BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 7
PROLOG Bannockburn Léta Pánû 1314
B
itva skonãila. Dobojováno. Temné nebe pÛsobilo matnû jako o‰umûlé Ïelezo, které ztratilo v‰echen lesk. Pfies den se sice na obloze ukázala sem tam nûjaká modrá ‰mouha, ale náznaky blankytu dávno pfiikryla hustá clona mraãen, která nyní halila bannockburnsk˘ svah do zasmu‰ile ‰edé barvy. I na krajinu doléhala pochmurnost odráÏející se z nebe. ¤ídce porostlé kopeãky, vroubící zdej‰í mar‰i, se choulily pod pfiíkrovem ‰pinavé hnûdi i okrovû Ïlutého odstínu. Pruh ploché úrodné zemû pfiipomínal pÛdu rozoranou rolníky pfiipraven˘mi zasít. JenÏe rozsévaãem, kter˘ se tentokrát ãinil na bannockburnsk˘ch polích, byla smrt. K boji do‰lo za ranního kuropûní: vojsko AngliãanÛ, které se pod velením svého neústupného panovníka Eduarda II. pokusilo definitivnû srazit na kolena znepfiátelené Skoty, se stfietlo s ‰iky skotské ‰lechty, které shromáÏdil král Robert Bruce, aby naposledy svedly zoufal˘ boj za svobodu. V drsném bannockburnském bahnisku se setkaly v bitvû, která mûla definitivnû rozhodnout o osudu Skotska. Nakonec zvítûzili Robertovi poddaní, av‰ak za poráÏku AngliãanÛ draze zaplatili. Na boji‰ti zÛstal bezpoãet mrtv˘ch, ktefií leÏeli v baÏinat˘ch v˘molech a neteãn˘ma oãima zírali s nevyslovenou v˘ãitkou k nebi, kam se vzpínaly rozervané korouhve. Studen˘ vichr smrti se prohánûl po úboãí a pfiíroda snad chtûla projevit soucit s lidsk˘m ne‰tûstím, protoÏe
7
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 8
se nejprve utvofiil jemn˘ opar a brzy se zaãala ‰ífiit sinalá mlha podobná rubá‰i. Netrvalo dlouho a zahalila hrÛznou scenerii. Pouze zfiídkakde se je‰tû nûco pohnulo, av‰ak ranûní a zmrzaãení, v nichÏ uÏ sotva doutnal Ïivot, se pfiece jen na sebe pokou‰eli chabû upozornit a oz˘vali se vyprahl˘mi hlasy. Kola volského potahu, hrkotajícího po rozbláceném bitevním poli, ti‰e skfiípala. Skupina mnichÛ postupovala podél zkrvaven˘ch tûl. RozhlíÏeli se po chudácích rozeset˘ch v‰ude okolo. Obãas se zastavili, ale vût‰inou stejnû nemohli pro umírající uboÏáky udûlat nic víc, neÏ Ïe je na poslední cestû doprovodili tichou modlitbou. Nebyli to v‰ak pouze mni‰i, kdo v tûch ponurn˘ch hodinách putoval po bannockburnském boji‰ti. V místech, kde uÏ se zaãínala sná‰et temnota, se z husté mlhy nofiily obrysy rozedran˘ch postav. Otrhanci, ktefií vylézali z podrostu, uÏ v sobû nemûli ani sebemen‰í respekt vÛãi smrti, neboÈ je bída a strádání pfiivedly k tomu, aby vÏdycky honem pobrali, co padlí zanechali na tomto svûtû – byli to okrádaãi mrtvol a zlodûji, táhnoucí po stopách bitev jako mrchoÏrouti za dobytãím stádem. Nesly‰nû vyklouzli z úkrytu, kter˘ jim sk˘taly fiídké kefie, a pfiikrãení k zemi vyrazili po ãtyfiech jako obfií hmyz kupfiedu, aby se mohli vrhnout na mrtvé a oloupit je o v‰e, co jim je‰tû zbylo. Sem tam vzplanula hádka, tfieba o kvalitní meã nebo pûknû zachoval˘ luk, kter˘ si nûkdo chtûl pfiivlastnit, a rivalové nezfiídka neváhali vytasit zbranû se zubat˘m ostfiím, aby se jejich pfie rozsoudila. Právû se opodál strhl hlasit˘ spor dvou lupiãÛ o hedvábnou pelerínku, kterou si jeden z anglick˘ch ‰lechticÛ vzal do bitvy. Sám rytífi uÏ ji nepotfieboval, protoÏe skotská sekyra mu rozÈala lebku. Zatímco se pobertové pfietahovali o cennou kofiist, z mlhy tûsnû u nich se znenadání objevila tmavá postava.
8
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 9
Zvlá‰tní stafiena. Zdála se dost malá a navíc ‰la sehnutá, a pfiesto pohled na její siluetu v ãerném plá‰ti z drsné vlny a dlouhé vlasy bílé jako sníh pÛsobil dûsivû. Z hluboko posazen˘ch dÛlkÛ zíraly pfiivfiené oãi a úzk˘ jestfiábovit˘ nos témûfi roztínal její obliãej zbrázdûn˘ hlubok˘mi vráskami. „To je Kala!“ zasykli zlodûji s hrÛzou a souboj o pûkn˘ lup se rázem vyfie‰il sám od sebe, protoÏe oba chmatáky ihned pfie‰la chuÈ zápolit. Pelerínu pustili a spasili se úprkem do hustého oparu, kter˘ obestíral svah uÏ takfika neproniknutelnû. Stará Ïena se za nimi dívala s nechutí. Ani zanic se nemohla pfiimût k náklonnosti nebo pochopení vÛãi lidem, ktefií si troufli ru‰it klid mrtv˘ch, i kdyÏ vûdûla, Ïe vût‰inou je k takovému jednání dohnal boj o holé pfieÏití. Pak se pozornû rozhlédla bezv˘razn˘ma oãima a v stoupající mlze zpozorovala obrysy mnichÛ, ktefií pfii‰li na pomoc zranûn˘m. Nevrle zachrãela. Zase uÏ jsou tady. Mnichové. Zástupci zmûnûn˘ch pofiádkÛ. Poslední dobou se v‰ude ukazovali v ãím dál vût‰ím poãtu, klá‰tery vyrÛstaly v zemi jako houby po de‰ti. Nová víra, která dávno nahradila starou, zapou‰tûla kofieny stále silnûji a pevnûji. Pfiedstavitelé souãasn˘ch pomûrÛ, ktefií pfiinesli svÛj fiád, sice pfiebírali nûkteré dávné tradice, ale u jin˘ch, aãkoliv se zachovávaly po mnoho pokolení, uÏ nyní hrozilo, Ïe co nevidût upadnou v zapomenutí. I dne‰ek o tom svûdãil. Îádn˘ z mnichÛ ve skuteãnosti nemûl ponûtí, co se na bannockburnském boji‰ti odehrálo doopravdy. Zpozorovali jenom to, co se zdálo zcela zjevné. Vidûli fakta, na která se bude rozpomínat historie. Shrbená stafiena pomalu kráãela po zemi nasáklé krví
9
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 10
a míjela padlé leÏící v‰ude kolem. ·lapala mezi zmrzaãen˘mi tûly a uÈat˘mi konãetinami, mezi meãi, jeÏ uÏ nikomu nenáleÏely, a potfiísnûn˘mi souãástmi vojenské v˘zbroje. Vrány, které se vrhaly na mrtvé, s krákoráním vzlétaly, jakmile se k nim pfiiblíÏila. Kala se na to v‰e dívala bez pohnutí. Îila uÏ pfiíli‰ dlouho a vidûla aÏ moc, neÏ aby se je‰tû nûãeho upfiímnû hrozila. Stala se svûdkyní ãasÛ, kdy si Angliãané podmanili její vlast a krutû si ji podrobovali víc a víc. Na vlastní oãi sledovala zánik svého svûta. Krev a válãení ji provázely stále, po celá ta léta, a hluboko v srdci cítila tiché zadostiuãinûní, Ïe Angliãané utrpûli tak zniãující poráÏku. ByÈ za nesmírnû vysokou cenu. Za cenu mnohem vy‰‰í, neÏ kdokoli z pfiítomn˘ch mnichÛ nebo vÛbec kter˘koli smrtelník mÛÏe vytu‰it. Stafiena uÏ do‰la do stfiedu bitevního pole. V místech, kde zufiily nejzavilej‰í boje a král Robert spolu se západním klanem a jeho vÛdcem jménem Angus Og ãelil pfii útoku nejvût‰ímu náporu, padlo nejvíc bojovníkÛ. Mrtví tam leÏeli hustû jeden vedle druhého. Zem pokr˘vala tûla provrtaná ‰ípy; jenom sem tam se je‰tû svíjeli ranûní, které potkalo pochybné ‰tûstí, Ïe zatím unikali vysvobozující náruãi smrti. Shrbená Kala si jich vÛbec nev‰ímala. Vydala se sem dnes z jediného dÛvodu: chtûla se pfiesvûdãit na vlastní oãi, jestli se potvrdí, co jí prozradily runy. Energick˘m pohybem si pfiihladila dlouhé vlasy bílé jako sníh, které jí chladn˘ vítr ustaviãnû foukal do obliãeje. Oãi, z nichÏ se ani pfies pokroãil˘ vûk nevytratil pronikav˘ pohled, stoãila smûrem k místu, kde pfiedtím bojoval Robert Bruce. Právû tam pfii bitvû nikdo nepadl. PÛda, na níÏ se bil sám král, zÛstala zcela nedotãená, a ani v nejbliωím okruhu kolem panovníka neleÏeli mrtví. PÛsobilo to dojmem, jako by Roberta pfii stra‰livém stfietnutí chránila neviditelná hradba.
10
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 11
Stará Kala znala dÛvod. Vûdûla o úmluvû, k níÏ do‰lo, a chápala, jaká nadûje se k ní pojí. Mámivá nadûje, vzniklá z touhy vyvolat ducha star˘ch ãasÛ. V padající tmû stafiena do‰la na volné prostranství a vstoupila do kruhu, kam nevkroãila noha nepfiítele. Tam to uvidûla. Runy nelhaly. BruceÛv meã zÛstal na boji‰ti. Ona zbraÀ, kterou král bojoval proti AngliãanÛm a s níÏ je porazil. Opu‰tûn˘ meã vûzel uprostfied kruhu, kter˘ se tam utvofiil, a stále víc se nofiil do mûkké rozbahnûné pÛdy. V pohasínajícím denním svitu se pouze matnû tfipytilo znamení na plochém ostfií meãe – znak z dávn˘ch pohansk˘ch ãasÛ, nesoucí v sobû velkou niãivou sílu. „Tak pfiece,“ zamumlala si Kala ti‰e a pocítila pfiitom úlevu. Tíha, kterou s sebou vláãela v uplynul˘ch mûsících a letech, z ní spadla. Ano, nakrátko se patrnû podafiilo zastáncÛm star˘ch pofiádkÛ dostat krále na svou stranu. Právû oni umoÏnili Robertovi vítûzství na bannockburnském boji‰ti. Ale nakonec se od tûchto sv˘ch pfiívrÏencÛ odvrátil. „Udûlal to. Nechal meã tady,“ pronesla ti‰e stará runová vûdma. „Tím je rozhodnuto. ObûÈ nebyla marná.“ JistûÏe bude král dlouho do noci oslavovat se sv˘mi nejbliωími a vychutnávat si triumf. Jak by ne. Ale radost dlouho nepotrvá. PoráÏka nepfiátel na bannockburnsk˘ch polích uÏ v sobû nesla sémû poráÏky. Opût pfiijde zmar, a nedá na sebe dlouho ãekat. UÏ brzy zemû znovu upadne do váleãn˘ch zmatkÛ. Pfiesto se toho dne podafiilo dosáhnout v˘znamného vítûzství. Kala s úctou pfiistoupila k meãi. I teì, kdy uÏ nikomu nepatfiil, jako by z nûj sálala ohromná síla. Veliká moc, vyuÏitelná pro dobro i zlo. Tato zbraÀ dlouho urãovala osudy skotského národa. Ale nyní, kdy se jí mocní zfiekli, ztratila v‰echen lesk.
11
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 12
Nade‰el ãas odnést meã tam, odkud pocházel, a zbavit se prokletí, které v sobû skr˘val. V boji o historii Skotska bylo rozhodnuto, pfiesnû jak to runy pfiedpovûdûly. Dûjiny nebudou pfiipomínat, co se dnes skuteãnû událo, a hrstka zasvûcen˘ch, ktefií poznali pravdu, zakrátko odejde z tohoto svûta. JenÏe runy nefiekly Kale v‰echno.
12
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 13
KNIHA PRVNI’ Ve znamení runy
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Strรกnka 14
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 15
I Archiv v dryburském opatství, Kelso Kvûten 1822
V
rozlehl˘ch star˘ch prostorách panovalo naprosté ticho. To ticho, které pfietrvalo staletí, vzbuzovalo úctu. Halilo celou knihovnu v Dryburgh Abbey a podmanilo si kaÏdého, kdo tam vstoupil. Sama budova opatství dávno zmizela; uÏ v roce 1544 Angliãané strhli úctyhodné zdivo. Nicménû srdnat˘m fieholníkÛm premonstrátského fiádu se podafiilo zachránit vût‰inu klá‰terní knihovny a odvézt svazky na neznámé místo. PfiibliÏnû pfied sto lety kdosi knihy objevil a první vévoda z Rosburghe, kter˘ proslul jako mecenበv oblasti umûní a kultury, se postaral o nové umístûní bibliotéky z Dryburghu na v˘chodním okraji Kelsa. Jejím sídlem se stal star˘ ‰pejchar z pálen˘ch cihel a od té doby spoãívalo ohromné mnoÏství foliantÛ, svazkÛ i svitkÛ pod jeho vysokou stfiechou. ShromaÏìovalo se tam ve‰keré vûdûní uplynul˘ch staletí: opisy a pfieklady starovûk˘ch záznamÛ, které pfietrvaly temné vûky, stejnû jako stfiedovûké kroniky a letopisy, zachycující skutky panovníkÛ. Tady historie dosud Ïila, na pergamenu i chatrném papíru, kter˘ znaãnû nahlodal zub ãasu. Pokud se nûkdo ponofiil do minulosti právû na tomto místû, zaruãenû ho ovanul její dech. Právû to byl dÛvod, proã si Jonathan Milton zdej‰í knihovnu tolik oblíbil. UÏ jako mal˘ chlapec cítil, Ïe pro nûj dûjiny mají zvlá‰tní kouzlo, a pfiíbûhy, které mu dûdeãek vypravoval o starém Skotsku a klanech v Highlands, ho zajímaly mnohem víc neÏ váleãné stfiety souãasnosti i se sv˘mi
15
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 16
despotick˘mi hrdiny. Jonathan byl pfiesvûdãen˘ o tom, Ïe lidé by se mohli z historie nesmírnû pouãit – ov‰em samozfiejmû jen za pfiedpokladu, Ïe by minulost poznali a uvûdomovali si její dosah. A místo jako knihovna v Dryburgu, dûjinami pfiímo prodchnutá, k tomu doopravdy vybízelo. Mladík, kter˘ se na univerzitû v Edinburghu vûnoval studiu historie, nad‰enû uvítal moÏnost tam pracovat. Pfiipadal si tou pfiíleÏitostí skuteãnû obdarovan˘. I teì se mu dychtivû rozbu‰ilo srdce, kdyÏ zvedal z police mohutn˘ foliant. Vzápûtí zavífiil oblak prachu a Jonathan se bezdûãnû rozka‰lal. Pfiesto k sobû pfiitiskl knihu váÏící snad tfiicet liber jako nejcennûj‰í poklad. Pak je‰tû popadl svícen a zaãal sestupovat po úzkém toãitém schodi‰ti do studovny. Dole stálo nûkolik stolÛ urãen˘ch k pohodlnému ãtení. Jonathan opatrnû poloÏil foliant na masivní dubovou desku a usedl, aby ho nejprve alespoÀ zbûÏnû prolistoval. Jasnû poznal, Ïe z regálu vytáhl vzácnost z dávno minul˘ch ãasÛ, a pfiál si co nejdfiív zjistit, co na stránkách objeví. UÏ se nemohl doãkat. V‰eobecnû se vûdûlo, Ïe knihovna obsahuje ohromné mnoÏství spisÛ a v‰echny zdaleka je‰tû nejsou prozkoumány a zkatalogizovány. Klá‰ter vyãlenil urãit˘ poãet mnichÛ, aby peãovali o shromáÏdûné knihy, ale aã mûli plné ruce práce, zatím svou úlohu samozfiejmû nedokázali zvládnout. Mlad˘ student si tedy snadno dovedl pfiedstavit, Ïe na zaprá‰en˘ch policích opfieden˘ch hust˘mi pavuãinami moÏná stále je‰tû dfiímají skryté perly. UÏ jen pfii pomy‰lení, Ïe nûkterou z nich by tfieba objevil právû on, mu srdce poskoãilo touhou. Ve skuteãnosti vlastnû nezaãal v knihovnû pracovat proto, aby obohatil vûdu o nové historické poznatky. Dostal za úkol provést jednoduché re‰er‰e, coÏ byla pomûrnû nudná ãinnost, nicménû dobfie placená. Navíc potkala Jonathana ta ãest, Ïe smûl pracovat pro sira Waltra Scotta – muÏe, kter˘ pro mnoho mlad˘ch SkotÛ znamenal záfin˘ vzor.
16
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 17
Dost na tom, Ïe sir Walter, pob˘vající na blízkém venkovském sídle Abbotsford, se stal úspû‰n˘m romanopiscem a získal si oblibu jak v domácnostech fiemeslníkÛ, tak v pansk˘ch domech mezi ‰lechtici. Je‰tû navíc v‰ak byl velk˘ vlastenec, prav˘ a nefal‰ovan˘ Skot. Právû jeho pfiímluvû a vlivu u britského panovníka mohl skotsk˘ národ vdûãit za to, Ïe se postupnû zase pfiipou‰tûly mnohé zdej‰í zvyky a obyãeje, pfiedtím po staletí zakazované. A dokonce, coÏ se dalo povaÏovat za mimofiádnou zásluhu, se v urãit˘ch kruzích britské spoleãnosti skotství poslední dobou stávalo málem módní záleÏitostí. Najednou mûl kdekdo chuÈ chodit v tradiãním kiltu a zdobit se tartanem. Vydavatelství, které sir Walter zaloÏil spolu s pfiítelem Jamesem Ballantynem v Edinburghu, si Ïádalo stále nov˘ pfiísun dûl, a tak spisovatel pracoval ve dne v noci a na nûkolika románech souãasnû. Pfii práci nezbytnû potfieboval odbornou pomoc, a proto si zval na své sídlo studenty z Edinburghu, aby mu opatfiovali nezbytné informace a zji‰Èovali historické pozadí popisovan˘ch událostí. Dryburská knihovna v Kelsu, vzdálená pfiibliÏnû pouh˘ch dvanáct mil od Scottova Abbotsfordu, sk˘tala k re‰er‰ím ideální podmínky. Jonathan nastoupil jako volontér; toto místo mu zprostfiedkoval pfiítel jeho otce, s nímÏ sir Walter studoval v mládí na univerzitû. Popravdû fieãeno ‰lo o dost nezáÏivnou práci, která spoãívala spí‰ v suchopárn˘ch v˘piscích neÏ v pátrání po zasut˘ch letopisech a dávn˘ch palimpsestech neboli rukopisech pfiekr˘vajících star‰í text, ale s tím se vytáhl˘ mlad˘ muÏ s vlasy zapleten˘mi do copánku celkem snadno smífiil. VÏdyÈ na druhou stranu získal úÏasnou pfiíleÏitost trávit ãas ve staré knihovnû, kde se minulost setkávala s pfiítomností! To ho natolik uspokojovalo, Ïe tam nûkdy sedával dlouho do noci, vytrvale se probíral star˘mi dopisy i listinami a úplnû zapomínal na ãas. Jako dnes veãer.
17
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 18
Cel˘ den vyhledával potfiebné údaje a shromaÏìoval materiál: záznamy z análÛ, zprávy panovníkÛ, klá‰terní kroniky a dal‰í zápisy, které sir Walter mohl vyuÏít pfii tvorbû svého nového románu. Jonathan svûdomitû vypisoval ve‰keré v˘znaãné údaje i fakta a znamenal je do notesu, kter˘ k tomuto úãelu dostal od sira Waltra. Ale jakmile práci dokonãil, honem se chtûl vrátit k vlastnímu bádání, a proto se zamûfiil na tu ãást knihovny, která ho osobnû zajímala vlastnû nejvíc: s oblibou se probíral mohutn˘mi sborníky ve staré kÛÏi, uskladnûn˘mi v horním patfie. Znaãnou ãást dosud nikdo neprozkoumal. Jak uÏ pfied ãasem zjistil, leckdy se mezi nimi ocitly i pergameny z dvanáctého a tfiináctého století: v regálech se daly najít listiny, dopisy a fragmenty z doby, o níÏ se odborníci prozatím dozvídali podrobnûj‰í údaje pfiedev‰ím z anglick˘ch pramenÛ. Mladík si tedy pochopitelnû uvûdomoval, Ïe by znamenalo hotovou vûdeckou senzaci, kdyby se mu podafiilo vypátrat napfiíklad nûjak˘ doposud neznám˘ skotsk˘ spis. Jeho jméno by pak letûlo po Edinburghu a úÏasnû by se proslavil… Jakmile se mladého studenta jednou chopila ctiÏádost, neodolal a vyuÏíval kaÏdou volnou minutku k dÛkladnému prozkoumávání knihovny na vlastní pûst. Dobfie pfiece vûdûl, Ïe ani sir Walter, ani opat Andrew, povûfien˘ spravováním archivu, by proti jeho osobní aktivitû nic nenamítali. Pochopitelnû v pfiípadû, Ïe bude dál pfiesnû a spolehlivû plnit úkoly, k nimÏ ho sem povolali. U svíãky, která halila stÛl do teple mihotavé záfie, právû studoval sborník rÛzn˘ch fragmentÛ, pocházejících z doby, od níÏ ho dûlilo nûkolik staletí – ‰lo o úryvky z letopisÛ, které sepsali mnichové klá‰tera Melrose, ale také o dokumenty a listy, záznamy o daních a podobné písemnosti. Latina, v níÏ byly pofiízeny, se uÏ nemohla mûfiit s kultivovan˘m jazykem Caesara nebo Cicerona,
18
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 19
jaká se vyuãovala ve ‰kolách za novûj‰ích ãasÛ. Vût‰ina autorÛ pouÏívala latinu srovnatelnou s klasickou literaturou opravdu jen v hrub˘ch rysech. Ale sv˘m zpÛsobem to mûlo i urãitou v˘hodu, protoÏe takhle si Jonathan aspoÀ dovedl snadno poradit s jejich pfiekládáním. Pfiirozenû si v‰iml, jak tvrd˘ a kfiehk˘ uÏ je pergamen, kter˘ drÏí pfied sebou, a vnímal, Ïe mnohá místa se pro vybledl˘ inkoust skoro nedají pfieãíst. Mnoho knih bylo v hodnû ‰patném stavu; podepsala se na nich pohnutá minulost knihovny a rozhodnû jim neprospûl dlouh˘ ãas, kdy leÏely ve skryt˘ch jeskyních a vlhk˘ch sklepech. Leckteré folianty a svitky se evidentnû zaãaly rozpadat a zasvûcen˘ badatel s opravdov˘m zájmem o historii se musel odhodlat k nesmírnû obtíÏné práci, pokud chtûl prozkoumat jejich obsah a zjistit dÛleÏité údaje pro pfií‰tí generace. Jonathan si pozornû prohlíÏel jednotlivé stránky. Dozvídal se podrobnosti o majetku darovaném ‰lechtou vazalÛm i o dávkách odvádûn˘ch na venkovû a na‰el také kompletní seznam opatÛ v Melrose. Hm, fiíkal si v duchu, to je jistû zajímavé. Ale o senzaãní objevy nejde v Ïádném pfiípadû… Najednou v‰ak nûco upoutalo jeho pozornost. Pfiekvapením vytfie‰til oãi, kdyÏ otoãil na dal‰í stránku. Dal‰í záznamy totiÏ náhle vypadaly naprosto jinak. Zãistajasna mûl pfied sebou písemnost, která nijak nesouvisela s dosavadními doklady a dopisy. Ale opravdu tûÏko by dokázal odhadnout, ãemu kdysi slouÏila, protoÏe pfiedev‰ím vzbuzovala dojem, Ïe ji kdosi vytrhl z docela jiné bichle, moÏná kroniky nebo star˘ch klá‰terních záznamÛ. Kaligrafie i duktus se u písma vykresleného ‰tûtcem zásadnû li‰ily; pfiedcházející stránky mûly zcela rozdíln˘ ráz. Také pergamen se zdál pórovitûj‰í a tenãí, coÏ nasvûdãovalo pfiedstavû, Ïe je podstatnû star‰í. Odkud mÛÏe tato listina pocházet? A proã ji nûkdo vytrhl z pÛvodního svazku?
19
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 20
Kdyby se poblíÏ objevil nûkter˘ z mnichÛ peãujících o knihovnu, Jonathan by se ho okamÏitû zeptal. V pozdní hodinu se v‰ak opat Andrew a jeho bratfii odebrali k modlitbám do klauzury. Mni‰i uÏ si zvykli, Ïe se Jonathan probírá dávn˘mi památkami aÏ do pozdních hodin, a jelikoÏ ho k nim poslal sám dÛvûryhodn˘ sir Walter, bez obav pfiedali jeho studentovi klíã, aby mûl pfiíleÏitost zajít si do archivu, kdykoli se mu zlíbí. Jonathan náhle cítil, jak se mu jeÏí vlasy na zátylku. Copak je tohle za hádanku? Znenadání se pfied ním vynofiila a je pouze na nûm, jestli ji dokáÏe rozlu‰tit! V mihotavé záfii svíce zaãal ãíst. S textem si zdaleka neumûl poradit tak dobfie jako s ostatními písemnostmi – pfiedev‰ím byla stránka mnohem po‰kozenûj‰í, ale navíc autofii uÏívali velmi podivuhodnou latinu, v níÏ se to hemÏilo neznám˘mi v˘razy. Pfiece jen v‰ak dokázal pochopit aspoÀ nûco a na základû uveden˘ch údajÛ usoudil, Ïe toto lejstro nepatfií k Ïádné kronice. Podle stylu mohlo jít o dopis – napfiíklad se tam opakovanû objevovala formulace „veleváÏení pánové“, která pfiipomínala oslovení. Pak by ov‰em po jazykové stránce pÛsobil velmi neobvykle. „Snad je to hlá‰ení,“ pfiemítavû zamumlal Jonathan sám pro sebe. „Hlá‰ení, které leník sepsal pro nûjakého lorda nebo pro krále…“ S pfiímo detektivním zaujetím ãetl dál. Zmocnila se ho dosud nepoznaná ctiÏádost, touÏil si s tím listem poradit a chtûl za kaÏdou cenu odhalit, komu byl kdysi adresován a ãeho se vlastnû t˘ká. Pro zkoumání minulosti ãlovûk potfiebuje nejenom solidní historické vûdomosti, ale také pofiádn˘ kus v‰eteãnosti. Jonathan mûl v sobû obojí. Postupnû v‰ak zaãínal mít pocit, Ïe rozlousknout tak sloÏitou písemnost pfiece jenom bude nad jeho síly, a skoro ztrácel kuráÏ. âím dál víc se sice vyznal v enigmatickém textu plném zkratek, ale stejnû pfiíli‰ nepostoupil. MoÏná si moc
20
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 21
troufal. VÏdyÈ zatím stûÏí dokázal pfieãíst a rozlu‰tit prvních pár fiádek! Na spletit˘ch cestiãkách, kam se zatoulali tvÛrci tohoto spisu, potupnû zaostával, protoÏe ho pracnû nauãená ‰kolní latina nechávala na holiãkách. Pfied oãima se mu v‰ak míhalo nûkolik slov, která ponoukala jeho zvûdavost. Stále se napfiíklad opakoval v˘raz „papa sancto“ – Ïe by autofii mínili ¤ím? Mnohokrát se vynofiila slova „gladius“ a „rex“, tedy latinská oznaãení pro meã a krále. JenÏe jinak se Jonathan soustavnû setkával s pojmy, které nedovedl pfieloÏit, protoÏe jednoznaãnû nepocházely z latiny a neznal je ani z Ïádné její pozdûj‰í obmûny. Napadlo ho, Ïe kdosi zfiejmû zaznamenal obraty z jazyka GalÛ nebo PiktÛ, v období raného stfiedovûku je‰tû znaãnû roz‰ífieného. Podle toho, co mu vypravoval sir Walter, nûktefií stafií Skoti stále je‰tû pûstovali tuto archaickou, dlouho zakázanou fieã. Co kdybych si listinu opsal? blesklo dychtivému studentovi hlavou. Nûkomu bych ji pfiece mohl ukázat! Ale vzápûtí zavrtûl hlavou. S touhle jedinou stránkou by se celkem niãeho nedobral. Nejdfiív potfiebuje najít i zbytek zprávy a pfieãíst si ho. VÏdyÈ pravdûpodobnû je skryt˘ nûkde tady, v uprá‰en˘ch útrobách staré knihovny. Zamy‰lenû vzal do ruky svícen. V plápolavém svûtle, které Ïhnulo od plamene, se rozhlédl. Pfiitom si uvûdomil, jak se mu zrychlil tep. Skuteãnû mûl pocit, Ïe se ocitl na stopû velikému tajemství, a nejrad‰i by si poskoãil nad‰ením. Slova, která rozlu‰til, mu ne‰la z hlavy. Opravdu je to nûjaké hlá‰ení? Tfieba poselství papeÏského legáta? Proã by se potom tolikrát zmiÀovaly v˘razy „král“ a „meã“? A o jakém panovníkovi se v listinû vlastnû hovofií? Vzhlédl k balustrádû, za níÏ se ve tmû r˘sovaly regály v horním poschodí. Odtamtud si pfiinesl sborník, v nûmÏ spoãíval tento fragment. Tak proã by zb˘vající text nemûl najít ve stejné polici?!
21
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 22
Jonathan si uvûdomoval, Ïe si dost moÏná dûlá marné nadûje, ale pfiece jen si fiíkal, Ïe za pokus to urãitû stojí. Úplnû pfiitom pfiestal hlídat ãas – ani si nev‰iml, Ïe uÏ je dávno po pÛlnoci. Honem zaãal stoupat po toãitém schodi‰ti, kdyÏ vtom zaslechl divn˘ zvuk. ·kubl sebou. Ozvalo se temná rána a hlasitû se rozlehla. Masivní dubové dvefie knihovny se otevfiely a vzápûtí opût zabouchly. Jonathan zdû‰enû vykfiikl. PodrÏel svíãku pfied sebou, aby posvítil do prostoru za balustrádou, protoÏe si chtûl noãního náv‰tûvníka prohlédnout. Záfie svíce v‰ak nedosáhla tak daleko, ztrácela se v pra‰né ãernotû. „Kdo je tu?“ zeptal se tedy nahlas. Odpovûdi se nedoãkal. Zato náhle usly‰el kroky. Tiché odmûfiené kroky, které se k nûmu pfiibliÏovaly po studené cihlové podlaze. „Kdo je tady?“ otázal se student je‰tû jednou. „Opate Andrewe, jste to vy?“ Zase nedostal Ïádnou odpovûì a cítil, jak jeho probuzenou zvûdavost rozleptává neurãit˘ strach. Uhasil svíãku, pfiimhoufiil oãi a pátrav˘m pohledem se snaÏil nûco rozeznat v knihovnû, která se nyní ponofiila do pochmurného pfiítmí. Mûsíãní záfie tam dopadala ‰pinav˘mi okny pouze v tenk˘ch pramíncích. Kroky se mezitím nemilosrdnû pfiiblíÏily. A v ‰eru se teì vskutku r˘sovaly ãísi nezfietelné obrysy. „Kdo… kdo jste?“ vyjekl student vypla‰enû. Ale opût mu nikdo neodpovûdûl. Osoba v ‰irokém vzdouvajícím se plá‰ti a s nasazenou kápí dokonce ani nepohlédla smûrem k nûmu. Nevzru‰enû mífiila stále vpfied, kolem tûÏk˘ch dubov˘ch stolÛ se hnala ke schodi‰ti vedoucímu k balustrádû. Jonathan bezdûãnû ucouvl. Na ãele mu vyrazil studen˘ pot. Dfievo zaskfiípûlo, kdyÏ postava s nezfieteln˘mi obrysy
22
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 23
do‰lápla na první schod. Pak pfiízrak pomalu stoupal vzhÛru a mladík pfii kaÏdém jeho dal‰ím kroku popla‰enû ucouvl. „Prosím,“ hlesl nesmûle. „Kdo jste? Povûzte mi, kdo jste…“ Silueta uÏ vystoupala po toãitém schodi‰ti aÏ nahoru a v okamÏiku, kdy ji zasáhl bled˘ paprsek mûsíãního svûtla, se jí Jonathan podíval do obliãeje. Îádn˘ v‰ak nemûla. Mladík vytfie‰tûnû zazíral na nehybnou tváfi masky. Zhrozil se chladného pohledu oãí, které ho sledovaly úzk˘mi ‰tûrbinkami. Vydû‰enû sebou trhl. KdyÏ si nûkdo navleãe tak podivn˘ hábit a je‰tû ke v‰emu skryje tváfi pod ‰krabo‰kou, jistû pfii‰el se zl˘mi úmysly! Prudce se obrátil a bez váhání se rozbûhl. Po schodech uniknout nemohl, neboÈ dûsivá postava mu stála v cestû. Proto vyrazil opaãn˘m smûrem, podél balustrády a do jedné z uliãek mezi regály plné knih. Zmocnila se ho panika. Najednou ho staré svazky s letit˘mi zápisy vÛbec nezajímaly. Pfiál si jedinû uprchnout – ale uÏ po nûkolika krocích jeho pokus o útûk skonãil. Uliãku uzavírala masivní cihlová zeì. Jonathan ihned pochopil, Ïe se dopustil zásadní chyby. Otoãil se, aby napravil svÛj omyl a je‰tû se zachránil, av‰ak zjistil, Ïe uÏ je pozdû. Zakuklenec mu zahradil v˘chod. Tyãil se na poãátku uliãky a jeho silueta se tam v chabém svûtle v˘hruÏnû ãernala. Temnû a zlovûstnû uzavfiel studentovi jedinou moÏnou cestu do bezpeãí. „Co ode mû chcete?“ zeptal se Jonathan znovu, aãkoliv ve skuteãnosti uÏ ani nedoufal, Ïe by se doãkal odpovûdi. Vystra‰enû se rozhlíÏel a snaÏil se postfiehnout, kudy by se spasil. Ale marnû. Ze tfií stran ho obklopovaly vysoké police a svému pronásledovateli byl naprosto vydán v‰anc.
23
BRATRSTVO RUN_2007
16.3.2015
18:10
Stránka 24
Pfiízrak se pohnul smûrem k nûmu. Jonathan ustupoval, dokud nenarazil zády na studenou zeì. Roztfiesen˘ hrÛzou se k ní pfiitiskl; zároveÀ zaÈal nehty do drsn˘ch v˘ãnûlkÛ cihel tak kfieãovitû, aÏ mu vytryskla krev. Pfiímo cítil ledov˘ chlad ãi‰ící z pfií‰erného zjevení pfied sebou, které se uÏuÏ blíÏilo. Jako by se chtûl uchránit, prudce si zakryl obliãej dlanûmi, schoulil se a zaãal tichounce sténat. Maskovanec pfiistoupil aÏ k nûmu. Jeho plá‰È se vzedmul a Jonathana Miltona zahalila tma, ãerná a neproniknutelná jako noc.
II
Cˇ
asnû ráno zabu‰il posel na abbotsfordskou bránu. Sir Walter Scott, pán velkolepé usedlosti, rozkládající se na bfiehu fieky Tweedu, rád naz˘val toto místo „romancí z kamene a malty“. Jeho pfiirovnání se k Abbotsfordu v˘bornû hodilo, protoÏe prostory mezi zdmi z hnûdého pískovce, ambity a cimbufiími, vyãnívajícími v rozích nad portály sídla, opravdu pÛsobily dojmem, jako by se ãas zastavil. Pak se mohlo zdát, Ïe minulost, kterou sir Walter líãí ve sv˘ch románech, je stále Ïivá. Za brzk˘ch ranních hodin, dokud je‰tû nevy‰lo slunce a od fieky stoupala mlha, pÛsobil Abbotsford spí‰ dûsivû neÏ pfiívûtivû. Nic takového si v‰ak posel, kter˘ seskoãil ze statného vraníka a energicky zabu‰il na tûÏkou dfievûnou bránu, nepfiipou‰tûl. Na to byla zpráva, kterou mûl vyfiídit abbotsfordskému pánovi, pfiíli‰ naléhavá. Dfievo tupû dunûlo pod údery pûsti a zanedlouho zaskfiípûly kroky v drobném ‰tûrku na cestû. Z opaãné strany se uÏ kdosi blíÏil. Zástrãka ‰peh˘rky se odsunula a objevil se podmraãen˘
24