01+03 kvetzlom pouste:Sestava 1 2/10/10 9:23 AM 00006/27 NOV¯ 29.1.2010 8:48 Stránka 3
Stránka 2
WARIS DIRIE CATHLEEN MILLEROVÁ
Květ pouště Podivuhodné putování somálské kočovnice
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 5
Kvût pou‰tû je skuteãn˘m Ïivotním pfiíbûhem modelky Waris Dirieové, v‰echny události zde uvedené se skuteãnû staly a jsou popsány na základû jejích vzpomínek. PfiestoÏe osoby v knize vystupující jsou reálné, autorky uÏily pseudonymÛ, aby ochránily jejich soukromí.
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 7
Matce
Uvûdomuji si, Ïe jak ãlovûk putuje Ïivotem, ãelí nepfiíznivému poãasí, octne se uprostfied hurikánu a raduje se ze sluneãního svitu, je jeho pfieÏití urãováno pouze silou jeho vÛle. Proto tuto knihu vûnuji Ïenû, jejíÏ síla byla nezlomná, Ïenû, která mi byla oporou, mé matce Fattumû Ahmad Aden. DÛkaz své síly a nezdolnosti nám, sv˘m dûtem, podala mnohokrát, neboÈ ãasto musela ãelit nepfiedstaviteln˘m pfiekáÏkám. Mûla nás dvanáct (uÏ to je samo o sobû mimofiádn˘ v˘kon), v‰em nám vûnovala svou lásku a projevila moudrost, pfied kterou by se musel sklonit i ten nejv˘znamnûj‰ího uãenec. Mnohokrát se obûtovala, ale málokdy si postûÏovala. A celou tu dobu jsme my, dûti, vûdûly, Ïe nám dává vrchovatû v‰eho z toho mála co mûla. Poznala, co je to bolest, kdyÏ pfii‰la o dítû, a nestalo se to jen jednou. Pfiesto si ale zachovala sílu a odvahu k tomu, aby kvÛli tûm ostatním dokázala bojovat dál. Proslula svou velkodu‰ností a její krása – vnitfiní i vnûj‰í – byla legendární. Maminko, mám tû ráda, váÏím si tû a dûkuji V‰emocnému Alláhovi, Ïe mi tû dal za matku. 7
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 8
WARIS DIRIEOVÁ
Modlím se s úctou k tobû jako k matce, která vychovala své dûti, i jako k babiãce mého syna. Ach, ty jsi suknice, kterou si vybral mlad˘ ‰vihák Koberec vzácn˘ jsi, za nûjÏ platí se tisíce Najdu nûkdy nûkoho podobného tobû – tobû, která ses mi zjevila jen jednou? Sluneãník se otvírá a ty jsi pevná jako jeho ohnut˘ drát Ach, ty jsi snad zlato z Nairobi do jemna tavené Ty jsi vycházející slunce a první paprsky svítání Najdu nûkdy nûkoho podobného tobû – tobû, která ses mi zjevila jen jednou? STARÁ SOMÁLSKÁ BÁSE≈
8
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 9
KVùT POU·Tù
1 Útûk
Probudil mû tich˘ zvuk, a kdyÏ jsem otevfiela oãi, hledûla jsem do tváfie lva. Ten pohled mû pfiibil k zemi s oãima ‰iroce – velice ‰iroce – otevfien˘ma, jako by se zvût‰ily natolik, aby mohly obsáhnout celé zvífie pfiede mnou. Pokusila jsem se vstát, ale protoÏe jsem uÏ nûkolik dní nejedla, nohy pode mnou podklesly. Svezla jsem se zpátky na zem, zády opfiená o kmen stromu, pod nímÏ jsem odpoãívala, a kter˘ mû zastiÀoval pfied africk˘m pou‰tním sluncem, tak nemilosrdn˘m o polednách. Ti‰e jsem zavfiela oãi a hlavu pfiitiskla ke stromu tak tûsnû, Ïe jsem cítila, jak se mi drsná kÛra jeho kmene zadírá do kÛÏe. Lev byl tak blízko, Ïe jsem v horkém ovzdu‰í cítila jeho páchnoucí dech. Oslovila jsem Alláha: „To je mÛj konec, mÛj BoÏe. Prosím tû, vezmi si mû teì k sobû.“ Moje dlouhé putování pou‰tí skonãilo. Nemûla jsem nic na obranu, Ïádnou zbraÀ. Nemûla jsem ani sílu, abych utíkala. Ani za lep‰ích podmínek bych nemohla pfied lvem utéct na strom, protoÏe lvi, jako v‰echny koãkovité ‰elmy, umûjí s pomocí sv˘ch siln˘ch drápÛ v˘bornû ‰plhat. NeÏ bych se dostala do pÛli stromu – k‰c – jedin˘m máchnutím tlapy by mû 9
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 10
WARIS DIRIEOVÁ
smetl dolÛ a bylo by po mnû. Pfiestala jsem mít strach, a tak jsem otevfiela oãi a fiekla lvovi: „Tak pojì a vem si mû! Jsem pfiipravená.“ Byl to nádhern˘ samec se zlatou hfiívou a dlouh˘m ocasem, kter˘m ‰vihal, aby odehnal mouchy. Bylo mu asi pût nebo ‰est let, byl mlad˘ a zdrav˘. Vûdûla jsem, Ïe mû mÛÏe na místû rozsápat, byl to král. Cel˘ Ïivot jsem vídala, jak podobné tlapy sráÏejí k zemi pakonû a zebry váÏící o nûkolik stovek kilogramÛ víc neÏ já. Lev na mû zíral a pomalu pfiivíral a otvíral své medovû zbarvené oãi. Moje hnûdé zas upfienû zíraly do jeho. Odvrátil pohled. „No tak, vem si mû.“ Opût se na mû podíval, a pak se znovu odvrátil. Olízl se a sedl si. Pak zase vstal a chvíli pfiede mnou pfiecházel sem a tam sv˘m elegantním, smysln˘m krokem. Koneãnû se obrátil a odcházel, bezpochyby s pfiesvûdãením, Ïe mám tak málo masa na kostech, Ïe mu nestojí za to, se do mû pustit. Odcházel pou‰tí a já se za ním dívala, aÏ se jeho béÏovû zbarvená srst v písku ztratila. KdyÏ jsem si uvûdomila, Ïe mû nezabije, nijak se mi neulevilo, nebála jsem se totiÏ a byla jsem pfiipravená zemfiít. Ale zfiejmû Alláh, kter˘ byl vÏdycky m˘m nejlep‰ím pfiítelem, mûl pro mû nûco jiného v záloze, nûjak˘ dÛvod, proã jsem mûla Ïít dál. ¤ekla jsem: „Co to jen mÛÏe b˘t? Jsem tvoje – veì mû,“ a namáhavû jsem vstala.
Tuhle stra‰livou cestu jsem konala proto, Ïe jsem utíkala z domova, od otce. Bylo mi tenkrát asi tfiináct a Ïila jsem si poklidnû se svou rodinou, kmenem koãovníkÛ, v somálské pou‰ti, kdyÏ mi otec oznámil, Ïe domluvil mÛj sÀatek s jedním star˘m muÏem. Vûdûla jsem, Ïe musím rychle nûco podniknout, jinak si mÛÏe jednoho dne pro mne mÛj nov˘ manÏel pfiijít. ¤ekla jsem matce, Ïe chci utéct. Umínila jsem si, Ïe 10
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 11
KVùT POU·Tù
se vydám ke své tetû, matãinû sestfie, do Mogadi‰a, hlavního mûsta Somálska. Samozfiejmû jsem nikdy pfiedtím v Mogadi‰u nebyla – nebyla jsem vÛbec v Ïádném mûstû. Nikdy jsem se také je‰tû se svou tetou nesetkala. Ale s optimismem mládí jsem cítila, Ïe se mi to nûjak˘m kouzlem podafií. Jedné noci, zatímco otec a ostatní ãlenové rodiny spali, mû matka vzbudila a fiekla: „BûÏ. Hned.“ Rozhlédla jsem se kolem, abych si nûco s sebou vzala, ale nic jsem tam nevidûla. Îádnou láhev s vodou, Ïádnou nádobu s mlékem, Ïádn˘ ko‰ík s jídlem. A tak jsem bosa, jen se starou ‰álou omotanou kolem tûla, vyrazila do temné pou‰tní noci. Nevûdûla jsem, jak˘m smûrem leÏí Mogadi‰o, a tak jsem bûÏela, kam mne nohy nesly. Nejdfiív pomalu, protoÏe byla tma. Klop˘tala jsem a zakopávala o kofieny. Koneãnû jsem se rozhodla si sednout, protoÏe v Africe jsou v‰ude hadi, a já jsem se hadÛ bála. Kdykoliv jsem ‰lápla na kofien, pfiedstavila jsem si, Ïe je to hfibet kobry. Sedûla jsem a pozorovala oblohu, která zaãínala blednout. Je‰tû neÏ vy‰lo slunce, vyskoãila jsem a utíkala dál jako gazela. BûÏela a bûÏela jsem celé hodiny. Kolem poledne jsem se ocitla hluboko v rudé pou‰ti a pfiem˘‰lela jsem. Kam to, kãertu, jdu? Nevûdûla jsem ani, jak˘m smûrem se ubírám. Krajina se pfiede mnou prostírala donekoneãna a písek pfieru‰ovaly jen obãas stromy, akácie nebo trnovníky. Vidûla jsem pfied sebou na kilometry daleko. Mûla jsem hlad a ÏízeÀ a byla jsem unavená. Zvolnila jsem krok, a pfii chÛzi, jako v omámení, jsem myslela na to, kam mû mÛj nov˘ Ïivot zavede. Co se teì stane? Pfiemítala jsem o tûchhle otázkách, kdyÏ jsem usly‰ela hlas: „WARIS… WARIS…“ MÛj otec mû volal! Otáãela jsem se dokola, ale nikoho jsem nevidûla. MoÏná Ïe se mi to jen zdálo. „WARIS… WARIS…“ oz˘val se hlas v‰ude kolem mû. Hlas znûl prosebnû, ale já jsem se pfiesto bála. Jestli mû chytí, od11
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 12
WARIS DIRIEOVÁ
vede mû zpátky a pfiinutí mû provdat se za toho starce. Kromû toho mû je‰tû asi zbije. Nezdálo se mi to, byl to skuteãnû mÛj otec. Teì uÏ jsem se doopravdy dala do bûhu a utíkala jsem dál, jak nejrychleji jsem mohla. PfiestoÏe jsem mûla náskok nûkolika hodin, otec mû dohonil. Pozdûji jsem si uvûdomila, Ïe za mnou ‰el podle m˘ch stop v písku. Myslela jsem si, Ïe otec je pfiíli‰ star˘, aby mû mohl chytit. Podle mého dûtského pfiesvûdãení byl star˘ a pomal˘, zatímco já mladá a rychlá. Teì si s úsmûvem pfiipomínám, Ïe v té dobû mu bylo nûco pfies tfiicet. Byli jsme v‰ichni neuvûfiitelnû zdatní, protoÏe aÈ jsme ‰li kamkoliv, museli jsme pû‰ky. Nemûli jsme Ïádné auto, nebyla tam Ïádná hromadná doprava. Já jsem byla vÏdycky velice rychlá, honila jsem se za dobytkem, bûhala pro vodu, a veãer se vÏdy snaÏila dorazit zpût domÛ dfiíve neÏ padne tma. Po chvíli uÏ jsem otce volat nesly‰ela, a tak jsem zvolnila do klusu. Myslela jsem si, Ïe kdyÏ tímto tempem pobûÏím stále vpfied, otec se unaví a vrátí se domÛ. Náhle jsem se ohlédla a uvidûla jsem ho, jak pfiechází kopec na obzoru, a blíÏí se ke mû. On mû také uvidûl. V hrÛze jsem se dala do rychlého bûhu. Bylo to, jako bychom pluli na vlnách písku, já jsem vybíhala po svahu pfiede mnou, a on se klouzal ze svahu za mnou. Takhle jsme pokraãovali celé hodiny, aÏ jsem si pojednou uvûdomila, Ïe jsem ho uÏ del‰í dobu nevidûla. UÏ jsem také nesly‰ela jeho volání. S bu‰ícím srdcem jsem se zastavila, schovala se za kefi a rozhlédla se kolem. Nic. Poslouchala jsem. Nic nebylo sly‰et. KdyÏ jsem pfii‰la ke skalnatému v˘bûÏku, zastavila jsem se, abych si odpoãinula. Chybami se ãlovûk uãí. Proto kdyÏ jsem se opût dala do bûhu, utíkala jsem podél skal, kde byla tvrdá pÛda, a ãasto jsem mûnila smûr, aby mû otec nemohl sledovat podle stop. Domnívala jsem se, Ïe se obrátil k domovu, protoÏe slunce 12
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 13
KVùT POU·Tù
uÏ zapadalo. Stejnû uÏ se mu to za svûtla nepodafií. Bude se vracet domÛ za tmy, bude se snaÏit zachytit noãní zvuky na‰eho kmene, bude hledat cestu podle hlasÛ kfiiãících a smûjících se dûtí a podle zvuku na‰ich buãících a meãících stád. Vítr zaná‰í v pou‰ti zvuky hodnû daleko, takÏe jsou pro nás jak˘msi majákem, v pfiípadû, Ïe se ztratíme v temné noci. KdyÏ jsem pfie‰la kolem skal, zmûnila jsem smûr. Ve skuteãnosti vÛbec nezáleÏelo na tom, jak˘ smûr zvolím, protoÏe jsem nemûla ani ponûtí, kter˘ mû zavede do Mogadi‰a. Utíkala jsem aÏ do západu slunce, neÏ se setmûlo a tma byla tak hluboká, Ïe jsem nic nevidûla. Tou dobou jsem uÏ mûla stra‰n˘ hlad a nemyslela na nic jiného, neÏ na jídlo. Nohy mi krvácely. Usadila jsem se k odpoãinku pod strom a usnula jsem. Ráno mû probudilo slunce, které mi pálilo do tváfie. Otevfiela jsem oãi a vzhlédla jsem k listoví nádherného eukalyptu, kter˘ se vypínal k obloze. Najednou jsem si uvûdomila svou situaci. MÛj BoÏe, jsem úplnû sama. Co si poãnu? Vstala jsem a pokraãovala v bûhu. Celé dny. Kolik jich bylo, nevím. Uvûdomovala jsem si, Ïe pro mû ãas pfiestal existovat. Byl tu jen hlad, ÏízeÀ, strach a bolest. KdyÏ nade‰la veãerní tma a já jsem uÏ nic nevidûla, zastavila jsem se a uloÏila ke spánku. V poledne, kdy nejvíc pálilo slunce, jsem se posadila pod strom k polednímu odpoãinku.
Bylo to právû bûhem jednoho takového poledne, kdy jsem usnula a vzbudil mû lev. Tou dobou uÏ mi na svobodû vÛbec nezáleÏelo. Prostû jsem jen touÏila vrátit se domÛ k mamince. TouÏila jsem po ní mnohem víc neÏ po jídle a po vodû. A i kdyÏ bylo u nás docela bûÏné, Ïe jsme zÛstávali den nebo dva bez jídla a pití, vûdûla jsem, Ïe uÏ to dlouho nevydrÏím. Byla jsem tak slabá, Ïe jsem se sotva pohybovala, a moje chodidla byla tak popraskaná a bolavá, Ïe mi kaÏd˘ krok pÛsobil 13
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 14
WARIS DIRIEOVÁ
bolestnou agonii. Tou dobou, kdy se pfiede mû posadil lev a olizoval si hladovû pysky, jsem to uÏ vzdala. Smrt jsem vítala jako vysvobození z mého utrpení. Lev v‰ak pohlédl na kosti trãící mi zpod kÛÏe, na mé propadlé tváfie a vytfie‰tûné oãi, a ode‰el. Nevím, jestli se nad tak uboh˘m stvofiením smiloval, nebo jestli jeho rozhodnutí bylo ãistû pragmatické, vzhledem k tomu, Ïe jsem mu opravdu nestála za tu námahu. Nebo jestli v mÛj prospûch zasáhl BÛh. Pomyslela jsem si, Ïe BÛh urãitû není tak bezcitn˘, aby mû u‰etfiil jen proto, abych zemfiela daleko hor‰ím, krutûj‰ím zpÛsobem, napfiíklad Ïe bych umfiela hlady. Mûl se mnou jiné plány, a tak jsem ho poprosila: „ Jsem tvoje – veì mû.“ PfiidrÏela jsem se stromu, vstala a Ïádala ho o pomoc. Vydala jsem se pak znovu na cestu a za nûkolik minut jsem pfii‰la k pastvinû, kde jsem uvidûla velké stádo velbloudÛ. Objevila jsem jednu velbloudici a rozbûhla jsem se k ní. Zaãala jsem pít mléko, sála jsem ho jako kojenec. Past˘fi mû uvidûl a kfiiãel na mû: „Zmiz odtud, ty malá potvoro!“ Pak jsem usly‰ela ‰vihnutí b˘kovce. Ale já jsem byla pfiíli‰ zoufalá a pila jsem proto dál, co mi jen hrdlo staãilo. Past˘fi se ke mnû rozbûhl a hlasitû, zle kfiiãel. Vûdûl, Ïe kdyÏ mû nezastra‰í, neÏ ke mnû dobûhne, bude pozdû, v‰echno mléko bude pryã. Já jsem ale uÏ mûla dost a dala jsem se na útûk. BûÏel za mnou a podafiilo se mu nûkolikrát mû zasáhnout biãem, neÏ jsem mu utekla. Byla jsem ale rychlej‰í neÏ on, a tak zÛstal daleko za mnou, zastavil se, stál v písku a v odpoledním slunci mû proklínal. Teì jsem tedy mûla v sobû pohonnou látku, získala jsem energii. BûÏela jsem a bûÏela, aÏ jsem dobûhla do vesnice. Nikdy pfiedtím jsem na podobném místû nebyla. Stály tu domy a byly tu ulice ze ztvrdlého bláta. Kráãela jsem tedy prostfiedkem ulice, protoÏe jsem si myslela, Ïe je k chÛzi urãená. Procházela jsem vesnicí, zírala na to podivné okolí a otáãela 14
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 15
KVùT POU·Tù
hlavu v‰emi smûry. Kolem mû pro‰la Ïena, prohlédla si mû od hlavy k patû a zavolala na mû: „ Ty hloupá, kde si myslí‰, Ïe jsi?“ Na ostatní vesniãany, ktefií chodili po ulici, kfiiãela: „MÛj ty BoÏe, jenom se podívejte na ty její nohy!“ A ukazovala na moje popraskané a zkrvavené nohy. „PaneboÏe, musí to b˘t nûjaká hlupaãka z venkova.“ Poznala to. Opût na mû zavolala: „Dûvãe, jestli chce‰ zÛstat naÏivu, jdi z ulice. Koukej uhnout ze silnice!“ Vûdûla jsem, Ïe to v‰ichni sly‰í a zrozpaãitûla jsem. Svûsila jsem hlavu, av‰ak pokraãovala jsem v chÛzi prostfiedkem ulice, protoÏe jsem nechápala, o ãem to ta Ïena mluví. Za chvíli se pfiiblíÏil náklaìák. Zahoukal, a já musela uskoãit stranou. Pak jsem se otoãila tváfií k silnici a jak mû míjela auta a náklaìáky, natáhla jsem ruku. NemÛÏu fiíct, Ïe bych stopovala, protoÏe jsem nevûdûla, co to stopování je. A tak jsem jen stála u silnice s nataÏenou rukou a pokou‰ela jsem se nûkoho zastavit. Profiãelo kolem mû auto a málem mi ruku utrhlo, a tak jsem ji stáhla. Vztáhla jsem ji opût, tentokrát ne tak daleko, ustoupila jsem víc na kraj a pokraãovala v chÛzi. Dívala jsem se do tváfií lidí, ktefií mû v autech míjeli, a modlila se, aby nûkdo z nich zastavil a pomohl mi. Koneãnû u mû zabrzdil náklaìák. Nejsem py‰ná na to, co následovalo – ale stalo se to, a já nemÛÏu dûlat nic jiného, neÏ fiíct pravdu. Kdykoliv si na to, dokonce je‰tû dnes, vzpomenu, pfieju si, abych byla tenkrát poslechla svÛj instinkt a do vozu nenastupovala. Náklaìák vezl na korbû stavební kámen. Kameny byly neotesané a veliké jako míãe. Vpfiedu sedûli dva muÏi a fiidiã otevfiel dvefie a fiekl somálsky: „Naskoã si, zlatíãko.“ Mûla jsem pocit bezmoci a ze strachu mi bylo ‰patnû. „Chtûla bych do Mogadi‰a,“ vysvûtlovala jsem. „Zavezu tû, kam bude‰ chtít,“ fiekl a zazubil se. KdyÏ se usmál, bylo vidût jeho zuby, zabarvené ãervenû. Vûdûla 15
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 16
WARIS DIRIEOVÁ
jsem, Ïe ta barva není od tabáku, protoÏe jsem jednou otce vidûla tu vûc Ïv˘kat. Byl to kát, narkotická rostlina, kterou muÏi v Africe Ïv˘kají, a jejíÏ úãinky se podobají kokainu. Îeny se kátu nesmûjí dotknout, a to je dobfie. MuÏi po nûm blázní, jsou vzru‰ení a agresivní. Tahle rostlina uÏ zniãila mnoho ÏivotÛ. Tu‰ila jsem, Ïe se dostávám do potíÏí, ale nevûdûla jsem, co jiného bych mûla dûlat, a tak jsem pfiik˘vla. ¤idiã mi fiekl, abych se vy‰plhala vzadu na korbu. Pfii pomy‰lení, Ïe budu dál od obou muÏÛ, se mi trochu ulevilo. Vylezla jsem na korbu, posadila se v jednom koutû a snaÏila se uvelebit na té hromadû kamení co nejpohodlnûji. Setmûlo se a na pou‰ti se ochladilo. KdyÏ se náklaìák rozjel, byla mi zima, a tak jsem si lehla, aby na mû nefoukalo. Asi jsem usnula. A pak se náhle octl muÏ, kter˘ sedûl vedle fiidiãe, vkleãe na kamení vedle mû. Bylo mu pfies ãtyfiicet a byl stra‰nû o‰kliv˘, vlasy mu fiídly a ple‰atûl. Chtûl si to vynahradit tím, Ïe si nechal narÛst knírek. Zuby mûl obrou‰ené a nûkteré mu chybûly. Ty, co zb˘valy, byly ãervené od kátu, ale on se na mû pofiád usmíval a py‰nû je ukazoval. AÈ budu Ïiva jakkoliv dlouho, stále budu vidût jeho tváfi. Byl také tlust˘, coÏ jsem zjistila, jakmile si svlékl kalhoty, odkud na mû vyskoãil jeho vztyãen˘ penis. Popadl mû za nohy a snaÏil se mi je roztáhnout. „To ne, prosím, prosím, ne,“ Ïadonila jsem. Propletla jsem své kostnaté nohy jako preclík jednu kolem druhé a pevnû jsem je tak drÏela. KdyÏ mu jeho pokus nevy‰el, zvedl ruku a tvrdû mû uhodil do obliãeje. Zajeãela jsem a vítr odná‰el mÛj v˘kfiik dozadu, jak náklaìák uhánûl nocí. „ROZTÁHNI TY SVOJE ZASRAN¯ HNÁTY!“ kfiiãel. Zápasili jsme, jeho celá váha spoãívala na mém tûle a do zad mû tlaãily ostré kameny. Zase zvedl ruku a opût mû uhodil, tentokrát je‰tû tvrdûji neÏ pfiedtím. Pochopila jsem, Ïe si musím rychle 16
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 17
KVùT POU·Tù
vymyslet nûjakou jinou taktiku. Byl pfiíli‰ siln˘, neÏ abych se mu dokázala ubránit. Ten muÏ dobfie vûdûl, co dûlá. Na rozdíl ode mû byl zku‰en˘, bezpochyby uÏ znásilnil mnoho Ïen. Já jsem prostû jen mûla b˘t ta dal‰í. Zoufale jsem si pfiála ho zabít, ale nemûla jsem Ïádnou zbraÀ. Tváfiila jsem se tedy, Ïe to také chci, a fiekla jsem sladce: „Tak jo, ale nejdfiív se musím vyãurat.“ Vidûla jsem, Ïe je teì je‰tû vzru‰enûj‰í – vida, ta malá holka ho chce – a tak mû nechal vstát. ·la jsem do protûj‰ího kouta, dfiepla si na bobek a ve tmû pfiedstírala, Ïe moãím. To mi umoÏnilo, abych nûkolik minut pfiem˘‰lela, co dál. NeÏ jsem skonãila se svou hrou, mûla jsem pfiipraven˘ plán. Sebrala jsem nejvût‰í kámen, kter˘ jsem nahmatala, a s ním v ruce jsem se vrátila a ulehla vedle nûj. Lehl si na mû a já pevnû sevfiela kámen. Zvedla jsem ruku, sebrala ve‰kerou svou sílu a uhodila ho do spánku. KdyÏ jsem ho udefiila, vidûla jsem, Ïe se mu zatoãila hlava. Znovu jsem ho uhodila a tentokrát padl v bezvûdomí na kameny. Jako nûjak˘ váleãník jsem náhle pocítila obrovskou sílu. Ani jsem nevûdûla, Ïe ji mám, ale kdyÏ ãlovûka nûkdo napadne a snaÏí se ho zabít, najednou dostane sílu. AÏ do toho okamÏiku ãlovûk neví, jak dokáÏe b˘t siln˘. Jak tam tak leÏel, uhodila jsem ho znovu a spatfiila jsem, Ïe mu vytéká krev z ucha. Jeho kamarád, kter˘ vozidlo fiídil, vidûl v‰echno, co se na korbû odehrálo, okénkem z kabiny. Zaãal kfiiãet: „Co se to tam ksakru dûje?“ a hledal místo, kudy by mohl zajet do kfiovin u silnice. Vûdûla jsem, Ïe jestli mû chytí, bude se mnou konec. Jakmile náklaìák zpomalil, pfiiplíÏila jsem se k zadní stûnû korby, stoupla si na kamení a jako koãka jsem seskoãila na zem. A pak jsem utíkala, abych si zachránila Ïivot. ¤idiã byl star˘, vyskoãil z kabiny a jeãel na mû chraplav˘m hlasem: „Ty jsi zabila m˘ho kámo‰e! VraÈ se! Tys ho zabila!“ 17
00006/27 zlom NOV¯
29.1.2010 8:48
Stránka 18
WARIS DIRIEOVÁ
BûÏel kousek za mnou pichlav˘mi kfiovinami, ale pak to vzdal. AspoÀ jsem si to v tu chvíli myslela. On se ale vrátil k vozu, vlezl dovnitfi, nastartoval a zaãal mû honit pou‰tí v náklaìáku. Reflektory osvûtlovaly zem kolem mû a za sebou jsem sly‰ela fiev motoru. BûÏela jsem, jak nejrychleji jsem mohla, ale vozidlo mû samozfiejmû dohánûlo. Ve tmû jsem tedy zaãala kliãkovat, potom jsem se vrátila obloukem zpátky. ¤idiã mû ztratil z dohledu, a tak toho nakonec nechal a zamífiil zpátky na silnici. Utíkala jsem jako pronásledované zvífie. Probûhla jsem pou‰tí, pak dÏunglí, zase jsem se dostala do pou‰tû a nemûla jsem ani ponûtí, kde jsem. Vy‰lo slunce a já bûÏela dál. Koneãnû jsem narazila na jinou silnici. I kdyÏ mi strachem bylo nevolno pfii pomy‰lení, co by se mohlo stát, rozhodla jsem se, Ïe budu opût stopovat. Vûdûla jsem, Ïe se musím dostat od toho fiidiãe a jeho pfiítele co nejdál. Nikdy jsem se nedozvûdûla, co se stalo s muÏem, kterého jsem uhodila kamenem do hlavy, ale setkat se znovu s tûmito dvûma muÏi, bylo to poslední, co jsem si tehdy pfiála. Jak jsem tak stála v ranním slunci na kraji silnice, musel b˘t na mû dûsn˘ pohled. ·ála, kterou jsem mûla ovinuté tûlo, se zmûnila ve ‰pinav˘ hadr. ¤adu dní jsem bûÏela pískem a moje pokoÏka a vlasy byly pokryty prachem. Ruce a nohy vypadaly jako vûtviãky, které mÛÏe kaÏd˘ silnûj‰í vítr zlomit, a nohy jsem mûla plné bolákÛ, jeÏ pfiipomínaly rány malomocn˘ch. Natáhla jsem ruku a zamávala na blíÏící se mercedes. Elegantnû obleãen˘ muÏ zajel s vozem na kraj silnice. Nastoupila jsem, posadila se na koÏené sedadlo a zírala na luxus kolem mû. „Kam jede‰?“ zeptal se mû muÏ. „Tam,“ odpovûdûla jsem a ukázala pfiímo pfied sebe smûrem, kter˘m jel mercedes. MuÏ otevfiel ústa s nádhern˘mi bíl˘mi zuby a dal se do smíchu.
18