Druhá kniha Pastýře Herma, která se nazývá Jeho přikázání ZAVEDENÍ 1 Když jsem se doma pomodlil a usedl na lůžko, vešel ke mně jeden muž s úctyhodným pohledem, v pasteveckém rouchu, oděný v bílém plášti, s brašnou na zádech a hůlí v ruce a pozdravil mě. 2 Opětoval jsem mu pozdrav a on se hned posadil vedle mě a řekl mi: „Posílá mě ten ctihodný posel, abych s tebou zůstal po všechny zbývající dny tvého života.“ 3 Myslel jsem si však, že mě přišel vyzkoušet, a tak jsem se ho zeptal: „Kdo jsi? Vím, komu jsem svěřen.“ Řekl mi: „Neznáš mě?“ Odpověděl jsem, že ne. „Já jsem ten pastýř, do jehož péče jsi svěřen.“ 4 Ještě než mluvil, změnil se v tváři. Když jsem poznal, že je to on, komu jsem byl svěřen, zastyděl jsem se a náhlý strach mě přepadl a byl jsem zcela přemožen smutkem, protože jsem s ním mluvil tak hloupě. 5 Řekl mi: „Nestyď se, ale posilni svou mysl skrze přikázání, která ti předám.“ Řekl: „Jsem poslán, abych ti znovu ukázal všechny ty věci, které jsi již viděl, a zvláště ty, které by ti mohly být nejvíce užitečné.“ 6 A nejdříve si napiš má přikázání a podobenství, zbytek si napiš tak, jak ti ukážu. Proto ti však žádám, abys nejdříve napsal má přikázání a podobenství, aby sis je častým čtením snáze zapamatoval. 7 Načež jsem napsal jeho Přikázání a Přirovnání, jak mi přikázal. 8 Když o nich uslyšíte a budete je bedlivě dodržovat, budete se podle nich řídit a budete se v nich cvičit s čistou myslí, dostanete od Pána to, co vám zaslíbil. 9 Jestliže však po jejich slyšení nebudete činit pokání, ale budete stále přidávat k hříchům svým, budete jím potrestáni. 10 Všechny tyto věci mi přikázal zapsat Pastýř, anděl pokání.
PŘÍKAZ 1 1 V první řadě věřte, že existuje jeden Bůh, který stvořil a zformoval všechny věci z ničeho do bytí. 2 On chápe všechno a je jen nesmírný, nikdo ho nemůže pochopit. 3 Kterého nelze ani slovy definovat, ani myslí pojmout. 4 Proto v něj věřte a bojte se ho, a bojíce se ho, zdržujte se všeho zlého. 5 Zachovávej tyto věci, odvrhni od sebe veškerou žádostivost a nepravost, obleč se v spravedlnost a budeš žít pro Boha, budeš-li toto přikázání zachovávat. PŘÍKAZ 2 1 Řekl mi: „Buď nevinný a bez přestrojení, budeš jako dítě, které nezná zlobu, jež ničí život člověka.“ 2 Zejména se snaž, abys o nikom nemluvil špatně, ani abys dobrovolně neslyšel, jak někdo o někom špatně mluví. 3 Neboť nebudeš-li si toho vědom, i ty, kdo slyšíš, budeš mít podíl na hříchu toho, kdo zle mluví, když uvěříš pomluvě, a i ty budeš mít hřích, protože jsi uvěřil tomu, kdo zle mluvil o tvém bratru. 4 Pomluva je zhoubná věc, nestálý, zlý duch, který nikdy nezůstává v míru, ale je stále v neshodách. Proto se jí zdržuj a udržuj stále větší mír se svým bratrem. 5 Obleč se ve svatou vytrvalost, v níž nejsou hříchy, ale vše je plné radosti, a konej dobro ve svých činech. 6 Dávej bez rozdílu všem, kdo mají nouzi, a nepochybuj, komu dáváš. 7 Dávejte všem, neboť Bůh chce, abychom dávali všem ze všech jeho vlastních darů. Ti, kdo tedy přijímají, budou Bohu skládat účty, proč přijali a za jakým účelem. 8 A ti, kdo berou, aniž by to potřebovali, budou se z toho zodpovídat, ale kdo dává, bude bez viny. 9 Neboť splnil svou povinnost tak, jak ji přijal od Boha, nedělal si žádné rozhodování, komu má dát a komu ne. A tuto službu konal v prostotě a k slávě Boží. 10 Zachovej tedy toto přikázání tak, jak jsem ti ho předal, aby tvé pokání bylo shledáno upřímným a aby do tvého domu přišlo dobré; a měj čisté srdce.
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
PŘÍKAZ 3 1 Řekl mi také: Miluj pravdu a všechno, co vychází z tvých úst, ať je pravda. 2 Aby duch, kterého ti dal Hospodin, aby přebýval v tvém těle, byl věrný všem lidem, a aby byl oslaven Hospodin, který ti dal takového ducha, protože Bůh je věrný ve všech svých slovech a v něm není lži. 3 Ti, kdo lžou, popírají Hospodina a okrádají Hospodina, protože Bohu neodvádějí, co od něho přijali. 4 Neboť přijali ducha osvobození od lži. Jestliže tedy z něho dělají lháře, poskvrňují to, co jim bylo svěřeno od Pána, a stávají se podvodníky. 5 Když jsem to uslyšel, hořce jsem plakal. A když mě viděl pláčet, řekl mi: „Proč pláčeš?“ A já jsem řekl: „Protože, pane, pochybuji, zda mohu být spasen.“ 6 Zeptal se mě: „Proč?“ Odpověděl jsem, že jsem nikdy v životě neřekl ani slovo pravdy, ale vždycky jsem žil v předstírání a všem lidem tvrdil lež za pravdu. Nikdo mi neodporoval, ale všichni mým slovům věřili. Jak tedy mohu žít, když jsem tohle udělal? 7 I řekl mi: Myslíš správně. Jako služebník Boží jsi měl žít v pravdě a nespojovat zlé svědomí s duchem pravdy a nezarmucovat svatého a pravého Ducha Božího. 8 Odpověděl jsem mu: „Pane, nikdy jsem těmto věcem tak bedlivě neposlouchal.“ Odpověděl: „Nyní je slyšíš. Dej si od této chvíle pozor, aby i to, co jsi dříve kvůli svému obchodu lhal, bylo tvou přítomnou pravdou ověřeno.“ 9 Neboť i to ti bude uznáno, budeš-li v budoucnu mluvit pravdu, a tak dosáhneš života. 10 A kdokoli bude poslouchat tento příkaz a činit ho a odvrátí se od veškeré lži, bude žít pro Boha. PŘÍKAZ 4 1 Dále řekl: „Přikazuji ti, abys zachovávala čistotu a nedopustila, aby se ti do srdce vmísila jakákoli myšlenka na jiné manželství nebo smilstvo, neboť taková myšlenka plodí velký hřích.“ 2 Ale pamatuj na Hospodina v každém okamžiku a nikdy nezhřešíš. Neboť kdyby se ti v srdci zrodila taková zlá myšlenka, provinil bys se velkým hříchem; a ti, kdo takové věci činí, jdou cestou smrti. 3 Proto se chraň takové myšlenky, neboť kde v srdci spravedlivého zůstává cudnost, tam by se nikdy neměla objevit zlá myšlenka. 4 Řekl jsem mu: „Pane, dovol mi, abych k vám něco promluvil.“ Požádal mě, abych pokračoval. Odpověděl jsem: „Pane, má-li věrný v Pánu manželku a přistihne ji při cizoložství, hřeší snad muž, který s ní stále žije?“ 5 A řekl mi: Dokud neví o jejím hříchu, nedopouští se žádné chyby tím, že s ní žije; ale pokud muž ví, že se jeho žena provinila, a ona nebude činit pokání ze svého hříchu, ale bude pokračovat ve svém smilstvu, a muž s ní přesto bude nadále žít, stane se vinným jejího hříchu a bude se s ní podílet na jejím cizoložství. 6 Řekl jsem mu: „Co se tedy má dělat, když žena setrvává ve svém hříchu?“ Odpověděl: „Ať ji muž propustí a ať si jde sám. Jestliže však propustí svou ženu a ožení se s jinou, také cizoloží.“ 7 A já jsem řekla: „Co když žena, která je takto propuštěna, bude činit pokání a bude ochotna se vrátit ke svému
manželovi, nebude jím přijata?“ Řekl mi: „Ano, a pokud ji její manžel nepřijme, zhřeší a dopustí se velkého provinění proti sobě; ale měl by přijmout vinici, pokud ona činí pokání; jen ne často.“ 8 Neboť pro služebníky Boží je jen jedno pokání. A proto muž, který propustí svou ženu, by si neměl brát jinou, aby mohla činit pokání. 9 Tento čin je stejný u muže i u ženy. Cizoložství se dopouštějí nejen ti, kdo poskvrňují své tělo, ale i ti, kdo si dělají modlu. Jestliže tedy žena v něčem takovém setrvává a nečiní pokání, odejdi od ní a nežij s ní, jinak se i ty staneš účastníkem jejího hříchu. 10 Proto je však přikázáno, aby muž i žena zůstali svobodní, aby takoví lidé mohli činit pokání. 11 Ani tímto nedávám žádnou příležitost k činění těchto věcí, ale spíše aby ten, kdo provinil se, už neprovinil. 12 Ale za jejich dřívější hříchy dá lék Bůh, který má moc uzdravovat, neboť má moc nad vším. 13 Znovu jsem se ho zeptal: „Jelikož Pán uznal mě za hodného, abys se mnou neustále přebýval, promluv ke mně několik slov, protože ničemu nerozumím a mé srdce je zatvrzelé mým předchozím rozhovorem; a otevři mi rozum, protože jsem velmi tupý a nechápu vůbec nic.“ 14 On mi odpověděl: „Jsem služebníkem pokání a dávám rozum všem, kdo činí pokání. Nezdá se ti, že je to velmi moudré činit pokání? Kdo to činí, získává velké rozumné chápání.“ 15 Neboť si je vědom toho, že zhřešil a jednal bezbožně v očích Hospodinových, a v sobě si pamatuje, že se provinil, a činí pokání a nečiní více bezbožně, ale činí to, co je dobré, a pokořuje svou duši a trpí ji, protože se provinil. Vidíte tedy, že pokání je velká moudrost. 16 A já jsem mu řekl: „Proto, pane, pečlivě zkoumám všechno, protože jsem hříšník, abych věděl, co musím činit, abych žil, neboť mých hříchů je mnoho.“ 17 I řekl mi: Budeš žít, budeš-li zachovávat tato má přikázání. A každý, kdo bude tato přikázání poslouchat a plnit, bude žít pro Boha. 18 ¶ Řekl jsem mu: „Slyšel jsem od jistých učitelů, že není jiného pokání než křest, když sestoupíme do vody a přijmeme odpuštění hříchů svých, a že potom už nesmíme hřešit, ale žít v čistotě.“ 19 A řekl mi: „Byl jsi správně informován. Nicméně, jelikož nyní pilně zkoumáš všechno, i toto ti ukážu, ale ne tak, abys dal příležitost k hřešení ani těm, kteří uvěří později, ani těm, kteří již uvěřili v Pána.“ 20 Neboť ani ti, kdo nově uvěřili, ani ti, kdo uvěří později, nemají pokání z hříchů, ale jen odpuštění. 21 Ale těm, kteří byli povoláni k víře a protože upadli do jakéhokoli těžkého hříchu, Pán určil pokání, protože Bůh zná myšlenky všech lidských srdcí a jejich slabosti a rozmanitou zlovolnost ďábla, který neustále něco vymýšlí proti služebníkům Božím a zlomyslně jim klade pasti. 22 Proto se náš milosrdný Pán slitoval se svým stvořením a určil toto pokání a dal mi jeho moc. A proto ti pravím, že pokud bude někdo po tomto velkém a svatém povolání pokoušen ďáblem a hřešit, má jedno pokání. Ale pokud bude často hřešit a činit pokání, takovému to neprospěje; neboť sotva bude žít pro Boha. 23 A já jsem řekl: „Pane, jsem opět navrátil život, protože jsem tak pilně naslouchal těmto příkazům. Vím totiž, že
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
pokud od té doby nepřidám k svým hříchům žádné další, budu spasen.“ 24 A řekl: „Budeš spasen, a také všichni ostatní, kdož budou zachovávat tato přikázání.“ 25 A znovu jsem mu řekl: „Pane, když mě trpělivě slyšíš, pověz mi ještě jednu věc.“ Řekl mi, „co to je.“ 26 Řekl jsem: „Zemře-li manžel nebo žena a ten, kdo zůstane, se znovu ožení, hřeší tím? Kdo se ožení, říká, že nehřeší. Zůstane-li však svobodný, získá si tím před Hospodinem velkou slávu.“ 27 Zachovej si tedy svou cudnost a skromnost a budeš žít pro Boha. Od nynějška zachovávej to, co ti říkám a přikazuji ti zachovávat od chvíle, kdy jsem ti byl vydán a budu bydlet v tvém domě. 28 Tak budou odpuštěny tvé dřívější hříchy, budeš-li zachovávat tato má přikázání. A podobným způsobem budou odpuštěny všem ostatním, kteří budou zachovávat tato má přikázání. PŘÍKAZ 5 1 „Buď trpělivý,“ říká, „a shovívavý,“ tak budeš vládnout nad všemi zlými skutky a naplníš veškerou spravedlnost. 2 Neboť budeš-li trpělivý, Duch svatý, který v tobě přebývá, bude čistý a nebude zatemněn žádným zlým duchem, ale plný radosti se rozmnoží a bude hodovat v těle, v němž přebývá, a bude sloužit Pánu s radostí a v velkém pokoji. 3 Jestliže tě však přepadne hněv, Duch svatý, který je v tobě, se ihned narovná a bude se snažit od tebe odejít. 4 Dusí ho zlý duch a nemůže sloužit Pánu, jak by chtěl, protože ho zarmoucuje hněv. Když tedy oba tito duchové přebývají pohromadě, je to pro člověka zhoubné. 5 Jako kdyby někdo vzal trochu pelyňku a dal ho do nádoby s medem, veškerý med by se zkazil; a velké množství medu se zkazí velmi malým množstvím pelyňku a ztratí medovou sladkost a již není přijatelný pro svého Pána, protože veškerý med zhořkne a ztratí svou užitečnost. 6 Není-li do medu přidán pelyněk, je sladký a prospěšný svému Pánu. Strpení je sladší než med a prospěšné Hospodinu, který v něm přebývá. 7 Hněv je však neužitečný. Je-li tedy hněv smíchán se shovívavostí, duše je sklíčená a její modlitba není u Boha užitečná. 8 Řekl jsem mu: „Pane, chci poznat hříšnost hněvu, abych se jí mohl zdržet.“ On mi řekl: „Poznáš ji, a pokud se jí nebudeš zdržovat, ztratíš svou naději i s celým svým domem. Proto odejdi od ní.“ 9 Neboť já, posel spravedlnosti, jsem s tebou; a všichni, kdož se od ní odchýlí, ti, kdož budou činit pokání celým svým srdcem, budou žít pro Boha; a já budu s nimi a budu je všechny střežit. 10 Neboť všichni, kdo činili pokání, byli ospravedlněni nejsvětějším poslem, který je služebníkem spásy. 11 A nyní, praví, slyšte zlovolnost hněvu; jak je zlá a škodlivá a jak ničí služebníky Boží; neboť nemůže ublížit těm, kteří jsou plní víry, protože s nimi je moc Boží; ale ničí pochybující a ty, kteří víry postrádají. 12 Neboť kdykoli takové lidi spatří, vrhá se jim do srdce; a tak muž nebo žena zahořkne pro nic za nic, pro věci života, pro obživu, pro marné slovo, pokud by se mu náhodou
stalo; nebo kvůli nějakému příteli, pro dluh nebo pro cokoli jiného podobného zbytečného. 13 Neboť tyto věci jsou pro Boží služebníky pošetilé, zbytečné a marné. Ale klid je silný a mocný, má velkou moc a trpí ve velkém rozlehlém prostoru, je veselý, raduje se z pokoje a oslavuje Boha v každé době s tichostí. 14 A tato trpělivost přebývá u těch, kdo jsou plní víry. Hněv je však pošetilý, lehký a prázdný. Z pošetilosti se plodí hořkost, z hořkosti hněv, z hněvu zuřivost. A tato zuřivost pramenící z tolika zlých principů páchá velký a nevyléčitelný hřích. 15 Neboť když jsou všechny tyto věci v tomtéž člověku, v němž přebývá Duch svatý, nádoba je nemůže pojmout, ale přetéká. A protože Duch, jsa něžný, nemůže zůstat se zlým, odchází a přebývá s tichým. 16 Když tedy opustí člověka, v němž přebývalo, ztrácí ten člověk Ducha svatého a je pak naplněn zlými duchy a zaslepen zlými myšlenkami. Tak se to děje všem rozzlobeným lidem. 17 Proto se odvrať od hněvu, obleč si mírnost a vzdoruj hněvu, abys byl u Boha shledán skromným a cudným. Dávej si tedy pozor, abys toto přikázání nezanedbával. 18 Neboť budeš-li poslouchat tento příkaz, budeš schopen zachovávat i ostatní přikázání, která ti přikazuji. 19 Proto se nyní posiluj v těchto přikázáních, abys mohl žít pro Boha. A kdokoli bude tato přikázání zachovávat, bude žít pro Boha. PŘÍKAZ 6 1 „Přikázal jsem ti,“ řekl, „v prvních svých přikázáních, abys zachovával víru, bázeň a pokání.“ „Ano, pane,“ řekl jsem. 2 Pokračoval: Nyní ti však ukážu ctnosti těchto přikázání, abys poznal jejich účinky; jak jsou předepsána spravedlivým i nespravedlivým. 3 Věř tedy spravedlivým, ale nevěř bezbožným. Spravedlnost se drží cesty přímé, ale bezbožnost cesty zlé. 4 Proto se drž správné cesty a opusť to, co je zlé. Neboť zlá cesta nemá dobrý konec, ale má mnoho překážek, je drsná a plná trní a vede k zatracení a škodí všem, kdo po ní chodí. 5 Ale ti, kdo jdou správnou cestou, chodí rovně a bez úhony, protože není drsná ani trnitá. 6 Vidíš tedy, jak je nejlepší jít touto cestou. Půjdeš tedy, praví, a všichni ostatní, kdož věří v Boha celým svým srdcem, jí projdou. 7 A nyní, praví, nejprve pochopte, co patří k víře. S člověkem jsou dva andělé, jeden spravedlivý, druhý nepravý. 8 Řekl jsem mu: „Pane, jak poznám, že s člověkem jsou dva takoví andělé?“ Řekl: „Slyš a pochop.“ 9 Anděl spravedlnosti je mírný a skromný, laskavý a tichý. Jakmile se tedy dostane do tvého srdce, ihned s tebou mluví o spravedlnosti, skromnosti, cudnosti, štědrosti, odpuštění, lásce k bližnímu a zbožnosti. 10 Až ti všechny tyto věci vstoupí do srdce, věz, že anděl spravedlnosti je s tebou. Proto naslouchej tomuto andělu a jeho skutkům. 11 Poznej také skutky anděla nepravosti. Je především hořký, hněvivý a pošetilý a jeho skutky jsou zhoubné a ničí služebníky Boží. Až se tedy tyto věci dostanou do tvého srdce, poznáš podle jeho skutků, že je to anděl nepravosti.
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
12 Řekl jsem mu: „Pane, jak mám těmto věcem rozumět?“ „Slyš,“ říká, „a pochop.“ „Když tě přepadne hněv nebo hořkost, věz, že on je v tobě.“ 13 Stejně tak, když tě přepadne touha po mnoha věcech, po nejlepších pokrmech a opilství, když tě přepadne láska k cizím věcem, pýcha, mnohomluvnost, ctižádost a podobné věci. 14 Když se tedy tyto věci objeví v tvém srdci, věz, že s tebou je anděl nepravosti. Protože znáš jeho skutky, odstup od nich všech a nevěř mu, protože jeho skutky jsou zlé a nesluší Božím služebníkům. 15 Zde máš tedy skutky obou těchto andělů. Pochop nyní a věř andělu spravedlnosti, neboť jeho poučení je dobré. 16 Neboť ať člověk nikdy není tak šťastný, přece pokud se mu v srdci objeví myšlenky na druhého anděla, ten muž nebo žena nutně hřeší. 17 Ať však člověk nebo žena nejsou nikdy tak zlí, že pokud se jim do srdce dostanou skutky anděla spravedlnosti, takový člověk nutně musí vykonat něco dobrého. 18 Vidíš tedy, jak je dobré následovat anděla spravedlnosti. Budeš-li ho tedy následovat a podřídit se jeho skutkům, budeš žít pro Boha. A kdokoli se podřídí jeho dílu, bude také žít pro Boha. PŘÍKAZ 7 1 „Boj se Boha,“ praví, „a zachovávej jeho přikázání. Budeš-li zachovávat jeho přikázání, budeš mocný ve všem a všechna tvá díla budou vynikající. Bájíc se Boha, budeš všechno dobře dělat. 2 Toto je bázeň, kterou musíš mít, abys mohl být spasen. Ale neboj se ďábla, neboť bojíš-li se Hospodina, budeš nad ním panovat, protože v něm není žádná moc. 3 Jestliže v něm není moc, není se ho třeba bát. Ale v kom je nesmírná moc, toho je třeba se bát. Každý, kdo má moc, je třeba se bát, ale ten, kdo nemá moc, je od všech v opovržení. 4 Boj se ďáblových skutků, neboť jsou zlé. Neboť bázní před Hospodinem se budeš bát a nebudeš konat ďáblových skutků, ale budeš se jich vyvarovat. 5 Je tedy dvojí bázeň: nechceš-li činit zlo, boj se Hospodina a nebudeš ho činit. Ale chceš-li činit dobro, bázeň Hospodinova je silná, veliká a slavná. 6 Proto se boj Boha a budeš žít. Kdo se ho bojí a zachovává jeho přikázání, ten má život s Hospodinem. Kdo je nezachovává, v tom není života. PŘÍKAZ 8 1 „Řekl jsem ti,“ řekl, „že existují dva druhy stvoření Páně a že existuje dvojí zdrženlivost. Některých věcí se tedy musíš zdržovat a jiných ne.“ 2 Odpověděl jsem: „Vysvětli mi, pane, čeho se mám zdržovat a čeho ne.“ „Slyš,“ řekl. „Zdržuj se zlého a nečiň ho, ale nezdržuj se dobra, ale konej ho. Neboť budeš-li se zdržovat dobra a nečiníš ho, hřešíš. Zdržuj se tedy všeho zlého a poznáš veškerou spravedlnost.“ 3 Řekl jsem: „Jakých zlých věcí se musím zdržovat?“ „Slyšte,“ řekl, „cizoložství, opilství, nevázanosti, přejídání, rozmazlování a nepoctivosti, pýchy,
podvodu, lži, pomluv, pokrytectví, vzpomínání na urážky a veškerého zlého slova.“ 4 Neboť to jsou skutky nepravosti, jichž se má služebník Boží zdržovat. Kdo se jich nedokáže zdržet, nemůže žít pro Boha. 5 „Ale slyšte,“ řekl, „co z těchto věcí plyne: neboť je mnohem více věcí, kterých se musí služebník Boží zdržovat. Krádeže a podvodu, falešného svědectví, chamtivosti, chlouby a všech podobných věcí.“ 6 Zdá se ti to být zlé, nebo ne? Vskutku, je to velmi zlé pro Boží služebníky. Proto se Boží služebník musí zdržovat všech těchto skutků. 7 Vyhýbej se jim tedy, abys žil pro Boha a byl zapsán mezi ty, kdo se jich zdržují. A tak jsem ti ukázal, čeho se máš vyvarovat. Nyní se pouč z toho, čeho se nemáš zdržovat. 8 Nezdržuj se žádných dobrých skutků, ale konej je. Slyš, řekl, jaká je ctnost těch dobrých skutků, které musíš konat, abys mohl být spasen. První ze všeho je víra; bázeň před Hospodinem; láska k bližnímu; svornost; spravedlivost; pravda; trpělivost; čistota. 9 V životě člověka není nic lepšího než tyto věci; kdo bude tyto věci zachovávat a činit ve svém životě? Slyšte dále, co bude následovat. 10 Sloužit vdovám, nepohrdat sirotky a chudými, vykupovat Boží služebníky z nouze, být pohostinní (neboť v pohostinnosti bývá někdy hojné ovoce), nebýt svárliví, ale být tiší. 11 Být pokornější než všichni ostatní; ctít staré; usilovat o spravedlnost; ctít bratrstvo; snášet urážky; být trpělivý; neodvrhovat ty, kdo odpadli od víry, ale obracet je a posilovat je; napomínat hříšníky; neutlačovat ty, kdo jsou našimi dlužníky; a všechno ostatní podobné. 12 Zdá se ti to dobré, nebo ne? Řekl jsem: „Co může být lepšího než tato slova?“ Řekl: „Žijte tedy v těchto přikázáních a neodchylujte se od nich. Budete-li zachovávat všechna tato přikázání, budete žít pro Boha. A všichni, kdo budou tato přikázání zachovávat, budou žít pro Boha.“ PŘÍKAZ 9 1 Řekl mi: Odstraň od sebe veškeré pochybnosti a na nic se neptej, když o něco žádáš Pána. Říkej si: Jak budu moci Pána o cokoli požádat a dostat to, když jsem proti němu tak těžce zhřešil? 2 Nemysli si to, ale obrať se k Hospodinu celým svým srdcem a prosi ho bez pochybností, a poznáš milosrdenství Hospodinovo, že tě neopustí, ale splní prosbu tvé duše. 3 Bůh není jako lidé, pamatuje si utrpení, která utrpěl, ale zapomíná na utrpení a má soucit se svým stvořením. 4 Proto očisť své srdce od všech neřestí tohoto světa a zachovávej přikázání, která jsem ti předtím dal od Boha; a dostaneš všechny dobré věci, o které požádáš, a nic ti nebude chybět ze všech tvých proseb, budeš-li Pána prosit bez pochybností. 5 Ale ti, kdo takoví nejsou, nedostanou nic z toho, o co žádají. Neboť ti, kdo jsou plní víry, žádají o všechno s důvěrou a přijímají od Pána, protože žádají bez pochybností. Ale ten, kdo pochybuje, sotva bude žít pro Boha, ledaže by činil pokání. 6 Proto očisť své srdce od pochybností, obleč se ve víru a důvěřuj Bohu a dostaneš vše, o co požádáš. Jestliže bys o
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
něco požádal a nedostal bys to, nepochybuj proto, že jsi ještě neobdržel prosbu své duše. 7 Možná to hned nedostaneš pro svou zkoušku, nebo pro nějaký hřích, o kterém nevíš. Ale nepřestávej prosit, a tehdy dostaneš. Jinak, když přestaneš prosit, budeš si stěžovat sám na sebe, a ne na Boha, že ti nedal, co sis přál. 8 Považte tedy toto pochybování, jak je kruté a zhoubné a jak zcela vyvrací z víry mnohé, kteří byli velmi věrní a pevní. Neboť toto pochybování je dcerou ďáblovou a velmi zle jedná s Božími služebníky. 9 Pohrdej jím tedy a budeš nad ní vládnout v každé situaci. Obleč se v pevnou a mocnou víru, neboť víra všechno slibuje a všechno zdokonaluje. Ale kdo pochybuje, neuvěří, že něco dosáhne vším, co může udělat. 10 Vidíš tedy,“ říká, „že víra přichází shůry, od Boha, a má velikou moc.“ Pochybování je však duch pozemský, vychází od ďábla a nemá žádnou sílu. 11 Zachovej si tedy ctnost víry a odvrať se od pochybností, v nichž není žádná ctnost, a budeš žít pro Boha. A všichni, kdož toto činí, budou žít pro Boha. PŘÍKAZ 10 1 Odlož od sebe veškerý smutek, neboť je sestrou pochybování a hněvu. „Jak je, pane, sestrou těchto věcí?“ řekl jsem. „Zdá se mi, že smutek, hněv a pochybování jsou od sebe velmi odlišné.“ 2 A on odpověděl: Jsi snad bez rozumu, že tomu nerozumíš? Neboť smutek je nejškodlivější ze všech duchů a nejhorší pro služebníky Boží: Ničí duchy všech lidí a trýzní Ducha svatého; a opět zachraňuje. 3 „Pane,“ řekl jsem, „jsem velmi pošetilý a těmto věcem nerozumím. Nedokážu pochopit, jak to může trýznit a přesto zachránit.“ „Slyšte,“ řekl, „a pochopte.“ „Ti, kdo nikdy nehledali pravdu ani se neptali na Boží majestátnost, ale pouze věřili, se pletou do záležitostí pohanů.“ 4 A je tu ještě jeden lživý prorok, který ničí mysl služebníků Božích; to jest těch, kteří pochybují, ne těch, kteří plně důvěřují v Pána. Tito pochybující lidé k němu přicházejí jako k božskému duchu a ptají se ho, co se s nimi stane. 5 A tento lživý prorok, nemaje v sobě moc božského Ducha, jim odpovídá podle jejich požadavků a naplňuje jejich duše zaslíbeními podle jejich přání. Avšak tento prorok je marnivý a odpovídá marnivé věci těm, kteří sami jsou marniví. 6 A na cokoli se ho ptají marniví lidé, marně jim odpovídá. Nicméně některé věci mluví pravdivě. Neboť ho ďábel naplňuje svým duchem, aby svrhl některé ze spravedlivých. 7 Kdokoli je tedy silný ve víře v Pána a oblékl se v pravdu, ti se k takovým duchům nepřipojují, ale od nich odcházejí. Ti, kdo však pochybují a často činí pokání jako pohané, se s nimi radí a hromadí si velké hříchy tím, že slouží modlám. 8 Všichni takoví se jich tedy při každé příležitosti ptají, uctívají modly a jsou pošetilí a zbavení pravdy. 9 Neboť každý duch, který je dán od Boha, nemusí být o něco žádán; ale to, že má božskou moc, mluví samo o sobě všechno, protože přichází shůry, z moci Boží. 10 Ale ten, koho se ptají, aby mluvil podle lidských žádostí a o mnoha jiných záležitostech tohoto světa, nechápe věci, které se týkají Boha. Neboť tito duchové jsou takovými záležitostmi zatemněni, zkaženi a zlomeni.
11 Jako dobré vinné révy, pokud jsou zanedbávány, jsou utlačovány plevelem a trním a nakonec jimi zahubeny, tak jsou lidé, kteří věří takovým duchům. 12 Upadají do mnoha věcí a podniků a jsou bez rozumu. Když přemýšlejí o věcech týkajících se Boha, nechápou vůbec nic. Pokud však někdy slyší něco o Pánu, jejich myšlenky se soustředí na jejich záležitosti. 13 Ale ti, kdo mají bázeň Hospodinovu a hledají pravdu o Bohu, a všechny své myšlenky obracejí k Hospodinu, chápou vše, co se jim říká, a ihned tomu rozumí, protože mají v sobě bázeň Hospodinovu. 14 Neboť kde přebývá Duch Hospodinův, tam je také mnoho rozumu. Proto se připoj k Hospodinu a pochopíš všechno. 15 Poznej nyní, ó nerozumný člověče, jak smutek znepokojuje Ducha svatého a jak zachraňuje. Když se pochybující člověk zabývá nějakou záležitostí a kvůli svým pochybnostem ji nedokončí, vstoupí do něj tento smutek a zarmoucuje Ducha svatého a činí ho smutným. 16 A zase, když se někoho zmocní hněv kvůli nějaké záležitosti, je velmi dojat; a pak zase vstoupí do srdce toho, kdo byl pohnut hněvem, a trápí se pro to, co udělal, a činí pokání, protože se dopustil špatného jednání. 17 Zdá se tedy, že tento smutek přináší spásu, protože činí pokání ze svého zlého skutku. Obojí však, totiž pochybování a smutek, jak bylo zmíněno dříve, trápí ducha: pochybování, protože jeho dílo se nezdařilo, a smutek, protože rozhněval Ducha svatého. 18 Odstraň tedy smutek od sebe a netráp Ducha svatého, který v tobě přebývá, aby neprosil Boha a neodešel od tebe. Neboť duch Páně, který je dán přebývat v těle, takový smutek nesnáší. 19 Proto se obleč veselostí, která má vždycky přízeň u Hospodina, a budeš se z ní radovat. Neboť každý veselý člověk činí dobře, má potěšení z dobrých věcí a pohrdá smutkem. 20 Ale smutný člověk vždycky jedná špatně. Zaprvé jedná špatně, protože zarmucuje Ducha svatého, který je člověku dán, jelikož je veselé povahy. A dále jedná špatně, protože se modlí k Pánu se zármutkem a nejprve mu nevděčí za dřívější milosrdenství a nedostává od Boha to, o co ho žádá. 21 Modlitba smutného člověka totiž nemá vždycky účinek vystoupit k Božímu oltáři. Řekl jsem mu: „Pane, proč modlitba smutného člověka nemá účinek vystoupit k Božímu oltáři? Protože,“ řekl, „že smutek zůstává v jeho srdci.“ 22 Když je tedy modlitba člověka doprovázena zármutkem, nedovolí jeho prosbám, aby v čisté podobě vystoupily k Božímu oltáři. Neboť jako víno, když je smícháno s octem, nemá svou dřívější sladkost, tak i smutek, když je smíchán s Duchem svatým, nedovolí, aby lidská modlitba zůstala stejná, jaká by byla jinak. 23 Proto se očisť od smutku, který je zlo, a budeš žít pro Boha. A všichni ostatní budou žít pro Boha, ti, kdo odloží smutek a obléknou si veselost. PŘÍKAZ 11 1 Ukázal mi muže sedící na lavicích a jednoho sedícího na židli. Řekl mi: „Vidíš, kdo sedí na lavicích? Pane,“ řekl jsem, „vidím je.“ On odpověděl: „Jsou to věřící, a ten, kdo sedí na židli, je duch pozemský.“
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
2 Neboť nevchází do shromáždění věřících, ale vyhýbá se mu. Ale připojuje se k pochybovačným a prázdným, prorokuje jim v úkrytech a skrytých místech a líbí se jim tím, že mluví podle všech tužeb jejich srdce. 3 Kdo se totiž staví do prázdných nádob, ten se nerozbije, ale jedna se hodí k druhé. Když se však dostane do společnosti spravedlivých, plných Ducha Božího, a modlí se k Hospodinu, ten člověk je vyprázdněn, protože od něj odletí duch pozemský, oněmí a nemůže nic mluvit. 4 Jako když v zásobárně uzavřete víno nebo olej a mezi ty nádoby postavíte prázdnou nádobu. Až ji pak přijdete otevřít, shledáte ji prázdnou, jako jste ji ucpali. Tak se i ti prázdní proroci, když přijdou mezi duchy spravedlivých, shledají takoví, jací přišli. 5 Řekl jsem: „Jak je tedy člověk bude moci rozeznat? Uvažuj, co budu říkat o obou druzích lidí; a jak k tobě budu mluvit, tak osvědčíš, kdo je prorok Boží, a kdo falešný prorok.“ 6 A nejprve zkoušejte člověka, který má Ducha Božího; neboť duch, který je shůry, je pokorný a tichý, odvrací se od veškeré nepravosti a od marných žádostí nynějšího světa a činí se pokornějším nade všechny lidi a neodpovídá nikomu, když je tázán, ani každému jednotlivě. Neboť Duch Boží k člověku nemluví, kdy chce, ale kdy se Bohu líbí. 7 Když tedy muž, který má Ducha Božího, vejde do církve spravedlivých, kteří mají víru Boží, a modlí se k Pánu, tehdy svatý anděl Boží naplní onoho muže požehnaným Duchem a on mluví ve shromáždění, jak je pohnut Bohem. 8 Ducha Božího poznáváme podle toho, že kdokoli mluví Duchem Božím, mluví tak, jak chce Pán. 9 Slyšte nyní o pozemském duchu, který je prázdný, pošetilý a bez ctnosti. A především člověk, o kterém se předpokládá, že má Ducha (ačkoli ho ve skutečnosti nemá), se povyšuje a touží po prvním místě, je zlý a plný slov. 10 A tráví svůj čas v rozkoši a ve všelijakých rozkoších a dostává odměnu za své věštění; pokud ji nedostane, nevěští. 11 Má snad Duch Boží přijímat odměnu a božské činy? Nesluší se to Božímu prorokovi. 12 Tak vidíte život každého z těchto proroků. Proč tedy člověka, který říká, že má Ducha svatého, ověřte jeho životem a skutky, a věřte Duchu, který pochází od Boha a má jako takový moc. Nevěřte však pozemskému a prázdnému duchu, který je od ďábla, v němž není víry ani ctnosti. 13 Slyš nyní podobenství, které ti chci říct: Vezmi kámen a hoď ho k nebi, nebo vezmi vodní chrlič a vynes ho tam nahoru a zkus, můžeš-li dosáhnout nebe. 14 „Pane,“ řekl jsem, „jak je to možné? Vždyť ani jedna z věcí, které jste zmínil, není možná.“ A on odpověděl: „Jelikož tedy tyto věci nelze vykonat, tak je i pozemský duch bez ctnosti a bez účinku.“ 15 Pochopte ještě dále moc, která přichází shůry, v tomto podobenství. Zrnka kroupy, která padají dolů, jsou nesmírně malá; a přesto, když dopadnou na hlavu člověka, jak mu způsobí bolest? 16 A opět; pomyslete na trus domu: jak malé kapky dopadající na zem vytvářejí důlek v kamenech. 17 Podobně i ty nejmenší věci, které přicházejí shůry a dopadají na zemi, mají velkou moc. Proto se připoj k tomuto duchu, který má moc, a odejdi od toho prázdného.
PŘÍKAZ 12 1 Řekl mi: „Odstraň od sebe všechny zlé žádosti a obleč se do žádostí dobrých a svatých. Neboť když si oblečeš dobrou žádost, budeš nenávidět zlo a budeš ho ovládat, jak chceš. Zlá žádost je však hrozná a těžko se zkrotí.“ 2 Je to velmi hrozné a divoké a svou divokostí pohlcuje lidi. A zvláště pokud do něj upadne služebník Boží, ledaže by byl velmi moudrý, bude jím zatracen. Neboť ničí ty, kdo nemají oděv dobré touhy a zabývají se záležitostmi tohoto světa, a vydává je na smrt. 3 „Pane,“ řekl jsem, „jaké jsou skutky zlé žádosti, které přivádějí lidi k smrti? Ukaž mi je, abych se jich mohl zbavit.“ „Slyš,“ řekl, „jakými skutky zlá žádost přivádí služebníky Boží k smrti.“ 4 Především je zlá touha toužit po ženě cizího muže nebo po manželovi cizího muže, stejně jako toužit po bohatství, množství zbytečných pokrmů, opilství a mnoha rozkoších. 5 Neboť v mnohém rozkoši je pošetilost a mnoho rozkoší je pro Boží služebníky zbytečných. Taková žádostivost je tedy zlá a zhoubná a vede Boží služebníky k smrti. Všechna taková žádostivost pochází od ďábla. 6 Kdo se tedy odvrátí od všech zlých žádostí, bude žít pro Boha, ale ti, kdo jim podléhají, zemřou navěky. Neboť tato zlá žádost je smrtelná. Proto se obleč v touhu po spravedlnosti a vyzbrojen bázní před Hospodinem se postav všem zlým žádostem. 7 Neboť tato bázeň přebývá v dobrých žádostech; a když tě spatří zlá žádostivost vyzbrojeného bázní Hospodinovou a postaví se jí na odpor, uteče od tebe daleko a neukáže se před tebou, ale bude se bát tvé zbroje. 8 A zvítězíš a budeš za to korunován; a dosáhneš té touhy, která je dobrá; a vítězství, kterého jsi dosáhl, odevzdáš Bohu a budeš mu sloužit tím, že budeš činit to, co bys sám činil. 9 Neboť budeš-li sloužit dobrým žádostem a budeš-li jim podřízen, budeš moci získat vládu nad svými zlými žádostmi; a ony ti budou podřízeny, jak budeš chtít. 10 Řekl jsem: „Pane, chtěl bych vědět, jak naplňovat dobrou touhu?“ „Slyš,“ praví, „boj se Boha a důvěřuj mu, miluj pravdu a spravedlnost a čiň dobro.“ 11 Budeš-li tyto věci činit, budeš osvědčeným služebníkem Božím a budeš mu sloužit. A všichni ostatní, kdo budou podobným způsobem sloužit dobré touze, budou žít pro Boha. 12 A když naplnil těchto dvanáct přikázání, řekl mi: „Nyní máš tato přikázání, žij podle nich; a nabádej ty, kdo je slyší, kdo činí pokání, aby si zachovali čisté pokání po všechny zbývající dny svého života.“ 13 A pilně plň tuto službu, kterou ti svěřuji, a získáš z ní velký prospěch a najdeš přízeň u všech, kdo budou činit pokání a uvěří tvým slovům. Neboť já jsem s tebou a donutím je uvěřit. 14 A já jsem mu řekl: „Pane, tato přikázání jsou velká a znamenitá a mohou potěšit srdce člověka, který je bude schopen dodržovat. Ale, pane, nemohu říci, zda je může někdo dodržovat?“ 15 On odpověděl: „Snadno budeš tato přikázání dodržovat a nebudou těžká. Pokud si však jednou dovolíš, aby ti vstoupilo do srdce, že je nikdo nemůže dodržovat, nesplníš je.“
Druhá kniha Pastýře Herma - Přikázání
16 Nyní ti však pravím, že nebudeš-li těchto přikázání dodržovat, ale budeš-li je zanedbávat, nebudeš spasen ty ani tvé děti ani tvůj dům, protože jsi usoudil, že je člověk nemůže dodržovat. 17 Mluvil mi to velmi rozzlobeně, takže mě velmi vyděsil. Změnil také svůj výraz, takže žádný z matek nemohl snést jeho hněv. 18 Když mě viděl znepokojeného a zmateného, začal mluvit umírněněji a veseleji: „Ó, pošetilý a nechápavý!“ 19 Nestálí, neznajíc velebnost Boha, jak je veliký a podivuhodný; stvořil svět pro člověka a podrobil mu každé stvoření a dal mu veškerou moc, aby mohl plnit všechna tato přikázání. 20 Řekl, že všechna tato přikázání může splnit ten, kdo má Hospodina v srdci. Ale ti, kdo mají Hospodina jen v ústech, ale jejich srdce je zatvrzelé a jsou daleko od Hospodina, pro takové jsou tato přikázání těžká a nesnadná. 21 Vložte tedy, vy, kteří jste prázdní a lehkí ve víře, Pána, svého Boha, do svých srdcí a pochopíte, že nic není snadnějšího než tato přikázání, ani příjemnějšího, ani mírnějšího a svatějšího. 22 Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu, a opusťte ďábla a jeho rozkoše, neboť jsou zlé, hořké a nečisté. A nebojte se ďábla, neboť nad vámi nemá žádnou moc. 23 Neboť já jsem s vámi, posel pokání, který má nad ním vládu. Ďábel sice děsí lidi, ale jeho strach je marný. Nebojte se ho, a uteče od vás. 24 Řekl jsem mu: „Pane, slyš, co k tobě chci říct.“ Odpověděl: „Řekni: Člověk sice přeje zachovávat Boží přikázání, ale nikdo se k Bohu nemodlí, aby mohl jeho přikázání zachovávat.“ 25 Ďábel je však tvrdý a svou mocí vládne nad Božími služebníky. A řekl, že nemůže vládnout nad Božími služebníky, kteří v něj důvěřují celým svým srdcem. 26 Ďábel se může snažit, ale nemůže je přemoci. 27 Neboť budete-li se mu vzepřít, od vás se zmatkem uteče. Ale ti, kdo nejsou plní víry, bojí se ďábla, jako by měl nějakou velikou moc. Ďábel zkouší Boží služebníky, a pokud je shledá prázdnými, zahubí je. 28 Neboť jako člověk, když naplní nádoby dobrým vínem a mezi ně postaví několik nádob napůl plných a přijde je ochutnat, nezkouší ty plné, protože ví, že jsou dobré; ale ochutnává ty, které jsou napůl plné, aby nezkysly (neboť nádoby napůl plné brzy zkysnou a ztratí chuť vína), tak i ďábel přichází k Božím služebníkům, aby je zkoušel. 29 Ti, kdo jsou plní víry, se mu statečně staví na odpor a on od nich odchází, protože nenachází místo, kudy by k nim vešel. Pak jde k těm, kdo nejsou plní víry, a protože má místo, kudy by vešel, vchází k nim a dělá s nimi, co chce, a oni se stávají jeho služebníky. 30 Ale já, posel pokání, vám pravím, nebojte se ďábla, neboť jsem k vám poslán, abych mohl být s vámi tolik, kolik jich bude činiti pokání celým svým srdcem, a abych vás mohl utvrdit ve víře. 31 Věřte tedy vy, kteří jste pro své přestoupení zapomněli na Boha a na svou vlastní spásu a přidali k hříchům své životy, které jste si velmi ztížili. 32 Že pokud se obrátíte k Pánu celým svým srdcem a budete mu sloužit podle jeho vůle, uzdraví vás z vašich dřívějších hříchů a budete mít vládu nad všemi skutky ďáblovými.
33 Nebojte se tedy ani nejmenší jeho hrozby, neboť je bezmocná, jako nervy mrtvého. Poslouchejte mě a bojte se Hospodina všemohoucího, který je schopen vás zachránit i zahubit, a zachovávejte jeho přikázání, abyste žili pro Boha. 34 A já jsem mu řekl: Pane, nyní jsem potvrzen ve všech přikázáních Páně, dokud jsi se mnou, a vím, že zlomíš veškerou moc ďábla. 35 A i my ho přemůžeme, budeme-li s pomocí Páně schopni zachovávat tato přikázání, která jsi nám dal. 36 Řekl: „Zachováš je, očistíš-li své srdce před Hospodinem.“ A také všichni budou ochraňovat ty, kdo očistili svá srdce od marnivých tužeb tohoto světa a budou žít pro Boha.