Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 7
1. KAPITOLA
O
dkudsi za mnou se ozval kfiik malého dítûte. „Prosím! Potfiebuju tvou pomoc!“ Ohlédla jsem se k fiadû prázdn˘ch kabinek a v u‰ích mi tepalo. Nemohla jsem b˘t jako on. Nemohla jsem to dopustit. Otoãila jsem kohoutkem, opláchla si obliãej a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila. Byla to jen moje pfiedstavivost, nic víc. Voda mi stékala po krku, aÏ jsem se roztfiásla. Vytrhla jsem nûkolik papírov˘ch ruãníkÛ, osu‰ila se a hodila je do ko‰e. Chvûla jsem se a tfiela si paÏe. Proã jen tu je taková zima? Z koupelny se náhle stal mrazák, vidûla jsem svÛj dech. Otoãila jsem se, abych si znovu prohlédla dlouhou fiadu záchodkÛ. Vydechovala jsem obláãky páry. Nic. 7
Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 8
„Mበbujnou fantazii, Lenzi,“ utû‰ovala jsem se ‰eptem. „Pomoz mi,“ naléhal dûtsk˘ vzlykající hlas. „Není to skuteãné,“ opakovala jsem si. „Nic nesly‰ím.“ „Prosím, prosím,“ Ïadonil hlas. MoÏná tam pfiece jen nûkdo je. Pomalu jsem vykroãila podél kabinek za pláãem, kter˘ vycházel ze záchodku pro vozíãkáfie na samém konci. Pfiipadala jsem si jako v jednom z tûch hororÛ, kde si postava nemÛÏe pomoct a vydá se za zdrojem stra‰ideln˘ch zvukÛ. Akorát Ïe ve filmech se takové scény odehrávají ve tmû a na samotû. Dívãí záchodky byly zaplaveny svûtlem a z chodby sem doléhaly hlasy studentÛ. Lehce jsem strãila do dvefií, ale v kabince nikdo nebyl. Vstoupila jsem dovnitfi. MoÏná se nûkdo krãí za dvefimi. V tu chvíli se za mnou kovové dvefie zabouchly. „Potfiebuju tvou pomoc,“ úpûl tent˘Ï hlásek, tentokrát pfiímo vedle mû. Trhla jsem sebou tak prudce, aÏ jsem narazila hlavou do ocelové pfiíãky mezi kabinkami. Strach pfiehlu‰il bolest, s jakou mi vzadu na hlavû rostla boule. Nikdo tam nebyl. Sly‰ela jsem hlasy stejnû jako on. Musela jsem se dostat ven. Hned! Stiskla jsem kliku a chtûla utéct. Dvefie se ani nehnuly. Zápasila jsem se zámkem, ale zasekl se. Svírala jsem kliku a lomcovala dvefimi. „Proboha!“ kfiiãela jsem. „PusÈte mû ven!“ Dvefie do koupelny se zatfiásly, jako by jimi nûkdo lomcoval, a usly‰ela jsem volání z chodby. Byla to profesorka Müllerová, která uãila dûjepis v jedenácté tfiídû. Její hlas proÈal mÛj dûs. 8
Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 9
„Sleãno Andersonová! Jak jste se na tom záchodû zamkla?“ Byla jsem tak vydû‰ená, Ïe jsem skoro nemohla ani odpovûdût, a tak jsem jen plácla rukama o dvefie kabinky. „DostaÀte mû odsud!“ Teplota znovu poklesla, zimou mi drkotaly zuby. „Pomoz mi, prosím,“ za‰eptalo mi dítû do ucha. Zafivala jsem. „Sleãno Andersonová, otevfiete ty dvefie!“ kfiiãela Müllerová z chodby. „PusÈte mû odsud! Prosím, pomozte mi.“ Klekla jsem si, protáhla se pod dvefimi a drápala se pryã od toho hlasu. Vyskoãila jsem na nohy a vybûhla k v˘chodu. Vzala jsem za kulovou kliku dvefií do chodby, ale neotevfiely se. Znovu jsem otoãila klikou. Nic. Kroutila jsem klikou v‰í silou – pofiád nic. „Potfiebuju tvou pomoc.“ „Prosím,“ za‰eptala jsem. „Prosím, bûÏ pryã a nech mû b˘t.“ Sesunula jsem se po dvefiích a celá roztfiesená jsem se schoulila do klubíãka. Sevfiela jsem víãka a modlila se, aby to byla jen noãní mÛra, která kaÏdou chvílí skonãí. Abych nebyla ‰ílená. Abych nemûla halucinace jako on. Ze vzdáleného rohu koupelny se ozvalo popotáhnutí, jako kdyby to dítû plakalo. Pfies jektání zubÛ jsem to sotva sly‰ela. Chvíli jsem k nûmu chtûla natáhnout ruku a utû‰it ho. Místo toho jsem se ale jen narovnala. „Jdi pryã!“ „Pomoz mi.“ „NemÛÏu ti pomoct. NepomÛÏu ti.“ Zavrtûla jsem hlavou a rukama si zacpala u‰i, abych uÏ nic nesly‰ela. „Nejsi skuteãné dítû.“ 9
Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 10
Pláã ustal. Sedûla jsem v tom mrazivém tichu. Poslouchala. Modlila se. „Nejsi skuteãné,“ ‰eptala jsem. V místnosti se zase oteplilo. Buch, buch. Profesorka Müllerová znovu zabu‰ila na dvefie. „OkamÏitû odemknûte ty dvefie,“ poruãila mi. Zvedla jsem se a obtoãila prsty kliku, skoro jsem se jí bála. Kdyby se tentokrát dvefie neotevfiely, zaãala bych kfiiãet, a nemyslím, Ïe bych dokázala pfiestat. Po hlubokém, roztfieseném nádechu jsem vzala za kliku. Povolila snadno a dvefie se rozletûly. Ustoupila jsem nûkolik krokÛ. Stále jsem se chvûla. Zavfiela jsem oãi pfied pohledy zufiící profesorky Müllerové a zvûdav˘ch spoluÏákÛ. Pfied pohledy, které jsem v dûtství vidûla tolikrát. Pohledy, které kdysi patfiily tátovi, kdyÏ mûl pfiíhody. Pohledy na ‰ílence. Lidi jako já. „Mበ‰tûstí, Ïe nemusí‰ zÛstat po ‰kole, Lenzi,“ fiekla máma po cestû z kanceláfie v˘chovného poradce. „Utéct z hodiny bez dovolení a zamknout se na záchodû – to mi k tobû nesedí. Stalo se nûco?“ Celou cestu k autu jsem jí to chtûla fiíct, váÏnû jsem chtûla, ale ne‰lo to. Zlomilo by jí to srdce, stejnû jako pukalo to moje. Svíralo se mi, kdyÏ jsem pomyslela na to, ãím si pro‰la a ãím si asi bude muset projít znovu. Vklouzla jsem do auta, sundala si gumiãku ze zápûstí a stáhla si vlasy zpátky do culíku. „Já jsem ty dvefie nezamkla. Zapadl zámek nebo tak nûco.“ 10
Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 11
Máma vytáhla z kabelky pouzdro se sluneãními br˘lemi. „Poradce fiíkal, Ïe jsi kfiiãela.“ Utahovala jsem si gumiãku v culíku a prsty si pfiejela po bouli vzadu na hlavû, aÏ se mi bolestí zkfiivil obliãej. „Jo, vydûsilo mû, Ïe ty dvefie nejdou otevfiít.“ Hodila pouzdro zpátky do kabelky a otoãila se ke mnû. „Chce‰ si s nûk˘m promluvit, Lenzi? Doktorka Alexandrová fiíkala, Ïe za ní mÛÏe‰ kdykoliv pfiijít.“ Jen ne zase tohle. Pfiedklonila jsem se a pfiedstírala, Ïe nûco hledám v pfiední kapse batohu. Na hádku jsem nebyla pfiipravená. Pfiíhoda na záchodcích s neviditeln˘m dûtsk˘m duchem, aÈ uÏ skuteãn˘m nebo ne, mû pfiipravila o ve‰kerou bojovnost. A pfiicházela jsem i o rozum. Pfiipoutala jsem se, sklopila si sedadlo a zavfiela oãi. Jako mihotající se fotky mi hlavou probíhaly obrazy hfibitova v Galvestonu, kde byl pohfiben˘ táta. Otevfiela jsem oãi a pfie‰lo to. Máma si mû prohlíÏela, s rukou na klíãi v zapalování. „Je ti dobfie, Lenzi?“ „Jo, jsem v pohodû, mami. Jen chci domÛ a dát si sprchu, neÏ pfiijde Zak a pÛjdeme slavit moje narozky.“ Nastartovala auto. „Mrzí mû, Ïe musím dnes veãer do práce, Lenzi. O víkendu ti to vynahradím.“ „To nevadí, mami, váÏnû.“ A nevadilo. Tohle byly moje první narozeniny bez táty a potloukat se nûkde se Zakem mi to mohlo jen ulehãit. Znovu jsem zavfiela oãi a obrazy se vrátily. Hfibitovní brána, náhrobní kámen, vysok˘ keltsk˘ kfiíÏ, mramorov˘ andûl s popraskanou tváfií, vysok˘ ‰tíhl˘ kluk. Usmíval se. Líbil 11
Stripky_zlom.qxd:Sestava 1
10/2/12
5:46 PM
Stránka 12
se mi. Chybûl mi. ZtûÏka jsem se nadechla a znovu oãi otevfiela. Máma se dívala pfied sebe a soustfiedila se na cestu. Pfiicházela jsem o rozum, o tom nebylo pochyb. Nejdfiív hlasy a teì nûjaké halucinace. Pfiece jen mi letos táta dal dárek – svoji schizofrenii. „V‰echno nejlep‰í, Lenzi,“ zamumlala jsem si pro sebe.