0033271

Jako by nûkomu páchlo z úst. Tak to pozdûji líãila: jako by nûkomu páchlo z úst, tûsnû pfied ní rozevfielo nûjaké velké zvífie chfitán. TûÏko si lze pfiedstavit nûco hrÛznûj‰ího. Roztfiesen˘, blanit˘ vjem. Váhavû se zastavila ve dvefiích, stála celá zpocená v ostrém svûtle na zápraÏí a v ruce drÏela jako zavírací nÛÏ klíã. Pfiedtím nûkolikrát zvonila. Pak klepala. Potom na sluÏebním mobilu vyÈukala jeho ãíslo, ale nikdo se neozval. Pfies zavfiené dvefie sly‰ela drnãivé zvonûní, znovu a znovu, kovov˘ vyzvánûcí tón starého telefonu s ãíselníkem ze sedmdesát˘ch let. Tfieba ‰el ven? Vytáhla klíã oznaãen˘ stafiíkov˘m kódem. Pozdûji se Rauha Jauhojärviová znovu a znovu k tomuhle okamÏiku vracela, k tomu, jak tam stála a váhala. Kfieãovitû drÏela kliku a zírala do temnoty. UÏuÏ se málem obrátila a pokraãovala k dal‰ímu dûdovi. Nohy se jí lepily k dfievákÛm. Kolem krku jí bzuãela moucha, kterou pfiilákal její vlhk˘ lidsk˘ pach. V takov˘hle letní den by se ãlovûk mûl koupat v fiece, pomyslela si Rauha. LeÏet na trávû a opalovat se. Váhala s klíãem v ruce. Pofiád je‰tû mÛÏe jet dál a nahlásit to v kanceláfii. Slunce, svûtlo. Moucha, oteklé nohy. âmelák, kter˘ ‰ustivû kliãkoval v listí zachyceném v okapu. Taková to byla chvíle. Zcela beztíÏná. Ale pominula, jakmile Rauha stoupla nohou na práh. Nechala dvefie otevfiené dokofián, aby uvnitfi vyvûtrala. Moucha nabrala rychlost a ihned vystfielila dovnitfi. Rauha ‰la dál do pfiedsínû a zavolala na starce jménem. Nikdo jí neodpovûdûl. 7