1. Samuelova KAPITOLA 1 1 Byl pak jeden muž z Ramathaimsofimu, z hory Efraimské, jménem Elkána, syn Jerochama, syna Elihua, syna Tohua, syna Zufa, Efratejský. 2 Měl dvě ženy; jedna se jmenovala Hana a druhá Penina. Penina měla děti, ale Hana neměla děti. 3 A tento muž chodil každoročně ze svého města, aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů v Šílu. A byli tam dva synové Eliho, Chofni a Pinchas, kněží Hospodinovi. 4 Když nastal čas, aby Elkána obětoval, dal své ženě Penině a všem jejím synům a dcerám díly. 5 Haně však dal důstojný podíl, neboť ji miloval, ale Hospodin jí zavřel lůno. 6 Její protivník ji také velmi popudil a chtěl ji rozčilovat, protože Hospodin zavřel její lůno. 7 A tak to dělal rok co rok, když chodila do Hospodinova domu, a ona ji popudila, a tak plakala a nejedla. 8 Její muž Elkána jí řekl: „Hano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč je tvé srdce zarmouceno? Což nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ 9 Hana tedy vstala poté, co v Šílu najedli a napili se. Kněz Eli seděl na stolici u veřeje Hospodinova chrámu. 10 Byla zoufalá v duši a modlila se k Hospodinu a plakala ve velkém pláči. 11 I složila slib a řekla: Hospodine zástupů, jestliže se skutečně podíváš na trápení své služebnice a pamatuješ na mě, a nezapomeneš-li na svou služebnici, ale dáš své služebnici syna, dám ho Hospodinu po všechny dny jeho života a břitva se nedotkne jeho hlavy. 12 A stalo se, když se dál modlila před Hospodinem, že si Eli všiml jejích úst. 13 Hana mluvila v duchu, jen rty se jí hýbaly, ale hlas její nebyl slyšet. Proto si Eli myslel, že je opilá. 14 Eli jí řekl: „Jak dlouho budeš opilá? Přestaň pít víno.“ 15 Hana odpověděla: „Nikoli, můj pane, jsem žena zoufalého ducha. Nepila jsem víno ani opojný nápoj, ale vylévala jsem svou duši před Hospodinem.“ 16 Nepokládej svou služebnici za dceru ničemnou, neboť z velkého trápení a zármutku svého jsem až dosud mluvila. 17 Eli odpověděl: „Jdi v pokoji a Bůh Izraele kéž ti splní prosbu, o kterou jsi ho žádala.“ 18 Řekla: „Kéž by tvá služebnice našla milost v tvých očích.“ Žena tedy odešla, najedla se a její tvář už nebyla smutná. 19 Časně ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a vrátili se domů do Rámy. Elkána poznal svou ženu Annu a Hospodin si na ni vzpomněl. 20 Když pak Anna otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Samuel, řka: „Vyžádala jsem si ho od Hospodina.“ 21 Muž Elkána i celý jeho dům vystoupili, aby obětovali Hospodinu výroční oběť a splnili svůj slib. 22 Hana však nešla nahoru, neboť řekla svému manželovi: „Nepůjdu nahoru, dokud dítě nebude odstaveno, pak ho přivedu, aby se ukázalo před Hospodinem a zůstalo tam navěky.“ 23 Její muž Elkána jí řekl: „Udělej, co uznáš za dobré, a zůstaň, dokud ho neodstavíš. Jen ať Hospodin splní své
slovo.“ Žena tedy zůstala a kojila syna, dokud ho neodstavila. 24 Když ho odstavila, vzala ho s sebou se třemi býky, jednou éfou mouky a měchem vína a přivedla ho do Hospodinova domu v Šílu. Dítě bylo ještě malé. 25 Zabili býka a přivedli dítě k Élímu. 26 A ona řekla: „Pane můj, jakože živa je duše tvá, pane můj, já jsem ta žena, která tu stála vedle tebe a modlila se k Hospodinu.“ 27 Za toto dítě jsem se modlila a Hospodin mi splnil mou prosbu, o kterou jsem ho žádala. 28 Proto jsem ho také Hospodinu propůjčil; po všechny dny svého života bude Hospodinu propůjčen. A on se tam Hospodinu klaněl. KAPITOLA 2 1 Chana se modlila a řekla: „Mé srdce jásá v Hospodinu, můj roh je v Hospodinu povýšen, má ústa se rozšiřují nad mé nepřátele, neboť se raduji z tvé spásy.“ 2 Nikdo není svatý jako Hospodin, není nikoho kromě tebe, není skály jako náš Bůh. 3 Nemluvte už tak pyšně, ať z vašich úst nevychází pýcha, neboť Hospodin je Bůh poznání, on posuzuje skutky. 4 Luky silných se zlomí, a ti, kdo klopýtli, budou opásáni silou. 5 Ti, kdož byli sytí, se najímali za chléb, a ti, kdož hladověli, přestali, takže neplodná porodila sedm dětí a ta, která měla mnoho dětí, zeslábla. 6 Hospodin usmrcuje i oživuje, svádí do hrobu i vyvádí z ní. 7 Hospodin činí chudými i bohatými, ponižuje i povyšuje. 8 Z prachu pozvedá chudé, z hnoje vyzdvihuje žebráky, aby je posadil mezi knížata a dal jim dědictví trůnu slávy. Hospodinovy jsou sloupy země a on na nich postavil svět. 9 Bude střežit nohy svých svatých a svévolníci budou mlčet v temnotě, neboť silou nikdo nezvítězí. 10 Hospodinovi protivníci budou rozdrceni, z nebe na ně bude hřímat. Hospodin bude soudit končiny země, dá svému králi sílu a povýší roh svého pomazaného. 11 Elkána se pak vrátil do Rámy domů. Chlapec pak sloužil Hospodinu před knězem Elim. 12 Synové pak Eliho byli synové ničemní, neznali Hospodina. 13 Kněží měli u lidu zvyk, že když někdo obětoval, přišel kněžský sluha, když se maso vařilo, s hákem na maso se třemi zuby v ruce. 14 A hodil to do pánve, kotlíku, hrnce nebo hrnce; všechno, co vidlice vytáhla, si kněz vzal pro sebe. Tak učinili v Šílu všem Izraelcům, kteří tam přicházeli. 15 Dříve než pálili tuk, přišel kněžský sluha a řekl obětujícímu: „Dej knězi maso k pečení, neboť nechce z tebe vařené maso, ale syrové.“ 16 Řekl-li mu někdo: „Ať tuk hned spálí a pak si vezmi, kolik si přeješ!“ odpověděl mu: „Ne, dej mi ho hned. Jinak ne, vezmu si ho násilím.“ 17 Hřích těch mladíků byl před Hospodinem velmi veliký, neboť lidé opovrhovali Hospodinovou obětí. 18 Samuel však sloužil před Hospodinem, ještě jako dítě, přepásaný lněným efódem. 19 Jeho matka mu také ušila malý kabátek a nosila mu ho rok co rok, když přicházela se svým manželem, aby obětovala výroční oběť.