Protevangelion KAPITOLA 1 1 V dějinách dvanácti izraelských kmenů, jak čteme, byl jistý člověk jménem Joachim, který byl velmi bohatý a přinesl Pánu Bohu dvojnásobné oběti a učinil toto rozhodnutí: Můj majetek bude ku prospěchu celého lidu. , a abych nalezl milost od Pána Boha na odpuštění mých hříchů. 2 Ale při jedné velké slavnosti Hospodinově, když synové Izraele přinášeli své dary a své dary obětoval i Joachim, postavil se proti němu velekněz Ruben a řekl, že ti není dovoleno přinášet své dary, protože jsi to neudělal. zplodil nějaký problém v Izraeli. 3 Na to se Joachim velmi znepokojil a odešel, aby se podíval do matrik dvanácti kmenů, aby zjistil, zda je jediným člověkem, který nezplodil žádné potomstvo. 4 Ale na dotaz zjistil, že všichni spravedliví vzbudili v Izraeli semeno: 5 Potom si vzpomněl na patriarchu Abrahama: Jak mu Bůh na konci jeho života dal jeho syna Izáka; z čehož byl nesmírně sklíčený a jeho žena ho neviděla: 6 Ale odešel na poušť, postavil si tam stan, postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí a řekl si: 7 Nepůjdu jíst ani pít, dokud na mě Hospodin, můj Bůh, nespatří, ale modlitba bude mým pokrmem a nápojem. KAPITOLA 2 1 Mezitím byla jeho žena Anna sklíčená a zmatená z dvojího důvodu a řekla, že budu truchlit jak pro své vdovství, tak pro svou neplodnost. 2 Potom se přiblížil velký svátek Hospodinův a její děvka Judita řekla: Dokud budeš takto trápit svou duši? Nyní nadešel svátek Páně, kdy nikomu není dovoleno truchlit. 3 Vezmi si tedy tuto kápi, kterou dal ten, kdo takové věci vyrábí, neboť se nehodí, abych ji nosil já, který jsem služebník, ale dobře se hodí k člověku tvého většího charakteru. 4 Ale Anna odpověděla: Odejdi ode mne, na takové věci nejsem zvyklá; kromě toho mě Pán velmi ponížil. 5 Obávám se, že ti to dal nějaký špatný člověk, a ty jsi mě přišel pošpinit mým hříchem. 6 Judita, její děvka, odpověděla: Co zlého bych ti přála, když mě nebudeš poslouchat? 7 Nemohu ti přát větší kletbu, než pod kterou jsi, když Bůh zavřel tvé lůno, abys nebyla matkou v Izraeli. 8 To se Anna velmi znepokojila, a oblečena ve svatebním rouchu, šla se kolem třetí hodiny odpoledne projít do své zahrady. 9 A uviděla vavřín, posadila se pod něj a modlila se k Pánu: 10 Bože mých otců, požehnej mi a považuj mou modlitbu, jako jsi požehnal lůnu Sáře a dal jsi jí syna Izáka.
KAPITOLA 3 1 A když se dívala k nebi, spatřila ve vavřínu vrabčí hnízdo, 2 A truchlivě v sobě řekla: Běda mně, kdo mne zplodil? a jaké lůno mi porodilo, že jsem byl takto proklet před syny Izraele, a aby mi v chrámu Boha mého haněli a posmívali se mi: Běda mi, čemu se mohu přirovnat? 3 Nejsem srovnatelný se samotnou zvěří zemskou, neboť i zvěř zemská před tebou plodí, Hospodine! Wo jsem já, k čemu se dá přirovnat? 4 Nejsem srovnatelný s divokými zvířaty, neboť i hrubá zvířata jsou před tebou plodná, Hospodine! To jsem já, s čím jsem srovnatelný? 5 Nemohu se srovnávat s těmito vodami, neboť i vody jsou před tebou plodné, Hospodine! Wo jsem já, k čemu se dá přirovnat? 6 Nejsem srovnatelný s mořskými vlnami; neboť tyto, ať jsou v klidu nebo v pohybu, s rybami, které jsou v nich, chval tě, Pane! Wo jsem já, k čemu se dá přirovnat? 7 Nejsem srovnatelný se samotnou zemí, neboť země plodí své plody a chválí tě, Hospodine! KAPITOLA 4 1 Tu stál u ní anděl Páně a řekl: Anno, Anno, Hospodin vyslyšel tvou modlitbu. počneš a porodíš a o tvém potomstvu se bude mluvit po celém světě. 2 Anna odpověděla: Jakože žije Hospodin, můj Bůh, cokoli zplodím, ať muže nebo ženu, zasvětím to Hospodinu, svému Bohu, a bude mu sloužit ve svatých věcech po celý svůj život. 3 A hle, objevili se dva andělé a řekli jí: Hle, přichází tvůj manžel Joachim se svými pastýři. 4 Neboť anděl Páně také sestoupil k němu a řekl: Pán Bůh vyslyšel modlitbu tvou, pospěš si a jdi odtud, nebo aj, Anna manželka tvá počne. 5 Joachim sestoupil a zavolal své pastýře a řekl: Přiveďte mi sem deset beránků bez poskvrny a vady, a budou pro Hospodina, mého Boha. 6 A přiveďte mi dvanáct telat bez vady, a dvanáct telat bude pro kněze a starší. 7 Přiveďte mi také sto kozlů, a těch sto koz bude pro celý lid. 8 Joachim sestoupil s pastýři a Anna stála u brány a viděla přicházet Joachima s pastýři. 9 Přiběhla, pověsila se mu kolem krku a řekla: Nyní vím, že mi Hospodin velmi požehnal. 10 Neboť vizte, já, který jsem byl vdovou, již nejsem vdovou, a já, který jsem byl neplodný, otěhotním. KAPITOLA 5 1Joachim zůstal prvního dne ve svém domě, ale nazítří přinesl své oběti a řekl: 2 Je-li mi Pán slitovný, nechť je to patrné z talíře na čele kněze. 3 A podíval se na talíř, který kněz nosil, a viděl to, a hle, hřích se v něm nenašel.
4 I řekl Joachim: Nyní vím, že je mi Hospodin milostivý a sňal všechny mé hříchy. 5 A sešel z Hospodinova chrámu ospravedlněn a šel do svého domu. 6 A když se Anně naplnilo devět měsíců, porodila a řekla porodní bábě: Co jsem to porodila? 7 A ona jí to řekla, dívka. 8 Tedy řekla Anna: Pán dnes povýšil duši mou; a položila ji do postele. 9 A když se naplnily dny jejího očišťování, kojila dítě a nazvala jeho jméno Marie. KAPITOLA 6 1 A dítě každým dnem sílilo, takže když mu bylo devět měsíců, matka ho položila na zem, aby zkusila, jestli vydrží; a když ušla devět kroků, přišla znovu do matčina klína. 2 Tu ji chytila matka a řekla: Živť jest Hospodin Bůh můj, nebudeš choditi více po této zemi, dokud tě neuvedu do chrámu Hospodinova. 3 Proto učinila ze své komnaty svaté místo a nedovolila ničemu neobvyklému nebo nečistému, aby se k ní přiblížilo, ale pozvala některé neposkvrněné dcery Izraele a ty ji odtáhly stranou. 4 Když bylo dítěti rok, uspořádal Joachim velkou hostinu a pozval kněze, zákoníky, starší a všechen izraelský lid. 5 Potom Joachim obětoval tu dívku předním kněžím a oni jí požehnali, řkouce: Bůh otců našich žehnej této dívce a dej jí jméno slavné a trvalé po všechna pokolení. A všechen lid odpověděl: Budiž, Amen. 6 Potom ji Joachim podruhé obětoval kněžím a oni ji požehnali, řkouce: Ó nejvyšší Bože, hleď na tuto dívku a požehnej jí věčným požehnáním. 7 Na to ji matka vzala, dala jí prso a zpívala Hospodinu tuto píseň. 8 Zazpívám Hospodinu, svému Bohu, píseň novou, neboť mne navštívil a odňal ode mne potupu mých nepřátel a dal mi ovoce své spravedlnosti, aby to nyní bylo řečeno synům Rubenovým. , že Anna dává sát. 9 Potom uložila dítě do pokoje, který vysvětila, a vyšla ven a sloužila jim. 10 A když hostina skončila, odešli, radujíce se a chválíce Boha Izraele. KAPITOLA 7 1 Dívka však vyrostla, a když jí byly dva roky, řekl Joachim Anně: Zaveďme ji do Hospodinova chrámu, abychom splnili svůj slib, který jsme slíbili Pánu Bohu, aby nebyl zlobí se na nás a naše nabídka bude nepřijatelná. 2 Anna však řekla: Počkejme třetí rok, aby se neztratila s otcem. I řekl Joachim: Počkejme tedy. 3 A když byly dítěti tři roky, řekl Joachim: Pozvěme dcery Hebrejské, které jsou neposkvrněné, a ať vezmou každá lampu a rozsvítí je, aby se dítě nevrátilo, a její mysl se obrací proti chrámu Páně.
4 A tak činili, dokud nevstoupili do chrámu Páně. A velekněz ji přijal, požehnal jí a řekl: Maria, Pán Bůh velebí tvé jméno po všechna pokolení a až do konce věků při tobě ukáže Hospodin synům Izraele své vykoupení, 5 A postavil ji na třetí stupeň oltáře, a Hospodin jí dal milost a ona tančila nohama a celý dům Izraele ji miloval. KAPITOLA 8 1 Její rodiče odcházeli plni úžasu a chválili Boha, protože se dívka k nim nevrátila. 2 Maria však zůstala v chrámu jako holubice tam vychovaná a přijímala pokrm z ruky anděla. 3 A když jí bylo dvanáct let, sešli se kněží ve sněmu a řekli: Aj, Marie je dvanáct let; co s ní uděláme, abychom se neposkvrnili svatyně Hospodina, našeho Boha? 4 Potom kněží odpověděli veleknězi Zachariášovi: Stojíš u oltáře Páně a vejdeš do svatyně a prosíš o ni, a učiň, cokoli ti Hospodin zjeví. 5 Tu velekněz vešel do svatyně svatých a vzal s sebou pancíř soudu. 1 modlil se za ni; 6 A hle, anděl Páně přišel k němu a řekl: Zachariáši, Zachariáši, jděte a svolejte všechny vdovy z lidu, a ať každý z nich přinese svou hůl a ten, jehož prostřednictvím Pán ukáže znamením bude manžel Marie. 7 A křiklouni vyšli po celém Judsku a zazněla polnice Hospodinova a všechen lid běžel a scházel se. 8 Josef také odhodil válečnou sekeru a vyšel jim vstříc; a když se setkali, šli k veleknězi a vzali každý svou hůl. 9 Když velekněz přijal jejich hole, vešel do chrámu, aby se modlil; 10 A když dokončil svou modlitbu, vzal pruty, vyšel a rozdával je, a žádný zázrak se jich nestal. 11 Poslední hůl vzal Josef a hle, holubice vystoupila z hůlky a vletěla na hlavu Josefa. 12 A velekněz řekl: Josefe, ty jsi vyvolený, abys vzal Pannu Páně, abys mu ji zachoval. 13 Ale Josef odmítl, řka: Jsem starý muž a mám děti, ale ona je mladá, a bojím se, abych nevypadal v Izraeli směšně. 14 Velekněz odpověděl: Josefe, boj se Hospodina, svého Boha, a pamatuj, jak Bůh jednal s Dátanem, Kórachem a Abiramem, jak se země otevřela a pohltila je pro jejich odpor. 15 Nyní tedy, Josefe, boj se Boha, aby se ve tvé rodině nestalo něco podobného. 16 Josef se pak bál, vzal ji do svého domu a Josef řekl Marii: Hle, vzal jsem tě z chrámu Páně a nyní tě nechám ve svém domě; Musím si vzpomenout na své řemeslo stavitelství. Pán s tebou. KAPITOLA 9 1 A stalo se na radě kněží, řekli: Udělejme chrámu novou oponu. 2 I řekl nejvyšší kněz: Svolej ke mně sedm neposkvrněných panen z pokolení Davidova.
3 Sluhové šli a přivedli je do Hospodinova chrámu a velekněz jim řekl, losujte přede mnou nyní, kdo z vás upředne zlatou nit, kdo modrou, kdo šarlatovou, kdo kment , a kdo pravý fialový. 4 Tehdy poznal velekněz Marii, že byla z pokolení Davidova; a zavolal ji a pravý purpur padl na její los, aby se předal, a odešla do svého domu. 5 Ale od té doby velekněz Zachariáš oněměl a Samuel byl umístěn ve svém pokoji, dokud Zachariáš znovu nepromluvil. 6 Marie však vzala pravý purpur a předala jej. 7 Vzala hrnec a odešla načerpat vodu a uslyšela hlas, který jí řekl: „Buď zdráva, milosti plná, 1 Pán s tebou; ty jsi požehnaná mezi ženami. 8 A rozhlédla se napravo a nalevo (aby viděla), odkud ten hlas přišel, a pak s třesením vešla do svého domu, položila nádobu na vodu, vzala purpur a posadila se na své místo, aby ho pracovala. . 9 A hle, anděl Páně stál u ní a řekl: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha; 10 Když to slyšela, uvažovala sama se sebou, co takový pozdrav znamená. 11 Anděl jí řekl: Pán s tebou a počneš. 12 Na to ona odpověděla: Cože! Mám počít z živého Boha a porodit jako všechny ostatní ženy? 13 Ale anděl odpověděl: Ne tak, Maria, ale Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; 14 Proto to, co se z tebe narodí, bude svaté a bude nazváno Syn Boha Živého a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. 15 A hle, tvá sestřenice Alžběta, také ona počala syna ve svém stáří. 16 Nyní je s ní, která se nazývá neplodnou, šestý měsíc; neboť u Boha není nic nemožné. 17 Maria řekla: Aj, služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova. 18 A když si ušila purpur, přinesla ho veleknězi a velekněz jí požehnal, řka: Maria, Pán Bůh povýšil tvé jméno a budeš požehnána po všechny věky světa. . 19 Marie pak plná radosti odešla ke své sestřenici Alžbětě a zaklepala na dveře. 20 Což, když Alžběta uslyšela, běžela, otevřela jí, požehnala jí a řekla: Odkud mi to je, že matka Pána mého přichází ke mně? 21 Pro hele! jakmile hlas tvého pozdravu došel k mým uším, to, co je ve mně, poskočilo a požehnalo ti. 22 Maria však nevěděla o všech těch tajemných věcech, které k ní mluvil archanděl Gabriel, pozdvihla oči k nebi a řekla: Pane! Co jsem já, že mě mají blahoslavit všechna pokolení země? 23 Ale každý den viděla, že roste, a bála se, odešla domů a skryla se před syny Izraelskými. a bylo mu čtrnáct let, když se to všechno stalo. KAPITOLA 10 1 Když přišel její šestý měsíc, Josef se vrátil ze svého cizineckého stavení domů, což bylo jeho řemeslo, a vstoupil do domu a shledal Pannu velkou:
2 Potom udeřil na tvář svou a řekl: Jakou tváří mohu vzhlížeti k Hospodinu Bohu svému? nebo co mám říci o této mladé ženě? 3 Přijal jsem ji Pannu z chrámu Hospodina, svého Boha, a nezachoval jsem ji! 4 Kdo mě tak oklamal? Kdo spáchal toto zlo v mém domě a svedl ode mne Pannu, poskvrnil ji? 5 Není ve mně přesně dovršena historie Adama? 6 V okamžiku své slávy totiž přišel had, našel Evu samotnou a svedl ji. 7 Stejným způsobem se to stalo i mně. 8 Josef pak vstal ze země, zavolal ji a řekl: Ó ty, která jsi tak oblíbila Bohu, proč jsi to udělala? 9 Proč jsi tak ponížil svou duši, která se vzdělávala ve svatyni svatých a přijala svůj pokrm z ruky andělů? 10 Ona však se záplavou slz odpověděla: Jsem nevinná a nikoho jsem neznala. 11 Josef řekl: Jak se stalo, že jsi těhotná? 12 Maria odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh můj, nevím čím. 13 Tu se Josef velmi bál a odešel od ní, uvažoval, co by s ní měl udělat; a takto uvažoval sám se sebou: 14 Zatajím-li její zločin, budu shledán vinným podle zákona Páně; 15 A jestliže ji objevím synům Izraele, obávám se, aby nebyla těhotná od anděla, bylo by mi zjištěno, že zradím život nevinného člověka. 16 Co tedy mám dělat? Soukromě ji propustím. 17 Potom na něj přišla noc, když hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: 18 Nebojte se vzít si tu mladou ženu, neboť to, co je v ní, je z Ducha Svatého; . 19 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. 20 Potom Josef vstal ze spánku a oslavil Boha Izraele, který mu prokázal takovou přízeň a zachoval Pannu. KAPITOLA 11 1 Tu přišel písař Annáš a řekl Josefovi: Proč jsme tě neviděli od tvého návratu? 2 Josef odpověděl: "Protože jsem byl unaven cestou své, a odpočinul jsem prvního dne." 3 Annáš se však otočil a spatřil Pannu velkou s dítětem. 4 Odešel ke knězi a řekl mu: Josef, v něhož jsi tolik důvěřoval, se provinil známým zločinem tím, že poskvrnil Pannu, kterou přijal z chrámu Páně, a soukromě se oženil. ji, aniž by to odhalil dětem Izraele. 5 I řekl kněz: Učinil to Josef? 6 Annáš odpověděl: "Pošleš-li někoho ze svých služebníků, zjistíš, že je těhotná." 7 Sluhové šli a našli to, jak řekl. 8 Na to byli ona i Josef přivedeni k soudu a kněz jí řekl: Maria, co jsi to udělala? 9 Proč jsi ponížil svou duši a zapomněl jsi na svého Boha, když jsi byl vychován ve svatyni svatých a přijal jsi pokrm z rukou andělů a slyšel jsi jejich písně? 10 Proč jsi to udělal?
11 K čemuž se záplavou slz odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh můj, v očích jeho jsem nevinná, neboť nikoho neznám. 12 I řekl kněz Josefovi: Proč jsi to udělal? 13 Josef odpověděl: Živť jest Hospodin Bůh můj, nestaral jsem se o ni. 14 Ale kněz řekl: Nelhejte, ale hlásejte pravdu; soukromě jsi se s ní oženil, a nezjevil jsi to synům Izraele, a pokořil ses pod mocnou ruku Boží, aby bylo požehnáno tvé semeno. 15 A Josef mlčel. 16 Kněz pak řekl Josefovi: Musíš vrátit do chrámu Páně Panny, kterou jsi odtud vzal. 17 On však hořce zaplakal a kněz dodal: "Dám vám oběma pít vodu Páně, 1 která je ke zkoušce, a tak bude před vámi odhalena vaše nepravost." 18 Potom kněz vzal vodu, napil Josefa a poslal ho na horu. 19 Vrátil se v pořádku a všichni se divili, že jeho vina nebyla odhalena. 20 Kněz tedy řekl: Poněvadž Hospodin nezjevil vaše hříchy, neodsuzuji vás. 21 Poslal je tedy pryč. 22 Josef tedy vzal Marii a šel do svého domu, radoval se a chválil Boha Izraele. KAPITOLA 12 1 A stalo se, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byli zdaněni všichni Židé, kteří byli z Betléma v Judsku: 2 I řekl Josef: Já se postarám, aby mé děti byly zdaněny, ale co mám dělat s touto mladou ženou? 3 Stydím se za to, aby byla zdaněna jako má žena; a pokud ji pokládám za svou dceru, celý Izrael ví, že to není moje dcera. 4 Až přijde čas Pánova ustanovení, ať učiní, jak uzná za dobré. 5 Osedlal osla a posadil ji na ni, Josef a Šimon ji následovali a dorazili do Betléma na tři míle. 6 Tu se Josef otočil, uviděl Marii zarmoucenou a řekl si v sobě: Možná trpí tím, co je v ní. 7 Když se však znovu otočil, uviděl ji, jak se směje, a řekl jí: 8 Maria, jak se to stane, že někdy vidím smutek a někdy smích a radost v tvé tváři? 9 Marie mu odpověděla: "Vidím dva lidi svýma očima, jeden pláče a truchlí, druhý se směje a raduje." 10 A šel znovu přes cestu a Maria řekla Josefovi: Sejmi mě z osla, neboť to, co je ve mně, tlačí, aby vyšlo. 11 Ale Josef odpověděl: Kam tě vezmu? neboť tím místem je poušť. 12 Marie pak znovu řekla Josefovi, vezmi mě dolů, neboť to, co je ve mně, mě mocně tlačí. 13 A Josef ji sundal. 14 Nalezl tam jeskyni a pustil ji do ní. KAPITOLA 13 1 Josef ji i své syny nechal v jeskyni a vyšel hledat hebrejskou porodní bábu do vesnice Betléma.
2 Ale když jsem šel, řekl Josef, podíval jsem se do vzduchu a viděl jsem užaslá oblaka a vzdušné ptactvo, jak se zastavilo uprostřed svého letu. 3 A podíval jsem se dolů k zemi a viděl jsem prostřený stůl a kolem něj sedí pracující lidé, ale jejich ruce byly na stole a nehýbali se, aby jedli. 4 Ti, kteří měli maso v ústech, nejedli. 5 Ti, kdo zvedli ruce k hlavě, je nestáhli zpět: 6 A ti, kteříž je zvedli k ústům svým, nic nevložili; 7 Ale všechny jejich tváře byly upřeny vzhůru. 8 A viděl jsem, jak se ovce rozprchly, a přesto ovce stály. 9 Pastýř zvedl ruku, aby je bil, a jeho ruka pokračovala vzhůru. 10 A podíval jsem se na řeku a viděl jsem kůzlata s ústy blízko vody a dotýkající se jí, ale nepili. KAPITOLA 14 1 Tu jsem spatřil ženu, jak sestupuje z hor, a řekla mi: Kam jdeš, člověče? 2 Řekl jsem jí: Jdu se zeptat na hebrejskou porodní bábu. 3 Odpověděla mi: Kde je ta žena, která má porodit? 4 Odpověděl jsem: V jeskyni a zasnoubena je mi. 5 I řekla porodní bába: Není to žena tvá? 6 Josef odpověděl: "To je Maria, která byla vychována ve svatyni svatých, v domě Páně, a připadla mému údělu a není mou ženou, ale počala z Ducha svatého." 7 Porodní bába řekla: Je to pravda? 8 Odpověděl: Pojďte a uvidíte. 9 Porodní bába šla s ním a stála v jeskyni. 10 Tu jeskyni zastínil jasný mrak a porodní bába řekla: Dnes je má duše zvelebena, neboť mé oči viděly překvapivé věci a spasení je zrozeno Izraeli. 11 Oblak se však náhle stal v jeskyni velkým světlem, takže to jejich oči nemohly snést. 12 Světlo však postupně ubývalo, až se objevilo nemluvně a sálo prso své matky Marie. 13 Tu porodní bába zvolala a řekla: Jak je to slavný den, kdy mé oči viděly tento neobyčejný pohled! 14 Porodní bába vyšla z jeskyně a Salome se s ní setkala. 15 Porodní bába jí řekla: Salome, Salome, povím ti velmi překvapivou věc, kterou jsem viděla. 16 Panna porodila, což je proti přirozenosti. 17 Na to Salome odpověděla: Jakože žije Hospodin, můj Bůh, pokud neobdržím zvláštní důkaz o této věci, neuvěřím, že panna porodila. 18 Potom vešla Salome a porodní bába řekla: Maria, ukaž se, neboť o tobě povstal velký spor. 19 A Salome se dočkala zadostiučinění. 20 Ale její ruka byla uschlá a ona hořce zasténala. 21 A řekl: Běda mi pro nepravost mou; neboť jsem pokoušel živého Boha, a má ruka je připravena klesnout. 22 Salome se modlila k Hospodinu a řekla: Bože mých otců, pamatuj na mne, neboť jsem ze semene Abrahamova, Izáka a Jákoba. 23 Nedělej ze mě potupu mezi syny Izraele, ale dej mi zdravým před mými rodiči. 24 Nebo dobře víš, Hospodine, že jsem ve tvém jménu vykonal mnoho milosrdenství a od tebe jsem přijal svou odměnu.
25 Na to stál anděl Páně u Salome a řekl: "Hospodin Bůh vyslyšel tvou modlitbu, vztáhni ruku svou k dítěti a vezmi ho, a tak budeš uzdraven." 26 Salome, naplněna nesmírnou radostí, šla k dítěti a řekla: Dotknu se ho. 27 Rozhodla se, že se mu bude klanět, neboť řekla: Toto je velký král, který se narodil v Izraeli. 28 A Salome byla hned uzdravena. 29Porodní bába vyšla z jeskyně, když ji Bůh schválil. 30 A hle! k Salome zazněl hlas: Neříkej podivné věci, které jsi viděla, dokud dítě nepřijde do Jeruzaléma. 31 I Salome odešla, schválena Bohem. KAPITOLA 15 1 Josef se chystal odejít, protože v Betlémě nastal velký nepořádek, když přišli 1 mudrci z východu, 2 Kdo řekl: Kde se narodil král Židů? Neboť jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit. 3 Když to Herodes uslyšel, velmi se zalekl a poslal posly k mudrcům a kněžím a vyptával se jich na radnici: 4 A řekl jim: Kde jste napsali o Kristu králi, aneb kde se má narodit? 5 Tedy řekli jemu: V Betlémě judském; neboť tak je psáno: A ty Betléme v zemi Judské, nejsi nejmenší mezi judskými knížaty, neboť z tebe vzejde vládce, který bude vládnout mému lidu Izraeli. 6 A propustiv velekněží, tázal se mužů na radnici a řekl jim: Jaké jste viděli znamení o narozeném králi? 7 Odpověděli mu: Viděli jsme neobyčejně velkou hvězdu zářit mezi nebeskými hvězdami a tak zazářila všechny ostatní hvězdy, že nebyly vidět, a díky tomu jsme poznali, že se v Izraeli narodil velký král, a proto přišli jsme se mu poklonit. 8 I řekl jim Herodes: Jděte a pilně se ptejte; a najdete-li to dítě, dejte mi zprávu, abych mohl přijít a poklonit se mu také. 9 Mudrci tedy vyšli a hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až přišla a stála nad jeskyní, kde bylo dítě s Marií, jeho matkou. 10 Potom vynesli ze svých pokladů oves a obětovali mu zlato, kadidlo a myrhu. 11 Když je anděl ve snu varoval, aby se přes Judsku nevraceli k Herodovi, odešli do své země jinou cestou. KAPITOLA 16 1 Když Herodes poznal, že se mu posmívali mudrci, a velmi se rozhněval, přikázal některým mužům, aby šli a pobili všechny děti, které byly v Betlémě, od dvou let a méně. 2 Ale Marie, která uslyšela, že mají být děti zabity, byla velmi vyděšená, vzala dítě, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo. 3 Když se Alžběta doslechla, že se má hledat její syn Jan, vzala ho, vystoupila do hor a rozhlížela se, kde by ho ukryla. 4 A nebylo žádné tajné místo k nalezení. 5 Potom v sobě zasténala a řekla: Horo Páně, přijmi matku s dítětem.
6 Alžběta totiž nemohla vylézt nahoru. 7 A hora byla okamžitě rozdělena a přijala je. 8 A ukázal se jim anděl Páně, aby je chránil. 9 Herodes však hledal Jana a poslal služebníky k Zachariášovi, když sloužil u oltáře, a řekl jemu: Kde jsi ukryl syna svého? 10 Odpověděl jim: Já jsem služebník Boží a služebník u oltáře; jak mám vědět, kde je můj syn? 11 Sluhové se tedy vrátili a oznámili to Herodovi všemu. nad nímž se rozpálil a řekl: Zdaliž není tento syn jeho podobný králem v Izraeli? 12 Poslal tedy znovu služebníky své k Zachariášovi se slovy: Pověz nám pravdu, kde je tvůj syn, neboť víš, že tvůj život je v mé ruce. 13 Sluhové tedy šli a řekli mu všechno toto: 14 Ale Zachariáš jim odpověděl: Jsem mučedník pro Boha, a jestliže prolil mou krev, Hospodin přijme mou duši. 15 Kromě toho vězte, že proléváte nevinnou krev. 16 Zachariáš však byl zavražděn u vchodu do chrámu a u oltáře a kolem přepážky; 17 Ale synové Izraele nevěděli, kdy byl zabit. 18 V hodinu pozdravu pak kněží vešli do chrámu, ale Zachariáš jim podle zvyku nevyšel vstříc a nepožehnal jim; 19 Stále však čekali, až je pozdraví; 20 A když zjistili, že dlouho nepřišel, jeden z nich se odvážil do svatyně, kde byl oltář, a viděl, jak na zemi ztuhla krev; 21 Když hle, hlas z nebe řekl: Zachariáš je zavražděn a jeho krev nebude vymazána, dokud nepřijde pomsta za jeho krev. 22 Když to uslyšel, lekl se a vyšel a řekl kněžím, co viděl a slyšel. a všichni vešli dovnitř a viděli tu skutečnost. 23 Tehdy zavyly střechy chrámu a roztrhaly se odshora až dolů. 24 A nemohli najít tělo, ale jen krev ztvrdlou jako kámen. 25 A oni se zvrtli a oznámili lidu, že Zachariáš byl zavražděn a že o tom slyšely všechny kmeny Izraele, truchlily pro něj a naříkaly tři dny. 26 Potom se kněží společně poradili o osobě, která by po něm nastoupila. 27 Simeon a ostatní kněží losovali a los padl na Simeona. 28 Neboť byl ubezpečen od Ducha svatého, že nezemře, dokud neuvidí Krista přicházet v těle.