Pět korálků a dvě perly V první třídě se Vojtíšek naučil ostatní písmenka i barvy. Poznal také, že všední dny školáka jsou docela jiné než soboty, neděle a svátky. Dokonce ani všední dny nejsou stejné! Kdo nevěří, ať si přečte pohádky, které dostal za vysvědčení. Vojtíškovi je zatím ještě čte maminka. Každý týden má sedm dnů: pět dnů všedních a dva volné. Ve všední dny chodí děti do školy a dospělí do práce. Volné sobotě a neděli se říká víkend. Těch sedm dnů se pořád opakuje, jako by byly navlečené na šňůrce. Jenže ty korálky a perly mají různé vlastnosti, nápady i trampoty.
Pondělí je první den v týdnu. Je to mrzutý den. Obvykle vstává levou nohou a ještě než si obuje druhou bačkoru, už si stěžuje: „Ach jo, zase musím s tátou a mámou do práce! A s dětmi do školy! A s babičkou na nákup! Jak to mám všecko stihnout?“ V koupelně si chce vyčistit zuby, ale upadne mu pohárek a zakutálí se pod sprchu. Jak ho hledá, zavadí o kohoutek a spustí pořádný liják. Hned má mokré pyžamo a kňourá ještě víc. Ke vší smůle slyší z kuchyně, že je snídaně na stole. Má se ukazovat celé rodině jako hastrman? „To je dneska den,“ povídá právě táta. „Maminka spálila topinky, čaj už je studený a Hanička se tak dlouho houpala na židli, až spadla. No jo, pondělí!“ „Zase na mě všechno svedou,“ vzdychá chudák pondělí. Natahuje ponožky a kouká, že jsou naruby. Tričko je mu velké, asi patří tátovi, a u kalhot se rozbil zip. Pro pánajána, co teď? Všelijak postrojené nešťastné pondělí se nakonec plouží po schodech a vyjde z domu. Na ulici je nevlídno, lidičkové se mračí a nikam se jim nechce. Přesto spěchají, aby nepřišli pozdě a hned při pondělku nedostali vyhubováno. V práci od pana ředitele, ve škole od paní učitelky a v obchodě od paní prodavačky.
24
25
Pět korálků a dvě perly V první třídě se Vojtíšek naučil ostatní písmenka i barvy. Poznal také, že všední dny školáka jsou docela jiné než soboty, neděle a svátky. Dokonce ani všední dny nejsou stejné! Kdo nevěří, ať si přečte pohádky, které dostal za vysvědčení. Vojtíškovi je zatím ještě čte maminka. Každý týden má sedm dnů: pět dnů všedních a dva volné. Ve všední dny chodí děti do školy a dospělí do práce. Volné sobotě a neděli se říká víkend. Těch sedm dnů se pořád opakuje, jako by byly navlečené na šňůrce. Jenže ty korálky a perly mají různé vlastnosti, nápady i trampoty.
Pondělí je první den v týdnu. Je to mrzutý den. Obvykle vstává levou nohou a ještě než si obuje druhou bačkoru, už si stěžuje: „Ach jo, zase musím s tátou a mámou do práce! A s dětmi do školy! A s babičkou na nákup! Jak to mám všecko stihnout?“ V koupelně si chce vyčistit zuby, ale upadne mu pohárek a zakutálí se pod sprchu. Jak ho hledá, zavadí o kohoutek a spustí pořádný liják. Hned má mokré pyžamo a kňourá ještě víc. Ke vší smůle slyší z kuchyně, že je snídaně na stole. Má se ukazovat celé rodině jako hastrman? „To je dneska den,“ povídá právě táta. „Maminka spálila topinky, čaj už je studený a Hanička se tak dlouho houpala na židli, až spadla. No jo, pondělí!“ „Zase na mě všechno svedou,“ vzdychá chudák pondělí. Natahuje ponožky a kouká, že jsou naruby. Tričko je mu velké, asi patří tátovi, a u kalhot se rozbil zip. Pro pánajána, co teď? Všelijak postrojené nešťastné pondělí se nakonec plouží po schodech a vyjde z domu. Na ulici je nevlídno, lidičkové se mračí a nikam se jim nechce. Přesto spěchají, aby nepřišli pozdě a hned při pondělku nedostali vyhubováno. V práci od pana ředitele, ve škole od paní učitelky a v obchodě od paní prodavačky.
24
25
Cože? Proč od paní prodavačky? Protože má taky špatnou náladu, ještě nepřivezli rohlíky. Co prý si babička myslí, proč se tomu diví? Copak za to paní prodavačka může? Pondělí se potlouká venku až do oběda. V poledne se koukne, co babička uvařila, a zaleze do dětského pokoje. Až se děti vrátí ze školy, snad aspoň tady bude veselo. Ne jako v kuchyni, kde babička naříká na drahotu a vaří vločkovou polévku, kterou nikdo nerad. To bude zase řečí, až večer postaví mísu na stůl a začne přednášet o zdravé výživě! Tentokrát se ale pondělí pořádně spletlo. Maminka se k babičce přidala, zato dětem do smíchu opravdu nebylo. Vašík totiž dostal poznámku a Haničce se nepovedlo vyšívání. Už aby bylo úterý, přáli si všichni, když šli spát. Pondělí je smolný den! Nevděčníci, pomyslelo si pondělí. A že jste všichni došli, kam jste měli, nic vás nepřejelo a ve zdraví jste se vrátili domů, to není nic? Celý den jste se mnou strávili a ani nepoděkujete? Jen aby vás to vaše vytoužené úterý nezklamalo víc než já! A vůbec, dobrou noc a na shledanou až za týden. Snad se za tu dobu ze všech těch trampot vzpamatuju. A za to, že jste na mě zase všechno svedli, musíte ráno vstávat a já ne. Heč!
Úterý je druhý den v týdnu a má se mnohem líp. Proč? Protože se na něj po těch pondělních patáliích všichni těší! Úterý je pěkně oblečené a vypadá jako spokojený tlusťoučký pán. Nevadí mu, že musí brzy vstávat a doprovodit maminku ke kadeřnici, ještě než půjde do práce. Rád tam s ní chodí, taky si potrpí na parádu. Cestou zpátky si umiňuje: „Já nikoho nezklamu. Všechny dovedu, kam budou chtít, a ve škole dám pozor na děti. Vašík má dnes tělocvik a Hanička plavání, nesmí se jim nic stát.“ Táta se na úterý těší taky. Porady se odbyly při pondělku a dnes se bude konečně pracovat. Zato maminku straší kupa prádla, které v pondělí vyprala. Až se vrátí z práce, bude žehlit až do večera... Úterý si to všecko představuje, když se prochází po městě ve svém nažehleném kabátku, v novém klobouku a s hůlkou v ruce. „Jsem nejoblíbenější ze všech pěti všedních dnů,“ pochvaluje si. „Smůlu nenosím a všechno příjemné začíná teprve se mnou.“ Úterý každého pěkně zdraví a lidičkové mu odpovídají: „To máme dnes pěkný den!“ Jenže dnes před polednem se z ničeho nic přihnal rychlý černý mrak,
26
27
Cože? Proč od paní prodavačky? Protože má taky špatnou náladu, ještě nepřivezli rohlíky. Co prý si babička myslí, proč se tomu diví? Copak za to paní prodavačka může? Pondělí se potlouká venku až do oběda. V poledne se koukne, co babička uvařila, a zaleze do dětského pokoje. Až se děti vrátí ze školy, snad aspoň tady bude veselo. Ne jako v kuchyni, kde babička naříká na drahotu a vaří vločkovou polévku, kterou nikdo nerad. To bude zase řečí, až večer postaví mísu na stůl a začne přednášet o zdravé výživě! Tentokrát se ale pondělí pořádně spletlo. Maminka se k babičce přidala, zato dětem do smíchu opravdu nebylo. Vašík totiž dostal poznámku a Haničce se nepovedlo vyšívání. Už aby bylo úterý, přáli si všichni, když šli spát. Pondělí je smolný den! Nevděčníci, pomyslelo si pondělí. A že jste všichni došli, kam jste měli, nic vás nepřejelo a ve zdraví jste se vrátili domů, to není nic? Celý den jste se mnou strávili a ani nepoděkujete? Jen aby vás to vaše vytoužené úterý nezklamalo víc než já! A vůbec, dobrou noc a na shledanou až za týden. Snad se za tu dobu ze všech těch trampot vzpamatuju. A za to, že jste na mě zase všechno svedli, musíte ráno vstávat a já ne. Heč!
Úterý je druhý den v týdnu a má se mnohem líp. Proč? Protože se na něj po těch pondělních patáliích všichni těší! Úterý je pěkně oblečené a vypadá jako spokojený tlusťoučký pán. Nevadí mu, že musí brzy vstávat a doprovodit maminku ke kadeřnici, ještě než půjde do práce. Rád tam s ní chodí, taky si potrpí na parádu. Cestou zpátky si umiňuje: „Já nikoho nezklamu. Všechny dovedu, kam budou chtít, a ve škole dám pozor na děti. Vašík má dnes tělocvik a Hanička plavání, nesmí se jim nic stát.“ Táta se na úterý těší taky. Porady se odbyly při pondělku a dnes se bude konečně pracovat. Zato maminku straší kupa prádla, které v pondělí vyprala. Až se vrátí z práce, bude žehlit až do večera... Úterý si to všecko představuje, když se prochází po městě ve svém nažehleném kabátku, v novém klobouku a s hůlkou v ruce. „Jsem nejoblíbenější ze všech pěti všedních dnů,“ pochvaluje si. „Smůlu nenosím a všechno příjemné začíná teprve se mnou.“ Úterý každého pěkně zdraví a lidičkové mu odpovídají: „To máme dnes pěkný den!“ Jenže dnes před polednem se z ničeho nic přihnal rychlý černý mrak,
26
27
začalo pršet a pan Úterý měl po parádě. Klobouk mu odnesl vítr, hůlku ztratil v parku a kabát musel sušit doma na topení. Pondělí, které celý den odpočívalo v teple, se mu smálo: „Kamaráde, zapomněl jsi na přísloví Nechval dne před večerem! Já jsem promoklo pod sprchou a ty venku. Je to nerozhodně!“ Úterý znalo ještě jedno pořekadlo, ale nechalo si je pro sebe. To by bylo něco pro smolné pondělí! Celý týden by mu předhazovalo, že Chlubné plíce lezou z hrnce! A tak jen něco zabručelo a radši se napilo čaje s citronem. V kuchyni ho bylo dost a bramboráků taky. Člověk – totiž úterý – nikdy neví. Česnek a citron jsou prý lepší než penicilin, po plavání i po dešti. Jak říká babička: „Voda jako voda, hlavně když nikdo nenastydne.“ Vtom maminka vykřikla: „Dnes je přece úterý!“ „To víme, a co má být?“ divil se tatínek. „Zapomněli jsme na rodičovskou schůzku, začíná v šest hodin!“ volala maminka a už si brala kabát. Pan Úterý se vyděsil ještě víc. Má se znovu trmácet do školy, sotva se trochu zahřál a upravil? Nedalo se nic dělat. Maminka ho vzala pod deštník a běžela. Účes, který ji ráno stál tolik peněz a času, jí vítr rozcuchal a deštník ji uchránil jen napůl. Pan Úterý tedy nebyl se svou smůlou sám. Přál si už jen jedno: Aby paní učitelka na děti nežalovala a maminka kromě parády nepřišla ještě o náladu! To se naštěstí nestalo, schůzka dopadla dobře a nastydlé úterý mohlo konečně zalézt pod peřinu. Pondělí chlubílka starostlivě přikrylo a už se mu nesmálo. Dokonce, jak se na kamaráda sluší, mu upřímně popřálo dobrou noc...
28
Středa je třetí den v týdnu. Je středem pozornosti, protože má místo uprostřed všedních dnů. Kromě toho jde přece o dámu! Copak si asi dnes oblékne? šeptají si pondělek s úterkem. Je vždycky tak elegantní! Středa ví, co od ní přátelé i lidičkové očekávají. Zažene poslední vzpomínku na smolné pondělí, vyhladí vrásky zmoklému úterku a dá se do díla. Ze všeho nejdřív se vyšňoří do bleděmodrých šatů a poprosí oblohu, aby s ní byla „do barvy“. To znamená, aby vydržela až do večera stejně hezká a čistá. Středa k tomu má vážný důvod: Hned zrána přijedou před dům popeláři! Když uvidí nad hlavou krásné nebe bez mráčku, naloží i rozházené krabice, dají pozor a neušpiní chodník ani nové šaty paní Středě. Tím nepokazí náladu nájemníkům a všichni budou celý den spokojeni. Středě na dobré pohodě moc záleží. Jako prostřední den v týdnu má totiž dost práce. Ve středu čeká školáky obvykle diktát nebo písemka, tátu služební cesta a maminku důležité rozhodnutí: Kam se rodina vypraví na víkend? Maminka na to myslí v práci celý den a večer poslouchá předpověď
29
začalo pršet a pan Úterý měl po parádě. Klobouk mu odnesl vítr, hůlku ztratil v parku a kabát musel sušit doma na topení. Pondělí, které celý den odpočívalo v teple, se mu smálo: „Kamaráde, zapomněl jsi na přísloví Nechval dne před večerem! Já jsem promoklo pod sprchou a ty venku. Je to nerozhodně!“ Úterý znalo ještě jedno pořekadlo, ale nechalo si je pro sebe. To by bylo něco pro smolné pondělí! Celý týden by mu předhazovalo, že Chlubné plíce lezou z hrnce! A tak jen něco zabručelo a radši se napilo čaje s citronem. V kuchyni ho bylo dost a bramboráků taky. Člověk – totiž úterý – nikdy neví. Česnek a citron jsou prý lepší než penicilin, po plavání i po dešti. Jak říká babička: „Voda jako voda, hlavně když nikdo nenastydne.“ Vtom maminka vykřikla: „Dnes je přece úterý!“ „To víme, a co má být?“ divil se tatínek. „Zapomněli jsme na rodičovskou schůzku, začíná v šest hodin!“ volala maminka a už si brala kabát. Pan Úterý se vyděsil ještě víc. Má se znovu trmácet do školy, sotva se trochu zahřál a upravil? Nedalo se nic dělat. Maminka ho vzala pod deštník a běžela. Účes, který ji ráno stál tolik peněz a času, jí vítr rozcuchal a deštník ji uchránil jen napůl. Pan Úterý tedy nebyl se svou smůlou sám. Přál si už jen jedno: Aby paní učitelka na děti nežalovala a maminka kromě parády nepřišla ještě o náladu! To se naštěstí nestalo, schůzka dopadla dobře a nastydlé úterý mohlo konečně zalézt pod peřinu. Pondělí chlubílka starostlivě přikrylo a už se mu nesmálo. Dokonce, jak se na kamaráda sluší, mu upřímně popřálo dobrou noc...
28
Středa je třetí den v týdnu. Je středem pozornosti, protože má místo uprostřed všedních dnů. Kromě toho jde přece o dámu! Copak si asi dnes oblékne? šeptají si pondělek s úterkem. Je vždycky tak elegantní! Středa ví, co od ní přátelé i lidičkové očekávají. Zažene poslední vzpomínku na smolné pondělí, vyhladí vrásky zmoklému úterku a dá se do díla. Ze všeho nejdřív se vyšňoří do bleděmodrých šatů a poprosí oblohu, aby s ní byla „do barvy“. To znamená, aby vydržela až do večera stejně hezká a čistá. Středa k tomu má vážný důvod: Hned zrána přijedou před dům popeláři! Když uvidí nad hlavou krásné nebe bez mráčku, naloží i rozházené krabice, dají pozor a neušpiní chodník ani nové šaty paní Středě. Tím nepokazí náladu nájemníkům a všichni budou celý den spokojeni. Středě na dobré pohodě moc záleží. Jako prostřední den v týdnu má totiž dost práce. Ve středu čeká školáky obvykle diktát nebo písemka, tátu služební cesta a maminku důležité rozhodnutí: Kam se rodina vypraví na víkend? Maminka na to myslí v práci celý den a večer poslouchá předpověď
29
počasí. Všichni tvrdí, že víkend je ještě daleko, jenže ona vede svou: „Zítra se musí začít s přípravami, jinak se všecko nestihne!“ Středa je z toho celá ustaraná, ale nedává nic znát a radši hlídá: Aby děti dávaly ve škole pozor a neudělaly v písemce chybu. Aby jejich tatínek nejel autem moc rychle a aby nepotkal špatného řidiče. Aby se maminka rozhodla správně a včas a neměnila nápady jako posledně. Nejdřív navrhovala výlet na kolech, potom uklízení na chalupě a nakonec přemluvila tatínka, aby natřel kuchyňskou linku. Dva dny bylo nádobí nastrkané v pokoji, nevařilo se a okna musela být dokořán, aby nátěr rychle zasychal. Všichni pomáhali, chodili po papírech rozložených na podlaze a v neděli večer ani nevěděli, že nějaký víkend byl. „Zbytečně si lámeš hlavu,“ řeklo večer pondělí paní Středě. „Proč to nenecháš na zítřek? Čtvrtek si poradí a času je habaděj.“ „A to zase ne,“ odpověděla středa. „My ženy dobře víme, že času na přípravy není nikdy dost. Tomu ale vy dva nemůžete rozumět. A radši už spěte, uvidíte zítra ten zmatek.“ „Ženská musí mít vždycky poslední slovo,“ broukl pan Úterý. Pondělek to slyšel a smál se pod peřinou. Ani jeden z nich ale středě její namáhavý den nezáviděl. A čtvrtku už vůbec ne. Každý přece ví, jak to ve čtvrtek chodí.
30
Čtvrtek je čtvrtý den v týdnu, to je jasné už podle jména. Po středě se týden překulí do druhé poloviny, a kdo tu váhu nejvíc odnese? Čtvrtek! Ráno sice vstává čilý a plný síly, ale večer se únavou sotva vleče. Je nejzaměstnanější ze všech všedních dnů, takzvaný „tahoun“. Co všecko musí ten chudák zařídit, udělat, obstarat, uhlídat, připravit, to by smolné pondělí, choulostivé úterý ani ustaraná středa určitě nezvládly. Hned po ránu má napilno. Čeká s babičkou v krámě na rohlíky a děti si zatím vaří kakao. V kuchyni to vypadá jako po zápase dinosaurů. „Honem se převlékni!“ pobízí čtvrtek Haničku. „Pobryndala sis rukáv!“ Vašík půjde se třídou na výstavu melounů a dýní, musí být před školou včas. To bude zase hlídání na křižovatkách, vzdychá čtvrtek s paní učitelkou. Sotva strčí Haničku do šatny, už zvoní a musí běžet za většími dětmi na výstavu. „Dnes abych se rozkrájel aspoň na čtyři kousky,“ vzdychá celý uhoněný. „Nebo čtvrtky? S maminkou musím odpoledne do čistírny a s tátou do garáže, bude chystat kola na nedělní výlet. Co dřív?“ Už je totiž rozhodnuto: V sobotu se bude uklízet na chalupě a v neděli pojede rodina na hrad. Čtvrtek si ani nepamatuje jeho jméno, má jiné
31