Třetí kniha Pastýře Herma, která se nazývá Jeho podobenství PODOBNOST 1 1 A řekl mi: Víte, že vy, služebníci Páně, zde žijete jako na pouti, neboť vaše město je od tohoto města daleko. 2 Znáte-li tedy město, v němž máte bydlet, proč si zde kupujete statky a stavíte si rozkoše, honosné budovy a zbytečné domy? Kdo si v tomto městě tyto věci zajistí, nepomyslí na návrat do svého města. 3 Ó pošetilý, pochybovačný a ubohý člověče, který nechápeš, že všechny tyto věci patří jiným lidem a jsou v moci jiného. Neboť Pán tohoto města ti praví: Buď poslouchej mé zákony, nebo odejdi z mého města. 4 Co tedy uděláš, když jsi ve svém městě podroben zákonu? Můžeš snad kvůli svému majetku nebo kvůli čemukoli, co jsi si postaral, svůj zákon zapřít? Jestliže ho však zapřeš a potom se vrátíš do svého města, nebudeš přijat, ale budeš odtud vyloučen. 5 Hleď tedy, abys si jako člověk v cizí zemi nezískal více, než je pro tebe nutné a dostatečné. Buď připraven, abys, až tě Bůh nebo Pán tohoto města z něj vyžene, mohl vzepřít se jeho zákonu a jít do svého města, kde bys mohl s veškerou radostí žít podle svého vlastního zákona bez jakékoli nepravosti. 6 Vy, kdo sloužíte Bohu a máte ho v srdci, mějte ho na pozoru. Konejte Boží skutky a pamatujte na jeho přikázání i zaslíbení, která vám dal. Věřte, že vám je splní, budete-li zachovávat jeho přikázání. 7 Místo majetku, který byste si jinak koupili, vykupujte nouzi z toho, co je každý schopen, a to podle svých možností. Ospravedlňte vdovy, zastaňte se sirotků a vynakládejte své bohatství a majetek na takové skutky. 8 Neboť k tomuto účelu vás Bůh obohatil, abyste mohli konat tyto služby. Je mnohem lepší to dělat, než kupovat pozemky nebo domy, protože všechny tyto věci zaniknou s tímto časem. 9 Ale cokoli budete činit pro jméno Hospodinovo, to naleznete ve svém městě a budete mít radost bez smutku a
strachu. Proto nedychtite po bohatství pohanů, neboť je pro služebníky Boží zkázou. 10 Obchodujte však s vlastním bohatstvím, které vlastníte, a tím dosáhnete věčné radosti. 11 Necizolož, nedotýkej se ženy jiného muže ani po ní nežádej, ale dychti po tom, co je tvé, a budeš spasen. PODOBNOST 2 1 Když jsem šel do pole a prohlížel si jilm a vinnou révu a přemýšlel o jejich plodech, zjevil se mi anděl a řekl mi: „Na co tak dlouho v sobě myslíš?“ 2 A já jsem mu řekl: „Pane, myslím na tuto vinnou révu a tento jilm, protože jejich plody jsou krásné.“ A on mi řekl: „Tyto dva stromy jsou vzorem pro služebníky Boží.“ 3 Řekl jsem mu: „Pane, rád bych věděl, z čeho se skládá obrazec těchto stromů, o kterých se zmiňuješ.“ „Poslechni,“ praví, „vidíš tuto vinnou révu a tento jilm?“ „Pane,“ řekl jsem, „vidím je,“ 4 „Tato réva,“ říká, „je plodná, ale jilm je strom bez ovoce.“ Nicméně tato réva, kdyby nebyla zasazena tímto jilmem a jím podepřena, nenesla by mnoho ovoce; ale ležela by podél země, nenesla by jen špatné ovoce, protože by se nedržela jilmu; zatímco je-li podepřena jilmem, nese ovoce jak pro sebe, tak pro něj. 5 Pohleď tedy, jak jilm nedává méně, ale spíše více ovoce než vinná réva. „Pane,“ řekl jsem, „jak může nést více ovoce než vinná réva? Protože,“ řekl, „vinná réva, která se opírá o jilm, dává mnoho a dobrého ovoce, zatímco kdyby ležela na zemi, nenesla by jen málo, a to velmi špatně.“ 6 Toto podobenství je tedy předkládáno služebníkům Božím a představuje bohatého a chudého člověka. Odpověděl jsem: „Pane, ukaž mi to.“ Slyš, řekl, „bohatý člověk má bohatství, ale vůči Pánu je chudý, neboť je zaneprázdněn svým bohatstvím a málo se k Pánu modlí a modlitby, které pronáší, jsou líné a bez síly.“ 7 Když tedy bohatý člověk podá chudým to, co potřebuje, chudý člověk se modlí k Pánu za bohatého; a Bůh bohatému člověku udělí všechny dobré věci, protože chudý člověk je bohatý v modlitbě; a jeho žádosti mají u Pána velkou moc.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
8 Bohatý pak slouží chudým vším, protože cítí, že ho Pán slyší, a tím ochotněji a bez pochybností mu dává, co potřebuje, a stará se, aby mu nic nechybělo. 9 A chudák děkuje Hospodinu za bohatého, protože oba konají svou práci od Hospodina. 10 Lidé si proto myslí, že jilm nenese žádné ovoce, a nevědí ani nechápou, že když se přidá k vinné révě, vinná réva přináší dvojnásobný úrodu, jak pro sebe, tak pro jilm. 11 Tak i chudí, kteří se modlí k Hospodinu za bohaté, jsou jím slyšeni a jejich bohatství se rozmnožuje, protože slouží chudým ze svého bohatství. Oba se tak navzájem podílejí na dobrých skutcích. 12 Kdokoli tedy bude činit tyto věci, nebude opuštěn Hospodinem, ale bude zapsán v knize života. 13 Šťastní jsou ti, kdo jsou bohatí a cítí se bohatými. Kdo si to uvědomuje, bude moci lépe posloužit druhým. PODOBNOST 3 1 Znovu mi ukázal mnoho stromů, jejichž listí opadalo a které se mi zdály uschlé, protože všechny byly stejné. A řekl mi: „Vidíš tyto stromy?“ Řekl jsem: „Pane, vidím, že vypadají jako suché stromy.“ 2 Odpověděl mi: „Tyto stromy se podobají lidem, kteří žijí v tomto světě.“ Odpověděl jsem: „Pane, proč se podobají sušeným stromům? Protože,“ řekl, „se nerozlišují spravedliví ani nespravedliví, ale všichni jsou si v tomto světě rovni.“ 3 Neboť tento svět je pro spravedlivé jako zima, protože nejsou známí a přebývají mezi hříšníky. 4 Jako v zimě všechny stromy, když ztratí listí, jsou jako suché stromy, a nelze rozeznat, které jsou suché a které zelené. Tak i v tomto světě nelze od sebe rozeznat spravedlivého ani bezbožného, ale všichni jsou si rovni. PODOBNOST 4 1 Znovu mi ukázal mnoho dalších stromů, z nichž některé měly listí a jiné se zdály suché a zvadlé. A řekl mi: „Vidíš tyto stromy?“ Odpověděl jsem: „Pane, vidím je; některé jsou suché a jiné plné listí.“ 2 „Tyto zelené stromy,“ praví, „jsou spravedliví, kteří budou vlastnit budoucí svět. Neboť budoucí svět je pro spravedlivé létem, ale pro hříšníky zimou.“ 3 Až tedy zazáří milosrdenství Hospodinovo, tehdy budou zjeveni a jasní všem ti, kdo slouží Bohu. Neboť jako se v létě ukazuje a zjevuje ovoce každého stromu, tak i skutky spravedlivých budou oznámeny a zjeveny a oni budou na onom světě veselí a radostní. 4 Neboť jiný druh lidí, totiž bezbožní, jako stromy, které jsi viděl suché, budou jako takoví shledáni suchými a bez ovoce v onom druhém světě; a jako suché dřevo bude spáleno; a bude zjevné, že po celý svůj život páchali zlo; 5 A budou spáleni, protože hřešili a nečinili pokání ze svých hříchů. A také všechny ostatní národy budou spáleny, protože neuznaly Boha, svého Stvořitele. 6 Proto nést dobré ovoce, aby v létě bylo znát tvé ovoce. Zdržuj se mnoha obchodů a nezhřešíš. Neboť ti, kdo se hodně zabývají svými záležitostmi, mnoho hřeší, protože se zabývají svými záležitostmi a neslouží Bohu. 7 Jak může člověk, který neslouží Bohu, žádat Boha o něco a dostat to? Ti, kdo mu slouží, žádají a dostanou, co chtějí.
8 Ale pokud má člověk k následování jen jednu věc, může sloužit Bohu, protože jeho mysl není od Boha odtržena, ale slouží mu s čistou myslí. 9 Budeš-li tedy takto činit, budeš mít ovoce v budoucím věku; a všichni, kdo budou činit podobně, ponesou ovoce. PODOBNOST 5 1 Když jsem se postil a seděl na jedné hoře a děkoval Bohu za všechny věci, které mi učinil, hle, uviděl jsem pastýře, který se mnou obvykle rozmlouval, jak sedí vedle mě a říká mi: „Co tě sem přivedlo tak brzy ráno?“ Odpověděl jsem: „Pane, dnes jsem na hlídce.“ 2 Odpověděl: „Co je to zastavení?“ Odpověděl jsem, že je to půst. Řekl: „Co je to půst?“ Odpověděl jsem: „Postím se, jak jsem to dělal ve zvyku.“ „Nevíte,“ řekl, „co je to postit se pro Boha; a to není půst, kterým se postíte a z toho Bohu nic neprospíte.“ 3 „Pane,“ řekl jsem, „co tě vede k tomu, abys tak mluvil?“ Odpověděl: „Mluvím to proto, že to není ten pravý půst, o kterém si myslíš, že se postíš; ale ukážu ti, co je to půst úplný a Bohu přijatelný.“ 4 „Poslechni,“ řekl, „Hospodin si nepřeje takový zbytečný půst, neboť tímto způsobem půstu nic nepomáháš spravedlnosti.“ 5 Ale pravý půst je tento: Nečiň ve svém životě nic zlého, ale služ Bohu s čistou myslí; a zachovávej jeho přikázání a žij podle jeho předpisů, aniž by do mysli vstoupila jakákoli zlá touha. 6 Ale důvěřuj v Hospodina, že když budeš tyto věci činit a bát se ho a zdržovat se každého zlého skutku, budeš žít pro Boha. 7 Budeš-li to činit, dodržíš velký půst, který bude Hospodinu příjemný. 8 Poslouchej podobenství, které ti v této věci předkládám. 9 Jeden muž, který měl pole a mnoho služebnictva, vysadil vinici na určité části svého panství pro své potomstvo. 10 A odešel do daleké země, vybral si jednoho ze svých služebníků, kterého považoval za nejvěrnějšího a nejschválenějšího, a svěřil mu vinici do péče, a přikázal mu, aby se ujal vinic. Pokud to udělá a splní jeho příkaz, slíbil mu dát svobodu. A nepřikázal mu nic dalšího; a tak se vydal do daleké země. 11 A když ten služebník přijal tuto povinnost, učinil vše, co mu jeho pán přikázal. A když ohradil vinici a shledal ji plnou plevele, začal si v duchu říkat: 12 Udělal jsem, co mi přikázal můj pán. Nyní okopu tuto vinici. Až bude okopána, bude krásnější. Po vytrhání plevele přinese více ovoce a plevel ji neudusí. 13 Pustil se tedy do této práce, vykopal vinici a vytrhal všechen plevel, který v ní byl; a tak se vinice stala velmi krásnou a vzkvétající, protože ji plevel nezahltil. 14 Po nějaké době přišel pán vinice a vešel do vinice. Když viděl, že je pěkně opevněná a okopaná, že je plevel vytrhaný a že vinná réva bujně vzkvétá, velmi se zaradoval z péče svého služebníka. 15 Zavolal si syna, kterého miloval a který měl být jeho dědicem, a přátele, s nimiž se radíval, a vyprávěl jim, co svému služebníkovi přikázal a co dalšího jeho služebník udělal. Oni mu hned blahopřáli, že od svého pána obdržel tak plné svědectví.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
16 Řekl jim: „Slíbil jsem tomuto služebníkovi propuštění, zachová-li můj příkaz, a on ho zachoval. Navíc prokázal pro mou vinici dobré dílo, které se mi velmi líbí.“ 17 Pro toto dílo, které vykonal, ho ustanovím svým dědicem spolu se svým synem, protože když viděl, co je dobré, nezanedbal to, ale konal to. 18 Tento plán pána schválil jak jeho syn, tak i jeho přátelé, totiž aby se jeho služebník stal dědicem spolu s jeho synem. 19 Nedlouho nato svolal pán rodiny své přátele a poslal tomu služebníkovi různé pokrmy ze své večeře. 20 Když je vzal, vzal si z nich tolik, kolik mu stačilo, a zbytek rozdělil mezi své spoluslužebníky. 21 Když to přijali, radovali se a přáli si, aby nalezl ještě větší přízeň u svého pána za to, co jim prokázal. 22 Když jeho pán uslyšel všechny tyto věci, opět se naplnil velikou radostí, svolal znovu své přátele a syna a vyprávěl jim, co jeho služebník udělal s pokrmy, které jim poslal. 23 Proto tím více souhlasili s pánem domu; a ten měl učinit z toho sluhu svého dědice spolu se svým synem. 24 Řekl jsem mu: „Pane, tato podobenství neznám a nemohu jim rozumět, pokud mi je nevyložíš. Vyložím ti,“ říká, „všechno, co jsem s tebou mluvil nebo ti ukázal.“ 25 Zachovávej přikázání Hospodinova a budeš schválen a zapsán v počtu těch, kdo zachovávají jeho přikázání. Jestliže však k tomu, co Hospodin přikázal, přidáš něco dobrého, získáš si větší důstojnost a budeš mít u Hospodina větší přízeň, než bys jinak měl. 26 Budeš-li tedy zachovávat přikázání Páně a přidávat k nim tato místa, budeš se radovat, zejména však, budeš-li je zachovávat podle mých přikázání. 27 Řekl jsem mu: „Pane, cokoli mi přikážeš, zachovám, neboť vím, že budeš se mnou. Budu s tebou,“ řekl, „kdo sis toto rozhodnutí vzal na sebe, a budu se všemi, kdož si to samé myslí.“ 28 „Tento půst,“ praví, „půst, který zachovává Hospodinova přikázání, je velmi dobrý.“ „Tak ho budeš dodržovat.“ 29 Především si hlídej sám sebe a zdrž se každého zlého skutku, každého špinavého slova a každé škodlivé žádosti a očisť svou mysl od veškeré marnosti tohoto světa. Budeš-li tyto věci dodržovat, bude tento půst správný. 30 Udělej tedy toto: Když splníš, co je předtím psáno, v den, kdy se postíš, neochutnáš nic jiného než chléb a vodu. A když spočítáš množství jídla, které obvykle jíš v jiné dny, odložíš stranou výdaje, které bys měl v daný den vynaložit, a dáš je vdově, sirotku a chudým. 31 A tak dovršiš pokoření své duše, aby ten, kdo z toho přijímá, nasytil svou duši a jeho modlitba za tebe vystoupila k Pánu Bohu. 32 Budeš-li tedy takto konat půst, jak ti přikazuji, bude tvá oběť Hospodinu příjemná a tvůj půst bude zapsán v jeho knize. 33 Toto postavení, takto zastávané, je dobré, příjemné a Pánu přijatelné. Budeš-li tyto věci zachovávat se svými dětmi a s celou svou rodinou, budeš šťastný. 34 A kdokoli, kdo toto uslyší, bude podle toho činit, bude také šťastný; a cokoli bude Pána prosit, dostane to. 35 A modlil jsem se ho, aby mi vysvětlil podobenství o farmě a Pánu a o vinici a o služebníkovi, který vinici vsadil; a o plevelu, který byl z vinice vytržen; a o jeho synovi a jeho přátelích, které s sebou vzal na radu. Neboť chápu, že to bylo podobenství.
36 Řekl mi: „Směle se ptáš. Neměl bys se ptát na nic, protože co se hodí ti to ukázat, bude ti to ukázáno.“ 37 Odpověděl jsem mu: „Pane, cokoli mi ukážeš, aniž bys mi to vysvětlil, budu to marně vidět, pokud nepochopím, co to je. A pokud mi budeš navrhovat nějaká přirovnání a nevysvětlíš je, budu je marně poslouchat.“ 38. Znovu mi odpověděl: „Kdokoli je služebníkem Božím a má Pána ve svém srdci, touží po jeho pochopení a dostává ho; vysvětluje každé přirovnání a rozumí slovům Páně, která potřebují zkoumání.“ 39 Ale ti, kdo jsou líní a pomalí k modlitbě, pochybují, zda hledat Pána, ačkoli Pán je tak neobyčejně dobrotivý, že bez přestání dává všechno těm, kdo ho prosí. 40 Ty tedy, jenž jsi posílen oním ctihodným poslem a obdržel jsi tak mocný dar modlitby, proč nyní neprosíš Pána o rozum a nepřijímáš ho, když nejsi lenivý? 41 Řekl jsem mu: „Jelikož jsi přítomen, je nutné, abych se tě na to obrátil a zeptal se tě, neboť mi ukazuješ všechno a mluvíš se mnou, když jsi přítomen.“ 42 Ale kdybych tyto věci viděl nebo slyšel, když bys nebyl přítomen, pak bych Pána požádal, aby mi je ukázal. 43 A on odpověděl: „Řekl jsem už před chvílí, že jsi lstivý a odvážný, když se ptáš na význam těchto podobenství.“ 44 Protože však stále trváš na svém, vyložím ti toto podobenství, které si přeješ, abys je oznámil všem lidem. 45 „Slyšte tedy,“ řekl, „a pochopte.“ Výše zmíněný statek označuje celou zemi. Pán statku je ten, kdo stvořil a dokončil všechny věci a dal jim ctnost. 46 Jeho syn je Duch svatý, služebník je Syn Boží, vinice jsou lidé, které zachraňuje. Kůly jsou poslové, které nad nimi ustanovil Pán, aby podpírali jeho lid. Plevel, který je vytrhán z vinice, jsou hříchy, jichž se dopustili Boží služebníci. 47 Jídlo, které mu poslal ze své večeře, jsou příkazy, které dal svému lidu skrze svého Syna. Přátelé, které povolal, aby se s ním radili, jsou svatí andělé, které nejprve stvořil. Nepřítomnost pána domácnosti je čas, který zbývá do jeho příchodu. 48 Řekl jsem mu: „Pane, všechny tyto věci jsou velmi znamenité, podivuhodné a dobré.“ Ale, pokračoval jsem, mohl bych já nebo kterýkoli jiný člověk, i když nikdy nebyl tak moudrý, těmto věcem porozumět? 49 „Proč mi tedy, pane, pověz, o co žádám?“ Odpověděl: „Žádej mě, o co chceš.“ „Proč,“ řekl jsem, „je Syn Boží v tomto podobenství postaven na místo služebníka?“ 50 „Poslouchejte,“ řekl, „Syn Boží není postaven do postavení služebníka, ale do velké moci a autority.“ Řekl jsem mu: „Jak, pane? Nerozumím tomu.“ 51 Neboť, řekl, Syn ustanovil své posly nad těmi, které mu Otec svěřil, aby každého z nich střežili; ale sám velmi pracoval a mnoho trpěl, aby vymazal jejich provinění. 52 Žádná vinice se totiž nedá vykopat bez velké práce a úsilí. Proto smazal hříchy svého lidu a ukázal jim cesty života, když jim dal zákon, který přijal od Otce. 53 Vidíte, řekl, že je Pánem svého lidu, neboť od svého Otce přijal veškerou moc. Ale proč se Pán poradil se svým Synem o rozdělení dědictví a s dobrými anděly, slyšte nyní. 54 Toho Ducha svatého, který byl stvořen ze všeho nejdříve, vložil do těla, v němž měl přebývat Bůh, totiž do vyvoleného těla, jak se mu zdálo dobré. Toto tělo, do něhož byl Duch svatý přiveden, tedy sloužilo tomuto
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
Duchu, žilo spravedlivě a čistě v cudnosti a nikdy ho neposkvrnilo. 55 Protože tedy tělo vždycky poslouchalo Ducha svatého a správně a čisto s ním pracovalo a nikdy nezaváhalo, ono tělo, unavené, sice mluvilo otrocky, ale jelikož bylo mocně schváleno Bohem Duchem svatým, bylo jím přijato. 56 Neboť takový statečný postup se líbil Bohu, protože se neposkvrnil na zemi a zachoval Ducha svatého. Proto povolal svého Syna a dobré anděly, aby poradili, zda by tomuto sboru, který bezúhonně sloužil Duchu svatému, bylo dáno nějaké postavení, aby se nezdálo, že ztratil odměnu za svou službu. 57 Neboť každé čisté tělo dostane svou odměnu, to, které je nalezeno bez poskvrny, v němž byl Duch svatý určen, aby v něm přebýval. A tak máte nyní i výklad tohoto podobenství. 58 Pane, řekl jsem, nyní chápu, co tím myslíte, protože jsem slyšel tento výklad. Poslouchejte dále, řekl, udržujte toto své tělo čisté a neposkvrněné, aby Duch, který v něm bude přebývat, o tom mohl svědčit a byl posouzen, jako by byl s vámi. 59 Dávej si také pozor, aby ti nebylo vštěpováno do mysli, že toto tělo hyne, a abys ho nezneužíval k jakékoli žádosti. Neboť poskvrníš-li své tělo, poskvrníš-li zároveň i Ducha svatého; a poskvrníš-li Ducha svatého, nebudeš žít. 60 Řekl jsem: „Co kdyby se to z nevědomosti již stalo dříve, než by člověk slyšel tato slova? Jak může dosáhnout spásy ten, kdo si takto poskvrnil tělo?“ 61 Odpověděl: „Pokud jde o dřívější činy lidí, jichž se dopustili z nevědomosti, na to jim může poskytnout lék pouze Bůh, neboť veškerá moc patří jemu.“ 62 Nyní se však chraň; a protože Bůh je všemohoucí a milosrdný, dá ti nápravu toho, co jsi dříve provinil, pokud v budoucnu nebudeš poskvrňovat své tělo i ducha; 63 Jsou spolu druhové a jeden se nemůže poskvrnit, ale druhý se také poskvrní. Zachovej je tedy oba čisté a budeš žít pro Boha. PODOBNOST 6 1 Když jsem seděl doma a chválil Boha za všechno, co jsem viděl, a přemýšlel jsem o přikázáních, že jsou nesmírně dobrá, velká, čestná a příjemná a že mohou člověka přivést k spasení, řekl jsem si v duchu: Budu šťastný, budu-li se řídit těmito přikázáními, a kdokoli se jimi bude řídit, bude žít pro Boha. 2 Zatímco jsem si takto pro sebe mluvil, uviděl jsem toho, kterého jsem dříve vídal, jak sedí vedle mě; a on ke mně promluvil: 3 Co pochybuješ o mých přikázáních, která jsem ti svěřil? Jsou dobrá, nepochybuj, ale doufej v Hospodina a budeš se jimi řídit. Dám ti sílu je plnit. 4 Tato přikázání jsou prospěšná těm, kdo budou činit pokání z hříchů, jichž se dříve dopustili, pokud v nich v budoucnu nebudou setrvávat. 5 Kdokoli tedy činí pokání, odvrhněte od sebe zlobu tohoto světa a oblečte se ve všechnu ctnost a spravedlnost, abyste mohli zachovávat tato přikázání a od nynějška již více nehřešit. 6 Neboť budete-li se od příště vyvarovat hříchu, odřežete mnoho svých dřívějších hříchů. Choďte podle mých přikázání a budete žít pro Boha. Toto jsem vám mluvil.
7 A když to řekl, dodal: „Pojďme na pole a ukážu ti pastýře ovcí.“ Odpověděl jsem: „Pane, pojďme.“ 8 A přišli jsme na jedno pole a tam mi ukázal mladého pastýře, pěkně oděného, v purpurovém rouchu. Pásal velká stáda; a jeho ovce byly plné radosti a velkého veselí; a poskakovaly a pobíhaly sem a tam. 9 Pastýř měl ve svém stádě velkou radost a tvář toho pastýře byla veselá, pobíhal mezi svým stádem. 10 Tehdy mi anděl řekl: „Vidíš tohoto pastýře?“ Odpověděl jsem: „Pane, vidím ho.“ Řekl mi: „Toto je posel rozkoše a potěšení.“ Proto kazí mysl služebníků Božích a odvrací je od pravdy, těší je mnoha rozkošemi a oni hynou. 11 Zapomínají totiž na přikázání živého Boha, žijí v rozkoši a marných rozkoších a zlý anděl je kazí, někteří z nich až k smrti a jiní k odpadnutí. 12 Odpověděl jsem: „Nerozumím, co myslíš, když říkáš k smrti a k odpadnutí.“ Slyš, praví, „všechny tyto ovce, které jsi viděl nesmírně radostné, jsou ty, které navždy odešly od Boha a oddaly se žádostem této doby.“ 13 Pro ně tedy není návratu skrze pokání k životu, protože k jiným svým hříchům přidali to, že se rouhali jménu Páně. Takoví lidé jsou odsouzeni k smrti. 14 Ale ty ovce, které jsi viděl, jak neskáčou, ale pásly se na jednom místě, jsou ty, které se sice oddaly rozkoším a potěšením, ale nemluvily proti Hospodinu nic zlého. 15 Tito tedy pouze odpadli od pravdy, a proto mají ještě uchováno pokání. Neboť takové odpadnutí má ještě nějakou naději na obnovu; ale ti, kdo zemřeli, jsou navždy pryč. 16 Zašli jsme opět o kousek dál; a on mi ukázal velkého pastýře, který měl jakousi venkovskou postavu, oděného do bílé kozí kůže, s brašnou na rameni a v ruce hůl plnou suků a velmi tvrdou, a v druhé ruce bič; a jeho tvář byla přísná a kyselá; dost na to, aby člověka vyděsila; takový byl jeho pohled. 17 Vzal od toho mladého pastýře ovce, které žily v rozkoších, ale neposkakovaly; a zahnal je na jisté strmé skalnaté místo plné trní a ostřic, takže se od nich nemohly osvobodit. 18 Ale zapleteni do nich, pásli se trním a bodláčím a byli těžce mučeni bičováním. Stále je totiž hnal dál a nedopřával jim místa ani času, aby se zastavili. 19 Když jsem je tedy viděl tak krutě bičované a trýzněné, bylo mi jich líto, protože byli velmi trýzněni a nedostali žádného odpočinku. 20 A řekl jsem pastýři, který byl se mnou: „Pane, kdo je ten krutý a neúprosný pastýř, který se k těmto ovcím necítí soucitu?“ Odpověděl: „Tento pastýř je sice jeden ze svatých andělů, ale je ustanoven k trestání hříšníků.“ 21 Jemu jsou tedy vydáváni ti, kdo se odchýlili od Boha a sloužili žádostem a rozkoším tohoto světa. Proto je trestá každého podle jeho zásluh krutými a rozličnými bolestmi. 22 „Pane,“ řekl jsem, „chci vědět, jaké bolesti každý člověk prožívá?“ „Poslouchejte,“ řekl, „různé bolesti a muka jsou ty, které lidé denně prožívají ve svém současném životě. Někteří totiž trpí ztrátami, jiní chudobou, další různými nemocemi. Někteří jsou neklidní, jiní trpí zraněními od těch, kteří jsou toho nehodní, a další propadají mnoha dalším zkouškám a nepříjemnostem.“
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
23 Mnozí totiž s neurčitým úmyslem usilují o mnoho věcí, ale nic jim to neprospívá; a říkají, že ve svém úsilí nemají úspěch. 24 Nevzpomínají si na své chyby a stěžují si na Pána. Až tedy zažijí všelijaké soužení a nepříjemnosti, jsou mi svěřeni k dobrému naučení, upevní se ve víře v Pána a po zbytek svých dnů slouží Pánu s čistou myslí. 25 A když začnou činit pokání ze svých hříchů, pak si vzpomenou na své špatné skutky a vzdávají Bohu čest říkajíc, že je spravedlivý soudce a že si zaslouží vytrpěli vše podle svých skutků. 26 Po zbytek svého života pak slouží Bohu s čistou myslí a ve všech svých počínáních mají úspěch a od Pána dostávají vše, co si přejí. 27 A pak děkují Pánu, že mi byli vydáni; ani netrpí žádnou další krutost. 28 Řekl jsem mu: „Pane, prosím tě, abys mi ještě jednu věc ukázal.“ „Na co se ptáš?“ Řekl jsem mu: „Jsou ti, kdo se odvracejí od bázně Boží, trýzněni stejnou dobu, jakou si užívali svých falešných rozkoší a potěšení?“ Odpověděl mi: „Jsou trýzněni stejnou dobu.“ 29 Řekl jsem mu: „Jsou tedy trýzněni jen málo, zatímco ti, kdo si užívají svých rozkoší tak, že zapomínají na Boha, by měli snášet sedmkrát větší trest.“ 30 Odpověděl mi: „Jsi pošetilý a nechápeš účinnost tohoto trestu.“ Řekl jsem mu: „Pane, kdybych tomu rozuměl, nechtěl bych, abys mi to říkal.“ 31 „Poslouchejte,“ řekl, „a naučte se, jaká je síla obou, jak rozkoše, tak trestu.“ Hodina rozkoše končí ve svém vlastním časovém rámci, ale jedna hodina trestu má účinnost třiceti dnů. Kdo si tedy jeden den užívá své falešné rozkoše a jeden den je trýzněn, ten jeden den trestu se rovná celému roku. 32 Podívejte se tedy, kolik dní kdo honí své rozkoše, tolik let je za to trestán. Vidíte tedy, jak je čas světských rozkoší jen krátký, ale čas bolesti a muk mnohem delší. 33 Odpověděl jsem: „Pane, protože vůbec nerozumím těmto chvílím radosti a bolesti;“ „Naléhavě tě prosím, abys mi o nich řekl jasněji.“ Odpověděl mi: „Tvá pošetilost se tě stále drží.“ 34 Neměl bys raději očistit svou mysl a sloužit Bohu? Dávej si pozor, abys, až se tvůj čas naplní, neupadl do nemoudrosti. Slyš tedy, jak si přeješ, abys snáze porozuměl. 35 Kdo se jednoho dne oddá svým rozkoším a potěšením a dělá, cokoli si jeho duše přeje, je plný velké pošetilosti a nechápe, co dělá, ale druhý den zapomíná, co dělal včera. 36 Neboť rozkoš a světské potěšení se neuchovávají v paměti kvůli pošetilosti, která je v nich zakořeněna. Ale když člověka postihne bolest a trápení jeden den, je ve skutečnosti sužován celý rok poté, protože jeho trest zůstává pevně v jeho paměti. 37 Proto na to celý rok s bolestí vzpomíná; a pak si vzpomene na svou marnivou radost a potěšení a uvědomí si, že kvůli tomu byl potrestán. 38 Kdo se tedy oddal takovým rozkoším, je takto potrestán, protože když měl život, vystavil se smrti. 39 Řekl jsem mu: „Pane, jaké potěšení škodí?“ Odpověděl: „Každému člověku je potěšení, které koná dobrovolně.“ 40 Neboť hněvivý člověk, když uspokojuje svou vášeň, v ní nachází potěšení; stejně tak cizoložník a opilec, pomlouvač a lhář, chamtivec a podvodník; a kdokoli se
dopustí něčeho podobného, protože se řídí svým zlým sklonem, dostává z toho uspokojení. 41 Všechny tyto rozkoše a potěšení škodí služebníkům Božím. Proto jsou trýzněni a trpí trestem. 42 Existují také rozkoše, které lidem přinášejí spásu. Mnozí totiž, když konají dobro, nacházejí v něm potěšení a jsou přitahováni jeho rozkošemi. 43 Tato rozkoš je prospěšná pro služebníky Boží a přináší takovým lidem život; ale ty škodlivé rozkoše, které byly dříve zmíněny, přinášejí muka a trest. 44 A kdokoli v nich setrvá a nebude činit pokání nad tím, co dělal, přivede na sebe smrt. PODOBNOST 7 1 Po několika dnech jsem uviděl téhož člověka, který se mnou předtím mluvil, na témže poli, kde jsem viděl ony pastýře. A on se mě zeptal: „Co hledáš?“ 2 „Pane,“ řekl jsem, „přišel jsem tě prosit, abys pastýři, který je sluhou trestu, přikázal odejít z mého domu, protože mě velmi sužuje.“ 3 On odpověděl: „Je nutné, abys snášel nepříjemnosti a soužení, neboť tak o tobě přikázal dobrý anděl, aby tě zkusil.“ 4 „Pane,“ řekl jsem, „jakého tak velkého provinění jsem se dopustil, že jsem měl být vydán tomuto poslu?“ „Poslouchej,“ řekl, „jsi sice vinen mnoha hříchy, ale ne tolika, abys měl být vydán tomuto poslu.“ 5 Ale tvůj dům se dopustil mnoha hříchů a provinění, a proto ten dobrý posel, zarmoucený jejich skutky, přikázal, abys po nějakou dobu trpěl soužení, aby činili pokání z toho, co učinili, a aby se očistili od všech žádostí tohoto světa. 6 Až tedy budou činit pokání a budou očištěni, tehdy od tebe odejde ten posel, který byl ustanoven nad tvým trestem. 7 Řekl jsem mu: „Pane, jestliže se chovali tak, že rozhněvali onoho dobrého anděla, co jsem ale udělal já?“ Odpověděl: „Nemohou být jinak trápeni, ledaže bys trpěl ty, jenž jsi hlavou rodiny.“ 8 Neboť cokoli budeš trpět, oni to nutně musí pocítit; ale dokud budeš pevně stát, nemohou pociťovat žádné trápení. 9 Odpověděl jsem: „Ale pane, hle, i oni nyní činí pokání celým svým srdcem.“ Vím, praví, že činí pokání celým svým srdcem; ale myslíš si proto, že jejich prohřešky, kteří činí pokání, jsou okamžitě smazány? 10 Ne, v tuto chvíli nejsou; ale ten, kdo činí pokání, musí pokořit svou duši a projevit pokoru ve všech svých záležitostech a podstoupit mnoho a rozmanitých soužení. 11 Až vytrpí vše, co mu bylo určeno, pak snad ten, kdo ho stvořil a utvořil všechny ostatní věci, bude k němu pohnut soucitem a poskytne mu nějaký lék; a zvláště pokud si uvědomí, že jeho srdce, které činí pokání, je čisté od každého zlého skutku. 12 Nyní je však pro tebe i pro tvůj dům vhodné, abyste byli zarmouceni, a je nutné, abyste snášeli mnoho soužení, jak přikázal anděl Páně, který mi tě svěřil. 13 Spíše děkuj Pánu, že věděl, co má přijít, a uznal tě za hodného toho, komu předpověděl, že tě postihne soužení, a že ty, kdo je může snést, je může. 14 Řekl jsem mu: „Pane, buď i ty se mnou a já snadno snesu jakékoli soužení.“ „Budu s tebou,“ řekl, „a budu
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
prosit posla, který je pověřen tvým trestem, aby ti zmírnil své soužení.“ 15 A navíc budeš trpět protivenstvím jen na krátký čas; a pak budeš opět navrácen do svého dřívějšího stavu; jen setrvej v pokoře své mysli. 16 Poslouchej Pána s čistým srdcem, ty i tvůj dům i tvé děti; a žij v přikázáních, která jsem ti dal; a pak tvé pokání může být pevné a čisté. 17 A budeš-li tyto věci uchovávat ve svém domě, tvé nepříjemnosti od tebe odejdou. 18 A stejně tak odejde veškerá úzkost od všech, kdož budou žít podle těchto přikázání. PODOBNOST 8 1 Znovu mi ukázal nížinu, která pokrývala pole i hory, pod jejímž stínem se schovávali všichni, kdo byli vzývani jménem Hospodinovým. 2 A u té vrby stál anděl Páně, velmi vznešený a vznešený, a usekl z té vrby větve velkým hákem a natáhl k lidem, kteří byli ve stínu té vrby, malé pruty, dlouhé asi třicet centimetrů. 3 A když je všichni chytili, odložil hák a strom zůstal celý, tak jak jsem ho viděl předtím. Nad tím jsem se divil a přemýšlel v duchu. 4 Pak mi ten pastýř řekl: „Nediv se, že ten strom zůstává celý, přestože z něj bylo uťato tolik větví, ale počkej chvíli, neboť nyní ti bude ukázáno, co tím myslí onen anděl, který dal lidem ony hole.“ 5 Znovu si od nich vyžádal hole a byl k němu zavolán v tomtéž pořadí, v jakém je každý obdržel, a vrátil jim hůl. Když ji obdržel, prozkoumal je. 6 Od některých je přijal suché a shnilé, jako by se jich dotkl mol; ty nařídil oddělit od ostatních a umístit je zvlášť. Jiné pak vložily své pruty sice suché, ale molem se jich nedotkl; i ty nařídil umístit zvlášť. 7 Jiní pak přinesli své pruty napůl suché; i ty byly odděleně umístěny. Jiní pak přinesli své pruty napůl suché a rozštěpené; i ty byly odděleně umístěny. Jiní pak přinesli své pruty napůl suché a napůl zelené a i ty byly odděleně umístěny. 8 Jiní odevzdali své pruty ze dvou částí zelené a ze třetí suché; a i oni byli odděleni. Jiní přinesli své pruty ze dvou částí suché a ze třetí zelené; a také byli odděleni. 9 Jiní odevzdali své pruty méně suché (neboť jejich vrcholky byly suché jen velmi málo), ale měly rozštěpy, a ty byly stejně tak umístěny odděleně. V prutech jiných bylo jen trochu zelených a zbytek suchý; a ty byly odděleny odděleně. 10 Jiní přišli a přinesli své pruty zelené, jak je dostali, a většina lidu přinesla své pruty takto; a posel se z nich velmi radoval, a i ony byly odděleny. 11 Jiní přinesli své pruty nejen zelené, ale plné větví; a ty byly odloženy, a anděl je také s velkou radostí přijal. Jiní přinesli své pruty zelené s větvemi a i ty na nich měly nějaké ovoce. 12 Ti, kdo měli takové hole, byli velmi veselí; a sám anděl z nich měl velkou radost; a pastýř, který stál se mnou, z nich nebyl méně spokojený. 13 Anděl Hospodinův pak rozkázal přinést koruny, a ty koruny byly přineseny z palem. Anděl korunoval plody ty
muže, v jejichž prutech nalezl mladé ratolesti, a přikázal jim, aby vešli do věže. 14 Do věže poslal i ty, v jejichž prutech nalezl ratolesti bez ovoce, a dal jim pečeť. Měli totiž stejný oděv, bílý jako sníh, v němž jim řekl, aby šli do věže. A tak učinil i s těmi, kteří vrátili své pruty zelené, jak je přijal: dal jim bílý oděv a tak je poslal do věže. 15 Když to učinil, řekl pastýři, který byl se mnou: „Já jdu svou cestou, ale tyto pošli za zdi, každého na místo, kde si zasloužil přebývat. Nejprve si prověř jejich hole, ale pečlivě je prověř, aby tě nikdo neoklamal. Pokud by ti někdo unikl, zkusím ho na oltáři.“ Když to pastýři řekl, odešel. 16 Když odešel, pastýř mi řekl: „Vezměme jim pruty a zasaďme je, snad se zase zazelenají.“ Řekl jsem mu: „Pane, jak mohou ty suché pruty někdy zase zazelenat?“ 17 Odpověděl mi: „Ten strom je vrba a vždycky ráda žije. Pokud tedy tyto pruty budou zasazeny a přijmou trochu vláhy, mnohé z nich se samy uzdraví.“ 18 Proto se pokusím a vyliji na ně vodu, a pokud někdo z nich zůstane naživu, budu se s ním radovat; pokud ne, alespoň se tak ukáže, že jsem svůj úkol nezanedbal. 19 Pak mi přikázal, abych je zavolal; a všichni k němu přišli, každý v řadě, v níž stál, a dali mu své hole; když je přijal, zasadil je každého z nich v jeho různých řádech. 20 A když je všechny zasadil, polil je tolik vodou, že byly pokryty vodou a nevypadaly nad ní. Když je pak zalil, řekl mi: „Pojďme a za krátkou dobu se vrátíme a navštívíme je.“ 21 Neboť ten, kdo stvořil tento strom, chtěl, aby všichni, kdo z něj přijali pruty, žili. A doufám, že nyní, když jsou tyto pruty takto zalévány, mnohé z nich, které přijímají vláhu, se uzdraví. 22 Řekl jsem mu: „Pane, řekni mi, co tento strom znamená? Velmi mě udivuje, že po tolika větvích, které byly useknuty, se zdá být stále celý; a nezdá se, že by na něm zůstalo cokoli menšího, což mě velmi udivuje.“ 23 Odpověděl: „Slyšte! Tento velký strom, který pokrývá pláně i hory a celou zemi, je Boží zákon, zveřejněný po celém světě.“ 24 Tento zákon je od Syna Božího, který je kázán do všech končin země. Lidé, kteří stojí v jeho stínu, jsou ti, kteří slyšeli jeho kázání a uvěřili. 25 Ten velký a ctihodný anděl, kterého jsi viděl, byl Michael, který má moc nad svým lidem a spravuje ho. Neboť vštípil zákon do srdcí těch, kdo uvěřili; a proto navštěvuje ty, kterým zákon dal, aby viděl, zda ho dodržují. 26 A zkoumá hůl každého, a mezi nimi mnoho oslabených, neboť těmi hůlmi je zákon Hospodinův. Tehdy poznává všechny, kdo zákon nedodržovali, a zná místo každého z nich. 27 Řekl jsem mu: „Pane, proč některé poslal do věže a jiné nechal tady tobě?“ Odpověděl: „Ti, kdo přestoupili zákon, který od něj přijali, jsou ponecháni v mé moci, aby činili pokání ze svých hříchů. Ale ti, kdo zákon plnili a zachovávali, jsou pod jeho mocí.“ 28 „Ale kdo tedy,“ řekl jsem, „jsou ti, kteří vstoupili do věže korunováni?“ Odpověděl: „Všichni, kdo zápasili s ďáblem a přemohli ho, jsou korunováni; a to jsou ti, kdo vytrpěli těžké věci, aby zachovali zákon.“
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
29 Ti, kdož však odevzdali své pruty zelené a s mladými větvemi, ale bez ovoce, sice snášeli soužení pro tentýž zákon, ale neutrpěli smrt; ani nepopřeli svůj svatý zákon. 30 Ti, kdož odevzdali své pruty zelené, tak jak je přijali, jsou ti, kdož byli skromní a spravedliví a žili s velmi čistou myslí a dodržovali přikázání Boží. 31 Ostatní poznáš, až si promyslím ty pruty, které jsem zasadil a zalil. 32 Po několika dnech jsme se vrátili a na stejném místě stál ten slavný anděl a já jsem stál vedle něj. Tehdy mi řekl: „Přepáš se ručníkem a posluž mi.“ 33 Přepásal jsem se čistým ručníkem z hrubé látky. Když mě viděl přepásaného a připraveného sloužit mu, řekl: „Zavolejte ty muže, jejichž pruty byly zasazeny, každého v pořadí, jak jim dal.“ 34 A uvedl mě na pole a já jsem je všechny zavolal a všichni stáli připraveni ve svých řadách. Řekl jim: „Ať si každý vezme svou hůl a přinese mi ji.“ A oni mi nejprve odevzdali své, jejichž hůlky byly suché a shnilé. 35 A těm, jejichž pruty stále pokračovaly v běhu, přikázal, aby se postavily stranou. Pak přišli ti, jejichž pruty byly suché, ale ne shnilé. Někteří z nich vydali pruty zelené, jiní suché a shnilé, jako by se jich dotkl mol. 36 Těm, kdo je odevzdali zelené, přikázal, aby stáli stranou; ale těm, jejichž pruty byly suché a shnilé, nechal stát s prvním druhem. Pak přišli ti, jejichž pruty byly napůl suché a rozštěpené: mnozí z nich odevzdali své pruty zelené a neobřezané. 37 Jiní je vydali zelené s větvemi a plody na větvích, jako ti, kteří vstoupili korunováni do věže. Jiní je vydali suché, ale ne shnilé; a někteří je vydali tak, jak byly předtím, napůl suché a rozštěpené. 38 Každému z nich nařídil, aby se postavili odděleně, některým samostatně, jiným ve svých řadách. 39 Pak přišli ti, jejichž pruty byly zelené, ale rozštěpené. Ti odevzdali své pruty celé zelené a postavili se do svého vlastního řádu. A pastýř se z nich radoval, protože se všichni změnili a byli osvobozeni od svých rozštěpů. 40 Pak odevzdali své pruty, které měli z poloviny zelené a z poloviny suché. Některé z nich byly nalezeny celé zelené, jiné z poloviny suché a další zelené s mladými výhonky. A všechny byly poslány pryč, každý podle svého řádu. 41 Pak odevzdali své pruty, kteří je měli předtím dvě části zelené a třetí suché. Mnozí z nich odevzdali své pruty zelené, mnozí napůl suché a zbytek suché, ale ne shnilé. Tak byly tyto pruty poslány pryč, každý na své místo. 42 Pak přišli ti, kteří měli před svými pruty dvě části suché a třetí zelené; mnozí z nich vydali své pruty napůl suché, jiní suché a shnilé, další napůl suché a rozštěpené; ale málo zelených. A všichni ti byli postaveni každý do své vlastní řady. 43 Pak sáhli do svých prutů, v nichž bylo předtím jen trochu zeleného a zbytek suchý. Jejich pruty byly většinou zelené, s malými větvičkami s plody a zbytek byl zcela zelený. 44 A pastýř, když je spatřil, se nesmírně zaradoval, protože je takto nalezl; a oni se také vydali ke svému řádu. 45 Poté, co prozkoumal všechny jejich pruty, mi řekl: „Říkal jsem ti, že tento strom miluje život. Vidíš, kolik jich činilo pokání a dosáhlo spásy.“ „Pane,“ řekl jsem, „vidím to.“
46 Abys poznal, praví, že dobrota a milosrdenství Páně je veliké a čestné, on dal svého ducha těm, kdož byli shledáni hodnými pokání. 47 Odpověděl jsem: „Pane, proč tedy všichni nečinili pokání?“ Odpověděl: „Těm, o jejichž mysli Pán předvídal, že budou čisté a že mu budou sloužit celým srdcem, těm dal pokání.“ 48 Ale těm, jejichž lest a zlovolnost spatřil a pochopil, že se k němu skutečně neobrátí, těm odepřel jakýkoli návrat k pokání, aby se znovu nerouhali jeho zákonu zlými slovy. 49 Řekl jsem mu: Nyní, Pane, dej mi vědět, jaké je místo každého z těch, kteří odevzdali své hole, a jaký je jejich 2 podíl; aby, když možná nezachovali svou pečeť celistvě, ale promarnili pečeť, kterou obdrželi, uslyšeli a uvěřili těmto věcem, mohli uznat své zlé skutky a činit pokání; 50 A když od vás znovu přijímají jejich pečeť, ať vzdávají slávu Bohu, že se nad nimi slitoval a poslal vás, abyste jim obnovili ducha. 51 „Poslouchejte,“ řekl, „ti, jejichž pruty byly nalezeny suché a shnilé, jako by se jich dotkl mol, jsou odpadlíci a zrádci církve.“ 52 Kteřížto i s ostatními svými zločiny se rouhali Hospodinu a zapírali jeho jméno, které bylo nad nimi vzýváno. Proto jsou tito všichni mrtví před Bohem. A ty vidíš, že žádný z nich nečinil pokání, ačkoli slyšeli má přikázání, která jsi jim předal. Od těchto mužů je proto život daleko. 53 Ani ti, kdož odevzdali své pruty suché, ne však shnilé, se od nich nevzdálili. Byli to lstiví a zavedli zlé učení a zvrhli služebníky Boží, zejména ty, kdo hřešili, nedopustili jim, aby se obrátili k pokání, ale svými falešnými učeními je zdržovali zpět. 54 Tito tedy mají naději; a vidíš, že mnozí z nich činili pokání od doby, kdy jsi jim předložil má přikázání; a mnoho dalších bude činit pokání. Ale ti, kdo nebudou činit pokání, ztratí jak pokání, tak život. 55 Ale ti, kdož činili pokání, jejich místo se začalo nacházet v prvních zdech a někteří z nich dokonce vstoupili do věže. Vidíš tedy, řekl, že v pokání hříšníků je život; ale pro ty, kdož nečiní pokání, je připravena smrt. 56 Slyšte nyní o těch, kdo odevzdali své pruty napůl suché a plné rozštěpů. Ti, jejichž pruty byly jen napůl suché, jsou pochybovači; neboť nejsou ani živí, ani mrtví. 57 Ti, kdož odevzdali své pruty nejen napůl suché, ale i plné rozštěpů, jsou pochybovační a zlí řečníci; kteří očerňují ty, kdož nejsou přítomni, a nikdy mezi sebou nemají pokoj a navzájem si závidí. 58 I těmto však je nabízeno pokání, neboť vidíš, že někteří z nich činili pokání. 59 Nyní, všichni ti tohoto druhu, kteří rychle činili pokání, budou mít místo ve věži; ale ti, kteří byli ve svém pokání pomalejší, budou přebývat uvnitř hradeb; ale ti, kteří nebudou činit pokání, ale budou pokračovat ve svých zlovolných skutcích, zemřou smrtí. 60 Ti, kteří měli pruty zelené, ale přesto rozštěpené, byli vždy věrní a dobří, ale mezi sebou měli závist a sváry ohledně důstojnosti a výsady. 61 Všichni takoví jsou marniví a bez pochopení, protože se o těchto věcech mezi sebou hádají. 62 Nicméně, jelikož jsou jinak dobří, pokud se po vyslechnutí těchto příkazů naprave, a na mé přesvědčení
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
budou náhle činit pokání; budou nakonec přebývat ve věži jako ti, kteří skutečně a důstojně činili pokání. 63 Jestliže se však někdo vrátí ke svému rozkolu, bude vyloučen z věže a ztratí život. Neboť život těch, kdo zachovávají přikázání Páně, spočívá v plnění toho, co jim je přikázáno, ne v vrchnostenském postavení ani v jakékoli jiné hodnosti. 64 Neboť shovívavostí a pokorou mysli dosáhnou lidé života, ale vzpourami a pohrdáním zákonem si vykoupí smrt. 65 Ti, kteří měli ve svých prutech polovinu suché a polovinu zelené, jsou ti, kteří se zabývají mnoha světskými záležitostmi a nejsou spojeni se svatými. Proto polovina z nich žije a polovina je mrtvá. 66 Pročež mnozí z nich od doby, kdy uslyšeli má přikázání, činili pokání a začali přebývat ve věži. Ale někteří z nich zcela odpadli; pro ty již není místa pro pokání. 67 Neboť kvůli svým současným zájmům se rouhali a zapírali Boha: a pro tuto zlovolnost ztratili život. A z nich mnozí stále pochybují; tito se ještě mohou vrátit; a pokud budou rychle činit pokání, budou mít místo ve věži; ale pokud budou pomalejší, budou přebývat uvnitř hradeb; ale pokud nebudou činit pokání, zemřou. 68 Ti, kteří měli dva kusy prutů zelené a třetí suchý, mnohonásobně zapřeli Hospodina. Mnozí z nich činili pokání a našli si místo ve věži, a mnozí se od Boha zcela odchýlili. Ti zcela ztratili život. 69 A někteří, jsouc v pochybném stavu, vyvolali sváry. Ty se mohou ještě vrátit, pokud náhle učiní pokání a nebudou setrvávat ve svých žádostech; ale pokud budou setrvávat ve svém zlém jednání, zemřou. 70 Ti, kdož dávali ze svých prutů dvě části suché a druhou zelenou, jsou ti, kteří byli sice věrní, ale zároveň bohatí a plní dobrých věcí; a proto toužili být slavní mezi pohany, kteří jsou venku, a proto upadli do velké pýchy a začali usilovat o vysoké věci a opouštět pravdu. 71 Nepřipojili se ke svatým, ale žili s pohany; a tento život se jim zdál příjemnější. Avšak od Boha se neodchýlili, ale zůstali ve víře, jen nekonali skutky víry. 72 Mnozí z nich tedy činili pokání a začali bydlet ve věži. Jiní však, žijící mezi pohanským lidem a povýšení svou marnivostí, zcela odpadli od Boha a následovali skutky a zlovolnosti pohanů. Tito lidé jsou proto považováni za cizince evangelia. 73 Jiní z nich začali ve svých myslích pochybovat, zoufale kvůli svým zlým skutkům, že někdy dosáhnou spásy. Jiní, takto pochybujíc, navíc vyvolávali sváry. 74 Pro tyto tedy a pro ty, kteří kvůli svým skutkům pochybují, je stále naděje na návrat; ale musí činit pokání rychle, aby jejich místo mohlo být ve věži. Ale ti, kteří nečiní pokání, ale stále setrvávají ve svých rozkoších, jsou blízko smrti. 75 Ti, kdož dávali své pruty zelené, s výjimkou jejich vrcholků, které byly pouze suché a měly rozštěpy, byli vždy dobří, věrní a 2 přímí před Bohem: nicméně trochu hřešili kvůli svým prázdným rozkoším a malicherným myšlenkám, které měli v sobě. 76 Pročež mnozí z nich, když uslyšeli má slova, ihned činili pokání a začali bydlet ve věži. Nicméně někteří začali pochybovat a jiní k jejich pochybnostem přidali sváry. Pro ně tedy stále existuje naděje na návrat, protože byli vždy dobří; ale nebudou sotva pohnuti.
77 A konečně ti, kdo odevzdali své pruty suché, s výjimkou pouze jejich vrcholků, které byly zelené: to jsou ti, kteří sice věřili v Boha, ale žili ve zlovolnosti, aniž by se od Boha odchýlili, vždy ochotně nosili jméno Páně a ochotně přijímali do svých domovů služebníky Boží. 78 Když tedy uslyšeli tyto věci, vrátili se a bez prodlení činili pokání a žili ve vší spravedlivosti. Někteří z nich podstoupili smrt, jiní však ochotně podstoupili mnoho zkoušek, pamatujíc si svých zlých skutků. 79 A když dokončil svá vysvětlení všech prutů, řekl mi: Jdi a řekni všem lidem, aby činili pokání, a aby žili pro Boha, neboť Pán, pohnut velikou shovívavostí, mě poslal, abych všem kázal pokání. 80 I těm, kteří si pro své zlé skutky nezaslouží dosáhnout spásy. Ale Pán bude trpělivý a dodrží pozvání, které učinil jeho Syn. 81 Řekl jsem mu: „Pane, doufám, že všichni, kdo toto uslyší, budou činit pokání. Věřím totiž, že každý, kdo uzná své zločiny a přijme bázeň před Pánem, se obrátí k pokání.“ 82 Řekl mi: „Kdokoli bude činit pokání celým svým srdcem a očistí se od všeho zla, o kterém jsem se dříve zmínil, a nepřidá k hříchům svým nic dalšího, obdrží od Pána uzdravení ze svých dřívějších nepravostí, pokud nebudou pochybovat o těchto přikázáních a budou žít s Bohem.“ 83 Ale ti, kdož budou i nadále přidávat k přestupkům svým a budou se stále držet žádostí tohoto světa, odsoudí se k smrti. Ale ty žij v těchto přikázáních, a kdokoli v nich bude žít a správně je uplatňovat, bude žít pro Boha. 84 A když mi to všechno ukázal, řekl: „Zbytek ti ukážu za několik dní.“ PODOBNOST 9 1 Poté, co jsem napsal Přikázání a podobenství Pastýře, přišel ke mně Anděl pokání a řekl mi: „Ukážu ti všechny věci, které k tobě Duch mluvil pod obrazem Církve. Neboť ten Duch je Syn Boží.“ 2 A protože jsi byl tělesně slabý, anděl ti to nezvěstoval, dokud tě Duch neposílil a nezvětšil sílu, abys také mohl anděla spatřit. 3 Neboť stavba věže ti byla vskutku velmi dobře a slavně ukázána církví; nicméně jsi viděl všechno ukázané ti jako skrze pannu. 4 Nyní jsi však osvícen andělem, ale stále stejným Duchem. Musíš však o všem pečlivě uvažovat, neboť proto jsem poslán do tvého domu tímto ctihodným poslem, abys, až všechno mocně uvidíš, nebál se jako dříve. 5 A dovedl mě na vrchol hory v Arkádii a posadili jsme se na jejím vrcholu. Ukázal mi velkou pláň a kolem ní dvanáct hor v různých tvarech. 6 První byla černá jako saze. Druhá byla hladká, bez bylin. Třetí byla plná trní a bodláčí. Čtvrtá měla napůl suché byliny; jejichž svrchní část byla zelená, ale další kořen byl suchý; a některé z bylin, když slunce hřálo, uschly. 7 Pátá hora byla velmi drsná, ale přesto měla zelené byliny. Šestá hora byla plná rozsedlin, některých menších a některých větších; a v těchto rozsedlinách rostla tráva, která nevzkvétala, ale zdála se být usychající.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
8 Sedmá hora měla krásné pastviny a byla veskrze úrodná. Pásil se na ní všelijaký dobytek i nebeské ptáci. Čím více se z ní pásli, tím více a lépe rostla tráva. 9 Osmá hora byla plná pramenů a z těchto pramenů byly napájeny všechny druhy Božích tvorů. Devátá hora neměla vůbec žádnou vodu, ale byla zcela postrádána; a živila smrtící hady, které ničily lidi. 10 Desátá hora byla plná vysokých stromů a celá stinná; v jejich stínu odpočíval a přežvykoval dobytek. 11 Jedenáctá hora byla plná nejhustších stromů; a ty stromy se zdály být obsypány nejrůznějšími druhy ovoce; takže každý, kdo je viděl, nemohl si vybrat a toužit po jídle z jejich plodů. 12 Dvanáctá hora byla celá bílá a měla velmi příjemný vzhled a sama o sobě dodávala nesmírnou krásu. 13 ¶ Uprostřed pláně mi ukázal obrovskou bílou skálu, která se tyčila z pláně, a ta skála byla vyšší než ty hory a byla čtvercová; zdálo se, že je schopna unést celý svět. 14 Připadala mi stará, a přesto v ní byla nová brána, která jako by v ní byla nově vytesána. Tato brána zářila víc než samo slunce, natolik, že jsem její světlo velice obdivoval. 15 Kolem brány stálo dvanáct panen; z nichž čtyři, které stály v rozích brány, se mi zdály být nejvýznamnější, ačkoli i ostatní byly cenné; a stály na čtyřech stranách brány. 16 K půvabu těchto panen přispělo i to, že stály ve dvojicích, oděné do lněného roucha a slušně přepásané, s volnou pravou paží, jako by se chystaly zvednout nějaké břemeno; neboť tak byly ozdobené a byly nesmírně veselé a ochotné. 17 Když jsem to viděl, žasl jsem sám v sobě nad tím, co je tak velké a vznešené. A znovu jsem obdivoval ty panny, jak byly tak krásné a křehké a stály s takovou pevností a vytrvalostí, jako by měly nést celé nebe. 18 A když jsem o tom přemýšlel v sobě, pastýř mi řekl: „Co si v sobě myslíš, co tě znepokojuje a naplňuje tě starostí?“ 19 Nezdá se, že bys byl moudrý, co nechápeš, ale modli se k Hospodinu, abys to mohl pochopit. Co má přijít, nemůžeš pochopit, ale vidíš, co je před tebou. 20 Netrap se tedy tím, co nevidíš, ale pochop to, co vidíš. 21 Přestaň být zvědavý, a já ti ukážu všechno, co bych ti měl oznámit, ale nejprve pomysli na to, co ještě zbývá. 22 ¶ A když mi to řekl, vzhlédl jsem a hle, viděl jsem přicházet šest vysokých a ctihodných mužů; jejich tváře byly všechny stejné; a volali určitý zástup mužů; a ti, kteří přišli na jejich volání, byli také vysocí a statní. 23 A těch šest jim přikázalo, aby nad tou branou postavili jistou věž. Ihned se ozval velký hluk z mužů, kteří pobíhali kolem brány a shromáždili se, aby postavili věž. 24 Panny, které stály u brány, si však uvědomily, že stavbu věže mají urychlit, a vztáhly ruce, jako by od nich měly něco přijmout k dílu. 25 Tehdy těch šest mužů přikázalo, aby vyzvedli kameny z určitého hlubokého místa a připravili je pro stavbu věže. A bylo vyzvednuto deset bílých kamenů, čtvercových, a ne kulatých. 26 Tehdy si těch šest mužů zavolalo deset panen a přikázalo jim, aby nesly všechny kameny určené k stavbě, a pronesly je branou, aby je odevzdaly těm, kteří měli stavět věž.
27 Panny hned začaly všechny společně vytahovat kameny, které předtím byly vytaženy z hlubiny. 28 A ti, kteří stáli kolem brány, nosili kameny takovým způsobem, že ty kameny, které se zdály být nejpevnější, byly položeny na rohy, ostatní pak byly vloženy do stran. 29 A tak nesli všechny kameny, pronášeli je branou a odevzdali je stavitelům, jak jim bylo přikázáno. Ti je přijali z rukou a stavěli s nimi. 30 Ale tato stavba byla postavena na té velké skále a nad branou; a těmi byla podepřena celá věž. Ale stavba z deseti kamenů vyplnila celou bránu, která se začala stavět pro základy té věže. 31 Po těch deseti kamenech vystoupilo z hlubiny dalších dvacet pět a ty byly umístěny do budovy téže věže; byly vyzdviženy těmi pannami, stejně jako ty ostatní předtím. 32 Po nich vyrostlo dalších třicet pět a ty byly rovněž zabudovány do stejného díla. Pak bylo přineseno dalších čtyřicet kamenů a všechny byly přidány k stavbě té věže. 33 V základech té věže tedy začaly vznikat čtyři řady; kameny přestaly vystupovat z hlubiny; a také ti, kdo stavěli, si trochu odpočinuli. 34 Oněch šest mužů opět přikázalo zástupu, aby z oněch dvanácti hor nanesli kameny na stavbu téže věže. 35 Vysekali tedy ze všech hor rozličné barevné kameny, přinesli je a dali je pannám. Ty je pak vzaly a odnesly do budovy věže. 36 Když byly postaveny, staly se bílými a odlišnými od toho, jaké byly dříve; neboť všechny byly stejné a změnily své dřívější barvy. A některé byly vytaženy samotnými muži, kteří, když vešli do budovy, zůstali tak, jak byly vloženy. 37 Tyto kameny ani nezbělely, ani se nelišily od toho, co byly předtím, protože je panny nepronesly branou. Proto se tyto kameny při stavbě nelíbily. Když to těch šest mužů spatřilo, přikázali je odstranit a vrátit na místo, odkud byly přineseny. 38 A těm, kdo přinesli ty kameny, řekli: „Nepodávajte k nám žádné kameny pro tuto stavbu, ale položte je u věže a tyto panny ať je odnesou a podají nám je.“ 39 Neboť pokud je tyto panny nenesou touto branou, nemohou změnit své barvy; proto se nepracujte nadarmo. 40 Stavba tedy byla onoho dne dokončena, avšak věž nebyla dokončena; neboť měla být postavena později, proto se s ní nyní také trochu odkládalo. 41 A těchto šest mužů přikázalo těm, kteří stavěli, aby odešli a jako by si na nějaký čas odpočinuli; ale těm pannám přikázali, aby neopouštěly věž; nyní se mi zdálo, že byly ponechány, aby ji střežily. 42 Když všichni odešli, řekl jsem onomu pastýři: Pane, proč není stavba věže dokončena? Protože, řekl, nemůže být dokončena, dokud nepřijde její Pán a neschválí stavbu; aby, pokud v ní najde nějaké kameny, které nejsou dobré, mohly být vyměněny; neboť tato věž je postavena podle jeho vůle. 43 „Pane,“ řekl jsem, „chci vědět, co znamená stavba této věže, a také bych chtěl být informován o této skále a této bráně.“ 44 A ohledně hor a panen a kamenů, které vystoupily z hlubiny a nebyly otesány, ale vloženy do budovy právě tak, jak vyšly; a proč bylo nejprve do základů položeno deset kamenů; pak dvacet pět; pak třicet pět; pak čtyřicet?
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
45 A co se týče těchto kamenů, které byly vloženy do stavby a opět vyjmuty a vráceny na své místo? Splň, prosím, touhu mé duše ohledně všech těchto věcí a zjev mi vše. 46 A řekl mi: Nebudeš-li nudný, poznáš všechno a uvidíš všechny ostatní věci, které se mají v této věži stát; a pilně porozumíš všem těmto podobenstvím. 47 A po několika dnech jsme přišli na totéž místo, kde jsme seděli předtím; a on mi řekl: Pojďme k věži, neboť její Pán přijde a prozkoumá ji. 48 Přišli jsme tedy tam a nenašli jsme tam nikoho kromě těch panen. A on se jich zeptal, zda tam přišel pán té věže? A oni odpověděli, že tam brzy bude, aby si budovu prohlédl. 49 ¶ Po velmi krátké době jsem spatřil přicházet veliký zástup mužů a uprostřed nich muže tak vysokého, že svou výškou předčil věž. 50 Kolem něj bylo těch šest, kteří předtím veleli stavbě, a všichni ostatní, kteří postavili onu věž, a mnoho dalších velmi důstojných. Panny, které strážily věž, mu běžely vstříc, políbily ho a začaly k němu přistupovat. 51 Prozkoumal však budovu s takovou pečlivostí, že se dotkl každého kamene a do každého udeřil holí, kterou držel v ruce. 52 Některé z nich, takto zasažené, zčernaly jako saze; jiné byly drsné; některé vypadaly, jako by v nich byly praskliny; jiné se zdály zmrzačené: některé nebyly ani černé, ani bílé; některé vypadaly ostré a neshodovaly se s ostatními kameny a další byly plné skvrn. 53 Toto byly různé druhy kamenů, které nebyly ve stavbě nalezeny vhodné; všechny, které Pán přikázal vyjmout z věže a položit blízko ní, a jiné kameny přinést a umístit na jejich místa. 54 Stavitelé se ho ptali, z které hory by nechal přinést kameny a umístit je na místo těch, které byly odloženy. On jim však zakázal přinášet z hor kameny a přikázal, aby je vzali z určitého blízkého pole. 55 Kopali tedy na poli a našli mnoho lesklých čtvercových kamenů a také několik kulatých. Všechny, které se na tom poli našly, však ty panny odnesly a pronesly branou; a ty, které byly čtvercové, byly vloženy a vloženy na místa těch, které byly vytaženy. 56 Ale kulaté nebyly do budovy vloženy, protože byly tvrdé a jejich řezání by zabralo příliš mnoho času; ale byly umístěny kolem věže, jako by později měly být nařezány do čtverce a vloženy do budovy; byly totiž velmi bílé. 57 Když to viděl ten, který byl nejvyšší v důstojnosti a pán celé věže, zavolal pastýře, který byl se mnou, a dal mu kameny, které byly zavrženy a rozložené kolem věže, a řekl mu: „Péčlivě je očistě a vsaď je do stavby věže, aby se shodovaly s ostatními; ty však, které se s ostatními nehodí, odhoď daleko od věže.“ 58 Když mu to přikázal, odešel se všemi, kdo s ním přišli k věži. Panny však stále stály kolem věže a střežily ji. 59 A řekl jsem tomu pastýři: „Jak se mohou tyto kameny, když byly odmítnuty, vrátit do stavby této věže?“ Odpověděl: „Odříznu největší část z těchto kamenů a přidám je ke stavbě a ony se s ostatními shodnou.“ 60 A já jsem se zeptal: „Pane, jak budou moci zaplnit totéž místo, když jich bude tolik odebráno?“ Odpověděl: „Ti, kteří budou shledáni příliš malými, budou umístěni
doprostřed budovy a ti větší budou umístěni venku a ponecháni uvnitř.“ 61 Když mi to řekl, dodal: „Pojďme a za tři dny se vrátíme a já tyto kameny, očištěné, vložím do věže.“ 62 Neboť všichni, kdo jsou kolem věže, musí být očištěni, aby se pán domu náhodou nenapadl a nenašel ty, kdo jsou kolem věže, nečisté; a nebyl by tak podrážděn, že by tyto kameny nikdy nebyly vloženy do stavby této věže, a já byl pokládán za nedbajícího příkazů svého pána. 63 Když jsme tedy po třech dnech dorazili k věži, řekl mi: „Prozkoumejme všechny tyto kameny a uvidíme, které z nich se hodí do stavby.“ Odpověděl jsem: „Pane, uvidíme.“ 64 ¶ A nejprve jsme se začali zabývat těmi, které byly černé; neboť byly nalezeny přesně takové, jaké byly, když byly vytaženy z věže. Proto přikázal, aby byly z věže odstraněny a umístěny odděleně. 65 Pak prozkoumal ty, které byly hrubé, a přikázal, aby mnohé z nich byly ořezány do kulata a panny je zasadily do budovy věže; vzaly je tedy a zasadily je doprostřed budovy; a zbytek přikázal, aby byl uložen k černým, neboť i ty zčernaly. 66 Dále se zamyslel nad těmi, které byly plné trhlin, a mnohé z nich také nařídil odstranit a tytéž panny je tak přistavit ke zbytku stavby. 67 Tyto byly umístěny venku, protože byly shledány celistvými; ale zbytek kvůli množství jejich prasklin nemohl být opraven, a proto byly odhozeny ze stavby věže. 68 Pak se podíval na ty zmrzačené; mnozí z nich měli praskliny a zčernali; jiní měli velké štěrbiny; ty přikázal umístit k těm, kteří byli odmítnuti. 69 Ostatní pak očistil a napravil a rozkázal je umístit do budovy. Ty tedy panny vzaly a vměstnaly doprostřed budovy, protože byly jen slabé. 70 Poté prozkoumal ty, které byly nalezeny napůl bílé a napůl černé; a mnoho z nich bylo nyní černých; i ty nařídil uložit mezi ty, které byly odvrženy. 71 Ostatní byly nalezeny celé bílé; ty panny sebraly a vložily do téže věže. Tyto byly umístěny venku, protože byly nalezeny celé, aby tam zůstaly ty, které byly umístěny uprostřed, neboť z nich nebylo nic odříznuto. 72 Dále se podíval na ty, které byly tvrdé a ostré; ale jen málo z nich bylo použito, protože se nedaly řezat, neboť se ukázaly jako velmi tvrdé: zbytek však panny opracovaly a vložily doprostřed budovy, protože byl slabší. 73 Pak se podíval na ty, které měly skvrny; z nich se našlo několik černých a ty byly odneseny k ostatním. Ostatní byly bílé a celé; a panny je vložily do budovy a umístily ven kvůli jejich pevnosti. 74 Potom přišel, aby si prohlédl ty kameny, které byly bílé a kulaté, a řekl mi: „Co s těmito kameny uděláme?“ Odpověděl jsem: „Pane, nevím.“ 75 Odpověděl: „Nemůžeš si tedy s nimi nic vymyslet?“ Odpověděl jsem: „Pane, tomuto umění nerozumím, nejsem ani kameník, ani nic neumím povědět.“ 76 A řekl: „Nevidíš, že jsou velmi kulaté? Abych je nyní udělal čtvercové, musím z nich hodně uříznout; nicméně je nutné, aby některé z nich šly do stavby věže.“ 77 Odpověděl jsem: „Je-li to nutné, proč si lámeš hlavu a raději si nevybereš, máš-li mezi nimi na výběr, a nezařadíš je do budovy?“
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
78 Poté vybral ty největší a nejjasnější a srovnal je do čtverce. Když to udělal, panny je vzaly a umístily ven z budovy. 79 A zbytek, který zůstal, byl odnesen zpět na totéž pole, odkud byl vzat; nicméně nebyl odhozen; protože, řekl, této věži, která má být postavena, ještě nic nechybí; a snad Pán dá tyto kameny vsadit do této budovy, protože jsou nesmírně bílé. 80 Tehdy bylo zavoláno dvanáct velmi vznešených žen, oděných v černém rouchu, přepásaných, s volnými rameny a rozpuštěnými vlasy. Zdály se mi, že to byly venkovské ženy. 81 A pastýř jim přikázal, aby sebrali ty kameny, které byly z budovy vyhozeny, a odnesli je zpět do hor, odkud byly vyňaty. 82 A s radostí je všechny vzali a odnesli zpět na jejich místa, odkud byli vzati. 83 Když kolem věže nezůstal ani kámen na kameni, řekl mi: „Pojďme kolem této věže a podíváme se, zda jí něco nechybí.“ 84 Začali jsme ji tedy obcházet; a když viděl, že je krásně postavená, začal se velmi radovat; neboť byla tak krásně zarámovaná, že každý, kdo ji viděl, se do stavby musel zamilovat. 85 Zdálo se totiž, že je to jen jeden kámen, nikde se neobjevil jediný spoj; ale vypadalo to, jako by to všechno bylo vytesáno z jedné skály. 86 ¶ A když jsem pečlivě uvažoval, jaká to je věž, byl jsem nesmírně potěšen. A on mi řekl: „Přines sem trochu vápna a malých skořápek, abych mohl zaplnit mezery mezi kameny, které byly vyjmuty ze stavby a znovu vloženy; neboť všechno kolem věže musí být srovnáno.“ 87 A učinil jsem, jak mi přikázal, a on mi řekl: Buď připraven mi pomoci, a toto dílo bude rychle dokonano. 88 Proto zasypal mezery mezi těmi kameny a přikázal, aby bylo místo kolem věže vyčištěno. 89 Pak ty panny vzaly košťata, očistily celé místo kolem, odnesly všechny odpadky a pokropily je vodou; když se to stalo, místo se stalo krásným a věž krásnou. 90 Řekl mi: „Všechno je nyní čisté. Kdyby Hospodin přišel dokončit věž, nenašel by si na nás nic, na co by si mohl stěžovat.“ 91 Když to dořekl, chtěl odejít. Já jsem se však chopil jeho brašny a začal jsem ho v Pánově jménu prosit, aby mi vysvětlil všechno, co mi ukázal. 92 Řekl mi: „Mám teď malou záležitost, ale hned ti všechno vysvětlím. Zůstaň tu, dokud nepřijdu.“ 93 Řekl jsem mu: „Pane, co tu budu dělat sám?“ Odpověděl: „Nejsi sám, vždyť jsou s tebou všechny tyto panny.“ 94 Řekl jsem: „Pane, vydej mě jim.“ Zavolal je a řekl jim: „Doporučuji vám tohoto člověka, dokud nepřijdu.“ 95 Zůstal jsem tedy s těmi pannami: byly ke mně veselé a zdvořilé, zejména ty čtyři, které se mi zdály být mezi nimi nejvýznamnější. 96 Tehdy mi ty panny řekly: „Pastýř se dnes sem nevrátí.“ Řekl jsem jim: „Co tedy mám dělat?“ Odpověděly: „Počkej na něj do večera, snad přijde a promluví s tebou. Jestliže ne, zůstaň s námi, dokud neustane.“
97 Řekl jsem jim: „Počkám na něj až do večera, ale nepřijde-li do té doby, půjdu domů a ráno se sem zase vrátím.“ 98 Odpověděli mi: „Jsi nám vydán, nemůžeš od nás odejít.“ Řekl jsem: „Kde budu pobývat?“ 99 Odpověděli: „Budeš spát s námi jako bratr, ne jako manžel, neboť jsi náš bratr a my jsme připraveni od této chvíle s tebou bydlet, protože jsi nám velmi drahý.“ 100 Styděl jsem se však s nimi pokračovat. Ale ta, která se zdála být mezi nimi nejvýznamnější, mě objala a začala mě líbat. A ostatní, když viděli, že mě políbila, začali mě také líbat jako bratra; a vodili mě po věži a hráli si se mnou. 101 Někteří z nich také zpívali žalmy, jiní s nimi skládali refrén. Já jsem se však s nimi procházel po věži, tiše se radoval a zdál se mi, že jsem znovu omládl. 102 Když nastal večer, chtěl jsem se ihned vrátit domů, ale zadrželi mě a nedovolili mi odejít. Proto jsem s nimi zůstal oné noci poblíž téže věže. 103 Rozprostřeli tedy svá lněná roucha na zem a mne postavili doprostřed. Nic jiného nedělali, jen se modlili. 104 Také jsem se s nimi modlil bez přestání, ne méně než oni. Když mě viděli takto se modlit, velmi se radovali; a já tam s nimi zůstal až do druhého dne. 105 A když jsme se poklonili Bohu, přistoupil pastýř a řekl jim: „Tomuto člověku jste neublížili.“ Odpověděli: „Zeptejte se ho.“ Řekl jsem mu: „Pane, mnoho jsem si toho užil, že jsem s nimi zůstal.“ 106 A on se mě zeptal: „Jak se stravuješ?“ Odpověděl jsem: „Pane, celou noc jsem se rozplýval nad slovy Páně.“ „Přijali tě tedy dobře,“ řekl, „odpověděl jsem: Pane, velmi dobře.“ 107 Odpověděl: „Chceš se nyní dozvědět, co sis přál?“ Odpověděl jsem: „Pane, dozvím se. Nejprve tě prosím, abys mi ukázal všechno v pořadí, v jakém jsem se na to ptal.“ 108 Odpověděl: „Udělám vše, co si přeješ, a nic před tebou nezatajím.“ 109 „Především, Pane,“ řekl jsem, „pověz mi, co tato skála a tato brána znamenají?“ „Slyš,“ řekl, „tato skála a tato brána jsou Syn Boží.“ „Odpověděl jsem: Pane, jak je to možné, když skála je stará, ale brána nová.“ 110 „Slyš,“ řekl, „bláhový muži, „a pochop.“ Syn Boží je vskutku starší než jakékoli stvoření, natolik, že se při stvoření všech věcí radil se svým Otcem.“ 111 Brána je však proto nová, protože se zjevil v posledních dnech v plnosti času, aby ti, kdož dosáhnou spásy, skrze ni mohli vstoupit do království Božího. 112 „Viděl jsi,“ řekl, „ty kameny, které byly proneseny branou, jak byly umístěny při stavbě věže; ale ty, které nebyly proneseny branou, byly poslány na svá vlastní místa?“ 113 Odpověděl jsem: „Pane, viděl jsem to.“ Řekl: „Do království Božího nevstoupí nikdo, leda ten, kdo na sebe vezme jméno Syna Božího.“ 114 Kdybyste totiž chtěli vstoupit do jakéhokoli města a to město by bylo obehnáno zdí a mělo by jen jednu bránu, nemohli byste do toho města vstoupit jinak než tou branou? 115 Odpověděl jsem: „Pane, jak bych mohl jinak jednat?“ Řekl: „Do onoho města se nevejde jinak než jeho branou, a tak nikdo nemůže vejít do království Božího, leda skrze jméno jeho Syna, který je mu nejdražší.“
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
116 A řekl mi: „Viděl jsi to množství těch, kteří postavili tu věž?“ „Pane,“ řekl jsem, „viděl jsem ji.“ Odpověděl: „To všichni jsou andělé, ctihodní ve své důstojnosti.“ 117 Těmi je Pán obklopen jako zdí, ale branou je Syn Boží, který je jedinou cestou k Bohu. Nikdo k Bohu nepůjde, leč skrze jeho Syna. 118 „Viděl jsi také,“ řekl, „těch šest mužů a uprostřed nich toho ctihodného velikána, který se procházel kolem věže a odhazoval z ní kameny?“ 119 „Pane,“ řekl jsem, „viděl jsem je.“ Odpověděl, „ten vysoký muž byl Syn Boží a těch šest byli jeho andělé nejvyšší důstojnosti, kteří stojí kolem něj po pravici i levici.“ 120 Z těchto vynikajících andělů nikdo nepřichází k Bohu bez něj. Dodal: „Kdo by tedy na sebe nevzal jeho jméno, nevejde do království Božího.“ 121 Řekl jsem: „Co je to za věž? To je kostel.“ Řekl: „A co jsou, Pane, tyto panny?“ Řekl mi: „To jsou svatí duchové, neboť nikdo nemůže vejít do království Božího, ledaže by ho oni oblékli svým rouchem.“ 122 Neboť ti nic neprospěje, když přijmeš jméno Syna Božího, pokud od nich také nepřijmeš jejich oděv. Neboť tyto panny jsou mocí Syna Božího. Tak bude člověk nadarmo nosit jeho jméno, pokud nebude také obdařen jeho mocí. 123 A řekl mi: „Viděl jsi ty kameny, které byly odhozeny? Nesly sice jméno, ale neoblékly si svůj oděv.“ Řekl jsem: „Pane, co je jejich oděv? Jejich jména,“ řekl, „jsou jejich oděvem.“ 124 Proto každý, kdo nese jméno Syna Božího, měl by nést i jejich jména; neboť i Syn Boží sám nese jejich jména. 125 Pokud jde o ty kameny, pokračoval, které, když byly doručeny jejich rukama, jsi viděl zůstat ve stavbě, byly oděny jejich mocí; proto vidíš, že celá věž má stejnou barvu jako skála a je zhotovena jako z jednoho kamene. 126 Tak i ti, kdo uvěřili v Boha skrze jeho Syna, oblékli si jeho ducha. Hle, bude jeden duch, jedno tělo a jedna barva jejich oděvu; a toho dosáhnou všichni, kdo ponesou jména těchto panen. 127 A já jsem se zeptal: „Pane, proč tedy byly ty kameny, které byly odmítnuty, odhozeny, když i ony byly proneseny branou a rukama těchto panen doručeny do stavby této věže?“ 128 „Vědomi si toho,“ řekl, „že se staráš o to, abys všechno pečlivě zkoumal, slyš také o těch kamenech, které byly zavrženy.“ Všechny tyto kameny přijaly jméno Syna Božího a s ním i moc těchto panen. 129 Když tedy přijali tyto duchy, byli zdokonaleni a přivedeni do počtu služebníků Božích; a začali být jedním tělem a mít jeden oděv, neboť byli 3 obdařeni toutéž spravedlností, kterou všichni uplatňovali. 130 Ale potom byly drženy ty ženy, které jsi viděl oděné v černý oděv, s volnými rameny a rozpuštěnými vlasy; upoutaly se na ně svými touhami, pokoušeny jejich krásou; a byly oděny jejich mocí, a odložily roucho panen. 131 Proto byli vyvrženi z domu Božího a vydáni těm ženám. Ale ti, kteří se nedali zkazit jejich krásou, zůstali v domě Božím. Toto, řekl, je symbol oněch kamenů, které byly odmítnuty. 132 Řekl jsem: „Pane, co kdyby kterýkoli z těchto mužů činil pokání a odvrhl svou touhu po oněch ženách, obrátil
se a vrátil se k těmto pannám a znovu si oblékl svou ctnost? Cožpak nevejde do domu Božího?“ 133 Vstoupí, řekl, pokud odloží všechny skutky oněch žen a znovu nabudou moci těchto panen a budou chodit v jejich skutcích. 134 A z této příčiny je ve stavbě zastavení, aby byli-li činiti pokání, přidáni ke stavbě této věže; ale nečiní-li pokání, aby na jejich místě byli postaveni jiní, a tak mohou být zcela zavrženi. 135 Za všechny tyto věci jsem děkoval Pánu, že jelikož byl pohnut milosrdenstvím ke všem těm, nad nimiž je vzýváno jeho jméno, poslal k nám anděla pokání, aby předsedal nám, kteří jsme proti němu hřešili; a že osvěžil naše duchy, kteří byli téměř na pokraji konce a kteří neměli naději na spásu, ale nyní jsou osvěženi k obnovení života. 136 Řekl jsem mu: „Pane, ukaž mi, proč tato věž není postavena na zemi, ale na skále a na bráně?“ Odpověděl: „Jsi pošetilý a nechápavý, proto se ptáš.“ 137 A já jsem řekl: „Pane, musím se tě nutně na všechno zeptat, protože nerozumím vůbec ničemu. Všechny tvé odpovědi jsou totiž skvělé a vynikající, a člověk jim sotva může porozumět.“ 138 „Slyšte,“ řekl: „Jméno Syna Božího je velké a bezmezné a celý svět je jím podepřen.“ „Jestliže tedy,“ řekl jsem, „je každé stvoření Boží podepřeno jeho Synem, proč by neměl podepírat i ty, které povolal, kteří nosí jeho jméno a žijí v jeho přikázáních?“ 139 Nevidíš, řekl, že podpírá ty, kdo celým srdcem nosí jeho jméno? On je tedy jejich základem a rád podpírá ty, kdo nepopírají jeho jméno, ale ochotně ho nosí. 140 Řekl jsem: „Pane, pověz mi jména těchto panen a těch žen, které byly oděny v černý roucho.“ 141 „Slyšte,“ řekl, „jména těch panen, které jsou mocnější a postavte se na rohy brány.“ Toto jsou jejich jména: 142 První se nazývá Víra; druhá Zdrženlivost; třetí Síla; čtvrtá Trpělivost; zbytek, který stojí pod nimi, je Prostota, Nevinnost, Cudnost, Veselí, Pravda, Porozumění, Svornost, Pravdivost. 143 Každý, kdo tedy nosí tato jména a jména Syna Božího, vejde do království Božího. 144 „Slyšte nyní,“ řekl, „jména těch žen, které byly oděny v černém rouše.“ Z nich jsou čtyři hlavní: první je zrádnost, druhá nezdrženlivost, třetí nevěra a čtvrtá rozkoš. 145 A ostatní, které následují, se nazývají takto: Smutek, Zlomyslnost, Chtíč, Hněv, Lhaní, Hloupost, Pýcha a Nenávist. Služebník Boží, který nese tyto duchy, sice uzří království Boží, ale nevstoupí do něj. 146 Ale pane, co jsou to za kameny, které byly vyňaty z hlubiny a vsazeny do budovy? Deset, řekl, které byly položeny do základů, představuje první věk; následujících dvacet pět, druhý, spravedlivých mužů. 147 Dalších třicet pět jsou proroci a služebníci Páně. A čtyřicet jsou apoštolové a učitelé kázání Syna Božího. 148 Řekl jsem: „Pane, proč panny vložily do budovy i ty kameny poté, co byly proneseny branou?“ A on řekl: „Protože ty nejprve nesly ty duchy a ani jeden z nich se neoddělil od jednoho, ani muži od duchů, ani duchové od mužů.“ 149 Duchové však byli s těmito muži spojeni až do dne jejich smrti; kdyby je neměli u sebe, nemohli by být užiteční pro stavbu této věže.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
150 Řekl jsem: „Pane, ukaž mi to ještě.“ Odpověděl: „Na co se ptáš? Proč tyto kameny vyšly z hlubiny a byly vloženy do stavby této věže, když už dávno nesly ony svaté duchy.“ 151 Řekl, že je nutné, aby vystoupili po vodě, aby si mohli odpočinout. Neboť jinak by nemohli vstoupit do království Božího, než kdyby odložili stranou smrtelnost svého dřívějšího života. 152 Přestože byli mrtví, byli zapečetěni pečetí Syna Božího a tak vstoupili do království Božího. 153 Neboť dříve než člověk přijme jméno Syna Božího, je určen k smrti; ale když přijme onu pečeť, je osvobozen od smrti a určen k životu. 154 Nyní, tou pečetí je voda křtu, do níž lidé vstupují pod závazkem smrti, ale vycházejí určeni k životu. 155 Proto i těm byla kázána tato pečeť a oni ji použili, aby mohli vejít do království Božího. 156 A já jsem se zeptal: „Proč tedy, pane, s nimi vystoupilo z hlubiny i těchto čtyřicet kamenů, když již obdrželi tu pečeť?“ 157 On odpověděl: „Protože tito apoštolové a učitelé, kteří kázali jméno Syna Božího, zemřeli poté, co přijali jeho víru a moc, a kázali těm, kteří již dříve zemřeli, a dali jim tuto pečeť.“ 158 Sestoupili tedy s nimi do vody a zase vyšli. Ti však sestoupili, dokud byli ještě živí, a zase vyšli živí. Ti, kteří předtím zemřeli, sestoupili mrtví, ale vyšli živí. 159 Skrze ně tedy přijali život a poznali Syna Božího. Proto s nimi vystoupili a byli způsobilí vstoupit do stavby věže. Nebyli však sťati, ale vloženi do ní celí, protože zemřeli ve spravedlnosti a ve velké čistotě. Chyběla jim pouze tato pečeť. 160 Takto máte vysvětlení těchto věcí. 161 ¶ Odpověděl jsem: Pane, řekněte mi nyní, co se týká těch hor, proč jsou tak odlišné; některé mají jeden a některé jiný tvar. 162 „Slyš,“ řekl, „těchto dvanáct hor, které vidíš, je dvanáct národů, které tvoří celý svět. Proto jim ti, které k nim poslal, zvěstují Syna Božího.“ 163 „Ale proč,“ řekl jsem, „jsou různí a každý z nich má stejnou postavu?“ Odpověděl: „Poslouchejte. Těch dvanáct národů, které ovládají celý svět, je dvanáct lidí.“ 164 A jak jsi tyto hory spatřil odlišné, tak odlišné jsou i ony. Proto ti odhalím význam a působení každé hory. 165 Ale nejdříve, pane, řekl jsem, ukaž mi toto; když jsou tyto hory tak odlišné, jak se shodly při stavbě této věže; a byly svedeny do jedné barvy; a nejsou o nic méně jasné než ty, které vyšly z hlubin? 166 Protože, odpověděl, všechny národy pod nebem slyšely a uvěřily v totéž jméno Syna Božího, kterým jsou nazývány. 167 Pročež, když přijali jeho pečeť, všichni se stali účastníky téhož 1 porozumění a 2 poznání; a jejich víra a láska byly tytéž; a nesli duchy těchto panen spolu s jeho jménem. 168 A proto se zdálo, že budova této věže má stejnou barvu a zářila jako jas slunce. 169 Ale poté, co se takto shodli v jedné mysli, začalo z nich všech vznikat jedno tělo; ačkoli někteří z nich se poskvrnili a byli vyloučeni z druhu spravedlivých a opět se vrátili do svého dřívějšího stavu a stali se ještě horšími, než byli dříve.
170 ¶ Řekl jsem, pane, jak byli ti, kdo znali Hospodina, horší? Odpověděl: Jestliže ten, kdo nezná Hospodina, žije svévolně, postihne ho trest za jeho svévolnost. 171 Kdo však poznal Pána, měl by se zcela zdržovat veškeré nepravosti a stále více a více být služebníkem spravedlnosti. 172 A nezdá se ti tedy, že hřeší více ten, kdo by měl následovat dobro, dává-li přednost hříchu, než ten, kdo se provinil, aniž by znát moc Boží? 173 Pročež tito jsou vskutku odsouzeni k smrti; ale ti, kdož poznali Pána a viděli jeho podivuhodné skutky, budou-li žít zlovolně, budou dvojnásobně potrestáni a zemřou navěky. 174 Jak jsi tedy viděl, poté, co byly kameny vyhozeny z věže, která byla zavržena, byly vydány zlým a krutým duchům; a ty jsi viděl věž tak očištěnou, jako by celá byla postavena z jednoho kamene: 175 Až bude očištěna církev Boží (zlovolní a padělatelé, zlí a pochybovační a všichni, kdo se v ní chovali zlovolně a dopustili se rozličných hříchů, budou vyhnáni), stane se jedním tělem a bude tam jedno chápání, jeden názor, jedna víra a tatáž láska. 176 A tehdy se Syn Boží bude radovat mezi nimi a přijme svůj lid s čistou vůlí. 177 Řekl jsem: „Pane, všechny tyto věci jsou velké a úctyhodné, ale nyní mi ukaž účinek a sílu každé hory, aby každá duše, která doufá v Hospodina, až uslyší tyto věci, ctila jeho velké, podivuhodné a svaté jméno.“ 178 „Slyšte,“ řekl, „rozmanitost těchto hor, to jest dvanácti národů.“ 179 Ti, kdo uvěřili první hoře, která je černá, jsou ti, kdo se od víry odvrátili, mluvili zlé věci proti Pánu a zradili služebníky Boží. 180 Tito jsou odsouzeni k smrti, pro ně není pokání: a proto jsou černí, protože jejich druh je zlý. 181 Z druhé hory, která byla hladká, patří pokrytci, kteří uvěřili, a ti, kteří učí zlořečení. Ti jsou další po předchozích, kteří v sobě nemají ovoce spravedlnosti. 182 Neboť jako je jejich hora neplodná a bez ovoce, tak i takoví lidé sice mají jméno křesťané, ale jsou prázdní od víry a nemají v sobě žádné ovoce pravdy. 183 Přesto jim zbývá prostor k pokání, pokud se o něj náhle usilují. Pokud však budou otálet, stanou se i oni účastníky smrti s předchozím druhem. 184 Řekl jsem: „Pane, proč je ponechán prostor pro pokání těmto a ne těm předchozím, když jejich hříchy jsou téměř stejné?“ 185 Řekl jim tedy, že skrze pokání se lze vrátit k životu, protože se nerouhali proti svému Pánu ani nezradili Boží služebníky, ale svou touhou po zisku oklamali lidi a vedli je podle žádostí hříšníků. Proto budou za to trpět. 186 Přesto jim stále zbývá prostor k pokání, protože neřekli nic špatného proti Pánu. 187 ¶ Ti, kdož jsou z třetí hory, která má trní a ostružiny, jsou ti, kdož uvěřili, ale někteří z nich byli bohatí, jiní zaneprázdněni mnoha záležitostmi: ostružiny jsou jejich bohatstvím, trní pak záležitostmi, kterými se zabývali. 188 Ti, kdož se zapletli do mnoha záležitostí a do rozmanitých záležitostí, se nepřipojují k Božím služebníkům, ale bloudí, strháni pryč záležitostmi, které je dusí.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
189 A tak i bohatí se jen s obtížemi poddávají rozhovorům s Božími služebníky, protože se bojí, že by se jich někdo o něco ptal. Proto sotva vejdou do Božího království. 190 Neboť jako lidé s obtížemi chodí bosí po trní, tak i tito lidé sotva vejdou do království Božího. 191 Nicméně všem těmto je nabídnut návrat k pokání; pokud se k němu rychle vrátí; aby, protože v dřívějších dnech zanedbávali práci, v době, která přijde, mohli vykonat něco dobrého. 192 Budou-li tedy činit pokání a konat skutky spravedlnosti, budou žít; budou-li však pokračovat ve svém zlém jednání, budou vydáni těm ženám, které je připraví o život. 193 ¶ Čtvrtá hora měla mnoho bylin, jejichž svrchní část byla zelená, ale kořeny suché a některé z nich, dotčené slunečním žárem, uschly; 194 Označuje pochybovače, kteří uvěřili, a některé další, kteří nosí Pána na jazyku, ale nemají ho ve svém srdci: proto je jejich tráva suchá a bez kořene; protože žijí jen ve slovech, ale jejich skutky jsou mrtvé. 195 Tito tedy nejsou ani mrtví, ani živí, a zároveň jsou pochybní. Neboť pochybní nejsou ani zelení, ani suchí, to jest, ani mrtví, ani živí. 196 Neboť jako bylinky schnou při pohledu na slunce, tak i pochybovači, jakmile uslyší o pronásledování a bojí se nepříjemností, se vracejí ke svým modlám a znovu jim slouží a stydí se nosit jméno svého Pána. 197 Tento druh mužů tedy není ani mrtvý, ani živý; nicméně i tito mohou žít, pokud budou okamžitě činit pokání; ale pokud ne, budou vydáni těmto ženám, které je připraví o život. 198 ¶ Pokud jde o pátou horu, která je skalnatá, ale má zelenou trávu, k těm patří ti, kteří uvěřili a jsou sice věrní, ale věří s obtížemi; jsou troufalí a domýšliví; o nichž se domnívá, že vědí všechno, ale ve skutečnosti nevědí nic. 199 Pročež kvůli této důvěře se jim vzdaluje poznání a vkrádá se do nich ukvapená domněnka. 200 Ale chovají se hrdě a jako rozvážní muži; a ačkoli jsou to hlupáci, přece se zdají být učiteli. 201 Kvůli této pošetilosti se mnozí z nich, ačkoli se vyvyšují, stávají marnivými a prázdnými. Neboť troufalost a marnivá důvěra je velmi zlý duch. 202 Pročež mnozí z nich jsou zavrženi; jiní však uznávají svou chybu, činili pokání a podřizují se těm, kteří vědí. 203 A všem ostatním tohoto druhu je dovoleno pokání, neboť nebyli ani tak zlí, jako spíše hloupí a bez pochopení. 204 Budou-li tedy tito činit pokání, budou žít s Bohem; neli však, budou žít s těmi ženami, které na nich budou uplatňovat svou zlovolnost. 205 ¶ Pokud jde o šestou horu s většími a menšími rozsedlinami, to jsou ti, kteří uvěřili; ale ti, v nichž byly menší rozsedliny, jsou ti, kteří mezi sebou měli spory a kvůli svým sporům chřadnou ve víře; 206 Nicméně mnozí z nich činili pokání, a stejně tak i ostatní, až uslyší má přikázání; neboť jejich spory jsou jen malé a snadno se vrátí k pokání. 207 Ale ti, kdo mají větší štěrbiny, budou jako tuhé kameny, pamatující si zášti a urážky a plní mezi sebou hněvu. Ti jsou proto svrženi z věže a odmítáni být vloženi do její stavby; neboť takoví lidé sotva přežijí. 208 Náš Bůh a Pán, který vládne nad vším a má moc nad všemi svými stvořeními, si nepamatuje naše prohřešky, ale
snadno se nechá uklidnit těmi, kdo vyznávají své hříchy. Člověk však, chabý, smrtelný, nemohoucí a plný hříchů, setrvává ve svém hněvu proti člověku, jako by bylo v jeho moci ho zachránit nebo zničit. 209 Ale já, jako anděl, který je ustanoven nad vaším pokáním, vás napomínám, aby kdokoli z vás měl jakýkoli takový úmysl, odložil ho a vrátil se k pokání; a Pán uzdraví vaše dřívější hříchy, očistíte-li se od tohoto zlého ducha; ale neučiníte-li to, budete mu vydáni k smrti. 210 ¶ Pokud jde o sedmou horu, na níž byla tráva zelená a bujná, a celá hora věrná; a všeliký druh dobytka se pásl na její trávě, a čím více bylo trávy požíráno, tím více vzkvétala: 211 Jsou to takoví, kteří věřili, a byli vždy dobří a čestní; a bez jakýchkoli rozdílů mezi sebou, ale přesto se radovali ze služebníků Božích, oblékajíc ducha těchto panen; a vždy ochotně prokazovali milosrdenství všem lidem, ochotně dávali všem lidem jejich práci bez výčitek a bez rozmyslu. 212 Protož Pán, vidouc jejich prostotu a nevinnost, rozmnožil je v dílech jejich rukou a dal jim milost ve všech jejich dílech. 213 Ale já, anděl ustanovený nad vaším pokáním, vás nabádám, abyste všichni, kdo jsou tohoto druhu, setrvali v témže záměru, aby vaše semeno nebylo navždy vykořeněno. 214 Neboť vás Hospodin vyzkoušel a zapsal vás do našeho počtu; a všechno vaše semeno bude přebývat se Synem Božím; neboť vy všichni jste z jeho ducha. 215 ¶ Pokud jde o osmou horu, na níž bylo mnoho pramenů, jimiž se zalévalo všelijaké stvoření Boží, to jsou ti, kteří uvěřili apoštolům, které Pán poslal do celého světa kázat; 216 A někteří z nich, jakožto učitelé, kázali a učili čistě a upřímně a ani v nejmenším nepodlehli žádným zlým žádostem, ale neustále žili ve spravedlnosti a pravdě. 217 Tito tedy vedou své rozhovory mezi anděly. 218 ¶ A co se týče deváté hory, která je pouštní a plná hadů, to jsou ti, kteří uvěřili, ale měli mnoho poskvrn: 219 To jsou takoví služebníci, kteří vykonávají svou službu špatně; okrádají majetek vdov a sirotků a slouží sobě, a ne druhým, z věcí, které obdrželi. 220 Tito, pokud budou v této chamtivosti pokračovat, vydali se smrti a nebudou mít žádnou naději na život. Pokud se však obrátí a budou upřímně vykonávat svou službu, mohou žít. 221 Pokud jde o ty, kteří byli shledáni hrubými, to jsou ti, kteří zapřeli jméno Páně a nevrátili se k Pánu, ale stali se divokými a divokými; nevěnovali se služebníkům Božím, ale byli od nich odděleni a pro malou neopatrnost přišli o život. 222 Neboť jako vinná réva, která je opuštěna v živém plotě a nikdy není ošetřována, hyne a je udusena plevelem a časem zpustne a přestane být svému pánu užitečná, tak i tito lidé, ztrácejíc nad sebou samými zoufalstvím a chřadnoucí, začali být svému Pánu neužiteční. 223 Těmto je však koneckonců dovoleno pokání, pokud se neukáže, že Krista ze srdce zapřeli; pokud se však u některého z nich ukáže, že ho ze srdce zapřel, nemohu říci, zda takový člověk může dosáhnout života. 224 Proto pravím, že pokud někdo zapřel, měl by se v těchto dnech vrátit k pokání; neboť není možné, aby
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
kdokoli, kdo nyní popírá Pána, mohl později dosáhnout spásy: nicméně pokání je nabízeno těm, kteří dříve zapírali. 225 Ale ten, kdo bude činit pokání, musí spěchat s pokáním, než bude stavba této věže dokončena: jinak bude těmito ženami vydán na smrt. 226 Ale ti, kdo jsou mrzáci, jsou lstiví; a ti, kdo se mísí mezi sebou, to jsou hadi, které jsi viděl smíchané na oné hoře. 227 Neboť jako jed hadů je pro lidi smrtelný, tak slova takových lidí nakazí a ničí lidi. Jejich víra je proto mrzačí kvůli takovému způsobu života, jaký vedou. 228 Někteří z nich však, když činili pokání, byli spaseni, a stejně tak budou spaseni i jiní téhož druhu, budou-li činit pokání; pokud však ne, zemřou ženami, jejichž moc a sílu ovládají. 229 ¶ Desátá hora, na níž byly stromy, jež přikrývaly dobytek, je to ta, která uvěřila, a někteří z nich byli biskupy, to jest správci církví. 230 Jiné jsou takové kameny, které nepředstíraně, ale s veselou myslí pohostily služebníky Boží. 231 Ti, kdož byli ustanoveni nad nižšími službami a chránili chudé a vdovy a vždycky zachovávali cudný způsob života, proto jsou i oni chráněni Pánem. 232 Kdokoli takto bude jednat, bude u Pána poctěn; a jeho místo je mezi anděly, pokud bude Pána poslouchat až do konce. 233 ¶ Pokud jde o jedenáctou horu, na níž byly stromy obdařené rozličnými druhy ovoce, to jsou ti, kteří uvěřili a podstoupili smrt pro jméno Hospodinovo, vytrvali s ochotnou myslí a celým srdcem položili svůj život. 234 A já jsem řekl: „Proč tedy, pane, máme sice všechno toto ovoce, ale některé je krásnější než jiné?“ 235 „Poslouchejte,“ řekl: „Všichni, kdo trpěli pro jméno Páně, jsou Pánem pokládáni za úctyhodné; a všechny jejich prohřešky jsou vymazány, protože vytrpěli smrt pro jméno Syna Božího.“ 236 Slyšte nyní, proč se jejich ovoce liší a některé z nich předčí jiné, ti, kteří byli přivedeni před úředníky a byli tázáni, ale nepopřeli Pána, ale ochotně snášeli; ti jsou u Pána úctyhodnější. Toto jsou tedy nejkrásnější plody. 237 Ale ti, kteří byli bázliví a pochybující a uvažovali sami se sebou, zda mají Krista vyznat, či zapřít, a přesto trpěli, jejich ovoce je menší, protože tato myšlenka vstoupila do jejich srdcí. 238 Neboť je to zlá a špatná myšlenka, když služebník uvažuje, zda má zapřít svého pána. Mějte se tedy vy, kteří máte takové myšlenky, abyste v sobě nezůstali a neumřeli Bohu. 239 Ale vy, kteří trpíte smrt pro jeho jméno, máte ctít Pána, že vás uznal za hodné nést jeho jméno; a že budete vysvobozeni od všech svých hříchů. 240 A proč se tedy nepovažujete spíše za šťastné? Ano, domníváte se, že trpí-li někdo z vás, koná veliké dílo? Vždyť Pán vám dává život, a vy tomu nerozumíte. Vaše provinění vás sužovala; a kdybyste netrpěli pro jeho jméno, byli byste nyní mrtví Pánu. 241 Pročež toto pravím vám, kteří uvažujete, zda ho máte vyznat či zapřít: vyznejte, že máte Pána za svého Boha, abyste ho kdykoli nezapřením nebyli vydáni do pout. 242 Všechny národy trestají své služebníky, kteří popírají své pány; co myslíte, že vám učiní Hospodin, který má moc nade vším?
243 Odstraňte tedy ze srdcí tyto pochybnosti, abyste mohli žít navěky s Bohem. 244 Pokud jde o dvanáctou horu, která byla bílá, to jsou ti, kteří uvěřili jako upřímné děti, do jejichž myšlenek nikdy nevstoupila žádná zloba, ani nikdy nepoznali, co je hřích, ale vždy setrvali ve své bezúhonnosti. 245 Pročež tito lidé bezpochyby zdědí království Boží, protože nikdy v ničem neposkvrnili přikázání Boží, ale v upřímnosti setrvali v témž stavu po všechny dny svého života. 246 Řekl tedy, že kdokoli zůstane jako děti bez zlých úmyslů, bude ctěnější než všichni, o kterých jsem dosud mluvil. Všechny takové děti jsou Pánem ctěny a pokládány za první ze všech. 247 Blahoslavení jste tedy vy, kteří od sebe odložíte veškerou zlobu a oblečete si nevinnost, neboť vy nejprve uzříte Pána. 248 A když takto dokončil svůj výklad o všech horách, řekl jsem mu: „Pane, ukaž mi nyní také, co se týká kamenů, které byly vyneseny z pláně a vloženy do věže na místo těch, kteří byli odmítnuti: 249 Stejně jako o těch kulatých kamenech, které byly přidány ke stavbě věže, a také o těch, které zůstaly kulaté. 250 ¶ Slyšte nyní, praví, o těch kamenech, které byly přineseny z pláně do budovy věže a umístěny do místa těch, kteří byli odmítnuti; to jsou kořeny té bílé hory. 251 Protože ti, kdož uvěřili v onu horu, byli velmi nevinní, pán této věže přikázal, aby ti, kdož byli z kořenů této hory, byli umístěni do budovy. 252 Věděl totiž, že pokud budou umístěni do této budovy, zůstanou zářit a žádný z nich už nikdy nezčerná. 253 Kdyby se však k tomuto způsobu přidal z ostatních hor, téměř by musel znovu navštívit věž a očistit ji. 254 Všechny tyto bílé kameny jsou mladí muži, kteří uvěřili nebo uvěří; neboť všichni jsou stejného druhu. Šťastný je tento druh, protože je nevinný. 255 Slyšte nyní také o těch kulatých a lesklých kamenech: všechny ty jsou z této bílé hory. Ale proto se nacházejí kulaté, protože jejich bohatství je trochu zatemnilo od pravdy a oslepilo jim oči: 256 Nikdy se však od Hospodina neodchýlili a z jejich úst nevyšlo žádné zlé slovo, ale jen spravedlnost, ctnost a pravda. 257 Když tedy Pán viděl jejich smýšlení a aby ozdobili pravdu, přikázal jim, aby setrvávali v dobrém a aby se jejich bohatství zbavilo. 258 Neboť nechtěl, aby byli zcela odňati, aby s tím, co zbylo, mohli konat něco dobrého a žít pro Boha; neboť i oni jsou dobrého druhu. 259 Proto jim byl malý prostor oddělen, a tak byli vloženi do stavby této věže. 260 ¶ Zbytek, který zůstal stále kulatý a nebyl shledán vhodným pro stavbu této věže, protože ještě neobdržel pečeť, byl přenesen zpět na své místo, protože byl shledán velmi kulatým. 261 Ale tento současný svět musí být od nich oddělen i od marností jejich bohatství; a pak budou způsobilí pro království Boží. Neboť musí vstoupit do království Božího, protože Bůh požehnal tomuto nevinnému druhu. 262 Z tohoto druhu tedy nikdo neodpadne; neboť i kdyby se někdo z nich, pokoušený ďáblem, provinil, brzy se vrátí ke svému Pánu Bohu.
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
263 Já, anděl pokání, považuji vás za šťastné, všechny, kdo jste nevinní jako malé děti, protože váš úděl je dobrý a čestný u Pána. 264 A pravím vám všem, kteří jste obdrželi tuto pečeť: zachovejte si prostotu a nepamatujte si přestupky, které jsou proti vám spáchány, ani setrvávejte ve zlobě nebo v hořkosti pro vzpomínku na přestupky. 265 Ale staňte se jedním duchem a připravte léky na tyto zlé trhliny a odstraňte je od sebe; aby se z toho pán ovcí mohl radovat; neboť se raduje, pokud shledá všechny zdravými. 266 Bude-li však kterákoli z těchto ovcí shledána rozptýlenou, běda pastýřům; a budou-li však rozptýleni i sami pastýři, co odpoví pánovi ovčince? Řeknou, že je ovce trápily? Ale nebude jim věřeno. 267 Je to neuvěřitelné, že pastýř trpí za své stádo, a za svou lež bude o to více potrestán. 268 Já jsem pastýř a musím se o vás zvlášť zpovídat. 269 ¶ Proto se opatrujte, dokud se věž ještě staví. Hospodin přebývá v těch, kdo milují pokoj, neboť pokoj je milovaný; ale od svárlivých a těch, kdo jsou plní zloby, je daleko. 270 Proto mu vraťte ducha celého, jak jste ho přijali. Dáteli valcháři oděv nový a celý, očekáváte, že jej dostanete znovu celý; pokud vám ho tedy valchář vrátí roztrhaný, přijmete ho? 271 Nerozhněváš se hned a nevyčítáš mu: ‚Dal jsem ti svůj oděv celý, proč jsi ho roztrhl a učinil mi ho nepoužitelným? Teď mi je k ničemu kvůli díře, kterou jsi na něm udělal?‘ Neřekneš tohle všechno valcháři kvůli díře, kterou udělal na tvém oděvu? 272 Jestliže se tedy staráš o svůj oděv a stěžuješ si, že jsi ho neobdržel vcelku, co myslíš, že udělá Pán, který ti dal svého Ducha vcelku, a ty jsi ho učinil zcela neužitečným, takže nemůže být svému Pánu k ničemu? Protože je tebou zkažen, není mu již k ničemu. 273 Neučiní tedy Hospodin totéž se svým Duchem kvůli tvému skutku? Řekl jsem, že bezpochyby udělá totéž se všemi, u kterých zjistí, že si stále pamatují urážky. 274 Nešlapejte tedy po jeho milosrdenství, řekl, ale raději ho ctěte, protože je tak trpělivý k vašim proviněním a ne jako jeden z vás, ale čiňte pokání, neboť to vám prospěje. 275 ¶ Všechny tyto věci, které jsou výše napsány, jsem já, pastýř, anděl pokání, ukázal a promluvil služebníkům Božím. 276 Budete-li tedy věřit a poslouchat tato slova a budete-li podle nich žít a napravit své cesty, budete žít. Budete-li však setrvávat ve zlém a pamatovat si urážky, žádný z takových hříšníků nebude žít pro Boha. 277 Všechny tyto věci, které jsem měl říci, jsem vám takto sdělil. Pak se mě pastýř zeptal: „Ptal ses mě na všechno?“ Odpověděl jsem: „Pane, ptal jsem se.“ 278 „Proč ses tedy neptal na rozestupy kamenů, které byly do stavby vloženy, abych ti i to vysvětlil?“ Odpověděl jsem: „Pane, zapomněl jsem na to.“ „Slyš tedy,“ řekl, „i o tom.“ 279 Jsou to ti, kteří nyní slyšeli tato přikázání a činili pokání celým svým srdcem; 280 A když Pán viděl, že jejich pokání bylo dobré a čisté a že v něm mohli pokračovat, přikázal, aby jejich dřívější hříchy byly vymazány. Neboť tato místa byla jejich hříchy, a proto jsou srovnána, aby se nedala vidět.
PODOBNOST 10 1 Poté, co jsem napsal tuto knihu, vešel anděl, který mě předal onomu pastýři, do domu, kde jsem byl, a posadil se na lůžko, a onen pastýř stál po jeho pravici. 2 Zavolal mě a řekl mi: „Svěřil jsem tebe i tvůj dům tomuto pastýři, aby tě ochránil.“ Řekl jsem: „Ano, Pane.“ 3 Jestliže tedy, řekl, budeš ochráněn před veškerým soužením a před veškerou krutostí a budeš mít úspěch v každém dobrém slově a skutku; a budeš mít veškerou ctnost a spravedlnost, žij podle těch přikázání, která ti dal, a budeš mít vládu nad veškerým hříchem. 4 Neboť budeš-li zachovávat tato přikázání, veškerá žádost a rozkoš tohoto světa bude tobě podrobena a úspěch tě bude provázet v každém dobrém díle. 5 Vezmi si tedy jeho vážnost a skromnost vůči tobě a řekni všem, že je u Boha ve velké cti a uznání a že je to kníže s velkou autoritou a mocný ve svém úřadu. 6 Jemu je svěřena moc pokání po celém světě. Nezdá se ti snad, že má velkou autoritu? 7 Vy však pohrdáte jeho dobrotou a skromností, kterou k vám chová. 8 Řekl jsem mu: Pane, zeptej se ho od té doby, co vešel do mého domu, zda jsem se dopustil něčeho nepořádného nebo zda jsem ho něčím urazil? 9 „Vím,“ řekl, „že jsi neudělal nic nepořádného, a ani od té doby neuděláš nic takového. Proto ti toto říkám, abys vytrval. Vyprávěl mi o tobě dobré věci.“ 10 Ale budeš mluvit o těchto věcech s ostatními, aby ti, kteří buď činili pokání, nebo budou činiti pokání, mohli být stejného smýšlení jako ty; a on by mi o nich také mohl podat stejnou zprávu a já bych mohl učinit totéž Pánu. 11 Odpověděl jsem: „Pane, zvěstuji všem lidem podivuhodné skutky Boží a doufám, že všichni, kdo je milují a dříve hřešili, až uslyší tyto věci, budou činit pokání a znovu nabudou života.“ 12 Řekl tedy: „Pokračuj v této službě a naplň ji. Kdokoli bude činit podle přikázání tohoto pastýře, bude žít a bude mít velkou slávu zde i u Pána.“ 13 Ale ti, kdož nedbají na jeho přikázání, prchají před svým životem a stávají se mu protivníky. A kdož neplní jeho přikázání, vydají se na smrt a každý se prolije svou vlastní krví. 14 Ale já ti pravím, zachovávej tato přikázání a najdeš lék na všechny své hříchy. 15 ¶ Poslal jsem k tobě tyto panny, aby s tebou bydlely, neboť jsem viděl, že jsou k tobě velmi laskavé. Proto je pojď mít za své pomocnice, abys lépe zachovával přikázání, která ti dal; neboť tato přikázání nelze zachovávat bez těchto panen. 16 Vidím, jak ochotně s tebou jsou, a také jim přikážu, aby všichni neodcházeli z tvého domu. 17 Jen ty očisť svůj dům, neboť v čistém domě budou ochotně bydlet. Jsou čistí, cudní a pilní a všichni mají milost u Pána. 18 Budeš-li mít svůj dům čistý, zůstanou s tebou. Bude-li však alespoň trochu poskvrněn, ihned z tvého domu odejdou, neboť tyto panny nesnesou žádné poskvrnění. 19 Řekl jsem mu: „Pane, doufám, že se jim tak zalíbím, že budou vždycky s radostí bydlet v mém domě. A protože si na mě nestěžuje ten, komu jsi mě svěřil, tak si ani oni nebudou stěžovat.“
Třetí kniha Pastýře Herma - Podobenství
20 Pak řekl onomu pastýři: „Vidím, že služebník Boží bude žít a zachovávat tato přikázání a umístí tyto panny do čistého příbytku.“ 21 Když to řekl, vydal mě zpět tomu pastýři, zavolal panny a řekl jim: „Vidím, že rádi bydlíte v domě tohoto muže, doporučuji vám ho i jeho dům, abyste z jeho domu vůbec neodcházeli.“ A ochotně poslouchali tato slova. 22 Řekl mi: „Pokračuj statečně ve své službě, oznamuj všem lidem veliké věci Boží a v této službě nalezneš milost.“ 23 Kdokoli se bude řídit těmito přikázáními, bude žít a bude ve svém životě šťastný. Kdo je však zanedbá, nebude žít a bude ve svém životě nešťastný. 24 Řekněte všem, aby každý, kdo může činit dobře, nepřestával konat dobré skutky, neboť je to pro něj prospěšné. Neboť bych si přál, aby všichni lidé byli vysvobozeni z nepříjemností, kterým čelí. 25 Neboť ten, kdo má nedostatek a snáší nepříjemnosti ve svém každodenním životě, je ve velkém soužení a nouzi. Kdo tedy takovou duši vysvobodí z nouze, získá si velkou radost. 26 Neboť kdo je zarmoucen takovými nepříjemnostmi, je stejně trýzněn, jako by byl spoután. A mnozí kvůli takovým pohromám, protože je nemohli snést, se rozhodli dokonce zahubit. 27 Kdo tedy zná neštěstí takového člověka a nezbaví ho něčeho, dopouští se velkého hříchu a je vinen jeho krví. 28 Proto se cvičte v dobrých skutcích, všichni, kdož jste dostali od Pána schopnost, abyste s jejich konáním nemuseli otálet, aby stavba věže nebyla dokončena; neboť kvůli vám je stavba zastavena. 29 Pokud se tedy nepospícháte k dobrému činu, věž bude dokončena a vy z ní nebudete mít přístup. 30 A když se mnou takto promluvil, vstal z lože a odešel, vzal s sebou pastýře a panny. 31 Řekl mi však, že mi vrátí pastýře a panny domů. Amen.