Joshua KAPITOLA 1 1 Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, stalo se, že Hospodin promluvil k Jozuovi, synu Nunovu, služebníku Mojžíšovi, řka: 2 Mojžíš, můj služebník, zemřel; Nyní tedy vstaň, přejdi přes tento Jordán, ty i všechen lid tento, do země, kterou jim dávám, synům Izraelským. 3 Každé místo, na které šlape tvá noha, jsem ti dal, jak jsem řekl Mojžíšovi. 4 Od pouště a tohoto Libanonu až k velké řece, řece Eufrat, celá země Chetejců a až k velkému moři směrem k západu slunce bude vaše pobřeží. 5 Nikdo nebude moci obstát před tebou po všechny dny tvého života; jako jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou, nezklamu tě ani neopustím. 6 Buď silný a udatný, neboť tomuto lidu rozdělíš za dědictví zemi, o níž jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. 7 Jen buď silný a velmi udatný, abys ostříhal a činil podle celého zákona, který ti přikázal můj služebník Mojžíš: neodchyluj se od něj napravo ani nalevo, aby se ti dařilo, kamkoli půjdeš. 8 Tato kniha zákona nevyjde z tvých úst; ale budeš v něm rozjímat dnem i nocí, abys mohl dbát na to, abys činil podle všeho, co je v něm psáno; neboť tehdy uděláš svou cestu šťastnou, a pak budeš mít dobrý úspěch. 9 Což jsem ti nepřikázal? Buďte silní a buďte odvážní; neboj se, ani se neděs, neboť Hospodin Bůh tvůj je s tebou, kamkoli půjdeš. 10 Jozue pak přikázal úředníkům lidu: 11 Projděte vojskem a přikažte lidu: Připravte si pokrmy; nebo ve třech dnech přejdete přes tento Jordán, abyste vešli, abyste obsadili zemi, kterou vám dává Hospodin, váš Bůh, abyste ji obsadili. 12 K Rúbenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manasses promluvil Jozue: 13 Pamatuj na slovo, které ti přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, řka: Hospodin, tvůj Bůh, ti dal odpočinutí a dal ti tuto zemi. 14 Vaše ženy, vaše děti a váš dobytek zůstanou v zemi, kterou vám dal Mojžíš na této straně Jordánu; ale vy půjdete před svými bratry ozbrojeni, všemi udatnými udatnými, a pomůžete jim; 15 Dokud Hospodin nedá odpočinutí vašim bratřím, jako dal vám, a dokud nebudou mít v držení zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh, pak se vrátíte do země svého vlastnictví a budete si ji užívat, kterou vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, na této straně Jordánu směrem k východu slunce. 16 Odpověděli Jozue, řkouce: Všecko, což jsi nám přikázal, učiníme, a kamkoli nás pošleš, půjdeme. 17 Jakož jsme ve všem poslouchali Mojžíše, tak budeme poslouchati tebe: jen Hospodin Bůh tvůj buď s tebou, jako byl s Mojžíšem. 18 Kdokoli se bouří proti tvému přikázání a nebude poslouchat tvá slova ve všem, co mu přikazuješ, ten bude usmrcen; buď jen silný a udatný.
KAPITOLA 2 1 Jozue, syn Nunův, vyslal ze Šittim dva muže, aby tajně vyzvědačovali, řka: Jděte a prohlédněte si zemi, Jericho. A oni šli a vešli do domu nevěstky, jménem Rachab, a ubytovali se tam. 2 A bylo oznámeno králi Jericha, řkouce: Aj, v noci sem přišli muži synů Izraelských, aby prozkoumali zemi. 3 I poslal král Jericha k Rachab, řka: Vyveď muže, kteříž přišli k tobě, kteříž vešli do domu tvého; nebo přišli, aby prohledali celou zemi. 4 Žena vzala ty dva muže, schovala je a řekla takto: Přišli ke mně muži, ale nevím, odkud jsou. 5 A stalo se v čas zavírání brány, když se setmělo, že muži vyšli; kam muži šli, neviděl jsem: hoňte je rychle; neboť vy je dostihnete. 6 Ona je však vynesla na střechu domu a schovala je stonky lnu, které na střeše naskládala. 7 Muži pak pronásledovali je cestou k Jordánu k brodům, a když ti, kteříž je honili, vyšli, zavřeli bránu. 8 A dříve než byli položeni, vystoupila k nim na střechu; 9 A řekla mužům: Vím, že Hospodin vám dal zemi, a že padla na nás hrůza vaše, a že kvůli vám umdlévají všichni obyvatelé země. 10 Slyšeli jsme, jak vám Hospodin vysušil vody Rudého moře, když jste vycházeli z Egypta; a co jste učinili dvěma králům Amorejským, kteří byli na druhé straně Jordánu, Síchonovi a Ogovi, kteréž jste jako proklaté vyhladili. 11 A jakmile jsme to uslyšeli, srdce naše rozplynula a v žádném člověku nezůstalo více odvahy kvůli tobě, neboť Hospodin, tvůj Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. 12 Nyní tedy, prosím, přísahejte mi při Hospodinu, protože jsem vám prokázal milosrdenství, že i vy prokážete milosrdenství s domem mého otce a dáte mi pravdivý znak. 13 A že zachováte naživu mého otce a mou matku a mé bratry a mé sestry a všechno, co mají, a vysvobodíte naše životy ze smrti. 14 Muži pak odpověděli jí: Život náš za tvůj, nebudeš-li to mluviti naše věc. A stane se, až nám Hospodin dá zemi, že s tebou naložíme laskavě a pravdivě. 15 Potom je spustila provazem oknem, neboť její dům byl na hradbách města a ona bydlela na hradbách. 16 I řekla jim: Jděte na horu, aby vás nepotkali pronásledovatelé; a schovávejte se tam tři dny, dokud se nevrátí pronásledovatelé. Potom můžete jít svou cestou. 17 Ti muži jí řekli: "Budeme bez viny z této tvé přísahy, kterou jsi nás zavázal." 18 Hle, až vejdeme do země, uvážeš tuto šňůru šarlatové nitě v okně, kterým jsi nás spustil, a přivedeš svého otce, svou matku a své bratry a celou domácnost svého otce k sobě domů. 19 A stane se, že kdokoli vyjde ze dveří tvého domu na ulici, jeho krev bude na jeho hlavě a my budeme bez viny; a kdokoli bude s tebou v domě, jeho krev bude na naší hlavě, bude-li na něm nějaká ruka. 20 A když to proneseš, budeme zproštěni tvé přísahy, kterou jsi nás zavázal. 21 A ona řekla: Podle tvých slov nechť se stane. I poslala je pryč, a odešli, a zavázala šarlatovou šňůru v okně. 22 A oni šli a přišli na horu a zůstali tam tři dny, dokud se ti, kdo je pronásledovali, nenavrátili; a ti, kteří je pronásledovali, hledali celou cestu, ale nenalezli je.