Smrt , pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista Mojžíš pak svolal všechny starší Izraele a řekl jim: „Vytáhněte si a vezměte si beránka podle svých rodin a zabijte beránka beránka. Vezměte svazek yzopu, namočte ho do krve, která je v nádobě, a krví, která je v nádobě, potřete prah dveří a oba veřeje. Nikdo z vás nevyjde ze dveří svého domu až do rána. Hospodin totiž půjde, aby bil Egypťany. Až uvidí krev na prahu dveří a na obou veřejích, Hospodin půjde kolem dveří a nedopustí, aby hubitel vešel do vašich domů a bil vás.“ Exodus 12:2123 Jestliže se někdo dopustí hříchu hodného smrti a bude popraven, a ty ho pověsíš na dřevo, nesmí jeho tělo zůstat na dřevě přes noc, ale pohřbíš ho v ten den. Neboť oběšený je zlořečen Boží. Aby nebyla poskvrněna tvá země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví. Deuteronomium 21:2223 Obklíčili mě psi, shromáždění darebáků mě obklíčilo, probodli mi ruce i nohy. Mohu spočítat všechny své kosti, dívají se na mě a zírají na mě. Dělí si mé roucho, o můj oděv losují. Žalm 22:1618 Po šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš vyobcován, ale ne sám pro sebe. Lid knížete, který přijde, zničí město i svatyni. Jeho konec bude potopou a až do konce války budou rozhodnuty zpustošení. Daniel 9:26 Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyleji ducha milosti a proseb. Pohlédnou na mě, kterého probodli, a budou nad ním truchlit, jako se truchlí nad jediným synem, a budou nad ním hořknout, jako se hořkne nad prvorozeným. Zacharjáš 12:10 Neboť jsem vám předal především to, co jsem i sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, a že byl pohřben a že třetího dne vstal z mrtvých podle Písem, 1. Korintským 15:3-4
Prorok Izajáš Izajáš 53 1 Kdo uvěřil naší zprávě? Komu je zjevena Hospodinova paže? 2 Vyroste před ním jako rostlinka, jako kořen z suché země, nemá žádnou podobu ani krásu, a když ho spatříme, není v něm žádná krása, abychom po něm toužili. 3 Je opovržený a odmítnutý lidmi, muž bolestí a obeznámený s bolestmi. Skrývali jsme před ním své tváře, byl v opovržení a nevážili jsme si ho. 4 Jistě, on nesl naše bolesti a nesl naše bolesti, ale my jsme ho považovali za zraněného, Bohem udeřeného a souženého. 5 On však byl zraněn pro naše přestoupení, byl zmučen pro naše nepravosti. Trestání našeho pokoje na něm spočinulo, jeho ranami jsme uzdraveni. 6 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý se obrátil svou vlastní cestou, a Hospodin na něj uvalil nepravost nás všech.
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
7 Byl utlačován a soužen, a přesto neotevřel ústa. Jako beránek veden na porážku, jako ovce před střihači němá, a on neotevřel ústa. 8 Byl vzat z vězení a zpoza soudu, kdo vypráví o jeho rodu? Byl vyobcován ze země živých, pro přestoupení mého lidu byl potrestán. 9 Udělal si hrob s bezbožnými a s bohatými zemřel, protože se nedopustil žádného násilí a v jeho ústech nebyla lest. 10 Hospodinu se však zalíbilo ho zmlátit, způsobil mu trápení. Když obětuješ jeho duši jako oběť za hřích, spatří své potomstvo, prodlouží se jeho dny a Hospodinova vůle se v jeho ruce bude dařit. 11 Uvidí námahu své duše a nasytí se; skrze své poznání ospravedlní můj spravedlivý služebník mnohé, neboť ponese jejich nepravosti. 12 Proto mu dám podíl mezi velikými a s mocnými bude dělit kořist, protože vylil svou duši na smrt, byl počítán k přestupníkům a nesl vinu mnohých a přimlouval se za přestupníky.
Matoušovo evangelium Matouš 26 1 Když Ježíš dokončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2 Víte, že za dva dny jsou velikonoční svátky a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován. 3 Tehdy se shromáždili velekněží, zákoníci a starší lidu do paláce velekněze jménem Kaifáš, 4 A radili se, že by Ježíše lstí zmocnili a zabili. 5 Řekli však: „Ne ve svátek, aby v lidu nevzniklo pozdvižení.“ 6 Když byl Ježíš v Betanii, v domě Šimona malomocného, 7 Tu k němu přistoupila žena s alabastrovou nádobkou drahocenné masti a vylila mu ji na hlavu, když seděl u stolu. 8 Když to jeho učedníci viděli, rozhořčili se a řekli: „K čemu je tohle plýtvání?“ 9 Tato mast se totiž mohla prodat za draho a dát chudým. 10 Když to Ježíš pochopil, řekl jim: „ Proč tu ženu obtěžujete? Vždyť mi vykonala dobrý skutek.“ 11 Chudé máte vždycky mezi sebou, ale mne nemáte vždycky. 12 Neboť tím, že vylila tento olej na mé tělo, učinila to k mému pohřbu. 13 Amen, pravím vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude se vyprávět i o tom, co tato žena udělala, na její památku. 14 Tehdy jeden z dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, odešel k velekněžím, 15 A řekl jim: „Co mi dáte, abych vám ho vydal?“ I uzavřeli s ním smlouvu za třicet stříbrných. 16 A od té doby hledal příležitost, aby ho zradil. 17 Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili k Ježíšovi učedníci a ptali se ho: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ 18 A on řekl: Jděte do města k takovému člověku a řekněte mu: Mistr praví: Můj čas se blíží, u tebe budu slavit beránka se svými učedníky. 19 Učedníci udělali, jak jim Ježíš přikázal, a připravili beránka. 20 Když nastal večer, posadil se s dvanácti. 21 A když jedli, řekl: Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí. 22 A oni se velmi zarmoutili a začali se ho jeden po druhém ptát: „Pane, jsem to snad já?“ 23 On odpověděl: „ Kdo se mnou namočí ruku do mísy, ten mě zradí.“ 24 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazen! Bylo by pro toho člověka lépe, kdyby se nebyl narodil. 25 Jidáš, který ho zradil, odpověděl: „Mistře, jsem to snad já?“ Řekl mu: „ Ty jsi řekl.“ 26 Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal mu, lámal ho a dával učedníkům se slovy: „ Vezměte a jezte, toto je mé tělo.“ 27 Vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „ Pijte z něj všichni!“ 28 Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. 2
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
29 Ale pravím vám, že od nynějška nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do onoho dne, kdy ho s vámi budu pít nový v království svého Otce. 30 A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivetskou horu. 31 Ježíš jim řekl: „ Vy všichni se nade mnou pohoršíte v této noci, neboť je psáno: ‚Udeřím pastýře a ovce stáda se rozprchnou.‘“ 32 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje. 33 Petr mu odpověděl: „I kdyby se nad tebou všichni pohoršili, já se nikdy nepohorším.“ 34 Ježíš mu řekl: „ Amen, pravím ti, že této noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 35 Petr mu řekl: „I kdybych měl s tebou zemřít, nezapřu tě.“ Podobně řekli i všichni učedníci. 36 Ježíš pak s nimi přišel na místo zvané Getsemane a řekl učedníkům: „ Posaďte se zde, zatímco půjdu a pomodlím se tamto.“ 37 Vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny a začal se trápit a velmi se trápit. 38 Tehdy jim řekl: „ Má duše je velmi zarmoucena až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou.“ 39 A odešel trochu dál, padl na tvář a modlil se: „ Otče můj, je-li možné, ať mě mine tento kalich; však ne jak já chci, ale jak ty.“ 40 A přišel k učedníkům a nalezl je spát. I řekl Petrovi: „ Nemohli jste se mnou ani hodinu bdít?“ 41 Bděte a modlete se, abyste nepadli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé. 42 A odešel podruhé a modlil se: „ Otče můj, nemůže-li mne tento kalich minout, abych ho nepil, staň se tvá vůle.“ 43 A když přišel, nalezl je opět spát, neboť měli těžké oči. 44 A opustil je, odešel a potřetí se modlil stejnými slovy. 45 Tehdy přišel k učedníkům svým a řekl jim: „ Spete a odpočívejte! Hle, přiblížila se hodina a Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků.“ 46 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje. 47 A když ještě mluvil, hle, přišel Jidáš, jeden z dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a kyji od velekněží a starších lidu. 48 Ten, kdo ho zradil, jim dal znamení: „Koho políbím, to je on; chyťte ho.“ 49 A ihned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdravý, Mistře!“ A políbil ho. 50 Ježíš mu řekl: „ Příteli, proč jsi přišel?“ Tehdy přistoupili, vložili na Ježíše ruce a jali ho. 51 A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vztáhl ruku, tasil meč, udeřil veleknězova služebníka a usekl mu ucho. 52 Ježíš mu řekl: „ Vrať svůj meč na jeho místo, neboť všichni, kdož se chopí meče, mečem zahynou.“ 53 Myslíš snad, že se nyní nemohu modlit k Otci a on mi hned dá více než dvanáct legií andělů? 54 Ale jak se tedy naplní Písmo, že to tak musí být? 55 V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: „ Vyšli jste s meči a kyjmi jako na zloděje, abyste mě unesli? Každý den jsem s vámi sedával a učil v chrámě, a nechytili jste mě.“ 56 To všechno se ale stalo, aby se naplnila Písma proroků. Všichni učedníci ho tedy opustili a uprchli. 57 Ti, kdo Ježíše zajali, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili zákoníci a starší. 58 Petr ho však zdaleka následoval až do dvora velekněze. Vešel dovnitř a posadil se se služebníky, aby viděl konec. 59 Velekněží a starší a celá rada hledali proti Ježíšovi falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60 Ale nenalezli žádného; ano, ačkoli přišlo mnoho falešných svědků, přece žádného nenašli. Nakonec přišli dva falešní svědkové, 61 A řekl: „Tento muž řekl: Mohu zbořit chrám Boží a ve třech dnech jej znovu vystavět.“ 62 Velekněz povstal a řekl mu: „Nic neodpovídáš? Co tito proti tobě svědčí?“ 63 Ježíš však mlčel. Velekněz mu odpověděl: „Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi ty Kristus, Syn Boží.“
3
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
64 Ježíš mu řekl: „ Ty jsi řekl. Nicméně vám pravím: Odteď uzříte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“ 65 Velekněz si roztrhl roucho a řekl: „Rouhal se! Na co ještě potřebujeme svědky? Hle, nyní jste slyšeli jeho rouhání.“ 66 Co si myslíte? Odpověděli: „Je vinen smrti.“ 67 Tehdy mu plivali do tváře a tloukli ho do tváře, jiní ho tloukli dlaněmi, 68 Řkajíc: „Prorokuj nám, Kriste, kdo tě udeřil?“ 69 Petr seděl venku na dvoře. I přistoupila k němu jedna dívka a řekla: „I ty jsi byl s Ježíšem Galilejským.“ 70 On však přede všemi zapřel: „Nevím, co říkáš.“ 71 Když pak vyšel na síň, uviděla ho jiná služebná a řekla těm, kdo tam byli: „I tento byl s Ježíšem Nazaretským.“ 72 A on znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ 73 Po chvíli k němu přistoupili ti, kteří tam stáli, a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich, neboť tvá řeč tě prozrazuje.“ 74 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka.“ A hned zazpíval kohout. 75 Petr si vzpomněl na Ježíšovo slovo: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal. Matouš 27 1 Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se poradili proti Ježíšovi, aby ho usmrtili. 2 A když ho spoutali, odvedli ho a vydali ho místodržiteli Pontskému Pilátovi. 3 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že je odsouzen, litoval toho a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, 4 Řka: „Zhřešil jsem, zradil jsem krev nevinnou.“ Oni řekli: „Co je nám po tom? Postarej se o to.“ 5 A odhodil stříbrné mince v chrámě, odešel a oběsil se. 6 Velekněží vzali stříbrné mince a řekli: „Není dovoleno je dávat do pokladnice, protože jsou to ceny za krev.“ 7 A poradili se a koupili za ně hrnčířovo pole, aby na něm pohřbívali cizince. 8 Proto se to pole nazývá Pole krve až do dnešního dne. 9 Tehdy se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu toho, který byl oceněn, kterého ocenili synové Izraele.“ 10 A dal je za hrnčířovo pole, jak mi Hospodin určil. 11 Ježíš stál před vladařem a vladař se ho zeptal: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš mu odpověděl: „ Ty pravíš.“ 12 A když byl obviňován velekněžími a staršími, nic neodpověděl. 13 Pilát mu řekl: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ 14 A on mu neodpověděl ani slovo, takže se vladař velmi divil. 15 O onom svátku měl vladař ve zvyku propouštět lidu jednoho vězně, kterého si přáli. 16 Měli tehdy významného vězně jménem Barabáš. 17 Když se tedy shromáždili, řekl jim Pilát: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Kristus?“ 18 Věděl totiž, že ho vydali ze závisti. 19 Když se posadil na soudcovskou stolici, poslala k němu jeho žena vzkaz: „Neměj s tím spravedlivým nic společného, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.“ 20 Ale velekněží a starší přesvědčili zástup, aby požádali Barabáše a Ježíše zahubili. 21 Vladař jim odpověděl: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“ Řekli: „Barabáše.“ 22 Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus?“ Všichni mu řekli: „Ať je ukřižován.“ 23 A vladař se zeptal: „Co zlého spáchal?“ Ale oni ještě více křičeli: „Ať je ukřižován.“
4
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
24 Když Pilát viděl, že nic nezmůže, ale že se ještě víc rozčiluje, vzal vodu, umyl si ruce před zástupem a řekl: „Jsem nevinen krví tohoto spravedlivého. Vy se na to podívejte.“ 25 Všechen lid odpověděl: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ 26 Tehdy jim propustil Barabáše, Ježíše pak zbičoval a vydal ho, aby byl ukřižován. 27 Vojáci místodržitelovi pak vzali Ježíše do síně a shromáždili k němu celou houf vojáků. 28 Svlékli ho a oblékli mu šarlatový plášť. 29 Upletli pak korunu z trní, vložili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali třtinu. Poklekli před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, králi židovský!“ 30 Plivali na něj, vzali mu hůl a tloukli ho po hlavě. 31 A když se mu posmívali, svlékli mu roucho, oblékli mu jeho vlastní oděv a odvedli ho, aby ho ukřižovali. 32 Když vycházeli, nalezli muže z Kyrény, jménem Šimon, a toho donutili nést jeho kříž. 33 A když přišli na místo zvané Golgota, to jest místo lebky, 34 Dali mu pít ocet smíchaný se žlučí, ale když ho ochutnal, nechtěl pít. 35 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho roucho losováním, aby se naplnilo slovo proroka: ‚Rozdělili si mé roucho a o mé roucho losovali.‘ 36 A posadili se a pozorovali ho tam. 37 A nad jeho hlavu zvěstili nápis s jeho vinu: „Toto je Ježíš, král Židů.“ 38 Tehdy byli s ním ukřižováni dva lotri, jeden po pravici a druhý po levici. 39 A ti, kdo šli kolem, ho potřásali hlavou a kývali jím. 40 a říkali: „Ty, který zboříš chrám a ve třech dnech jej postavíš, zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, slez s kříže.“ 41 Podobně se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími: 42 Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je-li králem Izraele, ať nyní sestoupí z kříže a my mu uvěříme. 43 Doufal v Boha; ať ho nyní vysvobodí, chce-li ho mít! Řekl totiž: „Jsem Syn Boží.“ 44 Totéž mu házeli na zuby i lotri, kteří byli s ním ukřižováni. 45 Od šesté hodiny se rozprostírala tma po celé zemi až do hodiny deváté. 46 Kolem deváté hodiny Ježíš zvolal mocným hlasem: „ Eli, Eli, lama sabachtani?“ To jest: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ 47 Někteří z těch, kteří tam stáli, když to uslyšeli, řekli: „Tento člověk volá Eliáše.“ 48 A hned jeden z nich odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na třtinu a dával mu pít. 49 Ostatní řekli: „Nechme být, uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho zachránil.“ 50 Ježíš znovu zvolal mocným hlasem a skonal. 51 A hle, opona chrámová se roztrhla na dvě části odshora až dolů, země se třásla a skály se pukaly. 52 A hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých vstalo z mrtvých. 53 A po jeho zmrtvýchvstání vyšli z hrobů, vešli do svatého města a ukázali se mnohým. 54 Když setník a ti, kdo s ním hlídali Ježíše, viděli zemětřesení a co se dělo, velmi se báli a říkali: „Opravdu, tento byl Syn Boží.“ 55 Bylo tam mnoho žen, které se dívaly zpovzdálí a následovaly Ježíše z Galileje a sloužily mu. 56 Mezi nimi byla Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba a Josefa, a matka dětí Zebedeových. 57 Když nastal večer, přišel bohatý muž z Arimatie, jménem Josef, který byl také Ježíšovým učedníkem. 58 Přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát pak přikázal, aby mu tělo vydali. 59 Když Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna 60 A položil ho do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. K vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. 61 A byla tam Marie Magdaléna a ta druhá Marie, sedící naproti hrobu. 62 Druhý den, který následoval po dni příprav, sešli se velekněží a farizeové k Pilátovi,
5
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
63 Řka: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě za svého života řekl: ‚Po třech dnech vstanu z mrtvých.‘“ 64 Proto rozkaž, aby hrob byl střežen až do třetího dne, aby jeho učedníci nepřišli v noci, neukradli ho a neřekli lidu: ‚Vstal z mrtvých.‘ Poslední blud bude horší než první. 65 Pilát jim řekl: „Máte stráž. Jděte a bedlivě ji hlídejte, jak jen můžete.“ 66 Šli tedy, zapečetili kámen a postavili hlídku a zabezpečili hrob. Matouš 28 1Když se skončila sobota a začalo se rozednívat první den v týdnu, přišla Marie z Magdaly a ta druhá Marie, aby se podívaly na hrob. 2 A hle, nastalo veliké zemětřesení, neboť anděl Hospodinův sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen od dveří a posadil se na něj. 3 Jeho tvář byla jako blesk a jeho oděv bílý jako sníh. 4 Strážní se z něho třásli a byli jako mrtví. 5 Anděl jim odpověděl: „Nebojte se, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.“ 6 Není zde, neboť vstal z mrtvých, jak řekl. Pojďte, podívejte se na místo, kde ležel Pán. 7 A jděte rychle a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje. Tam ho uvidíte. Hle, řekl jsem vám to. 8 A oni rychle odešli od hrobu s bázní a velikou radostí a běželi, aby to vzkázali jeho učedníkům. 9 A když šli, aby to zvěstovali jeho učedníkům, hle, Ježíš se s nimi setkal a řekl: „ Buďte zdrávi!“ Přistoupili, objali ho za nohy a klaněli se mu. 10 Ježíš jim řekl: „ Nebojte se! Jděte a povězte mým bratřím, ať jdou do Galileje, a tam mě uvidí.“ 11 Když pak odcházeli, hle, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. 12 A když se shromáždili se staršími a poradili se, dali vojákům mnoho peněz, 13Řekli: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jsme spali.“ 14 Doslechne-li se to k vladaři, přesvědčíme ho a vás zajistíme. 15 Vzali tedy peníze a udělali, jak byli naučeni. A toto pořekadlo se mezi Židy šíří až dodnes. 16 Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. 17 A když ho spatřili, klaněli se mu, ale někteří pochybovali. 18 Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „ Dána mi je veškerá moc na nebi i na zemi.“ 19 Jděte tedy a učte všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. 20 Učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.
Evangelium podle Marka Marek 14 1 Za dva dny byl svátek Velikonoc a nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci hledali, jak by ho lstí zmocnili a zabili. 2 Řekli však: „Ne ve svátek, aby v lidu nevzniklo pozdvižení.“ 3 A když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného, když seděl u stolu, přistoupila žena s alabastrovou nádobkou s velmi drahocenným nardovým olejem, rozbila nádobku a vylila mu ho na hlavu. 4 Někteří se v sobě rozhořčili a ptali se: „Proč se tak plýtvá mastí?“ 5 Mohlo se to prodat za více než tři sta denárů a dát chudým. A reptali proti ní. 6 Ježíš řekl: „Nechte ji, proč ji obtěžujete? Dobrý skutek prokázala pro mě.“ 7 Chudé máte vždycky mezi sebou a kdykoli chcete, můžete jim dobře činit; mne však nemáte vždycky. 8 Udělala, co mohla, předem připravila mé tělo k pohřbu. 6
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
9 Amen, pravím vám, že kdekoli bude toto evangelium kázáno po celém světě, bude se o ní mluvit na památku i o tom, co učinila. 10 Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti, šel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. On však hledal způsob, jak by ho zradil. 12 Prvního dne nekvašených chlebů, když zabíjeli beránka, řekli mu učedníci: „Kam chceš, abychom šli a připravili ti beránka, abys mohl jíst?“ 13 I poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: Jděte do města, a tam se s vámi setká člověk nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14 A kamkoli vejde, řekněte hospodáři: Mistr se ptá: Kde je pokoj, kde bych s učedníky svými jídl beránka? 15 Ukáže vám velkou horní místnost, prostřenou a připravenou; tam nám připravte. 16 Jeho učedníci vyšli a přišli do města. Nalezli, jak jim řekl, a připravili beránka. 17 A večer přišel s dvanácti. 18 A když seděli a jedli, řekl Ježíš: „ Amen, pravím vám, že jeden z vás, kdo se mnou jí, mě zradí.“ 19 I počali se rmoutit a jeden po druhém se ho ptali: „Jsem to snad já?“ A další se ptal: „Jsem to snad já?“ 20 On jim odpověděl: „ Jeden z dvanácti je ten, který se mnou namáčí v míse.“ 21 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, skrze kterého bude Syn člověka zrazen! Blaze tomu člověku, kdyby se nebyl narodil. 22 A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal ho a dával jim se slovy: „ Vezměte a jezte, toto je mé tělo.“ 23 Vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho. A pili z něj všichni. 24 A řekl jim: „ Toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.“ 25 Amen, pravím vám, že už nebudu pít z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy ji budu pít novou v království Božím. 26 A když zazpívali chvalozpěv, vyšli na Olivetskou horu. 27 Ježíš jim řekl: „ Vy všichni se nade mnou pohoršíte v této noci, neboť je psáno: ‚Udeřím pastýře a ovce se rozprchnou.‘“ 28 Ale po mém vzkříšení půjdu před vámi do Galileje. 29 Petr mu řekl: „I kdyby se všichni pohoršili, já ne.“ 30 Ježíš mu řekl: „ Amen, pravím ti, že dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 31 On však ještě vroucněji mluvil: „I kdybych měl s tebou zemřít, nijak tě nezapřu.“ Podobně říkali i všichni ostatní. 32 A přišli na místo, které se jmenovalo Getsemane. I řekl svým učedníkům: Posaďte se zde, zatímco se pomodlím. 33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se velmi trápit a být velmi sklíčen. 34 A řekl jim: „ Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte.“ 35 A poodešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, ta hodina minula. 36 A řekl: Abba, Otče, tobě je možné všechno, odejmi ode mne tento kalich; však ne co já chci, ale co ty. 37 A přišel a nalezl je spát. Řekl Petrovi: „ Šimone, spíš? Nemohl jsi bdít ani hodinu?“ 38 Bděte a modlete se, abyste nepadli do pokušení. Duch je sice hotový, ale tělo slabé. 39 A znovu odešel, modlil se a mluvil tatáž slova. 40 A když se vrátil, nalezl je opět spát, neboť měli těžké oči, a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 A přišel potřetí a řekl jim: „ Spete a odpočívejte. Dost už, přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.“ 42 Vstaňte, pojďme, hle, ten, kdo mě zrazuje, je blízko. 43 A hned, když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden z dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a kyji od velekněží, zákoníků a starších.
7
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
44 A ten, kdo ho zradil, jim dal znamení: „Koho políbím, to je on.“ Chopte se ho a odveďte ho bezpečně. 45 A jakmile přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Mistře, Mistře!“ A políbil ho. 46 Vložili na něj ruce a chytili ho. 47 Jeden z těch, kteří stáli opodál, vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a usekl mu ucho. 48 Ježíš jim odpověděl: „ Jako na zloděje jste vyšli s meči a kyjmi, abyste mě zajali?“ 49 Denně jsem byl s vámi v chrámě a učil, a nevzali jste mě; ale musí se naplnit Písmo. 50 A všichni ho opustili a uprchli. 51 Za ním šel jeden mladík, přikrytý lněným rouchem, a mladíci ho chytili. 52 On pak nechal lněné roucho a utekl před nimi nahý. 53 Ježíše odvedli k veleknězi. Shromáždili se k němu všichni velekněží, starší a zákoníci. 54 Petr ho zdaleka následoval až do dvora velekněze. Seděl se služebníky a hříval se u ohně. 55 Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenašli žádné. 56 Mnozí totiž proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Někteří povstali a křivě proti němu svědčili: 58 Slyšeli jsme ho říkat: „Zbořím tento chrám, který byl zhotoven rukama, a do tří dnů postavím jiný, který nebyl zhotoven rukama.“ 59 Ale ani v tomto ohledu se jejich svědectví neshodovala. 60 Velekněz se postavil uprostřed a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?“ 61 On však mlčel a nic neodpovídal. Velekněz se ho znovu zeptal: „Jsi ty Kristus, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „ Já jsem. Uzříte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“ 63 Velekněz si roztrhl roucho a řekl: „Na co ještě potřebujeme svědky?“ 64 Slyšeli jste rouhání. Co si myslíte? A všichni ho odsoudili k smrti. 65 Někteří na něj začali plivat, zakrývat mu tvář, tlouct ho do dlaní a říkat mu: „Prorokuj!“ Služebníci ho bili po hlavách. 66 A když byl Petr dole na dvoře, přišla jedna ze služebnic velekněze. 67 Když viděla Petra, jak se hřeje, pohlédla na něj a řekla: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským.“ 68 On však zapřel: „Nevím a nerozumím, co říkáš.“ Vyšel ven na síň a kohout zazpíval. 69 A jedna služebná ho znovu spatřila a začala říkat těm, kteří tam stáli: „Toto je jeden z nich.“ 70 A on to opět zapřel. A krátce nato ti, kdo tam stáli, znovu řekli Petrovi: Jistě jsi jeden z nich, vždyť jsi Galilejec a tvá řeč se shoduje s tím. 71 On se však začal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.“ 72 A kohout zazpíval podruhé. Petr si vzpomněl na slovo, které mu řekl Ježíš: „ Dříve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mě zapřeš.“ A když o tom pomyslel, plakal. Marek 15 1 Hned ráno se velekněží poradili se staršími, zákoníky a celou radou, svázali Ježíše, odvedli ho a vydali Pilátovi. 2 Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ On mu odpověděl: „ Ty pravíš.“ 3 A velekněží ho obviňovali z mnoha věcí, ale on jim nic neodpověděl. 4 Pilát se ho znovu zeptal: „Nic neodpovídáš? Hle, kolik věcí proti tobě svědčí.“ 5 Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. 6 O svátcích jim propustil jednoho vězně, o kterého si přáli. 7 A byl tam jeden jménem Barabáš, který byl uvězněn s těmi, kdo se s ním vzbouřili a spáchali vraždu při vzpouře. 8 A zástup s hlasitým křikem začal po něm prosit, aby učinil to, co jim vždycky činil.
8
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
9 Pilát jim odpověděl: „Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ 10 Věděl totiž, že ho velekněží vydali ze závisti. 11 Ale velekněží pobouřili lid, aby jim raději propustil Barabáše. 12 Pilát jim odpověděl: „Co tedy chcete, abych učinil s tím, kterého nazýváte židovským králem?“ 13 A oni znovu zvolali: „Ukřižuj ho!“ 14 Pilát se jich zeptal: „Co zlého učinil?“ Oni ještě více křičeli: „Ukřižuj ho!“ 15 Pilát se tedy chtěl lidu zavděčit, propustil jim Barabáše a Ježíše, kterého dal zbičovat, vydal k ukřižování. 16 Vojáci ho odvedli do síně zvané Praetorium a svolali celou houfnici. 17 Oblékli ho do purpuru, upletli mu trnovou korunu a vložili mu ji na hlavu. 18 A začali ho zdravít: „Buď zdráv, králi židovský!“ 19 A bili ho do hlavy rákosem, plivali na něj a klaněli se mu na kolena. 20 A když se mu posmívali, svlékli z něj purpur, oblékli mu jeho vlastní šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. 21 A donutili jistého Šimona Cyrénského, otce Alexandrova a Rufova, který šel kolem a vracel se z pole, aby nesl jeho kříž. 22 A přivedli ho na místo Golgota, což se vykládá: Místo lebky. 23 A dali mu pít víno smíchané s myrhou, ale on ho nepřijal. 24 A když ho ukřižovali, rozdělili si jeho roucho losováním, kdo si co vzít. 25 Byla třetí hodina a ukřižovali ho. 26 A nad ním byl napsán nápis jeho obvinění: KRÁL ŽIDOVSKÝ. 27 A s ním ukřižovali dva lotry, jednoho po jeho pravici a druhého po jeho levici. 28 A naplnilo se Písmo, které praví: ‚Byl počítán mezi přestupníky.‘‘ 29 A ti, kdo šli kolem, se mu rouhali, vrtěli hlavami a říkali: „Ach, ty, který boříš chrám a ve třech dnech jej stavíš!“ 30 Zachraň sám sebe a slez z kříže. 31 Podobně i velekněží se posmívali a říkali mezi sebou s učiteli Zákona: „Jiné zachraňoval, sám sebe zachránit nemůže.“ 32 Ať Kristus, král Izraele, nyní sestoupí z kříže, abychom viděli a uvěřili! A ti, kteří byli s ním ukřižováni, ho potupovali. 33 A když nastala šestá hodina, nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny. 34 A v devátou hodinu zvolal Ježíš mocným hlasem: „ Eloi, Eloi, lama sabachtani?“ To znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ 35 Někteří z těch, kteří tam stáli, když to uslyšeli, řekli: „Hle, volá Eliáše.“ 36 Jeden z nich odběhl, naplnil houbu octem, nabodl ji na třtinu a dával mu pít se slovy: „Nech toho, uvidíme, přijde-li Eliáš a sundá-li ho.“ 37 Ježíš pak zvolal mocným hlasem a skonal. 38 A opona chrámu se roztrhla vedví odshora až dolů. 39 Když setník, který stál naproti němu, viděl, že tak vykřikl a vydechl, řekl: „Tento člověk byl vpravdě Syn Boží.“ 40 Byly tam i ženy, které se zpovzdálí dívaly; mezi nimiž byla Marie Magdaléna, Marie, matka Jakuba menšího a Josefa, a Salome. 41 (Které ho také, když byl v Galileji, následovaly a sloužily mu) a mnoho jiných žen, které s ním přišly do Jeruzaléma. 42 A když nastal večer, protože to byl den příprav, to jest den před sabatem, 43 Josef z Arimatie, vážený rádce, který také očekával království Boží, přišel, směle vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. 44 Pilát se podivil, jestli už není mrtev. Zavolal si setníka a zeptal se ho, zda už dávno zemřel. 45 Když se to dozvěděl od setníka, dal tělo Josefovi.
9
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
46 Koupil tedy kment, sňal ho dolů, zavinul ho do plátna a položil ho do hrobu vytesaného ve skále. K hrobovým dveřím přivalil kámen. 47 Marie Magdaléna a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl položen. Marek 16 1 Když pominula sobota, Marie Magdaléna, Marie Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby přišly a pomazaly ho. 2 A velmi brzy ráno prvního dne v týdnu přišli k hrobu, když vyšlo slunce. 3 Řekli si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ 4 A když se podívali, viděli, že kámen je odvalen; byl totiž velmi veliký. 5 Když vešly do hrobu, spatřily mladého muže, jak sedí po pravé straně, oděného dlouhým bílým rouchem; a zděsily se. 6 A řekl jim: Nebojte se. Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Vstal z mrtvých, není zde. Hle, místo, kam ho položili. 7 Ale jděte, povězte jeho učedníkům i Petrovi, že jde před vámi do Galileje. Tam ho uvidíte, jak vám řekl. 8 A oni rychle vyšli a utekli od hrobu, neboť se třásli a byli užasni. Nikomu nic neřekli, neboť se báli. 9 Když Ježíš vstal z mrtvých časně prvního dne v týdnu, ukázal se nejprve Marii Magdalské, z níž vyhnal sedm démonů. 10 A šla a oznámila to těm, kteří s ním byli, zatímco oni truchlili a plakali. 11 A oni, když uslyšeli, že žije a že ho ona spatří, neuvěřili. 12 Potom se dvěma z nich zjevil v jiné podobě, když šli na venkov. 13 A šli a oznámili to ostatním; ani jim nevěřili. 14 Potom se ukázal jedenácti, když seděli u stolu, a káral je za jejich nevíru a tvrdost srdce, že neuvěřili těm, kdo ho viděli vzkříšeného. 15 A řekl jim: „ Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ 16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, ale kdo neuvěří, bude zatracen. 17 A tato znamení budou provázet ty, kdo uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky; 18 Budou brát hady do rukou, a vypijí-li něco smrtelně nebezpečného, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce a ti se uzdraví. 19 Když k nim Pán promluvil, byl vzat do nebe a posadil se po pravici Boží. 20 Oni pak vyšli a kázali všude, a Pán s nimi pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Amen.
Lukášovo evangelium Lukáš 22 1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pesach. 2 A velekněží a zákoníci hledali, jak by ho zabili, neboť se báli lidu. 3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše, zvaného Iškariotský, který byl z čísla dvanácti. 4 A odešel a radil se s velekněžími a veliteli, jak by jim ho zradil. 5 A oni se zaradovali a smluvili se, že mu dají peníze. 6 A slíbil to a hledal příležitost, aby jim ho zradil v nepřítomnosti zástupu. 7 Pak nastal den nekvašených chlebů, kdy se musel zabíjet beránek. 8 A poslal Petra a Jana se slovy: „ Jděte a připravte nám beránka, abychom ho jedli.“ 9 Řekli mu: „Kde chceš, abychom připravili?“ 10 Řekl jim: „ Až budete vcházet do města, potká vás muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde.“
10
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
11 A řeknete hospodáři domu: ‚Mistr ti praví: Kde je pokoj, kde bych s učedníky svými jídl beránka?‘ 12 Ukáže vám velkou horní místnost, prostřenou; tam připravte. 13 A šli a nalezli, jak jim řekl, a připravili beránka. 14 A když nastala hodina, posadil se a s ním dvanáct apoštolů. 15 A řekl jim: „ Velmi jsem si přál jíst s vámi tento beránek, dříve než budu trpět. 16 Neboť vám pravím, že z ní už nebudu jíst, dokud se nenaplní v království Božím. 17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „ Vezměte si ho a rozdělte si ho mezi sebe. 18 Neboť vám pravím, že nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží. 19 Vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „ Toto je mé tělo, které se za vás vydává. Toto čiňte na mou památku.“ 20 Podobně i kalich po večeři a řekl: „ Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás prolévá.“ 21 Ale hle, ruka toho, kdo mě zrazuje, je se mnou u stolu. 22 Syn člověka sice odchází, jak bylo určeno, ale běda tomu člověku, který ho zradí! 23 A začali se mezi sebou dohadovat, kdo z nich by to měl udělat. 24 A mezi nimi došlo i k sporu, kdo z nich má být považován za největšího. 25 A řekl jim: „ Králové národů panují nad nimi a ti, kdo nad nimi vykonávají moc, nazývají se dobrodinci.“ 26 Vy však tak nedělejte. Kdo je mezi vámi největší, buď jako nejmenší, a kdo je přední, jako ten, kdo slouží. 27 Kdo je větší: ten, kdo sedí u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Není snad větší ten, kdo sedí u stolu? Já jsem mezi vámi jako ten, kdo obsluhuje. 28 Vy jste ti, kteří jste se mnou vytrvali v mých pokušeních. 29 A já vám určuji království, jako mi určil Otec můj; 30 Abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct izraelských kmenů. 31 A Pán řekl: Šimone, Šimone, hle, satan si vás vyžádal, aby vás prosíval jako pšenici. 32 Ale já jsem se za tebe modlil, aby tvá víra neselhala. Až se obrátíš, posiluj své bratry. 33 A on mu řekl: „Pane, jsem připraven jít s tebou i do vězení i na smrt.“ 34 A on řekl: „ Pravím ti, Petře, že dnes kohout nezakokrhá, než třikrát zapřeš, že mě znáš.“ 35 Řekl jim: „ Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, neměli jste v něčem nedostatek?“ Odpověděli: „Nic.“ 36 Řekl jim: „ Ale nyní, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu; a kdo nemá meč, ať prodají svůj oděv a koupí si ho.“ 37 Neboť vám pravím, že se na mně musí ještě naplnit toto, co je psáno, a byl počítán mezi přestupníky, neboť věci, které se mě týkají, mají konec. 38 Oni řekli: „Pane, hle, zde jsou dva meče.“ On jim řekl: „ Dost.“ 39 A vyšel a šel podle svého obyčeje na Olivetskou horu; a jeho učedníci šli za ním. 40 A když byl na tom místě, řekl jim: „ Modlete se, abyste nepadli do pokušení.“ 41 On se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42 Řka: Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich. Avšak ne má vůle, ale tvá se staň. 43 A ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho. 44 A v úzkosti se modlil ještě vroucněji; a jeho pot byl jako krůpěje krve padající na zem. 45 Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, nalezl je, jak spí zármutkem. 46 A řekl jim: „ Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nepadli do pokušení.“ 47 A když ještě mluvil, hle, zástup, a ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu ale řekl: „ Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?“ 49 Když ti, kteří byli kolem něj, viděli, co se bude dít, řekli mu: „Pane, máme udeřit mečem?“
11
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
50 Jeden z nich udeřil veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. 51 Ježíš odpověděl: „ Dovolte mi to.“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52 Ježíš pak řekl velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří k němu přišli: „ Vyšli jste s meči a kyjmi jako na zloděje?“ 53 Denně jsem byl s vámi v chrámě a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a moc temnoty. 54 Tehdy ho vzali, odvedli a uvedli do domu velekněze. Petr šel za ním zdaleka. 55 Když rozdělali oheň uprostřed síně a posadili se spolu, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jedna služebná ho spatřila, jak sedí u ohně, a upřeně se na něj podívala a řekla: „I tento byl s ním.“ 57 On ho však zapřel a řekl: „Ženo, neznám ho.“ 58 Po malé chvíli ho uviděl jiný a řekl: „I ty jsi z nich.“ Petr řekl: „Člověče, nejsem.“ 59 A asi po hodině druhý s jistotou tvrdil: „Jistě, i tento byl s ním, neboť je Galilejec.“ 60 Petr řekl: „Člověče, nevím, co říkáš.“ A hned, než ještě mluvil, zazpíval kohout. 61 Pán se obrátil a pohlédl na Petra. Petr si vzpomněl na slovo Páně, jak mu řekl: „ Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 62 Petr vyšel ven a hořce se rozplakal. 63 Muži, kteří Ježíše drželi, se mu posmívali a bili ho. 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a ptali se ho: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65 A mnoho jiných rouhavých slov proti němu mluvili. 66 Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, velekněží a zákoníci, uvedli ho do své rady a řekli: 67 Jsi Kristus? Řekni nám to.“ Řekl jim: „ Kdybych vám to řekl, neuvěříte.“ 68 A i kdybych se vás zeptal, neodpovíte mi ani mě nepropustíte. 69 Odteď bude Syn člověka sedět po pravici Moci Boží. 70 Všichni se ho zeptali: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „ Vy říkáte, že jsem.“ 71 A oni řekli: „Na co ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme sami slyšeli jeho vlastní ústa.“ Lukáš 23 1 A všecko jejich množství povstalo a odvedlo ho k Pilátovi. 2 A začali ho obviňovat: „Přistihli jsme tohoto člověka, jak rozvrací národ a zakazuje dávat daně císaři, když říká, že je Kristus Král.“ 3 Pilát se ho zeptal: „Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl: „ Ty to říkáš.“ 4 Pilát tehdy řekl velekněžím a lidu: „Na tomto člověku nenacházím žádnou vinu.“ 5 A oni ještě více zuřili a říkali: „On pobouří lid a učí po celém Judsku, počínaje od Galileje až sem.“ 6 Když Pilát uslyšel o Galileji, zeptal se, zda je ten muž Galilejec. 7 Jakmile se dozvěděl, že patří do Herodovy jurisdikce, poslal ho k Herodovi, který byl v té době také v Jeruzalémě. 8 Když Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval, neboť ho už dlouho toužil vidět, protože o něm mnoho slyšel a doufal, že od něj uvidí nějaký zázrak. 9 Mnoho se ho vyptával, ale on mu nic neodpověděl. 10 A velekněží a zákoníci stáli a vehementně ho obviňovali. 11 Herodes ho se svými válečníky pohrdal, posmíval se mu, oblékl ho do nádherného roucha a poslal ho zpět k Pilátovi. 12 A téhož dne se Pilát a Herodes spřátelili, neboť předtím byli mezi sebou v nepřátelství. 13 Pilát svolal velekněze, vládce i lid 14 Řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, jako by převracel lid. Vyslechl jsem ho před vámi a nenalezl jsem na něm žádnou vinu v tom, z čeho ho obviňujete.“ 15 Ani Herodes, neboť já jsem vás k němu poslal, a hle, nic, co by zasloužilo smrt, se mu nestalo. 16 Proto ho potrestám a propustím. 17 (Neboť jim o svátcích nutně musí jednoho propustit.)
12
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
18 A všichni najednou vykřikli: „Pryč s tímto člověkem a propusťte nám Barabáše!“ 19 (Který byl uvězněn pro jistou vzpouru spáchanou ve městě a pro vraždu.) 20 Pilát k nim tedy znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit. 21 Oni však křičeli: „Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“ 22 A potřetí se jich zeptal: „Co zlého učinil? Nenalezl jsem na něm nic, co by ho mohlo zasáhnout smrti. Potrestám ho tedy a propustím.“ 23 A oni naléhali s velkým křikem a požadovali, aby byl ukřižován. A hlasy jejich i velekněží se ozývaly stále silněji. 24 Pilát rozhodil, aby se stalo podle jejich žádosti. 25 A propustil jim toho, který byl pro vzpouru a vraždu uvězněn do vězení, za nímž prosili; Ježíše však vydal do jejich vůle. 26 Když ho odváděli, chopili se jistého Šimona z Cyrény, který se vracel z venkova, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. 27 A následovalo ho velké množství lidu a žen, které nad ním naříkaly a naříkaly. 28 Ježíš se k nim obrátil a řekl: „ Dcery jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale plačte samy nad sebou a nad svými dětmi.“ 29 Neboť hle, přicházejí dny, v nichž se řekne: Blahoslavené neplodné a lůna, která nerodila, a prsa, která nekojila. 30 Tehdy začnou říkat horám: „Padněte na nás!“ a pahorkům: „Přikryjte nás!“ 31 Jestliže se tohle dělá se zeleným stromem, co se stane se suchým? 32 A s ním byli vedeni i dva další zločinci, aby byli popraveni. 33 A když přišli na místo zvané Kalvárie, tam ho ukřižovali i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. 34 Ježíš řekl: „ Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Rozdělili si jeho roucho a losovali. 35 Zástup stál a díval se. Posmívali se mu i předáci: „Jiné zachraňoval, ať zachrání sám sebe, je-li to Kristus, Boží vyvolený.“ 36 Posmívali se mu i vojáci, přicházeli k němu a nabízeli mu ocet, 37 a říkali: „Jsi-li králem Židů, zachraň sám sebe.“ 38 Nad ním byl napsán nápis řeckými, latinskými a hebrejskými písmeny: „Toto je židovský král.“ 39 Jeden z oběšených zločinců se mu rouhal: „Jsi-li Kristus, zachraň sebe i nás.“ 40 Druhý mu však odpověděl a napomenul ho: „Nebojíš se Boha, když jsi sám odsouzen?“ 41 My zajisté spravedlivě, neboť dostáváme zaslouženou odměnu za své skutky, ale tento člověk neudělal nic zlého. 42 A řekl Ježíšovi: „Pane, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ 43 Ježíš mu řekl: „ Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ 44 Bylo kolem šesté hodiny a nastala tma po celé zemi až do deváté hodiny. 45 Slunce se zatmělo a opona chrámu se roztrhla uprostřed. 46 Ježíš pak zvolal mocným hlasem: „ Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ A to řekl a vydechl. 47 Když setník viděl, co se stalo, oslavil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ 48 A všechen lid, který se shromáždil k té podívané, když viděl, co se děje, bil se v prsa a vracel se. 49 Všichni jeho známí i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli zpovzdálí a dívali se na to. 50 A hle, byl tam muž jménem Josef, rádce, a byl to muž dobrý a spravedlivý. 51 (Ten nesouhlasil s jejich radou a skutkem;) byl z Arimatie, města židovského, který také sám očekával království Boží. 52 Tento muž šel k Pilátovi a prosil za Ježíšovo tělo. 53 Sňal ho, zavinul do plátna a položil do hrobu vytesaného z kamene, v němž ještě nikdy nikdo nebyl pochován. 54 A ten den byl přípravný a blížila se sobota.
13
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
55 Šly za ním i ženy, které s ním přišly z Galileje, a dívaly se na hrob a na to, jak bylo jeho tělo uloženo. 56 A vrátili se, připravili vonné látky a masti a odpočinuli v den odpočinku podle přikázání. Lukáš 24 1 Prvního dne v týdnu, velmi brzy ráno, přišli k hrobu, nesouc vonné látky, které si připravili, a s nimi i někteří další. 2 A našli kámen odvalený od hrobu. 3Vešli dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenalezli. 4 A když byli o tom velmi zmateni, hle, dva muži se postavili vedle nich v zářících rouších. 5 A když se báli a sklonili tváře k zemi, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ 6 Není zde, ale byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, 7Říkajíc: „Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát z mrtvých.“ 8 A vzpomněli si na jeho slova, 9 A navrátil se od hrobu a oznámil to vše jedenácti a všem ostatním. 10 Byly to Marie Magdaléna, Jana, Marie Jakubova a jiné ženy, které byly s nimi, ty apoštolům pověděly tyto věci. 11 A jejich slova se jim zdála jako plané řeči a nevěřili jim. 12 Petr vstal, běžel k hrobu, sklonil se a uviděl plátna, ležela o samotě. Odešel a žasl nad tím, co se stalo. 13 A hle, dva z nich šli téhož dne do vesnice zvané Emauzy, která byla od Jeruzaléma vzdálena asi šedesát hour. 14 A rozmlouvali spolu o všech těchto věcech, které se staly. 15 Zatímco se mezi sebou rozmlouvali a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale jejich oči byly zadrženy, aby ho nepoznali. 17 I řekl jim: O čem to povídáte, když cestou jdete a jste smutní? 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Jsi snad jediný cizinec v Jeruzalémě a nevíš, co se tam v těchto dnech stalo?“ 19 On se jich zeptal: „ Co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „O Ježíši Nazaretském, který byl prorok mocný v skutku i slově před Bohem i před vším lidem. 20 A jak ho velekněží a naši vůdci vydali k odsouzení smrti a ukřižovali. 21 My jsme však doufali, že to byl on, kdo měl vykoupit Izrael. A kromě toho všeho je dnes třetí den, co se tyto věci staly. 22 A také některé ženy z naší společnosti, které byly brzy u hrobu, nás ohromily; 23 A když nenalezli jeho tělo, přišli a vyprávěli, že měli také vidění andělů, kteří říkali, že žije. 24 Někteří z těch, kteří byli s námi, šli k hrobu a nalezli to tak, jak ženy pověděly, ale jeho neviděli. 25 Tehdy jim řekl: „ Ó blázni a pomalého srdce k uvěření všemu, co mluvili proroci, 26 Neměl Kristus toto vytrpět a vstoupit do své slávy? 27 A počínaje od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim věci, které se ho týkaly ve všech Písmech. 28 A přiblížili se k vesnici, kam šli. On se tvářil, jako by chtěl jít dál. 29 Ale oni ho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se chýlí k večeru a den se už nachýlil.“ I vešel, aby s nimi zůstal. 30 A když s nimi seděl u jídla, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho. 31 I otevřely se jim oči a poznali ho; a on jim zmizel z očí. 32 A řekli si navzájem: „Nehořelo nám snad srdce v srdci, když s námi cestou mluvil a vykládal nám Písma?“ 33 A vstali v tu samou hodinu a vrátili se do Jeruzaléma. Nalezli shromážděných jedenáct apoštolů a ty, kteří byli s nimi, 34 Řka: „Pán vskutku vstal z mrtvých a ukázal se Šimonovi.“
14
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
35 A vyprávěli, co se stalo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. 36 A když o tom mluvili, postavil se sám Ježíš uprostřed nich a řekl jim: „ Pokoj vám.“ 37 Ale oni se zděsili a polekali se a domnívali se, že viděli ducha. 38 I řekl jim: Proč se trápíte? Proč se vám v srdci vynořují myšlenky? 39 Pohleďte na mé ruce a na mé nohy, jsem to já. Dotkněte se mě a vizte, neboť duch nemá maso a kosti, jako vidíte, že já mám. 40 A když to domluvil, ukázal jim ruce a nohy. 41 A když ještě pro radost nevěřili a divili se, řekl jim: „ Máte tu něco k jídlu?“ 42 A dali mu kus pečené ryby a plástve medu. 43 A vzal to a jedl před nimi. 44 A řekl jim: „ Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Zákoně Mojžíšově, v Prorocích a v Žalmech.“ 45 Tehdy jim otevřel rozum, aby porozuměli Písmu, 46 A řekl jim: „Tak je psáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých.“ 47 A aby se v jeho jménu kázalo pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počínaje Jeruzalémem. 48 A vy jste svědky těchto věcí. 49 A hle, já na vás posílám zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte v městě Jeruzalémě, dokud nebudete obdařeni mocí shůry. 50 A vyvedl je ven až do Betanie, pozdvihl ruce a požehnal jim. 51 A když jim žehnal, byl od nich odloučen a vznesen do nebe. 52 A poklonili se mu a s velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. 53 A byli stále v chrámě, chválili a dobrořečili Bohu. Amen.
Janovo evangelium Jan 18 1 Když Ježíš pověděl tato slova, vyšel se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do které vešel on i jeho učedníci. 2 Věděl o tom místě i Jidáš, který ho zradil; neboť se tam Ježíš se svými učedníky často scházel. 3 Jidáš tedy vzal od velekněží a farizeů oddíl mužů a strážců a přišel tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi. 4 Ježíš věděl všechno, co ho mělo potkat, a tak vyšel ven a řekl jim: „ Koho hledáte?“ 5 Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“ Ježíš jim řekl: „ Já jsem to.“ Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. 6 Jakmile jim řekl: „Já jsem to“, ucouvli a padli na zem. 7 Znovu se jich zeptal: „ Koho hledáte?“ Řekli: „Ježíše Nazaretského.“ 8 Ježíš odpověděl: „ Řekl jsem vám, že to jsem já. Hledáte-li mne, nechte je odejít.“ 9 Aby se naplnilo slovo, které řekl: ‚ Z těch, které jsi mi dal, jsem nikoho neztratil.‘ 10 Šimon Petr pak vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a usekl mu pravé ucho. Služebník se jmenoval Malchus. 11 Ježíš pak řekl Petrovi: „ Zastrč meč do pochvy. Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“ 12 Tehdy houf, velitel a židovskí strážci Ježíše vzali, svázali ho a 13 A odvedli ho nejprve k Annášovi; neboť byl tchánem Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. 14 Kaifáš byl ten, který radil Židům, že je vhodné, aby jeden člověk zemřel za lid. 15 Šimon Petr šel za Ježíšem a s ním i jiný učedník. Ten učedník byl známý veleknězi a vešel s Ježíšem do veleknězova dvora. 16 Petr stál venku u dveří. Tehdy vyšel ten druhý učedník, který byl znal velekněze, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. 17 Vrátná tehdy řekla Petrovi: „Nejsi i ty jeden z učedníků tohoto člověka?“ On řekl: „Nejsem.“ 15
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
18 Služebníci a úředníci tam stáli, rozdělali si oheň, neboť byla zima, a hřáli se. Petr stál s nimi a hřál se. 19 Velekněz se tedy Ježíše zeptal na jeho učedníky a na jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „ Já jsem mluvil světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagoze a v chrámu, kde se Židé vždycky shromažďují, a tajně jsem nic neřekl.“ 21 Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kteří mě slyšeli, co jsem jim říkal. Hle, oni vědí, co jsem říkal. 22 Když to dořekl, jeden z opodál stojících služebníků udeřil Ježíše dlaní a řekl: „Tak odpovídáš veleknězi?“ 23 Ježíš mu odpověděl: „ Jestliže jsem mluvil zle, dokaž, co je zlé. Jestliže dobře, proč mě biješ?“ 24 Annáš ho poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi. 25 Šimon Petr stál a hřál se. Řekli mu tedy: „Nejsi i ty jeden z jeho učedníků?“ On to zapřel a řekl: „Nejsem.“ 26 Jeden ze služebníků velekněze, příbuzný toho, kterému Petr usekl ucho, řekl: „Neviděl jsem tě snad s ním v zahradě?“ 27 Petr se znovu zapřel a ihned zazpíval kohout. 28 Ježíše tedy od Kaifáše vedli do soudní síně. Bylo ráno, a tak sami do soudní síně nevešli, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst beránka. 29 Pilát k nim vyšel a řekl: „Z čeho obviňujete tohoto člověka?“ 30 Odpověděli mu: „Kdyby nebyl zločincem, nevydali bychom ti ho.“ 31 Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a suďte ho podle svého zákona.“ Židé mu řekli: „Nám není dovoleno nikoho usmrtit. 32 Aby se naplnilo Ježíšovo slovo, které promluvil, když naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33 Pilát pak opět vstoupil do soudní síně, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ 34 Ježíš mu odpověděl: „ Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“ 35 Pilát odpověděl: „Jsem snad Žid? Tvůj vlastní národ a velekněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“ 36 Ježíš odpověděl: „ Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům. Nyní však mé království není odtud.“ 37 Pilát se ho tedy zeptal: „Ty jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „ Ty pravíš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38 Pilát se ho zeptal: „Co je pravda?“ A když to řekl, vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenacházím.“ 39 Ale máte zvyk, že vám o Velikonocích propustím jednoho. Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále? 40 Všichni pak znovu zvolali: „Ne tohoto, ale Barabáše!“ Barabáš byl lupič. Jan 19 1 Pilát tedy Ježíše vzal a zbičoval ho. 2 Vojáci pak upletli korunu z trní, vložili mu ji na hlavu a oblékli mu purpurový plášť. 3 A volali: „Buď zdráv, králi židovský!“ A bili ho rukama. 4 Pilát tedy opět vyšel ven a řekl jim: „Hle, přivádím vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenacházím žádnou vinu.“ 5 Ježíš pak vyšel ven, s trnovou korunou na hlavě a purpurovým rouchem. Pilát jim řekl: „Hle, ten člověk!“ 6 Když ho tedy velekněží a strážní spatřili, vykřikli: „Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a ukřižujte ho, neboť na něm nenacházím žádnou vinu.“ 7 Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího.“ 8 Když Pilát uslyšel ta slova, tím více se zděsil. 9 A vešel opět do soudní síně a řekl Ježíši: „Odkud jsi?“ Ježíš mu však neodpověděl.
16
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
10 Pilát mu řekl: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě ukřižovat a mám moc tě propustit?“ 11 Ježíš odpověděl: „ Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto má větší hřích ten, kdo mě tobě vydal.“ 12 Od té chvíle se Pilát snažil ho propustit, ale Židé křičeli: „Jestliže ho propustíš, nejsi přítelem císaře. Každý, kdo se vydává za krále, císaře popírá.“ 13 Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudcovskou stolici na místě zvaném Litostroton, hebrejsky však Gabatha. 14 Byly pak časy příprav na Velikonoce, kolem šesté hodiny. I řekl Židům: Hle, váš král! 15 Oni ale křičeli: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Mám ukřižovat vašeho krále?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále kromě císaře.“ 16 Proto jim ho vydal, aby byl ukřižován. Oni Ježíše zajali a odvedli. 17 A nesouc svůj kříž, vyšel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18 Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné, z každé strany jednoho, a Ježíše uprostřed. 19 Pilát napsal a připevnil na kříž nápis: „Ježíš Nazaretský, král židovský.“ 20 Tento nápis si pak četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města a byl napsán hebrejsky, řecky a latinsky. 21 Židovští velekněží tedy řekli Pilátovi: „Nepiš ‚Židovský král‘, ale že on sám řekl: ‚Jsem židovský král‘.“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, to jsem napsal.“ 23 Vojáci pak ukřižovali Ježíše, vzali jeho roucho a rozdělili ho na čtyři díly, každému vojákovi díl; a také jeho suknici. Suknice byla bez švu, utkaná shora skrz naskrz. 24 Řekli si tedy mezi sebou: „Netrhejme to, ale losujme o to, čí to bude?“ Aby se naplnilo Písmo, které praví: „Rozdělili si mé roucho a o mé oděv losovali.“ Vojáci to tedy učinili. 25 U Ježíšova kříže stála jeho matka, sestra jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdaléna. 26 Když Ježíš uzřel svou matku a učedníka, jak tam stojí, kterého miloval, řekl matce: „ Ženo, hle, tvůj syn!“ 27 Tehdy řekl učedníkovi: „ Hle, tvá matka!“ A od té hodiny si ji učedník vzal k sobě. 28 Potom Ježíš věděl, že je již vše dokonáno, aby se naplnilo Písmo, a řekl: „ Žízním.“ 29 Stála tam nádoba plná octa. Naplnili houbu octem, namočili ji na yzop a přiložili mu ji k ústům. 30 Když Ježíš vzal ocet, řekl: „ Dokonáno jest.“ Sklonil hlavu a vydechl. 31 Židé proto, že se jednalo o přípravu, aby těla nezůstala na kříži v den odpočinku (neboť ten den odpočinku byl velký), prosili Piláta, aby jim zlomil nohy a aby je sňal. 32 Tehdy přišli vojáci a zlámali nohy prvnímu i druhému, který byl s ním ukřižován. 33 Když však přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtvý, nezlomili mu nohy. 34 Jeden z vojáků mu však kopím probodl bok a ihned z něj vytekla krev a voda. 35 A ten, kdo to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé. A ví, že praví, abyste vy uvěřili. 36 Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‚Kost mu nebude zlomena.‘‘ 37 A další Písmo praví: ‚Budou hledět na toho, koho probodli.‘‘ 38 Potom Josef z Arimatie, učedník Ježíšův, ale tajný ze strachu před Židy, požádal Piláta, aby mohl snést Ježíšovo tělo. Pilát mu to dovolil. Ježíš tedy přišel a vzal Ježíšovo tělo. 39 Přišel také Nikodém, který k Ježíši přišel poprvé v noci, a přinesl směs myrhy a aloe, asi sto liber. 40 Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho do lněného plátna s vonnými látkami, jak je u Židů zvykem pohřbívat. 41 Na místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v zahradě nový hrob, v němž ještě nikdo nebyl pochován. 42 Tam tedy položili Ježíše kvůli židovskému dni příprav, neboť hrob byl blízko.
17
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
Jan 20 1 Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdaléna k hrobu brzy ráno, ještě za tmy, a viděla, že kámen je od hrobu odvalen. 2 Běží tedy a přichází k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a říká jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ 3 Petr tedy vyšel i ten druhý učedník a přišli k hrobu. 4 Běželi tedy oba společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první. 5 A sklonil se, nahlédl dovnitř a uviděl ležet lněné roucho, ale nevešel dovnitř. 6 Tehdy přišel za ním Šimon Petr, vešel do hrobu a uzřel tam lněné roucho. 7 A rouška, která byla na jeho hlavě, neležela s lněnými rouchy, ale byla svinutá zvlášť na jiném místě. 8 Tehdy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a viděl to a uvěřil. 9 Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. 10 Učedníci pak odešli zase domů. 11 Marie však stála venku u hrobu a plakala. A když plakala, sklonila se, nahlédla do hrobu… 12 A spatřil dva anděly v bílém, jak sedí, jednoho u hlavy a druhého u nohou, kde leželo Ježíšovo tělo. 13 Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14 A když to řekla, obrátila se zpět a uviděla tam stát Ježíše, ale nevěděla, že je to Ježíš. 15 Ježíš jí řekl: „ Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona v domnění, že je to zahradník, řekla mu: „Pane, jestliže jsi ho ty odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“ 16 Ježíš jí řekl: „ Marie.“ Ona se obrátila a řekla mu: „Rabboni,“ což znamená: „Mistře.“ 17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mě, neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji k Otci svému i Otci vašemu, k Bohu svému i Bohu vašemu.“ 18 Marie Magdaléna přišla a oznámila učedníkům, že viděla Pána a že jí to řekl. 19 Večer téhož dne, prvního dne v týdnu, když byly dveře tam, kde se učedníci shromáždili, zavřeny ze strachu před Židy, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „ Pokoj vám.“ 20 A když to řekl, ukázal jim své ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. 21 Ježíš jim pak opět řekl: „ Pokoj vám! Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás.“ 22 A když to řekl, dechl na ně a řekl jim: Přijměte Ducha svatého! 23 Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny, a komu hříchy zadržíte, tomu budou zadrženy. 24 Tomáš, jeden z dvanácti, zvaný Didymos, s nimi ale nebyl, když přišel Ježíš. 25 Ostatní učedníci mu tedy řekli: „Viděli jsme Pána.“ On jim ale řekl: „Neuvidím-li na jeho rukou jizvy od hřebů, nevložím-li prst do jizev od hřebů a nevložím-li ruku do jeho boku, neuvěřím.“ 26 A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Tehdy přišel Ježíš, když byly dveře zavřené, postavil se doprostřed a řekl: „ Pokoj vám.“ 27 Tehdy řekl Tomášovi: „ Vlož sem svůj prst a podívej se na mé ruce, vlož mi ji do boku a nebuď nevěřící, ale věřící.“ 28 Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj.“ 29 Ježíš mu řekl: „ Tomáši, protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení jsou ti, kteří neviděli a přesto uvěřili.“ 30 Ježíš učinil před svými učedníky mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize: 31 Ale toto je napsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříc měli život skrze jeho jméno. Jan 21 1 Potom se Ježíš opět ukázal učedníkům u Tiberiadského moře; a takto se jim ukázal. 2 Byli tam spolu Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a dva jiní z jeho učedníků.
18
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu rybařit.“ Řekli mu: „I my jdeme s tebou.“ Vyšli a hned vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. 4 Když se již rozednilo, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to Ježíš. 5 Ježíš jim řekl: „ Děti, máte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Ne.“ 6 Řekl jim: „ Hoďte síť na pravou stranu lodi a najdete ji.“ Hodili tedy, ale pro množství ryb ji nemohli vytáhnout. 7 Učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „To je Pán.“ Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal si svůj rybářský plášť (neboť byl nahý) a vrhl se do moře. 8 Ostatní učedníci připluli na malé lodi (neboť nebyli daleko od pevniny, asi dvě stě loktů) a táhli síť s rybami. 9 Jakmile tedy přistáli na zemi, spatřili tam rozpálený oheň a na něm položené ryby a chléb. 10 Ježíš jim řekl: „ Přineste z ryb, které jste nyní chytili.“ 11 Šimon Petr vystoupil a vytáhl na zem síť plnou velkých ryb, sto padesáti tří. A přestože jich bylo tolik, síť se netrhla. 12 Ježíš jim řekl: „ Pojďte a večeřte.“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli totiž, že je to Pán. 13 Ježíš tedy přistoupil, vzal chléb a dal jim ho, a také ryby. 14 Toto je již potřetí, co se Ježíš ukázal svým učedníkům po svém vzkříšení z mrtvých. 15 Když tedy pojedli, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: „ Šimone, synu Jonášův, miluješ mě více než tito?“ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Řekl mu: „ Pas mé beránky.“ 16 Řekl mu znovu podruhé: „ Šimone, synu Jonášův, miluješ mě?“ Řekl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Řekl mu: „ Pas mé ovce.“ 17 Řekl mu potřetí: „ Šimone, synu Jonášův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“ Řekl mu: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „ Pas mé ovce.“ 18 Amen, amen, pravím ti: Když jsi byl mladší, sám ses opásal a chodil jsi, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě opáše a povede tě, kam nechceš. 19 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A když to řekl, řekl mu: „ Následuj mě.“ 20 Petr se obrátil a uzřel, že za ním jde učedník, kterého Ježíš miloval. Ten se mu při večeři opřel o prsa a řekl: „Pane, kdo tě zradí?“ 21 Petr ho uzřevše, řekl Ježíši: „Pane, a co má tento člověk dělat?“ 22 Ježíš mu řekl: „ Jestli chci, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom? Pojď za mnou.“ 23 Mezi bratřími se rozneslo, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl: „Nezemře,“ ale: „ Jestliže chci, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“ 24 Toto je ten učedník, který o těchto věcech vydává svědectví a napsal tyto věci. Víme, že jeho svědectví je pravdivé. 25 Ještě mnoho jiných věcí učinil Ježíš. Kdyby se o nich mělo jednat, myslím, že by se ani svět nemohl vejít do knih, které by se měly napsat. Amen.
Skutky apoštolů Skutky 1
1 Předchozí pojednání jsem sepsal, Theofile, o všem, co Ježíš začal činit a učit, 2 Až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha svatého dal přikázání apoštolům, které si vyvolil, 3 Kterýmž se také po svém umučení ukázal živý mnoha neomylnými důkazy, když se jim zjevoval čtyřicet dní a mluvil o věcech týkajících se království Božího, 4 A shromáždivši se s nimi, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení, o kterém, praví, jste slyšeli ode mne. 5 Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým zanedlouho. 6 Když se tedy shromáždili, ptali se ho: „Pane, obnovíš v tomto čase království Izraeli?“ 7 A řekl jim: „ Není vaší věcí znát časy a lhůty, které Otec ustanovil ve své moci.“
19
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
8 Ale přijmete moc, až na vás sestoupí Duch svatý, a budete mi svědky v Jeruzalémě i v celém Judsku i Samaří a až do nejzazšího konce země. 9 A když to domluvil, byl před jejich zraky vznesen vzhůru a oblak ho skryl před jejich zrakem. 10 A když upřeně hleděli k nebi, jak vystupuje, hle, dva muži v bílém rouše stáli vedle nich. 11 A řekli také: „Muži Galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe.“
Nikodémovo evangelium Kapitola 1 1 Annáš, Kaifáš, Sumas, Datam, Gamaliel, Judas, Levi, Neftalim, Alexandr, Cýrus a další Židé přišli k Pilátovi kvůli Ježíši a obvinili ho z mnoha závažných zločinů. 2 A řekl: „Jsme ujištěni, že Ježíš je syn tesaře Josefa, zrozený z Marie, a že se prohlašuje za Syna Božího a za krále; a nejen to, ale pokouší se zrušit sabat a zákony našich otců.“ 3 Pilát odpověděl: „Co to prohlašuje a co se snaží rozvrátit?“ 4 Židé mu řekli: „Máme zákon, který zakazuje uzdravovat v den odpočinku, ale on v onen den uzdravuje chromé i hluché, ochrnuté, slepé i malomocné i posedlé démony, a to zlými způsoby.“ 5 Pilát odpověděl: „Jak to může dělat tak zlými způsoby?“ Odpověděli: „Je to věštec a vymítá démony skrze knížete démonů, a tak je mu všechno podrobeno.“ 6 Pilát řekl: „Vymítání démonů se nezdá být dílem nečistého ducha, ale že pochází z moci Boží.“ 7 Židé Pilátovi odpověděli: „Prosíme Tvou Výsost, abys ho předvolal před svůj soud a sám ho vyslechl.“ 8 Pilát si zavolal posla a zeptal se ho: „Jak sem přivedou Krista?“ 9 Posel pak vyšel, poznal Krista, poklonil se mu, rozprostřel na zem plášť, který měl v ruce, a řekl: „Pane, jdi po něm a pojď dovnitř, neboť tě volá vladař.“ 10 Když Židé poznali, co posel udělal, obrátili se k Pilátovi s prosbou: „Proč jste mu nedal předvolání po kazateli, a ne po posla?“ Posel ho totiž uviděl, poklonil se mu, rozprostřel před sebou na zem plášť, který držel v ruce, a řekl mu: „Pane, volá tě vladař.“ 11 Pilát si tedy zavolal posla a řekl: „Proč jsi to udělal?“ 12 Posel odpověděl: „Když jsi mě poslal z Jeruzaléma k Alexandrovi, viděl jsem Ježíše sedět v malé postavě na oslici. Židé pak drželi v rukou větve stromů a volali: „Hosana.“ 13 Jiní pak rozprostírali svá roucha na cestu a říkali: „Zachraň nás, ty, který jsi v nebesích, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově.“ 14 Židé se na posla dotkli a řekli: „Hebrejští synové volali hebrejsky, jak bys ty, Řek, mohl rozumět hebrejsky?“ 15 Posel jim odpověděl: „Zeptal jsem se jednoho z Židů: ‚Co to děti křičí hebrejsky?‘“ 16 A on mi to vysvětlil, řka: Volají Hosana, což se vykládá: Pane, zachraň mě. 17 Pilát jim řekl: „Proč sami mlčíte a svědčíte o slovech dětí? V čem se ten posel provinil?“ Mlčeli. 18 Vládce tedy řekl poslu: „Jdi a snaž se ho všemi prostředky přivést.“ 19 Posel pak vyšel a učinil jako předtím a řekl: „Pane, pojď dál, volá tě vladař.“ 20 Když Ježíš vcházel s praporci, kteří nesli prapory, jejich vrcholci se klaněli a klaněli se Ježíši. 21 Židé se tedy ještě vehementněji rozpoutali proti praporům. 22 Pilát však Židům řekl: „Vím, že se vám nelíbí, že se vrcholci praporů sami od sebe klaněli a klaněli se Ježíši. Proč ale voláte proti praporům, jako by se oni klaněli a klaněli se mu?“ 23 Odpověděli Pilátovi: „Viděli jsme praporčíky, jak se klanějí a klanějí Ježíši.“ 24 Vládce si tedy zavolal praporčíky a řekl jim: „Proč jste to udělali?“ 25 Praporčíci řekli Pilátovi: „Všichni jsme pohané a uctíváme bohy v chrámech. Co bychom si tedy mohli myslet o uctívání Jeho? My jsme drželi v rukou jen praporce a oni se mu klaněli. 26 Pilát tehdy řekl představeným synagogy: „Vyberte si silné muže a nechte je držet praporce. Uvidíme, zda se sami od sebe skloní.“
20
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
27 Židovští starší tedy vyhledali dvanáct nejsilnějších a nejschopnějších starců a postavili je pod prapory. Ti se postavili před místodržitele. 28 Pilát tehdy řekl poslu: „Vyveď Ježíše ven a nějakým způsobem ho přiveď zpět.“ Ježíš i posel vyšli z domu. 29 Pilát si zavolal praporčíky, kteří předtím nesli prapory, a přísahal jim, že pokud je takovým způsobem neponesou, když Ježíš předtím vstoupil, sťaje jim hlavy. 30 Tehdy vladař Ježíšovi přikázal, aby znovu vešel dovnitř. 31 Posel udělal to, co udělal předtím, a velmi prosil Ježíše, aby si oblékl jeho plášť a šel po něm. A on po něm skutečně šel a vešel dovnitř. 32 A když Ježíš vešel, praporce se mu jako předtím poklonily a klaněly se mu. Kapitola 2 1 Když to Pilát uviděl, zmocnil se ho strach a chystal se vstát ze svého stolce. 2 Zatímco se však chystal vstát, poslala k němu jeho žena, která stála opodál, vzkaz: „Neměj s tím spravedlivým nic společného, neboť jsem kvůli němu mnoho vytrpěla ve vidění této noci.“ 3 Když to Židé uslyšeli, řekli Pilátovi: „Neřekli jsme ti, že je to věštec? Hle, způsobil, že se ti zdála žena.“ 4 Pilát si tedy zavolal Ježíše a řekl: „Slyšel jsi, co proti tobě svědčí, a nic neodpovídáš?“ 5 Ježíš odpověděl: „Kdyby neměli řeč, nemohli by mluvit. Každý však ovládá svůj jazyk, aby mluvil dobré i zlé, a proto ať se o to stará.“ 6 Židovští starší však Ježíšovi odpověděli: „Na co se máme dívat?“ 7 Za prvé, víme o tobě, že ses narodila ze smilstva; za druhé, že kvůli tvému narození byla v Betlémě zabita nemluvňata; za třetí, že tvůj otec a matka Marie uprchli do Egypta, protože nemohli důvěřovat svému vlastnímu lidu. 8 Někteří z oněch Židů mluvili příznivěji: „Nemůžeme říci, že se narodil ze smilstva, ale víme, že jeho matka Marie byla zasnoubena s Josefem, a proto se nenarodil ze smilstva.“ 9 Pilát pak řekl Židům, kteří tvrdili, že se narodil ze smilstva: „Toto tvé vyprávění není pravdivé, vždyť bylo zasnoubení, jak dosvědčují ti, kdo jsou z tvého národa.“ 10 Annáš a Kaifáš řekli Pilátovi: „Je třeba pohlédnout na tolik lidí, kteří křičí, že se narodil ze smilstva a že je věštcem. Ti, kdo popírají, že se narodil ze smilstva, jsou jeho proselyté a učedníci.“ 11 Pilát odpověděl Annášovi a Kaifášovi: „Kdo jsou ti proselyté?“ Odpověděli: „Jsou to ti, kdo jsou pohanskými dětmi a nestali se Židy, ale jeho následovníky.“ 12 Eleazer, Asterios, Antonius, Jakub, Karas, Samuel, Izák, Pinnees, Krispus, Agrippa, Annáš a Judas odpověděli: „Nejsme proselyté, ale děti Židů, mluvíme pravdu a byli jsme přítomni, když se Marie zasnoubila.“ 13 Pilát se obrátil k dvanácti mužům, kteří to mluvili, a řekl jim: „Zapřísahám vás při životě císaře, abyste věrně vypověděli, zda se narodil ze smilstva, a abyste to, co jste vyprávěli, byla pravda.“ 14 Odpověděli Pilátovi: „Máme zákon, kterým je nám zakázáno přísahat, protože je to hřích. Ať přísahají na císařův život, že to není tak, jak jsme řekli, a budeme spokojeni s tím, že budeme usmrceni.“ 15 Annáš a Kaifáš tehdy řekli Pilátovi: „Těch dvanáct mužů neuvěří, že ho známe jako prostého člověka a věštce, ačkoli se vydává za Syna Božího a za krále. Tomuž jsme tak dalece nevěřili, že se třeseme slyšet.“ 16 Pilát pak rozkázal všem, aby vyšli ven, kromě dvanácti, kteří tvrdili, že se nenarodil ze smilstva, a aby se Ježíš vzdálil. Řekl jim: „Proč Židé chtějí Ježíše zabít?“ 17 Odpověděli mu: „Hněví se, že v sobotu uzdravoval.“ Pilát se zeptal: „Za dobrý skutek ho snad zabijí?“ Řekli mu: „Ano, Pane.“
21
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
Kapitola 3 1 Pilát se rozhněval, vyšel z předsíně a řekl Židům: „Volám celý svět za svědka, že na tom člověku nenacházím žádnou vinu.“ 2 Židé Pilátovi odpověděli: „Kdyby to nebyl zlý člověk, nepřivedli bychom ho k tobě.“ 3 Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a podle svého zákona ho suďte.“ 4 Židé tedy řekli: „Nám není dovoleno nikoho usmrtit.“ 5 Pilát řekl Židům: „Příkaz ‚nezabiješ‘ patří vám, ale ne mně.“ 6 A všel zase do síně, zavolal Ježíše o samotě a řekl mu: „Ty jsi král Židů?“ 7 Ježíš odpověděl a řekl Pilátovi: „Mluvíš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli Židé?“ 8 Pilát odpověděl Ježíšovi: „Jsem snad Žid? Vydali mi tě celý národ a židovskí vůdci. Co jsi udělal?“ 9 Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali a já bych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ 10 Pilát se zeptal: „Ty jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Ty pravíš, že jsem král. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel na svět. Proto jsem přišel, abych vydal svědectví pravdě. A každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 11 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ 12 Ježíš řekl: „Pravda je z nebe.“ 13 Pilát řekl: „Pravda tedy není na zemi.“ 14 Ježíš řekl Pilátovi: „Věř, že pravda je na zemi mezi těmi, kdož, když mají moc soudit, řídí se pravdou a tvoří správný úsudek.“ Kapitola 4 1 Pilát pak nechal Ježíše v síni, vyšel k Židům a řekl: „Já na Ježíši nenacházím žádnou vinu.“ 2 Židé mu řekli: „On však řekl: ‚Mohu zbořit chrám Boží a za tři dny jej znovu postavit.‘“ 3 Pilát jim řekl: „Co je to za chrám, o kterém mluví?“ 4 Židé mu řekli: „To, co Šalomoun stavěl čtyřicet šest let, řekl, že zboří a za tři dny znovu postaví.“ 5 Pilát jim znovu řekl: „Jsem nevinen v krvi toho člověka, podívejte se sami.“ 6 Židé mu řekli: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ Pilát si tehdy svolal starší, zákoníky, kněze a levity a v soukromí jim řekl: „Nečiňte tak. Nenašel jsem na vás nic, co by si zasloužilo smrt, že by uzdravoval nemocné a porušoval sobotu.“ 7 Kněží a levité odpověděli Pilátovi: „Při životě císaře, rouhá-li se někdo, zaslouží si smrti, ale tento se rouhal Hospodinu.“ 8 Vladař pak opět rozkázal Židům, aby odešli z domu, zavolal Ježíše a řekl mu: „Co s tebou mám dělat?“ 9 Ježíš mu odpověděl: „Udělej, jak je psáno.“ 10 Pilát se ho zeptal: „Jak je to psáno?“ 11 Ježíš mu řekl: „Mojžíš a proroci prorokovali o mém utrpení a zmrtvýchvstání.“ 12 Židé, když to uslyšeli, pobouřili se a řekli Pilátovi: „Proč chceš ještě poslouchat rouhání toho člověka?“ 13 Pilát jim řekl: „Jestliže se vám tato slova zdají být rouháním, vezměte si ho, přiveďte ho k soudu a suďte ho podle svého zákona.“ 14 Židé Pilátovi odpověděli: „Náš zákon praví, že bude potrestán třiceti devíti ranami, ale bude-li se takto rouhat proti Pánu, bude ukamenován.“ 15 Pilát jim řekl: „Jestliže to jeho slovo bylo rouhání, suďte ho podle svého zákona.“ 16 Židé řekli Pilátovi: „Náš zákon nám přikazuje nikoho neusmrcovat. Chceme, aby byl ukřižován, protože si zaslouží smrt na kříži.“ 17 Pilát jim řekl: „Není vhodné, aby byl ukřižován, ať ho jen zbičují a pošlou pryč.“ 18 Když se vladař podíval na přítomný lid a na Židy, uviděl mnoho z nich v slzách a řekl židovským velekněžím: „Všechen lid si nepřeje jeho smrt.“ 19 Židovští starší odpověděli Pilátovi: „Právě proto jsme sem přišli my i všechen lid, aby zemřel.“
22
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
20 Pilát jim řekl: „Proč by měl zemřít?“ 21 Řekli mu: „Protože se vydává za Syna Božího a za Krále.“ Kapitola 5 1 Nikodém, jeden Žid, se postavil před vladaře a řekl: „Prosím tě, spravedlivý soudce, abys mi dovolil promluvit jen pár slov.“ 2 Pilát mu řekl: „Mluv dál.“ 3 Nikodém řekl: „Mluvil jsem se staršími Židů, zákoníky, kněžími, levity a celým židovským shromážděním: Co chcete s tímto člověkem udělat?“ 4 Je to muž, který vykonal mnoho užitečných a slavných zázraků, jaké žádný člověk na zemi nikdy předtím nevykonal ani nevykoná. Nechte ho jít a nečiňte mu nic zlého. Pokud pochází od Boha, jeho zázraky (jeho zázračná uzdravení) budou pokračovat; pokud však od lidí, přijdou nazmar. 5 Mojžíš tedy, když byl Bohem poslán do Egypta, vykonal před faraonem, králem egyptským, zázraky, které mu Bůh přikázal. A ačkoli kouzelníci té země, Jannes a Jambres, vykonali svými kouzly tytéž zázraky jako Mojžíš, nemohli vykonat nic z toho, co on. 6 A zázraky, které činili kouzelníci, nebyly od Boha, jak víte, zákoníci a farizeové; ale ti, kdo je činili, zahynuli, i všichni, kdo jim uvěřili. 7 A nyní propusťte tohoto muže, neboť ty zázraky, z nichž ho obviňujete, jsou od Boha a on si smrti nezaslouží. 8 Židé tedy Nikodémovi řekli: „Stal ses jeho učedníkem a pronášíš v jeho prospěch řeči?“ 9 Nikodém jim řekl: „Stal se snad i vladař jeho učedníkem a přednáší mu řeči? Nedosadil ho snad císař na to vysoké místo?“ 10 Když to Židé uslyšeli, třásli se, skřípali zuby na Nikodéma a říkali mu: „Přijmi jeho učení za pravdu a měj svůj úděl s Kristem!“ 11 Nikodém odpověděl: „Amen, přijmu jeho učení a svůj úděl s ním, jak jste řekli.“ 12 Tu povstal další Žid a požádal vladaře o svolení, aby mu mohl vyslechnout pár slov. 13 A vladař řekl: „Mluv, co chceš.“ 14 A on řekl: „Třicet osm let jsem ležel u ovčího rybníka v Jeruzalémě, trápil jsem se těžkou nemocí a očekával uzdravení skrze příchod anděla, který v jistý čas zkameněl vodu. Kdokoli do ní první vstoupil po zkamenění vody, byl uzdraven z jakékoli nemoci, kterou měl.“ 15 Když mě Ježíš viděl, jak tam chřadnu, řekl mi: „Chceš být uzdraven?“ Odpověděl jsem: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě do rybníka spustil, když se voda rozbouří.“ 16 Řekl mi: „Vstaň, vezmi si lože a choď.“ A já jsem byl hned uzdraven, vzal jsem si lože a chodil jsem. 17 Židé tedy řekli Pilátovi: „Pane vládce, zeptej se ho, který den byl uzdraven ze své nemoci.“ 18 Nemocný odpověděl: „Bylo to v sobotu.“ 19 Židé řekli Pilátovi: „Neříkali jsme snad, že uzdravoval i v sobotu a vyháněl démony skrze knížete démonů?“ 20 Pak vyšel jiný Žid a řekl: „Jsem slepý, slyším zvuky, ale nikoho nevidím. Když Ježíš šel kolem, slyšel jsem zástup, který šel kolem, a zeptal jsem se, co je tam?“ 21 Řekli mi, že Ježíš jde kolem. Zvolal jsem: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ On se zastavil, rozkázal, aby mě k němu přivedli, a řekl mi: „Co chceš?“ 22 Řekl jsem: „Pane, ať zase prohlédnu.“ 23 Řekl mi: „Prohlédni!“ A já jsem ihned prohlédl a šel jsem za ním s radostí a díky. 24 Vystoupil také jiný Žid a řekl: „Byl jsem malomocný a on mě uzdravil pouhým slovem, když řekl: ‚Chci, buď čistý.‘ A hned jsem byl od malomocenství očištěn.“ 25 A další Žid vystoupil a řekl: „Byl jsem křivý, a on mě svým slovem napravil.“ 26 A jedna žena jménem Veronika řekla: „Dvanáct let jsem trpěla krvácením. Dotkla jsem se lemu jeho oděvu a hned mi krvácení přestalo.“ 27 Židé tedy řekli: „Máme zákon, že žena nesmí být připuštěna jako svědkyně.“
23
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
28 A potom jiný Žid řekl: „Viděl jsem Ježíše pozvaného na svatbu se svými učedníky a v Káni Galilejské byl nedostatek vína.“ 29 A když bylo všechno víno vypito, přikázal služebníkům, aby naplnili šest nádob, které tam byly, vodou. Naplnili je až po okraj. Požehnal jim a proměnil vodu ve víno. Všichni lidé pili a žasli nad tímto zázrakem. 30 Jiný Žid vystoupil a řekl: „Viděl jsem Ježíše, jak učí v synagoze v Kafarnaum. V synagoze byl jeden člověk posedlý démonem. Ten zvolal: ‚Nech mě! Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit?‘ Vím, že jsi Svatý Boží. 31 Ježíš mu napomenul: „Mlč, nečistý duchu, a vyjdi z toho člověka!“ On z něj hned vyšel a vůbec mu neublížil. 32 Jeden farizeus řekl také toto: Viděl jsem, jak k Ježíši přichází velký zástup lidí z Galileje, Judska, z přímořského pobřeží a z mnoha krajin kolem Jordánu. Přicházelo k němu mnoho nemocných a on je všechny uzdravil. 33 A slyšel jsem nečisté duchy křičet: „Ty jsi Syn Boží!“ Ježíš jim však přísně zakázal, aby ho nezjevovali. 34 Potom jiný muž, jménem Centurio, řekl: „Viděl jsem Ježíše v Kafarnaum a prosil jsem ho: ‚Pane, můj služebník leží doma ochrnutý.‘“ 35 Ježíš mi řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ 36 Řekl jsem: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj služebník bude uzdraven.“ 37 Ježíš mi řekl: „Jdi a jak jsi uvěřil, tak se ti stane.“ A můj služebník byl v tu hodinu uzdraven. 38 Jeden šlechtic pak řekl: „Měl jsem v Kafarnaum syna, který umíral. Když jsem uslyšel, že Ježíš přišel do Galileje, šel jsem k němu a prosil ho, aby přišel ke mně domů a uzdravil mého syna, neboť umíral.“ 39 Řekl mi: „Jdi, tvůj syn žije.“ 40 A můj syn byl od té hodiny uzdraven. 41 Kromě nich i mnoho dalších Židů, mužů i žen, křičelo: „On je vpravdě Syn Boží, který uzdravuje všechny nemoci pouze svým slovem a jemuž jsou démoni zcela poddáni.“ 42 Někteří z nich dále řekli: „Tato moc nemůže pocházet od nikoho jiného než od Boha.“ 43 Pilát řekl Židům: „Proč se démoni nepoddávají vašim učitelům?“ 44 Někteří z nich řekli: „Moc podmaňovat si démony nemůže pocházet jinak než od Boha.“ 45 Jiní však Pilátovi říkali, že vzkřísil Lazara z mrtvých, když už čtyři dny ležel v hrobě. 46 Když to vladař uslyšel, s třesením se řekl zástupu Židů: „Co vám prospěje prolévat nevinnou krev?“ Kapitola 6 1 Pilát pak svolal Nikodéma a těch patnáct mužů, kteří tvrdili, že Ježíš se nenarodil ze smilstva, a řekl jim: „Co mám dělat, když se v lidu má stát pozdvižení?“ 2 Řekli mu: „Nevíme, ať se na to podívají ti, kdo rozpoutají rozruch.“ 3 Pilát pak znovu svolal zástup a řekl jim: „Víte, že máte zvyk, abych vám o svátcích velikonočních propustil jednoho vězně. 4 Mám známého vězně, vraha jménem Barabáš, a Ježíše, zvaného Kristus, na nichž nenacházím nic, co by si zasloužilo smrt. Kterého z nich tedy chcete, abych vám propustil? 5 Všichni křičí: „Propusť nám Barabáše!“ 6 Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, který se nazývá Kristus?“ 7 Všichni odpověděli: „Ať je ukřižován.“ 8 Znovu křičeli a říkali Pilátovi: „Nejsi snad přítelem císaře, když ho propustíš? Vždyť se prohlásil za Syna Božího a za krále. Chceš snad, aby králem byl on, a ne císař?“ 9 Pilát se jim rozhněval: „Váš národ je odjakživa vzpurný a vy se stále stavíte proti těm, kdo vám sloužili?“
24
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
10 Židé odpověděli: „Kdo jsou ti, kteří nám byli užiteční?“ 11 Pilát jim odpověděl: „Váš Bůh, který vás vysvobodil z těžkého otroctví Egypťanů, převedl vás přes Rudé moře jako po suché zemi, sytil vás na poušti manou a masem křepelek, vyvedl vodu ze skály a dal vám zákon z nebe, 12 Všemožně jste ho popudzovali a toužili jste po slitém teleti, klaněli jste se mu, obětovali jste mu a říkali: „Toto jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země.“ 13 Kvůli tomu se váš Bůh chystal vás zahubit, ale Mojžíš se za vás přimluvil a váš Bůh ho vyslyšel a odpustil vám vaši nepravost. 14 Potom jste se rozzlobili a chtěli jste zabít své proroky, Mojžíše a Árona, když uprchli do stánku setkávání. Stále jste reptali proti Bohu a jeho prorokům. 15 A vstal ze soudcovské stolice a chtěl vyjít ven, ale všichni Židé křičeli: „Uznáváme císaře za krále, a ne Ježíše.“ 16 Kdykoli se tento člověk narodil, mudrci k němu přistoupili a obětovali mu dary. Když to Herodes uslyšel, velmi se znepokojil a chtěl ho zabít. 17 Když se to jeho otec dozvěděl, uprchl s ním a jeho matkou Marií do Egypta. Herodes, když uslyšel o jeho narození, ho chtěl zabít, a proto poslal a povraždil všechny děti v Betlémě a ve všech jeho končinách od dvou let a níže. 18 Když Pilát uslyšel tuto zprávu, zděsil se, ztišil zástup, který se rozkřikl, a řekl Ježíšovi: „Ty jsi tedy král?“ 19 Všichni Židé Pilátovi odpověděli: „Je to ten samý člověk, kterého se Herodes snažil nechat zabít.“ 20 Pilát vzal vodu, umyl si ruce před lidem a řekl: „Jsem nevinen krví tohoto spravedlivého; podívejte se sami.“ 21 Židé odpověděli: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ 22 Pilát pak přikázal, aby Ježíše přivedli před něj, a řekl mu tato slova: 23 Tvůj vlastní národ tě obvinil, že se sám prohlašuješ za krále. Proto tě já, Pilát, odsuzuji k bičování podle zákonů dřívějších místodržitelů. Nejprve abys byl spoután a pak pověšen na kříž na místě, kde jsi nyní vězněn. S tebou jsou také dva zločinci, jejichž jména jsou Dimas a Gestas. Kapitola 7 1 Ježíš pak vyšel z domu a s ním i ti dva zloději. 2 A když přišli na místo zvané Golgota, svlékli ho z roucha, přepásali ho lněným rouchem, vložili mu na hlavu trnovou korunu a do ruky mu dali třtinu. 3 Podobně udělali i s dvěma lotry, kteří byli s ním ukřižováni, s Dimem po jeho pravici a Gestosem po levici. 4 Ježíš však řekl: „Otče můj, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ 5 Rozdělili si jeho roucha a o jeho oděv losovali. 6 Zástup mezitím stál opodál a velekněží a starší Židů se mu posmívali: „Jiné zachraňoval, ať nyní zachraňuje sám sebe, může-li. Je-li Synem Božím, ať nyní sestoupí z kříže.“ 7 I vojáci se mu posmívali, vzali ocet a žluč a nabízeli mu ji k pití a říkali mu: „Jsi-li židovský král, vydej se sám.“ 8 Tehdy jeden voják Longinus vzal kopí, probodl mu bok a vzápětí vytekla krev a voda. 9 Pilát napsal na kříž titul hebrejsky, latinsky a řecky: „Toto je král Židů.“ 10 Jeden ze dvou lotrů, kteří byli s Ježíšem ukřižováni, jménem Gestas, Ježíšovi řekl: „Jsi-li Kristus, vysvoboď sebe i nás.“ 11 Zloděj jménem Dimas, ukřižovaný po jeho pravici, mu odpověděl a napomenul ho: „Nebojíš se Boha, který je odsouzen k tomuto trestu? My sice právem a spravedlivě přijímáme trest za své skutky, ale tento Ježíš, co zlého učinil?“ 12 Po tomto sténání řekl Ježíšovi: „Pane, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ 13 Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že dnes budeš se mnou v ráji.“
25
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
Kapitola 8 1 Bylo kolem šesté hodiny a tma se rozprostírala po celé zemi až do deváté hodiny. 2 A když se slunce zatmělo, hle, opona chrámová se roztrhla odshora až dolů, a skály se také roztrhly, a hroby se otevřely, a mnoho těl svatých, kteří zesnuli, vstalo. 3 Kolem deváté hodiny Ježíš zvolal mocným hlasem: „Hely, hely, lama zabakthani?“ To znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ 4 Potom Ježíš řekl: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ A to řekl a vydechl. 5 Když setník viděl, že Ježíš takto zvolal a zemřel, oslavil Boha a řekl: „Vpravdě byl tento člověk spravedlivý.“ 6 Všechen lid, který tam stál, se nad tou podívanou velmi zděsil, a když přemýšleli o tom, co se stalo, bili se do prsou a vrátili se do města Jeruzaléma. 7 Setník šel k místodržiteli a vyprávěl mu všechno, co se stalo. 8 Když to všechno uslyšel, velmi se zarmoutil; 9 A svolal Židy a řekl jim: „Viděli jste to zázrak zatmění slunce a to, co se stalo, když Ježíš umíral?“ 10 Když to Židé uslyšeli, odpověděli vladaři: „Zatmění slunce se stalo podle svého zvyku.“ 11 Všichni, kdo znali Krista, však stáli opodál, stejně jako ženy, které Ježíše následovaly z Galileje, a pozorovali to všechno. 12 A hle, jeden muž z Arimatie, jménem Josef, který byl také Ježíšovým učedníkem, ale ne veřejně ze strachu před Židy, přišel k vladaři a prosil ho, aby mu dovolil sňat Ježíšovo tělo z kříže. 13 A vladař mu to dovolil. 14 Nikodém přišel a přinesl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. Sňali Ježíše z kříže se slzami v očích a zavinuli ho lněnými plátny s vonnými látkami, jak je u Židů zvykem pohřbívat. 15 A položili ho do nového hrobu, který dal vytesat Josef ze skály, do níž nikdy nikdo nebyl pohřben, a ke dveřím hrobu přivalili veliký kámen. Kapitola 9 1 Když nespravedliví Židé uslyšeli, že Josef vyprosil a pohřbil Ježíšovo tělo, vyhledali Nikodéma a těch patnáct mužů, kteří před vladařem svědčili, že Ježíš se nenarodil ze smilstva, a další dobré lidi, kteří mu prokázali dobré skutky. 2 Když se všichni skryli ze strachu před Židy, ukázal se jim pouze Nikodém a řekl: „Jak mohou takoví lidé vstoupit do synagogy?“ 3 Židé mu odpověděli: „Jak ses opovažuješ vstoupit do synagogy, když jsi byl Kristovým společníkem? Ať je tvůj úděl s ním i na onom světě.“ 4 Nikodém odpověděl: „Amen, kéž by mi to pomohlo k království jeho.“ 5 Podobně i Josef, když přišel k Židům, řekl jim: „Proč se na mě hněváte, že jsem chtěl tělo Ježíše Pilátova? Hle, položil jsem ho do svého hrobu, zavinul jsem ho do čistého plátna a položil kámen ke dveřím hrobu.“ 6 Já jsem k němu jednal spravedlivě, ale vy jste toho spravedlivého znesvětili, když jste ho ukřižovali, dali mu pít ocet, korunovali ho trním, jeho tělo trhali biči a vinu jeho krve jste na sebe svalili na modlitby. 7 Když to Židé uslyšeli, znepokojili se a znepokojili. Zatkli Josefa a přikázali, aby byl před sabatem vsazen do vazby a držen tam, dokud sabat neskončí. 8 Řekli mu: „Vyznej se, neboť v tuto dobu ti nesmíme nic ublížit, dokud nepřijde první den v týdnu. Víme však, že nebudeš hoden pohřbu, ale tvé tělo dáme ptákům nebeským a zemské zvěři.“ 9 Josef odpověděl: „Tato řeč je jako řeč pyšného Goliáše, který haněl živého Boha, když mluvil proti Davidovi. Vy, zákoníci a učitelé zákona, však víte, že Bůh praví skrze proroka: ‚Mně patří pomsta a já vám odplatím zlem, které jste mi vyhrožovali.‘“ 10 Bůh, kterého jsi pověsil na kříž, mě může vysvobodit z tvých rukou. Všechna tvá zloba se na tebe obrátí.
26
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
11 Místodržitel si totiž umyl ruce a řekl: „Jsem čist od krve tohoto spravedlivého.“ Vy jste však odpověděli a zvolali: „Jeho krev na nás a na naše děti! Jak jste řekli, ať zahynete navěky.“ 12 Židovští starší, když uslyšeli tato slova, velmi se rozzuřili, chopili se Josefa a vložili ho do komůrky bez okna, zavřeli dveře a zapečetili zámek. 13 Annáš a Kaifáš postavili stráž a poradili se s kněžími a levity, aby se všichni sešli po sabatu, a usoudili, jakým způsobem Josefa usmrtí. 14 Když to udělali, vládci Annáš a Kaifáš rozkázali, aby Josefa přivedli. Kapitola 10 1 Když to celé shromáždění uslyšelo, žasli a divili se, protože na zámku komnaty našli tutéž pečeť, ale Josefa nenašli. 2 Annáš a Kaifáš pak vyšli ven. Zatímco se všichni divili Josefovu odchodu, hle, jeden z vojáků, kteří hlídali Ježíšův hrob, promluvil v shromáždění. 3 Že když hlídali Ježíšův hrob, nastalo zemětřesení; a viděli jsme anděla Božího, jak odvaluje kámen od hrobu a sedí na něm. 4 Jeho tvář byla jako blesk a jeho oděv jako sníh; strachem jsme se stali jako mrtví. 5 A slyšeli jsme anděla, jak říká ženám u Ježíšova hrobu: „Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného; byl vzkříšen, jak předpověděl.“ 6 Pojďte se podívat na místo, kde byl pochován, a hned jděte a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých a že půjde před vámi do Galileje; tam ho uvidíte, jak vám řekl. 7 Židé tedy svolali všechny vojáky, kteří hlídali Ježíšův hrob, a ptali se jich: „Kdo jsou ty ženy, k nimž mluvil anděl? Proč jste je nechytili?“ 8 Vojáci odpověděli: „Nevíme, kdo ty ženy byly. Navíc jsme se strachem stali jako mrtví. Jak bychom je mohli zajmout?“ 9 Židé jim řekli: „Jakože žije Hospodin, nevěříme vám.“ 10 Vojáci odpověděli Židům: „Když jste viděli a slyšeli Ježíše, jak činí tolik divů, a neuvěřili jste mu, jak byste mohli věřit nám? Dobře jste řekli: Jakože žije Pán, neboť Pán vpravdě žije.“ 11 Slyšeli jsme, že jste Josefa, který pohřbil Ježíšovo tělo, zavřeli do komory pod zapečetěným zámkem, a když jste jej otevřeli, nenašli jste ho tam. 12 Vy tedy přivedete Josefa, kterého jste střežili v komnatě, a my přivedeme Ježíše, kterého jsme střežili v hrobě. 13 Židé odpověděli: „Josefa vám předvedeme, vy Ježíše.“ Josef je však ve svém městě Arimatii. 14 Vojáci odpověděli: „Jestliže je Josef v Arimatii a Ježíš v Galileji, slyšeli jsme anděla, jak to ženám oznamuje.“ 15 Židé to uslyšeli, zděsili se a řekli si mezi sebou: „Jestliže se tohle stane veřejným, všichni uvěří v Ježíše.“ 16 Nashromáždili tedy velkou sumu peněz a dali je vojákům se slovy: „Řekněte lidu, že Ježíšovi učedníci přišli v noci, když jste spali, a ukradli Ježíšovo tělo. Doslechne-li se o tom Pilát, vladař, přesvědčíme ho a vás vezmeme na svobodu.“ 17 Vojáci tedy vzali peníze a řekli, jak jim Židé řekli; a jejich zpráva se roznesla mezi lidem. 18 Jistý kněz Pinnees, učitel Ada a levita jménem Ageus, ti tři přišli z Galileje do Jeruzaléma a oznámili to velekněžím a všem, kdo byli v synagogách: 19 Viděli jsme Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, jak mluví se svými jedenácti učedníky, sedí uprostřed nich na hoře Olivetské a říká jim: 20 Jděte do celého světa, kažte evangelium všem národům a křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. A kdokoli uvěří a bude pokřtěn, bude spasen. 21 A když to řekl svým učedníkům, viděli jsme ho vystupovat do nebe. 22 Když to uslyšeli velekněží, starší a levité, řekli těm třem mužům: „Vzdejte slávu Bohu Izraele a vyznejte se před ním, zda je to pravda, co jste viděli a slyšeli.“
27
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
23 Odpověděli: „Jakože žije Pán našich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, jak jsme slyšeli Ježíše mluvit s jeho učedníky a jak jsme ho viděli vystupovat do nebe, tak jsme vám vyprávěli pravdu.“ 24 A ti tři muži odpověděli a dodali tato slova: „Kdybychom nepřiznali slova, která jsme slyšeli Ježíše říkat, a že jsme ho viděli vystupovat do nebe, byli bychom vinni hříchem.“ 25 Velekněží ihned povstali, drželi v rukou knihu Zákona a zaklínali je: „Už nikdy nebudete říkat, co jste o Ježíši řekli.“ 26 Dali jim velkou sumu peněz a poslali s nimi další osoby, aby je doprovodili do jejich země, aby se v žádném případě nezdrželi v Jeruzalémě. 27 Židé se tehdy shromáždili všichni a s velmi žalostným znepokojením se ptali: „Co se to za mimořádnou věc stalo v Jeruzalémě?“ 28 Annáš a Kaifáš je však utěšovali: „Proč bychom měli věřit vojákům, kteří hlídali Ježíšův hrob, když nám vyprávěli, že anděl odvalil kámen od dveří hrobu?“ 29 Možná jim to řekli jeho vlastní učedníci a dali jim peníze, aby to řekli, a sami odnesli Ježíšovo tělo. 30 Uvažte také, že cizincům se nedá přiznat zásluhy, protože i oni od nás vzali velkou částku a vyhlásili nám to podle pokynů, které jsme jim dali. Buď nám musí být věrní, nebo Ježíšovým učedníkům. Kapitola 11 1 Nikodém povstal a řekl: „Správně pravíte, synové Izraele, slyšeli jste, co ti tři muži přísahali na Boží zákon: ‚Viděli jsme Ježíše, jak mluvil se svými učedníky na Olivetské hoře, a viděli jsme ho vystupovat do nebe.‘“ 2 Písmo nám praví, že požehnaný prorok Eliáš byl vzat do nebe. Když se proročtí synové ptali Eliáše: „Kde je náš otec Eliáš?“ Řekl jim, že je vzat do nebe. 3 Synové proroků mu řekli: „Snad ho duch odnesl na některou z izraelských hor, tam ho snad najdeme.“ Prosili tedy Elíšu a on s nimi chodil tři dny, ale nemohli ho najít. 4 Nyní mě slyšte, synové Izraele, a pošleme muže do izraelských hor, aby snad duch neodnesl Ježíše, a tam ho snad nalezneme a nasytíme se. 5 Nikodémova rada se líbila všemu lidu; poslali muže, aby hledali Ježíše, ale nenašli ho. Navrátili se a řekli: „Prošli jsme všude, ale Ježíše jsme nenašli, ale našli jsme Josefa v jeho městě Arimatii.“ 6 Když to uslyšeli vládci i všechen lid, radovali se a chválili Boha Izraele, že byl nalezen Josef, kterého zavřeli v komůrce a nemohli ho najít. 7 Když se shromáždili velekněží, ptali se: „Jak k nám přivedeme Josefa, aby s ním mluvil?“ 8 Vzali tedy kus papíru a napsali mu: „Pokoj s tebou i s celou tvou rodinou. Víme, že jsme se prohřešili proti Bohu i proti tobě. Navštiv nás, své otce, neboť nás velmi překvapilo tvé uniknutí z vězení.“ 9 Víme, že jsme proti tobě zamýšleli zlý úmysl, ale Hospodin se o tebe postaral a sám Hospodin tě vysvobodil z našich úkladů. Pokoj tobě, Josefe, ctěný mezi vším lidem. 10 Vybrali si tedy sedm Josefových přátel a řekli jim: „Až přijdete k Josefovi, pozdravte ho v pokoji a odevzdejte mu tento list.“ 11 Když tedy muži přišli k Josefovi, pozdravili ho v pokoji a odevzdali mu dopis. 12 Když si to Josef přečetl, řekl: „Požehnán buď Hospodin Bůh, který mě vysvobodil z rukou Izraelců, takže nemohli prolít mou krev. Požehnán buď Bůh, který mě ochránil pod svými křídly.“ 13 Josef je políbil a vzal je do svého domu. Na druhý den Josef nasedl na osla a vydal se s nimi do Jeruzaléma. 14 Když to uslyšeli všichni Židé, vyšli mu vstříc a volali: „Pokoj tvému příchodu sem, otče Josefe.“ 15 On odpověděl: „Kéž Hospodin dá všemu lidu blaho.“ 16 Všichni ho políbili a Nikodém ho vzal do svého domu, když připravil velkou hostinu.
28
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
17 Druhý den, když byl den příprav, řekli Annáš, Kaifáš a Nikodém Josefovi: „Vyznej se před Bohem Izraele a odpověz nám na všechny otázky, na které se tě zeptáme.“ 18 Velmi nás znepokojilo, že jsi pohřbil Ježíšovo tělo, a když jsme tě zavřeli do komůrky, nemohli jsme tě najít. Od té doby se bojíme až do dnešní chvíle, kdy ses mezi námi objevil. Proto nám před Bohem pověz všechno, co se stalo. 19 Josef odpověděl: „V den příprav jste mě dali do vazby až do rána.“ 20 Ale když jsem se uprostřed noci modlil, dům obklopili čtyři andělé; a já jsem spatřil Ježíše jako jas slunce a padl jsem strachy na zem. 21 Ježíš mě uchopil za ruku, zvedl mě ze země a spadly na mě rosy. On mi však otřel tvář, políbil mě a řekl mi: „Neboj se, Josefe, pohleď na mě, neboť to jsem já.“ 22 Pohlédl jsem na něj a řekl: „Rabboni Eliáši!“ Odpověděl mi: „Nejsem Eliáš, ale Ježíš Nazaretský, jehož tělo jsi pohřbil.“ 23 Řekl jsem mu: „Ukaž mi hrob, do kterého jsem tě pochoval.“ 24 Ježíš mě vzal za ruku a dovedl mě k místu, kde jsem ho položila. Ukázal mi lněné roucho a roušku, kterou jsem mu dala na hlavu. Tehdy jsem poznala, že je to Ježíš, poklonila jsem se mu a řekla: „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.“ 25 Ježíš mě vzal za ruku, dovedl mě do Arimatie do mého domu a řekl mi: „Pokoj tobě! Nevycházej ze svého domu až do čtyřicátého dne, ale musím jít ke svým učedníkům.“ Kapitola 12 1 Když to všechno uslyšeli velekněží, zděsili se, padli tváří k zemi jako mrtví a křičeli jeden na druhého: „Co je to za zvláštní znamení, které se stalo v Jeruzalémě? Známe Ježíšova otce i matku.“ 2 Jeden Levita řekl: „Znám mnoho jeho příbuzných, nábožných lidí, kteří mají ve zvyku obětovat Bohu Izraele v chrámu s modlitbami oběti a zápalné oběti.“ 3 Velekněz Simeon ho vzal do náruče a řekl mu: „Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka v pokoji podle svého slova, neboť mé oči viděly tvou spásu, kterou jsi připravil před tváří všech národů, světlo k osvícení pohanů a slávu svého lidu Izraele.“ 4 Simeon také požehnal Marii, matce Ježíšově, a řekl jí: „Oznamuji ti o tom dítěti, že je ustanoven k pádu i k povstání mnohých a jako znamení, kterému budou odporovat.“ 5 Ano, i tvou vlastní duší pronikne meč a myšlenky mnohých srdcí budou odhaleny. 6 Všichni Židé tehdy řekli: „Pošleme vzkazy k těm třem mužům, kteří říkali, že ho viděli mluvit se svými učedníky na Olivetské hoře.“ 7 Potom se jich ptali, co viděli. Oni jednomyslně odpověděli: „Před Bohem Izraele vyznáváme, že jsme jasně viděli Ježíše, jak na Olivetské hoře mluví se svými učedníky a vystupuje do nebe.“ 8 Annáš a Kaifáš je pak vzali do různých míst a vyslýchali je zvlášť. Ti jednomyslně vyznali pravdu a řekli: „Viděli Ježíše.“ 9 Annáš a Kaifáš řekli: „Náš zákon praví: ‚Každé slovo se potvrdí ústy dvou nebo tří svědků.‘“ 10 Ale co jsme řekli? Požehnaný Enoch se líbil Bohu a byl přenesen slovem Božím; a místo pohřbu požehnaného Mojžíše je známo. 11 Ježíš však byl vydán Pilátovi, zbičován, korunován trním, pliván na něj, probodnut kopím, ukřižován, zemřel na kříži a byl pohřben. Jeho tělo ctihodný Josef pohřbil v novém hrobě a dosvědčil, že ho viděl živého. 12 A mimo to tito muži vypověděli, že ho viděli, jak na hoře Olivetské mluvil se svými učedníky a vystupoval do nebe. 13 Josef vstal a řekl Annášovi a Kaifášovi: „Jste právem velmi překvapeni, že vám bylo řečeno, že Ježíš žije a vstoupil do nebe.“ 14 Je to vskutku podivuhodné, že nejen sám vstal z mrtvých, ale že i jiné vzkřísil z hrobů, které mnozí viděli v Jeruzalémě. 15 A nyní si mě krátce poslechněte: Všichni jsme znali požehnaného Simeona, velekněze, který vzal Ježíše, když byl ještě dítě, do náruče v chrámu.
29
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
16 Tentýž Simeon měl dva vlastní syny a my všichni jsme byli přítomni jejich smrti a pohřbu. 17 Jděte se tedy podívat na jejich hroby, neboť jsou otevřené a oni vstali z mrtvých. Jsou v městě Arimatii a společně se účastní bohoslužeb. 18 Někteří sice slyšeli zvuk jejich hlasů v modlitbě, ale s nikým nechtějí hovořit, nýbrž zůstávají němí jako mrtví. 19 Pojďme k nim a chovejme se k nim s veškerou úctou a opatrností. A pokud je přimějeme k přísahě, snad nám prozradí některá tajemství svého vzkříšení. 20 Když to Židé uslyšeli, velmi se zaradovali. 21 Annáš, Kaifáš, Nikodém, Josef a Gamaliel pak odešli do Arimateje, ale nenašli je v hrobech, ale procházeli se městem a svázali je na kolena při modlitbách. 22 Pozdravili je se vší úctou a poctou k Bohu a přivedli je do jeruzalémské synagogy. Zavřeli brány a vzali knihu Pánova zákona. 23 A vložil jim to do rukou a přísahal je při Bohu Hospodinu a Bohu Izraele, který mluvil k našim otcům skrze Zákon a Proroky: Věříte-li, že ten, kdo vás vzkřísil z mrtvých, je Ježíš, povězte nám, co jste viděli a jak jste byli vzkříšeni z mrtvých. 24 Charinus a Lenthius, dva synové Simeonovi, se třásli, když to uslyšeli, znepokojili se a zasténali. Zároveň vzhlédli k nebi a pokřižovali se prsty na jazyku. 25 A hned promluvili a řekli: „Dejte nám každému papír, ať vám zapíšeme všechno, co jsme viděli.“ Každý z nich se posadil a napsal: Kapitola 13 1 Pane Ježíši a Otče, ty jsi Bůh, vzkříšení a život mrtvých, dovol nám zvěstovat tvá tajemství, která jsme spatřili po smrti na tvém kříži, neboť jsme přísahali tvým jménem. 2 Zakázal jsi svým služebníkům vyprávět tajné věci, které tvá božská moc vykonala v pekle. 3 Když jsme byli s našimi otci umístěni v hlubinách pekla, v temnotě, náhle se objevila barva slunce jako zlato a výrazné purpurové světlo osvětlovalo to místo. 4 Vzápětí se Adam, otec veškerého lidstva, se všemi patriarchy a proroky zaradoval a řekl: „To světlo je původcem věčného světla, které slíbilo, že nás přenese do věčného světla.“ 5 Prorok Izajáš tehdy zvolal: „Toto je světlo Otce a Syna Božího podle mého proroctví, když jsem ještě žil na zemi.“ 6 Země Zabulon a země Neftalim za Jordánem, lid chodící ve tmě, spatřili veliké světlo, a těm, kdo bydleli v kraji stínu smrti, vzešlo světlo. A nyní přišel a osvítil nás, kteří jsme seděli ve smrti. 7 A když jsme se všichni radovali ze světla, které na nás zářilo, přišel k nám náš otec Simeon, blahopřál celému shromáždění a řekl: „Sláva Pánu Ježíši Kristu, Synu Božímu.“ 8 Kteréhož jsem jako dítě vzal do náruče v chrámě a pohnut Duchem svatým jsem mu řekl a vyznal: 1 „Nyní mé oči spatřily tvou spásu, kterou jsi připravil před tváří všech národů, světlo k osvícení pohanů a slávu tvého lidu Izraele.“ 9 Když to uslyšeli všichni svatí, kteří byli v hlubinách pekla, zaradovali se ještě více. 10 Potom vyšel jeden jako malý poustevník a všichni se ho ptali: „Kdo jsi?“ 11 On jim odpověděl: „Jsem hlas volajícího na poušti, Jan Křtitel, prorok Nejvyššího, který předcházel jeho příchodu, aby mu připravil cestu a dal jeho lidu známost spásy k odpuštění hříchů.“ 12 Já Jan, když jsem viděl Ježíše, jak ke mně přichází, pohnut Duchem svatým, řekl jsem: „Hle, Beránek Boží, hle, ten, který snímá hříchy světa.“ 13 Pokřtil jsem ho v řece Jordán a viděl jsem Ducha svatého sestupovat na něj v podobě holubice. Slyšel jsem hlas z nebe: „Toto je můj milovaný Syn, v němž mám zalíbení.“ 14 A nyní, když jsem šel před ním, sestoupil jsem sem, abych vám oznámil, že Syn Boží nás příště navštíví a jako jitřní východ s výsostí přijde k nám, kteří jsme v temnotě a stínu smrti.
30
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
Kapitola 14 1 Když však náš otec Adam, první člověk, uslyšel, že Ježíš byl pokřtěn v Jordánu, zavolal na svého syna Seta a řekl: 2 Oznam svým synům, patriarchům a prorokům, všechno, co jsi slyšel od archanděla Michaela, když jsem tě poslal k branám ráje, abys prosil Boha, aby mi pomazal hlavu, když budu nemocný. 3 Set se tehdy přiblížil k patriarchům a prorokům a řekl: „Já, Sete, když jsem se modlil k Bohu u bran ráje, spatřil jsem anděla Páně Michaela, jak se mi zjevuje a říká: ‚Jsem k tobě poslán od Pána, jsem ustanoven, abych spravoval lidská těla.‘“ 4 Říkám ti, Sete, nemodl se k Bohu v slzách a nepros ho o olej ze stromu milosrdenství, kterým bys mohl pomazat svého otce Adama na bolest hlavy; 5 Protože to nemůžeš žádným způsobem získat až do posledního dne a časů, totiž dokud neuplyne pět tisíc a pět set let. 6 Tehdy Kristus, nejmilosrdnější Syn Boží, přijde na zem, aby znovu vzkřísil lidské tělo Adamovo a zároveň vzkřísil těla mrtvých, a až přijde, bude pokřtěn v Jordánu: 7 Pak olejem svého milosrdenství pomaže všechny, kdo v něj věří; a olej jeho milosrdenství přetrvá i v budoucích generacích, pro ty, kdo se narodí z vody a Ducha svatého k životu věčnému. 8 Až v onu dobu sestoupí na zem nejmilosrdnější Syn Boží, Kristus Ježíš, uvede našeho otce Adama do ráje, ke stromu milosrdenství. 9 Když všichni patriarchové a proroci uslyšeli od Seta všechny tyto věci, radovali se ještě více. Kapitola 15 1 Zatímco se všichni svatí radovali, hle, satan, kníže a vůdce smrti, řekl knížeti pekel: 2 Připravte se přijmout samotného Ježíše z Nazareta, který se chlubil, že je Synem Božím, a přesto se bál smrti a řekl: „Má duše je smutná až k smrti.“ 3 Kromě toho mi i mnoha dalším způsobil mnoho ublížení; neboť ty, které jsem oslepil a chromil, a ty, které jsem trýznil různými démony, uzdravil svým slovem; a ty, které jsem ti přivedl mrtvé, ti násilím bere. 4 Na to pekelný kníže satanovi odpověděl: „Kdo je ten mocný kníže, a přitom se bojí smrti?“ 5 Všichni mocní země jsou podrobeni mé moci, kterou jsi podmanil svou mocí. 6 Je-li však ve své lidské přirozenosti tak mocný, pravdivě ti potvrzuji, že je všemohoucí ve své božské přirozenosti a žádný člověk nemůže jeho moci odolat. 7 Řekl tedy, že se bojí smrti, a proto tě chtěl polapit do pasti. To pro tebe bude nešťastné na věky věků. 8 Satan pak odpověděl a řekl pekelnému knížeti: „Proč jsi pochyboval a bál ses přijmout toho Ježíše Nazaretského, svého i mého protivníka?“ 9 Což já jsem ho pokoušel a pobouřil své staré lidi, Židy, k horlivosti a hněvu proti němu? 10 Naostřil jsem kopí pro jeho utrpení; smíchal jsem žluč a ocet a přikázal jsem mu, aby to vypil; připravil jsem kříž, aby ho ukřižovali, a hřeby, aby probodly jeho ruce a nohy; a nyní, když je jeho smrt blízko, přivedu ho sem, podřízeného tobě i mně. 11 Kníže pekel odpověděl: „Před chvílí jsi mi řekl, že mi násilím vzal mrtvé.“ 12 Ti, kteří zde byli drženi, dokud by znovu neměli žít na zemi, byli odtud odvedeni ne vlastní silou, ale modlitbami vznesenými k Bohu, a jejich všemohoucí Bůh je ode mne vzal. 13 Kdo je tedy ten Ježíš Nazaretský, který mi svým slovem vzal mrtvé, aniž by se modlil k Bohu? 14 Možná je to tentýž, kdo mi vzal Lazara, když byl čtyři dny mrtvý, a páchl a shnil, a kterého jsem měl v držení jako mrtvého, a přece ho svou mocí vzkřísil k životu. 15 Satan odpověděl pekelnému knížeti: „Je to tentýž člověk, Ježíš z Nazareta.“ 16 Když to uslyšel kníže pekelné, řekl mu: „Zapřísahám tě při moci, která patří tobě i mně, abys mi ho nepřivedl.“ 17 Když jsem totiž uslyšel o moci jeho slova, třásl jsem se strachy a celá má bezbožná společnost se zároveň rozrušila;
31
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
18 A Lazara jsme nemohli zadržet, ale on se sám otřásl a se všemi známkami zlomyslnosti okamžitě od nás odešel; a samotná hlína, v níž bylo Lazarovo mrtvé tělo uloženo, ho vzápětí živého vyvrhla ven. 19 A nyní vím, že on je Všemohoucí Bůh, který mohl vykonat takové věci, který je mocný ve své vládě a mocný ve své lidské přirozenosti, který je Spasitelem lidstva. 20 Nepřivádějte tedy tohoto člověka sem, neboť on propustí všechny ty, které držím ve vězení pod nevírou a spoutáni pouty jejich hříchů, a dovede je k věčnému životu. Kapitola 16 1 Zatímco satan a kníže pekelné takto rozmlouvali, náhle se ozval hlas jako hrom a hučení větru: „Zvedněte své brány, knížata, a zvedněte se, brány věčné, a vejde Král slávy.“ 2 Když to uslyšel pekelný kníže, řekl satanovi: „Odejdi ode mě a opusť mé příbytky! Jsi-li mocný bojovník, bojuj s Králem slávy! Co máš s ním společného?“ 3 A vyhnal ho z jeho příbytků. 4 Kníže pak řekl svým bezbožným důstojníkům: „Zavřete mosazné brány krutosti, zajistěte je železnými závorami a bojujte statečně, abychom nebyli zajati.“ 5 Když to uslyšeli všichni svatí, s velkým hněvem se ozvali na knížete pekel: 6 Otevři své brány, aby mohl vejít Král slávy. 7 A božský prorok David zvolal: „Neprorokoval jsem snad, když jsem byl na zemi, v pravdě a neřekl: Ó, kéž by lidé chválili Hospodina za jeho dobrotu a za jeho podivuhodné skutky pro děti lidské?“ 8 Neboť rozlámal brány bronzové, a železné závory rozlámal. Zmocnil se jich pro jejich nepravost a pro jejich nepravost jsou souzeni. 9 Potom jiný prorok, svatý Izajáš, promluvil ke všem svatým podobným způsobem: „Neprorokoval jsem vám dobře, když jsem žil na zemi?“ 10 Mrtví ožijí a ti, kdo jsou v hrobech, povstanou a ti, kdo jsou v zemi, se budou radovat, neboť rosa od Hospodina jim přinese vysvobození. 11 A na jiném místě jsem řekl: „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé osten?“ 12 Když všichni svatí slyšeli tyto věci, které pronesl Izajáš, řekli pekelnému knížeti: „Otevři nyní své brány a odstraň své železné závory, neboť nyní budeš spoután a nebudeš mít žádnou moc.“ 13 Tehdy se ozval mocný hlas, jako by duněl hrom: „Zvedněte své brány, knížata, a buďte pozvednuty, brány pekelné, a vejde do nich Král slávy.“ 14 Když kníže pekel uslyšel tentýž hlas opakovaný, zvolal, jako by nic nevěděl: „Kdo je ten Král slávy?“ 15 David odpověděl knížeti pekel a řekl: „Rozumím slovům toho hlasu, protože jsem je promluvil skrze jeho ducha. A nyní, jak jsem již řekl, pravím ti, Hospodin je silný a mocný, Hospodin udatný v boji, on je Král slávy a on je Pánem na nebi i na zemi.“ 16 Pohlédl dolů, aby slyšel sténání vězňů a propustil ty, kdo jsou odsouzeni k smrti. 17 A nyní, ty špinavý a páchnoucí kníže pekla, otevři své brány, aby mohl vstoupit Král slávy; neboť on je Pánem nebe i země. 18 Zatímco David toto mluvil, zjevil se mocný Hospodin v lidské podobě a osvítil místa, která předtím byla ve tmě. 19 A zlomil okovy, které dříve zlomit nemohly, a svou nepřemožitelnou mocí navštívil ty, kdo seděli v hluboké temnotě skrze nepravost a ve stínu smrti skrze hřích. Kapitola 17 1 Bezbožná Smrt a její krutí úředníci, když tyto věci uslyšeli, byli ve svých královstvích zmocněni strachu, když spatřili jasnost světla, 2 A Kristus sám se náhle objevil v jejich příbytcích; proto zvolali: „Jsme tebou spoutáni, zdá se, že nás chceš před Pánem zahanbit.“
32
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
3 Kdo jsi ty, jenž nemáš žádné známky zkaženosti, kromě toho zářivého vzhledu, který je plným důkazem tvé velikosti, čehož si přesto, zdá se, nevšímáš? 4 Kdo jsi ty, tak mocný a tak slabý, tak velký a tak malý, ubohý a přece voják první hodnosti, který může velet v podobě sluhy jako obyčejný voják? 5 Král slávy, mrtvý i živý, ačkoli kdysi zabitý na kříži? 6 Kdo jsi ležel mrtvý v hrobě a sestoupil jsi k nám živý? V tvé smrti se třásla všechna stvoření a všechny hvězdy se pohnuly. Nyní máš svobodu mezi mrtvými a způsobuješ rozruch našim legiím? 7 Kdo jsi ty, jenž propouštíš zajatce spoutané prvotním hříchem a přivádíš je k jejich dřívější svobodě? 8 Kdo jsi ty, jenž šíříš tak slavné a božské světlo nad těmi, kdo byli oslepeni temnotou hříchu? 9 Podobně všechny legie ďáblů zmocnila se podobná hrůza a s nejhlubší pokorou křičely: 10 Odkud to pochází, ó Ježíši Kriste, že jsi muž tak mocný a slavný ve vznešenosti, tak jasný, že nemáš poskvrnu, a tak čistý, že nemáš žádný zločin? Neboť ten nižší svět země, který nám byl až doposud podroben a odkud jsme přijímali daně, nám nikdy předtím neposlal takového mrtvého muže, nikdy neposlal takové dary knížatům pekel. 11 Kdo tedy jsi, že s takovou odvahou vstupuješ do našich příbytků a nejenže se nebojíš nám pohrozit těmi největšími tresty, ale také se snažíš všechny ostatní vysvobodit z řetězů, v nichž je držíme? 12 Možná jsi ten Ježíš, o kterém satan právě řekl našemu knížeti, že skrze smrt na kříži přijmeš moc smrti. 13 Král slávy pak pošlapal smrt, zmocnil se pekelného knížete, zbavil ho veškeré moci a vzal s sebou do své slávy našeho pozemského otce Adama. Kapitola 18 1 Kníže pekel vzal Satana a s velkým znamením mu řekl: „Ó kníže zkázy, původce Belzebubovy porážky a vyhnanství, posměch Božích andělů a opovržení všemi spravedlivými! Co tě k tomu přimělo?“ 2 Chtěl jsi ukřižovat Krále slávy a jeho zničením jsi nám slíbil velké výhody, ale jako blázen jsi nevěděl, co děláš. 3 Neboť hle, Ježíš Nazaretský jasem své slavné božskosti zahání všechny hrozné moci temnoty a smrti; 4 Zbořil naše vězení odshora až dolů, propustil všechny zajatce, osvobodil všechny spoutané a všichni, kdo dříve sténali pod tíhou muk, nás nyní urazili a jejich modlitby nás pravděpodobně porazí. 5 Naše bezbožné panství je pokořeno a žádná část lidstva nezůstala v našem područí, ale na druhou stranu se nám všichni směle vzpírají; 6 Ačkoliv se mrtví dříve nikdy neodvážili chovat se k nám drze, ani jako vězni se nikdy nemohli veselit. 7 Ó Satane, kníže všech ničemných, otče bezbožných a opuštěných, proč ses pokoušel o tento čin, když naši vězni dosud neměli sebemenší naději na spásu a život? 8 Ale nyní ani jeden z nich nikdy nesténá, ani se na žádné z jejich tváří neobjevila ani slza. 9 Ó kníže Satane, ty velký strážce pekelných oblastí, všechny své výhody, které jsi získal skrze zakázaný strom, a ztrátu Ráje jsi nyní ztratil skrze dřevo kříže; 10 A všechno tvé štěstí pominulo, když jsi ukřižoval Ježíše Krista, Krále slávy. 11 Jednal jsi proti svému vlastnímu zájmu i mému, jak brzy pochopíš z velkých muk a nekonečných trestů, které tě čekají. 12 Ó Satane, knížete všeho zla, původce smrti a zdroji veškeré pýchy, měl jsi nejprve vyšetřit zlé zločiny Ježíše z Nazareta, a pak bys zjistil, že se nedopustil žádné viny, která by zasloužila smrt. 13 Proč ses odvážil bezdůvodně a bez spravedlnosti ho ukřižovat a do našich končin jsi přivedl nevinného a spravedlivého člověka, a tím jsi ztratil všechny hříšníky, bezbožné a nespravedlivé lidi na celém světě?
33
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
14 Zatímco kníže pekel takto mluvil k Satanovi, Král slávy řekl Belzebubovi, knížeti pekel, Satane, kníže bude navěky podroben tvé vládě místo Adama a jeho spravedlivých synů, kteří jsou moji. Kapitola 19 1 Ježíš pak vztáhl ruku a řekl: „Pojďte ke mně, všichni moji svatí, kteří jste byli stvořeni k mému obrazu, kteří jste byli odsouzeni stromem zakázaného ovoce, ďáblem a smrtí; 2 Žijte nyní skrze dřevo mého kříže; ďábel, kníže tohoto světa, je přemožen a smrt je poražena. 3 Tehdy se všichni svatí shromáždili pod rukou Nejvyššího Boha a Pán Ježíš uchopil Adamovu ruku a řekl mu: „Pokoj tobě i celému tvému spravedlivému potomstvu, které je mé.“ 4 Adam se pak vrhl k Ježíšovým nohám a se slzami v očích, pokorně a hlasitě řekl: 5 Budu tě velebit, Hospodine, neboť jsi mě povznesl a nedal jsi mým nepřátelům jásat nade mnou. Hospodine, můj Bože, k tobě jsem volal a ty jsi mě uzdravil. 6 Hospodine, vyvedl jsi mou duši z hrobu, zachoval jsi mě při životě, abych nesstoupil do jámy. 7 Zpívejte Hospodinu, všichni jeho svatí, a vzdávejte díky připomínce jeho svatosti, neboť jeho hněv trvá jen na okamžik, v jeho přízni je život. 8 Podobně i všichni svatí, padli k nohám Ježíšovým, jednohlasně řekli: „Přišel jsi, Vykupitelu světa, a skutečně jsi vykonal všechno, co jsi předpověděl skrze Zákon a své svaté proroky.“ 9 Svým křížem jsi vykoupil živé a sestoupil jsi k nám, abys nás smrtí kříže vysvobodil z pekla a svou mocí ze smrti. 10 Ó, Pane, jako jsi na nebi postavil znamení své slávy a na zemi jsi postavil znamení svého vykoupení, svůj kříž, tak, Pane, postav znamení vítězství svého kříže v pekle, aby smrt už netrvala. 11 Pán vztáhl ruku a pokřižoval Adama a všechny své svaté. 12 A uchopil Adama za pravou ruku, vystoupil z pekla a všichni svatí Boží ho následovali. 13 Tehdy královský prorok David směle zvolal a řekl: 1 „Zpívejte Hospodinu novou píseň, neboť učinil divné věci, jeho pravice a jeho svatá paže mu přinesly vítězství.“ 14 Hospodin dal poznat své spasení, svou spravedlnost zjevil před očima pohanů. 15 A celé množství svatých odpovědělo: „Tuto čest mají všichni jeho svatí. Amen, chvála buďte Hospodinu.“ 16 Potom prorok Abakuk 3 zvolal: „Vyšel jsi pro spasení svého lidu, pro spasení svého lidu.“ 17 A všichni svatí řekli: 4 „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, neboť Hospodin nás osvítil. Toto je náš Bůh na věky věků, on bude nad námi kralovat na věky věků.“ Amen. 18 Podobně i všichni proroci hlásali jeho chválu a následovali Hospodina. Kapitola 20 1 Pán pak vzal Adama za ruku a vydal ho archandělu Michaelovi; a ten je uvedl do ráje, naplněného milosrdenstvím a slávou; 2 A setkali se s nimi dva velmi staří muži a svatí se jich zeptali: „Kdo jste vy, kteří jste s námi ještě nebyli v pekle a vaše těla byla uložena v ráji?“ 3 Jeden z nich odpověděl: „Já jsem Enoch, který byl přenesen skrze slovo Boží. Tento muž, který je se mnou, je Eliáš Tišbitský, který byl přenesen na ohnivém voze.“ 4 Zde jsme dosud byli a neokusili jsme smrt, ale nyní se chystáme vrátit při příchodu Antikrista, vyzbrojeni božskými znameními a zázraky, abychom se s ním utkali v bitvě a byli jím zabiti v Jeruzalémě a po třech a půl dnech opět živí vzati do oblaků. 5 A zatímco svatí Enoch a Eliáš o tom vyprávěli, hle, přišel další muž v ubohé postavě, nesoucí na ramenou znamení kříže. 6 Když ho všichni svatí spatřili, řekli mu: „Kdo jsi? Tvůj výraz je jako lotr. Proč nosíš kříž na ramenou?“ 7 On odpověděl: „Správně pravíš, neboť jsem byl zloděj a páchal na zemi všelijaké nepravosti.“ 8 A Židé mě ukřižovali s Ježíšem; a já jsem pozoroval podivuhodné věci, které se staly ve stvoření při ukřižování Pána Ježíše.
34
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
9 A já jsem věřil, že je Stvořitelem všech věcí a Všemohoucím Králem; a modlil jsem se k němu, řka: Pane, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království. 10 Ihned pohlédl na mou prosbu a řekl mi: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ 11 A dal mi znamení kříže a řekl: „Nes to a jdi do ráje. A pokud tě anděl, strážce ráje, tam nevpustí, ukaž mu znamení kříže a řekni mu: Ježíš Kristus, který je nyní ukřižován, poslal mě sem k tobě.“ 12 Když jsem to udělal a řekl andělu, strážci ráje, všechny tyto věci, a on je vyslechl, ihned otevřel brány, uvedl mě a postavil mě po pravici v ráji, 13 Řka: „Počkejte zde na chvíli, dokud dovnitř nevejde Adam, otec veškerého lidstva, se všemi svými syny, svatými a spravedlivými služebníky Ježíše Krista, který byl ukřižován.“ 14 Když všichni patriarchové slyšeli toto vyprávění od zloděje, všichni patriarchové jednohlasně řekli: „Požehnán buď, všemohoucí Bože, Otče věčné dobroty a Otče milosrdenství, který jsi prokázal takovou přízeň těm, kdo se proti němu provinili, a přivedl jsi je k milosrdenství ráje a umístil jsi je do svého hojného a duchovního zázemí, v duchovním a svatém životě.“ Amen. Kapitola 21 1 Toto jsou božská a posvátná tajemství, která jsme viděli a slyšeli. Já, Charinus a Lenthius nesmíme vyprávět ostatní Boží tajemství, jak nám přikázal archanděl Michael, 2 Řka: „Jděte s mými bratry do Jeruzaléma a setrvejte v modlitbách, zvěstujte a oslavujte vzkříšení Ježíše Krista, neboť vás zároveň se sebou vzkřísil z mrtvých.“ 3 A nebudete s nikým mluvit, ale budete sedět jako němí, dokud nepřijde čas, kdy vám Pán dovolí vyprávět tajemství jeho božství. 4 Archanděl Michael nám dále přikázal, abychom šli za Jordán, do vynikající a úrodné země, kde je mnoho těch, kteří s námi vstali z mrtvých na důkaz Kristova zmrtvýchvstání. 5 Neboť nám byly dovoleny teprve tři dny, abychom vstali z mrtvých, abychom s našimi rodiči slavili velikonoce našeho Pána a vydali svědectví o Kristu Pánu, a byli jsme pokřtěni ve svaté řece Jordánu. A nyní je nikdo nevidí. 6 Toto je vše, co nám Bůh dovolil vám vyprávět. Vzdejte mu tedy chválu a čest, čiňte pokání a on se nad vámi slituje. Pokoj vám od Pána Boha Ježíše Krista a Spasitele nás všech. Amen, amen, amen. 7 A když dopsali a sepsali to na dva různé listy papíru, Charinus dal to, co napsal, do rukou Annáše, Kaifáše a Gamaliela. 8 Lenthius také předal, co napsal, do rukou Nikodéma a Josefa; a oni se okamžitě proměnili v nesmírně bílé postavy a už je nebylo vidět. 9 Ale to, co napsali, se ukázalo jako dokonale shodné, jedno neobsahovalo o jedno písmeno více ani méně než druhé. 10 Když celé židovské shromáždění uslyšelo všechny tyto podivuhodné vztahy Charina a Lenthia, řekli si: „Vskutku, toto všechno se stalo od Boha a požehnán buď Pán Ježíš na věky věků.“ Amen. 11 A chodili s velkými obavami, strachem a chvěním, bili se do prsou a odcházeli každý do svého domu. 12 Josef a Nikodém však ihned oznámili místodržiteli všechno, co Židé ve svých synagogách vyprávěli o Ježíši. 13 Pilát všechny tyto události zapsal a uložil je do veřejných záznamů své síně. Kapitola 22 1 Potom Pilát odešel do židovského chrámu, svolal všechny vládce, zákoníky a učitele Zákona a vešel s nimi do chrámové kaple. 2 A rozkázal, aby se zavřely všechny brány, a řekl jim: „Slyšel jsem, že v tomto chrámě máte jednu velkou knihu; prosím vás tedy, abyste mi ji přinesli.“ 3 Když pak byla přinesena velká kniha, kterou nesli čtyři chrámoví služebníci a ozdobená zlatem a drahokamy, řekl Pilát všem: „Zapřísahám vás při Bohu vašich otců, který stvořil a přikázal postavit tento chrám, abyste přede mnou nezatajovali pravdu.“
35
Smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista
4 Znáte všechno, co je napsáno v té knize. Řekněte mi tedy nyní, zda jste v Písmu našli něco o tom Ježíši, kterého jste ukřižovali, a v kterou dobu měl přijít. Ukažte mi to. 5 Poté, co Annáše a Kaifáše složili přísahou, přikázali všem ostatním, kteří byli s nimi, aby vyšli z kaple. 6 Zavřeli brány chrámu i kaple a řekli Pilátovi: „Soudce, zavázal jsi nás přísahou při stavbě tohoto chrámu, že ti vyhlásíme, co je pravdivé a správné.“ 7 Když jsme Ježíše ukřižovali, nevědouce, že je Syn Boží, ale domnívajíce se, že koná své zázraky nějakými magickými činy, svolali jsme do tohoto chrámu velké shromáždění. 8 A když jsme mezi sebou hovořili o zázracích, které Ježíš vykonal, našli jsme mnoho svědků z naší vlasti, kteří prohlásili, že ho viděli živého po jeho smrti a že ho slyšeli hovořit se svými učedníky a viděli ho vystupovat do výšin nebes a vstupovat do nich; 9 A viděli jsme dva svědky, jejichž těla Ježíš vzkřísil z mrtvých. Ti nám vyprávěli o mnoha podivuhodných věcech, které Ježíš činil mezi mrtvými, o nichž máme v rukou písemnou zprávu. 10 A je naším zvykem každoročně otevírat tuto svatou knihu před shromážděním a hledat v ní Boží radu. 11 A v první ze sedmdesáti knih, kde archanděl Michael mluví k třetímu synovi Adama, prvnímu člověku, jsme našli zprávu o tom, že po pěti tisících a pěti stech letech přišel na zemi Kristus, nejmilejší Syn Boží, 12 A dále jsme uvažovali, že možná to byl ten samý Bůh Izraele, který řekl Mojžíšovi: „Uděláš truhlu svědectví; dva a půl lokte bude dlouhá, loket a půl široká a loket a půl vysoká.“ 13 Díky těmto pěti a půl loktům potřebným pro stavbu archy Starého zákona jsme pochopili a věděli, že za pět a půl tisíce let (jeden tisíc) let měl Ježíš Kristus přijít v arše neboli svatostánku těla; 14 A tak naše písma dosvědčují, že je synem Božím a Pánem a králem Izraele. 15 A protože po jeho utrpení naši velekněží žasli nad znameními, která se skrze něj stala, otevřeli jsme onu knihu, abychom prozkoumali všechna pokolení až do pokolení Josefa a Marie, matky Ježíše, domnívajíce se, že pochází z Davidova semene. 16 A našli jsme zprávu o stvoření a o tom, kdy stvořil nebe i zemi a prvního člověka Adama, a že od té doby až do potopy uplynulo dva tisíce dvě stě dvanáct let. 17 A od potopy do Abrahama devět set dvanáct. A od Abrahama do Mojžíše čtyři sta třicet. A od Mojžíše do krále Davida pět set deset. 18 A od Davida do babylonského zajetí pět set let. A od babylonského zajetí do vtělení Krista čtyři sta let. 19 Součet všeho, co činí pět tisíc a půl (jeden tisíc). 20 A tak se ukazuje, že Ježíš, kterého jsme ukřižovali, je Ježíš Kristus, Syn Boží, pravý a všemohoucí Bůh. Amen.
36