Nazaretský slib Numeri 6:1-21 1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když se muž nebo žena oddělí, aby složili slib nazarejství, že se oddělí Hospodinu, 3 Bude se zdržovat vína a opojných nápojů a nebude pít vinný ocet ani ocet z opojných nápojů, nebude pít hroznovou mošt a nebude jíst vlhké ani suché hrozny. 4 Po všechny dny svého odloučení nesmí jíst nic, co je vyrobeno z vinné révy, od zrna až po slupku. 5 Po všechny dny slibu svého nazařazení se břitva nedotkne jeho hlavy. Dokud se nenaplní dny, v nichž se oddělí Hospodinu, bude svatý a nechá si růst vlasy na hlavě. 6 Po všechny dny, kdy se oddělí Hospodinu, nepřiblíží se k žádnému mrtvému tělu. 7 Neznečistí se pro svého otce ani pro svou matku, pro svého bratra ani pro svou sestru, když zemřou, neboť na jeho hlavě je posvěcení jeho Boha. 8 Po všechny dny svého oddělení je svatý Hospodinu. 9 Jestliže by někdo kvůli němu náhle zemřel a poskvrnil by hlavu svého posvěcení, oholí si hlavu v den svého očištění, sedmého dne ji oholí. 10 Osmého dne přinese knězi ke dveřím stanu setkávání dvě želvy nebo dvě holubí mláďata. 11 Kněz obětuje jedno jako oběť za hřích a druhé jako oběť zápalnou a vykoná za něj smírčí obřad, protože hřešil proti mrtvému, a posvětí mu hlavu téhož dne. 12 A posvětí Hospodinu dny svého odloučení a přinese ročního beránka jako oběť za vinu, ale dny, které byly předtím, budou ztraceny, neboť jeho odloučení bylo poskvrněno. 13 Toto je zákon o Nazarejovi: Když se naplní dny jeho odloučení, bude přiveden ke dveřím stanu setkávání. 14 A obětuje Hospodinu svou oběť, jednoho ročního beránka bez vady k zápalné oběti, jednu roční beránku bez vady k oběti za hřích a jednoho berana bez vady k pokojné oběti. 15 A koš nekvašených chlebů, placky z jemné mouky zadělané olejem a oplatky z nekvašených chlebů pomazaných olejem, a k nim obětní dar přídavný a úlitby. 16 Kněz je přivede před Hospodina a obětuje jeho oběť za hřích a zápalnou oběť. 17 A obětuje berana jako oběť pokojnou Hospodinu s košem nekvašených chlebů. Kněz také obětuje jeho suchou a úlitební oběť. 18 Nazarej si oholí hlavu svého nazaretského odloučení u dveří stanu setkávání, vezme vlasy hlavy svého nazaretského odloučení a vloží je do ohně, který je pod obětí pokojné. 19 Kněz pak vezme uvařenou plec z berana, jeden nekvašený chléb z koše a jednu nekvašenou placku a dá je na ruce Nazarejce, až si oholí vlasy svého nazaretského odloučení.
1
Nazaretský slib
20 Kněz je bude zvedáním nabízet jako oběť zvedání před Hospodinem. To je svaté pro kněze, spolu s hrudí zvedání a plecí pozdvihování. Potom smí Nazarej pít víno. 21 Toto je zákon o Nazarejci, který slíbil, a o jeho oběti Hospodinu za své nazařování, kromě toho, co jeho ruka dostane: Podle slibu, který slíbil, tak musí učinit podle zákona o svém nazařování.
Samson Soudců 13 1 Izraelci se opět dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, a Hospodin je vydal do rukou Pelištejců na čtyřicet let. 2 Byl pak jeden muž z Corey z čeledi Danovců, jménem Manue; jeho žena byla neplodná a nerodila. 3 I ukázal se ženě anděl Hospodinův a řekl jí: Hle, jsi neplodná a nerodíš, ale počneš a porodíš syna. 4 Nyní se prosím varuj a nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého. 5 Neboť hle, počneš a porodíš syna, ale břitva se nedotkne hlavy jeho, neboť dítě bude od lůna nazarejským Božím a on začne vysvobodit Izrael z ruky Filištínské. 6 Žena pak přišla a oznámila to svému muži: „Přišel ke mně muž Boží, jehož tvář byla jako tvář anděla Božího, velmi hrozná. Nezeptal jsem se ho, odkud je, a on mi neřekl své jméno.“ 7 Řekl mi: „Hle, počneš a porodíš syna. Nyní nepij víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého, neboť dítě bude nazarejem Božím od života až do dne své smrti.“ 8 Manue se pak modlil k Hospodinu a řekl: „Pane můj, ať se k nám vrátí muž Boží, kterého jsi poslal, a poučí nás, co máme dělat s dítětem, které se narodí.“ 9 Bůh vyslyšel Manueův hlas a anděl Boží se vrátil k ženě, která seděla na poli. Manue, její muž, s ní nebyl. 10 Žena pak pospíšila, běžela a oznámila to svému muži a řekla mu: „Hle, ukázal se mi ten muž, který ke mně přišel onehdá.“ 11 Manue vstal, šel za svou ženou a přišel k muži a zeptal se ho: „Jsi ten muž, který mluvil s tou ženou?“ On odpověděl: „Jsem.“ 12 Manue řekl: „Ať se nyní splní tvá slova. Jak máme zacházet s tím dítětem a jak s ním máme naložit?“ 13 I řekl anděl Hospodinův Manoachovi: Ať si dá pozor na vše, co jsem té ženě řekl. 14 Nesmí jíst nic, co pochází z vinné révy, ani pít víno ani opojný nápoj, ani jíst cokoli nečistého. Ať zachovává všechno, co jsem jí přikázal. 15 Manoach řekl Hospodinovu andělu: „Dovol, abychom tě prosím zdrželi, dokud ti nepřipravíme kůzle.“ 16 I řekl anděl Hospodinův Manueovi: I kdybys mě zdržel, nebudu jíst tvůj chléb. Chceš-li obětovat zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu. Manue totiž nevěděl, že je to anděl Hospodinův. 17 Manue se pak zeptal Hospodinova anděla: „Jak se jmenuješ? Až se tvá slova splní, budeme ti vzdávat hold.“ 18 I řekl mu anděl Hospodinův: Proč se ptáš na mé jméno, když je tajné? 19 Manue tedy vzal kůzle s obětí suchou a obětoval ji Hospodinu na skále. Anděl učinil zázrak, Manue a jeho žena to přihlíželi. 20 Když totiž plamen z oltáře vystoupil k nebi, vystoupil anděl Hospodinův v plameni oltáře. Manue a jeho žena to viděli a padli tváří k zemi. 21 Ale anděl Hospodinův se Manóachovi a jeho ženě již neukázal. Tehdy Manóach poznal, že je to anděl Hospodinův. 22 Manoach řekl své ženě: „Jistě zemřeme, protože jsme viděli Boha.“ 23 Jeho žena mu ale řekla: „Kdyby se Hospodinu zalíbilo nás zabít, nepřijal by od nás zápalnou oběť ani oběť suchou, ani by nám neukázal všechny tyto věci, ani by nám je v této době neřekl.“ 24 Žena porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal. 25 Duch Hospodinův začal jím občas působit v táboře Danově mezi Soreou a Eštaolem. 2
Nazaretský slib
Soudců 14 1 Samson sestoupil do Timnatu a uviděl v Timnatu ženu z dcer Filištínské. 2 Vyšel tedy a oznámil to otci i matce: „Viděl jsem v Timnatu ženu z dcer Filištínské. Vezměte mi ji za ženu.“ 3 Jeho otec a matka se ho zeptali: „Není snad mezi dcerami tvých bratří a v celém mém lidu žádná žena, že si jdeš vzít ženu z neobřezaných Pelištejců?“ Samson řekl svému otci: „Vezmi mi ji, neboť se mi líbí.“ 4 Jeho otec a matka však nevěděli, že to bylo od Hospodina, že hledal záminku proti Pelištejcům; neboť v té době Pelištejci panovali nad Izraelem. 5 Samson tedy sestoupil se svým otcem i matkou do Timnaty. Přišli k tamním vinicím a hle, mladý lev řval proti němu. 6 I sestoupil na něj Duch Hospodinův a roztrhal ho, jako by roztrhal kůzle. V ruce neměl nic. Otci ani matce však neřekl, co udělal. 7 Sešel tedy dolů a mluvil s tou ženou; a ta se Samsonovi líbila. 8 Po nějaké době se vrátil, aby ji vzal, a odbočil, aby se podíval na mrtvé tělo lva. A hle, v mrtvém těle lva byl roj včel a med. 9 Vzal si ho do rukou a jedl. Pak přišel k otci a matce a dal jim ho. Jedli, ale neřekl jim, že med vzal z lvího těla. 10 Jeho otec tedy sestoupil k té ženě a Samson tam uspořádal hostinu, neboť tak mladíci zvykli. 11 Když ho spatřili, vzali s sebou třicet druhů, aby s ním byli. 12 Samson jim řekl: „Dám vám hádanku. Dokážete-li mi ji do sedmi dnů hostiny vyřešit a uhodnout, dám vám třicet prostěradel a třicet svátečních oděvů.“ 13 Jestliže mi ji však nemůžete vyložit, dáte mi třicet prostěradel a třicet svátečních oděvů. Řekli mu: „Předlož svou hádanku, ať ji slyšíme.“ 14 Řekl jim: „Z toho, kdo jedl, vyšel pokrm a ze silného vyšla sladkost.“ A nemohli za tři dny vyluštit hádanku. 15 Sedmého dne řekli Samsonově ženě: „Přesvědč svého muže, ať nám vyříká tu hádanku, abychom tě i dům tvého otce nespálili. Volali jste nás snad, abyste si vzali to, co máme?“ 16 Samsonova žena se před ním rozplakala a řekla: „Nenávidíš mě a nemiluješ mě. Založil jsi hádanku synům mého lidu a neřekl jsi mi ji.“ On jí řekl: „Hle, neřekl jsem ji svému otci ani matce, a tobě ji mám říct?“ 17 A plakala před ním sedm dní, dokud trvala jejich hostina. A stalo se sedmého dne, že jí ji prozradil, protože ho velmi tížila. I řekla tu hádanku synům svého lidu. 18 Sedmého dne před západem slunce se ho muži města zeptali: „Co je sladší než med a co je silnější než lev?“ On jim odpověděl: „Kdybyste neorali mou jalovicí, nerozluštili byste mou hádanku.“ 19 I sestoupil na něj Duch Hospodinův, a tak sestoupil do Aškalonu, a pobil z nich třicet mužů, vzal jejich kořist a dal sváteční roucha těm, kteří rozluštili hádanku. I roznítil se hněvem a vrátil se do domu svého otce. 20 Samsonova žena však byla dána jeho druhovi, kterého si dříve přál. Soudců 15 1 Stalo se pak po nějaké době, v době žně pšenice, že Samson navštívil svou ženu s kůzletem a řekl: „Vejdu k své ženě do komůrky.“ Ale její otec mu nedovolil vejít. 2 Její otec řekl: „Myslel jsem si, že ji naprosto nenávidíš, proto jsem ji dal tvému druhovi. Není snad její mladší sestra krásnější než ona? Vezmi si ji, prosím, místo ní.“ 3 Samson o nich řekl: „Nyní budu bez viny Filištíni, i když jim dělám zlo.“ 4 Samson pak šel a chytil tři sta lišek, vzal ohnivé hlavě, svázal je ocasem k ocasu a vložil ohnivou hlaveň mezi dva ocasy. 5 Zapálil pak pálené hlavě a pustil je do obilí Filištínské země. Spálil pálené hlavě i obilí, vinice a olivy.
3
Nazaretský slib
6 Filištíni se ptali: „Kdo to udělal?“ Odpověděli: „Samson, zeť Timnejského,“ protože si vzal jeho ženu a dal ji jeho druhovi. Filištíni tedy přitáhli a upálili ji i jejího otce. 7 Samson jim řekl: „I když jste to učinili, přece se na vás pomstím a potom s tím přestanu.“ 8 A udeřil je na boky a na stehna velkou porážkou. Sestoupil a usadil se na vrcholu skály Etam. 9 Filištíni tedy vytáhli, utábořili se v Judsku a rozložili se v Lechi. 10 Judští muži se ptali: „Proč jste proti nám vytáhli?“ Odpověděli: „Vytáhli jsme svázat Samsona a naložit s ním, jako on naložil s námi.“ 11 Tehdy tři tisíce mužů z Judy vystoupilo na vrchol skály Etam a řeklo Samsonovi: „Nevíš snad, že nad námi vládnou Filištíni? Co jsi nám to udělal?“ On jim odpověděl: „Jak oni udělali mně, tak jsem udělal i já jim.“ 12 Řekli mu: „Sestoupili jsme, abychom tě svázali a vydali do rukou Pelištejců.“ Samson jim řekl: „Přísahejte mi, že na mě sami nezaútočíte.“ 13 Oni mu odpověděli: „Ne, pevně tě svážeme a vydáme jim tě do rukou, ale nezabijeme tě.“ Svázali ho tedy dvěma novými provazy a vytáhli ho ze skály. 14 Když přišel k Lechi, Filištíni proti němu křičeli. Duch Hospodinův na něj mocně přistoupil, takže provazy, které měl na pažích, se staly jako len spálený ohněm a pouta mu spadla z rukou. 15 Nalezl novou oslí čelist, vztáhl ruku, vzal ji a zabil s ní tisíc mužů. 16 Samson řekl: „Oslí čelistí, hromady za hromadami, oslí čelistí jsem pobil tisíc mužů.“ 17 Když domluvil, odhodil čelist ze své ruky a nazval to místo Rámat-Lehi. 18 Měl velkou žízeň a vzýval Hospodina: „Dal jsi do rukou svého služebníka toto veliké vysvobození, a nyní mám snad zemřít žízní a padnout do rukou neobřezanců?“ 19 Bůh však rozštěpil prohlubeň v čelisti a vytekla z ní voda. Když se napil, vrátil se mu duch a ožil. Proto to místo nazval En-Hakkore, což je v Lechi až do dnešního dne. 20 A soudil Izrael za dnů Filištínské dvacet let. Soudců 16 1 Samson pak šel do Gazy a uviděl tam nevěstku a vešel k ní. 2 Obyvatelům Gazy bylo oznámeno: „Samson sem přišel.“ Obklíčili ho a celou noc na něj číhali v městské bráně. Celou noc mlčeli a říkali: „Ráno, až se rozední, ho zabijeme.“ 3 Samson pak ležel až do půlnoci. O půlnoci vstal, vzal dveře městské brány i oba veřeje, odnesl je i se závorou, vložil si je na ramena a vynesl je na vrchol pahorku, který je naproti Hebronu. 4 Potom se zamiloval do ženy v údolí Sórek, která se jmenovala Dalila. 5 Knížata Filištínska k ní přistoupila a řekla jí: „Přesvědč ho a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a jak ho přemůžeme, abychom ho spoutali a utrápili. Dáme ti každý z nás jedenáct set stříbrných.“ 6 Dalila se Samsona zeptala: „Pověz mi, prosím, v čem spočívá tvá velká síla a čím bys měl být spoután, abys byl pokořen.“ 7 Samson jí řekl: „Jestliže mě svážou sedmi zelenými prouty, které nikdy neuschly, zeslábnu a budu jako každý jiný člověk.“ 8 Filištínský vládci jí přinesli sedm zelených, neuschlých nitů a ona ho jimi svázala. 9 V komnatě s ní číhali muži v záloze. Řekla mu: „Samsone, Filištíni na tebe!“ On však přetrhl nit koudele, jako se přetrhne nit z koudele, když se dotkne ohně. Jeho síla nebyla známá. 10 Dalila Samsonovi řekla: „Hle, posmíval jsi se mi a lhal jsi mi. Nyní mi prosím pověz, čím bys měl být spoután.“ 11 Řekl jí: „Jestliže mě pevně svážou novými provazy, které nikdy nebyly použity, budu slabý a budu jako každý jiný člověk.“ 12 Dalila tedy vzala nová provazy, svázala ho jimi a řekla mu: „Samsone, Filištíni na tebe!“ V komnatě se schovávali úklady. On si je z paží přetrhl jako nit. 13 Dalila Samsonovi řekla: „Až doposud jsi mě podváděl a lhal jsi mi. Řekni mi, čím bys mohl být svázán.“ On jí odpověděl: „Jestliže s tou pavučinou propleteš sedm vlasů mé hlavy.“
4
Nazaretský slib
14 Zajistila ji kolíkem a řekla mu: „Samsone, Filištíni na tebe!“ Probudil se ze spánku a odnesl kolík z trámu i s pavučinou. 15 A ona mu řekla: „Jak můžeš říkat: ‚Miluji tě,‘ když tvé srdce není se mnou? Už třikrát jsi mě oklamal a neřekl jsi mi, v čem spočívá tvá velká síla.“ 16 A stalo se, když ho denně doléhala svými slovy a naléhala na něj, takže jeho duše byla trápena až k smrti; 17 A on jí svěřil celé své srdce a řekl jí: „Břitva se nedotkla mé hlavy, neboť jsem nazarej Boží od lůna své matky. Oholím-li se, odejde ode mě má síla, zeslábnu a budu jako každý jiný muž.“ 18 Když Dalila viděla, že jí svěřil celé své srdce, poslala pro filištínské knížata a vzkázala: „Přijďte tentokrát nahoru, neboť mi svěřil celé své srdce.“ Filištínské knížata k ní přišli a přinesli v rukou peníze. 19 Uspala ho na kolenou, zavolala muže a nechala ho oholit sedm vlasů jeho hlavy. Začala ho trápit a opustila ho. 20 Řekla: „Filištíni na tebe, Samsone!“ Probudil se ze spánku a řekl: „Vyjdu jako jindy a otřesu se.“ Nevěděl však, že se od něj Hospodin odvrátil. 21 Filištíni ho však chytili, vypíchli mu oči a odvedli ho do Gazy, kde ho spoutali měděnými okovy a mlel v žaláři. 22 Vlasy na jeho hlavě však začaly znovu růst poté, co se oholil. 23 Filištínské knížata se shromáždila, aby obětovali svému bohu Dágonovi velkou oběť a radovali se. Říkali si totiž: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“ 24 Když ho lid spatřil, chválil svého boha a říkal: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele a ničitele naší země, který mnohé z nás zabil.“ 25 Když se jim rozveselila duše, řekli: „Zavolejte Samsona, ať nám udělá legraci.“ Zavolali tedy Samsona z vězení a on je udělal legraci. Postavili ho mezi sloupy. 26 Samson řekl chlapci, který ho držel za ruku: „Dovol mi, abych se dotkl sloupů, na nichž dům stojí, a mohl se o ně opřít.“ 27 Dům byl plný mužů a žen a byli tam všichni filištínští knížata. Na střeše bylo asi tři tisíce mužů a žen, kteří přihlíželi, jak Samson baví. 28 Samson volal k Hospodinu a řekl: „Pane Hospodine, pamatuj si na mě, prosím, a posilni mě, prosím, Bože, jen tentokrát, abych byl jednou pomstěn nad Pelištejci za své obě oči.“ 29 Samson se chytil obou prostředních sloupů, na nichž dům stál a na nichž byl podepřen, jednoho pravou rukou a druhého levou rukou. 30 Samson řekl: „Ať zemřu s Filištíny!“ Poklonil se ze všech sil a dům se zřítil na knížata a na všechen lid, který v něm byl. Mrtvých, které zabil při své smrti, bylo více než těch, které zabil za svého života. 31 Jeho bratři a celá rodina jeho otce sestoupili, vzali ho, vynesli ho a pohřbili ho mezi Coreou a Eštaolem v hrobu jeho otce Manue. Soudil Izrael dvacet let.
Samuel 1. Samuelova 1 1 Byl pak jeden muž z Ramathaimsofimu, z hory Efraimské, jménem Elkána, syn Jerochama, syna Elihua, syna Tohua, syna Zufa, Efratejský. 2 Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana neměla děti. 3 A tento muž chodil každoročně ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. Byli tam i dva synové Eliho, Chofni a Pinchas, kněží Hospodinovi. 4 Když nastal čas, aby Elkána obětoval, dal své ženě Penině a všem jejím synům a dcerám díly. 5 Haně však dal důstojný podíl, neboť ji miloval, ale Hospodin jí zavřel lůno. 6 Její protivník ji také velmi popudil a chtěl ji rozčilovat, protože Hospodin zavřel její lůno.
5
Nazaretský slib
7 A tak to dělal rok co rok, když chodila do Hospodinova domu, a ona ji popudila, a tak plakala a nejedla. 8 Její muž Elkána jí řekl: „Hano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč je tvé srdce zarmouceno? Což nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ 9 Hana tedy vstala poté, co v Šílu najedli a napili se. Kněz Eli seděl na stolici u veřeje Hospodinova chrámu. 10 Byla zoufalá v duši a modlila se k Hospodinu a plakala velice. 11 I složila slib a řekla: Hospodine zástupů, jestliže se skutečně podíváš na trápení své služebnice a pamatuješ na mě, a nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš své služebnici syna, dám ho Hospodinu po všechny dny jeho života a břitva se nedotkne jeho hlavy. 12 A stalo se, když se dál modlila před Hospodinem, že si Eli všiml jejích úst. 13 Hana mluvila v duchu, jen rty se jí hýbaly, ale hlas její nebyl slyšet. Proto si Eli myslel, že je opilá. 14 Eli jí řekl: „Jak dlouho budeš opilá? Přestaň pít víno.“ 15 Hana odpověděla: „Nikoli, můj pane, jsem žena zoufalého ducha. Nepila jsem víno ani opojný nápoj, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.“ 16 Nepokládej svou služebnici za dceru ničemnou, neboť z velkého trápení a stížnosti jsem až dosud mluvila. 17 Eli odpověděl: „Jdi v pokoji a Bůh Izraele kéž ti splní prosbu, o kterou jsi ho žádala.“ 18 Řekla: „Kéž by tvá služebnice našla milost v tvých očích.“ Žena tedy odešla, najedla se a její tvář už nebyla smutná. 19 Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vrátili se domů do Rámy. Elkána poznal svou ženu Annu a Hospodin si na ni vzpomněl. 20 Když pak Anna otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Samuel, řka: „Vyžádala jsem si ho od Hospodina.“ 21 Muž Elkána i celý jeho dům vystoupili, aby obětovali Hospodinu výroční oběť a splnili svůj slib. 22 Hana však nešla nahoru, neboť řekla svému manželovi: „Nepůjdu nahoru, dokud dítě nebude odstaveno, pak ho přivedu, aby se ukázalo před Hospodinem a zůstalo tam navěky.“ 23 Její muž Elkána jí řekl: „Udělej, co uznáš za dobré, a zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin splní své slovo.“ Žena tedy zůstala a kojila syna, dokud ho neodstavila. 24 Když ho odstavila, vzala ho s sebou se třemi býky, jednou éfou mouky a měchem vína a přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Dítě bylo ještě malé. 25 Zabili býka a přivedli dítě k Élímu. 26 A ona řekla: „Pane můj, jakože živa je duše tvá, pane můj, já jsem ta žena, která tu stála vedle tebe a modlila se k Hospodinu.“ 27 Za toto dítě jsem se modlila a Hospodin mi splnil mou prosbu, o kterou jsem ho žádala. 28 Proto jsem ho také Hospodinu propůjčil; po všechny dny svého života bude Hospodinu propůjčen. A on se tam Hospodinu klaněl.
Jan Křtitel Lukáš 1 1 Protože se mnozí chopili úkolu sepsat prohlášení o tom, čemu nejjistěji věříme, 2 Jak nám je předali oni, kteří od počátku byli očitými svědky a služebníky slova, 3 I já, vznešený Theofile, jsem se rozhodl, že ti po pořádku napíšu, jelikož jsem od samého začátku všemu dokonale rozuměl, 4 Abys poznal jistotu těch věcí, v nichž jsi byl poučen. 5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz jménem Zachariáš z Abiášovy třídy. Jeho žena pocházela z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.
6
Nazaretský slib
6 Oba byli spravedliví před Bohem, bezúhonně zachovávali všechna přikázání a nařízení Hospodinova. 7 A neměli dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba byli již v pokročilém věku. 8 I stalo se, že když konal kněžský úřad před Bohem podle řádu své třídy, 9 Podle zvyku kněžské služby mu losem připadlo, že když vstoupí do Hospodinova chrámu, bude pálit kadidlo. 10 A všecko množství lidu se v době kadidla modlilo venku. 11 A ukázal se mu anděl Páně, stojící po pravé straně kadidlového oltáře. 12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a zmocnila se ho bázeň. 13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, tvá modlitba je vyslyšena a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“ 14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15 Neboť bude veliký v očích Hospodinových, nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem svatým již od lůna své matky. 16 A mnoho synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17 On sám půjde před ním v duchu a moci Eliáše, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k moudrosti spravedlivých, aby připravil Hospodinu lid připravený. 18 Zachariáš se anděla zeptal: „Po čem to poznám? Jsem starý muž a moje žena je v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a jsem poslán, abych s tebou mluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.“ 20 A hle, oněmíš a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože neuvěříš mým slovům, která se naplní v jejich čas. 21 Lid očekával Zachariáše a divil se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22 A když vyšel ven, nemohl k nim promluvit. Oni poznali, že měl v chrámě vidění. Dal jim totiž pokynout a oněměl. 23 Jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel domů. 24 Po těch dnech počala jeho žena Alžběta a tajila se pět měsíců a říkala: 25 Takto se mnou Hospodin jednal ve dnech, kdy na mě pohlédl, aby ode mě odňal potupu mezi lidmi. 26 V šestém měsíci byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 Panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova; a jméno té panny bylo Marie. 28 Anděl k ní vstoupil a řekl: „Buď zdráva, milostí obdařená, Hospodin s tebou, požehnaná jsi mezi ženami.“ 29 Když ho spatřila, znepokojila se nad jeho slovy a uvažovala, co by to mělo znamenat pro pozdrav. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Marie, neboť jsi nalezla milost u Boha.“ 31 A hle, počneš v lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 On bude veliký a bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 A bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude mít konce. 34 Marie se andělu zeptala: „Jak se to stane, když muže neznám?“ 35 Anděl jí odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto i to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Synem Božím.“ 36 A hle, tvá sestřenice Alžběta, i ta počala syna ve svém stáří, a toto je u ní šestý měsíc, protože byla nazývána neplodnou. 37 Neboť u Boha nebude nic nemožné. 38 Marie řekla: „Hle, služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“ Anděl od ní odešel. 39 Marie vstala v oněch dnech a spěšně se vydala do horské krajiny, do jednoho města v Judsku. 40 A vešel do domu Zachariášova a pozdravil Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se v jejím lůně pohnulo a naplnil ji Duch svatý.
7
Nazaretský slib
42 A ona zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi ty mezi ženami a požehnaný je plod tvého života.“ 43 A odkud mi to je, že ke mně přišla matka mého Pána? 44 Hle, jakmile mi do uší zazněl hlas tvého pozdravu, dítě se radostí pohnulo v mém lůně. 45 A blahoslavená je ta, která uvěřila, neboť se splní to, co jí bylo řečeno od Pána. 46 Marie řekla: „Velebí má duše Pána,“ 47 A můj duch jásal v Bohu, mém Spasiteli. 48 Neboť pohlédl na ponížení své služebnice; neboť hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení. 49 Neboť veliké věci mi učinil ten, který je mocný, a svaté jest jméno jeho. 50 Jeho milosrdenství je s těmi, kdo se ho bojí, od pokolení do pokolení. 51 Ukázal sílu paže své, rozptýlil ty, kdož jsou v smýšlení svého srdce pyšní. 52 Svrhl mocné z jejich trůnů a povýšil ponížené. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi, bohaté však propustil s prázdnou. 54 Pomáhal Izraeli, svému služebníku, a pamatoval na své milosrdenství. 55 Jak mluvil k našim otcům, k Abrahamovi a k jeho potomstvu navěky. 56 Marie u ní zůstala asi tři měsíce a pak se vrátila domů. 57 Alžbětě se naplnil čas porodit a porodila syna. 58 Její sousedé a bratranci a sestřenice uslyšeli, že se jí Pán velmi smiloval, a radovali se s ní. 59 Osmého dne přišli obřezat dítě a dali mu jméno Zachariáš podle jména jeho otce. 60 Jeho matka odpověděla: „Nikoli, ale bude se jmenovat Jan.“ 61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tímto jménem nevolá.“ 62 A kývli na jeho otce, jak by si přál, aby ho oslovovali. 63 Požádal o psací desku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se divili. 64 A ihned se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a promluvil a chválil Boha. 65 A strach padla na všechny obyvatele kolem nich a všechny tyto řeči se roznesly po celém judském pohoří. 66 Všichni, kdo je slyšeli, si to uchovali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: 68 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid, 69 A vzbudil nám roh spásy v domě Davida, svého služebníka; 70 Jak mluvil ústy svých svatých proroků od počátku světa: 71 Abychom byli zachráněni před svými nepřáteli a z ruky všech, kdo nás nenávidí; 72 aby prokázal milosrdenství, které slíbil našim otcům, a aby pamatoval na svou svatou smlouvu, 73 Přísahu, kterou složil našemu otci Abrahamovi, 74 Aby nám dal, abychom, vysvobozeni z rukou nepřátel našich, mohli mu sloužit bez obav, 75 V svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny našeho života. 76 A ty, dítě, budeš nazýván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před tváří Hospodinovou, abys připravil jeho cesty; 77 aby dal svému lidu poznání spásy skrze odpuštění jejich hříchů, 78 Skrze milosrdenství našeho Boha, skrze které nás navštívil úsvit s výsostí, 79 aby svítil těm, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti, a aby vedl naše nohy na cestu pokoje. 80 Dítě rostlo a sílilo na duchu a bylo na pouštích až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.
8