysln˘ drobn˘ rozhodili do vzduchu, protoÏe to byla vrabãí kormja ve srovnání s tím, jak˘ rozko‰e sme uÏ u sebe mûli. Pak sme rozflákali de‰tník, rozripovali mu dres a hodili ho do vûtru, bratfii moji, a tím sme s tím uãitelsk˘m ouldanem skonãili. Neudûlali sme toho moc, já vím, ale to bylo jen tak pro zaãátek veãera a já se za to tobû ani vám nehod ani lám ani omlou ani vat. NoÏe z plus-mlíka teì byly pûknû a choro‰nû nabrou‰en˘. Dál bylo zapotfiebí vykonat sameÈáckej skutek a zbavit se tak t˘ trochy na‰eho katru, abysme mûli nûjakej podnût jít robnout pozdûjc obchod, stejnû tak jako si dopfiedu koupit alibi, a tak sme zapadli do Vévody mûsta New Yorku na Amisovû tfiídû, a samozfiejmû tam v salonku sedûly tfii ãtyfii babooshky a podrinkovali na eskápéãka (státní kupony pro pfiestárlé) kafe a pivo. A my sme teì byli stra‰nû hodn˘ bajati, na v‰echny sme se pûknû usmáli a popfiáli dobr˘ veãer, tfiebaÏe ty vrásãit˘ star˘ tabatûrky se cel˘ roztfiásly, star˘ Ïilnat˘ hendky se jim klepaly a ucmrndovaly pivão po stole. „Nechte nás b˘t, ho‰i,“ fiekla jedna z nich, která mûla obliãej rozrytej jak plastickou mapu, protoÏe mûla aspoÀ tisíc rokÛ, „jsme jenom uboh˘ star˘ báby.“ Ale my jenom vycenili tesáky, hodili sme jima blesky, posadili se, zazvonili na ãí‰níka a ãekali. KdyÏ pfii‰el, celej nervózní si otíral hendky o svou sojlovatou zástûru, poruãili sme si ãtyfii veterány – veterán, to byl mix rumu a tfie‰Àovky, coÏ bylo tehdá v módû, nûkdo to 13
mûl rád i s kapkou citrusu, tomu se fiíkalo kanadskej zpÛsob. A pak sem pikolíkovi fiekl: „Pfiines támhletûm ubohejm babooshkám nûco pofiádn˘ho na zub. V‰em dej velk˘ho Skota a taky nûco na cestu.“ A vysypal sem z kapsy na stÛl svoje rozko‰e a ostatní tfii zrovna tak, bratfii moji. Tak tûm vystra‰enejm ouldanejm tabatûrkám pfiinesli dvojit˘ cloumáky a ty vÛbec nevûdûly, co si s tím mají poãít. Jedna ze sebe dostala: „Díky, ho‰i,“ ale bylo vidût, Ïe ãekaj, Ïe pfiijde nûco jako pûknû hnusn˘ho. Nicménû kaÏdá dostala s sebou láhev Yank General, to je koÀak, a já vzkázal, aby ty star˘ páchnoucí ãíny nechaly u v˘ãepu adresy a aby jim zítra ráno na mÛj úãet zanesli kaÏd˘ po tuctu ãernejch piv. Potom sme za zbytek katru udûlali, bratfii, v tom place nákup, masov˘ koláãky, preclíky, s˘rov˘ chlebíãky, brambÛrky a ãokolády, a to v‰echno taky bylo pro ty star˘ kartáãe. Pak sme tûm pticám fiekli: „Za moumentík sme zpátky,“ a ony pofiád opakovaly: „Díky, ho‰i,“ a „Pán BÛh vám poÏehnej, chlapci,“ a my vy‰li ven bez jedin˘ho halífie katru v kapse. „Z toho má ãlovûk fakt gud pocit,“ fiekl Pítrs. Dalo se bez potíÏí lukovat, Ïe starej ubohej tupec Tupoun to tak úplnû neponímá, ale nic nefiíkal ze strachu, Ïe bysme mu fiekli, Ïe je stupído a beznadûjná kebule. Tak sme vyrazili a zatoãili za roh na Attleeho tfiídu, a tam byl je‰tû otevfienej obchod s cukrovinkama a rakovkama. Nechali sme je na pokoji uÏ skoro tfii mûsíce, a vÛbec celá ãtvrÈ byla taková poklidná, takÏe ozbrojení policajti nebo hlídky roÏÛ sem moc nechodili, ponûvaã dneska mûli víc práce na sever od fieky. Nasadili sme si svoje mask˘s – to byly nov˘ v˘robky, fakt choro‰n˘, dokonale udûlan˘; byly to jakoby tváfie historickejch osobností (fiekli vám pfii koupi i jejich jména) a já mûl Disraeliho, Pítrs Elvise Presleyho, Jifiík Jindfiicha Osm˘ho a ubohej starej Tupoun nûjak˘ho básmaníka, kter˘mu fiíkali Píbí ·eli; vypadaly jako fakt opravdov˘ pfievleãení, vlasy a v‰echno, 14
a byly navíc z nûjak˘ speciální umûl˘ buãi, Ïe ste to mohli po pouÏití sbalit a strãit do boty – tfii z nás pak ‰li dovnitfi, Pítrs drÏel ãaso venku, ale ne Ïe by se venku bylo ãeho obávat. Sotva sme vletûli do krámu, ‰li sme za Slousem, kterej ho vedl, obrovskej rosolovatej naÏloutlej maník, kterej okamÏitû lukoval, co se bude dít, a namífiil si to rovnou dozadu, kde byl telefon a moÏná taky jeho nablejskaná ganka, plná ‰esti hnusnejch kulek. Tupoun vletûl za pult kvikle jako pták a rozrazil pfii tom vyskládan˘ balíãky ‰Àápek, kter˘ se rozletûly na v‰echny strany kolem obrovsk˘ho plakátu znázorÀujícího jednu kartáã s nablejskanejma zubama a brestama, kter˘ z toho inzerátu na rakovky úplnû ãouhaly. Co ste mohli následnû lukovat, byl obrovskej balon, kterej se valil dozadu do krámu za závûs, coÏ byl ve skuteãnosti starej Tupoun propletenej ve vraÏedn˘m objetí se Slousem. Pak ste mohli za závûsem hírovat hekání, chrãení a kopání, na zem padaly rÛzn˘ buãi, a zase se ozvaly nadávky a tfiískání skla kfiup kfiup kfiup. Matka Slousová, manÏelka, stála jako pfiikovaná za pultem. Dalo se odhadnout, Ïe kdyby k tomu mûla pfiíleÏitost, urãitû by zaãala skrímovat nûco o vraÏdû, takÏe sem se stra‰nû kvikle pfiehoupnul za pult a zmáãknul ji, a Ïe to byl choro‰nû pofiádnej kousek, ze kter˘ho ‰el smel voÀavky, a taky mûla obrovsk˘ rozcajdan˘ bresty. Zacpal sem jí hendkou lipsy, aby nemohla kfiiãet pánubohu do oken cancy o vraÏdû a pfiepadení, ale ta fena Ïenská mû pofiádnû o‰klivû kousla, a tak sem to byl já, kdo se rozskrímoval a ona zároveÀ spustila nádhernej jeãák na milicjanty. No, takÏe sme ji museli pofiádnû ztolãoknout jedním závaÏím z váhy a pfietáhnout páãidlem na pokladny, naãeÏ vyskoãila jako starej dobrej kamarád pûknû ãervená. Srazili sme ji na podlahu a servali z ní z legrace dresy a tro‰ku jí pomohli botou, aby pfiestala fÀukat. A kdyÏ sem ji tak lukoval, jak tam leÏí s odhalenejma brestama, zauvaÏoval sem, jestli mám nebo ne, ale to byla záleÏitost na pozdûj‰í veãer. Pak sme vyãistili zásuvku 15
pokladny a tuhle najt to byl fakt flip úlovek, a navíc sme si kaÏdej vzali pár balíãkÛ prvotfiídních rakovek. A pak sme vypadli, bratfii moji. „Byl to fakt pofiádnej macek, kurva jedna,“ opakoval pofiád Tupoun. Nelíbilo se mi, jak Tupoun vypadal; byl ‰pinavej a neupravenej jako hjumaník, kterej se porval, coÏ se taky stalo, jenÏe ãlovûk by nikdy nemûl vypadat jako to, co je. Kravatu mûl, jako by mu ji nûkdo po‰lapal, masku mûl strÏenou a na fejsu mûl ‰pínu z podlahy, tak sme ho vzali v ulici stranou a litlko ho upravili, navlhãili na‰e ta‰túky slinama a ‰pínu mu vyklínsovali. Tyhle vûci sme pro star˘ho kámo‰e Tupouna dûlávali. Velice kvikle sme byli zpátky u Vévody mûsta New Yorku a já si z pohledu na hodinky spoãítal, Ïe sme nebyli pryã ani deset minut. Ouldan˘ star˘ babooshky posedávaly pofiád u kafe a piva a velkejch SkotÛ, kter˘ sme jim koupili, a my jim fiekli: „Nazdárek, dûvãátka, co teda jako bude?“ Znova spustily to svoje: „Jste stra‰nû laskaví, ho‰i, Pán BÛh vám Ïehnej, chlapci,“ a tak sme zmáãkli kolokolãik a pfiivolali tentokrát jin˘ho ãí‰níka a poruãili si pivo s rumem, protoÏe sme tro‰inku vyÏíznili, bratfii, a tûm starejm pticám sme objednali, co chtûly. Já potom tûm starejm babooshkám pravil: „My sme odsud vlastnû vÛbec neode‰li, Ïe ne? Celou dobu tady sedíme, Ïe ano?“ V‰echny to kvikle pochopily a fiíkaly: „Správnû, ho‰i. VÛbec jste se nám neztratili z oãí, to v Ïádn˘m pfiípadû. BÛh vám, chlapci, poÏehnej,“ a chlastaly dál. Ne, Ïe by na tom dvakrát záleÏelo. Ubûhlo asi pÛl hodiny, neÏ se zaãaly u milicjantÛ objevovat známky Ïivota, a nakonec pak pfii‰li jenom dva stra‰nû mladí roÏi, pod svejma policajtskejma ‰lemama cel˘ rÛÏovouãk˘. Jeden z nich povídá: „Víte nûco o tom, co se dnes dûlo ve Slousovû obchodû?“ „My?“ nasadil sem nevinnej v˘raz. „Proã, co se stalo?“ „KrádeÏ a násilnosti. Dvû hospitalizace. Kde jste dnes veãer byli vy?“ 16
„Ten o‰klivej tón se mi moc nelíbí,“ fiekl sem. „Ale sou mi ty jejich nafiãení fuk. Tihle zvûstovatelé dobra sou sam˘ podezfiívav˘ nátury, bratfiíãci moji.“ „Celej veãír sedûj tady, ho‰i,“ zaãaly ty star˘ kartáãe skrímovat jedna pfies druhou. „Pán BÛh jim Ïehnej, na svûtû nejsou hodnûj‰í chlapci, tak laskaví a hodní. Byli tady úplnû pofiád. VÛbec jsme si nev‰imly, Ïe by nûkam ‰li.“ „Jenom se ptáme,“ fiekl ten druhej mladiãkej milicjant. „Musíme dûlat svou práci, jako kaÏd˘ druh˘.“ Ale neÏ ode‰li, vrhli po nás o‰klivej pohled jako varování. Jak vycházeli, poslali sme za nima ze rtÛ trochu muziky: Brrrrzzzzrrrr. Ale já osobnû sem nemohl nepocítit nad tím, co se v tûch dobách dálo, trochu zklamání. Nebylo ve skuteãnosti proti ãemu a za co bojovat. V‰echno bylo lehounk˘ jako polib mi ‰áry. Nicménû, noc byla je‰tû mladá.
17