Divoka zeme_001 az 003_Sestava 1 12/20/17 9:06 AM Stránka 3
INY LORENTZOVÁ Divoká země
KNIŽNÍ KLUB
Iny Lorentz DAS WILDE LAND Copyright © 2015 by Knaur Taschenbuch. An imprint of Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG, Munich Alle Rechte vorbehalten Translation © 2018 by Libuše Staňková ISBN 978-80-242-5939-0
DIVOKA ZEME.indd 4
9.11.17 13:13
Románové postavy Azor, Quique – předák na Waltrově dobytčím ranči Belcher, Andreas – osadník v Texasu Bennet, Bill – Spencerův správce
Benito – dělník na Waltrově ranči
Burke, Zebulon – důstojník americké armády Clyde – důstojník americké armády
Coureur, Thierry – osadník v Texasu
Coureurová, Abigail – starší dcera rodiny Coureurových Coureurová, Rachel – Thierryho manželka
Coureurová, Thamar – mladší dcera rodiny Coureurových de Arranza, Juan – zeť Hernanda de Gamuzany
de Gamuzana, Hernando – alcalde ze San Felipe de Guzmán
de Gamuzanová, Elvira – manželka Hernanda de Gamuzana de Gamuzanová, Mercedes – dcera Hernanda de Gamuzana Dyson, Luke – Spencerův přisluhovač
Fichtner, Diego – nejmladší syn Waltra a Nizhoni Fichtner, Josef – Waltrův nejstarší syn
Fichtner, Waldemar – Waltrův prostřední syn Fichtner, Walter – osadník v Texasu
Fichtnerová, Maria Amalie – Nizhoni
Fichtnerová, Gretel – dcera Waltra a Nizhoni
Fichtnerová, Maggie – dcera Waltra a Nizhoni Freihart, Landolf – německý revolucionář
DIVOKA ZEME.indd 5
9.11.17 13:13
Freihart, Meinrad – Freihartův syn
Freihartová, Herlind – manželka Landolfa Freiharta Freihartová, Wigburg – Freihartova dcera
Grenzberg-Malchendorff – německý hrabě Hosea – jeden ze Spencerových věrných Jenkins – osadník v Texasu
Jenkins, Jim – Jenkinsův syn Jones – černošský vaquero
Ka´sa-na´vo – komančský válečník Kroužící Orel – indiánský vaquero
Lionbaker, Everett M. – zeměměřič
Malden, Ezra – zásobovatel u americké armády Manolo – vaquero
Mayendenk – německý baron Miguel – vaquero
O´Corra, Ean – osadník v Texasu
O´Corrová, Letta – manželka Eana O´Corry Otec Patrick – kazatel z Irska Pepe – Waltrův pacholek
Per´na-pe´ta – žena z kmene Komančů
Po´ha-bet´chy – náčelník jedné skupiny Komančů Poulain, Albert – osadník v Texasu
Poulainová, Gertrude – druhá manželka Alberta Poulaina Rudledge, Amos – scout
Sanchez – osadník v Texasu
Scharezzani, Tonino – osadník v Texasu
Schröter, Philipp – sekretář Grenzberga-Malchendorffa Schüdle, Jakob – dřívější manžel Gertrude Poulainové
DIVOKA ZEME.indd 6
9.11.17 13:13
Sokolí Pírko – syn Kroužícího Orla a Zpívajících Úst Spencer, Nicodemus – spekulant
Tobolinski, Krzesimir – osadník v Texasu
Tobolinski, Leszek – starší syn Krzesimira Tobolinského
Tobolinski, Marek – mladší syn Krzesimira Tobolinského To´sa-mo´cho – náčelník Komančů
von Renitz, Clemens – nový pán na Renitzu
Zpívající Ústa – manželka Kroužícího Orla
DIVOKA ZEME.indd 7
9.11.17 13:13
Historické osobnosti de Ampudia, Pedro – mexický generál
Houston, Sam – první prezident Texasu
Lamar, Mirabeau B. – druhý prezident Texasu Parker, Silas – texaský ranger
Polk, James K. – prezident Spojených států Taylor, Zachary – americký generál
von Boos-Waldeck – zástupce Victora von Leiningena v Texasu von Leiningen, Victor – první představitel Sdružení na ochranu německých vystěhovalců v Texasu von Meusebach, Ottfried Hans – třetí představitel Sdružení na ochranu německých vystěhovalců v Texasu von Solms-Braunfels, Carl – druhý představitel Sdružení na ochranu německých vystěhovalců v Texasu
DIVOKA ZEME.indd 8
9.11.17 13:13
První část Maggie
DIVOKA ZEME.indd 9
9.11.17 13:13
O
I.
noho středečního rána v létě roku 1839 panoval na farmě klid, jako by byla neděle. Na Waltra Fichtnera a jeho muže přitom čekala v tomto ročním období spousta práce. Místo aby se pustili do díla, postávali před kolnou a upírali zrak na dům, z něhož byli hospodář a Pepe krátce po rozbřesku vykázáni. Gertrude Poulainová a Rachel Cou reurová teď hlídaly dům jako dva andělé s plamennými meči. Předák vaqueros Quique se přijel s pánem o něčem poradit, rychle ale pochopil, že s Waltrem teď nebude řeč, a raději mlčel. Když ale viděl, jak pánova tvář bledne obavami, zatahal ho za rukáv. „Nebojte se, seňore! Tentokrát všechno dobře dopadne!“ Navzdory povzbudivým slovům si Quique dobře pamatoval, jak před třemi lety zemřela Waltrova první žena Gisela při Waldemarově porodu. Bezděčně stočil pohled na obě pánovy děti. Josef seděl u hrobu, kam před třemi lety pochovali jeho matku, a pevně objímal svého mladšího bratra. Na tváři obou chlapců se zračil strach stejně jako na tváři jejich otce. V porodních bolestech teď ležela jejich nevlastní matka a všichni tři se obávali, aby nepřišli i o ni. „Nestrachujte se, seňore,“ opakoval Quique, „Všechno dobře dopadne!“ Walter se konečně zmohl na odpověď: „Jistěže to dobře dopadne. Pánbůh nedopustí, aby děti ztratily i druhou matku.“ Vaquero si uměl představit, co se Waltrovi děje v duši, a několikrát se pokřižoval. V duchu prosil Svatou pannu, aby stála při Marii Amalii Fichtnerové, jíž říkali všichni stále ještě Nizhoni.
11 DIVOKA ZEME.indd 11
9.11.17 13:13
„Možná byste se měl zajet podívat na stáda, seňore,“ navrhl Waltrovi. Ten zavrtěl hlavou. Nedokázal si představit, že by jel obhlížet dobytek, zatímco se jeho žena chystá v bolestech přivést na svět nový život. „Prospělo by to i chlapcům,“ nedal se odbýt Quique. „José byl tenkrát přitom, když umírala jeho matka.“ Ačkoli se Texas před třemi lety odtrhl od Mexika a stal se samostatnou republikou, Quique užíval pro chlapce stále ještě španělské tvary jmen, jak to dříve vyžadovaly předpisy. Walter mu to nezazlíval. Dost často se sám sebe ptal, o co je nový americký Texas lepší než starý mexický Tejas. Jeho rodina teď sice vlastnila víc půdy než kdokoli jiný široko daleko, ale Walter s obavami sledoval neklid, který zachvátil zemi od té doby, co skoncovala se závislostí na mexické vládě. Téměř každý týden měli jeho vaqueros co dělat s divokými osadníky, kteří se usadili na jeho pozemcích a nehodlali akceptovat, že to není volná půda. Walter se vytrhl z úvah a znovu pohlédl k domu. Zevnitř se stále nic neozývalo. Kdyby aspoň zaslechl Nizhoni křičet, pomyslel si, věděl by, že se bolesti stupňují. To ticho ho ale děsilo. Nutilo ho myslet na Giselu, která málem nepřežila první porod a při druhém zemřela. S myšlenkou, že se zachoval zbaběle, se obrátil na Quiqueho. „Dobře, pojedeme obhlédnout stáda!“ „Posadím Waldemara před sebe na koně,“ nabídl se vaquero. „José asi bude chtít jet sám.“ „Myslím, že mu to nevymluvíme!“ Waltrovi přelétl po tváři náznak úsměvu. Navzdory svým sotva deseti letům byl Josef lepším jezdcem než on sám. Jakmile dal Walter pokyn osedlat koně, rozběhl se Josef ke svému strakatému mustangovi a vyhoupl se mu na hřbet, aniž by čekal na pomoc některého z dělníků na ranči. „Schválně, tati, kdo bude první u krav?“ zvolal a strach o Nizhoni byl pro tuto chvíli ten tam.
12 DIVOKA ZEME.indd 12
9.11.17 13:13
Walter zavrtěl hlavou. „Dneska nebudou žádné závody. Nechci unavit koně, protože se může stát, že budeme muset rychle zpátky.“ Josef se rozjel a Walter s Quiquem ho poněkud pomaleji následovali, přičemž se každou chvíli otáčeli směrem k ranči, dokud jim nezmizel z dohledu. Žádný zvuk k nim ale nedolehl a kolem domu nespatřili žádný pohyb.
V
II.
e světnici Fitchnerova ranče, jak mu říkali američtí Texasané, seděly u stolu Rachel a Gertrude, pily kávu a jedly koláč, který stačila Nizhoni upéct předchozího dne. „Je výborný,“ pochvalovala si Rachel. „Musíš mi pak dát recept, Nizhoni.“ Ani jí nešlo přes rty jméno Maria Amalie, které dostala Indiánka z kmene Diné při křtu, a pokud ho přece jen někdy vyslovila, pak v jeho americké podobě Mary Amely. „Napíšu ti ho,“ slíbila rodička s obličejem zkřiveným pod náporem bolesti. Gertrude na ni pohlédla a spokojeně přikývla. „Přicházejí teď častěji. Už to nebude dlouho trvat a maličké bude na světě. Co by sis vlastně přála, bratříčka pro Josefa a Waldemara, nebo raději děvče?“ „Přivítám to, co mi duchové určili.“ Nizhoni se zasnila. Dva roky si myslela, že Waltrovi nebude moct dát dítě. Teď ale bylo její tělo obtěžkáno radostným břemenem, a ona zřetelně cítila snahu svého ještě nenarozeného potomka prodrat se na světlo boží. „Hlavně aby už to bylo, jinak se Walter a chlapci utrápí starostí,“ dodala. Rachel vrhla krátký pohled do okna a výsměšně stáhla ústa. „Právě berou roha! Člověk by čekal, že budou stateč-
13 DIVOKA ZEME.indd 13
9.11.17 13:13
nější. Ale u Thierryho to bylo stejné. Když jsem rodila poprvé, odjel k Lucienovi.“ „To jsou muži,“ přitakala Gertrude. „Předminulý rok, když se narodil náš chlapec, byl na tom ten můj hůř než já.“ „Nebylo to tím, že s Thierrym vypili dvě láhve tequily a zřídili se pod obraz?“ připomněla Nizhoni, než s další vlnou bolesti vyrazila tichý sten. „To bylo při mé Abigail!“ opravila ji Rachel. „Je ale pravda, že jsem tehdy řvala tak, že by se nade mnou bozi smilovali. U Thamar už to šlo docela snadno. Vlítla jsem domů, zvedla sukni a dítě bylo na světě.“ „Thierry se ale stejně opil,“ smála se Gertrude a obrá tila se znovu k Nizhoni. „Jak to vypadá s bolestmi? Jsou už silnější?“ „To tedy ano!“ zasténala Nizhoni. „Mám pocit, jako by ze mě všechno chtělo ven!“ „Tak to už přijde co nevidět. Lehni si na postel!“ Rachel odložila hrnek, z něhož se chtěla napít, a přistoupila k Niz honi, aby jí pomohla na lůžko. Indiánka ale zavrtěla hlavou. „Rodit vleže není dobré. Lepší je to vsedě.“ „Nemůžeš přece přivést na svět dítě tak, jako by sis na poli na chvilku přidřepla,“ bránila se Rachel. „Nech ji!“ okřikla ji Gertrude. „Ať si to udělá, jak chce. Ostatně teď je poslední příležitost k sázce, jestli to bude kluk nebo holka. Já sázím hrnec marmelády na syna!“ „A já košík pekanových ořechů proti,“ odpověděla Rachel a dívala se na Nizhoni, jak si kleká na paty a zády se opírá o stěnu. „Opravdu si myslíš, že takhle porodíš?“ „Už se stalo!“ vykřikla Gertrude a jen tak tak stačila zachytit novorozence, který se vší silou prodral na svět. Pohlédla mu mezi nožičky a povzdechla si. „Můžeš se těšit na marmeládu, Rachel.“ „Tak je to holčička!“ Rachel byla spokojená, protože
14 DIVOKA ZEME.indd 14
9.11.17 13:13
Gertrudině broskvové marmeládě se ve French Settlementu žádná jiná nevyrovnala. „Dej mi ji!“ vztáhla Nizhoni ruce ke své dcerce. „Počkej, ať jí aspoň odstřihnu pupeční šňůru,“ smála se Gertrude. „Ale byl to lehký porod, to se musí nechat!“ Nizhoni se usmála. Co bylo jejím sousedkám do toho, jaké bolesti musela přetrpět. To už teď ale bylo pryč a jediná důležitá věc na světě byl ten malý človíček, kterého právě Gertrude otírala a balila do plenky. Plenka byla z plátna, jak bylo u bílých lidí zvykem. Nizhoni ale věděla, že ji musí vyložit suchým mechem, aby se maličké neoprudilo. Konečně jí Gertrude dcerku podala. Dítě na ni hledělo široce otevřenýma očima a svíralo přitom pěstičky. „Myslím, že za chvilku dostane hlad,“ podotkla Gertrude. „S tím si, doufám, poradíme!“ Nizhoni přejel na okamžik stín po tváři. Při jejím prvním porodu v táboře Komančů jí mléko teklo proudem, ale dítě žilo jen několik hodin. Ještě dnes cítila hluboký smutek, když na to pomyslela, a v noci se jí vzpomínka vracela ve snech. Waltrova první žena Gisela tehdy po porodu neměla mléko a Walter si Niz honi odvezl z tábora jako kojnou pro svého syna. Z Josefa mezitím vyrostl statný chlapík a byl společně s mladším bratrem Nizhoninou velkou pýchou. Teď se chlapci budou muset o její lásku dělit se sestřičkou. „Měli bychom dát mužům venku vědět, že všechno dobře dopadlo a že můžou dojet pro Waltra. Jistě bude chtít vidět svou dceru.“ Gertrude zacukalo kolem úst. Pro muže bylo všechno kolem narození dítěte mysterium, s kterým se obtížně vyrovnávali. „Postarám se o to,“ nabídla se Rachel a zamířila ke dveřím. Tam se ale ještě jednou otočila, aby se ujistila, že na Niz honi nebude zvenku vidět. Až když se Indiánka s dítětem v náručí vyčerpaně posadila na postel, otevřela dveře. „Hej, Pepe!“ zavolala na čeledína. „Můžeš vyřídit panu Fitchnerovi, že se právě stal otcem nádherné holčičky.“
15 DIVOKA ZEME.indd 15
9.11.17 13:13
Bývaly časy, kdy by si Rachel raději ukousla jazyk, než by promluvila s Mexikáncem. Ve French Settlementu se ale postupem doby sžila s místní pestrou společností a naučila se posuzovat lidi ne podle původu, ale podle jejich charakteru. „Děvče! To bude mít seňor Waltero radost, vždyť syny už má dva!“ Pepe se celý rozzářil, ale vzápětí zvážněl. „Jak se daří seňoře?“ „Mně je výborně!“ zavolala z domu Nizhoni. „To seňora potěší dvojnásobně!“ Pepe se otočil a zavolal k sobě mladého dělníka. „Benito, osedlej si koně a jeď ke stádům. Vyřiď seňorovi, že všechno dobře dopadlo a že se může nazývat otcem krásné malé seňority!“ Jízda na koni nebyla nic pro Pepeho, a tak raději přenechal úkol mladému mesticovi. Benito byl šťastný. Rád by se stal vaquerem jako jeho velký vzor Quique, ale k tomu musel umět jezdit na koni jako Komanč. Tahle cesta byla příležitostí jak se svému idolu doporučit. V mžiku osedlal jednoho z mustangů ve výběhu, vyhoupl se mu na hřbet a cválal pryč. „Nezlom si vaz!“ křikl za ním Pepe, ale Benito už byl z doslechu a hnal se na západ, kde se pásla Waltrova stáda.
I
III.
když ho starost neopouštěla, pociťoval Walter při po hledu na stáda pasoucí se pod dohledem Quiqueho podřízených velkou pýchu. Před necelými deseti lety začínal s dvěma kravami a býkem, kterého měli společného s dal šími farmáři. Mezitím se jeho stádo rozrostlo na několik set kusů. Něco sám odchoval, některé kusy nakoupil od sou sedů, kteří skončili s farmařením, a část byl bezprizorný dobytek, který pochytali jeho vaqueros. Mnoho desítek kusů už také prodal do měst, které kolem French Settlementu vy-
16 DIVOKA ZEME.indd 16
9.11.17 13:13
růstaly jako houby po dešti. Kromě toho vlastnil znamenité stádo zkrocených mustangů a dva statné plemenné hřebce pro šlechtění jezdeckých koní, kterým široko daleko nebylo rovno. Quique si vzal na starosti dobytek, zatímco koně přenechal svému příteli Lopemu, a ti dva výborně spolupracovali. Lope právě spěchal Waltrovi v ústrety a už z daleka mával sombrerem. „Buenos días, seňore! Jak se daří seňoře? Už je dítě na světě?“ Walter zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Quique mě přemluvil, abych se jel podívat na dobytek. Jinak bych si samou starostí ukousal všechny nehty.“ Oba vaqueros se zasmáli. Lope si až teď všiml Josefa na neosedlaném mustangovi a káravě na něj pohlédl. „Copak jsi zapomněl, že jsi mladý caballero a ne nějaký divoký Komanč? Co si o tobě a o nás lidé pomyslí, že jezdíš jako indio bravo?“ „Nizhoni říká, že musím umět obojí, jezdit jako vaquero i jako Komanč,“ bránil se Josef. Lope bezděčně přikývl. „Neříkám, že to neumíš. Proto bys měl mezi cizími lidmi používat sedlo. Jako Komanč můžeš jezdit, když tě nikdo nevidí.“ „Vždyť tady nikdo cizí není,“ namítl Josef. „A seňor Sam Houston je nikdo?“ Josef se polekaně rozhlédl. „Mister Houston je tady? Nikde ho nevidím!“ „Támhle přijíždí!“ Vaquero ukázal jižním směrem. Teď spatřil i Walter slavného generála z texaské války za nezávislost a prvního prezidenta republiky Texas. Mezitím byl prezidentem nově zvolen Mirabeau B. Lamar, ale Houston si podržel stále ještě značný vliv. Navíc byl Waltrovým přítelem. „Rád vás zase vidím, Same!“ pozdravil ho Walter. „Říkal jsem si, že se na vás musím jet podívat, Waltře. Pěkné to tu máte – a zatraceně mnoho krav. Počítám, že v celém Texasu je jen hrstka osadníků, kteří mají tolik do-
17 DIVOKA ZEME.indd 17
9.11.17 13:13
bytka jako vy, nanejvýš pár starých Tejanos.“ Houston pokynul směrem k ohni. „Nenašel by se pro vyprahlého muže hrnek kávy a nějaká placka? Nejedl jsem od chvíle, kdy jsem vyrazil z farmy Andrease Belchera. Na cestě k vám je sice pár nových farem, ale to jsou greenhorni, kteří musí teprve dokázat, že jsou pravými Texasany, než od nich přijmu byť jen sklenici vody.“ Houston se tomu zasmál jako dobrému vtipu, ale Walter jeho narážce porozuměl. Právě noví přistěhovalci do Texasu způsobili, že Houstonovi bylo upřeno druhé prezidentství. Od slavné bitvy proti Mexičanům u San Jacinto River sice uplynuly teprve tři roky, ale během nich přišlo do země víc nových osídlenců než za předchozích dvacet let. Pro tyhle lidi nemělo hrdinství účastníků bitvy větší cenu než sklenka drinku, který vypili na zdraví Sama Houstona či některého z jeho druhů. Zatímco se Walter v myšlenkách zaobíral současnou situací v Texasu, ukázal Quique se smíchem na černošského kuchaře Jonese. „Máme pro vás nejen kávu, seňore Houstone, ale i pořádný steak. Pojďte, sesedněte! O koně se vám postaráme a vy se zatím pěkně najezte.“ „To se nenechám dvakrát pobízet!“ Houston seskočil ze sedla, podal otěže přispěchavšímu vaquerovi a protáhl se, aby se mu dostala krev do rukou a do nohou. „Člověk v tom sedle nějak ztuhne. Nebo že by to bylo stářím?“ poznamenal s jistou dávkou koketerie. „Možná jste jen odvykl,“ usmál se Walter. „V posledních letech jste strávil podstatně víc času v prezidentském křesle než v koňském sedle. To je hned znát.“ „Ani nevíte, jak rád bych tam ještě zůstal sedět, abych zabránil těm šílenostem. Ale o tom nechci mluvit teď s prázdným žaludkem.“ Houston se nechal od Jonese obsloužit hrnkem horké kávy a steakem přes celý talíř, posadil se na sedlo, které jeden z pastevců položil na zem, a pustil se s chutí do jídla.
18 DIVOKA ZEME.indd 18
9.11.17 13:13
„Je pravda, že vaše žena má brzy rodit?“ zeptal se Waltra mezi dvěma sousty. „Právě na ni přišla těžká hodinka. Quique mě sem přivlekl, abych na ranči strachem nezešílel.“ „V tom případě je dobře, že jsem přijel. Můžeme spolu mluvit o starých časech a zapomenout při tom na současnost.“ Houston se zasmál, ale jeho výraz prozrazoval, že mu není vůbec do smíchu. „Steak je vynikající,“ pochválil Jonese. „Stejně jako káva. Už dlouho jsem tak dobrou nepil.“ „To mě těší, mister president,“ odpověděl černoch. Houston zvedl odmítavě ruce. „Prezident? To bývalo. Teď v mém křesle sedí jiný lumen, a ten nás zavede do pěkných sraček. Odpusťte mi ten výraz, Waltře, ale je to prostě tak.“ „Jede sem Benito!“ zvolal Josef a ukázal na jezdce, který se blížil v plném trysku a zarazil koně až těsně před Waltrem. „Mám vyřídit, že se vám narodila dcera, seňore!“ oznámil bez dechu. „Jo a vaší paní se daří dobře.“ „Bohudíky!“ hlesl Walter. Houston mu podal ruku. „Blahopřeji, Waltře! Konečně jedna potěšitelná zpráva. Jistě teď budete chtít za ženou a dítětem.“ „To bych samozřejmě rád,“ odpověděl Walter. „Pak vás požádám, abyste zkrotil svou netrpělivost, než dojím ten steak a dopiju kávu. Později, doufám, bude k pití něco silnějšího.“ „Budeme muset vzít zavděk tequilou, whisky bohužel nemám,“ usmál se Walter. Znal dobře Houstonovu zálibu v tvrdém alkoholu. Ale ať střízlivý nebo opilý, byl to člověk, kterému ten, který dnes seděl v jeho křesle, nesahal ani po paty. Proto čekal, až Houston v poklidu dojí svůj steak, a mluvil mezitím o nepodstatných věcech. Josef zatím dovedl svého mustanga ke Quiqueho hřebci a natáhl ruce k bratrovi. „Pojedu teď s Waldemarem.“
19 DIVOKA ZEME.indd 19
9.11.17 13:13
Quique chvíli přemýšlel a pak posadil tříletého Waldemara na Josefova koně. „Ale dávej na něj pozor!“ napomenul chlapce. „Budu!“ slíbil Josef a pevně bratra před sebou sevřel. „To zvládneme, co, malý vlku?“ „Jasně, velká pumo,“ odpověděl bratr a otočil se k Josefovi. „Ale stejně jsem chtěl bráchu.“ „Hm, já taky,“ povzdychl si Josef. „Holky jsou k ničemu. Jenom kvičí, když je někdo strčí do louže, jako Abigail tety Rachel, a když se nikdo nedívá, tak štípou.“ Josef myslel na starší dceru Rachel a Thierryho. Byla o čtyři měsíce mladší než Waldemar a vždycky se vztekala, když nebylo po jejím, a žalovala dospělým. Představa, že jim brzy bude po dvoře běhat mladší vy dání Abigail Coureurové, se mu stejně jako bratrovi ani trochu nezamlouvala. Ale budou se bránit. „Však my jí ukážeme, zač je toho loket,“ zašeptal Waldemarovi. „Naše sestra nebude kvičet, když se umaže, a když budeme střílet na zajíce nebo na něco jiného, tak nám do toho nesmí mluvit.“ Ačkoli se Waldemar na Josefovu pušku směl zatím jenom dívat, horlivě přikývl. „Jasně. Já si stejně neumím představit, že by byla tak hrozná jako Abigail nebo ostatní holky. Máma to nedovolí. Ta střílí líp než většina mužů a jenom se směje, když se ušpiní.“ Na rozdíl od Josefa, který si pamatoval vlastní matku, říkal Waldemar máma Nizhoni. Ani ho nenapadlo, že s nově narozenou holčičkou sdílejí s Josefem stejného otce, ale nikoli matku. A protože oba hoši byli přes vážné výhrady přece jen na svou malou sestřičku zvědaví, hleděli netrpělivě na hosta, který se stále nehýbal z místa. Konečně Sam Houston dojedl poslední sousto, otřel si nůž o koženou nohavici a kývl na Waltra. „Teď můžeme jet na váš ranč.“ Walter nechal přivést koně a vyhoupl se do sedla. Všiml si,
20 DIVOKA ZEME.indd 20
9.11.17 13:13
že Josef má před sebou Waldemara, ale nic na to neřekl. Byl si jistý, že Josef pojede opatrně, aby neublížil sobě ani bratrovi. Během cesty na ranč se Houston neustále rozhlížel. „Dobře tu hospodaříte, Waltře. To se tady o každém vskutku nedá říct. Spousta jich vlastní půdu a neuživí z ní pomalu ani vlastní rodinu.“ „Protože si mysleli, že tady v Texasu létají pečení holuby do pusy, a neuměli si představit, kolik to dá práce, než se země zúrodní.“ Z Waltrových slov znělo opovržení. Sám znal mnoho nových osadníků, kterým tvrdá práce na ranči nevoněla. „Aby jim za chvíli nelétalo kolem uší něco jiného než holubi, pečení nebo nepečení,“ poznamenal Houston, ale vzápětí mávl rukou. „O tom si promluvíme později. Nejdřív musíme pozdravit naši novou Texasanku.“
A
IV.
čkoli ji Gertrude i Rachel nabádaly, aby zůstala ležet, Nizhoni vstala okamžitě, jakmile vyšlo lůžko, a umyla se od hlavy k patě studenou vodou. Vykoupala i malou, která proti chladné vodě silně protestovala, a uklidnila se až poté, když ji matka přiložila k prsu. „Koupat novorozence!“ zhrozila se Rachel. „Snad se nám z toho ta chudinka neroznemůže!“ „Nemyslím,“ odpověděla klidně Nizhoni. „Chladná koupel rozproudí krevní oběh,“ citovala Gertrude z jedné z mála knih, kterou měli ve French Settlementu. Pojednávala o zdravém vlivu chladné vody, nejlépe tekoucí, na lidský organismus. Rachel obrátila oči v sloup, ale neřekla nic. Místo toho vyhlédla oknem. „Walter už by tu pomalu měl být!“
21 DIVOKA ZEME.indd 21
9.11.17 13:13
Iny Lorentzová DIVOKÁ ZEMĚ Z německého originálu Das wilde Land, vydaného nakladatelstvím Knaur Taschenbuch. An imprint of Verlagsgruppe Droemer Knaur GmbH & Co. KG v Mnichově v roce 2015 přeložila Libuše Staňková Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigovala Michaela Häringová Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 432 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9491. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
DIVOKA ZEME.indd 432
9.11.17 13:14