Ztracená ovce, ztracená mince a marnotratný syn Lukáš 15:1-32 1 Tehdy se k němu přibližovali všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. 2 Farizeové a zákoníci reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ 3 A pověděl jim toto podobenství: 4 Který z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devadesát devět na poušti a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 A když ji najde, s radostí si ji vezme na ramena. 6 A když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: „Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci.“ 7 Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. 8 Nebo která žena, která má deset stříbrných a ztratí jeden, nerozsvítí svíčku, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ho nenajde? 9 A když ji najde, svolá své přítelkyně a sousedky a řekne: „Radujte se se mnou, neboť jsem našla drahou minci, kterou jsem ztratila.“ 10 Stejně tak vám pravím, že bývá radost u andělů Božích nad jedním hříšníkem, který činí pokání. 11 A řekl: „ Jeden člověk měl dva syny. 12 Mladší z nich řekl otci: „Otče, dej mi podíl z majetku, který mi patří.“ A on jim rozdělil svůj majetek. 13 A zanedlouho mladší syn shromáždil všechno, odcestoval do daleké země a tam promarnil svůj majetek prostopášným životem. 14 A když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal trpět nouzí. 15 A šel a přidal se k jednomu občanovi té země; a ten ho poslal na svá pole pást vepře. 16 Rád by si byl naplnil břicho chlebem, který jedla vepřová, ale nikdo mu ho nedal. 17 A když přišel k sobě, řekl: „Kolik nádeníků mého otce má chleba nazbyt, a já umírám hlady!“ 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. 19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Učiň mě jako jednoho ze svých nádeníků. 20 Vstal tedy a šel k otci. Když byl ještě daleko, uviděl ho otec, slitoval se nad ním, přiběhl, padl mu kolem krku a políbil ho. 1
21 Syn mu řekl: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou a nejsem už hoden nazývat se tvým synem.“ 22 Otec však řekl svým služebníkům: „Přineste nejlepší roucho a oblečte ho, dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy.“ 23 Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho, jezme a veselme se. 24 Můj syn byl mrtev, a zase ožil, byl ztracen, a byl nalezen. A začali se veselit. 25 Jeho starší syn byl na poli. Když se blížil k domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a zeptal se ho, co to znamená. 27 A on mu řekl: „Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec zabil vykrmené tele, protože ho přijal zdravého a zdravého.“ 28 Rozhněval se a nechtěl vstoupit. Proto vyšel jeho otec a prosil ho. 29 On odpověděl otci: „Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem tvého přikázání nepřestoupil. Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se s přáteli svými pobavil.“ 30 Jakmile však přišel tento tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi pro něj vykrmené tele. 31 A řekl mu: Synu, ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32 Slušelo nám radovat se a jásat, neboť tento tvůj bratr byl mrtev, a zase ožil, byl ztracen, a je nalezen.
2