Šalomounovy žalmy ZAVEDENÍ Tato sbírka osmnácti válečných písní je darem starověkého semitského spisovatele. Původní rukopis zanikl, ale naštěstí se zachovaly řecké překlady a nedávno se objevila syrská verze stejných písní, kterou v roce 1909 poprvé vydal v angličtině Dr. Rendel Harris. Datum napsání lze stanovit na polovinu prvního století př. n. l., protože tématem těchto písní jsou Pompeiovy činy v Palestině a jeho smrt v Egyptě v roce 48 př. n. l. Tyto žalmy měly důležité postavení a byly v rané církvi široce rozšířené. Často se na ně odkazuje v různých kodexech a dějinách prvních několika století křesťanské éry. Později se z nevysvětlitelných důvodů ztratily a pro naše použití byly znovu nalezeny až po uplynutí mnoha staletí. Kromě literární hodnoty rytmu těchto veršů, který připomíná trubku, zde máme kapitolu strhující starověké historie, kterou napsal očitý svědek. Pompeius přichází ze Západu. Na opevnění používá beranidla. Jeho vojáci znesvětili oltář. Po děsivé kariéře je zabit v Egyptě. V „spravedlivých“ těchto žalmů vidíme farizeje; v „hříšnících“ vidíme saduceje. Je to epos o velkém lidu zmítaném velkou krizí. KAPITOLA 1 Volal jsem k Hospodinu, když jsem byl v soužení, K Bohu, když hříšníci útočili. Náhle se přede mnou ozval válečný poplach; Řekl jsem: Vyslyší mě, neboť jsem plný spravedlnosti. V srdci jsem si myslel, že jsem plný spravedlnosti, Protože jsem byl bohatý a zbohatl jsem na děti. Jejich bohatství se rozšířilo po celé zemi, a jejich sláva až do konce země. Byli vyvýšeni ke hvězdám; Řekli, že nikdy nebudou fandit. Ale ve svém blahobytu se stali zpupnými, A oni byli bez pochopení, Jejich hříchy byly skryté, A ani já jsem o nich neměl žádné znalosti. Jejich přestupky přesahovaly přestupky pohanů před nimi; Zcela znesvětili svaté věci Hospodinovy.
KAPITOLA 2 Když hříšník zpyšnil, beranidlem strhl opevněné zdi, A ty jsi ho nezastavil. Cizí národy vystoupily na Tvůj oltář, Hrdě po něm šlapali sandály; Protože synové Jeruzaléma znesvětili svaté věci Hospodinovy, Znesvětil nepravostmi Boží oběti. Proto řekl: Zažeňte je ode mne; Bylo to před Bohem pohrdáno, Bylo to naprosto zneuctěno; Synové a dcery byli v těžkém zajetí, Zapečetěna byla jejich šíje, vypálena mezi národy. Podle jejich hříchů s nimi naložil, Neboť je ponechal v rukou těch, kteří zvítězili. Odvrátil svou tvář, aby se nad nimi neslitoval, Mladí i staří a jejich děti spolu; Neboť jeden do jednoho se dopustili zla tím, že neposlouchali. A nebesa se hněvala, A země si je ošklivila; Neboť žádný muž na něm neudělal to, co oni udělali, A země poznala vše Tvé spravedlivé soudy, Bože. Za nevěstky v Jeruzalémě postavili syny na posměch; Každý poutník vcházel dovnitř za plného denního světla. Posmívali se jejich přestupkům, jak to sami mívali ve zvyku dělat; Za bílého dne odhalili své nepravosti. A dcery jeruzalémské byly poskvrněny podle tvého soudu, Protože se poskvrnili nepřirozeným pohlavním stykem. Trápí mě to v střevech i v nitru. A přece tě, Bože, ospravedlním upřímností srdce, Neboť v tvých soudech se projevuje tvá spravedlnost, Bože. Neboť jsi odplatil hříšníkům podle jejich skutků, Ano, podle jejich hříchů, které byly velmi zlovolné. Odhalil jsi jejich hříchy, aby se projevil tvůj soud; Vyhladil jsi jejich památku ze země. Bůh je spravedlivý soudce, A on nebere ohled na osobu. Neboť národy potupovaly Jeruzalém a pošlapávaly ho; Její krása byla svržena z trůnu slávy. Místo krásného oděvu se přepásala žíněným rouchem, Místo koruny měla kolem hlavy provaz. Svlékla slavnou čelenku, kterou jí Bůh vsadil, Její krása byla potupně svržena na zem.