Zaslibena_zeme_str.1_3_REMARQUE 6/16/15 8:59 AM Stránka 3
ERICH MARIA
REMARQUE
Zaslíbená země
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 3
/ I/
T
fii t˘dny jsem vidûl mûsto pfied sebou, jako by leÏelo na jiné planetû. Dûlilo nás jenom nûkolik kilometrÛ, úzk˘ pruh mofie, kter˘ bych byl témûfi mohl pfieplavat. Pfiesto v‰ak pro mû bylo tak nedosaÏitelné, jako by ho obklíãila armáda tankÛ. Chránily ho nejmohutnûj‰í ba‰ty dvacátého století: zdi z papíru, vízov˘ch pfiedpisÛ a nelidsk˘ch zákonÛ lhostejné byrokracie. Octl jsem se na ostrovû Ellis Island – v létû roku 1944 – a pfiede mnou se rozkládalo mûsto New York. Ellis Island pfiedstavoval nejmírnûj‰í internaãní tábor, s nímÏ jsem mûl zku‰enost. âlovûka tam ani netloukli, ani nemuãili, ani neudfieli k smrti. Dokonce dostával i dobrou stravu, která ho nic nestála, a postel, v níÏ smûl spát. Sice stály v‰ude stráÏe, ale chovaly se témûfi pfiátelsky. Na Ellis Island úfiady zadrÏovaly pfiistûhovalce do Ameriky, jejichÏ doklady vypadaly podezfiele nebo zcela neodpovídaly pfiedpisÛm. Pro Ameriku totiÏ nestaãilo platné vstupní vízum amerického konzulátu v Evropû – pfied vstupem do zemû ho musel provûfiit a potvrdit také imigraãní úfiad v New Yorku. Teprve potom dostal cizinec povolení ke vstupu, nebo – pokud ho úfiad prohlásil za neÏádoucího – se musel pfií‰tí lodí vrátit. Návrat ov‰em zdaleka nebyl tak jednoduch˘ jako dfiíve. V Evropû pokraãovala válka, také Amerika byla ve válce, nûmecké ponorky fiádily v Atlantiku a do evropsk˘ch pfiístavÛ zamífiily osobní parníky jen zfiídkakdy. Odmítnut˘ emigrant – kter˘ mnoho let poãítal Ïivot jen na dny a t˘dny – by snad mûl takov˘ prodlouÏen˘
3
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 4
pobyt na Ellis Island povaÏovat za malé ‰tûstí; sly‰el v‰ak pfiíli‰ mnoho neblah˘ch zpráv, neÏ aby ho to dokázalo utû‰it. Kolovaly povûsti o lodích fantomech, pln˘ch zoufal˘ch ÎidÛ, které mûsíce kfiiÏovaly oceánem a nikde jim – aÈ uÏ chtûly pfiistát kdekoli – nedovolili zakotvit. Nûktefií emigranti na vlastní oãi vidûli pfied Kubou a jihoamerick˘mi pfiístavy fiady kfiiãících a zoufal˘ch obliãejÛ, které Ïadonily o slitování a tlaãily se u zábradlí zpustl˘ch lodí pfied zavfien˘mi pfiístavy – moderní, bezútû‰ní „bludní Holanìané“ na útûku pfied ponorkami a zatvrzelostí lidského srdce, náklad zatracen˘ch du‰í a Ïiv˘ch mrtv˘ch, jejichÏ jedin˘ zloãin spoãíval v tom, Ïe byli lidmi a chtûli Ïít. Nikoho nepfiekvapovalo, Ïe se mnoho lidí psychicky hroutilo. Na Ellis Island k tomu docházelo dokonce ãastûji neÏ ve francouzsk˘ch internaãních táborech, kde jen o pár kilometrÛ dál ãekala nûmecká vojska spolu s gestapem. Souviselo to pravdûpodobnû s tím, Ïe ve Francii si emigranti jiÏ zvykli na akutní nebezpeãí smrti. Lidé si tam prostû takové nervové selhání nemohli dovolit a zde pak jejich vyãerpání pfiesáhlo únosnou mez – vzhledem k vidinû blízké záchrany, náhle v‰ak opût zpochybnûné. Nepáchali tu ov‰em sebevraÏdy jako ve Francii; na to byla nadûje – i kdyÏ prosycená zoufalstvím – pfiece jen pfiíli‰ velká. Nicménû pouh˘ v˘slech ne‰kodn˘m inspektorem mohl vést k nervovému kolapsu – nedÛvûra a bdûlost, vypûstované na útûku, se pojednou rozplynuly, ale vzápûtí se vynofiily obavy, Ïe bylo chybou ãemukoli uvûfiit, a sÏíravé pochybnosti, stupÀující se aÏ k panice. Jako obvykle se ãastûji hroutili muÏi neÏ Ïeny. Mûsto, tak blízké a tak nedosaÏitelné, se stalo torturou – muãilo, vábilo, vysmívalo se, slibovalo, ale sv˘m pfiíslibÛm nedostálo. Nûkdy se promûnilo v zamlÏené monstrum, obletované cáry mraãen a obklíãené fivoucími loìmi jako stádem ocelov˘ch ichtyosaurÛ – a potom, pozdû v noci,
4
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 5
nastala dal‰í metamorfóza: mûsto se pfievléklo do ‰atu odmítavé bílé mûsíãní krajiny se stovkami vûÏí, stalo se nehlasn˘m, stra‰ideln˘m Babylonem – ale je‰tû pfiedtím, veãer, v boufii umûl˘ch svûtel se jako leskl˘ koberec zavûsilo mezi horizonty, cizorodé a ohromující po záÏitku tmav˘ch evropsk˘ch váleãn˘ch nocí. Tehdy uprchlíci v noclehárnách ãasto vstávali, probuzeni vzlyky, chroptûním a kfiikem tûch, které i ve snu stíhalo gestapo, ãetníci a vrazi SS, a shromaÏìovali se v mal˘ch, tmav˘ch skupinkách u oken, kde si sami pro sebe nûco mumlali nebo mlãeli a Ïhnoucíma oãima hledûli na druhou stranu, ke strhujícímu svûtelnému panoramatu zaslíbené zemû Ameriky, v bratrství a vzájemnosti, jaké zná jen bída – ‰tûstí nikdy. Vlastnil jsem nûmeck˘ pas, platn˘ je‰tû ãtyfii mûsíce. Znûl na jméno Ludvík Sommer a byl témûfi prav˘. Zdûdil jsem ho po pfiíteli, kter˘ pfiede dvûma roky zemfiel v Bordeaux. ProtoÏe v˘‰ka a barva vlasÛ i oãí souhlasily, fiídil jsem se radou nûkdej‰ího profesora matematiky a padûlatele pasÛ Bauera v Marseille a nedal si pas zmûnit na své jméno. Mezi emigranty sice byli vynikající litografové, ktefií nejednomu uprchlíkovi bez papírÛ dopomohli k pouÏitelnému prÛkazu; pfiesto jsem v‰ak poslechl Bauera a vzdal se vlastního jména. Beztak jsem ho uÏ sotva mohl pouÏívat. Stálo jiÏ na seznamech gestapa a dávno nade‰el ãas, aby zmizelo z tohoto svûta. A tak jsem mûl skoro prav˘ pas, jenom já a fotografie jsme byli fale‰ní. Odborník Bauer mi vysvûtlil v˘hody: aÈ je pas zhotoven sebelépe, pokud v nûm bylo provedeno hodnû zmûn, obstojí jen pfii zbûÏn˘ch kontrolách. V kaÏdé lep‰í policejní laboratofii vydá své tajemství a já bych musel jistû poãítat s vûzením, vykázáním nebo nûãím je‰tû hor‰ím. Naproti tomu ovûfiit prav˘ pas s neprav˘m majitelem pfiedstavuje mnohem vût‰í námahu – je tfieba dotázat se úfiadu, kter˘ ho vystavil. CoÏ ov‰em od vypuknutí války nepfiipadalo v úvahu. V‰echna spojení s Nûmeckem byla pfieru‰ena a odborníci vût‰inou radili zmûnit radûji identitu. Razítko se dalo okopírovat
5
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 6
snadnûji neÏ jméno. Jedin˘ rozdíl spoãíval v náboÏenství. Sommer byl Îid, já ne. Bauer to povaÏoval za nepodstatné. „Pokud vás chytí Nûmci, pas zahoìte,“ doporuãil mi. „ProtoÏe nejste obfiezan˘, snad vám projde nûjaká v˘mluva a nepÛjdete do plynu – naopak na útûku vám mÛÏe prospût, Ïe vás budou pokládat za Îida. Neznalost zvykÛ mÛÏete zdÛvodnit tím, Ïe vy a vበotec jste jiÏ volnomy‰lenkáfii.“ Bauera chytili o tfii mûsíce pozdûji. Robert Hirsch – s papíry ‰panûlského konzula – se pokou‰el dostat ho z vûzení. Av‰ak pfii‰el pfiíli‰ pozdû. Veãer pfiedtím Bauer odjel s transportem do Nûmecka. Na Ellis Island jsem potkal dva emigranty, které jsem znal zbûÏnû z dfiívûj‰ka. Obãas jsme se potkali, kdyÏ nás na nûkteré etapû svedla dohromady Via Dolorosa. Tak se naz˘vala cesta uprchlíkÛ pfied Hitlerov˘m reÏimem. Vedla z Holandska pfies Belgii a severní Francii do PafiíÏe; tam se rozdûlovala – jedním smûrem pokraãovala pfies Lyon k pobfieÏí Stfiedozemního mofie, druh˘m pfies Bordeaux, Marseille a Pyreneje do ·panûlska a Portugalska, do pfiístavu Lisabon. Pojmenovali ji tak emigranti, ktefií po ní utíkali. Prchali nejen pfied Hitlerov˘m gestapem, ale museli se skr˘vat i pfied policií v zemích, kde hledali bezpeãí. Nemûli zpravidla ani platné pasy, ani víza. KdyÏ je ãetníci chytili, zavfieli je, odsoudili k pobytu ve vûzení a vyhostili ze zemû. Vût‰ina zemí se ov‰em chovala natolik lidsky, Ïe je alespoÀ neposlala pfies nûmeckou hranici; tam by pfii‰li o Ïivot v koncentraãních táborech. Nemít pas tedy znamenalo ustaviãnû utíkat. Bez dokladÛ nemohli nikde legálnû pracovat. Vût‰inou byli hladoví, ubozí a osamûlí, a proto cestu svého putování pojmenovali Via Dolorosa. Místy jejich zastavení byly po‰tovní úfiady ve mûstech a bílé zdi pfii silnicích. Na po‰tách hledali zprávy od pfiíbuzn˘ch a pfiátel poslané poste restante; zdi a domy u silnic plnily roli novin. Hledající se ztracenci si tam kfiídou a uhlím psali vzkazy, byla tam varování, rady, v˘kfiiky do prázdna
6
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 7
– v období lhostejnosti, za kter˘m mûla brzy následovat epocha nelidskosti: válka, v níÏ gestapo a policie ãasto jednaly ruku v ruce. Jednoho z obou emigrantÛ na Ellis Island jsem kdysi potkal na ‰v˘carsk˘ch hranicích, kde nás celníci za jednu noc pfiesunuli ãtyfiikrát do Francie. Odtamtud nás francouz‰tí úfiedníci zase vraceli pfies hranice zpátky. Byla velká zima a nakonec se Rabinowitzovi a mnû podafiilo pfiemluvit ·v˘cary, aby nás strãili do vûzení. Ve ‰v˘carsk˘ch vûzeních se topilo, pro uprchlíky znamenala ráj a my bychom v nich byli rádi strávili celou zimu – ov‰em ·v˘cafii se zachovali prakticky. Brzy nás odsunuli pfies Ticino do Itálie a tam jsme se rozdûlili. Oba emigranti mûli pfiíbuzné v Americe, ktefií se zaruãili, Ïe jim poskytnou obÏivu. Z Ellis Island proto byli po nûkolika dnech propu‰tûni. KdyÏ jsme se louãili, Rabinowitz mi slíbil, Ïe se v New Yorku poptá po znám˘ch, s nimiÏ jsme se potkali na Via Dolorosa. Nic jsem od toho neoãekával. PovaÏoval jsem to za obvykl˘ slib, kter˘ s prvním krokem do svobody upadne v zapomnûní. Necítil jsem se ne‰Èastn˘. Nûkolik let pfiedtím jsem se v jednom muzeu v Bruselu nauãil celé hodiny ti‰e sedût a nezpanikafiit. Dokázal jsem se tehdy pfienést do stavu umûlé bezmy‰lenkovitosti, která se hodnû podobala autosugesci. Dostal jsem se do matného bytí mimo sebe, díky nûmuÏ se dlouhé, napjaté ãekání stalo snesitelnûj‰ím, protoÏe se zdálo – ve zvlá‰tní schizofrenní iluzi –, jako by se to nakonec skuteãnû net˘kalo mû samotného. Nedusila mû samota malinké komÛrky beze svûtla, slouÏící mi po nûkolik mûsícÛ jako úkryt. ¤editel muzea mi ji nabídl, kdyÏ gestapo proãesávalo Brusel ve snaze vyãistit ho od emigrantÛ. ¤editele jsem vídal pouze na okamÏik veãer a ráno. Pfiinesl mi nûco k jídlu a veãer, kdyÏ se muzeum zavfielo, mû pou‰tûl ven. Pfies den byla místnost uzamãena na závoru; klíã mûl jen fieditel. Kdykoli nûkdo procházel
7
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 8
chodbou kolem, musel jsem samozfiejmû potlaãit ka‰el, k˘chání a jak˘koli hlasit˘ pohyb. To bylo jednoduché, ale strach a dráÏdivá nervozita se mohly zpoãátku snadno zmûnit v paniku, kdyby nûkdy skuteãnû hrozilo nebezpeãí. Proto jsem za‰el dál, neÏ bylo nutné, abych získal urãitou du‰evní rezervu proti ‰oku, a po nûjak˘ ãas jsem ignoroval hodinky. Tak se pro mû ãasto ztrácel rozdíl mezi dnem a nocí, zvlá‰tû v nedûli, kdy fieditel do muzea nechodil. Od toho jsem v‰ak brzy upustil. Pfiíli‰ mi hrozilo, Ïe ztratím poslední zbytek rovnováhy, a pfiíli‰ se pfiiblíÏily baÏiny odevzdanosti. Beztak jsem k nim uÏ nemûl daleko. Co mû zachránilo, byla nadûje na pomstu – ne víra v Ïivot. Po t˘dnu mû oslovil huben˘ muÏ pfiipomínající mumii. Mûl aktovku ze zelené krokod˘lí kÛÏe a podobal se jednomu z právníkÛ, ktefií jako vrány prolétávali velkou místností, takzvan˘m denním sálem. „Jste Ludvík Sommer?“ NedÛvûfiivû jsem na nûho pohlédl. Mluvil nûmecky. „Proã?“ zeptal jsem se. „Vy nevíte, zda jste, ãi nejste Ludvík Sommer?“ MuÏ se krákoravû zasmál. Mûl velké, nápadnû bílé zuby v pomaãkaném ‰edivém obliãeji. Zatím jsem do‰el k názoru, Ïe nemám dÛvod své jméno tajit. „To jistû vím,“ odpovûdûl jsem, „ale proã to chcete vûdût právû vy?“ MuÏ nûkolikrát zakoulel oãima jako sova. „Pfiicházím z povûfiení Roberta Hirsche,“ vysvûtlil mi nakonec. Pfiekvapenû jsem vzhlédl. „Poslal vás Hirsch? Robert Hirsch?“ MuÏ pfiik˘vl. „Kdo jin˘?“ „Robert Hirsch je mrtev,“ fiekl jsem. MuÏ se na mû pfiekvapenû podíval. „Robert Hirsch je v New Yorku,“ oznámil mi. „Je‰tû pfied dvûma hodinami jsem s ním mluvil.“ Zavrtûl jsem hlavou. „To není moÏné. Musí to b˘t nûkdo jin˘. Roberta Hirsche zastfielili v Marseille.“
8
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 9
„Nesmysl! Hirsch mû poslal, abych vám pomohl dostat se odsud.“ Nevûfiil jsem mu. Podezíral jsem inspektory, Ïe mi nastraÏili past. „Odkud se dozvûdûl, Ïe jsem tady?“ zeptal jsem se. „Nûjak˘ Rabinowitz mu zavolal a fiekl mu to.“ MuÏ vytáhl z kapsy nav‰tívenku. „Jsem Levin z kanceláfie Levin a Watson. Jsme právníci. Staãí vám to koneãnû? Jste zatracenû nedÛvûfiiv˘. Proã? Musíte toho tolik skr˘vat?“ Zhluboka jsem se nadechl. Uvûfiil jsem. „Po celé Marseille se tvrdilo, Ïe Roberta Hirsche zastfielilo gestapo,“ odpovûdûl jsem. „Marseille!“ zvolal Levin pohrdavû. „Tady jsme pfiece v Americe.“ „Opravdu?“ Pohlédl jsem do sálu se zamfiíÏovan˘mi okny a emigranty. Levin se opût skfiehotavû zasmál. „No, je‰tû ne docela. Jak vidím, humor jste neztratil. Pan Hirsch nám o vás dal nûkolik informací. Byli jste spolu v internaãním tábofie ve Francii. Je to tak?“ Pfiik˘vl jsem. Stále je‰tû jsem se zcela nevzpamatoval z omámení. Robert Hirsch Ïije, Ïije! A je v New Yorku. „Je to tak?“ opakoval Levin netrpûlivû. Opût jsem pfiik˘vl. Pravda byla nûkde mezi. Hirsch strávil v tábofie jen hodinu. V pfievleãení za dÛstojníka SS. Od francouzského velitele poÏadoval vydání dvou nûmeck˘ch politick˘ch emigrantÛ, jeÏ hledalo gestapo. Pfii tom mû poznal. Nevûdûl, Ïe jsem v tábofie. AniÏ pohnul brvou, poÏádal i o moje vydání. Velitel, ustra‰en˘ major v záloze, kter˘ mûl uÏ dávno v‰eho dost, trval pouze na formálním písemném potvrzení. Hirsch mu ho dal; vÏdycky mûl u sebe fale‰né i pravé bianko formuláfie. Potom zasalutoval hitlerovsk˘m pozdravem, naloÏil nás do auta a odburácel. Oba politiky rok nato opût chytili, uvízli v pasti gestapa v Bordeaux. „Ano, je to pravda,“ odpovûdûl jsem. „Mohu vidût materiál, kter˘ vám dal Hirsch?“ Levin na okamÏik zaváhal. „Ale jistû. Proã?“ Neodpovûdûl jsem. Chtûl jsem zjistit, zda o mnû Robert
9
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 10
fiekl totéÏ, co jsem já uvedl inspektorÛm. Pozornû jsem si papír pfieãetl a vrátil ho. „Je to tak?“ zeptal se Levin je‰tû jednou. „Ano,“ pfiitakal jsem a rozhlédl se. V‰echno kolem se náhle zmûnilo. UÏ jsem nebyl sám. Robert Hirsch Ïije. Zavolal na mû hlas, o nûmÏ jsem se domníval, Ïe navÏdy zmlkl. V‰echno je jinak. Nic není ztraceno. „Kolik máte penûz?“ otázal se právník. „Sto padesát dolarÛ,“ odpovûdûl jsem opatrnû. Levin pok˘val holou lebkou. „Trochu málo – dokonce i na krátké náv‰tûvní vízum, abyste mohl pokraãovat dál do Mexika nebo do Kanady. Ale to se dá nûjak zafiídit. Nerozumíte?“ „Ne. Proã bych mûl jezdit do Mexika nebo do Kanady?“ Levin vycenil koÀské zuby. „No nic, pane Sommere. Ze v‰eho nejdfiíve vás musíme dostat do New Yorku. Tam lze tranzitní vízum získat nejsnadnûji. A jakmile jednou budete v zemi, napfiíklad onemocníte. Neschopen cestování. A mÛÏete podávat dal‰í Ïádosti. Situace se tfieba zmûní. NejdÛleÏitûj‰í je vsunout nohu do dvefií. Teì mi rozumíte?“ „Ano.“ Kolem pro‰la s hlasit˘m pláãem jakási Ïena. Levin vytáhl z kapsy br˘le s ãern˘mi kostûn˘mi obrouãkami a díval se za ní. „Trãet tady urãitû není legrace.“ Pokrãil jsem rameny. „Mohlo by to b˘t hor‰í.“ „Hor‰í? Jak to?“ „Mnohem hor‰í,“ dodal jsem. „Tfieba kdybyste tady teì mûl rakovinu Ïaludku. Nebo kdyby byl Ellis Island v Nûmecku, vበotec leÏel zbit˘ na zemi a oni do nûho kopali, aby z nûho vynutili pfiiznání.“ Levin na mû pohlédl. „Máte hodnû morbidní fantazii,“ poznamenal. Zavrtûl jsem hlavou. „Ne, jenom hodnû morbidní zku‰enosti.“ Právník vytáhl obrovsk˘ pestr˘ kapesník a zatroubil do nûj jako na trumpetu. Pak ho peãlivû sloÏil a zastrãil do kapsy. „Kolik je vám let?“ „Tfiicet dva.“
10
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 11
„A jak dlouho jste na útûku?“ „UÏ skoro pût let.“ Nefiekl jsem pravdu. Utíkal jsem déle. Ten, kdo mûl pas na jméno Ludvík Sommer, v‰ak teprve od roku 1939. „Îid?“ Pfiik˘vl jsem. „Na Îida právû nevypadáte,“ prohlásil Levin. „MoÏná ne. Ale myslíte, Ïe Hitler, Goebbels, Himmler a Hess vypadají hodnû árijsky?“ Opût zaznûl LevinÛv krákorav˘ smích. „Ne, asi ne... Ale vÏdyÈ je to jedno. Proã byste se mûl vydávat za Îida, kdybyste jím nebyl? Zvlá‰È dnes? Nemám pravdu?“ „MoÏná.“ „Byl jste v nûmeckém koncentraãním tábofie?“ „Ano,“ fiekl jsem s nevolí. „âtyfii mûsíce.“ „Máte na to papíry?“ zeptal se Levin s jakousi zvlá‰tní dychtivostí. „Neexistovaly Ïádné papíry. Byl jsem propu‰tûn a pak uÏ jsem jen utíkal.“ „·koda. Teì by se nám hodily.“ Pohlédl jsem na Levina. Chápal jsem ho. V duchu se v‰ak ve mnû v‰echno boufiilo. Bylo to pfiíli‰ stra‰né, neÏ aby se z toho udûlal jen tak obchod. Tak stra‰né, Ïe jsem se to snaÏil utopit nûkde hluboko v sobû. Ne zapomenout. Jenom na ãas vygumovat, dokud to nepouÏiju. A to nepfiicházelo v úvahu tady, na Ellis Island, ale v Nûmecku. Levin otevfiel aktovku a vyndal nûkolik papírÛ. „Pan Hirsch mi s sebou dal je‰tû nûjaká svûdectví a prohlá‰ení lidí, které znáte. V‰echno notáfisky ovûfieno. M˘m partnerem Watsonem. Chcete to také vidût?“ Zavrtûl jsem hlavou. Znal jsem podobné v˘povûdi z PafiíÏe. Robert Hirsch byl v této oblasti mistr. Nechtûl jsem je vidût. Z nûjakého podivného dÛvodu se mi zdálo, Ïe bych mûl pfii v‰em ‰tûstí dne nechat nûco na náhodû. Emigranti by mi okamÏitû porozumûli. Kdo musí stále bojovat s nadûjí jedna ku stu, chce dát právû proto pfiíleÏitost ‰tûstí. Bylo by nesmyslné snaÏit se nûco takového vysvûtlovat Levinovi.
11
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 12
Právník s uspokojením vrátil papíry do aktovky. „Teì musíme je‰tû najít nûkoho, kdo se na dobu va‰eho pobytu v Americe zaruãí, Ïe státu nebudete na obtíÏ. Znáte tady nûkoho?“ „Ne.“ „Ale Robert Hirsch snad nûkoho zná?“ „To nevím.“ „V‰ak on uÏ se nûkdo najde,“ fiekl Levin s pfiekvapivou jistotou. „Hirsch je v takov˘ch vûcech velice zdatn˘. Kde budete v New Yorku bydlet? Pan Hirsch navrhuje hotel Rausch. Dfiíve tam také bydlel.“ Chvíli jsem mlãel. „Pane Levine,“ zeptal jsem se pak, „chcete tím fiíct, Ïe se odsud opravdu dostanu?“ „Proã ne? Proto jsem pfiece tady.“ „Vy tomu skuteãnû vûfiíte?“ „Pfiirozenû. Vy ne?“ Na okamÏik jsem zavfiel oãi. „Ano,“ hlesl jsem. „Já také.“ „Vidíte. VÏdycky je tfieba mít nadûji. Nebo to emigranti vidí jinak?“ Zavrtûl jsem hlavou. „No tak. Nikdy neztrácet nadûji – star˘, dobr˘ americk˘ princip. Rozumíte?“ Pfiik˘vl jsem. Nemûl jsem náladu vysvûtlovat nic netu‰ícímu synovi legálního práva, jak rozkladn˘ úãinek mÛÏe mít nadûje. DokáÏe se zaÏrat do oslabeného srdce a vzít mu odolnost, stejnû jako kdyÏ prohrávající boxer vyãerpá poslední síly na promáchnut˘ch úderech. Vidûl jsem více lidí zemfiít na zklamanou nadûji neÏ na rezignaci, kdy se schouleni do klubíãka jako jeÏek soustfiedili na pouhé pfieÏití a nepustili k sobû nic, co by jim mohlo odebrat energii. Levin zavfiel aktovku. „Tohle teì pfiedám inspektorÛm. Za nûkolik dní se vrátím. Hlavu vzhÛru. V‰ak ono to vyjde.“ Zaãichal kolem sebe. „Je to tu divnû cítit. Jako ve ‰patnû vydezinfikované nemocnici.“ „Páchne zde chudoba, úfiady a zoufalství,“ fiekl jsem. Levin si sundal br˘le a protfiel si oãi. „Zoufalství?“ zeptal se ironicky. „Copak to mÛÏe páchnout?“ „Jste ‰Èastn˘ ãlovûk, kdyÏ to nevíte,“ odpovûdûl jsem.
12
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 13
„No, no – zaãínáte s pojmem ‰tûstí trochu moc hluboko.“ Nechal jsem to bez komentáfie. Nemûlo cenu vysvûtlovat mu, Ïe s tímto pojmem se nikdy nedá zaãít dost hluboko a právû v tom Ïe spoãívá tajemství pfieÏití. Levin mi podal velkou kostnatou ruku. Zajímalo mû, co to celé bude stát, ale mlãel jsem. Snadno se mohlo stát, Ïe se ãlovûk ptal moc, a tím se v‰echno zhroutilo. Hirsch poslal Levina. To staãilo. Vstal jsem a hledûl za právníkem. Jeho uji‰Èování, Ïe v‰echno urãitû vyjde, jsem dosud nevûfiil. Mûl jsem pfiíli‰ mnoho zku‰eností a mnohokrát jsem nûkomu sedl na lep. Ale pfiesto jsem cítil, jak ve mnû stoupá vzru‰ení; rychle sílilo a nemohl jsem ho ovládnout. Nevyvolala ho jen my‰lenka, Ïe Robert Hirsch je v New Yorku a stále Ïije; bylo tu je‰tû nûco jiného – to, ãemu jsem se pfied nûkolika minutami bránil a co jsem od sebe zapuzoval s arogancí ne‰tûstí: zoufalá nadûje. Najednou se nesly‰nû vynofiila, právû v tomto okamÏiku vyskoãila, zbrklá, neoprávnûná, divoká nadûje – anonymní nadûje, témûfi bez cíle – jen s matnou vidinou mlhavé svobody – ale svobody pro co? Kam? K ãemu? Nevûdûl jsem. Byla to bezejmenná nadûje, kterou vymr‰til ten, kdo si ve mnû fiíkal já, v tak primitivní dychtivosti po Ïivotû, Ïe to nemûlo uÏ skoro nic spoleãného se mnou samotn˘m. Kde zÛstala moje rezignace? Kde nedÛvûfiivost? Kde má Ïalostnû vykonstruovaná umûlá pfievaha? Nevûdûl jsem. Otoãil jsem se a spatfiil pfied sebou Ïenu, jeÏ pfiedtím plakala. DrÏela za ruku rusovlasé dítû, které jedlo banán. „Nechtûjí tam pustit mé dítû,“ za‰eptala. „Proã ne?“ „¤íkají, Ïe je –,“ zaváhala. „Je zaostal˘,“ vysvûtlila potom chvatnû. „Ale on to dohoní. Po tom v‰em, co jsme prodûlali. Není Ïádn˘ idiot. Jenom je pozadu. Dohoní to. Musejí mu dopfiát ãas. Není du‰evnû nemocn˘. Ale ti uvnitfi tomu nevûfií.“ „Byl u toho lékafi?“
13
ZASLIBENA ZEME_2003
10.4.2015
12:45
Stránka 14
„To nevím.“ „Musíte chtít lékafie. Specialistu. PomÛÏe vám.“ „Jak mÛÏu chtít specialistu?“ zamumlala Ïena. „Jsem chudá.“ „Musíte si podat Ïádost. To tady jde.“ Chlapec peãlivû poskládal slupky snûdeného banánu a zastrãil si je do kapsy kalhot. „Je tak pofiádn˘,“ za‰eptala matka. „Jen se podívejte, jak je pofiádn˘. Jak by mohl b˘t blázen?“ Pohlédl jsem na chlapce. Zdálo se, Ïe matku nesly‰í. Spodní ret mûl svû‰en˘ a ‰krábal se v ry‰av˘ch vlasech. Slunce mu prosvûcovalo oãi, jako by byly ze skla. „Proã ho nechtûjí pustit?“ mumlala matka. „Je je‰tû uboÏej‰í neÏ ostatní.“ Na to neexistovala odpovûì. „Pustí hodnû lidí,“ fiekl jsem nakonec. „Skoro v‰echny. KaÏdé ráno nûkolik. Musíte mít trpûlivost.“ Opovrhoval jsem sám sebou pfii tûch slovech. Cítil jsem, Ïe bych se nejradûji schoval pfied tûma oãima, které ke mnû vzhlíÏely ve své bídû, jako bych mûl radu. Nemûl jsem ji. Rozpaãitû jsem sáhl do kapsy, vyndal nûjaké peníze a vtiskl je apatickému chlapci do ruky. „Tady má‰, kup si za to nûco.“ Byla to stará emigrantská povûra. Pokus podplatit osud po‰etil˘m gestem. OkamÏitû jsem se za nûj zastydûl. Halífiová lidskost za mou svobodu, pomyslel jsem si. Co je‰tû? Pfiicházelo s nadûjí uÏ i její dvojãe, zkorumpovan˘ partner – strach? A jejich je‰tû podlej‰í dcera – zbabûlost? Spal jsem tu noc ‰patnû. Dlouho jsem stál u okna, za nímÏ se mihotala a plápolala severní záfie New Yorku, a myslel jsem na svÛj rozedran˘ Ïivot. K ránu mûl jeden star˘ muÏ záchvat slabosti. Stíny vzru‰enû prokmitávaly kolem jeho postele. Kdosi hledal nitroglycerin. Star˘ muÏ ztratil krabiãku. „Nesmí onemocnût,“ ‰eptali pfiíbuzní. „Jinak je v‰echno ztracené. Musí zítra zase vstát.“ Krabiãku nena‰li, ale melancholick˘ Turek s dlouh˘m knírem jim vypomohl. Star˘ muÏ se ráno opût dokázal vplouÏit do denního sálu.
14