1
T
orakovi se do ztichlého tábora nechce. OheÀ je bez Ïivota. V popelu leÏí Fin-Kedinnova sekyra. Rennin luk nûkdo za‰lapal do bláta. Po Vlãkovi zbyly jen tu a tam otisky tlapek. Sekyra, luk i stopy jsou poprá‰ené nûãím, co vypadá jako ‰pinav˘ sníh. KdyÏ Torak dojde blíÏ, ‰edé mÛry se v hejnu vznesou do povûtfií. Znechucenû je zaÏene, ale jakmile se vzdálí, mÛry se znovu usadí k hostinû. U pfiístfie‰ku se chlapec zastaví. Kmeny kolem vstupního otvoru lepkají. Do nosu mu stoupá nasládl˘, tûÏk˘ pach. NeodvaÏuje se vkroãit dál. V pfií‰efií ch˘‰e spatfií pohybliv˘ povlak mÛr – a pod ním tfii nehybné obrysy. TorakÛv rozum odmítá pfiijmout to, co vidí jeho oãi. Ale srdce uÏ to ví. Ucouvne. Padá. Temnota se kolem nûj stahuje… Ud˘chanû se posadil. 5
Byl v ch˘‰i, zabalen˘ ve spacím vaku. Srdce mu bolestivû naráÏelo do Ïeber. âelisti mu trnuly od toho, jak celou tu dobu skfiípal zuby. Necítil se ospal˘. Svaly mûl napjaté zjitfienou pozorností. Pofiád pfied sebou vidûl ta tûla. Jako by se Eostra natáhla a sáhla mu do hlavy, jako by mu pokfiivila my‰lenky. ProtoÏe chtûla, abys vidûl právû tohle! okfiikl se. Není to pravda. Fin-Kedinn je tady, spí v téhle ch˘‰i. Vlãek, Tmavá a ‰tûÀata jsou v bezpeãí v doupûti. Renn pob˘vá u Kanãího klanu. Není to pravda. Nûco ho za‰imralo na klíãní kosti. Torak se po tom ohnal a rozdrtil to v pûsti. KdyÏ rozevfiel dlaÀ, spatfiil ‰edivou mÛru se zaprá‰en˘mi kfiídly. Slabounce páchla hnilobou. Vzadu v ch˘‰i se dal‰í podobná usadila na Fin-Kedinnov˘ch pootevfien˘ch rtech. Chlapec ze sebe skopl spací vak a pfielezl po kolenou k nevlastnímu otci. MÛra se vznesla, zakrouÏila a rozlétla se do noci. Náãelník ze spánku zasténal. Noãní dûsy uÏ pronikly i do jeho snÛ. Torak nebyl tak po‰etil˘, aby ho kvÛli tomu vyburcoval – zlé vidiny by pak vÛdce HavranÛ pronásledovaly celé dny. K Torakovi ty jeho pfiilnuly jako ‰edav˘ prach k mu‰ím kfiídlÛm. Natáhl si nohavice, kabátec i láptû a vy‰el z ch˘‰e. Mûsíc ãern˘ch trnek zaléval paseku dlouh˘mi modrav˘mi stíny. Kolem nich plul mezi kmeny borovic dech Hvozdu. KdyÏ chlapec procházel kolem, nûkolik psÛ zvedlo hlavy, ale tábor zÛstával tich˘. Jen ten, kdo znal Havraní klan tak dÛvûrnû jako Torak, by dokázal uhodnout, Ïe nûco není v pofiádku. Ch˘‰e se choulily jako vydû‰ení zubfii kolem velkého ohnû, kter˘ plápolal celou noc. Saeunn obklopila m˘tinu koufií6
cími vûtvemi jalovãí navr‰en˘mi kolem kÛlÛ, jeÏ mûly zahánût mÛry. V korunû bfiízy mûli hnízdo Rip a Rek. Oba havrani pokojnû spali s hlavami zastrãen˘mi pod kfiídly. ·edé mÛry zatím pronásledovaly jen lidi. Torak zvedl i pfies bublavé protesty oba ptáky z hnízda a ‰el se s nimi posadit k ohni. Náruã mûl konej‰ivû plnou ospalého teplého pefií. Ve Hvozdu zatroubil jelen. Jako mal˘ miloval Torak troubení jelenÛ za mlhav˘ch podzimních nocí. Lehával zavrtan˘ ve spacím vaku a s pohledem upfien˘m na Ïhavé uhlíky si pfiedstavoval, Ïe vidí maliãké ohnivé jeleny, jak se do sebe v roklinách plamenÛ zaklesávají paroÏím. Cítil se v bezpeãí. Vûdûl, Ïe ho tatínek pfied tmou i pfied démony ochrání. Teì uÏ tak po‰etil˘ nebyl. V‰echno se zmûnilo od chvíle, kdy se pfied tfiemi zimami krãil v troskách ch˘‰e a bezmocnû pfiihlíÏel, jak z tatínka vyprchává Ïivot. Jelen utichl. Stromy ze spánku zavrzaly a zasténaly. Torak zatouÏil po tom, aby se nûkdo z HavranÛ probudil. Zastesklo se mu po Vlãkovi, ale kdyby pro nûj zavyl, probudil by cel˘ tábor. A nedokázal si pfiedstavit, Ïe by se zase trmácel celou dlouhou cestu aÏ k brá‰kovu doupûti. Jak se to mohlo stát? pomyslel si uÏasle. Najednou se bojím sám vkroãit do Hvozdu. „Tak to zaãíná,“ prohlásila Renn pfied pÛl úplÀkem. „Nejdfiív po‰le nûco malého, co se pfiikrade za noci. Nûco, co nemÛÏe‰ zapudit. Ty ‰edé mÛry, to je jenom zaãátek. Bude ji Ïivit nበstrach. Dodá jí sílu.“ Kdesi daleko se ozval v˘r. Uhú-uhú. Torak popadl vûtev a vztekle prohrábl oheÀ. Cítil, 7
Ïe víc uÏ neunese. Je pfiece pfiipraven˘. Má toulec pln˘ ‰ípÛ. Koneãky prstÛ ho je‰tû bolí, jak si usilovnû ‰il obleãení na zimu. Sekyru i nÛÏ si nabrousil tak ostfie, Ïe dokázaly pfieseknout vlásek. Kdyby jen tu‰il, kde ji najít. JenÏe V˘fií ãarodûjka se ukr˘vala ve svém brlohu na Hofie. Opfiádala Hvozd sv˘mi sítûmi jako obfií pavouk. A jako pavouk vycítila taky sebemen‰í zachvûní nejvzdálenûj‰ího stébla. Vûdûla, Ïe ji Torak bude pronásledovat, a chtûla, aby se za ní vydal. Ale je‰tû nenastala ta pravá chvíle. Chlapec se zamraãil. Zkusil nechat my‰lenky rozplynout ve Ïhavém popelu. Probudil ho hlas, kter˘ ho volal jménem. Polínka v ohni‰ti se rozkutálela. Havrani byli zpátky v hnízdû. Pfiesto vûdûl, Ïe se mu ten hlas nezdál. Sly‰el ho. DÛvûrnû znám˘… nesnesitelnû znám˘ hlas. AÏ na to, Ïe taková vûc je prostû nemoÏná. Vyskoãil a vrhl se po noÏi. KdyÏ dobûhl k ochrannému kruhu z jalovãí kolem tábora, zaváhal. Pak nahrbil ramena a pro‰el jím do Hvozdu. Mûsíc svítil jasnû. Borovice pluly v bílém mofii. Na kopci, v samém koutku chlapcova pohledu, se cosi mihlo. To uÏ jen mûlce oddychoval. NeodvaÏoval se do tûch míst vykroãit, ale vûdûl, Ïe ho to nemine. Zaãal ‰plhat vzhÛru a drásal si ruce o trnit˘ porost. Asi v polovinû cesty do svahu se zarazil a naslouchal. Nesly‰el nic neÏ pravidelné odkapávání sraÏené mlhy. Nûco ho za‰imralo na ruce, která svírala nÛÏ. V ohybu palce se na krÛpûji krve Ïivila ‰edá mÛra. „Toraku…“ za‰eptaly úpûnlivû stromy. HrÛza se vy‰plhala aÏ k jeho hrudníku a sevfiela mu srdce. To pfiece není moÏné. 8
Vy‰plhal je‰tû v˘‰. Ve vífiící bílé spatfiil u balvanu vysokou postavu. „Pomoz mi…“ vydechla. Chlapec k ní klop˘tavû vykroãil. Postava se rozplynula do mlhy. Nezbyly po ní Ïádné stopy, jen slabû rozhoupaná vûtev. Zato za balvanem Torak zahlédl zbytky ohni‰tû. Dfiíví, zanesené popelem, uÏ vychladlo. Chlapec na nû vytfie‰til oãi. Polínka leÏela ve tvaru hvûzdy. To pfiece nemÛÏe b˘t pravda. Jenom on a je‰tû jeden ãlovûk ve Hvozdu pokládali dfiíví zrovna takhle. Hlídej si záda, Toraku. Zprudka se otoãil. Dva kroky za sebou objevil zabodnut˘ ‰íp. OkamÏitû rozeznal pefiíãka na jeho konci. Dobfie vûdûl, kdo ten ‰íp vyrobil. Zoufale se ho zatouÏil dotknout. Zkusil si olíznout rty, jenÏe v puse mûl pfií‰erné sucho. „To jsi ty?“ vykfiikl hlasem, kter˘ zhrubl strachem i dychtivostí. „Jsi to ty… tatínku?!“
9
2
T
o nemohl b˘t on,“ prohlásil Fin-Kedinn. „Byl to tatínek,“ namítl chlapec a stoãil si spací vak. „Byl to jeho ‰íp, jeho oheÀ i jeho hlas. Jeho duch.“ Náãelník dloubl svou holí do zemû pfied ch˘‰í. „Hlasy se dají napodobit, Toraku. Ten, kdo ho znal, si mÛÏe pamatovat zpÛsob, jak˘m kladl dfievo na oheÀ. A ten ‰íp –“ „Já vím,“ pfieru‰il ho Torak. „Nûkdo ho mohl najít. ProtoÏe jsem tam tatínka tehdy nechal leÏet. Nevyrobil jsem mu lÛÏko z vûtví jefiábu. Neodfiíkal jsem slova na Cestu mrtv˘ch. Jen jsem se mu ne‰ikovnû pokusil nakreslit Znamení smrti. Není divu, Ïe neodpoãívá v pokoji.“ Strhl pár prouÏkÛ su‰eného masa, které visely na trámech pod stropem ch˘‰e, a nacpal si je do vaku s jídlem. Jídlo… Su‰ené maso, ‰eptal tatínek, kdyÏ
„
10
umíral. Vezmi… vezmi si v‰echno. JenÏe Torak ho tam tehdy v rozru‰ení zapomnûl. „Bylo ti dvanáct zim,“ namítl ti‰e Fin-Kedinn. „Udûlals to nejlep‰í, co se dalo.“ „Ale nestaãilo to. A teì mû prosí o pomoc.“ „Nebo nûkdo chce, aby sis to myslel. Eostra.“ Chlapec strnul. V poslední dobû se jen málokdo odváÏil to jméno vyslovit. „Právû to má za lubem,“ pokraãoval vÛdce HavranÛ. „Vkrádá se nám do my‰lenek i do snÛ. Îiví se na‰ím strachem.“ „Já vím.“ „Opravdu? MበvÛbec ponûtí, jak je mocná? Pomáhají jí tokoroti. Má ohniv˘ opál. V‰ichni Pojídaãi du‰í se jí báli. A ty ji chce‰ najít sám.“ Torak se zarazil. Mléãn˘ opar zhoustl. Lidé v probouzejícím se tábofie se z nûj vynofiovali a vzápûtí v nûm zase mizeli jako duchové. Chlapec vnímal jejich ztrhané, vydû‰ené tváfie. Napadlo ho, jestli i tuhle mlhu na nû seslala Eostra. Otevfiel váãek s medicínou a nahmatal v nûm kousek ãerného kofiene, kter˘ si vyprosil od Saeunn pro pfiípad, Ïe by se jeho duch chtûl vydat na toulky. Ale copak by mu to staãilo proti síle V˘fií ãarodûjky? „MoÏná mበpravdu,“ pfiipustil. „MoÏná to vãera v noci byla její práce. I tatínek byl chvíli Pojídaãem du‰í. Tfieba má Eostra nad jeho duchem nûjakou moc. TakÏe musím nûco udûlat.“ „Je‰tû ne. Je to jen pár dní, co se objevily ty mÛry. Ani Saeunn se s niãím takov˘m nikdy nesetkala. Mluvil jsem s Durrain z Jeleního klanu a ta se mnou souhlasí – musíme svolat klanové shromáÏdûní. Jestli to neudûláme, jestli podlehneme strachu, padneme Eostfie do spárÛ.“ 11
„Já uÏ nemÛÏu ãekat!“ vybuchl Torak. „Nejrad‰i bych vyrazil, ale ty mi v tom ustaviãnû brání‰! Tvrdí‰, Ïe Vysoké hory jsou rozlehlé, Ïe bych v nich mohl hledat cel˘ Ïivot, a stejnû bych ji nena‰el. JenÏe ona na nás útoãí. Kdoví, co po‰le pfií‰tû? Je mi souzeno se jí postavit, Fin-Kedinne. To tu mám dfiepût, aÏ si podrobí cel˘ Hvozd?“ „A co chce‰ dûlat? Vydat se do hor a pokou‰et ‰tûstí?“ „To ani nepotfiebuju! Eostra prahne po mé síle. AÏ na mû bude pfiipravená, sama mû k sobû dovede.“ „AÏ bude pfiipravená, Toraku? AÏ bude s jistotou vûdût, Ïe jsi sám! AÏ bude pfiíli‰ pozdû. Ne. Tohle ti nedovolím.“ „NemÛÏe‰ mi v tom bránit.“ Zírali rozãilenû jeden na druhého. Fin-Kedinn byl podsaditûj‰í a silnûj‰í, jenÏe Torak uÏ nemusel zvedat hlavu, kdyÏ se chtûl nevlastnímu otci podívat zpfiíma do oãí. Chlapec ‰kubnutím utáhl mûkkou ‰lachu, kterou zavazoval váãek s medicínou. „AÏ se vrátí Renn, vyfiiì jí, Ïe mû to mrzí. Pro ni by bylo moc nebezpeãné, kdyby ‰la se mnou. AspoÀ tohle rozhodnutí mi snad schválí‰,“ dodal s jistou hofikostí. Ode dne, kdy mu bylo patnáct zim – vûk, v nûmÏ klanové právo dovolovalo, aby si chlapec hledal druÏku –, jako by se od nûj Fin-Kedinn snaÏil svou milovanou netefi drÏet co nejdál. Náãelník odloÏil hÛl, poode‰el pár krokÛ a zase se vrátil. „Chápu, co ãlovûka pudí k tomu, aby se pokou‰el spojit s mrtv˘mi. Vûfi mi, Ïe o tom vím své. KdyÏ umfiela tvoje maminka… Toraku, musí‰ odolat. Îiví a mrtví nemÛÏou b˘t spolu. Îivé lidi to zaslepuje! Stahuje je to do spárÛ ‰ílenství!“ VÛdce HavranÛ promluvil s tak pfiekvapivou na12
léhavostí, aÏ to chlapce na chvíli zarazilo. Pfiesto si po chvilce nadhodil na rameno toulec i luk a chopil se sekyry. „Je to mÛj tatínek,“ prohlásil pevnû. „TvÛj tatínek. TvÛj osud. Ale není to jenom tvÛj boj! Tohle pfiece ohroÏuje nás v‰echny!“ „Proto musím odejít. UÏ tady nevydrÏím jen tak neãinnû sedût.“
Brzy poté Torak tábor HavranÛ opustil. Mlha ho skliãovala, ale nevidûl v ní Ïádné ‰edé mÛry, a kdyÏ zamífiil na v˘chod, necítil ani Ïádnou bezprostfiední hrozbu. Za poledne se zlovûstn˘ opar koneãnû zdvihl a vysvitlo slunce. Na jantarovém kapradí a stfiíbfiitû zeleném li‰ejníku se tfipytily krÛpûje vody. Pod zlat˘mi bfiízami a ohniv˘mi jefiáby planuly poslední rudé kvûty vrbovek. Hvozd se naposledy pfiedvádûl ve svém oslnivém lesku, neÏ se na dlouh˘ ãas uloÏí k zimnímu spánku. Tenhle podzim byl zvlá‰È úrodn˘ na ofií‰ky a bobule, a tak se to v podrostu hemÏilo tvoreãky, ktefií si uÏívali hodování. Sojky se ha‰tefiily o Ïaludy. Veverky zahrabávaly lískové ofií‰ky do kupek spadaného listí. Rip a Rek letûli pfied Torakem. VyráÏeli pfiitom datlí skfieky a pfiedstírali, Ïe si svého prÛvodce nev‰ímají. Odchod z tábora HavranÛ je rozmrzel, protoÏe z obûtin, které jim pfiiná‰eli ãlenové klanu, spokojenû tloustli. Zvlá‰È Rip: kdyÏ se zjara utkal s Dubov˘m ãarodûjem, pfii‰el o pefií na kfiídlech. Teì mu narostlo nové, ãistû bílé – a rázem byl pro klan uctívan˘m tvorem. Torak opefience skoro nevnímal. Trápilo ho, Ïe musel opustit Renn. Tohle uÏ mu jeho kamarádka 13
nikdy neodpustí. A pfiece cítil, Ïe to tak musí b˘t. Jeho sen o mrtvém tábofie by se mohl brzy promûnit ve skuteãnost. Proto se V˘fií ãarodûjce musí postavit bez Renn. A taky bez Vlãka. Rozhodnutí ho vedlo k tomu, Ïe se k Vysok˘m horám vydal oklikou. Nejkrat‰í cesta by jistû vedla pfies Jasanovou a pak proti proudu Bystré k pefiejím. Místo toho se v‰ak stoãil na severov˘chod ke KoÀskému skoku, k hfiebenu nad fiekou, kam Vlãek s Tmavou nedávno pfiestûhovali ‰tûÀata. Aby se rozlouãil.
Na vrcholku útesu se rozkládala plo‰ina, ohraniãená z jedné strany padl˘m jasanem, z druhé ostruÏinov˘m hou‰tím. Torak dorazil na to místo zveãera a Tmavá i mláìata ho jaksepatfií pfiivítali. Vlãek byl zrovna na lovu. Chlapci se ulevilo. AspoÀ má záminku, aby tu zÛstal na noc a poãkal na svého brá‰ku. Aby odloÏil svÛj odchod na zítfiek. KdyÏ padl soumrak, zapálil oheÀ a postavil si pfiístfie‰ek tak, Ïe opfiel jedlovou vûtev o kmen jasanu. Vûci si rozvûsil na strom, mimo dosah zvûdav˘ch ãení‰kÛ. Pod nohama se mu motala jenom dvû vlãata. To s narudl˘mi li‰ãími ou‰ky, které Renn pojmenovala Klap, pfied úplÀkem onemocnûlo a umfielo. KdyÏ dostavûl pfiístfie‰ek, vydal se natrhat ostruÏiny. A malí vlãci se ochotnû vydali s ním: ãerná Stínka, která tak ráda ohryzávala láptû, i Oblázek, první ze ‰tûÀat, která tehdy v létû jejich otec vynesl z doupûte, aby se seznámila s Torakem. OstruÏiny uÏ byly tak pfiezrálé, Ïe Torakovi samy 14