Nehemjáš KAPITOLA 1 1 Slova Nehemjáše, syna Chachaliášova. Stalo se pak v měsíci kisleu dvacátého roku, když jsem byl v hradě Šušan, 2 Že přišel Chanani, jeden z mých bratrů, s několika muži z Judy; a já se jich vyptával na Židy, kteří unikli, kteří zbyli ze zajetí, a na Jeruzalém. 3 Řekli mi: „Ostatci zajatců v té krajině trpí velkým soužením a potupou. Jeruzalémské hradby jsou zbořeny a jeho brány jsou spáleny ohněm.“ 4 Když jsem uslyšel tato slova, posadil jsem se, plakal jsem a truchlil jsem několik dní, postil jsem se a modlil se před Bohem nebes. 5 A řekl: „Prosím tě, Hospodine, Bože nebes, Bože veliký a hrozný, který ostříháš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a ostříhají jeho přikázání,“ 6 Kéž by tvé ucho bylo pozorné a tvé oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého služebníka, kterou se nyní modlím před tebou dnem i nocí za syny Izraele, tvé služebníky, a abys vyznal hříchy synů Izraele, kterými jsme proti tobě zhřešili. Zhřešil jsem já i dům mého otce. 7 Velmi jsme se proti tobě chovali zle a nedodržovali jsme přikázání, ustanovení ani soudy, které jsi vydal svému služebníku Mojžíšovi. 8 Pamatuj si prosím na slovo, které jsi přikázal svému služebníku Mojžíšovi: ‚Jestliže se dopustíte přestupku, rozptýlím vás mezi národy.‘ 9 Jestliže se však ke mně obrátíte a budete dbát na má přikázání a plnit je, i kdyby mezi vámi byli zahnáni až na nejzazší konec nebes, i odtud je shromáždím a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno. 10 Toto jsou tvoji služebníci a tvůj lid, které jsi vykoupil svou velikou mocí a svou silnou rukou. 11 Prosím tě, Hospodine, kéž by tvé ucho bylo pozorné k modlitbě tvého služebníka a k modlitbě tvých služebníků, kteří se touží bát tvého jména. A dej, prosím, dnes svému služebníku štěstí a dej mu milosrdenství v očích tohoto muže. Vždyť jsem byl královským číšníkem. KAPITOLA 2 1 Stalo se pak měsíce nisanu, dvacátého roku kralování krále Artaxerxa, že před ním bylo víno. Vzal jsem víno a dal je králi. Nikdy předtím jsem v jeho přítomnosti nebyl smutný. 2 Král mi řekl: „Proč máš smutnou tvář? Vždyť je to zármutek srdce.“ Velmi jsem se vyděsil. 3 A řekl králi: „Ať žije král na věky! Proč by moje tvář neměla být smutná, když město, místo hrobů mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou spáleny ohněm?“ 4 Král se mě zeptal: „O co žádáš?“ Modlil jsem se tedy k Bohu nebes. 5 Řekl jsem králi: „Jestliže se králi líbí a jestliže tvůj služebník nalezl tvou přízeň, pošli mě do Judska, do města hrobů mých otců, abych je vybudoval.“ 6 Král mi řekl: „Jak dlouho bude trvat tvá cesta a kdy se vrátíš?“ Král se tedy zalíbil, aby mě poslal, a já mu stanovila lhůtu.
7 Řekl jsem králi: „Jestliže se králi líbí, ať mi dají listy správcům za řekou, aby mě dopravili, dokud nepůjdu do Judska.“ 8 A dopis Asafovi, správcovi královského lesa, aby mi dal dřevo na výrobu trámů pro brány paláce, které patří k domu, a pro městské hradby a pro dům, do kterého vejdu. A král mi to splnil, protože nade mnou byla dobrá ruka mého Boha. 9 Pak jsem přišel k místodržitelům za řekou a dal jsem jim královy listy. Král se mnou poslal velitele vojska a jezdce. 10 Když to uslyšel Sanballat Choronský a Tobiáš, služebník Ammonský, velmi je zarmoutilo, že přišel muž, aby se staral o blaho synů Izraele. 11 Přišel jsem tedy do Jeruzaléma a zůstal jsem tam tři dny. 12 V noci jsem vstal já a se mnou několik málo mužů a nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh vnukl do srdce, abych učinil v Jeruzalémě. Nebylo se mnou žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel. 13 V noci jsem vyšel branou údolí, až před dračí studnu, až k hnojišti, a spatřil jsem jeruzalémské hradby, které byly zbořeny a jeho brány byly spáleny ohněm. 14 Pak jsem šel k bráně pramene a k královskému rybníku, ale tam nebylo místo, kudy by mohla projít zvěř, která byla pode mnou. 15 V noci jsem pak vystoupil k potoku, prohlédl si hradbu, otočil jsem se a vešel branou údolí. 16 A vládci nevěděli, kam jsem šel ani co jsem dělal; ani jsem to dosud neřekl Židům ani kněžím ani šlechticům ani vládcům ani ostatním, kteří konali práci. 17 Řekl jsem jim: „Vidíte, v jaké tísni jsme, že Jeruzalém leží v troskách a jeho brány jsou vypáleny. Pojďte, postavme jeruzalémské hradby, abychom už nebyli pohanou.“ 18 Vyprávěl jsem jim o ruce svého Boha, která nade mnou byla dobrá, a také o králových slovech, která ke mně promluvil. Řekli: „Vstaňme a stavějme.“ Posilovali si tedy ruce k tomuto dobrému dílu. 19 Když to uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš, služebník Ammonský, a Gešem Arabský, posmívali se nám, opovrhovali nám a říkali: „Co to děláte? Chcete se vzbouřit proti králi?“ 20 Odpověděl jsem jim: „Bůh nebes nám dá úspěch, my, jeho služebníci, povstaneme a budeme stavět. Vy však nemáte v Jeruzalémě žádný podíl, právo ani památku.“ KAPITOLA 3 1 Velekněz Eliašib se svými bratry kněžími postavili Ovčí bránu, posvětili ji a vstavili její vrata; posvětili ji až k věži Mea, až k věži Chananeel. 2 Vedle něj stavěli muži z Jericha a vedle nich stavěl Zakur, syn Imriho. 3 Rybnou bránu však postavili synové Senaáchovi, kteří také položili její trámy a vsadili její dveře, její zámky a její závory. 4 Vedle nich opravoval Meremot, syn Uriáše, syna Kócova. Vedle nich opravoval Mešulam, syn Berechiáše, syna Mešezabelova. Vedle nich opravoval Sádok, syn Baanův. 5 Vedle nich opravovali Tekójci, ale jejich velmožové se nezapojili do díla svého Pána. 6 Starou bránu opravil Jojada, syn Paseachův, a Mešulam, syn Besodiášův; oni položili trámy její a vsadili dveře její, zámky její i závory její.