KAPITOLA 1 1 Ve dvanáctém roce vlády Nabuchodonosora, který kraloval v Ninive, velkém městě; za dnů Arfaxada, který kraloval nad Médy v Ekbatane, 2 A postavili v Ekbatanu zdi kolem dokola z kamenů tesaných tři loket široké a šest loket dlouhé, a udělali výšku zdi sedmdesát loket a její šířku padesát loket. 3 A postavte jeho věže na jeho brány sto loket vysoké a jeho šířku v základech na šedesát loket. 4 A udělal jeho brány, a to brány, které byly vyvýšeny do výše sedmdesáti loket a jejich šířka byla čtyřicet loket, pro vycházení jeho udatných vojsk a pro seskupení jeho loktů. 5 Ještě v těch dnech válčil král Nabuchodonozor s králem Arfaxadem na velké rovině, což je rovina na hranicích Ragau. 6 A přišli k němu všichni, kteří bydleli v pohoří, a všichni, kteří bydleli u Eufratu, a Tigris a Hydaspes a rovina Ariocha, krále Elymea, a velmi mnoho národů synů Chelodových, se shromáždili do bitvy. 7 Potom poslal Nabuchodonosor, král Assyr, ke všem obyvatelům Persie a ke všem obyvatelům na západě a k obyvatelům Kilikie, Damašku, Libana a Antilibana a ke všem obyvatelům mořského pobřeží, 8 A těm z národů, které byly z Karmelu a Galaadu a z vyšší Galileje a z velké roviny Esdrelom, 9 A všem, kteří byli v Samaří a jejích městech a za Jordánem až po Jeruzalém, Betane, Chelus a Kádes a egyptskou řeku, Taphnes a Ramesse a celou zemi Gesem, 10 Dokud nepřijdete za Tanis a Memfidu a ke všem obyvatelům Egypta, dokud nepřijdete k hranicím Etiopie. 11 Všichni obyvatelé země však zlehčili přikázání Nabuchodonosora, krále assyrského, a nešli s ním do bitvy. nebo oni se ho nebáli; ano, byl před nimi jako jeden muž, a poslali od nich vyslance jeho bez účinku as hanbou. 12 Proto se Nabuchodonosor velmi rozhněval na celou tuto zemi a přísahal při svém trůnu a království, že bude jistě pomstěn na všech těch končinách Kilikie, Damašku a Sýrie a že pobije mečem všechny obyvatele zemi moábskou a syny Ammon, a všecko Judsko a všickni, kteříž byli v Egyptě, až dojdete k hranicím dvou moří. 13 V sedmnáctém roce pak vytáhl se svou silou proti králi Arfaxadovi a zvítězil ve své bitvě, neboť svrhl všechnu Arfaxadovu moc, všechny jeho jezdce a všechny jeho vozy, 14 A stal se pánem nad městy svými, a přišel do Ekbatane, a dobyl věže, zpustošil jejich ulice a proměnil krásu jeho v hanbu. 15 Vzal také Arfaxada v pohoří Ragau, probil ho šípy svými a toho dne ho úplně zahubil. 16 Potom se vrátil do Ninive, jak on, tak i celá jeho společnost různých národů, byli velmi velkým
množstvím válečných mužů, a tam se uvolnil a hodoval, on i jeho armáda, sto dvacet dní. KAPITOLA 2 1 A v osmnáctém roce, dvacátého dvacátého dne prvního měsíce, se v domě asyrského krále Nabuchodonosora mluvilo, že by se měl, jak řekl, pomstít na celé zemi. 2 Svolal tedy k sobě všechny své úředníky a všechny své šlechtice, sdělil jim svou tajnou radu a svými ústy uzavřel sužování celé země. 3 Tehdy se rozhodli zahubit každé tělo, které neuposlechlo přikázání jeho úst. 4 A když skončil svou radu, zavolal Nabuchodonosor, král assyrský, Holoferna, hlavního velitele svého vojska, které bylo vedle něj, a řekl mu. 5 Toto praví velký král, pán vší země: Hle, odejdeš z mé tváře a vezmeš s sebou muže, kteří doufají ve vlastní sílu, z pěšáků sto dvacet tisíc; a počet koní s jezdci dvanáct tisíc. 6 A půjdeš proti celé západní zemi, protože neuposlechli mého přikázání. 7 A prohlásíš, že mi připraví zemi a vodu: vytáhnu se proti nim ve svém hněvu a přikryji celou tvář země nohama svého vojska a dám je za kořist jim: 8 Aby jejich pobití naplnili jejich údolí a potoky a řeka byla naplněna jejich mrtvými, dokud se nevylila. 9 A zavedu je zajatce do nejzazších končin celé země. 10 Vyjdeš tedy. a vezmi mi předem všechna jejich území, a jestliže se tobě poddají, zachováš mi je až do dne trestu jejich. 11 Ale proti těm, kdož se bouří, nešetři je oko tvé; ale dejte je na porážku a kořist je, kamkoli půjdeš. 12 Nebo jako živ jsem a mocí svého království, cokoli jsem mluvil, učiním rukou svou. 13 A dej si pozor, abys nepřestupoval žádné z přikázání pána svého, ale plně je plnil, jak jsem ti přikázal, a neodkládej je činit. 14 Holofernes vyšel od svého pána a svolal všechny místodržitele, hejtmany a velitele assurského vojska. 15 A shromáždil vybrané muže k bitvě, jak mu přikázal jeho pán, sto dvacet tisíc a dvanáct tisíc lučištníků na koních; 16 A seřadil je, jako je k válce rozkazováno velké vojsko. 17 A vzal velbloudy a osly na vozy jejich, velmi mnoho; a bez počtu ovcí, volů a koz pro jejich obživu: 18 A hojnost potravin pro každého muže ve vojsku a velmi mnoho zlata a stříbra z domu královského. 19 Potom vyšel se vší silou, aby šel před králem Nabuchodonosorem na cestě a pokryl celou tvář země na západ svými vozy, jezdci a jejich vyvolenými pěšáky. 20 Přicházelo s nimi také mnoho různých zemí jako kobylky a jako písek země; nebo množství bylo bez počtu.
21 A vyšli z Ninive tři dny cesty k rovině Bektilet a utábořili se z Bektiletu blízko hory, která je na levé straně horní Kilikie. 22 Potom vzal všechno své vojsko, své pěšáky, jezdce a vozy a odešel odtud do hor; 23 A vyhubili Phud a Lud, a vyplenili všechny syny Rasses a syny Izraele, kteří byli na poušti na jihu země Chellianů. 24 Potom přešel Eufrat, prošel Mezopotámii a zničil všechna vysoká města, která byla na řece Arbonai, dokud nepřijdete k moři. 25 A dobyl hranice Kilikie a pobil všechny, kteří se mu bránili, a přišel k hranicím Jafet, které byly na jih, proti Arábii. 26 Obklíčil také všechny Madianské syny, spálil jejich příbytky a zkazil jejich chlévy. 27 Potom sestoupil do damašské pláně v době sklizně pšenice a vypálil všechna jejich pole a zničil jejich stáda a dobytek, také vyplenil jejich města, jejich země zcela zpustošil a všechny jejich mladíky pobil. ostří meče. 28 Proto strach a děs z něho padl na všechny obyvatele mořských pobřeží, kteří byli v Sidonu a v Tyru, i na ty, kteří bydleli v Sur a Ocina, a na všechny, kteří bydleli v Jemnaanu; a ti, kteří bydleli v Azotu a Ascalonu, se ho velmi báli. KAPITOLA 3 1Poslali k němu tedy posly, aby vyjednali pokoj a řekli: 2 Hle, my služebníci Nabuchodonosora, velkého krále, ležíme před tebou; použij nás, jak je dobré v tvých očích. 3 Hle, naše domy a všechna naše místa, a všechna naše pšeničná pole, dobytek a dobytek a všechny chýše stanů našich leží před tvou tváří; používejte je, jak se vám líbí. 4 Aj, města naše a obyvatelé jejich jsou služebníky tvými; přijď a nalož s nimi, jak se ti zdá dobré. 5 Přišli tedy muži k Holofernesovi a oznámili mu tímto způsobem. 6 Potom sestoupil k mořskému pobřeží, on i jeho armáda, a postavil posádky ve vysokých městech a vzal z nich vybrané muže na pomoc. 7 Přijímali je tedy oni i celá okolní krajina s girlandami, tanci a bubínky. 8 A přece zbořil jejich hranice a vykácel jejich háje, neboť rozhodl zničit všechny bohy země, že všechny národy budou uctívat pouze Nabuchodonosora a všechny jazyky a kmeny ho budou vzývat jako boha. 9 Přišel také proti Esdraelónu blízko Judeje, proti velké judské úžině. 10 Utábořil se mezi Gebou a Skytopolí a zůstal tam celý měsíc, aby shromáždil všechny vozy svého vojska.
KAPITOLA 4 1 Synové Izraele, kteří bydleli v Judeji, uslyšeli, co všechno provedl Holofernes, hlavní velitel asyrského krále Nabuchodonosoru, národům, a jak zkazil všechny jejich chrámy a zničil je. 2 Proto se ho velmi báli a děsili se o Jeruzalém a o chrám Hospodina, svého Boha. 3 Neboť byli čerstvě navráceni ze zajetí a všichni judští obyvatelé byli nedávno shromážděni a nádoby, oltář a dům byly po znesvěcení posvěceny. 4 Proto poslali do všech končin Samaří a vesnic a do Bethoronu, Belmenu, Jericha, Choby a Esory a do údolí Salem: 5 A předem se zmocnili všech vrcholků vysokých hor a opevnili vesnice, které v nich byly, a naskládali potraviny pro válečné zásobování, neboť jejich pole byla pozdě sklizena. 6 Také velekněz Joacim, který byl v těch dnech v Jeruzalémě, napsal těm, kteří bydleli v Bethulii a Betomesthamu, který je naproti Esdraelónu v otevřené krajině, blízko Dothaima, 7 Nařídil jim, aby střežili průchody pohoří, neboť jimi se vcházelo do Judska a bylo snadné zastavit je, kteří přicházeli, protože průchod byl rovný, nanejvýš pro dva muže. 8 Synové Izraele učinili, jak jim přikázal velekněz Joacim, se staršími ze všeho izraelského lidu, který sídlil v Jeruzalémě. 9 Každý izraelský muž volal k Bohu s velikou vroucností a s velikou prudkostí pokořovali své duše: 10 Oni i jejich ženy a jejich děti, jejich dobytek, každý cizinec a nádeník i jejich služebníci kupovaní za peníze si oblékli na svá bedra žíněné roucho. 11 Všichni muži a ženy, děti a obyvatelé Jeruzaléma padli před chrámem, sypali si popel na hlavu a rozprostřeli své žíně před tváří Hospodinovou; také oblékli žíně kolem oltáře, 12 A volal k Bohu Izraele všichni s jediným souhlasem vážně, že nevydá jejich děti za kořist a jejich ženy za kořist a města jejich dědictví k záhubě a svatyni k potupě a potupě, a aby se národy radovaly. 13 Bůh tedy vyslyšel jejich modlitby a pohlédl na jejich soužení, neboť lid se postil mnoho dní v celém Judsku a Jeruzalémě před svatyní Hospodina všemohoucího. 14 A velekněz Joacim a všichni kněží, kteří stáli před Hospodinem, a ti, kteří sloužili Hospodinu, měli svá bedra přepásaná pytlovinou a přinášeli každodenní zápalné oběti se sliby a dary lidu zdarma, 15 A měli popel na svých mitrách a volali k Hospodinu vší silou, aby shlédl milostivě na celý dům Izraelský. KAPITOLA 5 1 Tehdy bylo oznámeno Holofernovi, hlavnímu veliteli assurského vojska, že se synové Izraele připravili na válku, uzavřeli průchody hornaté oblasti
a opevnili všechny vrcholky vysokých kopců a kladené překážky v šampionských zemích: 2 Na to se velmi rozhněval a svolal všechna moábská knížata a velitele Ammonu a všechny správce mořského pobřeží, 3 A řekl jim: Povězte mi nyní, synové Chanaanovi, kdo je tento lid, který bydlí v pohoří, a jaká jsou města, která obývají, jaké je množství jejich vojska a kde je jejich moc a sílu a jaký je nad nimi král nebo kapitán jejich armády; 4 A proč se rozhodli nepřijít mi vstříc, víc než všichni obyvatelé západu? 5 Tehdy řekl Achior, velitel všech synů Ammonových: Nechť nyní můj pán uslyší slovo z úst tvého služebníka, a já ti oznámím pravdu o tomto lidu, který přebývá poblíž tebe a obývá hornaté kraje. : a žádná lež nevyjde z úst služebníka tvého. 6 Tento lid je potomkem Chaldejců: 7 Až dosud pobývali v Mezopotámii, protože nechtěli následovat bohy svých otců, kteří byli v chaldejské zemi. 8 Nebo opustili cestu svých předků a klaněli se Bohu nebes, Bohu, kterého znali, a tak je zavrhli z tváře jejich bohů a oni uprchli do Mezopotámie a pobývali tam mnoho dní. 9 Tehdy jim jejich Bůh přikázal, aby odešli z místa, kde byli jako cizinci, a šli do země Chanaan, kde bydleli a rozmnožili se zlatem a stříbrem a velkým množstvím dobytka. 10 Ale když hlad pokryl celou zemi Chanaan, sestoupili do Egypta a pobývali tam, dokud se živili, a stal se tam veliký zástup, takže nebylo možné sečíst jejich národ. 11 Proto povstal proti nim král egyptský, jednal s nimi lstivě, a pokořil je dřinou v cihlách a učinil z nich otroky. 12 Potom volali k Bohu svému, a on pobil celou zemi Egyptskou ranami nevyléčitelnými, takže je Egypťané zahnali z očí své. 13 A Bůh před nimi vysušil Rudé moře, 14 A přivedl je na horu Sina a Cades-Barne a vyvrhl všechny, kteří žili na poušti. 15 Usadili se tedy v zemi Amorejců a svou silou vyhladili všechny Esebon, a když přešli přes Jordán, obsadili celé pohoří. 16 A vyvrhli před sebou Chananejce, Ferezejce, Jebuzejce a Sichemejce a všechny Gergesejce, a bydleli v té zemi mnoho dní. 17 A když nezhřešili před Bohem svým, dařilo se jim, protože Bůh, který nenávidí nepravost, byl s nimi. 18 Když však sešli z cesty, kterou jim určil, byli v mnoha bitvách zničeni velmi bolestivě a jako zajatci byli odvedeni do země, která nebyla jejich, a chrám jejich Boha byl svržen na zem a jejich města byla zajati nepřáteli. 19 Nyní se však vrátili ke svému Bohu a vystoupili z míst, kde byli rozptýleni, a obsadili Jeruzalém, kde je jejich svatyně, a sídlí v pohoří; neboť bylo pusto.
20 Nyní tedy, můj pane a místodržiteli, dojde-li k nějakému provinění proti tomuto lidu a zhřeší proti svému Bohu, považme, že to bude jejich zkáza, a vystupme a přemůžeme je. 21 Není-li však v jejich národě nepravosti, ať nyní můj pán projde, aby je nebránil jejich Pán a jejich Bůh jim nebyl nakloněn, a nebyli bychom před celým světem potupou. 22 A když Achior dokončil tato slova, všecken lid, který stál kolem stanu, reptal a přední muži Holofernes a všichni obyvatelé u moře a v Moábu mluvili, aby ho zabil. 23 Neboť oni říkají, že se nebudeme bát tváře synů Izraele, neboť hle, je to lid, který nemá sílu ani moc k silnému boji. 24 Nyní tedy, pane Holoferne, půjdeme nahoru a budou kořistí, kterou pohltí celé tvé vojsko. KAPITOLA 6 1 A když vřava mužů, kteří byli kolem rady, ustala, řekl Holofernes, hlavní velitel assurského vojska, Achiorovi a všem Moábcům přede všemi ostatními národy: 2 A kdo jsi ty, Achiore a nádeníci Efraimovi, že jsi dnes proti nám prorokoval a řekl, abychom neválčili s lidem Izraelským, protože je bude bránit Bůh jejich? a kdo je Bůh kromě Nabuchodonosora? 3 Sešle svou moc a zničí je z povrchu země, a jejich Bůh je nevysvobodí, ale my jeho služebníci je zahubíme jako jednoho muže; neboť nejsou schopni udržet sílu našich koní. 4 S nimi je totiž pošlapeme a jejich hory se opijí jejich krví a jejich pole se naplní jejich mrtvými těly a jejich kroky před námi neobstojí, protože zahynou jako úděl, praví král Nabuchodonosor, pán vší země, neboť řekl: Žádné z mých slov nebude marné. 5 A ty, Achiore, nájemníku Ammon, který jsi mluvil tato slova v den své nepravosti, neuzříš více od tohoto dne, dokud nevykonám pomstu nad tímto národem, který vyšel z Egypta. 6 A tehdy meč mého vojska a množství těch, kteří mi slouží, projde tvými boky, a padneš mezi jejich zabité, až se vrátím. 7 Nyní tě tedy moji služebníci přivedou zpět do pohoří a usadí tě v jednom z měst, které jsou na těch cestách. 8 A nezahyneš, dokud nebudeš s nimi zahuben. 9 A přesvědčíš-li se ve své mysli, že budou zajati, nechť neochabne tvá tvář: mluvil jsem to, a žádné z mých slov nebude nadarmo. 10 Holofernes přikázal svým služebníkům, kteří čekali v jeho stanu, aby vzali Achiora, přivedli ho do Betulie a vydali do rukou synů Izraele. 11 Jeho služebníci ho tedy vzali a vyvedli z tábora na rovinu a šli zprostřed roviny do pohoří a přišli k pramenům, které byly pod Betulií.
12 Když je muži toho města viděli, vzali zbraně a vyšli z města na vrchol kopce. 13 Když se však tajně dostali pod kopec, svázali Achiora a svrhli ho, nechali ho na úpatí hory a vrátili se ke svému pánu. 14 Ale Izraelci sestoupili ze svého města a přišli k němu, propustili ho, přivedli ho do Betulie a představili ho správcům města. 15 Což byli v těch dnech Oziáš, syn Míchův, z pokolení Simeon, a Chabris, syn Gothonielův, a Charmis, syn Melchielův. 16 A svolali všechny starší města a všecko jejich mládí a jejich ženy seběhly do shromáždění a postavili Achiora mezi všechen svůj lid. Pak se ho Ozias zeptal, co se stalo. 17 A on odpověděl a oznámil jim slova rady Holoferna a všechna slova, která mluvil uprostřed knížat Assur, a cokoli, co Holofernes hrdě mluvil proti domu Izraele. 18 Potom lid padl, klaněl se Bohu a volal k Bohu. rčení, 19 Pane Bože nebes, pohleď na jejich pýchu a smiluj se nad nízkým stavem našeho národa a pohleď na tvář těch, kdo jsou ti dnes posvěceni. 20 Potom potěšili Achiora a velmi ho chválili. 21 Oziáš jej vzal ze shromáždění do svého domu a uspořádal hostinu starším. a celou tu noc vzývali Boha Izraele o pomoc. KAPITOLA 7 1 Příštího dne přikázal Holofernes celému svému vojsku a všemu svému lidu, který přišel, aby se ho zúčastnil, aby odstranili svůj tábor proti Bethulii, aby předem vyrazili do hor a vedli válku proti synům Izraele. . 2 Tehdy jejich silní muži v ten den odstranili své tábory a vojsko válečných mužů tvořilo sto sedmdesát tisíc pěších a dvanáct tisíc jezdců vedle zavazadel a další muži, kteří mezi nimi chodili, velmi velký zástup. . 3 Utábořili se v údolí blízko Betulie u fontány a rozprostřeli se na šířku přes Dothaim až po Belmaim a na délku od Betulie až po Cynamon, který je naproti Esdraelónu. 4 Když pak synové Izraelští spatřili jejich množství, velmi se zalekli a řekli jeden každý svému bližnímu: Nyní budou tito lízat tvář země; neboť ani vysoké hory, ani údolí, ani pahorky neunesou jejich tíhu. 5 Potom každý vzal své válečné zbraně, a když zapálili oheň na svých věžích, zůstali a bděli celou noc. 6 Druhého dne však Holofernes přivedl všechny své jezdce před zraky synů Izraele, kteří byli v Betulii, 7 A prohlédl si průchody k městu, přišel k pramenům jejich vod, vzal je a postavil nad nimi posádky válečných mužů a sám se odebral ke svému lidu.
8 Tehdy k němu přišli všichni náčelníci Ezauových synů a všichni vladaři moábského lidu a velitelé mořského pobřeží a řekli: 9 Nechť nyní náš pán slyší slovo, aby nebylo svrženo vojsko tvé. 10 Neboť tento lid synů Izraele nespoléhá na svá kopí, ale na výšinu hor, v nichž sídlí, protože není snadné vystoupit na vrcholky jejich hor. 11 Nyní tedy, můj pane, nebojuj proti nim v bitevním šiku, a nezahyne ani jeden muž z tvého lidu. 12 Zůstaň ve svém táboře a hlídej všechny muže svého vojska a tvým služebníkům dej do rukou pramen vody, který vytéká z úpatí hory. 13 Všichni obyvatelé Betulie mají odtud svou vodu; tak je zabije žízeň a oni se vzdají svého města a my a náš lid vystoupíme na vrcholky hor, které jsou blízko, a utáboříme se na nich, abychom hlídali, aby nikdo nevyšel z města. 14 Tak oni, jejich ženy a jejich děti budou pohlceni ohněm, a než na ně přijde meč, budou svrženi na ulicích, kde přebývají. 15 Tak jim dáš zlou odměnu; protože se vzbouřili a nesetkali se s tvou osobou pokojně. 16 Tato slova se zalíbila Holofernovi a všem jeho služebníkům a uložil, aby učinili, jak mluvili. 17 A tak odešel tábor synů Ammon a s nimi pět tisíc Assyřanů, a utábořili se v údolí a vzali vody a prameny vod synů Izraele. 18 Ezauovi synové vytáhli se syny Ammonovými a utábořili se v pohoří proti Dothaimu a některé z nich poslali na jih a na východ přes proti Ekrebel, který je blízko Chusi, tj. na potoce Mochmur; Zbytek vojska Assyrského se utábořil na rovině a pokryl tvář celé země. a jejich stany a vozy byly postaveny velmi velkému zástupu. 19 Synové Izraele volali k Hospodinu, svému Bohu, protože jejich srdce selhalo, protože je obklíčili všichni jejich nepřátelé a nebylo možné z jejich středu uniknout. 20 Tak se kolem nich zdržela celá Assurova družina, jejich pěšáci, vozy i jezdci, čtyři a třicet dní, takže všechny jejich nádoby s vodou zklamaly všechny záškodníky z Betulie. 21 Cisterny se vyprázdnily a na jeden den neměli vody, aby se napili; neboť jim dávali pít podle míry. 22 Proto jejich malé děti byly bez srdce, a jejich ženy a mládenci omdleli žízní a padali na ulicích města a u průchodů bran, a už v nich nebylo síly. 23 Potom se všechen lid shromáždil k Oziášovi a k náčelníkovi města, mládenci, ženy i děti, a křičeli mocným hlasem a říkali přede všemi staršími: 24 Bůh suď mezi námi a vámi; nebo jste nám způsobili velikou škodu, že jste nevyžadovali pokoje od synů Assur. 25 Nyní nemáme pomocníka, ale Bůh nás vydal do jejich rukou, abychom byli před nimi svrženi žízní a velikou záhubou.
26 Nyní je tedy povolej k sobě a vydej celé město k kořisti lidu Holofernesovi a celému jeho vojsku. 27 Neboť je pro nás lepší, abychom jim byli učiněni kořistí, než zemřít žízní; neboť budeme jeho služebníky, aby naše duše žila a neviděla před svýma očima smrt svých nemluvňat, ani své ženy, ani zemřít naše děti. 28 Svědčíme proti tobě nebe i zemi a svého Boha a Pána našich otců, který nás trestá podle našich hříchů a hříchů našich otců, že nečiní tak, jak jsme dnes řekli. 29 Tehdy se uprostřed shromáždění rozmohl veliký pláč jednoho souhlasu; a volali k Pánu Bohu mocným hlasem. 30 I řekl jim Oziáš: Bratří, buďte stateční, vytrvejme ještě pět dní, v kterémžto prostoru k nám Pán, náš Bůh, obrátí své milosrdenství; neboť nás zcela neopustí. 31 Pominou-li tyto dny a nepřijde nám pomoci, učiním podle tvého slova. 32 A rozptýlil lid, každý ke svému údělu; I šli k hradbám a věžím města svého, a poslali ženy a děti do domů svých; KAPITOLA 8 1 V té době se o tom doslechla Judita, která byla dcerou Merariho, syna Oxe, syna Josefa, syna Ozela, syna Elcie, syna Ananiáše, syna Gedeona, syna Rafaimova. , syna Acita, syna Eliua, syna Eliaba, syna Natanaela, syna Samaela, syna Salasadala, syna Izraele. 2 A Manasses byl její manžel z jejího kmene a rodu, který zemřel při sklizni ječmene. 3 Když totiž stál a dohlížel na ty, kdo svazovali snopy na poli, přišla na jeho hlavu žár, padl na své lože a zemřel ve městě Betulii a pohřbili ho s jeho otci na poli mezi Dothaim a Balamo. . 4 Judita byla tedy vdovou ve svém domě tři roky a čtyři měsíce. 5 Udělala jí stan na střeše svého domu, oblékla si bedra žíní a oblékla roucho své vdovy. 6 A postila se po všechny dny svého vdovství, kromě předvečeru sabatů a sobot a předvečerů novoluní a novoluní a svátků a slavnostních dnů domu Izraele. 7 Byla také krásného vzezření a velmi krásná na pohled; a její manžel Manasses jí zanechal zlato a stříbro, služebníky a děvky, dobytek a pozemky; a zůstala na nich. 8 A nebylo nikoho, kdo by jí zle řekl; protože se Boha velmi bála. 9 Když pak slyšela zlá slova lidu proti vladařovi, že omdleli pro nedostatek vody; neboť Judita slyšela všechna slova, která k nim Ozias mluvil, a že přísahal, že po pěti dnech vydá město Asyřanům; 10 Potom poslala svou čekatelku, která měla vládu nad vším, co měla, aby zavolala Oziase, Chabrise a Charmise, starců města.
11 Přišli k ní a ona jim řekla: "Nyní mě poslouchejte, vy vůdci obyvatel Betulie, protože vaše slova, která jste dnes pronesli před lidem, nejsou správná, když se dotknete této přísahy, kterou jste učinili a vyslovili mezi Bohem a vámi a slíbili jsme, že vydáte město našim nepřátelům, pokud se v těchto dnech neobrátí Pán, aby vám pomohl. 12 A nyní, kdo jste vy, kteří dnes Boha pokoušeli, a místo Boha stojíte mezi dětmi lidskými? 13 A nyní vyzkoušejte Pána všemohoucího, ale nikdy se nic nedozvíte. 14 Nebo nemůžete nalézti hloubi srdce člověka, aniž byste postřehli, co on myslí; jak tedy můžete hledati Boha, kterýž to všecko učinil, a znáti mysl jeho, aneb rozuměti úmyslu jeho? Nikoli, moji bratři, nepopudzujte Pána, našeho Boha, k hněvu. 15Nebude-li nám v těchto pěti dnech pomáhat, má moc nás bránit, kdykoli chce, dokonce každý den, nebo nás zničit před našimi nepřáteli. 16 Nesvazuj rady Hospodina, našeho Boha, neboť Bůh není jako člověk, aby byl ohrožen; ani není jako syn člověka, aby váhal. 17 Očekávejme tedy na jeho spasení a volejme ho, aby nám pomohl, a uslyší náš hlas, bude-li se mu líbit. 18 Nebo nepovstal nikdo v našem věku, ani nyní v těchto dnech není mezi námi kmen, ani rodina, ani lidé, ani město, kteří by se klaněli bohům vyrobeným rukama, jako tomu bylo dříve. 19 Pro tu příčinu byli naši otcové vydáni meči a kořisti a padli před našimi nepřáteli. 20 Ale neznáme jiného boha, proto věříme, že nepohrdne námi ani nikým z našeho národa. 21 Budeme-li tak dopadeni, celá Judea bude zpustošena a naše svatyně bude zpustošena; a bude vyžadovat znesvěcení jeho v ústech našich. 22 A pobití bratří našich a zajetí země a zpustošení dědictví našeho obrátí na hlavu naše mezi pohany, kdekoli budeme v otroctví; a budeme pohoršením a potupou všem, kdo nás vlastnili. 23 Neboť naše otroctví nebude vedeno k milosti, ale Hospodin, náš Bůh, to obrátí v hanbu. 24 Nyní tedy, bratří, ukažme příklad svým bratřím, neboť jejich srdce závisí na nás a svatyně, dům a oltář na nás spočívají. 25 Vzdávejme chválu Hospodinu, svému Bohu, který nás zkouší, jako činil naše otce. 26 Vzpomeňte si, co udělal Abrahamovi a jak zkoušel Izáka a co se stalo Jákobovi v Syrské Mezopotámii, když choval ovce Lábana, bratra své matky. 27 Nebo nezkoušel nás ohněm jako oni, aby prozkoumal srdce jejich, aniž se na nás pomstil, ale Hospodin bičuje ty, kteříž se k němu přibližují, aby je napomínal. 28 Oziáš jí řekl: "Všechno, co jsi mluvila, jsi mluvila s dobrým srdcem, a není nikoho, kdo by se bránil tvým slovům."
29 Neboť toto není první den, kdy se ukáže moudrost tvá; ale od počátku dnů tvých všechen lid zná rozum tvou, nebo dobré jest srdce tvého. 30 Ale lid měl velkou žízeň a nutil nás, abychom jim učinili, jak jsme mluvili, a dali na sebe přísahu, kterou neporušíme. 31 Proto se nyní modli za nás, protože jsi zbožná žena, a Hospodin nám sešle déšť, aby naplnil naše cisterny, a my už nebudeme omdlévat. 32 Judita jim řekla: "Slyšte mě, a učiním věc, která bude procházet po všechna pokolení k synům našeho národa." 33 Vy budete stát této noci v bráně, a já vyjdu se svou čekatelkou, a ve dnech, kdy jste slíbili vydat město našim nepřátelům, navštíví Hospodin Izrael skrze mou ruku. 34 Neptejte se však na můj čin, neboť vám to neoznámím, dokud nebudou dokončeny věci, které dělám. 35 Tehdy jí řekl Oziáš a knížata: Jdi v pokoji a Pán Bůh buď před tebou, aby se pomstil na našich nepřátelích. 36 Vrátili se tedy ze stanu a šli ke svým úkrytům. KAPITOLA 9 1 Judita padla na tvář, nasypala si popel na hlavu a odkryla žíni, kterou byla oděna; A v době, kdy bylo toho večera obětováno kadidlo v Jeruzalémě v domě Pána, Judita zvolala mocným hlasem a řekla: 2 Pane Bože mého otce Simeona, jemuž jsi dal meč, aby ses pomstil na cizincích, kteří uvolnili opasek služebné, aby ji poskvrnili, a odkryli stehno k její hanbě a poskvrnili její panenství k její potupě; neboť jsi řekl: Nebude tak; a přesto to udělali: 3 Pročež jsi dal zabíjet jejich vládce, takže oklamali své lože v krvi, jsouce oklamáni, a bili služebníky s jejich pány a pány na jejich trůnech; 4 A dal jsi jejich ženy za kořist a jejich dcery, aby byly zajaty, a všechnu jejich kořist, aby byla rozdělena mezi tvé drahé děti; kteří byli pohnuti tvou horlivostí a hnusili se znečištění krve své, a volali k tobě o pomoc: Bože, Bože můj, vyslyš i mne vdova. 5 Nebo jsi učinil nejen ty věci, ale i ty, které vypadly dříve a které následovaly; myslel jsi na věci, které jsou nyní a které mají přijít. 6 Ano, co jsi určil, bylo připraveno, a řekl jsi: Aj, jsme zde, nebo všechny cesty tvé jsou připraveny, a soudy tvé jsou v předvědění tvém. 7 Nebo aj, Asyřané rozmnožili se ve své moci; jsou povýšeni s koněm a člověkem; chlubí se silou svých lokajů; doufají ve štít, kopí, luk a prak; a nevíš, že ty jsi Hospodin, který zdoláváš bitvy: Hospodin je tvé jméno. 8 Svrhni sílu jejich ve své síle a svrhni sílu jejich ve svém hněvu, neboť se rozhodli poskvrnit tvou svatyni a pošpinit příbytek, kde odpočívá tvé slavné jméno, a svrhnout mečem roh oltáře tvého.
9 Hle, jejich pýcha, a sešli hněv svůj na hlavy jejich, dej do ruky mé, vdově, moc, kterou jsem počal. 10 Porazte lstí mých rtů služebníka s knížetem a knížete se služebníkem, zbořte jejich vznešenost rukou ženy. 11 Neboť tvá moc nestojí v množství ani tvá síla v silných lidech, neboť ty jsi Bůh sužovaných, pomocník utlačovaných, zastánce slabých, ochránce opuštěných, zachránce těch, kteří jsou bez naděje. . 12 Prosím tě, prosím, Bože mého otce a Bože dědictví Izraele, Pane nebes a země, Stvořiteli vod, králi všeho stvoření, vyslyš mou modlitbu. 13 A učiň mou řeč a lest jejich ranou a ranou, kteří zamýšleli kruté věci proti tvé smlouvě a tvému posvátnému domu, proti vrchu Sionu a proti domu vlastnictví tvých dětí. 14 A přikaž každému národu a kmeni, aby uznaly, že ty jsi Bůh vší moci a síly a že není nikoho jiného, kdo by chránil lid Izraelský než ty. KAPITOLA 10 1 Potom přestala volat k Bohu Izraele a ukončila všechna tato slova. 2 Vstala tam, kde padla, zavolala svou děvečku a sestoupila do domu, v němž přebývala v sobotu a ve dnech jejích svátků, 3 A svlékla žíni, kterou měla na sobě, svlékla vdovský oděv, celé své tělo opláchla vodou, namazala se drahocennou mastí, zapletla si vlasy na hlavě a navlékla si pneumatiku. a oblékla se do svých šatů radosti, jimiž byla oděna za života Manassesova manžela. 4 Vzala si na nohy sandály, oblékla si náramky, řetízky, prsteny, náušnice a všechny ozdoby a statečně se vyzdobila, aby přilákala oči všech mužů, kteří ji uvidí. 5 Potom dala své služebné lahev vína a džbánek oleje a naplnila měšec praženým obilím, hrudkami fíků a jemným chlebem. tak složila všechny tyto věci a položila je na sebe. 6 Vyšli tedy k bráně města Betulie a našli tam stát Oziáše a starce města, Chabrise a Charmis. 7 A když ji viděli, že její tvář byla změněna a její oděv byl změněn, velmi se divili její kráse a řekli jí. 8 Bůh, Bůh otců našich, dej tobě milost a dokonej skutky tvé k slávě synů Izraelských ak vyvýšení Jeruzaléma. Potom uctívali Boha. 9 I řekla jim: Přikažte, aby se mi otevřely brány města, abych mohl vyjít, abych vykonal věci, o nichž jste se mnou mluvili. Přikázali tedy mladíkům, aby jí otevřeli, jak mluvila. 10 A když tak učinili, vyšla Judita, ona i děvka její s ní; a muži města se o ni starali, dokud nesestoupila z hory a dokud neprošla údolím a už ji neviděli. 11 Tak šli přímo v údolí a první asyrská hlídka se s ní setkala,
12 A vzal ji a zeptal se jí: Z jakých jsi lidí? a odkud jsi? a kam jdeš? A ona řekla: Jsem žena z Hebrejů a utekla jsem před nimi, neboť vám budou dáni k pohoření. 13 A já přicházím před Holoferna, hlavního velitele vašeho vojska, abych oznámil slova pravdy; a ukážu mu cestu, kudy půjde a zvítězí v celé pohoří, aniž by ztratil tělo nebo život některého z jeho mužů. 14 Když muži uslyšeli její slova a uviděli její tvář, velmi se divili její kráse a řekli jí: 15 Zachránil jsi život svůj, že jsi spěchal sestoupit k tváři našeho pána. Nyní tedy pojď do jeho stanu, a někteří z nás tě povedou, dokud tě nevydají do jeho rukou. 16 A když budeš stát před ním, neboj se v srdci svém, ale ukaž mu podle slova svého; a bude tě dobře prosit. 17 Potom z nich vybrali sto mužů, aby ji a její děvku doprovázeli; a přivedli ji do Holofernova stanu. 18 Tehdy byla po celém táboře shromažďování, neboť její příchod byl mezi stany hlučný, a přišli kolem ní, když stála bez Holofernova stanu, dokud mu o ní neřekli. 19 A divili se její kráse a obdivovali pro ni syny Izraelské, a každý řekl svému bližnímu: Kdo by pohrdal tímto lidem, který má mezi sebou takové ženy? jistě není dobré, aby z nich zůstal jeden muž, který by propuštěný mohl oklamat celou zemi. 20 Ti, kteří leželi poblíž Holoferna, vyšli i všichni jeho služebníci a přivedli ji do stanu. 21 Holofernes nyní odpočíval na lůžku pod baldachýnem, který byl tkaný purpurem, zlatem, smaragdy a drahými kameny. 22 Ukázali mu o ní; a vyšel před svůj stan se stříbrnými lampami před ním. 23 A když Judita přišla před něj a jeho služebníci, všichni žasli nad krásou její tváře; I padla na tvář svou a klaněla se mu. I vzali ji služebníci jeho. KAPITOLA 11 1 Tehdy jí řekl Holofernes: Ženo, buď útěchou, neboj se v srdci svém, neboť jsem nikdy neublížil nikomu, kdo by byl ochoten sloužit Nabuchodonosorovi, králi celé země. 2 Protož nyní, kdyby lid tvůj, kterýž přebývá na horách, při mně neosvětlil, nebyl bych proti nim pozdvihl kopí svého, ale oni sami sobě to učinili. 3 Nyní mi však pověz, proč jsi před nimi utekl a přišel jsi k nám; měj se dobře, budeš žít tuto noc a dále: 4 Neboť nikdo ti neublíží, ale dobře tě prosme, jako to dělají služebníci krále Nabuchodonosora, mého pána. 5 Judita mu řekla: "Přijmi slova svého služebníka a dovol své služebnici, aby promluvila před tebou, a nebudu dnes v noci svému pánu lhát." 6 A budeš-li se řídit slovy své služebnice, Bůh tě dokonale provede; a můj pán nezklame své záměry. 7 Jako že žije Nabuchodonozor, král celé země, a jak žije jeho moc, který tě poslal, abys podpíral všecko živé, neboť nejen lidé mu budou sloužit při tobě, ale i
polní zvěř a dobytek, a nebeské ptactvo bude žít z tvé moci pod Nabuchodonosorem a celým jeho domem. 8 Slyšeli jsme totiž o tvé moudrosti a o tvém jednání, a hlásá se po celé zemi, že jsi jediný vynikající v celém království, mocný ve vědění a úžasný ve válečných činech. 9 O věci, kterou mluvil Achior v radě tvé, jsme slyšeli slova jeho; neboť muži z Betulie ho zachránili, a oznámil jim všecko, co k tobě mluvil. 10 Protož, pane a místodržiteli, nerespektuj jeho slova; ale slož si to v srdci svém, neboť je to pravda: neboť náš národ nebude potrestán a meč nad nimi přemůže, ledaže se prohřeší proti svému Bohu. 11 A nyní, aby můj pán nebyl poražen a zmařen svým záměrem, nyní na ně padla dokonce i smrt a jejich hřích je dostihl, čímž budou provokovat svého Boha k hněvu, kdykoli udělají to, co se nehodí Hotovo: 12 Neboť jejich potraviny jim chybí a veškerá jejich voda je nedostatečná, a proto se rozhodli vložit ruce na svůj dobytek a zamýšleli skonzumovat všechny ty věci, které jim Bůh svými zákony zakázal jíst. 13 A jsou rozhodnuti utratit prvotiny z desátků vína a oleje, které posvětili a uchovali pro kněze sloužící v Jeruzalémě před tváří našeho Boha; kterých věcí není nikomu z lidí dovoleno ani dotýkat se rukama. 14 Některé totiž poslali do Jeruzaléma, protože i oni, kdo tam bydlí, udělali totéž, aby jim přinesli povolení od senátu. 15 Nyní, když jim oznámí, ihned to udělají a budou ti dáni, abys byl zničen téhož dne. 16 Pročež já služebnice tvá, znám to všecko, prchám před jejich tváří; a Bůh mě poslal, abych s tebou pracoval, nad čím žasne celá země, a kdokoli to uslyší. 17 Tvůj služebník je nábožný a slouží Bohu nebes dnem i nocí; nyní tedy, můj pane, zůstanu s tebou a tvůj služebník vyjde v noci do údolí a já se budu modlit k Bohu, řeknou mi, až spáchali své hříchy: 18 A já přijdu a ukážu ti to; tehdy vytáhneš se vším svým vojskem a nebude žádný z těch, kdo by se tobě postavil na odpor. 19 A povedu tě středem Judska, dokud nepřijdeš před Jeruzalém; a postavím trůn tvůj uprostřed něho; a budeš je pohánět jako ovce, které nemají pastýře, a pes na tebe ani neotevře tlamu; neboť tyto věci mi byly oznámeny podle mého předvídání a byly mi oznámeny a jsem poslán, abych to řekl tě. 20 Její slova se zalíbila Holofernovi a všem jeho služebníkům; a žasli nad její moudrostí a říkali: 21 Není takové ženy od jednoho konce země k druhému, jak pro krásu tváře, tak pro moudrost slov. 22 Podobně jí řekl Holofernes. Bůh udělal dobře, že tě poslal před lid, aby byla síla v našich rukou a zkáza na těch, kteří lehkovážně hledí na mého pána. 23 A nyní jsi krásný ve své tváři a vtipný ve svých slovech: jistě, když budeš dělat, co jsi řekl, tvůj Bůh bude mým Bohem, a budeš bydlet v domě krále Nabuchodonosora a budeš proslulý po celém Země.
KAPITOLA 12 1 Potom přikázal přivést ji tam, kde byl jeho talíř; a přikázal, aby jí připravili z jeho vlastních pokrmů a aby pila z jeho vlastního vína. 2 I řekla Judita: Nebudu z toho jísti, aby se nepohoršila, ale z věcí, kteréž jsem přinesla, mi bude učiněno opatření. 3 Tedy řekl jí Holofernes: Jestliže selže tvá opatření, jak bychom ti mohli dáti podobné? neboť s námi není nikdo z tvého národa. 4 Tehdy mu řekla Judita Jako živ jest duše tvá, můj pane, služebnice tvá neutratí věci, které mám, než Pán vykoná mou rukou to, co určil. 5 Služebníci Holofernovi ji přivedli do stanu a spala až do půlnoci, a vstala, když byla ranní hlídka, 6 A poslán k Holofernovi, šetříce: Nechť nyní můj pán přikáže, aby služebnice tvá vyšla k modlitbě. 7 Holofernes přikázal své stráži, aby ji nezdržovali. Zůstala tedy v táboře tři dny, vyšla v noci do údolí Bethulie a umyla se v prameni vody u tábora. 8 A když vyšla, prosila Pána Boha Izraele, aby nasměroval její cestu ke vzkříšení synů jejího lidu. 9Vešla tedy čistá a zůstala ve stanu, dokud večer nesnědla své maso. 10 Čtvrtého dne uspořádal Holofernes hostinu pouze pro své služebníky a nepozval žádného ze služebníků na hostinu. 11 Potom řekl eunuchovi Bagoasovi, který měl na starosti všechno, co měl: Jdi nyní a přesvědč tuto Hebrejku, která je s tebou, aby přišla k nám a jedla a pila s námi. 12 Hle, bude to hanba pro naši osobu, propustíme-li takovou ženu, aniž bychom měli její společnost; neboť nepřitáhneme-li ji k sobě, vysmívá se nám k pohrdání. 13 Potom odešel Bagoas od Holoferna a přišel k ní a řekl: „Neboj se tato krásná dívka přijít k mému pánu a být v jeho přítomnosti ctěn a pít víno a veselit se s námi a být učinila tento den jako jedna z dcer Asyřanů, které slouží v domě Nabuchodonosora. 14 I řekla jemu Judita: Kdo jsem nyní, abych protivila se pánu svému? cokoli se mu zalíbí, jistě učiním rychle a bude to má radost až do dne mé smrti. 15 Vstala tedy, oblékla se svým rouchem a veškerým oděvem své ženy a její služebná šla a položila jí na zem měkké kůže naproti Holofernovi, které dostala od Bagoase pro svou každodenní potřebu, aby mohla sedět a jíst na ně. 16 Když Judith vešla a posadila se, Holofernes bylo z ní uchváceno, jeho mysl byla pohnuta a velmi si přál její společnost; neboť čekal čas, aby ji oklamal, ode dne, kdy ji spatřil. 17 Tedy řekl jí Holofernes: Napij se nyní a vesel se s námi. 18 Judita tedy řekla: Teď budu pít, můj pane, protože můj život je ve mně dnes povýšen více než po všechny dny od mého narození.
19 Potom před ním vzala, jedla a pila, co připravila její služebná. 20 Holofernes se v ní velmi zalíbil a vypil více vína, než kdy vypil v jednom dni od svého narození. KAPITOLA 13 1 Když nastal večer, jeho služebníci spěchali k odchodu a Bagoas zavřel svůj stan venku a propustil číšníky z přítomnosti svého pána. I šli na lůžka svá; nebo byli všickni unaveni, protože hostina byla dlouhá. 2 Judita zůstala sama ve stanu a Holofernes ležel sám na loži svém, neboť byl naplněn vínem. 3 Nyní Judith přikázala své služebné, aby stála bez své ložnice a čekala na ni. vycházela, jako to dělala každý den, neboť řekla, že půjde ven ke svým modlitbám, a mluvila k Bagoasovi podle stejného záměru. 4 Všichni tedy odešli a v ložnici nezůstal nikdo, ani malý, ani velký. Potom Judita, stojící u jeho lůžka, řekla si v srdci: Pane Bože vší moci, pohleď na tento dar na dílo mých rukou k oslavení Jeruzaléma. 5 Neboť nyní je čas, abys pomohl svému dědictví a vykonal své činy ke zničení nepřátel, kteří proti nám povstali. 6 Potom přišla ke sloupu postele, který byl u Holofernovy hlavy, a sundala odtud jeho fauchion, 7 A přistoupil k loži svému, uchopil vlasy na hlavě své a řekl: Posilni mne, Hospodine, Bože Izraelský, dnes. 8 A vší silou ho dvakrát udeřila do krku a vzala mu hlavu. 9 A složil své tělo z lůžka a strhl baldachýn ze sloupů; a anon poté, co vyšla, a dala Holofernes jeho hlavu své služebné; 10 A vložila to do svého pytle s masem, a tak šli oba společně podle svého zvyku k modlitbě; a když prošli táborem, obešli údolí, vystoupili na horu Bethulia a přišli k jeho branám. 11 Potom řekla Judita zpovzdálí strážcům u brány: Otevřete, nyní otevřete bránu: Bůh, náš Bůh, je s námi, aby ukázal svou moc ještě v Jeruzalémě a své síly proti nepříteli, jak má. udělal tento den. 12 Když muži jejího města uslyšeli její hlas, spěchali sestoupit k bráně svého města a zavolali starší města. 13 A pak běželi všichni společně, malí i velcí, neboť jim bylo divné, že přišla. Proto otevřeli bránu, přijali je, rozdělali oheň na světlo a stáli kolem nich. 14 Řekla jim mocným hlasem: Chvalte, chvalte Boha, chvalte Boha, pravím, neboť neodebral své milosrdenství od domu Izraele, ale zničil naše nepřátele mýma rukama této noci. 15 Vytáhla tedy hlavu z vaku, ukázala ji a řekla jim: Aj, hlava Holoferna, velitele vojska Assurského, a hle, baldachýn, v němž ležel v opilosti; a Hospodin ho udeřil rukou ženy.
16 Živ jest Hospodin, kterýž mne držel na cestě mou, kterouž jsem šel, tvář má svedla jej k záhubě, a přece se mnou nezhřešil, aby mne poskvrnil a zahanbil. 17 Tu se všechen lid podivil, poklonili se, klaněli se Bohu a řekli jednomyslně: Buď požehnán, Bože náš, který jsi dnes zničil nepřátele lidu svého. 18 Tehdy jí řekl Ozias: Ó dcero, požehnaná jsi Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi; a požehnán buď Pán Bůh, který stvořil nebesa a zemi, který tě přivedl k setnutí hlavy předních nepřátel našich. 19 Neboť tato důvěra tvá neodstoupí od srdce lidí, kteří na věky pamatují na moc Boží. 20 A Bůh to obrátil k tobě k ustavičné chvále, aby tě navštěvoval v dobrém, protože jsi neušetřil svůj život pro trápení našeho národa, ale pomstil jsi naši zkázu, kráčíce přímou cestou před naším Bohem. A všecken lid řekl; Budiž, budiž. KAPITOLA 14 1 Judita jim řekla: "Nyní mě poslouchejte, moji bratři, a vezměte tuto hlavu a pověste ji na nejvyšší místo svých hradeb." 2 A jakmile se objeví ráno a slunce vyjde na zemi, vezměte každý své zbraně a vyjděte každý udatný muž z města a ustanovte nad nimi velitele, jako byste chtěli sestup do pole k hlídce Asyřanů; ale nechoď dolů. 3 Potom vezmou své brnění a půjdou do svého tábora, pozvedají velitele assurského vojska a poběží do Holofernova stanu, ale nenajdou ho; tehdy na ně padne strach a uteče před tvou tváří. 4 Vy a všickni obyvatelé izraelského pobřeží je budete pronásledovat a vyvracejte je, jak půjdou. 5 Než to však uděláte, říkejte mi Achior Ammonský, aby viděl a poznal toho, který pohrdl domem Izraele a který ho k nám poslal jakoby na smrt. 6 Potom zavolali Achiora z domu Oziášova; a když přišel a uviděl hlavu Holoferna v mužské ruce ve shromáždění lidu, padl na tvář svou a duch jeho selhal. 7 Ale když ho vzpamatovali, padl k nohám Judit, poklonil se jí a řekl: Požehnaná jsi ve všech příbytcích Judských a ve všech národech, kteréž slyší jméno tvé, žasnou. 8 Nyní mi tedy pověz všecko, co jsi učinil v těchto dnech. Potom mu Judita oznámila uprostřed lidu všechno, co udělala, ode dne, kdy vyšla, až do té hodiny, kdy k nim promluvila. 9 A když přestala mluvit, lid křičel mocným hlasem a dělal radostný hluk ve svém městě. 10 A když Achior viděl, co všechno Bůh Izraele učinil, velmi v Boha uvěřil a obřezal maso své předkožky a byl připojen k domu Izraele až do tohoto dne. 11 Jakmile vstalo ráno, pověsili hlavu Holoferna na zeď a každý vzal své zbraně a vyšli po tlupách k úžinám hory.
12 Když je však Assyřané uviděli, poslali ke svým vůdcům, kteří přišli k jejich velitelům a tribunům, a ke každému z jejich knížat. 13 Přišli tedy k Holofernovu stanu a řekli tomu, který měl na starosti všechny jeho věci: Probuď nyní našeho pána, neboť otroci se směle vrhli proti nám do boje, aby byli úplně zničeni. 14 Potom vešel do Bagoas a zaklepal na dveře stanu; protože si myslel, že spal s Judith. 15 Ale protože nikdo neodpovídal, otevřel, vešel do ložnice a našel ho pohozeného na podlaze mrtvého a hlavu mu vzali. 16 Proto volal mocným hlasem, pláčem, vzdycháním a křikem mocným, a roztrhl roucho své. 17 Když vešel do stanu, kde bydlela Judita, a když ji nenašel, vyskočil k lidu a zvolal: 18 Tito otroci jednali zrádně; jedna žena z Hebrejů zahanbila dům krále Nabuchodonosora; nebo aj, Holofernes leží na zemi bez hlavy. 19 Když velitelé asyrského vojska uslyšeli tato slova, roztrhli své kabáty a jejich mysl se podivuhodně rozrušila a táborem se rozlehl křik a velký hluk. KAPITOLA 15 1 Když to slyšeli ti, kteří byli ve stanech, užasli nad tím, co se stalo. 2 A padl na ně strach a chvění, takže nebylo žádného muže, který by se odvážil zůstat v očích svého bližního, ale vrhli se všichni společně a utekli do všech cest roviny a hor. 3 Také ti, kteří se utábořili v horách kolem Betulie, utekli. Potom se na ně vrhli synové Izraele, každý, kdo byl mezi nimi válečník. 4 Potom poslal Oziáše do Betomasthemu a do Bebai, Chobai a Coly a do všech končin Izraele, aby řekli, co se stalo, a aby se všichni vrhli na své nepřátele, aby je zničili. 5 Když to synové Izraele uslyšeli, vrhli se na ně všichni s jedním souhlasem a zabili je až do Chobai; podobně také ti, kteří přišli z Jeruzaléma a z celé hornaté oblasti (neboť muži jim řekli, co se stalo v táboře jejich nepřátel) a ti, kteří byli v Galaadu a v Galileji, je pronásledovali velkým porážkou, dokud nepřešli Damašek a jeho hranice. 6 A zbytek, který bydlel v Betulii, padl na tábor Assur a vyplenil je a velmi se obohatil. 7 A synové Izraelští, kteří se vrátili z porážky, měli to, co zůstalo; a vesnice a města, kteráž byla na horách a na rovině, nasbírala mnoho kořisti; nebo množství bylo velmi veliké. 8 Tehdy velekněz Joacim a starší synů Izraele, kteří bydleli v Jeruzalémě, přišli, aby viděli dobré věci, které Bůh ukázal Izraeli, a viděli Juditu a pozdravili ji. 9 A když k ní přišli, jednomyslně jí požehnali a řekli jí: Ty jsi vyvýšenina Jeruzaléma, ty jsi velká sláva Izraele, ty jsi velkým jásotem našeho národa.
10 To vše jsi učinil rukou svou, učinil jsi mnoho dobrého Izraeli, a Bůh má v tom zalíbení. Buď požehnaný od Hospodina všemohoucího na věky. A všechen lid řekl: Tak se. 11 A lid zkazil tábor po třicet dní, a dali Juditě Holofernes jeho stan a všechen jeho talíř, lůžka a nádoby a všechno jeho věci; a připravila své vozy a položila je na ně. 12 Všecky ženy Izraelské se seběhly, aby ji uviděly, a požehnaly jí a tančily pro ni mezi nimi. Vzala ratolesti do rukou a dávala také ženám, které byly s ní. 13 A dali na ni a na její děvku, která byla s ní, olivový věnec, a ona šla před všemi lidmi při tanci, vedla všechny ženy; a všichni izraelští muži ji následovali ve své zbroji s girlandami a s písněmi. v jejich ústech. KAPITOLA 16 1 Judita začala zpívat toto díkůvzdání v celém Izraeli a všechen lid po ní zpíval tuto píseň chvály. 2 Judita řekla: Začněte mému Bohu s bubínky, zpívejte Pánu mému na cymbálech, nalaďte mu nový žalm, vyvyšujte ho a vzývajte jeho jméno. 3 Neboť Bůh láme boje, neboť mezi tábory uprostřed lidu mě vysvobodil z rukou těch, kteří mě pronásledovali. 4 Assur vyšel z hor od severu, přišel s deseti tisíci svého vojska, jehož množství zastavilo bystřiny a jejich jezdci pokryli kopce. 5 Chlubil se, že spálí mé meze, a zabije mé mládence mečem a rozmlátí kojence o zem a udělá mi nemluvňata jako kořist a mé panny jako kořist. 6 Všemohoucí Pán je však zklamal rukou ženy. 7 Mocný totiž nepadl od mladíků, nepobili ho ani synové Titánů, ani se na něj neposadili vysocí obři, ale Judith, dcera Merariho, ho oslabila krásou své tváře. 8 Nebo svlékla roucho vdovství svého k povýšení utiskovaných v Izraeli, namazala si tvář mastí, svázala si vlasy do pneumatik a vzala si lněné roucho, aby ho oklamala. 9 Její sandály uchvátily jeho oči, její krása ho uvěznila v mysli a fauchion mu prošel krkem. 10 Peršané se třásli její smělostí a Médové byli zděšeni její otužilostí. 11 Tu radostně křičel můj sužovaný, a slabí moji křičeli hlasitě; ale oni byli ohromeni: tito pozdvihli svůj hlas, ale byli svrženi. 12 Synové dívek je probodli a zranili jako uprchlé děti; zahynuly v boji Hospodinově. 13 Budu zpívat Hospodinu píseň novou: Pane, jsi veliký a slavný, podivuhodný v síle a nepřemožitelný. 14 Nechť slouží tobě všechna stvoření, neboť jsi mluvil, a oni byli stvořeni, seslal jsi svého ducha a on je stvořil, a není nikoho, kdo by odolal tvému hlasu. 15 Pohnou se hory od základů s vodami, skály se před tvou tváří roztaví jako vosk, ale ty jsi milosrdný k těm, kdo se tě bojí.
16 Neboť všeliká oběť jest příliš malá, aby tobě byla příjemná vůně, a všechen tuk nestačí k zápalné oběti tvé, ale veliký jest v každé době ten, kdož se bojí Hospodina. 17 Běda národům, které povstávají proti mému rodu! Pán všemohoucí se na nich pomstí v den soudu tím, že do jejich těla vloží oheň a červy; a pocítí je a budou plakat na věky. 18 Jakmile vešli do Jeruzaléma, klaněli se Hospodinu; a jakmile byli lidé očištěni, přinášeli své zápalné oběti, své oběti zdarma a své dary. 19 Judith také zasvětila všechny věci Holoferna, které jí lidé dali, a baldachýn, který vzala z jeho ložnice, darovala Pánu. 20 Lid tedy pokračoval v hodování v Jeruzalémě před svatyní po dobu tří měsíců a Judita s nimi zůstala. 21Po této době se každý vrátil ke svému dědictví a Judita odešla do Betulie, zůstala ve svém vlastnictví a byla ve své době počestná v celé zemi. 22 A mnozí po ní toužili, ale nikdo ji neznal po všechny dny jejího života, poté zemřel její manžel Manasses a byl připojen ke svému lidu. 23 Ale ona stále více rostla ve cti, a zestárla v domě svého muže, když jí bylo sto pět let, a vysvobodila svou děvečku; tak zemřela v Bethulii a pohřbili ji v jeskyni jejího muže Manasse. 24 A dům Izraelský nad ní sedm dní naříkal, a než zemřela, rozdala svůj majetek všem nejbližším příbuzným Manassesovi, jejímu muži, a těm, kdo byli nejbližší z jejího příbuznosti. 25 A nebylo nikoho, kdo by více děsil syny Izraele za dnů Judity, ani dlouho po její smrti.