kapitola 1
LABYRINT
ezdomovec stojící na rohu dvou ulic, pfiímo naproti bílé, oslÀující vûÏi losangeleské radnice, se pohupuje tam a zpátky, tam a zpátky. Buì se chystá pfiejít ulici, nebo hodlá pfiepadnout a zemfiít. Ale on nezemfie. Je‰tû ne. Po chvíli si otfie ãelo, z podpaÏí vytáhne krabici a pomalu pfiechází ulici. Hodná loutka. Podívejte se, jak kráãí po elegantnû navrÏeném námûstí, vstupuje do hlavních dvefií zbrusu nové policejní stanice a mífií pfiímo k lakované dfievûné pfiepáÏce bezpeãnostního kontrolního stanovi‰tû. Tam bezdomovec ti‰e stojí a ãeká, aÏ si ho v‰imne ochranka; pfiesnû podle instrukcí. SekuriÈák se ptá: Pfiejete si? Ochranka je zvyklá na muÏe (obãas Ïeny) v podobném stavu; prosí o almuÏnu, cigarety nebo hledají záchod, ale tenhle bezdomovec se jen usmívá, odhaluje podebrané, houbovité dásnû a zuby zkaÏené od metadonu, drÏí tu krabici, jako by byl slabomysln˘, a beze slov naznaãuje stráÏnému, Ïe si ji má od nûj pfievzít.
B
11