Issuu

Ediční plán • září 2026—leden 2027

Ediční plán •

září 2026—leden 2027

Ediční plán ilustrovala Štěpánka Jislová Tisk FINIDR, a. s., Český Těšín Vytištěno na papír Fedrigoni: 90 g/m2 Arena Extra White Smooth

paseka.cz facebook.com/knihypaseka instagram.com/knihypaseka

Beletrie Svatá chvíle.....................................................................9 Ozvěny přízraků.......................................................... 15 Stín stříbra.................................................................... 21 Mé pravé jméno je Elisabeth................................. 27 Trvá to věčnost, a najednou je po všem............ 33 Tajemství jednoho manželství.............................. 39

Non fiction Divadlo Járy Cimrmana .......................................... 47 Visit Czechoslovakia!................................................ 53 Nové mýty..................................................................... 59 Studená válka.............................................................. 65 11 hudebních klíčů.................................................... 71 Té noci osudné a krásné......................................... 77 Rodina v českých zemích....................................... 85

Komiks Život by mohl být tak krásný.................................. 91 Tera a Spejs................................................................101 Křižík a golem............................................................107 Divoký skejt.................................................................113 Hilda a Větvík: Návštěva z vesmíru....................119

Fína a největší záhada světa...............................127 Poslouchej, budu ti vyprávět................................133 Vánoce v městečku.................................................139

Obsah

Pro děti

Ediční plán •

září 2026—leden 2027

Milé čtenářky, milí čtenáři, budoucí historici se při bádání o naší době pravděpodobně nevyhnou termínu FOMO. Fear of Missing Out. Úzkost, že o něco přicházíme. Dotírá na nás od první vteřiny, kdy ráno otevřeme oči. A taky pohání byznys s miliardovými rozpočty. Americký novinář Chris Hayes v knize Vábení sirén, nedávno vydané i česky, popisuje, jak technokorporace tento pocit důmyslně využívají. Těží díky němu naši pozornost stejně bezohledně, jako v minulém a předminulém století vysávali velkoprůmyslníci přírodní zdroje. Jenže podobně jako uhlí ukryté pod zemským povrchem má i pozornost své limity. Není jí nekonečné množství. A tak se vymýšlejí způsoby, jak ji těžit tam, kde ještě je. U čím dál menších dětí. Nebo na úkor našeho spánku. Jisté je, že sníme mnohem méně než kdy dřív. Ke snění je potřeba uvolněné, svobodné mysli. Pokud ji zaměstnávají algoritmy, nedokáže tvořit sny. A sny jsou vláknem, ze kterého se splétá budoucnost. V černých scénářích se lze domýšlet, že historici, které jsem zmínil na začátku, možná ani nebudou, neboť jejich obor zanikne. Historie se rodí s písemnou kulturou. Text se odvíjí od prvního slova do závěrečného a stejný směr dáváme v našem uvažování i dějinám: od příčiny k následku.

Jakub Sedláček šéfredaktor

Editorial

Podle některých názorů je nyní písemná kultura, po půltisíciletí rozkvětu, na ústupu. V létě přinesl americký měsíčník Atlantic rozsáhlý článek Rose Horowitchové pojmenovaný Konec čtení je tu. Autorka tvrdí, že všeobecná schopnost rozumět psanému slovu, o jejíž samozřejmosti a neohrozitelnosti jsme přesvědčeni, může být jen relativně krátkou epizodou, „anomálií“ v životě na naší planetě. Stačí se rozhlédnout. Složitějším souvětím přestáváme rozumět. Roboti za nás píší články i příspěvky na sociální sítě, odpovídají na e-maily, které jsou zase vytvářeny jinými roboty. S každým dnem se vzdalujeme našim komunikačním schopnostem. Vzdalujeme se sami sobě, své lidské podstatě. Knihy naši pozornost netříští, ale vyžadují mentální práci. Soustředění. Vracejí nás do vlastního středu. Při jejich čtení se nerozpadáme jako při nekonečném scrollování, ale naopak – v hutných, komplexních světech literatury se setkáváme nejen s myslí autora, ale především s tou svou. Znovu objevujeme a skládáme své já. Přeju si, abyste naši nabídku vnímali jako přípravu na budoucnost.

Beletrie

Honza Vojtko

Bylo jich pět: Norbert, Aleš, Marek, Slavíček a Jitka. Kámoši jak hrom, co spolu víkendy tráví po klubech a diskotékách. Nejvíc cool je to v Brothers & Sisters, kde potkávají další sourozence v alkoholu a jiných neřestech. Zdálo by se, že tuhle pětici nic netrápí ani nedokáže rozdělit. Traumatická událost, která se Markovi přihodí, ale otřese zažitými pořádky a posvítí na ukryté strachy i naděje. Masky a staré zvyky už nepasují. Jako by každý z pětice musel zjistit, kým doopravdy je a co od života chce. Znají se opravdu tak dobře, nebo hluchá místa jejich přátelství zaplnily dunivé beaty? Najdou prostor pro opravdové sblížení? Honza Vojtko, autor populárních knih o vztazích a lásce, i ve svém románovém debutu zkoumá, jak spolu lidé (ne)fungují. I když se ve vyprávění vrací na počátek milénia, kdo čeká milé retro, bude šeredně zklamán.

Svatá chvíle • listopad 2026 • měkká vazba • 176 stran

Svatá chvíle — Román plný beatů

Beletrie

(1975) se jako psychoterapeut věnuje převážně párové a individuální terapii. Absolvoval výcviky v různých typech terapeutických přístupů a zabývá se také vzděláváním dospělých. Píše knížky pro děti a články pro dospělé. Občas ho můžete slyšet v rádiu nebo v podcastových sériích Studia N. Spolu s Ester Geislerovou vystupuje na interaktivních přednáškách v rámci projektu Terapie sdílením. V Pasece mu vyšly knihy Vztahy a mýty (2020), Vztahy a pasti (2022), Prostě vztahy (2024) a Příběh lásky (2025). Svatá chvíle je jeho románovým debutem.

Svatá chvíle

Honza Vojtko

Beletrie

Proč s nima jedu na tu pařbu? hledal naopak Marek ve svý hlavě odpověď na to, proč sedí v tom podělaným autě. Důvod seděl vedle něho. Byla tma, jen sem tam do auta pustila pouliční lampa trochu světla. Marek se na něj nemusel podívat přímo. Nemusel otáčet hlavu. Fixoval červená světla aut, která jela před nimi. Bert pohladil svůj telefon. Záblesk modrého světla z displeje mu letmo ozářil obličej. Marek tenhle moment periferně zachytil. Zmražený kus hlavy, jen jedno mrknutí. Ale žádná smska nepřišla. Proč s nima jedu na tu pařbu? vtlačila se proto znovu tahle věta do jeho uší a už se jí nezbavil. Jak kdyby mu v hlavě auto neustále přejíždělo přes koleje. Dunělo to stejně hlasitě.

Průjezd Prahou se pak udál bez jediného slova. Kromě neodbytné otázky, co tu vlastně dělá, si Marek vyčítal, že to možná s tím přemlouváním přehnal. Pak ale vše zahnal jediným výstřelem. Měli se sebrat a jet beze mě. Nechtěl se úplně vystresovat. Už takhle mu hučelo v hlavě.

Svatá chvíle • ukázka

Vždycky parkovali o ulici dál, než byl klub. Brothers & Sisters. Vítejte, všichni bratři a sestry, na naší páteční bohoslužbě! Vejděte do našeho chrámu lásky, zábavy a tance! Nechte se unášet vášní a rozkoší! Vše je dovoleno. Za maličkou službičku. Money money money… Berte si, co chcete, vy parchanti zasraný zazobaný! Neonem vyvedený název „Bratrů a sester“ vítal každého zábavychtivého návštěvníka jak děvka turistu v Perlovce. Fungovalo to. Z dálky duněla muzika a měla tu moc, že rozpouštěla jak toluen veškeré chmury. Mozek dostal impuls. Jdeš se bavit, vole. Tak se na všechno ostatní vyser. Vole. Dusno se vytrácelo jak pára nad matčiným papiňákem. Teď nastala svatá chvíle. Nemůžeme ji mrvit tím, že budeme držet hubu.

Beletrie

An Jü

Hypnotické románové mycelium. V tichých uličkách Pekingu žije třicátnice Sung Jen, bývalá nadějná klavíristka, která nyní dává soukromé hudební lekce. Sní o dítěti, jež však její prací posedlý muž odmítá. Všední rytmus společného života naruší příjezd manželovy matky z tradiční provincie Jün-nan a záhadné balíčky s houbami, které jim začnou přicházet do bytu. Houby záhy mizí v jídlech, která Sung Jen a její tchyně připravují k večeři, a na povrch postupně vyplouvají tajemství z manželovy minulosti. Otřesená tím, co se dozvídá, se Sung Jen vydává do spletitých chu-tchungů, tradičních pekingských uliček, hledat přízračného klavírního génia, jehož hudba ji táhne zpět k tomu, kým kdysi byla. Ocitá se ve světě, kde se stírá hranice mezi skutečností a iluzí a kde setkání s minulostí může znamenat jediné – všechno nechat shořet a začít znovu. An Jü ve svém kritikou uznávaném, snově laděném románu s prvky magického realismu odhaluje život jako neviditelnou síť vzpomínek, tužeb a snů, jež tu a tam – jako houby po dešti – vyraší na povrch. Vychází s doslovem Zuzany Li.

Ozvěny přízraků • srpen 2026 • měkká vazba • 192 stran

Ozvěny přízraků

Beletrie

(1992) se narodila a vyrostla v Pekingu. Jako dítě s sebou prý všude nosila Andersenovy pohádky. Možná i proto mají její příběhy snovou, tajuplnou, až lehce znepokojivou atmosféru. V osmnácti letech odešla do New Yorku, kde vystudovala tvůrčí psaní. Nyní žije v Hongkongu, prózu píše anglicky.

Ozvěny přízraků

An Jü

Beletrie

V tu chvíli jsem si vzpomněla na balíček, který nám včera doručili. Pořád ležel u dveří, kam jsem ho postavila. „Co je to?“ zeptala se tchyně, když jsem ho přinesla. „Asi ho doručili na špatnou adresu. Nic jsme si neobjednali. Nebo je možná pro předchozí nájemníky.“ „Tak se do něj podíváme.“ Odebrala mi ho a nařízla izolepu nůžkami, ačkoli ho zjevně ani ona neobjednala. Konečně se o něco zajímala a já jsem nechtěla přestřelit tím, že jí budu něco zakazovat, tak jsem ji nechala, ať balíček otevře. Uvnitř byly pytlíky s houbami, jaké jsem ještě v životě neviděla. Chladicí sáčky přes noc roztály. „Ťi-cung!“ zvolala tchyně. „Cože?“ Trochu jsem se lekla. Takhle nadšenou jsem ji viděla prvně. „To jsou ťi-cung. V Jün-nanu rostou divoce. Ty koupil Po-wen?“ Důkladně jsem si houby prohlédla. Byly ošklivé, špinavě hnědé, s dlouhými, zbytečně tlustými nožkami a malými povadlými kloboučky. „Dám je zatím do ledničky a řeknu kurýrovi, ať si pro ně přijede,“ prohlásila jsem.

z angličtiny přeložila daniela orlando

Ozvěny přízraků • ukázka

„Mezitím se zkazí!“ Zaštítila balíček vlastním tělem. „Proč jsi je nedala do ledničky už včera? Naštěstí pořád vypadají úplně čerstvé. Po-wen je jako malý měl moc rád. Copak nevíš, že jünnanské houby jsou vyhlášené široko daleko? Mimo provincii se přitom shánějí těžko, hlavně takhle čerstvé. Mohli bychom si k večeři uvařit houbovou polévku.“ V názoru na jejich čerstvost jsem se popravdě řečeno s tchyní rozcházela. Za svůj život jsem viděla máloco, co by vypadalo ještě nechutněji. Pořád bych je nejradši vrátila, ale tchyně už se pustila do vybalování. Zřejmě se nijak nerozpakovala ponechat si cizí zásilku a už se na tu zabalenou připomínku domova stihla až podezřele upnout. Pohled na houby ji vytrhl z apatie. „Naučím tě je vařit,“ navrhla s hrdým úsměvem a vyhrnula si rukávy. „Po-wen bude mít obrovskou radost.“

Beletrie

Robert Silverio

Fotografie byla odjakživa nástrojem politiky a moci. Obchodovalo se s ní, čachrovalo, bohatlo se na ní a někdy se kvůli ní také umíralo. Jinak tomu není ani v této hravé literární poctě britské detektivce. Několik lidí se intenzivně zajímá o velmi cennou starou fotografii, portrét anglického básníka S. T. Coleridge. Jedni jen kvůli penězům, druzí kvůli její vysoké umělecké hodnotě. Když zmizí původní majitel, začíná snímek putovat, mizet a zase se objevovat. Maďaroslovák a expert na fotografii 19. století zvaný Čiki ho chce nejen získat a vyřešit otázku jeho autenticity, ale především přežít. Nebezpečí totiž číhá všude: na ulici, na seanci, na návštěvě, a dokonce i doma. Bez blízkých přátel Petera a Iana by Čiki obstál jen stěží. Poutavý děj s detektivní zápletkou vás zavede do zasněženého Londýna, kde vás pohltí jeho nezaměnitelná atmosféra, spád a suchý humor anglického stylu.

Stín stříbra • říjen 2026 • měkká vazba • 344 stran

Vychází s podporou Státního fondu kultury ČR

Stín stříbra — Detektivní román o první fotografii

Beletrie

(1965) vystudoval anglický a italský jazyk a literaturu a poté vystřídal řadu profesí. Od roku 1995 přednáší historii a teorii fotografie na FAMU. Publikoval několik odborných monografií. Vedle teoretické činnosti také sám fotografuje a vystavuje.

Stín stříbra

Robert Silverio

Beletrie

Krone se otočil a ztuhl překvapením. Na chodbě stála žena. Křehká, neozbrojená a sama. Byla opravdu sama? A byla opravdu neozbrojená? Patrně méně než třicet, střední postava, štíhlá, rudovlasá. Čelo měla vysoké, trochu příliš široká ústa a nos možná trošku veliký, aby zosobňovala mainstreamový ideál krásy, ale byla hezká. Jak se proboha někdo opovažuje takhle přijít? Věnoval jí tázavý pohled a Kerberos hrozivě zavrčel. „Co tu děláte?“ Otázka postrádala Kroneovy typické zdvořilé způsoby. „Bylo otevřeno,“ řekla, jako by se tím všechno vysvětlovalo. Měla v úmyslu vyzařovat nádech nedbalé sebejistoty, hrát s grácií roli nenucené vetřelkyně. „Zaklepala jsem, ale nikdo nepřišel. Nebylo by lepší mít zvonek?“ „Pokud nemám zvonek, pak proto, že tu nikdo nemá co dělat.“ „Pane Krone…“ „Kdo jste?“ Dívala se na něj s předstíraným vnitřním klidem. Buď neví, co je nebezpečí, nebo je úplně pitomá, pomyslel si Krone. Druhá možnost ve skutečnosti vysvětlovala první. Strach je racionální pocit. Stejně užitečný jako bolest. „Chtěla jsem…“ „Kdo jste?“ zopakoval.„Barbara Quinnová. Včera jsem vám volala. Žádala jsem vás o rozhovor.“

Stín stříbra • ukázka

To byla pravda. Včera mu někdo třikrát volal z neznámého čísla. Vypnul mobil. Jednou z významných výhod pevných linek kdysi bývala možnost hlasitě prásknout sluchátkem. Krone se na ni dlouze zadíval. „Jsem novinářka a…” „Vypadněte,“ řekl chraplavým hlasem a vzal ji za paži. „Au.“ Jemnost a zdvořilost, které nebyly Kroneovou maskou, ale obvyklým já, ustoupily Kroneovi agresorovi. Fyzický kontakt Barbaru zaskočil. Očekávala, že se k ní bude chovat mile. Máte právo na milé zacházení, pokud jste hezká, chytrá a z fungující rodiny vyšší střední třídy. Krone uvolnil sevření, zaskočený agresivitou svého vlastního gesta. „Promiňte, nechtěl jsem,“ omluvil se rozpačitě, „ale fakt nejste vítána.“ Zaváhala a masírovala si paži. „Přišla jsem vám pomoct.“ „Pomoct mi?“ „Píšu o umění. Studovala jsem kunsthistorii,“ zasmála se nervózně. „A… psala jsem o vašem procesu. Teď jsem náhodou narazila na jednu konkrétní fotografii.“ Kroneova antipatie i pozornost se prudce zvýšily.

Beletrie

Mé pravé jméno je Elisabeth O své prababičce Betsy zná jen několik rodinných historek. Betsy byla nemocná, trpěla schizofrenií, říkají neochotně příbuzní. Prý byla jako malé dítě, nosila legrační čepičku a na spáncích se jí rýsovaly zvláštní prohlubně. Ze strachu, že je choroba dědičná, se pravnučka vydává po Betsyiných osudech. Pátrá ve starých dopisech, aby objevila ženu úplně jinou: citlivou, nekonformní, uvězněnou v nešťastném manželství. Proč tedy Betsy doopravdy skončila v ústavu? K léčbě schizofrenie – často domnělé – se nejen ve Francii až do 50. let používala kontroverzní metoda: lobotomie. Praktikovala se z většiny na ženách, zatímco o jejím provedení rozhodovali muži – jejich otcové nebo manželé. V debutové próze na pomezí detektivky a biografie, románu a eseje se Adèle Yonové podařilo odhalit zapomenutý případ institucionálního násilí a vzbudit nevídaný veřejný ohlas. Za knihu získala několik významných čtenářských cen včetně Prix littéraire du Nouvel Obs.

Mé pravé jméno je Elisabeth • září 2026 • měkká vazba • 328 stran

Vychází s podporou Nadačního fondu Společnosti F. X. Šaldy a Francouzského institutu

Adèle Yonová

Beletrie

(1994) se narodila v Paříži. Vystudovala filozofii a filmovou vědu na École normale supérieure. Během studia začala psát prvotinu, založenou na osudech vlastní prababičky. Kromě výzkumné kariéry se také věnuje vaření – pracuje jako šéfkuchařka v rodinné restauraci.

Mé pravé jméno je Elisabeth

Adèle Yonová

Beletrie

Mluvilas už někdy s někým o příběhu své matky? zeptám se babičky. Řekne: Ne. Nikdy jsem o příběhu své matky s nikým nemluvila. Ani se svými dvěma sestrami, s nimiž si jsou tak blízké, že se vídají každý týden a v létě v Bretani každý den. Denně společně plavou podél pobřeží, několik desítek minut, někdy, když je voda teplá, i hodinu, z jednoho konce pláže na druhý, plavou v dlouhých horizontálních brázdách, a ona přitom nikdy před jednou ani druhou sestrou nevyřkla slovo máma. A s bratry? S bratry o matce nikdy nemluvila, s těmi nikdy nemluví o citech. Ani s otcem, Andrém, který zemřel v roce 2011, aniž o své ženě utrousil jediné slovo. Ani s dětmi, těch se to netýká. S psychologem? Ne, k čemu by to bylo? Ona je přece v pořádku. Děda za volantem se vloží do hovoru, aniž se otočí: Proč by o tom měla mluvit? K čemu? Babička je v pořádku. Chodit k psychologovi může být dost

z francouzštiny přeložila sára vybíralová

Mé pravé jméno je Elisabeth • ukázka

nebezpečné. Občas pacientům něco nacpou do hlavy, anebo se pacienti tolik zabývají sami sebou, až si nakonec vymyslí nějaké trauma, aby měli důvod trpět. Nedochází jim, že trpí právě tím, že tolik pátrají, proč trpí. Celé rodiny zničilo, že si jejich členové začali vymýšlet traumata. Obviňovali třeba otce, strýce, dědečka z incestu, i když to byla bohapustá lež. Ne, minulost je lepší nechat minulostí, když už s ní člověk umí žít. Babička je v pořádku. A víš proč? Protože má skvělou schopnost zapomínat. Co ji bolí, to zapomene. Ticho. Ale co tvojí mámě vlastně bylo? zeptám se. Nevím, řekne babička. Nikdy nedostala žádnou diagnózu. Ticho. Ale no tak! Děda, za volantem, se vloží do hovoru, aniž se otočí: Betsy byla schizofrenička.

Beletrie

Anne de Marckenová

Bezejmenná žena, ani živá, ani mrtvá, bloudí podivnou krajinou – možná je ve světě, kde došlo k něčemu hroznému, možná se jen ocitla mimo čas. Tělo se jí postupně rozpadá, a s ním i paměť. Co z nás zbude, když se očistíme na holé vědomí? A budeme ještě schopni milovat? Anne de Marckenová navazuje na tradici kritického uchopení žánru zombie hororu a naplňuje ho existenciálním poselstvím. Její próza je intimním a jemným vyprávěním o lásce, truchlení a touze po blízkosti. Zavede vás na uhrančivé, hororové putování, v němž zdrojem hrůzy nejsou příšery nebo vidiny konce světa, ale ztráta vlastní identity. Kniha získala prestižní cenu Ursuly K. Le Guinové. Je přirovnávána k dílům Cormaca McCarthyho nebo Oceana Vuonga.

Trvá to věčnost, a najednou je po všem • říjen 2026 • měkká vazba • 152 stran

Trvá to věčnost, a najednou je po všem

Beletrie

žije se svou manželkou, umělkyní M Freeman, na tradičním území kmene Coast Salish ve státě Washington. Věnuje se psaní a interdisciplinárnímu umění, je zakladatelkou a šéfredaktorkou malého alternativního nakladatelství The 3rd Thing. Za svou mezioborovou tvorbu získala řadu ocenění, kromě ceny Ursuly K. Le Guinové například stipendium Artist Trust Fellowship či cenu The Novel Prize.

Trvá to věčnost, a najednou je po všem

Anne de Marckenová

Kdy to začalo? Kde začíná něco, co není příběhem? Zbývá jenom to místo, kam se v duchu neustále vracím. Spím vedle tebe v dunách. Vlastně nespím, ale nejsem ani běžným způsobem vzhůru. Usínám, ale vždycky jen na několik vteřin. Jen dokud se nedostaví ten pocit, že se znovu a znovu probouzím. Oči mám ale celou dobu zavřené. Pokaždé nanovo procitám do zvuku oceánu.

Beletrie

Mám překřížené kotníky a ty mi ležíš na stehně jako na polštáři. Pořád ještě cítím tíži tvojí hlavy. Mezi námi a sluncem proletí racek. Jeho stín se smýkne přes nás. I teď cítím to kratičké zastuzení. Naše těla přechovávají věci.

Protože jsme spolu uprostřed té ohromné rozlohy tak drobné, tak maličké v zákrytu duny, pod vším tím

A tohle vážně konec byl. Jenomže my to tenkrát ještě nevěděly. Že nastal konec, se dozvíš až později. Nebo si to jen odmítáš připustit. Když se pak ohlédneš zpátky, vidíš ho. A uvědomíš si, že všechno poté nebylo ničím víc než snahou jít dál, jako by to už dávno neskončilo. Bývala jsem zombie už tehdy. Nenasytná pojídačka světa, který už byl posledním svého druhu.

Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL ZDENĚK POLÍVKA

Trvá to věčnost, a najednou je po všem • ukázka

nebem, uvnitř hřmotu oceánu a tepla slunce, jsme společně víc, než jsme kdy byly nebo budeme. Tohle je ta nejlepší chvíle, co jedna s druhou zažijeme. Něco lépe končí, než začíná.

Obálka anglického vydání ↗

Beletrie

Lola Shoneyinová

Kaleidoskopický portrét polygamní domácnosti, v níž intimní dramata výmluvně zrcadlí obraz celé společnosti. Čtyřicátník bàba Sẹ̀gí vede spokojený život, má tři manželky a s nimi sedm dětí. Když si jednoho dne přivede domů čtvrtou ženu, nikdo netuší, že příchod mladé, vysokoškolsky vzdělané Bọ́lánlé naruší pracně vybudovaný řád rodinného soužití. Bọ́lánlé ani po dvou letech manželství nemůže otěhotnět, a židle u rodinného stolu se pod ní pomyslně začíná viklat. Proč její bezdětnost ostatní manželky tolik znervózňuje? A co změní jedna návštěva u lékaře? V románu inspirovaném příběhem, který Lola Shoneyinová zaslechla už jako dítě, se prostřednictvím hlasů bàba Sẹ̀gího a jeho čtyř manželek rozehrává působivý příběh o lásce, rodině a tajemstvích. Vzniká tak barvitý obraz postkoloniální Nigérie, v níž patriarchální řád naráží na své meze. V pasti systému totiž neuvíznou jen ženy, které se mu musely přizpůsobit a naučit se v něm pohybovat s téměř pikareskní obratností, ale i muži, kteří jej nastavili.

Tajemství jednoho manželství • leden 2027 • měkká vazba • 248 stran

Tajemství jednoho manželství

Beletrie

(1974), nigerijská spisovatelka a básnířka, vydala tři sbírky poezie a svým románovým debutem Tajemství jednoho manželství si vysloužila mezinárodní uznání. Založila kulturně-literární festival Aké Arts and Book Festival v Lagosu a v roce 2014 byla zařazena na seznam Africa39 mezi devětatřicet afrických spisovatelů a spisovatelek mladších čtyřiceti let, kteří výrazně ovlivnili podobu africké literatury.

Tajemství jednoho manželství

Lola Shoneyinová

Beletrie

Později téže noci se bàba Sẹ̀gí potácel širokou chodbou, z níž se vcházelo do ložnic každé z jeho manželek. Jako obvykle pohladil dveře ìyá Sẹ̀gí po pravé straně a dotkl se kliky na dveřích ìyá Tọ́pé po levé straně. Zaposlouchal se, jestli za dveřmi ìyá Fẹ́mi nezaslechne hlasy, a pak teprve stanul na prahu Bọ́lánliny ložnice. Nezaklepal, prostě palcem nohy strčil do dveří a nechal místnost ozářit světlem z chodby. Chtěl se podívat, jak moc si dala Bọ́lánlé záležet s přípravami. Chtěl zjistit, jestli se nahá zakryla jen lehkým prostěradlem, jako to dělaly jeho ostatní manželky, nebo jestli má na sobě zase některé z těch svých zpropadených pyžam. Jakmile zahlédl růžové rukávy, s roztaženým chřípím si odfrkl. Často si lámal hlavu, proč by žena chtěla uléhat oblečená jako muž, ale nahlas se nikdy nezeptal, aby nepůsobil jako buran. Bọ́lánlé se posadila. Předstírala, že ji vyděsil – promnula si oči a otočila se, aby si mohla

z angličtiny přeložila tereza marková vlášková

Tajemství jednoho manželství • ukázka

prohlédnout obří temnou siluetu rýsující se ve dveřích. Obrysy rozložitého nahrbeného bàba Sẹ̀gího připomínaly boxovací rukavici. V rychlém sledu zaťukal nehty o zárubeň. „Kde ses dočetla, že když je manželovi nevolno, má manželka odejít z místnosti?“ vyčetl Bọ́lánlé, jako by její vzdělanost znamenala, že se na každičkém kroku řídí nějakou příručkou. Pořád nešel dál ani za sebou nezavřel dveře. Jen ať všichni duchové bloumající chodbou na vlastní oči vidí, jak je nevycválaná. „Jako všem ostatním se i mně udělalo špatně z toho, co jsme viděli.“ Rychlým pohybem spustila nohy z postele a přes pyžamo si zavázala župan. „Co ty o tom, co jsi viděla, můžeš vědět? Žena, která ve svém lůně zatím nenosila dítě, sotva zná takovou tíhu.“ Bọ́lánlé byla odhodlaná nedopřát mu to potěšení, že by se jí těmi slovy dotkl.

Non fiction

Vychází ve spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno Divadlo Járy Cimrmana slaví šedesát let, a přitom nestárne. Neuvěřitelnému výročí je věnována kniha plná příběhů ze scény i zákulisí z posledního desetiletí. Odpovídá na otázky, jak se slavné divadlo za dobu své existence proměnilo a jak k cimrmanovské poetice přistupují nové posily souboru. Hlasy jeho původních členů se tu setkávají s hlasy novými a situace, které líčí, nejsou nic dlužny duchu cimrmanologie. „Milý tatínku, pomůžete mi vstát?“ ptá se třeba Petr Brukner ve hře Posel z Liptákova svého „otce“ Roberta Bárty, o patnáct let mladšího. Emeritní kulisáci dostali větší herecké příležitosti a nové role si vysloužili i profesionální herci. Třeba z Vojty Kotka je perspektivní učitel strašný Láďa ve Vyšetřování ztráty třídní knihy, Ondřej Vetchý se převtěluje ve smrtku, Miroslav Táborský zase ve sklerotického železničáře Hájka. Že se dědí i herecké nadání k ženským rolím, dokazuje zase Josef Čepelka, který po svém otci Miloňovi převzal hned tři – Emilku, Jenny a Andulku – ve hře Švestka. Knihu doprovázejí fotografie Veroniky Matějkové a Pavly Černé.

Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno • září 2026 • pevná vazba • 256 stran

Zdeněk Svěrák, Tomáš Maleček a kolegové

Non fiction

Zdeněk Svěrák

Tomáš Maleček (1996) je redaktor kulturního zpravodajství na Radiožurnálu Českého rozhlasu a autor knihy Divadlo Járy Cimrmana po padesátce… (2021). O historii tohoto divadla hovoří i ve svém podcastu Nejisté sezóny. V březnu 2026 moderoval unikátní rozhlasovou oslavu devadesátin Zdeňka Svěráka, která se přenášela do 180 kin napříč Českem. Coby přední znalec a historik cimrmanologie připravil jako editor publikaci Divadlo Járy Cimrmana – Šedesát let vyprodáno.

Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno

(1935) je dramatik, scenárista, autor písňových textů, herec, přední cimrmanolog a jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana. Jako zaměstnanec Československého rozhlasu stál u zrodu pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka, kde se Jára Cimrman „narodil“. Společně s Ladislavem Smoljakem psal nejen hry pro Divadlo Járy Cimrmana, ale také náměty pro dodnes ceněné filmové komedie.

Non fiction

Ze sexuologa malířem

Akt jsem napsal, když mi bylo třicet. Měli jsme dvě roztomilé děti, které vyžadovaly i mou péči, můj čas a mé nervy. V jakési duševní krizi mě napadlo, jak by se mi ulevilo, kdyby se o ně staral někdo jiný a já se mohl naplno věnovat spisovatelství. Z toho se vylíhla poněkud krutá komedie o malíři, který se v zájmu své tvorby zbaví vlastních dětí. Hrálo se v tomto obsazení: Malíř Žíla – Jiří Šebánek, Žílová – Karel Velebný, Láďa – Ladislav Smoljak, Béda – Oldřich Unger, Pepa – Zdeněk Svěrák. Miloň Čepelka působil jen jako přednášející v úvodním semináři. Roli Žílové převzal až po automobilové havárii Karla Velebného a udělal z Markéty svou životní hereckou exhibici. Syn Pepa, kterého jsem hrál já, byl v první verzi příslušník SNB.

Zdeněk Svěrák

Divadlo Járy Cimrmana: Šedesát let vyprodáno • ukázka

V uvolněných šedesátých letech bylo možné, aby byl policista komický, v novém režijním nastudování Ladislava Smoljaka už to normalizační poměry nedovolily. Proto jsem udělal z Pepy sexuologa. V této profesi jsme ho pak nechali i pro svobodné časy. Dnes ho s chutí hraje Geňa Rumlena a potvrzuje mi, že sexuolog je vtipnější než esenbák. Roli otce Žíly převzal po Jiřím Šebánkovi hudební skladatel Jan Klusák, a když i ten odešel, dlouhá léta zářil na jevišti jako malíř Žíla výtvarník Jaroslav Weigel. Když mi pak svou roli předával, režíroval mě z prázdného hlediště. Bylo těžké vzít roli po někom, kdo ji dělal tak dobře. Z jeho pokynů mi utkvěl v paměti jeden: „Nedělej zlýho, Zdeňku. Žíla je mizerný otec, ale diváci ho přesto mají rádi.“

Non fiction

Linda Kudrnovská (ed.)

Mohlo by se zdát, že cestovatelské plakáty jsou jednoznačně apolitickým médiem. Ze své podstaty budí touhu po vzdálených místech a potřebu vydat se na cesty. Ve skutečnosti jsou ale tato díla nečekaným archivem společné paměti – viděna v širších souvislostech dokumentují historii i vývoj společnosti jako celku. Výpravná kolektivní monografie představuje tento dosud detailně nezmapovaný fenomén a zasazuje ho do dobového uměleckého, kulturního a politického kontextu. Obrazové materiály ze soukromých i veřejných sbírek v Česku i zahraničí doprovázejí eseje předních teoretiků grafického designu a dalších odborníků. Cestovatelské plakáty se stávají nečekaným vizuálním průvodcem po bouřlivých dějinách 20. století v Československu. Vydejme se na cestu, která nás možná zavede mnohem dál, než bychom čekali.

Visit Czechoslovakia! • srpen 2026 • pevná vazba • 256 stran

Vychází ve spolupráci s Typo, z. s., a Mowshe s. r. o.

Visit Czechoslovakia! – Příběhy českých a slovenských cestovatelských plakátů

Non fiction

(1977) je teoretička designu. Jako autorka a editorka se věnuje grafickému designu a typografii v širším kulturním a společenském kontextu. Paseka v roce 2024 vydala její knihu Identita – Příběh českého grafického designu. Ta byla součástí stejnojmenného multižánrového projektu, který v roce 2025 získal ocenění Czech Grand Design. Je porotkyní mezinárodních designérských soutěží, působila jako šéfredaktorka časopisu Typo, pravidelně přispívá do řady evropských časopisů a je editorkou knih TypoType (2025), Letters for the Future (2024), Building Ligatures (2022), 365typo, 52typo (2014–2016) a dalších.

Visit Czechoslovakia!

Linda Kudrnovská

Non fiction

Visit Czechoslovakia! • ukázka

Na obálce pracujeme

Non fiction

Jan A. Kozák

Největším mýtem dnešní doby je, že žádné mýty nepotřebuje. Po desetitisíce let žili lidé pod klenbou mýtů, které dávaly jejich světu smysl, vysvětlovaly počátky věcí, určovaly hodnoty, předpovídaly budoucnost a konec věků. Dnes žijeme v éře, která sama sebe chce nahlížet skrze racionalitu, technický pokrok a „odkouzlení“ světa. Bez příběhů o bozích a hrdinech se zdánlivě obejdeme. Nebo je to jen další mýtus? Souvisí klimatické protesty s odvěkými vizemi konce světa? Jaké bohy a oltáře uctívá kapitalistická společnost? A na jakých základech stojí technofašistické Temné osvícení? Religionista Jan A. Kozák ve své knize hledá stopy původních posvátných příběhů v popkultuře, národních identitách i novodobých konspiračních hnutích. Ukazuje, že zatímco se zaklínáme vědou a rozumem, před nosem nám probíhá hotová renesance mýtů.

Nové mýty • leden 2027 • měkká vazba • 240 stran

Vychází s podporou Nadace Český literární fond

Nové mýty – Posvátné příběhy od Marxe po Matrix

Non fiction

(1979), když zrovna nevyučuje šerm, působí jako odborný asistent na Ústavu filosofie a religionistiky FF UK. Jeho fikční prvotina Sága o Lundirovi získala v roce 2024 cenu Magnesia Litera za fantastiku. Dlouhodobě se zaměřuje na hlubinné struktury mýtu a proměny posvátna v dějinách i současnosti. V roce 2022 vyšlo jeho dílo Monomýtus: syntetické pojednání o teorii mýtu. Věnuje se také překladu děl J. R. R. Tolkiena a od roku 2021 je členem výzkumné mezioborové skupiny zabývající se fenoménem konspiračních teorií. Žije v chaloupce uprostřed lesů se svými pěti kočkami, dvěma indickými kachnami a sochou starého slovanského boha Svantovíta.

Nové mýty

Jan A. Kozák

Non fiction

Osvícenství přineslo odkouzlení světa, odsunulo Boha na výměnek – typický je pro něj deismus, podle kterého Bůh sice existuje, ale svět funguje v podstatě nezávisle na něm. Zatímco dříve byly různé společenské události vnímány jako zásahy shůry nebo z vůle Boží, jako součást Božího plánu, najednou je potřeba vysvětlit je ze světských pozic. Představa Plánu přežívá, ale je potřeba připsat ho někomu jinému. Parlamenty a volené vlády vnáší do společnosti prvek neprůhlednosti. Zatímco dříve bylo jasné, kdo za prosperitu nebo problémy země může – tedy král –, nyní je situace netransparentní. A právě v tu chvíli se začínají objevovat konspirační teorie o mocných tajných společnostech – o iluminátech či zednářích. Jsou to právě oni, kdo v této době mají Plán, je to jejich řízením, že tenhle král byl svržen a tamhle se vznítila

Oproti dezorientujícímu odkouzlení přinášejí konspirační teorie znovuokouzlení. Znovu jsou tu mocné síly, které řídí svět, „nejsme sami“. Namísto Božího plánu máme Plán tajné skupiny. Na pozadí je útěcha: temný Plán je pořád lepší než vůbec žádný plán.

Nové mýty • ukázka

revoluce. Ilumináti a zednáři jsou v osvícenské obraznosti částečně podobní svým předchůdcům – středověkým židům. Stejně jako oni piklí a mají podivné rituály (reální zednáři skutečně provozovali a provozují různé rituály a mají složitou symboliku), ale na rozdíl od nich nejsou na okraji společnosti. Naopak, stojí v jejím středu, jsou z vyšších vrstev. Jsou to mocní muži s dobrými konexemi, kdo se stávají členy zednářských lóží.

Non fiction

Bernd Stöver

Jaderné zbrojení, závod v dobývání vesmíru, souboje tajných služeb i proxy války v zemích třetího světa. Studená válka zasahovala celý svět i všechny oblasti života: od vojenské a politické přes ekonomickou a kulturní až po tu každodenní. Přestože mluvíme o válce studené, zástupné konflikty v jiných částech světa byly horké a ničivé. Válečné spojenectví západních demokracií se sovětskou diktaturou, vynucené bojem proti nacismu, bylo od počátku nepřirozené, a tak se po porážce nepřítele tyto dva politické modely a ideologie postavily proti sobě. Dodnes není jasné, kdo z tohoto konfliktu vyšel jako vítěz; či zda studená válka vůbec skončila. Německý historik Bernd Stöver zapojuje novodobý konflikt do souvislostí odvěkého zápasu mezi Východem a Západem a nabízí srozumitelný přehled soupeření obou bloků po druhé světové válce. Na stránkách jeho knihy se tak potkává válka v Koreji se stavbou Berlínské zdi a vysoce výbušná kubánská krize s válkou ve Vietnamu; příběh vrcholí rozpadem sovětského impéria v letech 1989–1991.

Studená válka • září 2026 • pevná vazba • 288 stran

Vychází s podporou Fund for Central & East European Book Projects, Amsterdam

Studená válka – Stručná historie

Non fiction

(1961) je německý historik zaměřující se na dějiny národního socialismu, Spojených států a studené války. Působil v Bielefeldu a ve Washingtonu a nyní je profesorem novodobých dějin na Univerzitě v Postupimi. Je autorem Dějin Korejské války, Dějin Kambodže, knihy CIA: Dějiny, organizace, skandály, Dějin USA: Od první kolonie po současnost a obsáhlé publikace Studená válka: Dějiny radikální doby.

Studená válka

Bernd Stöver

Non fiction

Studená válka ve filmu

Film jako první pojímá nesmyslnost studené války ironicky. Francouzsko-italské komedie s katolickým duchovním Donem Camillem a komunistickým starostou Pepponem, Le Petit Monde De Don Camillo (Malý svět dona Camilla), přicházely do kin od roku 1952. V satiře Stanleyho Kubricka Dr. Strangelove or How I Learned to Stop Worrying and Love The Bomb (Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu), která vznikla roku 1964 a snad právě pro svůj černý humor je nejlepším příspěvkem k tématu, je studená válka mužskou sexuální neurózou. Myšlenku nalezl Kubrick v publikacích známého amerického futurologa Hermana Kahna a v jeho představě obrany automatickým odpálením všech existujících jaderných zbraní. Pro vše ostatní mu stačilo podívat se na tehdy aktuální americkou obrannou strategii. K charakteristice postav si Kubrick vypůjčil inspiraci od amerických vojenských důstojníků, kteří byli známí svými

Z NĚMČINY PŘELOŽILA VLASTA REITTEREROVÁ

Studená válka • ukázka

excentrickými názory: vzory pro generála „Jacka D. Rippera“ (Jacka Rozparovače), který na začátku filmu chce „jednou provždy udělat pořádek“ a vyšle proto bombardéry B-52 k útoku na Sovětský svaz, byli velitelé amerického strategického letectva Curtis LeMay, a především Thomas Power. Film se stal velkým hitem. Filmům států východního bloku scházel především ironický pohled na konflikt, neboť v raných dobách studené války sloužil film zejména jako důležitý politicko-pedagogický nástroj, a to ironizaci vylučovalo. Vzorovým filmem studené války ze Sovětského svazu byla Ночь без милосердия (Nemilosrdná noc) z roku 1961, snímek, v němž americký voják pověřený „zvláštními úkoly“ na Blízkém východě rozpoznává „pravý charakter“ Západu, ale za pokus o porozumění platí životem. Čistá klišé studené války se objevila v sovětských filmech osmdesátých let, v nichž vystupoval „major Šatochin“, protějšek amerických filmů o Rambovi z let 1982 až 1987.

Non fiction

Petr Kadlec a Marko Ivanović

Vážná hudba se nám občas může zdát příliš těžká a nesrozumitelná. Zkušení znalci a hudebníci vám ji však v této jedinečné knize předvedou jako úžasné dobrodružství plné napínavých i humorných příběhů. Prohání se v ní supící lokomotiva Pacific 231, cestuje se lanovkou na Vesuv, kostlivci vstávají z hrobů a Bach tančí s růží v zubech. Co skladba, to jiná atmosféra, jiné téma a jiný klíč k porozumění. A nemusí jím být jen tvůrcův život, historické souvislosti, skladatelská technika, hudební či mimohudební inspirace. I sama hudba je příběhem, který stojí za to vyslechnout. Autoři ho vyprávějí s ambicí probudit ve čtenáři chuť knihu zase zavřít a nechat znít hudbu samu. Díky 11 hudebním klíčům už nikdy nebudete vstupovat do koncertních sálů jako dosud.

11 hudebních klíčů • říjen 2026 • měkká vazba • 256 stran

Vychází s podporou Nadace Český hudební fond

11 hudebních klíčů – Výpravy za dobrodružstvím slavných skladeb

Non fiction

Petr Kadlec (1980) je hudební publicista a popularizátor. Působil jako hudební dramaturg v Českém rozhlase na stanici Vltava či na Pedagogické fakultě FF UK a od roku 2013 vede edukační oddělení České filharmonie. Než se vydal touto cestou, chtěl řídit parní lokomotivy jako jeho dědeček. Zůstala mu z toho náklonnost k železniční dopravě a slabost pro jídelní vozy.

(1976) je dirigent a skladatel. Působil jako šéfdirigent Komorní filharmonie Pardubice, později v Národním divadle Brno a v současnosti vede katedru dirigování na HAMU. Jako skladatel se věnuje převážně hudbě operní, divadelní a rozhlasové. Rád odpočívá u počítačových a deskových her.

11 hudebních klíčů

Marko Ivanović

Non fiction

Veledílo, které překročilo oceán Antonín Dvořák: Novosvětská symfonie

Tipli byste si, který hudebník má před provedením Novosvětské nejspíš největší vrásky? Asi se budete divit. Je to hráč na anglický roh! „Cože?“ řeknete si, „ten s tou nejkrásnější melodií v Largu, které už se nemůžeme dočkat a která nás dokáže tak vzít za srdce?!“ Ano, a v tom to právě je. Představte si, že jste v kůži tohoto instrumentalisty, máte před sebou plný sál, celý natěšený na tu slavnou melodii, která je tak krásná, tak uklidňující a tak dojemná! Vy z toho ovšem zrovna moc klidní nejste, protože víte, že těch tisíc lidí zná každý tón té melodie, a kdyby se vám kterýkoli z nich třeba jen trošku nepovedl, poznají to všichni. A věru že je to nedojme! Další úskalí je, že nebohý hráč na anglický roh hraje právě jen ve druhé větě Novosvětské. „A v čem je problém tentokrát?“ řeknete si. „Vždyť se na to aspoň může v klidu přichystat!“ No právě že ne! Hráč na anglický roh nepřichází na pódium až na svoje sólo, ale sedí

11 hudebních klíčů • ukázka

tam od začátku. Takže dirigent mávne, orchestr spustí Novosvětskou, všichni kolem pilně hrají, a on? On čeká. A čeká. A myslí na to, jestli se mu to sólo, které přijde až za relativně dlouhou dobu, dnes povede. A jestli se mu ten jeho anglický roh vůbec hezky ozve. Jestli ho náhodou nepřeveze „strojek“, kterým se nástroj rozeznívá a který je někdy nevyzpytatelnější než počasí. No, to by byl trapas! Ale vyzkoušet už se to teď nedá. Nedá se vlastně dělat vůbec nic, jenom čekat. Takže dál čeká. A čeká. A jak se blíží konec první věty, zmocňuje se ho větší a větší napětí, které kulminuje někde uprostřed velebných žesťových akordů zahajujících Largo. Posluchač je tou dobou blaženě ukolébán, zatímco hráč na anglický roh má adrenalin na maximu a srdce v krku. A teď si zkuste udržet chladnou hlavu a hlavně – klidný a dlouhý dech na tu klidnou a dlouhou melodii. Je to opravdu nesnadný úkol. Proto všechny „anglické rohisty“ šlechtí, že i přes veškerá úskalí to krásné a náročné sólo, které jim Dvořák v Largu napsal, milují a těší se na něj.

Non fiction

Lucie Tučková

Básník, prozaik a dramatik, sběratel umění a polyglot, po část života i okultista. Kolik tváří měl Julius Zeyer? Literární historička Lucie Tučková přichází s novým portrétem introvertního muže, který svou tvorbou i charakterem zosobňoval pocity, jež jsou dnes živější než kdy dřív. Julius Zeyer (1841–1901) nebyl jen autorem vrcholných textů, jimiž probleskuje romantická touha a inspirace velkým světovým uměním nebo exotismem. Byl to také muž zraňovaný měšťáckou morálkou, stojící mimo hlavní proudy, který útěchu, citové vzlety i inspiraci hledal především na cestách, z nichž ty nejdůležitější vedly do Itálie. Tučková se vydává po Zeyerových stopách v archivech i v evropských hotelích. Pátrá v korespondenci i v díle, nahlíží do soukromí, aniž by se dopouštěla netaktností a přehmatů. Spolu s ní se vydáváme vstříc dobrodružství, které by nemělo zapadnout prachem zapomnění.

Té noci osudné a krásné • listopad 2026 • pevná vazba • 512 stran

Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR a Nadace Český literární fond

Té noci osudné a krásné — Na stopě Julia Zeyera

Non fiction

(1981) se věnuje především česko‑francouzským literárním vztahům ve 20. století. V Pasece vydala úspěšnou monografii Suzanne Renaud / Petrkov 13 (2014). Studie věnované literárním portrétům českých, francouzských a italských autorů soustředila do souboru Sítem slov (2020). V současné době vede v rámci Památníku národního písemnictví Česko-francouzské kulturní centrum Petrkov.

Té noci osudné a krásné

Lucie Tučková

Non fiction

Filip Koryta

Plzeň rozhodně není jen pivo, věznice a Škodovka. Můžete tu objevit pozoruhodné stavby, kulturní zážitky nebo osobnosti, jako byl architekt Hanuš Zápal. Že je v Plzni co okukovat, dokazuje další ze série průvodců po 111 místech, která musíte vidět. Potěší obdivovatele historie, gastronomie, vlaků i kofeinu. Průvodce poskytne tipy rodičům s dětmi i těm, kdo při poznávání města rádi drží v ruce hrnek kávy. Kniha se díky své přehledné struktuře stává bravurním pomocníkem při hledání míst, která na výletech nesmíte minout. Zároveň je představuje tak, jako by vás po Plzni provázel průvodce z masa a kostí, v tomto případě originální Filip Koryta. Krátký popis každého místa doplňuje legenda, jak se k němu dostat, a autentické fotografie.

111 míst v Plzni, která musíte vidět • říjen 2026 • měkká vazba • 240 stran

Vychází s podporou MO Plzeň 1, 2, 3 a Magistrátu města Plzně

111 míst v Plzni, která musíte vidět

Non fiction

(1989) se narodil v sudetských Kraslicích. Vyrostl v hnědouhelném Sokolově, o čemž napsal humornou prózu Falknov Calling (2020). Je mistrem ČR ve slam poetry, vystupuje pod pseudonymem Dr. Filipitch. Na plzeňské ZČU vystudoval učitelství češtiny a psychologie a cítí se od té doby mnohem šťastnější. V Plzni se mu narodili dva synové a též tu objevil zálibu v konzumaci výběrové kávy. Moderuje všechno možné, občas vydá nějakou knihu a vede rozličné workshopy. Bojí se hadů.

111 míst v Plzni, která musíte vidět

Filip Koryta

Obálková ilustrace ↗

Non fiction

Josef Grulich a kolektiv

Jak spolu žili muži a ženy v pravěku? Býval na našem území matriarchát? Co víme o mnohoženství v předkřesťanských Čechách? A jak vnímají manželství a rodinu nejmladší generace? Obsáhlá historická monografie odpovídá na mnoho otázek spjatých s partnerskými a manželskými vztahy a v dlouhodobé perspektivě líčí jejich proměny v prostředí různých společenských vrstev, skupin a etnik – městské i venkovské populace, šlechty, vojáků, dělníků, podnikatelů, Židů, Romů či „světských“. Sleduje vývoj církevních i ostatních norem a dokládá tíhu manželského života včetně jeho četných úskalí – cizoložství a nevěry nebo domácího násilí. Výklad se nevyhýbá ani otázce bigamie. Všímá si specifických jevů moderní doby, jako jsou Husákovy děti a otázka legalizace potratů za socialismu, nárůst rozvodovosti a klesající ochota vstupovat do manželství, výchova nemanželských dětí v současnosti. Historický výklad vede až k současným pojmům jako singles, mingles, polyamorie či „sendvičová generace“.

Rodina v českýh zemích • leden 2027 • pevná vazba • 784 stran

Vychází s podporou Státního fondu kultury ČR a Nadace Český literární fond

Rodina v českých zemích – Partnerství a manželství v perspektivě dějin

Non fiction

dlouhodobě působí v Historickém ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zabývá se sociálními a hospodářskými dějinami a zaměřuje se zvláště na problematiku migrací, životního a rodinného cyklu, jíž věnoval řadu odborných článků a publikací. Je spoluautorem knihy Od syna k rekrutovi, od vojáka k vysloužilci o službě v armádě a jejím vlivu na venkovskou rodinu v jižních Čechách na přelomu 18. a 19. století (s Václavem Černým, 2025).

Rodina v českýh zemích

Josef Grulich

Komiks

Obálková ilustrace ↗

Komiks

Život by mohl být tak krásný – Osudy Ruth Maierové

„Život by mohl být tak krásný… tak krásný,“ napsala si do deníku osmnáctiletá židovská dívka Ruth Maierová, aniž by tušila, jak tragický osud jí dospívání v čase druhé světové války a holocaustu přichystá. Příběh této „neznámé Anne Frankové“ se nám rozkrývá v díle, které je mistrovským příspěvkem nejen do dějin poznání moderní historie, ale i komiksového média. V živoucích scénách sledujeme zrání mladé dívky, její hledání cesty k sobě samé i ke společenskému dění první poloviny dramatického dvacátého století. Od moravských, měkkým sluncem zalitých Žarošic přes „přísnou“, intelektuální Vídeň, žijící kulturním kvasem a pod stále se zvětšujícím nacistickým stínem, až po studenou modř Norska a cestu, na jejímž konci je Osvětim. Krystalizuje před námi portrét lidské duše, která je stejně tak svědectvím své doby, jako univerzálním poselstvím o citlivosti mládí.

Život by mohl být tak krásný • říjen 2026 • pevná vazba • 176 stran

Vychází ve spolupráci s Nadačním fondem Ruth Maier a s podporou Ministerstva kultury ČR

Štěpánka Jislová a Kristýna Plíhalová

Komiks

Štěpánka Jislová

Kristýna Plíhalová (1985) je jednou z nejvšestrannějších výtvarnic českého komiksu. Dokladem toho je autorské album Bažina v obýváku (Paseka 2023), oceněné Zlatou stuhou. Vystudovala dramaturgii na DAMU, ilustrovala řadu knih pro děti a mládež a podílí se na animovaném seriálu Anča a Pepík a na dalších dětských pořadech ČT.

Život by mohl být tak krásný

(1992) je autorkou autobiografického komiksu Srdcovka (Paseka 2023), za nějž byla oceněna třemi Muriel a který vychází ve čtrnácti jazycích, včetně angličtiny a francouzštiny. Podle scénáře Terezy Čechové nakreslila rovněž ceněný komiks Bez vlasů (Paseka 2020; Muriel za nejlepší komiks). Je zastoupena v reprezentativní britské monografii Women in Comics (2026).

Komiks

Život by mohl být tak krásný • ukázka

Komiks

Jak se dělá komiks — Umění melancholie

Komiks je neviditelné umění. A čtenář je zločinec. Aspoň to tvrdí Scott McCloud, vlivný teoretik komiksu a společně s Rainou Telgemaierovou autor Klubu komiksáků. Jak na to přišel? Scott soudí, že to nejdůležitější, co se v komiksu děje, nejsou výjevy, které výtvarník nakreslil, ale naopak to, co chybí. Komiks dělají dvě scény – a prázdný prostor mezi nimi. Mezera, kterou čtenář oživí svou fantazií. Na prvním obrázku vidíme nohu fotbalisty připravenou k výstřelu. Na obrázku druhém jásající fanoušky. Čtenář nemusí sledovat k zemi letícího brankáře a míč proklouznuvší nad jeho rukama, aby pochopil, že se právě skórovalo. Na prvním obrázku – odborníci říkají panelu – prst na spoušti pistole. Na panelu druhém tělo ležícího policisty. Kdo je tady padouch? Výtvarník, který zhotovil dvě „nevinné“ kresby? Nebo čtenářova fantazie, jež mezi ně vložila přímou souvislost, takže je to ona, kdo „ve skutečnosti“ vystřelil? Komiksy vyprávějí příběhy právě díky této čarovné energii, která oživuje vakuum na pomezí dvou výjevů. Ovšem aby to dobře fungovalo, musí scenárista

Život by mohl být tak krásný

a kreslíř pečlivě zvažovat každý krok. Poskládat za sebou políčka, co zaměstnají čtenářovu mysl tak akorát. Neměly by jí servírovat zjevné. Ovšem stejně tak ji nesmí „zavařit“ nějakou nelogičností či jiným nepříslušným požadavkem. Jde o to, aby tok vyprávění nebyl banální, ale přitom zůstal srozumitelný. Teprve když tvůrci zvládnou tuhle komiksovou abecedu, můžou se vrhnout na parádičky. Stejně jako když se učíte na skejtu. Nejprve si potřebujete ochočit prkno tak, abyste prostě jen jeli, ideálně bez odřených dlaní a kolen. Až potom se pustíte do nejrůznějších triků. V komiksu může být takovým trikem třeba narušení pravidelné panelové struktury. Někde vidíme devět symetrických oken, vzorně rozprostřených na stránce, jinde výjev na celostranu, některé obrázky utíkají z rámečků… Zkušení komiksáci usilují nejen o to, aby jejich stránky přehledně vyprávěly, ale také aby pokaždé působily jiným dojmem. Aby se jimi čtenáři nechávali překvapovat podobně jako obrazy v galerii.

Komiks

Když přišla ilustrátorka Kristýna Plíhalová s návrhem, že každou část komiksu podle deníků Ruth Maierové ztvární jinou výtvarnou technikou, moc se nám tenhle vizuální klíč líbil. S autorkou scénáře Štěpánkou Jislovou, které mimochodem skvostně vyzdobila tento ediční plán, jsme byli nadšení i z Kristýnina rozhodnutí dát jednotlivým pasážím jinou „erbovní“ barvu, jež vystihne atmosféru místa a času. Ruthino bezstarostné dětství v jihomoravských Žarošicích bude akvarelové a zalité jasně žlutým letním sluncem. Proti tomu útěk do pochmurného Norska zmrazí tmavomodrý chlad tuše. Mezitím žila Ruth ve Vídni, jejíž předválečnou atmosféru ovládal „vibe“ nejen politický, ale i intelektuální a kulturní. To Kristýnu inspirovalo k nápadu, že použije techniku suché jehly, což je poměrně náročná grafická disciplína. „Nemůžeš přece dělat komiks jako Bohuslav Reynek v minulém století,“ odrazovali jsme ji. „To nikdy nedoděláš.“ Nicméně Kristýna si trvala na svém.

Jakub Sedláček

Život by mohl být tak krásný

Připusťme, že na rozdíl od petrkovského rodáka měla přece jen volnější ruce. Neryla do měděné destičky, ale do průhledného plexiskla, které položila na list s předem nakreslenou kompozicí. Pak takto vyrobenou matrici potřela barvou a stranu vytiskla u kamarádky na grafickém lisu. Nemusela se trápit stranově obráceným obrazem, který vznikl, protože následně výjev naskenovala a otočila v počítači. Současně jej dobarvila s převládajícím odstínem zelené a okrové. Když přinesla ukázat první nátisky, došlo nám, že to bylo správné rozhodnutí. Suchá jehla jako jedinečná pocta svéhlavé a citlivé židovské dívce! Ruth Maierová zemřela ve dvaadvaceti letech v Osvětimi. Nicméně při prohlížení stran, které Kristýna na grafickém lisu vykouzlila, vás možná napadne, že se Ruthina duše do těch melancholických obrazů přestěhovala. Jako do nějaké vídeňské galerie, kam tak ráda za svého života chodila.

100

Komiks

Anna Beata Háblová a Kateřina Illnerová

Tera má fantazii, psa Spejse a v kapse blok papírů na kreslení. Kdyby mohla, pokreslila by celý svůj stůl, pokoj a možná i byt. Jenže ten se bude brzy rekonstruovat, a proto se Tera s rodiči stěhuje do vedlejší čtvrti. Tam potká Alexe a začne její výprava za novými místy ve městě – od divoce zarostlých parků přes neznámá sídliště až po centrum plné historických staveb. Tera a Spejs je komiks nejen pro ty, kdo chtějí objevovat kouzlo pražské architektury, ale i tajemství periferie. Díky němu se děti naučí vidět město i svět kolem sebe novýma očima. Pokoj, byt, dům, ulice, čtvrť, planeta, a dokonce i vesmír. Když máte bohatou fantazii, můžete se cítit jako doma všude. Hlavně tam, kde jsou ti, které máte rádi.

Tera a Spejs • říjen 2026 • měkká vazba • 128 stran

Vychází ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy

Tera a Spejs – Dobrodružství ve městě

101

102

Komiks

Anna Beata Háblová (1983) je spisovatelka, básnířka a architektka. Absolvovala Fakultu architektury ČVUT, poté pracovala v nizozemské architektonické kanceláři SeArch. Vydala romány Směna (2022) a Víry (2025). Terou a Spejsem se poprvé představuje jako komiksová scenáristka.

(1999) vystudovala ateliér Komiks a ilustrace pro děti na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Její příběh S láskou V., vytvořený jako školní práce, získal cenu Muriel v kategorii studentský komiks a dočkal se též knižního vydání (2025), za které obdržela Magnesii Literu.

Tera a Spejs

Kateřina Illnerová

103

104

Komiks

105

Tera a Spejs • ukázka

106

Komiks

Pavel Mandys, Dominika Lizoňová

Příběh „astrálních detektivů“ Bořivoje Křižíka a golema Josefa vrací do českého komiksu nápaditě vyprávěný žánrový příběh odehrávající se v reálných kulisách. Bořivoj Křižík, začínající vyšetřovatel nevysvětlitelných a strašidelných jevů, přijíždí spolu se svým spolupracovníkem Josefem na zámek v Blatné, aby zjistil, co se děje v okolních lesích. Jde po stopách místních pověstí a legend, které jsou spojeny s tajemnými kamennými útvary v okolí Blatné, až se dopátrá neblahých událostí, které provázely velkolepý hon konaný na počest návštěvy arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. Vše nasvědčuje tomu, že muselo dojít k něčemu strašlivému, co probudilo síly zla. V komiksovém románu známého literárního publicisty Pavla Mandyse se dočkáte akce, mytologie a steampunku. A také poznáte, jak by to vypadalo, kdyby se Hellboy narodil za Rakouska-Uherska.

Křižík a golem • říjen 2026 • měkká vazba • 128 stran

Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

Křižík a golem – Prokletí bílého daňka

107

108

Komiks

Pavel Mandys (1972) je literární a komiksový kritik, redaktor webu iLiteratura. Pořádá literární ceny Magnesia Litera a komiksové ceny Muriel. Editorsky připravil publikaci 2 × 101 knih pro děti a mládež, oceněnou Zlatou stuhou, a dále antologii detektivních povídek Praha Noir (Paseka 2016/Akashic Books 2018). S Michalem Jarešem napsal Dějiny české detektivky (Paseka 2019).

(1995) v současnosti působí jako asistentka ateliéru Mediální ilustrace Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Je zastoupena ve sbírkách komiksových příběhů inspirovaných Japonskem – Iogi (2022, cena Muriel) a Hikobae (2024). Pro její výtvarný rukopis je charakteristická oproštěnost, místy až existenciálně „moebiovská“.

Křižík a golem

Dominika Lizoňová

109

110

Komiks

111

Křižík a golem • ukázka

112

Komiks

Brandon Dumais a AJ Dungo

Design. Móda. Hudba. Architektura. Magazínová kultura. Foto. Video. Umění. Společnost. Málokterá sportovní či „volnočasová“ aktivita tak energicky ovlivnila život mladých lidí jako skateboarding. Od 50. let, kdy kalifornské surfaře napadlo přimontovat na prkna kolečka, aby nebyli odkázáni jen na oceánské vlny, prošel dobrodružnou cestou od kriminalizace až po olympijskou disciplínu. Během toho se stal mocným sociálním živlem, sbližujícím mládež napříč společenskými vrstvami. Stál za vznikem nových materiálů i časopisů, pomáhal na svět hudebním žánrům i módním stylům. Proměnil tvář měst. Komiks, jehož četbu si užijí jak začínající, tak pokročilí jezdci, přibližuje historii skateboardingu i jeho nejnovější podoby s nadšením a radostí. Ze stránek knihy přímo slyšíte skřípání koleček, cvakání a klepání desek o hrany terénu, cítíte atmosféru, kterou pulzují skateparky. Z ANGLIČTINY PŘELOŽIL IVAN ADAMOVIČ

Divoký skejt • říjen 2026 • měkká vazba • 208 stran

Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

Divoký skejt – Ultimátní komiksová bible skateboardingu

113

114

Komiks

Brandon Dumais Vyrostl na předměstí Los Angeles, psal punkové texty, poté studoval tvůrčí psaní a anglickou literaturu na Kalifornské státní univerzitě Long Beach. Přispíval do nadšeneckých publikací vydávaných pod značkami Bank Heavy Press nebo Sadie Girl Press. S kamarádem z dětství AJ Dungem založil fanzin Remedial Art Class. Při psaní scénáře k Divokému skejtu zúročil svůj zápal pro skateboarding i natlučené kosti.

pochází z Floridy. Žil v Torontu a v Los Angeles vystudoval umění. Kromě skateboardu je milovníkem surfování. Jeho komiksový román Ve vlnách (2019, česky vyjde v Pasece roku 2027) se stal senzací v komiksových i surfařských kruzích a dočkal se filmové podoby produkované Netflixem. Dungovy ilustrace k Divokému skejtu, vycházející z vlastních zkušeností, vás vezmou na divokou jízdu městem i na rampě ve skateparku.

Divoký skejt

AJ Dungo

115

116

Komiks

117

Divoký skejt • ukázka

118

Komiks

Luke Pearson

Už vás někdy napadlo, jaká roztodivná stvoření žijí ve vesmíru? Hilda a Větvík by vám mohli vyprávět. Táboření dokáže být úžasné dobrodružství, zvlášť když je noc jako stvořená pro pozorování padajících hvězd. Jenže co když taková padající hvězda – správně řečeno meteorit – žuchne jen kousek od místa, kde si naši přátelé postavili stan? Kdo zná Hildu, toho nepřekvapí, že se tahle malá zvědavka rozhodne vzít tajemný vesmírný kámen domů do své sbírky. Jen opatrný Větvík tuší, že tohle nebude jen tak. Jak se totiž ukáže, kámen není meteorit, ale kosmická loď. I s mrňavým mimozemšťanem, který našim kamarádům dokáže pěkně zatopit. Z ANGLIČTINY PŘELOŽILA MARTINA KNÁPKOVÁ

Hilda a Větvík • září 2026 • pevná vazba • 48 stran

Hilda a Větvík — Návštěva z vesmíru

119

120

Komiks

(1987) je lídrem nové vlny britského komiksu. Hilda, kterou vymyslel a namaloval, se proslavila po celém světě a stala se hvězdou dětských srdcí i Netflixu. Všechny její příběhy vydala Paseka v komiksových albech Hilda (2016), Hilda se vrací (2016), Hilda a kamenný les (2017), Hilda a Král hory (2019), Hilda a Větvík: Prší, prší, jen se leje (2024) a Hilda a Větvík: Trampoty s Ledouchem (2025). Kromě toho ji čeští čtenáři znají z šesti dílů knižní série i z encyklopedie Hilda uvádí: Tvorové a netvorové (Paseka 2021).

Hilda a Větvík

Luke Pearson

121

122

Komiks

123

Hilda a Větvík • ukázka

Pro děti

126

Pro děti

Tereza Kopecká a Viktor Svoboda

Čtvrťačka Fína má ráda dost věcí, které vám mohou připadat divné. Kytovce, vesmírná tělesa, staré tlusté knihy, plže, hmyz, tupé pastelky, psací brk a hlavně pláště. Věcí, které naopak ráda nemá, je poskrovnu a jsou to pohrdavé pohledy ostatních nad tím, co má ráda. Tak snad jste před chvilkou nezvedli obočí… Až Fína vyroste, určitě poletí na Mars nebo se bude potápět s velrybami. Zatím ale musí chodit do školy, kde číhá spousta kyselých pohledů. Jak se s nimi poprat? A kde se skrývá pravá superhrdinská síla? O tom vypráví nejnovější kniha Terezy Kopecké s ilustracemi Viktora Svobody. Všichni čtenáři a čtenářky od osmi let v ní zjistí, že příběhy nejsou jen plné prázdných slov, ale mají moc měnit svět.

Fína a největší záhada světa • říjen 2026 • pevná vazba • 72 stran

Fína a největší záhada světa

127

128

Pro děti

Tereza Kopecká (1984) má vášeň pro příběhy, vydala několik dětských knih a jejím dlouholetým snem bylo napsat scénář pro komiks inspirovaný skutečným životem. To se jí povedlo v roce 2021 s Naprostou šíleností (Paseka & Pasparta), za kterou obdržela cenu Muriel. V Pasece také vyšly Ještěrky (2023), prázdninový příběh o přátelství Agnes, Kiki a Kláry, a také knížka Dorka (2025) o zvídavé holčičce a letním dobrodružství. Zatím posledním románem je Normální dítě (Paseka 2026).

(1989) vystudoval animaci ve Zlíně a byla to správná volba, protože pohyb je hlavním rysem jeho tvorby, nejen té animované. Jako kreslíř se podílel na komiksu Supro: Hrdinové na dluh (2023), je výtvarníkem seriálu Tajemství pana M. České televize (2022–2025) a storyboardistou připravovaného seriálu Plešouni Elišky Soffer Podzimek (2026). Tvorbu filmových storyboardů prokládá ilustrováním a psaním plnicím perem.

Fína a největší záhada světa

Viktor Svoboda

129

Pro děti

Jmenuju se Josefína, ale doma mi říkají Fína. Totiž, když jsem se narodila a rodiče mě vezli ukázat prababičce, říkali: „Podívej, to je tvoje pravnučka, Josefína.“ „Co to je za jméno, Fína?“ zajímalo prababičku, která špatně slyšela a Jose jí uniklo. A tehdy se naši rozhodli, že Fína je vlastně super jméno, a už mi to zůstalo.

130

V našem městečku jsou jen dvě náměstí. Na jednom je betonový plácek s ošklivým sloupem, co vypadá jako rozteklá zmrzlina, říká se mu morový, a na druhém stojí škola. Chodím do ní už čtyři roky. Což je opruz! Radši bych letěla na Mars nebo se potápěla s plejtváky. Ale bohužel musím chodit do školy, abych prý byla vzdělaná. Teprve pak že si budu moct dělat, úplně co chci.

Toho, co bych ráda neměla, moc není. Jen jednu věc přímo nesnáším. Citronové pohledy! Vypadají asi takhle: dotyčný pohrdavě zvedne obočí, ale víčka nechá tak nějak ospale přivřená, lehce nakloní hlavu a jeho rty se zvlní, jako by olízl citron. A proto lidem s tímhle pohledem říkám citroňáci, tvorové, co se snaží přesvědčit svět, že všechno, co děláte, je trapné.

Fína a největší záhada světa • ukázka

Kromě toho, že zbožňuju plejtváky, mám ráda i jiné věci, které mně divné nepřijdou. Ale ostatním jo. Tak třeba dotek hmyzích nožiček na kůži, staré tlusté knihy se sametovými obálkami, přirozená vesmírná tělesa, tupé pastelky, psací brk, plže s ulitami i bez, nebo spaní na zemi, když mě něco rozhodí. Úplně nejradši mám ale pláště. Vlastním jich hned několik. Můj nejoblíbenější je tmavě zelený s kapucí, co vypadá přesně jako hraničářská pláštěnka. Škoda že mi ho naši zakázali nosit do školy, protože tam by se mi hodil úplně nejvíc!

131

132

Pro děti

Miyase Sertbarutová

„Poslouchej, budu ti vyprávět…“ uslyší třináctiletý Onur jednoho dne ze sluchátka v červené telefonní budce, která tu zůstala po kočovném cirkusu. Zvláštní hlas mu začíná vyprávět příběhy: o chudých dětech, které kdysi nemohly chodit do školy, o teenagerech za mřížemi, kteří záhadně uniknou z vězení, o podivné spisovatelce, která ví o tajemném mezipatře v nakladatelském domě. Onur chodí do budky poslouchat, jak jen může. Číst ho nebaví, ale vyprávění ze sluchátka se nemůže nabažit. Když má ve škole převyprávět obsah svého oblíbeného příběhu, tenhle zdroj inspirace se mu neskutečně hodí. Kdo je vlastně tajemný autor? Jak to ve škole dopadne? A přečte si Onur nakonec opravdovou knížku? Oceňovaná kniha pro děti, která se stala v Turecku bestsellerem a byla přeložená do více než dvou desítek jazyků, je vnímána jako oslava síly vyprávění a čtení. Knihu doprovází ilustrace Tomáše Chluda. Z TUREČTINY PŘELOŽIL PETR KUČERA

Poslouchej, budu ti vyprávět • září 2026 • měkká vazba • 140 stran

Vychází s podporou Ministerstva kultury a cestovního ruchu Turecké republiky

Poslouchej, budu ti vyprávět

133

134

Pro děti

Miyase Sertbarutová

Tomáš Chlud (1976) je ilustrátor a komiksový autor zaměřující se svou tvorbou především na dětského čtenáře (Cyril a Mikuláš, Kája a Filip, Šmankote!) a brouzdání historií (série Příběhy hor: Velikáni do kapsy). Jako kostýmní výtvarník měl tu čest obléknout Jana Palacha, Václava Havla, T. G. M. či slovutného lékaře Claudia Galena.

Poslouchej, budu ti vyprávět

(1963) je v Turecku velmi oblíbená a vážená autorka. Svou spisovatelskou kariéru začala psaním rozhlasových her a pokračovala různými žánry, od pohádek a povídek až k románům. V současné době má na kontě přes padesát knih pro děti a mládež, za které získala řadu prestižních ocenění. Poslouchej, budu ti vyprávět je její nejúspěšnější a nejpřekládanější dílo.

135

Pro děti

136

Doma hodil tašku do kouta, rychle vytáhl z ledničky kus böreku, zhltal ho, zapil sklenicí vody a už byl zase obutý. Vyběhl z domu a spěchal do parku. Když sestupoval z kopečku dolů, zavolal na něj hlídač varovně: „Nepokoušej se zase něco vzít, jasný?“ Onur přikývl. Nic si vzít nechtěl. Chtěl jenom poslouchat příběh. Stihne si je poslechnout všechny, než dá radnice Juana Chuana odvézt? Vešel do budky. Sluchátko nebylo ve vidlici, viselo dolů. Vylekal se, že by mohlo být rozbité. Než začal poslouchat, pověsil ho zpátky, aby vše vypadalo jako obvykle. Myslel si, že i u telefonu by to mohlo fungovat jako u počítače, když se zasekne a člověk ho musí restartovat. „Neboj, příběhy se neztratí.“ Onur se zachvěl. Neměl sluchátko u ucha, ale hlas, který mu to říkal, byl důvěrně známý hlas Juana Chuana. „Jak to děláš? Jak se mnou můžeš mluvit i bez telefonu?“ „Protože jsem tady, protože telefon je tady a pořád z něj můžu čerpat energii. Ale moc dlouho to trvat nebude, telefonu dochází baterie. Kdybyste ty a ta holka nenechali sluchátko vyvěšené, možná bych ještě měl energii na pět nebo šest příběhů, ale takhle ti, myslím, budu moct vyprávět už jen dva.“

Poslouchej, budu ti vyprávět • ukázka

„Když funguješ na baterky… tak to nejsi člověk. Ale jestli jsi robot… to by tě tady přece nenechali. Co seš zač? Jsi opravdu nahrávka, nebo ne? Jestli jsi nahrávka, jak můžeš odpovídat na moje dotazy?“ „Když budeš trpělivý, prozradím ti to v posledním příběhu. Bude se jmenovat Vypravěčův příběh.“ „Moc se mi líbilo, cos vyprávěl. Hrozně rád bych slyšel víc.“ „To klidně můžeš. Nepotřebuješ k tomu nějaký hlas, uvidíš, že totéž zažiješ i se stránkami.“ „Ne, takhle to nefunguje. Čtení mě strašně nudí.“ „Jsi ještě velice mladý. Možná jsi dosud nenarazil na ty správné knihy, ale když budeš hledat, určitě je najdeš.“ O tom Onur vůbec neuvažoval. Jako by před sebou náhle viděl svou budoucnost. Až odsud budku odvezou, už při turečtině ruku nikdy nezvedne. „Jsi připravený poslechnout si příběh?“ Onur přiložil sluchátko k uchu. „Ano, jsem.“ „Tentokrát souvisí děj s výtahem a spisovatelkou. Příběh se jmenuje Mezipatro.“ „A jsou v něm zase přeškrtané děti?“ „Přeškrtané nemusí být vždycky jen děti. Myslím, že tentokrát budeme mluvit o přeškrtané spisovatelce.“

137

138

Pro děti

Rotraut Susanne Bernerová

Je Štědrý den, ale do večera ještě zbývá spousta času! Staří známí se hrozně těší na dárky pod stromečkem, pořád koukají na hodiny, ale ručičky se tak tak hýbají. Jak jen vydržet až do nadílky? Tom měl skvělý nápad: Co se sejít v našem Café V parku? Každý něco dobrého přinese nebo udělá nějakou hezkou vánoční ozdobu a pěkně se pobavíme. Spolu s našimi známými postavičkami z obrázkových příběhů zažijeme veselé chvíle s hudbou, zpěvem a mlsáním. Na každé stránce můžeme něco objevit, je tu zase kocour Mikeš, kočka Micka a samozřejmě i papoušek Niko. Přečteme si svěží doprovodné veršíky a nakonec si zazpíváme známou koledu. Vánoční atmosféra je tu! Knížka ze světa oblíbené řady Jaro, Léto, Podzim, Zima a Noc vás zavede do kouzelného času, kdy se nedočkavě těšíme na Štědrý večer.

Vánoce v městečku • říjen 2026 • pevná vazba • 28 stran

Vánoce v městečku

139

140

Pro děti

(1948) je uznávaná německá autorka a ilustrátorka dětských knih. Její tvorba se vyznačuje bohatou vizuální detailností a schopností zachytit kouzlo každodenního života. Bernerová je zvláště známá svými obrázkovými příběhy Jaro, Léto, Podzim, Zima. Prostřednictvím svých ilustrací a designů otevírá malým čtenářům dveře do fantazie a podporuje jejich představivost. Třikrát získala Německou cenu za literaturu pro mládež a obdržela prestižní Cenu Hanse Christiana Andersena, nejvyšší ocenění pro tvůrce dětských knih za celoživotní dílo. Patří mezi nejznámější a nejúspěšnější současné ilustrátory a autory knih pro děti v Evropě i v zámoří.

Vánoce v městečku

Rotraut Susanne Bernerová

141

142

Pro děti

143

Vánoce v městečku • ukázka