KAPITOLA 1 1 Druhá kniha proroka Esdrase, syna Saraiáše, syna Azariáše, syna Helchiáše, syna Sadamiase, syna Sadoca, syna Achitobova, 2 Syn Achiáše, syna Phineesova, syna Heliho, syna Amariáše, syna Aziei, syna Marimota, syna Arny, syna Oziase, syna Boritha, syna Abiseiho , syna Phineesa, syna Eleazarova, 3 Syn Áronův z pokolení Lévi; který byl zajatý v médské zemi za vlády perského krále Artexerxa. 4 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo, řkoucí: 5 Jdi a ukaž lidu mému jejich hříšné skutky a jejich dětem jejich zlovolnost, kterou se dopustili proti mně; aby mohli říct dětem svých dětí: 6 Nebo rozmnožili se v nich hříchové otců jejich; nebo zapomněli na mne, a obětovali cizím bohům. 7 Což nejsem já ten, který je vyvedl z egyptské země, z domu otroctví? ale oni mne popudili k hněvu a pohrdali radami mými. 8 Strhni si tedy vlasy z hlavy a uvrhni na ně všechno zlé, protože oni neposlouchali můj zákon, ale je to vzpurný lid. 9 Jak dlouho je budu snášet, kterým jsem tolik dobrého učinil? 10 Mnoho králů jsem pro ně zahubil; Faraóna s jeho služebníky a veškerou jeho moc jsem porazil. 11 Všechny národy jsem před nimi vyhladil a na východě jsem rozptýlil obyvatele dvou provincií, Týru a Sidonu, a pobil jsem všechny jejich nepřátele. 12 Mluv k nim tedy: Toto praví Hospodin: 13 Provedl jsem vás mořem a na počátku jsem vám dal velký a bezpečný průchod; Dal jsem ti Mojžíše za vůdce a Árona za kněze. 14 Dal jsem vám světlo v ohnivém sloupu a veliké divy jsem mezi vámi učinil; a přesto jste na mě zapomněli, praví Pán. 15 Takto praví Pán všemohoucí: Křepelky byly vám na znamení; Dal jsem vám stany pro vaši ochranu, ale vy jste tam reptali, 16 A nezvítězil ve jménu mém pro zkázu nepřátel vašich, ale až dodnes reptáte. 17 Kde jsou výhody, které jsem pro vás udělal? když jste měli hlad a žízeň na poušti, nevolali jste ke mně? 18 Říkajíce: Proč jsi nás přivedl do této pouště, abys nás zabil? bylo pro nás lepší sloužit Egypťanům, než zemřít v této poušti. 19 Tehdy jsem se slitoval nad tvým truchlením a dal jsem ti k jídlu mannu; tak jste jedli chléb andělů. 20 Když jste měli žízeň, zda jsem nerozštípl skálu, a vody se vám dosytily? pro horko jsem tě zakryl listím stromů. 21 Rozdělil jsem mezi vás zemi úrodnou, vyhnal jsem před vámi Kananejce, Ferezity a Pelištejce. Co mám ještě pro vás udělat? praví Pán.
22 Toto praví Pán všemohoucí: Když jste byli na poušti, v řece Amorejců, žíznili jste a rouhali se mému jménu, 23 Nedal jsem vám ohně za vaše rouhání, ale hodil jsem do vody strom a osladil řeku. 24 Co ti učiním, Jákobe? ty, Judo, nechceš mě poslouchat, obrátím se k jiným národům, a těm dám jméno své, aby ostříhali ustanovení má. 25 Vidouce, že jste mne opustili, opustím i já vás; když si budete přát, abych vám byl milostivý, nebudu s vámi mít slitování. 26 Kdykoli mě budete volat, nevyslyším vás, protože jste si poskvrnili ruce krví a vaše nohy jsou rychlé k zabití. 27 Vy jste mne neopustili, ale sami sebe, praví Hospodin. 28 Takto praví Všemohoucí Pán: Nemodlil jsem se vás jako otec jeho synů, jako matka její dcery a chůva její nemluvňata, 29 Abyste vy byli lidem mým, a já byl vaším Bohem; že vy budete mé děti a já budu váš otec? 30 Shromáždil jsem vás, jako slepice shromažďuje kuřata svá pod křídla, ale nyní, co vám učiním? Vyvrhnu tě ze své tváře. 31 Když mi budete obětovat, odvrátím svou tvář od vás; neboť jsem opustil vaše slavnostní svátky, vaše novoluní a vaše obřízky. 32 Poslal jsem k vám své služebníky proroky, které jste vzali a zabili a roztrhali jejich těla na kusy, jejichž krev budu vyžadovat z vašich rukou, praví Pán. 33 Takto praví Pán všemohoucí: Tvůj dům je zpustlý, vyvrhnu tě, jako vítr strniště. 34 A vaši synové nebudou plodní; neboť pohrdli mým přikázáním a činili to, co je zlé přede mnou. 35 Domy vaše dám lidu, který přijde; kteří o mně ještě neslyšeli, uvěří mi; kterým jsem neukázal znamení, ale učiní, co jsem jim přikázal. 36 Neviděli žádné proroky, ale jejich hříchy budou připomínat a uznávat je. 37 Vydávám svědectví o milosti budoucího lidu, jehož maličké se radují z radosti, a ačkoli mě neviděli tělesnýma očima, v duchu věří tomu, co říkám. 38 A nyní, bratře, viz jaká sláva; a podívejte se na lidi, kteří přicházejí z východu: 39Jemuž dám za vůdce, Abrahama, Izáka a Jákoba, Osease, Amose a Michease, Joela, Abdiáše a Jonáše, 40 Náhum a Abakuc, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš, který je nazýván také andělem Páně. KAPITOLA 2 1 Takto praví Hospodin: Vyvedl jsem tento lid z otroctví a dal jsem jim svá přikázání skrze služebníky proroky; kterého nechtěli slyšet, ale pohrdali mými radami. 2 Matka, která je porodila, jim řekla: "Jděte, děti!" neboť jsem vdova a opuštěná.
3 Vychoval jsem tě s radostí; ale zármutkem a tíhou jsem tě ztratil, neboť jste zhřešili před Hospodinem, svým Bohem, a dopustili jste se toho, co je před ním zlé. 4 Ale co vám nyní učiním? Jsem vdova a opuštěná: jděte svou cestou, mé děti, a proste Pána o milost. 5 Já, otče, tě volám za svědka nad matkou těchto dětí, která by nedodržela mou smlouvu, 6 Abys je přivedl do zmatku a jejich matku na kořist, aby z nich nebylo potomka. 7 Ať jsou rozptýleni mezi pohany, ať jsou jejich jména vymazána ze země, neboť pohrdli mou smlouvou. 8 Běda tobě, Asur, který v sobě skrýváš nespravedlivé! Ó zlí lidé, pamatujte, co jsem učinil Sodomě a Gomoře; 9 Jehož země leží v hromadách smoly a hromadách popela, tak také učiním těm, kdo mě neslyší, praví Pán všemohoucí. 10 Takto praví Hospodin Esdrasovi: Řekni mému lidu, že jim dám království Jeruzalémské, které bych byl dal Izraeli. 11 Vezmu si také jejich slávu a dám jim věčné příbytky, které jsem jim připravil. 12 Budou míti strom života jako mast sladké vůně; nebudou pracovat ani být unaveni. 13 Jděte, a dostanete, modlete se za vás několik dní, aby byly zkráceny: království je pro vás již připraveno: bděte. 14 Vezměte nebe a zemi na svědectví; nebo jsem zlomil zlo na kusy a stvořil jsem dobré, neboť jsem živ, praví Hospodin. 15 Matko, obejmi své děti a vychovej je s radostí, udělej jejich nohy jako sloup, neboť jsem si tě vyvolil, praví Pán. 16 A mrtvé vzkřísím z míst jejich a vyvedu je z hrobů; nebo znám jméno své v Izraeli. 17 Neboj se, matko synů, neboť jsem si tě vyvolil, praví Pán. 18 Na pomoc tvou pošlu své služebníky Esay a Jeremyho, podle jejichž rady jsem posvětil a připravil pro tebe dvanáct stromů obtěžkaných rozmanitým ovocem, 19 A jako mnoho pramenů oplývajících mlékem a medem a sedm mocných hor, na nichž rostou růže a lilie, kterými naplním tvé děti radostí. 20 Čiňte právo vdově, suďte za sirotka, dávejte chudým, braňte sirotka, oblékejte nahého, 21 Uzdravte zlomené a slabé, nesmějte se chromému, abyste se posmívali, braňte zmrzačené a nechejte slepého přijít před zraky mé jasnosti. 22 Zachovej staré i mladé ve svých zdech. 23 Kdekoli najdeš mrtvé, vezmi je a pochovej je, a dám ti první místo ve svém vzkříšení. 24 Zůstaň, lide můj, a odpočiň, neboť tvůj klid ještě přichází. 25 Vyživuj děti své, chůvo dobrá; postavit nohy.
26 Pokud jde o služebníky, které jsem ti dal, žádný z nich nezahyne; neboť je budu vyžadovat z tvého počtu. 27 Neunavujte se, neboť až přijde den soužení a tísně, jiní budou plakat a rmoutit se, ale ty se budeš veselit a mít hojnost. 28 Pohané ti budou závidět, ale nebudou moci proti tobě nic udělat, praví Hospodin. 29 Moje ruce tě přikryjí, aby tvoji synové neviděli peklo. 30 Raduj se, matko, se svými dětmi; neboť já tě vysvobodím, praví Hospodin. 31 Pamatuj na své děti, které spí, neboť je vyvedu z končin země a učiním jim milosrdenství, neboť jsem milosrdný, praví Pán všemohoucí. 32 Obejmi své děti, dokud nepřijdu a neprokážu jim milosrdenství, neboť mé studny přetékají a má milost neochabuje. 33 Já, Esdras, jsem přijal příkaz od Hospodina na hoře Oreb, abych šel do Izraele; ale když jsem k nim přišel, zavrhli mne a pohrdli přikázáním Páně. 34 A proto vám pravím, ó pohané, kteří slyšíte a rozumíte, hledejte svého Pastýře, on vám dá odpočinutí věčné; nebo blízko jest, kterýž přijde na konci světa. 35 Buďte připraveni na odměnu království, neboť světlo věčné vám bude svítit navěky. 36 Uteč ze stínu tohoto světa, přijmi radost ze své slávy: O svém Spasiteli svědčím otevřeně. 37 Přijmi dar, který ti je dán, a raduj se, děkuj tomu, který tě přivedl do nebeského království. 38 Vstaň a postav se, viz počet těch, kteří jsou zapečetěni o slavnosti Hospodinově; 39 Kteří vystoupili ze stínu světa, a přijali slavné oděvy Páně. 40 Vezmi své číslo, Sione, a zavři ty, kteří jsou oděni v bílém, kteří naplnili zákon Hospodinův. 41 Počet tvých synů, po nichž jsi toužil, se naplnil: pros moc Páně, aby byl posvěcen tvůj lid, který je povolán od počátku. 42 Já Esdras jsem viděl na hoře Sion veliký lid, který jsem nemohl spočítat, a všichni chválili Hospodina písněmi. 43 A uprostřed nich byl mladý muž vysokého vzrůstu, vyšší než všichni ostatní, a na hlavu každého z nich postavil koruny a byl vznešenější; což jsem se velmi divil. 44 Zeptal jsem se tedy anděla a řekl jsem: Pane, co je toto? 45 On odpověděl a řekl mi: To jsou ti, kteří svlékli smrtelný oděv a oblékli nesmrtelného a vyznávali jméno Boží. Nyní jsou korunováni a přijímají palmy. 46 Tedy řekl jsem andělu: Který mladý člověk je korunuje a dává jim dlaně do rukou? 47 On tedy odpověděl a řekl mi: To je Syn Boží, kterého vyznali ve světě. Potom jsem začal velmi chválit ty, kteří tak pevně stáli za jménem Páně.
48 Anděl mi řekl: Jdi a řekni mému lidu, jaké věci jsi viděl a jak veliké divy Pána, svého Boha, jsi viděl. KAPITOLA 3 1 Třicátého roku po zkáze města jsem byl v Babylóně a ulehnul jsem si na své lůžko a myšlenky mé vstoupily do srdce. 2 Viděl jsem totiž zpustošení Sionu a bohatství těch, kdo žili v Babylóně. 3 A můj duch byl tak pohnut, že jsem začal mluvit k Nejvyššímu slova plná strachu a řekl: 4 Hospodine, který vládneš, ty jsi mluvil na počátku, když jsi sadil zemi, sám sebe a lidu jsi přikázal, 5 A dal Adamovi tělo bez duše, což bylo dílo tvých rukou, a vdechl jsi do něho dech života, a byl oživen před tebou. 6 A uvedeš ho do ráje, který zasadila tvá pravice, dříve než se země přiblížila. 7 A jemu jsi dal přikázání milovati cestu svou, kterouž přestoupil, a hned jsi ustanovil smrt v něm a v pokolení jeho, z nichž vzešly národy, kmeny, lidé a pokolení, z počtu. 8 A každý národ chodil podle své vůle a činil před tebou divy a pohrdal tvými přikázáními. 9 A znovu v průběhu času jsi přivedl potopu na ty, kteří přebývali ve světě, a zničil jsi je. 10 A stalo se v každém z nich, že jako smrt byla pro Adama, tak byla pro tyto potopa. 11 Jednoho z nich jsi však opustil, totiž Noeho s jeho domem, z něhož pocházeli všichni spravedliví. 12 A stalo se, že když se ti, kteříž přebývali na zemi, začali množit a zplodili jim mnoho dětí a byli velkým lidem, začali být opět bezbožnější než ti první. 13 Když před tebou žili tak bezbožně, vyvolil jsi si z jejich středu muže, jehož jméno bylo Abraham. 14 Toho jsi miloval a jedině jemu jsi ukázal svou vůli. 15 A uzavřel s ním věčnou smlouvu, slibující mu, že nikdy neopustíš jeho semeno. 16 A jemu jsi dal Izáka a Izákovi dal jsi Jákoba a Ezaua. Jákoba, vyvolil jsi si ho a dal Ezau, a tak se Jákob stal velkým zástupem. 17 A stalo se, že když jsi vyvedl semeno jeho z Egypta, vyvedl jsi je na horu Sinaj. 18 A naklonil jsi nebesa, upevnil jsi zemi, pohnul celým světem a rozechvěl se hlubiny, a znepokojil jsi lidi toho věku. 19 A sláva tvá prošla čtyřmi branami, ohněm a zemětřesením, větrem a chladem; abys dal zákon semeni Jákobovu a pilnost pokolení Izraelskému. 20 A přece jsi jim nevzal srdce zlého, aby na nich zákon tvůj nesl ovoce. 21 Nebo první Adam, nesoucí srdce zlé, přestoupil a byl přemožen; a takoví budou všichni, kteří se z něho narodili.
22 Tak se nemoc stala trvalou; a zákon (také) v srdci lidu se zhoubností kořene; takže dobří odešli a zlí zůstali. 23 Časy tedy pominuly a léta skončila. Tehdy jsi si vzkřísil služebníka, který se jmenoval David. 24 Kterémuž jsi přikázal, aby vystavěl město jménu tvému a obětoval ti v něm kadidlo a obětiny. 25 Když se tak stalo mnoho let, tehdy tě obyvatelé města opustili, 26 A ve všem činili, jako činil Adam a všechna jeho pokolení, neboť i oni měli srdce zlé. 27 A tak jsi vydal své město do rukou svých nepřátel. 28 Jsou snad skutky jejich o něco lepší, když obývají Babylón, aby měli vládu nad Sionem? 29 Když jsem tam přišel a viděl jsem bezbožnosti bez počtu, tehdy má duše viděla mnoho zločinců v tomto třicátém roce ucho, takže mě srdce selhalo. 30 Nebo jsem viděl, kterak jsi je dopustil hřešit, a ušetřil jsi bezbožné, a vyhladil jsi lid svůj, a zachoval jsi nepřátele své, aniž jsi to dával najevo. 31 Nevzpomínám si, jak může zůstat tato cesta: Jsou tedy z Babylóna lepší než oni ze Sionu? 32 Nebo je-li jiný lid, který tě zná, kromě Izraele? Nebo které pokolení tak uvěřilo smluvám tvým jako Jákob? 33 Ale jejich odměna se nedostavila a jejich práce nenesla ovoce; nebo jsem chodil sem a tam po pohanech, a vidím, že tečou v bohatství a nemyslí na tvá přikázání. 34 Zvaž tedy nyní nepravost naši na váze, a také jejich, kteříž přebývají na světě; a tak se nenajde tvé jméno nikde jinde než v Izraeli. 35 Nebo kdy před tvými očima obyvatelé země nezhřešili? aneb kteří lidé tak zachovali přikázání tvá? 36 Shledáš, že Izrael podle jména ostříhal rozkazů tvých; ale ne pohani. KAPITOLA 4 1 A anděl, který byl ke mně poslán, jménem Uriel, mi dal odpověď, 2 A řekl: Daleko zašlo tvé srdce v tomto světě a myslíš, že cestu Nejvyššího pochopíš? 3 Tehdy jsem řekl: Ano, můj pane. A on mi odpověděl a řekl: Jsem poslán, abych ti ukázal tři cesty a tři podobenství před tebou. 4 O čemž můžeš-li mne prohlásiti za jediného, ukáži ti také cestu, kterou chceš viděti, a ukážu tobě, odkudž pochází srdce zlé. 5 Řekl jsem: Pověz, můj pane. Potom mi řekl: Jdi, zvaž mi váhu ohně, nebo mi změř poryv větru, nebo mě zavolej znovu v den, který uplynul. 6 Tedy odpověděl jsem a řekl jsem: Který člověk toho může učiniti, že se mne ptáš na takové věci? 7 A řekl mi: Kdybych se tě zeptal, jak velká jsou obydlí uprostřed moře nebo kolik pramenů je na
začátku propasti nebo kolik pramenů je nad nebeskou klenbou nebo které jsou výstupy ráj: 8 Možná bys mi řekl: Nikdy jsem nesestoupil do hlubin, ani do pekla, ani jsem nikdy nevystoupil do nebe. 9 Ale nyní jsem se tě zeptal, ale pouze na oheň a vítr a na den, kterým jsi prošel, a na věci, od nichž nemůžeš být oddělen, a přesto mi na ně nemůžeš odpovědět. 10 Dále mi řekl: O svých věcech a těch, kdo s tebou vyrostli, nevíš; 11 Jak by potom tvá nádoba mohla pochopit cestu Nejvyššího a svět, který je nyní navenek zkažený, aby pochopil zkaženost, která je zjevná v mých očích? 12 Řekl jsem mu: „Bylo lépe, abychom vůbec nebyli, než abychom ještě žili v bezbožnosti a trpěli a nevěděli proč. 13 Odpověděl mi a řekl: Šel jsem do lesa na rovinu a stromy se poradily, 14 A řekl: Pojď, pojďme a válčíme proti moři, aby před námi odplulo, a abychom si udělali další lesy. 15 Podobně se poradily i mořské záplavy a řekly: Pojď, vystupme a podmaňme si lesy roviny, ať si i tam uděláme jinou zemi. 16 Myšlenka na dřevo byla marná, neboť přišel oheň a pohltil je. 17 Myšlenka na záplavy moře přišla rovněž vniveč, neboť písek se zvedl a zastavil je. 18 Kdybys nyní soudil mezi těmito dvěma, koho bys začal ospravedlňovat? nebo koho bys odsuzoval? 19 Odpověděl jsem a řekl: Vpravdě je to pošetilá myšlenka, kterou si oba vymysleli, neboť země je dána lesu a moře má také své místo, aby neslo jeho záplavy. 20 Odpověděl mi a řekl: Správně jsi rozhodl, ale proč nesoudíš i sám sebe? 21 Neboť jako je země dána lesu a moře jeho záplavám, tak ti, kdo bydlí na zemi, nemohou rozumět ničemu jinému než tomu, co je na zemi, a ten, kdo přebývá nad nebesy, může rozumět pouze věcem. které jsou nad výšinou nebes. 22 Tehdy jsem odpověděl a řekl: Prosím tě, Pane, dej mi rozumnost. 23 Nebylo mi totiž v úmyslu být zvědavý na vysoké věci, ale na takové, které kolem nás denně procházejí, totiž proč je Izrael vydán jako potupa pohanům a proč je dán lid, který jsi miloval k bezbožným národům a proč je zákon našich předků zničen a psané smlouvy pozbývají platnosti, 24 A my odcházíme ze světa jako kobylky a náš život je údiv a strach, a nejsme hodni dosáhnout milosrdenství. 25 Co tedy učiní svému jménu, kterým jsme povoláni? z těchto věcí jsem se ptal. 26 Odpověděl mi a řekl: Čím více budeš pátrat, tím více se budeš divit; neboť svět rychle pomine,
27 A nemůže pochopit věci, které jsou zaslíbeny spravedlivým v budoucím čase; neboť tento svět je plný nepravosti a slabostí. 28 Ale pokud jde o toto Nač se mě ptáš, povím ti; neboť zlo je zaseto, ale jeho zkáza ještě nepřišla. 29 Jestliže se tedy neobrátí to, co je zaseto, a nepomine-li místo, kde se zaseje zlo, pak nemůže přijít to, co je zaseto dobrým. 30 Nebo zrno zlého semene bylo zaseto v srdci Adamově od počátku, a kolik bezbožnosti přineslo až do tohoto času? a kolik ještě vydá, dokud nepřijde čas mlácení? 31 Přemýšlejte nyní sami, jak veliké ovoce nešlechetnosti přineslo zrno zlého semene. 32 A když budou useknuty klasy, kterých není počet, jak velkou podlahu naplní? 33 Tedy odpověděl jsem, řekl jsem: Jak a kdy se to stane? proč jsou naše léta málo a zlá? 34 A on mi odpověděl, řka: Nespěchej nad Nejvyššího; nebo marné je tvé spěchání být nad ním, neboť jsi mnoho přehnal. 35 Což se také duše spravedlivých neptaly na tyto věci ve svých komnatách, řkouce: Jak dlouho budu doufat v tento způsob? kdy přijde ovoce podlahy odměny naší? 36 Na to jim archanděl Uriel odpověděl a řekl: I když se ve vás naplní počet semen, neboť na váze odvážil svět. 37 Mírou měří časy; a počtem sečetl časy; a nebude jimi hýbat ani nehýbat, dokud nebude splněno toto opatření. 38 Odpověděl jsem a řekl: Pane, který vládneš, i my všichni jsme plni bezbožnosti. 39 A pro nás se snad stalo, že podlahy spravedlivých nejsou naplněny pro hříchy těch, kteří přebývají na zemi. 40 Odpověděl mi a řekl: Jdi k těhotné ženě a zeptej se jí, až dovrší svých devět měsíců, jestli by její lůno ještě mohlo udržet porod v ní. 41 Tehdy jsem řekl: Ne, Pane, to nemůže. A řekl mi: V hrobě jsou komory duší jako lůno ženy. 42 Nebo jako žena, kteráž porodí, spěchá, aby unikla nutnosti porodu, tak i tato místa pospíchají, aby vydala to, co jim bylo svěřeno. 43 Od počátku pohleď, co chceš viděti, bude ti ukázáno. 44 Tehdy jsem odpověděl a řekl: Nalezl jsem-li u tebe přízeň, a je-li to možné, a pokud se mi tedy sejde, 45 Ukaž mi tedy, zda má přijít víc, než bylo minulé, nebo minulé, než má přijít. 46 Co je minulé, vím, ale co má přijít, nevím. 47 A řekl mi: Postav se na pravou stranu, a vyložím ti podobnost. 48 Stál jsem tedy a viděl, a hle, žhavá hořící pec procházela přede mnou, a stalo se, že když plamen došel, viděl jsem, a aj, kouř zůstal stát.
49 Potom prošel přede mnou oblak vodnatý a seslal mnoho deště s bouří; a když bouřlivý déšť pominul, kapky zůstaly stát. 50 Tedy řekl mi: Uvaž sám se sebou; jako déšť je větší než kapky a jako oheň je větší než dým; ale kapky a kouř zůstávají pozadu: takže minulé množství více přesáhlo. 51 Modlil jsem se tedy: Smíš-li žíti, až do toho času? nebo co se stane v těch dnech? 52 Odpověděl mi a řekl: Co se týče znamení, na něž se mě ptáš, mohu ti o nich zčásti povědět; neboť to neznám. KAPITOLA 5 1 Ale jak přijdou znamení, hle, přijdou dny, kdy budou ti, kdo přebývají na zemi, ve velkém počtu zajati a cesta pravdy bude skryta a země bude neplodná. 2 Ale rozmnoží se nepravost nad to, co nyní vidíš nebo co jsi dávno slyšel. 3 A zemi, kterou nyní vidíš, že má kořeny, uvidíš náhle zpustlou. 4 Ale dá-li ti Nejvyšší žít, uvidíš po třetí polnici, že slunce náhle zasvítá v noci a měsíc třikrát ve dne. 5 A krev vyteče ze dřeva a kámen vydá svůj hlas a lid bude zděšen. 6 A bude vládnout i ten, koho nehledají, kdo přebývá na zemi, a ptactvo společně uteče: 7 Moře Sodomské vyvrhne ryby a bude v noci vydávat hluk, který mnozí neznali, ale všichni uslyší jeho hlas. 8 Na mnoha místech bude také zmatek a oheň se bude často znovu šířit a divoká zvěř změní svá místa a menstruující ženy budou rodit nestvůry. 9 A slané vody budou nalezeny v sladkém, a všichni přátelé se navzájem zničí; pak se důvtip skryje a rozum se stáhne do své tajné komnaty, 10 A budou hledáni od mnohých, a přesto nebudou nalezeni; tehdy se na zemi rozmnoží nespravedlnost a nezdrženlivost. 11 Jedna země se také zeptá druhé a řekne: Odešla spravedlnost, která činí člověka spravedlivým? přes tebe? A řekne: Ne. 12 Zároveň budou lidé doufat, ale nic nezískají: budou pracovat, ale jejich cesty nebudou úspěšné. 13 Abych ti ukázal takové známky, mám dovolené; a budeš-li se znovu modlit a plakat jako nyní a postit se i ve dnech, uslyšíš ještě větší věci. 14 Potom jsem se probudil a celým mým tělem prošel nesmírný strach a má mysl byla tak rozrušená, že omdlela. 15 Anděl, který přišel, aby se mnou mluvil, mě tedy objal, potěšil a postavil mě na nohy. 16 A stalo se druhé noci, že Salathiel, velitel lidu, přišel ke mně, řka: Kde jsi byl? a proč je tvá tvář tak těžká?
17 Což nevíš, že Izrael je ti oddán v zemi svého zajetí? 18 Vstaň tedy a jez chléb a neopouštěj nás jako pastýř, který nechává své stádo v rukou krutých vlků. 19 I řekl jsem jemu: Odejdi ode mne, a nepřibližuj se ke mně. A on slyšel, co jsem řekl, a odešel ode mne. 20 A tak jsem se postil sedm dní, truchlil a plakal, jak mi přikázal anděl Uriel. 21 A stalo se po sedmi dnech, že myšlenky mého srdce byly pro mne opět velmi zarmoucené, 22 A má duše nabyla ducha rozumnosti a začal jsem znovu mluvit s Nejvyšším, 23 A řekl: Pane, který vládneš, ze všech lesů země a ze všech jejích stromů jsi si vyvolil jedinou révu. 24 A ze všech zemí celého světa jsi si vyvolil jednu jámu, a ze všech jejích květů jednu lilii. 25 A ze všech hlubin mořských jsi naplnil jednu řeku, a ze všech vystavěných měst jsi si posvětil Sion. 26 A ze všeho stvořeného ptactva jsi si nazval jednu holubici a ze všeho chovaného dobytka jsi si dal jednu ovci. 27 A mezi všemi těmi zástupy lidu jsi získal jeden lid: a tomuto lidu, který jsi miloval, jsi dal zákon, který je schválen ode všech. 28 A nyní, Pane, proč jsi dal tento jeden lid mnohým? a na jednom kořeni jsi připravil jiné, a proč jsi rozptýlil svůj jediný lid mezi mnohé? 29 A ti, kteříž protivili se zaslíbením tvým a nevěřili smluvám tvým, je pošlápli. 30 Jestliže jsi tak nenáviděl svůj lid, měl bys ho potrestat vlastníma rukama. 31 Nyní, když jsem promluvil tato slova, byl ke mně poslán anděl, který ke mně přišel předchozí noci, 32 A řekl mi: Slyš mne, a poučím tě; poslouchej, co říkám, a povím ti více. 33 A řekl jsem: Mluv, můj Pane. I řekl mi: Znepokojen jsi pro Izrael. 34 A řekl jsem: Ne, Pane, ale velmi zarmouceně jsem mluvil, neboť mě bolí otěže každou hodinu, když se snažím pochopit cestu Nejvyššího a hledat část jeho soudu. 35 A řekl mi: Nemůžeš. A řekl jsem: Proč, Pane? kde jsem se tehdy narodil? Nebo proč nebylo lůno matky mé tehdy hrobem mým, abych nespatřil dřinu Jákobovu a úmornou dřinu dobytka Izraelského? 36 A řekl mi: Spočítej mi věci, které ještě nepřišly, shromážděte mi strusky, které jsou rozptýleny, dejte mi zase zelené květiny, které uschly, 37 Otevři mi místa, která jsou zavřená, a přiveď mi větry, které jsou v nich zavřené, ukaž mi obraz hlasu, a pak ti oznámím to, co se snažíš poznat. 38 A řekl jsem: Pane, kterýž vládneš, kdo může věděti tyto věci, leč ten, kterýž nemá příbytek s lidmi? 39 Já jsem nemoudrý. Jak tedy mohu mluvit o těchto věcech, na které se mě ptáš? 40 Tehdy mi řekl: Jako nemůžeš udělat nic z těchto věcí, o kterých jsem mluvil, tak ani nemůžeš zjistit
můj soud nebo nakonec lásku, kterou jsem slíbil svému lidu. 41 A řekl jsem: Hle, Pane, ještě jsi blízko těm, kteří zůstali až do konce, a co udělají ti, kteří byli přede mnou, nebo my, kteří jsme nyní, nebo ti, kteří přijdou po nás? 42 A řekl mi: Přirovnám svůj soud k prstenu: jako není ochablost posledních, tak není ani rychlost prvních. 43 Odpověděl jsem tedy, řekl jsem: Nemohl jsi učiniti ty, kteréž učiněny byly, a býti nyní i budoucí; abys mohl dříve ukázati soud svůj? 44 Odpověděl mi a řekl: Stvoření nesmí spěchat nad tvůrce; ani svět je nesmí držet najednou, který v něm bude stvořen. 45 A řekl jsem: Jak jsi řekl svému služebníku, že ty, který dáváš život všem, dal jsi život ihned stvoření, které jsi stvořil, a stvoření ho porodilo; nyní buďte přítomni najednou. 46 A řekl mi: Zeptej se lůna ženy a řekni jí: Když rodíš děti, proč to neděláš společně, ale jedno po druhém? pros ji tedy, aby porodila deset dětín najednou. 47 A řekl jsem: Nemůže, ale musí to učiniti časem. 48 Tehdy mi řekl: Tak jsem dal lůno země těm, kdo v ní budou zaseti za svých časů. 49 Neboť jako malé dítě nevynese to, co patří starým, tak jsem naložil se světem, který jsem stvořil. 50 Zeptal jsem se a řekl: Vida, že jsi mi nyní dal cestu, půjdu mluviti před tebou; 51 Odpověděl mi a řekl: Zeptej se ženy, která rodí, a ona ti to poví. 52 Řekni jí: K čemu jsou ti, které jsi nyní zrodila, jako ti, kteří byli dříve, ale méně postavení? 53 A ona ti odpoví: Ti, kteří se narodili v síle mládí, jsou jednoho druhu, a ti, kteří se narodili v čase věku, když lůno selže, jsou jiné. 54 Uvažte tedy i vy, že jste menší postavy než ti, kteří byli před vámi. 55 A takoví jsou i ti, kteří přijdou po tobě, menší než ty, jako stvoření, která nyní začínají stárnout a překonala sílu mládí. 56 Tedy řekl jsem: Pane, prosím tě, nalezl-li jsem milost u tvých, ukaž služebníku svému, skrze něhož navštěvuješ stvoření své. KAPITOLA 6 1 A řekl mi: Na počátku, když byla země stvořena, dříve než stály meze světa nebo kdy zavanuly větry, 2 Než zahřmělo a rozjasnilo se, nebo kdy byly položeny základy ráje, 3 Než byly spatřeny krásné květiny nebo kdy byly ustaveny pohyblivé síly, než se shromáždilo nespočetné množství andělů,
4 Nebo kdy byly vzneseny výšky vzduchu, dříve než byly pojmenovány míry oblohy, nebo kdy byly komíny na Sionu horké, 5 A dříve, než byly vyhledávány nynější roky, a nebo kdy byly vynálezy těch, kteří nyní hřeší, obráceny, než byly zapečetěny, kteří shromáždili víru v poklad: 6 Tehdy jsem uvážil tyto věci, a všecko to bylo učiněno skrze mne samého a skrze nikoho jiného; skrze mne také skončí, a skrze nikoho jiného. 7 Tedy odpověděl jsem a řekl jsem: Jaké bude rozdělení časů? aneb kdy bude konec prvního a počátek toho, co bude následovat? 8 Řekl mi: Od Abrahama až po Izáka, když se z něho narodil Jákob a Ezau, držel Jákobova ruka nejprve patu Ezauovu. 9 Nebo Ezau je konec světa a Jákob je počátek jeho, který následuje. 10 Ruka člověka je mezi patou a rukou: jiná otázka, Esdrasi, neptej se. 11 Odpověděl jsem tedy a řekl: Pane, vládnoucí panovník, jestliže jsem nalezl milost u tebe, 12 Prosím tě, ukaž služebníku svému konec znamení svých, z nichž jsi mi ukázal poslední noci díl. 13 Odpověděl mi a řekl: Vstaň na nohy své a slyš mocný hlas. 14 A bude to jakoby velký pohyb; ale místo, kde stojíš, se nepohne. 15 A proto když mluví, nebojte se, neboť slovo je o konci a základ země je srozumitelný. 16 A proč? neboť řeč těchto věcí se chvěje a hýbe; neboť ví, že konec těchto věcí musí být změněn. 17 A stalo se, že když jsem to uslyšel, postavil jsem se na nohy své, a poslouchal, a hle, ozval se hlas, který mluvil, a jeho zvuk byl jako zvuk mnoha vod. 18 A řeklo: Hle, přicházejí dny, kdy se začnu přibližovat a navštěvovat ty, kteří přebývají na zemi, 19 A začne je zkoumat, čím jsou, kteří nespravedlivě ublížili svou nespravedlností, a až se naplní trápení Sionu; 20 A až bude dokončen svět, který začne mizet, ukážu tyto znaky: knihy se otevřou před oblohou a uvidí vše dohromady: 21 A roční děti budou mluvit svými hlasy, ženy s dítětem budou rodit předčasné děti ve věku tří nebo čtyř měsíců, a budou žít a vstanou. 22 A náhle se objeví osetá místa jako neosetá, plné skladiště se náhle najdou prázdné. 23 A trubka vydá zvuk, který když každý uslyší, náhle se lekne. 24 V té době budou přátelé bojovat jeden proti druhému jako nepřátelé a země bude stát ve strachu s těmi, kdo na ní přebývají, prameny fontán se zastaví a za tři hodiny nepotečou. 25 Kdokoli zůstane z toho všeho, co jsem ti řekl, unikne a uvidí spasení mé a konec světa tvého.
26 A uvidí to muži, kteří jsou přijati, kteří neokusili smrt od svého narození, a srdce obyvatel bude změněno a obráceno k jinému smyslu. 27 Neboť zlo bude zažehnáno a lest bude uhašeno. 28 Pokud jde o víru, ta bude vzkvétat, zkaženost bude překonána a pravda, která byla tak dlouho bez ovoce, bude oznámena. 29 A když se mnou mluvil, hle, koukal jsem po máličkách na toho, před kterým jsem stál. 30 I řekl mi tato slova; Přišel jsem, abych ti ukázal čas budoucí noci. 31 Budeš-li se ještě více modlit a sedm dní postit, řeknu ti ve dne větší věci, než jsem slyšel. 32 Nebo tvůj hlas je slyšen před Nejvyšším, neboť viděl mocný tvé spravedlivé jednání, viděl i tvou čistotu, kterou jsi měl od svého mládí. 33 A proto mě poslal, abych ti ukázal všechny tyto věci a řekl ti: Buď útěchou a neboj se 34 A nepospíchej s časy minulými, abys marně smýšlel, abys nespěchal z časů posledních. 35 A stalo se potom, že jsem znovu plakal a postil se sedm dní podobným způsobem, abych naplnil tři týdny, které mi řekl. 36 A osmé noci bylo mé srdce ve mně znovu zarmouceno a začal jsem mluvit před Nejvyšším. 37 Neboť můj duch byl velmi zapálen a má duše byla v tísni. 38 A řekl jsem: Pane, ty jsi mluvil od počátku stvoření, od prvního dne, a řekl jsi toto; Budiž nebe a země; a tvé slovo bylo dokonalé dílo. 39 A pak byl duch a temnota a ticho byly na všech stranách; zvuk lidského hlasu se ještě nezformoval. 40 Tehdy jsi rozkázal, aby z tvých pokladů vyšlo krásné světlo, aby se ukázalo tvé dílo. 41 Druhého dne jsi stvořil ducha oblohy a přikázal, aby se rozdělil a rozdělil mezi vody, aby jedna část vystoupila a druhá zůstala pod zemí. 42 Třetího dne jsi přikázal, aby byly shromážděny vody v sedmém díle země: Šest dílů jsi vysušil a zachoval jsi je, aby ti sloužily některé od Boha zasazené a obdělané. 43 Neboť jakmile vyšlo slovo tvé, dílo bylo vykonáno. 44 Nebo hned bylo veliké a nesčetné ovoce a mnoho a rozmanité potěšení pro chuť, a květy neměnné barvy a vůně podivuhodné; a stalo se tak třetího dne. 45 Čtvrtého dne jsi přikázal, aby slunce svítilo a měsíc dal své světlo a hvězdy byly v pořádku. 46 A dal jim příkaz, aby konali službu člověku, která měla být učiněna. 47 Pátého dne jsi řekl k sedmému dílu, kde se shromáždily vody, aby plodila živé tvory, ptactvo a ryby, a tak se stalo. 48 Neboť němá voda a bez života zrodila na Boží příkaz živé věci, aby všichni lidé chválili tvé podivuhodné skutky. 49 Tehdy jsi ustanovil dvě živé bytosti, jednu, kterou jsi nazval Enoch, a druhou Leviatan;
50 A odděloval jsem jednoho od druhého, neboť sedmá část, totiž tam, kde se voda shromáždila, by je oba neudržela. 51 Dal jsi Enochovi jednu část, která byla třetího dne vysušená, aby přebýval v té části, kde je tisíc pahorků. 52 Ale dal jsi Leviatanovi díl sedmý, totiž vlhký; a nechal jsi ho sežrat, koho chceš a kdy. 53 Šestého dne jsi dal zemi přikázání, aby před tebou rodila zvířata, dobytek a plazy: 54 A po nich také Adam, jehož jsi učinil pánem nad všemi tvory svými: z něho pocházíme my všichni, i lid, kterýž jsi vyvolil. 55 To vše jsem mluvil před tebou, Hospodine, protože jsi stvořil svět kvůli nám 56 O ostatních lidech, kteří také pocházejí z Adama, jsi řekl, že nic nejsou, ale jsou jako plivance, a přirovnal jsi jejich hojnost ke kapce, která padá z nádoby. 57 A nyní, ó Pane, hle, tito pohané, kteří byli kdy považováni za nic, začali být pány nad námi a požírali nás. 58 Ale my lid tvůj, kterýž jsi nazval prvorozeným svým, jednorozený tvůj a vroucí milenec tvůj, vydáváme se do rukou jejich. 59 Jestliže je nyní svět stvořen pro nás, proč nemáme dědictví se světem? jak dlouho to vydrží? KAPITOLA 7 1 A když jsem přestal mluvit tato slova, byl ke mně poslán anděl, který ke mně byl poslán předchozí noci: 2 Řekl mi: Vstaň, Esdrasi, a slyš slova, která jsem ti přišel oznámit. 3 A řekl jsem: Mluv, Bože můj. I řekl mi: Moře jest rozprostřené, aby bylo hluboké a veliké. 4 Ale dejte to pouzdro, vchod byl úzký a jako řeka; 5 Kdo by tedy mohl vstoupit do moře, aby ho viděl a vládl mu? když neprošel úžinou, jak by mohl vejít do širé? 6 Je tu ještě další věc; Město je postaveno a postaveno na širém poli a je plné všech dobrých věcí: 7 Jeho vchod je úzký a je postaven na nebezpečném místě, aby mohl spadnout, jako by byl oheň napravo a nalevo hluboká voda. 8 A jedna jediná cesta mezi oběma, dokonce i mezi ohněm a vodou, tak malá, že by tam bylo jen o člověk tam nejde hned. 9 Jestliže toto město nyní bylo dáno člověku do dědictví, jestliže nikdy nepřejde nebezpečí, které mu bylo vystaveno, jak obdrží toto dědictví? 10 A řekl jsem: Je to tak, Pane. I řekl mi: Tak jest i díl Izraelský. 11 Nebo pro ně jsem učinil svět, a když Adam přestoupil ustanovení má, tehdy bylo rozhodnuto, že nyní se stalo.
12 Tehdy byly vchody tohoto světa úzké, plné zármutku a námahy: je jich málo a zlých, plní nebezpečí, a velmi bolestných. 13 Neboť vchody do starého světa byly široké a jisté a přinášely nesmrtelné ovoce. 14 Jestliže se tedy ti, kteří žijí, namáhají, aby nevstoupili do těchto těsných a marných věcí, nikdy nemohou přijmout ty, které jsou pro ně připraveny. 15 Proč se tedy nyní znepokojuješ, když jsi jen člověk porušitelný? a proč se hýbeš, zatímco jsi smrtelný? 16 Proč jsi neuvažoval o tom, co má přijít, spíše než o tom, co je přítomné? 17 Odpověděl jsem tedy: Pane, který vládneš, ve svém zákoně jsi ustanovil, aby spravedliví dědili tyto věci, ale aby zahynuli bezbožní. 18 Spravedliví však budou trpět těsnými věcmi a doufat v širé; nebo ti, kdož činili bezbožně, trpěli stísněnost, a šíře nespatří. 19 A řekl mi. Není soudce nad Bohem a nikdo, kdo by měl rozum nad Nejvyšším. 20 Neboť mnozí hynou v tomto životě, protože pohrdají zákonem Božím, který je jim předložen. 21 Neboť těm, kteří přišli, dal Bůh přísné přikázání, co mají dělat, aby žili, když přišli, a čeho mají zachovávat, aby se vyhnuli trestu. 22 Oni ho však neposlouchali; ale mluvil proti němu a představoval si marné věci; 23 A oklamali se zlými skutky svými; a řekl o Nejvyšším, že není; a neznal jeho cesty: 24 Zákonem jeho pohrdli a smlouvy jeho zapřeli; v ustanoveních jeho nebyli věrní a skutky jeho nekonali. 25 A proto, Esdrasi, neboť prázdné jsou prázdné věci a plné jsou věci plné. 26 Hle, přijde čas, že se naplní tato znamení, která jsem ti řekl, a nevěsta se objeví a ona vycházející bude spatřena, která je nyní odtažena ze země. 27 A kdokoli bude vysvobozen z řečeného zla, uvidí mé zázraky. 28 Neboť můj syn Ježíš bude zjeven s těmi, kdo budou s ním, a ti, kteří zůstanou, se budou radovat do čtyř set let. 29 Po těchto letech zemře můj syn Kristus a všichni lidé, kteří mají život. 30 A svět se za sedm dní promění ve staré ticho, jako v dřívějších soudech, takže žádný nezůstane. 31 A po sedmi dnech svět, který se ještě neprobudí, povstane a zemře zkažený 32 A země obnoví ty, kdo v ní spí, a tak prach ty, kteří přebývají v tichu, a tajná místa vysvobodí ty duše, které jim byly svěřeny. 33 A Nejvyšší se objeví na soudní stolici a bída pomine a dlouhé utrpení bude mít konec. 34 Ale jen soud zůstane, pravda obstojí a víra zesílí. 35 A práce bude následovat a odměna bude ukázána a dobré skutky budou platné a zlé skutky nebudou mít žádné pravidlo.
36 Tehdy jsem řekl: Abraham se nejprve modlil za Sodomity a Mojžíš za otce, kteří hřešili na poušti. 37 A Ježíš za ním za Izraele v době Achanově: 38 Samuel a David za zkázu a Šalomoun za ty, kteří mají přijít do svatyně. 39 A Helias za ty, kteříž přijali déšť; a za mrtvé, aby žil: 40 A Ezechiáš za lid v době Senacheribovy, a mnoho za mnohé. 41 Tak i nyní, když porušování roste a nepravost roste, a spravedliví se modlili za bezbožné; proč tomu tak nebude i nyní? 42 Odpověděl mi a řekl: Tento nynější život není konec, kde přebývá mnoho slávy; proto se modlili za slabé. 43 Ale den zkázy bude koncem tohoto času a počátkem budoucí nesmrtelnosti, v níž pominulo porušení, 44 Nestřídmost je u konce, nevěra je odříznuta, spravedlnost roste a pravda vyrůstá. 45 Nikdo pak nebude moci zachránit zničeného ani utiskovat toho, kdo zvítězil. 46 Odpověděl jsem tedy a řekl jsem: Toto je mé první a poslední slovo, že bylo lepší nedat zemi Adamovi, nebo když mu byla dána, zdržet ho, aby nehřešil. 47 Jaký užitek je pro lidi nyní v tomto čase, aby žili v tísni a po smrti čekali na trest? 48 Co jsi udělal, Adame? neboť i když jsi to ty zhřešil, nepadl jsi sám, ale my všichni, kteří z tebe pocházíme. 49 Jaký užitek jest nám, je-li nám zaslíben čas nesmrtelný, kdežto udělali jsme skutky, které přinášejí smrt? 50 A že je nám zaslíbena věčná naděje, kdežto my, nejzlovolnější, jsme marní? 51 A že jsou pro nás připraveny příbytky zdraví a bezpečí, zatímco jsme žili bezbožně? 52 A že sláva Nejvyššího je uchovávána, aby bránila ty, kteří vedli ostražitý život, zatímco my jsme chodili těmi nejzlejšími cestami ze všech? 53 A že by se měl ukázat ráj, jehož ovoce trvá navěky, v němž je bezpečí a lék, když do něj nevejdeme? 54 (Neboť jsme chodili po nepříjemných místech.) 55 A že tváře těch, kteří se zdrželi, budou zářit nad hvězdami, zatímco naše tváře budou černější než tma? 56 Nebo když jsme žili a páchali nepravost, nemysleli jsme na to, že bychom za ni měli po smrti trpět. 57 Odpověděl mi a řekl: Toto je podmínka bitvy, kterou vybojuje člověk zrozený na zemi. 58 Že, bude-li přemožen, bude trpět, jak jsi řekl, ale pokud zvítězí, dostane to, co říkám. 59 Neboť toto je život, o němž Mojžíš mluvil k lidu, když žil, řka: Vyvol si život, abys byl živ. 60 Nicméně nevěřili jemu, ani proroci po něm, ani mně, kteří k nim mluvili, 61 Aby v jejich zničení nebyla taková tíha, jako radost nad těmi, kdo jsou přesvědčováni ke spasení.
62 Odpověděl jsem tedy a řekl: Vím, Pane, že Nejvyšší je nazýván milosrdným, protože se smiluje nad těmi, kteří ještě nepřišli na svět, 63 A také na ty, kteří se obracejí k zákonu jeho; 64 A že je trpělivý a dlouho snáší ty, kdo hřešili, jako jeho tvorové; 65 A že je štědrý, neboť je připraven dávat, kde je třeba; 66 A že je velmi milosrdný, neboť rozmnožuje stále více milosrdenství s přítomnými i minulými a také s těmi, kteří přijdou. 67 Kdyby totiž nerozmnožil svá milosrdenství, svět by nezůstal s těmi, kdo v něm zdědí. 68 A odpouští; neboť kdyby tak neučinil ze své dobroty, aby ti, kdo se dopouštěli nepravostí, byli od nich ulehčeni, desetitisícina lidí by nezůstala naživu. 69 A býti soudcem, neodpustí-li uzdraveným slovem jeho, a nevyžene množství sváru, 70 V nesčetném množství by mělo zůstat jen velmi málo náhod. KAPITOLA 8 1 Odpověděl mi, řka: Nejvyšší učinil tento svět pro mnohé, ale svět budoucí pro málo lidí. 2 Povím ti podobenství, Esdrasi; Jako když se ptáš země, ona ti řekne, že dává mnoho forem, z nichž se vyrábějí hliněné nádoby, ale málo prachu, ze kterého pochází zlato, i takový je běh tohoto současného světa. 3 Mnozí budou stvořeni, ale málo jich bude spaseno. 4 Odpověděl jsem tedy a řekl: Polykej tedy, duše má, rozumnost, a pozře moudrost. 5 Nebo jsi souhlasil, že nasloucháš, a jsi ochoten prorokovat, neboť už nemáš místa než jen k životu. 6 Ó Pane, jestliže netrpíš svého služebníka, abychom se mohli modlit před tebou, a ty nám dáš semeno do našeho srdce a kulturu k našemu chápání, aby z toho bylo ovoce; Jak bude žít každý zkažený, kdo nese místo člověka? 7 Nebo ty sám jsi, a my všickni jedno dílo rukou tvých, jakž jsi řekl. 8 Nebo když je nyní tělo utvářeno v matčině lůně a ty mu dáváš údy, tvé stvoření je uchováno v ohni a vodě a devět měsíců vydrží tvé dílo tvé stvoření, které je v něm stvořeno. 9 Ale to, co střeží a je střeženo, bude zachováno, a když přijde čas, lůno uchované vydá to, co v něm vyrostlo. 10 Přikázal jsi totiž z částí těla, to jest z prsů, dávat mléko, které je plodem prsů, 11 Aby to, co je utvářeno, bylo na čas živeno, dokud to neposkytneš svému milosrdenství. 12 Vychoval jsi ji ve spravedlnosti své, vychoval jsi ji v zákoně svém a napravil jsi ji soudem svým. 13 A umrtvíš jej jako své stvoření a oživíš jej jako dílo své.
14 Jestliže tedy zničíš toho, který byl utvořen tak velikou námahou, je snadné být nařízen tvým přikázáním, aby to, co bylo učiněno, bylo zachováno. 15 Nyní tedy, Pane, budu mluvit; dotýkající se člověka obecně, ty víš nejlépe; ale dotýkám se lidu tvého, pro kteréhož lituji; 16 A pro dědictví tvé, pro jehož příčinu truchlím; a pro Izrael, pro kterého jsem těžký; a pro Jákoba, kvůli němuž se trápím; 17 Proto se začnu před tebou modlit za sebe i za ně, neboť vidím pády nás, kteří bydlíme v zemi. 18 Slyšel jsem však rychlost budoucího soudce. 19 Proto slyš můj hlas a rozuměj mým slovům, a já budu mluvit před tebou. Toto je začátek slov Esdrasových, než byl vzat vzhůru: a já s pomoc, 20 Pane, který přebýváš ve věčnosti, který shůry vidíš věci na nebi i ve vzduchu; 21 Jehož trůn je nedocenitelný; jehož slávu nelze pochopit; před nímž stojí zástupy andělů s chvěním, 22 Jehož služba je zběhlá ve větru a ohni; jehož slovo je pravdivé a výroky stálé; jehož přikázání je silné a nařízení strašné; 23 Jehož pohled vysychá hlubiny, a rozhořčení rozpouští hory; kterého pravda dosvědčuje: 24 Vyslyš modlitbu služebníka svého a naslouchej prosbě stvoření svého. 25 Dokud budu živ, budu mluvit, a dokud budu rozumět, budu odpovídat. 26 Nehleď na hříchy lidu svého; ale na těch, kteří tobě slouží v pravdě. 27 Nehleď na ničemné výmysly pohanů, ale na touhu těch, kdo ostříhají tvá svědectví v soužení. 28 Nemysli na ty, kdo před tebou předstíraně chodili, ale pamatuj na ty, kteří podle tvé vůle poznali tvůj strach. 29 Nechť není tvá vůle zahubit ty, kteří žili jako zvířata; ale hledět na ty, kteří jasně učili zákonu tvému. 30 Nehněvej se na ty, kteříž jsou horší než dobytčata; ale milujte ty, kteří vždy doufají ve vaši spravedlnost a slávu. 31 My i naši otcové zajisté chřadneme takovými nemocemi, ale pro nás hříšníky budeš milosrdný. 32 Jestliže toužíš se nad námi smilovat, budeš nazýván milosrdným, jmenovitě nám, kteří nemáme skutky spravedlnosti. 33 Neboť spravedliví, kteří mají u tebe mnoho dobrých skutků, dostanou odměnu ze svých skutků. 34 Nebo co jest člověk, že se s ním nelibuješ? aneb co jest pokolení porušitelné, že jsi k němu tak zahořklý? 35 Neboť v pravdě žádný není mezi zrozenými, ale jednal bezbožně; a mezi věrnými není nikoho, kdo by neudělal nic špatného. 36 Neboť v tom bude, Pane, vyhlášena tvá spravedlnost a tvá dobrota, budeš-li milosrdný k těm, kteří nemají důvěru v dobré skutky.
37 Odpověděl mi a řekl: Některé věci jsi mluvil správně, a podle tvých slov se stane. 38Nebudu totiž myslet na postoj těch, kteří zhřešili před smrtí, před soudem, před záhubou. 39 Ale já se budu radovat z počínání spravedlivých a budu pamatovat i na jejich pouť, na spásu a odměnu, kterou budou mít. 40 Jak jsem nyní mluvil, tak se stane. 41 Neboť jako hospodář rozsévá mnoho semene na zemi a sází mnoho stromů, a přesto, co je zaseto dobré v jeho čase, nevzejde, ani všechno, co je zasazeno, nezakoření; ve světě; nebudou všichni spaseni. 42 Odpověděl jsem tedy a řekl: Jestliže jsem nalezl milost, dovol mi mluvit. 43 Jako hyne semeno vinařovo, nepřijde-li a nepřijme tvůj déšť v pravý čas; nebo když přijde příliš mnoho deště a zkazí to: 44 Tak hyne i člověk, který je utvořen tvýma rukama a nazývá se tvým vlastním obrazem, protože jsi podobný jemu, kvůli němuž jsi všechno stvořil a připodobnil jsi ho k semeni hospodáře. 45 Nehněvej se na nás, ale ušetři lid svůj a smiluj se nad dědictvím svým; nebo milostiv jsi stvoření svému. 46 Tedy odpověděl mi a řekl: Věci přítomné jsou nyní a věci budoucí pro budoucí. 47 Vždyť jsi daleko, abys mohl milovat mé stvoření více než já, ale často jsem se přiblížil k tobě ak němu, ale nikdy k nespravedlivým. 48 I v tom jsi podivuhodný před Nejvyšším. 49 V tom, že jsi se ponížil, jak se na tebe sluší, a neusoudil jsi, že bys byl hodný být hodně oslavován mezi spravedlivými. 50 Neboť mnohá velká bída se stane těm, kteří budou přebývat ve světě v posledním čase, protože chodili ve velké pýše. 51 Ty však sám sobě rozuměj a hledej slávu pro ty, jako jsi ty. 52 Neboť je vám otevřen ráj, zasazen strom života, připraven čas, který má přijít, připravena hojnost, stavěno město a dovolen odpočinek, ano, dokonalá dobrota a moudrost. 53 Kořen zla je před vámi zapečetěn, slabost a mol je před vámi skryt a porušení prchá do pekla, aby bylo zapomenuto. 54 Smutek přešel a nakonec se ukázal poklad nesmrtelnosti. 55 A proto se už neptej na množství těch, kteří hynou. 56 Když se totiž osvobodili, pohrdali Nejvyšším, pohrdali jeho zákonem a opustili jeho cesty. 57 Nadto pošlapali jeho spravedlivého, 58 A řekli v srdci svém, že není Boha; ano, a to vědomí, že musí zemřít. 59 Neboť jako vás přijmou řečené, tak je pro ně připravena žízeň a bolest; neboť nebylo jeho vůlí, aby lidé přišli na mizinu.
60 Ale ti, kteří byli stvořeni, mají poskvrnili jméno toho, který je stvořil, a byli nevděční tomu, který jim připravil život. 61 A proto je nyní můj soud na dosah. 62 Tyto věci jsem neukázal všem lidem, ale tobě a několika tobě podobným. Pak jsem odpověděl a řekl: 63 Hle, Pane, nyní jsi mi ukázal množství divů, které jsi začal činit v posledních časech, ale v který čas jsi mi to neukázal. KAPITOLA 9 1 Odpověděl mi tedy a řekl: Měř v sobě pilně čas, a až uvidíš minulá část znamení, která jsem ti předtím řekl, 2 Tehdy pochopíš, že je to právě ta doba, kdy Nejvyšší začne navštěvovat svět, který stvořil. 3 Proto až budou vidět zemětřesení a bouře lidí ve světě: 4 Tehdy dobře porozumíš, že Nejvyšší mluvil o těch věcech ode dnů, které byly před tebou, od počátku. 5 Nebo jako všechno, co je stvořeno ve světě, má počátek a konec a konec je zjevný: 6 Stejně tak i časy Nejvyššího mají jasné počátky v divech a mocných skutcích a končí v účincích a znameních. 7 A každý, kdo bude spasen a bude moci uniknout svými skutky a vírou, v kterou jste uvěřili, 8 Budu zachráněni od uvedených nebezpečí a uzřím spasení mé v zemi mé a v mezích mých; neboť jsem je posvětil pro sebe od počátku. 9 Tehdy budou v žalostném případě ti, kteří nyní zneužívali mé cesty, a ti, kteří je zavrhli, budou přebývat v mukách. 10 Nebo takoví, kteříž za svého života dobrodiní přijali, a mne nepoznali; 11 A ti, kteří ošklivili můj zákon, dokud ještě měli svobodu, a když jim bylo dosud místo pokání otevřeno, nechápali, ale pohrdali jím; 12 Tentýž to musí poznat po smrti bolestí. 13 A proto nebuď zvědavý, jak a kdy budou potrestáni bezbožní, ale ptej se, jak budou spaseni spravedliví, čí je svět a pro koho je svět stvořen. 14 Tehdy jsem odpověděl a řekl: 15 Řekl jsem již dříve a nyní mluvte a budu mluviti i dále, že je mnohem více těch, kteří zahynou, než těch, kteří budou spaseni. 16 Jako jako vlna je větší než kapka. 17 Odpověděl mi, řka: Jaké jest pole, takové jest i semeno; jaké jsou květiny, takové jsou také barvy; jaký je dělník, takový je i dílo; a jak jest hospodář sám, tak jest i jeho hospodaření, neboť byl čas světa. 18 A nyní, když jsem připravil svět, který ještě nebyl stvořen, aby přebývali v tomto nyní živém, nikdo proti mně nemluvil. 19 Neboť tehdy všichni uposlechli, ale nyní mravy těch, kteříž jsou stvořeni v tomto světě stvořeném,
kazí se věčným semenem a nevyzpytatelným zákonem se zbavují. 20 Uvažoval jsem tedy o světě, a hle, bylo nebezpečí pro úskoky, které do něj vešly. 21 A viděl jsem, a ušetřil jsem to velmi, a zachoval jsem si hrozn z hroznu a rostlinu velkého lidu. 22 Nechť tedy zahyne zástup, který se zrodil nadarmo; A ať se ostříhá můj hrozen a má rostlina; neboť s velkou námahou jsem to dovedl k dokonalosti. 23 Jestliže však ještě sedm dní přestaneš, (ale nebudeš se v nich postit, 24 Ale jděte na pole květin, kde žádný dům není postaven, a jezte pouze květiny polní; neochutnejte maso, nepijte víno, ale jezte pouze květiny;) 25 A modli se neustále k Nejvyššímu, pak přijdu a budu s tebou mluvit. 26 Šel jsem tedy na pole, kteréž se nazývá Ardath, jak mi přikázal; a tam jsem seděl mezi květinami a jedl jsem z polních bylin, a jejich maso mě nasytilo. 27 Po sedmi dnech jsem seděl na trávě a mé srdce bylo ve mně sklíčené, jako předtím. 28 Otevřel jsem ústa a začal mluvit před Nejvyšším a řekl jsem: 29 Pane, ty, který se nám ukazuješ, byl jsi ukázán našim otcům na poušti, na místě, kam nikdo nešlape, na pustém místě, když vyšli z Egypta. 30 I mluvil jsi, řka: Slyš mne, Izraeli; a poznamenej má slova, semene Jákobovo. 31 Nebo hle, rozsévám do vás zákon svůj a přinese vám ovoce a budete v něm ctěni navěky. 32 Otcové naši, kteříž přijali Zákon, jej nezachovávali a nařízení tvých nezachovávali; 33 Ale ti, kteří to přijali, zahynuli, protože nezachovali to, co bylo do nich zaseto. 34 A hle, je zvykem, když země přijala semeno nebo moře loď nebo jakékoli plavidlo, maso nebo nápoj, že zahyne to, do čeho bylo zaseto nebo vhozeno, 35 I to, co bylo zaseto, aneb vhozeno nebo přijato, zahyne a nezůstane s námi, ale s námi se tak nestalo. 36 Neboť my, kteří jsme přijali zákon, hyneme hříchem a také naše srdce, které jsme jej přijali 37 Zákon nehyne, ale zůstává jeho síla. 38 A když jsem tyto věci promluvil ve svém srdci, ohlédl jsem se svýma očima zpět a na pravé straně jsem uviděl ženu, a hle, truchlila a plakala mocným hlasem a byla velmi zarmoucena v srdci a její šaty byly pronajaté a ona měla na hlavě popel. 39 Nechal jsem odejít své myšlenky, ve kterých jsem byl, a obrátil jsem se k ní, 40 A řekl jí: Proč pláčeš? proč jsi tak zarmoucen ve své mysli? 41 A ona mi řekla: Pane, nech mě být, abych naříkal sám nad sebou a přidal ke svému zármutku, neboť jsem rozrušený ve své mysli a velmi ponížený. 42 I řekl jsem jí: Co je ti? řekni mi. 43 Řekla mi: Já, tvůj služebník, jsem byla neplodná a neměla jsem dítě, ačkoli jsem měla třicet let manžela,
44 A těch třicet let jsem nedělal nic jiného dnem i nocí a každou hodinu, ale modlil jsem se k Nejvyššímu. 45 Po třiceti letech mě Bůh vyslyšel, tvá služebnice, pohlédl na mou bídu, zvážil mé trápení a dal mi syna, a já jsem z něj měla velkou radost, stejně jako můj manžel a všichni moji sousedé, a vzdali jsme mu velkou čest. všemocný. 46 A živil jsem ho velikou námahou. 47 Když tedy vyrostl a přišel čas, kdy měl mít ženu, udělal jsem hostinu. KAPITOLA 10 1 A stalo se, že když syn můj vešel do své svatební komnaty, padl na zem a zemřel. 2 Potom jsme všichni svrhli světla a všichni moji sousedé vstali, aby mě potěšili, a tak jsem odpočíval až do druhého dne v noci. 3 A stalo se, když všichni přestali mě utěšovat, až do konce jsem mohl být zticha; pak jsem v noci vstal a utekl jsem a přišel sem do tohoto pole, jak vidíš. 4 A nyní si neplánuji vrátit se do města, ale zůstat zde a nejíst ani pít, ale neustále truchlit a postit se, dokud nezemřu. 5 Potom jsem opustil rozjímání, v nichž jsem byl, a v hněvu jsem k ní promluvil: 6 Bláznivá ženo nade všecko, nevidíš naše truchlení, a co se s námi děje? 7 Jak je ten Sion, naše matka, plný vší tíhy a velmi ponížený, truchlící velmi bolestně? 8 A nyní, když všichni truchlíme a jsme smutní, neboť jsme všichni v tísni, rmoutíš se pro jednoho syna? 9 Nebo zeptej se země, a ona ti poví, že je to ona, která by měla truchlit pro pád tolika, kteří na ní rostou. 10 Neboť z ní nejprve vzešli všichni a z ní vyjdou všichni ostatní, a hle, jdou téměř všichni do záhuby a množství z nich je zcela vykořeněno. 11 Kdo by tedy více truchlil než ona, kteráž ztratila tak veliký zástup; a ne ty, kterého lituješ než jednoho? 12 Řekneš-li mi: Můj nářek není jako pozemský, protože jsem ztratil plod svého lůna, který jsem rodil v bolestech a nesl v bolestech; 13 Země však ne, neboť množství, které je na ní podle běhu země, je pryč, jak přišlo. 14 Tehdy pravím tobě: Jakož jsi rodil s prací; tak i země dává své ovoce, totiž člověka, od počátku tomu, který ji učinil. 15 Protož nyní zachovej svůj zármutek pro sebe a snášej s dobrou odvahou to, co tě potkalo. 16 Uznáš-li totiž Boží rozhodnutí za spravedlivé, přijmeš včas svého syna a budeš chválen mezi ženami. 17 Jdi tedy do města k muži svému. 18 A ona mi řekla: To neučiním: Nepůjdu do města, ale zde zemřu. 19 A tak jsem s ní mluvil dále a řekl jsem:
20 Nedělejte to, ale nechte si poradit. ode mne: neboť kolik je protivenství Sionu? buď potěšen smutkem Jeruzaléma. 21 Vidíš, že naše svatyně je zpustošena, náš oltář zbořen, náš chrám zničen; 22 Náš žaltář je položen na zem, naše píseň utichla, naše jásání je u konce, světlo našeho svícnu zhaslo, truhla naší smlouvy je zkažena, naše svaté věci jsou poskvrněny a jméno, které je vzýváno k nám je téměř znesvěcováno: naše děti jsou zahanbeny, naši kněží jsou upalováni, naši levité jdou do zajetí, naše panny jsou poskvrněny a naše ženy zpustošeny; naši spravedliví muži odvlečeni, naši maličkí zničeni, naši mladí muži jsou přivedeni do otroctví a naši silní muži zeslábnou; 23 A což je největší ze všech, pečeť Sionu nyní ztratila svou čest; neboť je vydána do rukou těch, kteří nás nenávidí. 24 A proto setřes svou velikou tíhu a odlož množství zármutku, aby se k tobě opět slitoval Mocný a Nejvyšší ti dá odpočinutí a úlevu od tvé práce. 25 A stalo se, když jsem s ní mluvil, hle, její tvář se náhle nesmírně rozzářila a její tvář se leskla, takže jsem se jí bál a přemýšlel, co by to mohlo být. 26 A hle, náhle vykřikla veliký strašlivý, takže se země třásla od hluku té ženy. 27 A viděl jsem, a hle, žena se mi již neukázala, ale bylo tam postaveno město a od základů se ukázalo veliké místo; tehdy jsem se bál, zvolal jsem mocným hlasem a řekl: 28 Kde je anděl Uriel, který ke mně poprvé přišel? neboť mne uvedl do tranzu mnoha, a konec můj se obrátil v porušení a modlitba má k pokárání. 29 A když jsem mluvil tato slova, vizte, přišel ke mně a pohlédl na mne. 30 A hle, ležel jsem jako mrtvý, a rozum mi byl odňat; a uchopil mě za pravici, potěšil mě, postavil mě na nohy a řekl mi: 31 Co tě trápí? a proč jsi tak znepokojený? A proč se trápí rozum tvůj a myšlenky srdce tvého? 32 A řekl jsem: Protože jsi mě opustil, a přece jsem učinil podle tvých slov, a šel jsem na pole, a hle, viděl jsem, a přece vidím, co nemohu vyjádřit. 33 I řekl mi: Vstaň mužně, a poradím ti. 34 I řekl jsem: Mluv, pane můj, ve mně; jen mě neopouštěj, abych nezemřel zmařený svou nadějí. 35 Nebo jsem viděl, že jsem nevěděl, a slyšel jsem, že nevím. 36 Zdaliž jest oklamán smysl můj, nebo duše má ve snu? 37 Nyní tě tedy prosím, abys ukázal svému služebníku toto vidění. 38 Odpověděl mi tedy a řekl: Slyš mne, a oznámím ti to a povím ti, proč se bojíš, neboť Nejvyšší ti odhalí mnoho tajných věcí. 39 Viděl, že cesta tvá jest správná, neboť se ustavičně rmoutíš pro lid svůj a naříkáš nad Sionem.
40 Toto je tedy smysl vidění, které jsi nedávno viděl: 41 Viděl jsi ženu truchlící a začal jsi ji utěšovat: 42 Nyní však již podobu té ženy nevidíš, ale ukázalo se ti město vystavěné. 43 A když ti řekla o smrti svého syna, toto je řešení: 44 Tato žena, kterou jsi viděl, je Sion, a když ti řekla, i ta, kterou vidíš jako stavěné město, 45 Kdežto, pravím, řekla tobě, že jest třicet let neplodná, toť jest těch třicet let, kdy na ní nebyl obětován žádný dar. 46 Ale po třiceti letech vystavěl Šalomoun město a obětoval oběti, a porodil neplodného syna. 47 A když ti řekla, že ho živí prací, to byl příbytek v Jeruzalémě. 48 Ale když ona řekla tobě: Že syn můj, vcházející do své svatební komnaty, selhal a zemřel: toto byla zkáza, která přišla do Jeruzaléma. 49 A hle, viděl jsi její podobu, a protože truchlila pro svého syna, začal jsi ji utěšovat; 50 Nyní totiž Nejvyšší vidí, že jsi nepředstíraně zarmoucen a z celého srdce pro ni trpíš, tak ti ukázal jas její slávy a půvab její krásy. 51 Proto jsem ti přikázal, abys zůstal na poli, kde nebyl postaven dům: 52 Věděl jsem, že ti to Nejvyšší ukáže. 53 Proto jsem ti přikázal, abys šel na pole, kde nebylo žádného stavení. 54 Nebo na místě, kde Nejvyšší začíná ukazovat své město, nemůže stát žádné stavení. 55 A proto se neboj, ať se tvé srdce neděsí, ale vejdi dovnitř a dívej se na krásu a velikost stavby, kam až vidí tvé oči. 56 A tehdy uslyšíš, co jen ucho tvé pochopí. 57 Nebo jsi požehnán nad mnohé jiné a jsi povolán Nejvyšším; a takoví jsou jen málo. 58 Zítra v noci tu zůstaneš; 59 A tak ti Nejvyšší ukáže vidění vysokých věcí, které Nejvyšší učiní těm, kteří přebývají na zemi v posledních dnech. Tak jsem spal tu noc a další, jak mi přikázal. KAPITOLA 11 1 Tehdy jsem viděl sen, a hle, vystoupil z moře orel, který měl dvanáct pernatých křídel a tři hlavy. 2 A viděl jsem, a hle, roztáhla křídla svá po celé zemi a všechny větry vzduchu na ni valy a byly shromážděny. 3 A viděl jsem, a z jejích peří vyrostla jiná protichůdná pera; a stala se z nich malá pírka a malá. 4 Její hlavy však byly v klidu: hlava uprostřed byla větší než druhá, ale spočívala na zbytcích. 5 Nadto jsem spatřil, a hle, orlice letěla s peřím a kralovala na zemi i nad těmi, kteří v ní přebývali. 6 A viděl jsem, že jí byly podřízeny všechny věci pod nebem, a nikdo proti ní nemluvil, ani jediné stvoření na zemi.
7 A spatřil jsem, a hle, orel se vznesl na pařátech a promluvil ke svým perům a řekl: 8 Nedívejte se všichni najednou: spěte každý na svém místě a sledujte: 9 Ale hlavy ať jsou zachovány pro poslední. 10 A viděl jsem, a hle, hlas nevyšel z její hlavy, ale zprostřed jejího těla. 11 A spočítal jsem její protilehlá pera, a hle, bylo jich osm. 12 A podíval jsem se, a hle, na pravé straně povstalo jedno pero a kralovalo d po celé zemi; 13 A tak se stalo, že když kralovala, nastal její konec a místo jeho se již neukázalo; tak povstali další následující. a kraloval a měl se dobře; 14 A stalo se, že když kralovala, nastal i její konec jako první, takže se již neukázalo. 15 Tehdy k tomu zazněl hlas a řekl: 16 Slyš, který jsi tak dlouho vládl nad zemí: Toto ti říkám, než se začneš více objevovat: 17 Nikdo po tobě nedosáhne času tvého, ani poloviny jeho. 18 Tehdy vstal třetí a kraloval jako druhý předtím, ale také se již neukázal. 19 Tak to šlo se vším ostatním jeden po druhém, jako že každý kraloval, a pak se již neukázal. 20 Potom jsem spatřil, a hle, v průběhu času peří, které následovalo, povstalo na pravé straně, aby také vládlo; a někteří z nich vládli, ale za chvíli se již neobjevili: 21 Někteří z nich byli totiž postaveni, ale nevládli. 22 Potom jsem se podíval, a hle, dvanáct pírek se již neobjevilo ani ta dvě pírka. 23 A na těle orla nebylo více, ale tři hlavy, které spočívaly, a šest malých křídel. 24 Tehdy jsem také viděl, že se dvě pírka oddělila od šesti a zůstala pod hlavou, která byla na pravé straně, neboť ta čtyři zůstala na svém místě. 25 A spatřil jsem, a hle, peří, které bylo pod křídly, si mysleli, že se postaví a budou mít vládu. 26 A viděl jsem, a hle, byl tam jeden postavený, ale zakrátko se již neukázal. 27 A druhý byl pryč dříve než ten první. 28 A viděl jsem, a hle, ti dva, kteří zůstali, také v sobě mysleli na vládu: 29 A když tak uvažovali, hle, probudila se jedna z hlav odpočívajících, totiž ta, která byla uprostřed; protože to bylo větší než dvě ostatní hlavy. 30 A pak jsem viděl, že dvě další hlavy byly s ní spojeny. 31 A hle, hlava se obrátila s těmi, kdo s ní byli, a sežrala dvě pera pod křídlem, která měla kralovat. 32 Tato hlava však uvrhla do strachu celou zemi a vládla v ní všem, kteří na zemi přebývali s velkým útlakem; a měla vládu nad světem víc než všechna křídla, která měla předtím. 33 A potom jsem spatřil, a hle, hlava, která byla uprostřed, se náhle již neobjevila jako křídla.
34 Ale zůstaly dvě hlavy, které také podobně vládly na zemi a nad těmi, kteří na ní přebývali. 35 A viděl jsem, a hle, hlava na pravé straně sežrala to, co bylo na levé straně. 36 Potom jsem v čele hlasu, který mi řekl: Pohleď před sebe a považ, co vidíš. 37 A viděl jsem, a hle, jako by to byl lev řvoucí vyhnaný z lesa, a viděl jsem, že vyslal k orlu mužský hlas a řekl: 38 Slyš, budu s tebou mluvit, a Nejvyšší ti řekne: 39 Nejsi to ty, co zbylo ze čtyř zvířat, která jsem ustanovil kralovat ve svém světě, aby skrze ně přišel konec jejich časů? 40 A přišel čtvrtý a zvítězil nad všemi zvířaty, která byla minula, a měl moc nad světem s velikou bázní a nad celým krajem země s mnoho zlým útlakem; a tak dlouho přebýval na zemi lstí. 41 Nebo jsi země nesoudil podle pravdy. 42 Nebo jsi sužoval mírné, ubližoval jsi mírumilovným, miloval jsi lháře a ničil jsi příbytky těch, kdo přinášeli ovoce, a zbořil jsi zdi těch, kteří tobě neškodili. 43 Protož k Nejvyššímu vystoupilo nepravé tvé jednání a k Mocnému tvá pýcha. 44 Nejvyšší také pohlédl na pyšné časy, a hle, skončily a naplnily se jeho ohavnosti. 45 A proto se již neukazuj, ty orlo, ani tvá hrozná křídla, ani tvá zlá peří, ani tvá zlomyslná hlava, ani tvé zraňující drápy, ani celé tvé marné tělo. 46 Aby se celá země osvěžila a vrátila se, vysvobozena z tvého násilí, a aby doufala v soud a milosrdenství toho, který ji učinil. KAPITOLA 12 1 A stalo se, zatímco lev mluvil tato slova k orlu, viděl jsem, 2 A hle, hlava, která zůstala, a čtyři křídla se již neukázaly, a ti dva k ní šli a postavili se kralovat, a jejich království bylo malé a plné pozdvižení. 3 A viděl jsem, a hle, už se neukázali, a celé tělo orla bylo spáleno, takže země byla ve velkém strachu. Tehdy jsem se probudil z úzkosti a vytržení své mysli a z velkého strachu, a řekl mému duchu: 4 Hle, to jsi mi učinil, že hledáš cesty Nejvyššího. 5 Hle, jsem však unaven v mysli a velmi slabý v duchu; a málo síly je ve mně pro velký strach, kterým jsem byl této noci sužován. 6 Proto nyní budu prosit Nejvyššího, aby mě utěšoval až do konce. 7 A řekl jsem: Pane, kterýž vládne, jestliže jsem nalezl milost před t Vidíš, a jsem-li u tebe ospravedlněn před mnoha jinými, a jestli má modlitba skutečně vystoupí před tvou tvář; 8 Utěš mne tedy a ukaž mi, služebníku svému, výklad a jasný rozdíl tohoto strašlivého vidění, abys dokonale utěšil duši mou.
9 Nebo jsi mě uznal za hodného ukázat mi poslední časy. 10 A řekl mi: Toto je výklad vidění: 11 Orel, kterého jsi viděl vystupovat z moře, je království, které viděl ve vidění tvého bratra Daniela. 12 Ale nebylo mu to vysvětleno, proto to nyní oznamuji tobě. 13 Hle, přijdou dny, kdy povstane království na zemi a bude se ho bát nad všechna království, která byla před ním. 14 V tomtéž bude kralovat dvanáct králů, jeden po druhém: 15 Nadto druhý začne kralovat a bude mít více času než kterýkoli z dvanácti. 16 A to znamená dvanáct křídel, která jsi viděl. 17 Pokud jde o hlas, který jsi slyšel mluvit a který jsi viděl nevycházet z hlav, ale zprostřed jeho těla, toto je výklad: 18 Že po čase onoho království vyvstanou velké snažení a bude stát v nebezpečí, že selže: nicméně pak nepadne, ale bude znovu obnoveno ke svému počátku. 19 A zatímco jsi viděl těch osm malých pod peřím, jak se lepí na její křídla, toto je výklad: 20 Že v něm povstane osm králů, jejichž časy budou malé a jejich léta rychlá. 21 A dva z nich zahynou, prostřední čas se přiblíží: čtyři budou zachováni, dokud se nezačne přibližovati jejich konec, ale dva budou zachováni až do konce. 22 A když jsi viděl tři hlavy spočívající, toto je výklad: 23 V posledních dnech svých vzbudí Nejvyšší tři království a mnohé v nich obnoví a budou mít vládu nad zemí, 24 A z těch, kteříž v něm přebývají, s velikým útiskem, nade všecky, kteříž byli před nimi, protož jsou nazýváni hlavami orlí. 25 Neboť tito dokonají jeho nešlechetnost a dokonají jeho poslední konec. 26 A když jsi viděl, že velká hlava se již neukázala, znamená to, že jeden z nich zemře na loži svém, a přece s bolestí. 27 Neboť ti dva, kteříž zůstanou, budou zabiti mečem. 28 Meč jednoho sežere druhého, ale nakonec sám propadne mečem. 29 A když jsi viděl dvě pera pod křídly přecházející přes hlavu, která jest na pravé straně; 30 Znamená to, že to jsou oni, které Nejvyšší zachoval až do jejich konce: toto je malé království a plné soužení, jak jsi viděl. 31 A lev, kterého jsi viděl, jak vystupuje z lesa, řve a mluví k orlici a kárá ji za její nepravost všemi slovy, která jsi slyšel; 32 To je ten pomazaný, kterého Nejvyšší zachoval pro ně a pro jejich špatnost až do konce: bude je kárat a kárat je krutostí jejich. 33 Neboť je postaví před něho živé k soudu, a bude je kárati a napravovati.
34 Neboť ostatní z mého lidu vysvobodí s milosrdenstvím ty, kteří byli tlačeni na mé hranice, a bude je obšťastňovat až do příchodu dne soudu, o němž jsem k tobě mluvil od počátku. 35 Toto je sen, který jsi viděl, a toto jsou výklady. 36 Setkali jste se jen proto, abyste poznali toto tajemství Nejvyššího. 37 Proto zapiš do knihy všechny tyto věci, které jsi viděl, a skryj je: 38 A učte je moudré z lidu, jehož srdce víte, že může pochopit a zachovat tato tajemství. 39 Ty však počkej zde ještě sedm dní, aby ti bylo ukázáno, cokoli se zalíbí Nejvyššímu, aby ti oznámil. A s tím se vydal svou cestou. 40 A stalo se, když všechen lid viděl, že těch sedm dní uplynulo, a já se nevrátím do města, shromáždili je všechny, od nejmenšího po největšího, a přišli ke mně a řekli: 41 Čím jsme tě urazili? A co zlého jsme proti tobě učinili, že jsi nás opustil a sedíš zde na místě tomto? 42 Ze všech proroků jsi nám zůstal jen ty, jako shluk vinobraní a jako svíčka na temném místě a jako útočiště nebo loď chráněná před bouří. 43 Nejsou snad zla, která k nám přicházejí, dostatečná? 44 Jestliže nás opustíš, oč by nám bylo lépe, kdybychom byli také spáleni uprostřed Sionu? 45 Vždyť nejsme lepší než ti, kteří tam zemřeli. A plakali mocným hlasem. Potom jsem jim odpověděl a řekl: 46 Utěš se, Izraeli; a nebuď těžký, dome Jákobův. 47 Nebo Nejvyšší tě má v paměti, a Mocný na tebe nezapomněl v pokušení. 48 Já jsem vás neopustil, ani jsem se od vás nevzdálil, ale přišel jsem na toto místo, abych se modlil za zpustošení Sionu a abych hledal slitování pro váš nízký stav. vaše svatyně. 49 A nyní jděte každý svou cestou domů, a po těchto dnech přijdu k vám. 50 Lid tedy šel do města, jak jsem jim přikázal: 51 Ale zůstal jsem na poli sedm dní, jak mi anděl přikázal; a jedl jsem jen v těch dnech z polních květů a měl jsem svůj pokrm z bylin. KAPITOLA 13 1 A stalo se po sedmi dnech, zdál se mi v noci sen: 2 A hle, zvedl se vítr od moře, že pohnul všemi jeho vlnami. 3 A viděl jsem, a hle, ten muž sílil s tisíci nebes, a když obrátil tvář svou, aby viděl, třásly se všechny věci, které byly pod ním vidět. 4 A kdykoli vyšel hlas z jeho úst, pálili všichni, kdo slyšeli jeho hlas, jako když země chřadne, když ucítí oheň. 5 A potom jsem spatřil, a hle, shromáždilo se množství mužů, podle počtu, ze čtyř nebeských větrů, aby si podmanili muže, který vyšel z moře.
6 Ale viděl jsem, a hle, vyryl si velkou horu a vyletěl na ni. 7 Ale byl bych viděl kraj nebo místo, kde byl kopec vytesán, a nemohl jsem. 8 A potom jsem spatřil, a hle, všichni, kteří se shromáždili, aby ho podmanili, měli velký strach, a přesto se odvážili bojovat. 9 A hle, když viděl násilí zástupu, který přišel, nezvedl ruku, ani nedržel meč ani žádný válečný nástroj. 10 Ale jen já jsem viděl, že ze svých úst seslal jakoby záblesk ohně a ze svých rtů vycházel plamenný dech az jazyka vypouštěl jiskry a bouře. 11 A všichni byli smíšeni; výbuch ohně, planoucí dech a velká bouře; a padl s násilím na zástup, který byl připraven k boji, a všechny je spálil, takže při nesčetném množství nebylo najednou vidět nic, jen prach a zápach kouře. Když jsem to viděl, bál jsem se . 12 Potom jsem viděl téhož muže sestupovat z hory a svolat k němu další pokojný zástup. 13 A přišlo k němu mnoho lidí, z nichž někteří se radovali, někteří litovali, a někteří z nich byli svázáni, a jiní přinesli z toho, co bylo obětováno; tehdy jsem byl nemocen velkým strachem, probudil jsem se a řekl: 14 Ukázal jsi svému služebníku tyto zázraky od počátku a uznal jsi mě za hodného, abys přijal mou modlitbu: 15 Ukaž mi ještě výklad tohoto snu. 16 Neboť, jak pojímám svým rozumem, běda těm, kteří v oněch dnech zůstanou, a mnohem více běda těm, kteří nezůstanou pozadu! 17 Ti, kteří nezůstali, byli v tísni. 18 Nyní rozumím věcem, které jsou uloženy v posledních dnech, což se stane s nimi a s těmi, kteří zůstali. 19 Proto se dostávají do velkého nebezpečí a do mnoha nezbytností, jak hlásají tyto sny. 20 Pro toho, kdo je v nebezpečí, je však snazší vejít do těchto věcí, než odejít jako oblak ze světa a nevidět, co se děje v posledních dnech. A on mi odpověděl a řekl: 21 Ukážu ti výklad vidění a otevřu ti, co jsi žádal. 22 Zatímco jsi mluvil o těch, kteří zůstali, toto je výklad: 23 Kdo v ten čas snese nebezpečí, zachoval se: ti, kteříž upadli v nebezpečí, mají skutky a víru ve Všemohoucího. 24Vězte tedy, že ti, kdož zůstali, jsou blaženější než mrtví. 25 Toto je smysl toho vidění: Kdežto jsi viděl člověka vystupovat zprostřed moře. 26 Toť jest ten, jehož Bůh Nejvyšší zachoval velikou dobu, který sám od sebe vysvobodí stvoření své, a ty, kteříž pozůstanou, nařídí. 27 A když jsi viděl, že z úst jeho vyšel jako poryv větru, oheň a bouře;
28 A že nedržel ani meč, ani žádný válečný nástroj, ale že jeho vpád zničil celý zástup, který si ho přišel podmanit; toto je výklad: 29 Hle, přicházejí dny, kdy Nejvyšší začne osvobozovat ty, kteří jsou na zemi. 30 A přijde k úžasu těch, kteří přebývají na zemi. 31 A jeden se zaváže bojovat proti druhému, jedno město proti druhému, jedno místo proti druhému, jeden lid proti druhému a jedna říše proti druhé. 32 A nastane čas, kdy se tyto věci stanou, a stanou se znamení, která jsem ti předtím ukázal, a pak bude prohlášen můj Syn, kterého jsi viděl jako člověka vystupujícího. 33 A až všechen lid uslyší jeho hlas, každý ve své zemi opustí bitvu, kterou vedou jeden proti druhému. 34 A shromáždí se nespočetné množství, jak jsi je viděl, ochotné přijít a přemoci ho bojem. 35 Ale on bude stát na vrcholu hory Sion. 36 A přijde Sion a bude ukázán všem lidem, připravován a budován, jako když jsi viděl kopec vyrytý bez rukou. 37 A tento můj Syn pokárá ničemné výmysly těch národů, které pro svůj ničemný život upadly do bouře; 38 A položí před ně jejich zlé myšlenky a muka, jimiž začnou být mučeni, která jsou jako plamen: a bez námahy je zničí zákonem, který je jako já. 39 A když jsi viděl, že shromáždil k sobě jiný pokojný zástup; 40 To je těch deset kmenů, které byly odvedeny zajatce ze své země v době krále Osea, které Salmanasar, král Assyrský, odvedl do zajetí a přenesl je přes vody, a tak přišli do jiné země. . 41 Oni však mezi sebou přijali tuto radu, že opustí množství pohanů a odejdou do jiné země, kde lidstvo nikdy nebydlelo, 42 Aby tam dodržovali svá nařízení, která nikdy nezachovávali ve své zemi. 43 A vstoupili do Eufratu úzkými místy řeky. 44 Nejvyšší jim totiž ukázal znamení a utišil potopu, dokud nepřešli. 45 Neboť přes tu zemi vedla velká cesta, totiž rok a půl, a ten kraj se jmenuje Arsareth. 46 Potom tam bydleli až do posledního času; a nyní, když začnou přicházet, 47 Nejvyšší zastaví prameny potoka, aby procházely; proto jsi viděl zástup v pokoji. 48 Ale ti, kteříž pozůstali z lidu tvého, jsou ti, kteříž se nalézají v mezích mých. 49 Když nyní zničí množství národů, které jsou shromážděny, bude bránit svůj lid, který zůstal. 50 A tehdy jim ukáže velké divy. 51 I řekl jsem, Pane, kterýž vládneš, ukaž mi toto: Proč jsem viděl muže vystupovati zprostřed moře? 52 A řekl mi: Jako nemůžeš ani hledat ani znát věci, které jsou v mořských hlubinách, tak ani nikdo na zemi nemůže spatřit mého Syna ani ty, kteří jsou s ním, ale ve dne .
53 Toto je výklad snu, který jsi viděl, a kterým jsi zde pouze osvícen. 54 Nebo jsi opustil svou vlastní cestu, a přiložil jsi svou píli k zákonu mému a hledal jsi ho. 55 Život svůj jsi uspořádal v moudrosti, a rozumnost nazval jsi matkou svou. 56 A proto jsem ti ukázal poklady Nejvyššího: po dalších třech dnech k tobě budu mluvit jiné věci a zvěstovat ti mocné a podivuhodné věci. 57 Potom jsem vyšel na pole, vzdávajíc chválu a velké díky Nejvyššímu pro jeho zázraky, které činil včas; 58 A poněvadž řídí to, a věci, kteréž připadají v čas jejich, a seděl jsem tam tři dny. KAPITOLA 14 1 A stalo se třetího dne, seděl jsem pod dubem, a hle, ozval se hlas z keře proti mně a řekl: Esdrasi, Esdrasi. 2 A řekl jsem: Zde jsem, Pane, a postavil jsem se na nohy své. 3 Potom mi řekl: V keři jsem se zjevně zjevil Mojžíšovi a mluvil jsem s ním, když můj lid sloužil v Egyptě. 4Poslal jsem ho a vyvedl svůj lid z Egypta a vyvedl jsem ho na horu, kde jsem ho držel dlouhou dobu, 5 A řekl mu mnoho podivuhodných věcí a ukázal mu tajemství časů a konce; a přikázal mu, řka: 6 Tato slova vypravíš a tato skryješ. 7 A nyní ti říkám: 8 Abys uložil ve svém srdci znamení, která jsem ukázal, a sny, které jsi viděl, a výklady, které jsi slyšel. 9 Neboť budeš vzat ode všech a od nynějška zůstaneš s mým Synem as těmi, kdo jsou ti podobní, až do konce časů. 10 Nebo svět ztratil mládí své, a časy počínají starnouti. 11 Svět je totiž rozdělen na dvanáct částí a deset jeho částí je již pryč a polovina desátého dílu: 12 A zbývá to, co je po polovině desátého dílu. 13 Nyní tedy udělej pořádek ve svém domě a kárej svůj lid, potěš ty, kdo jsou v soužení, a nyní se zřekni porušení, 14 Odpusť od svých smrtelných myšlenek, odhoď břemena člověka, odlož nyní slabou přirozenost, 15 A odlož myšlenky, které jsou pro tebe nejtěžší, a pospěš si, abys utekl z těchto časů. 16 Neboť později se stanou ještě větší zla, než která jsi viděl. 17 Neboť pohleďte, jak moc bude svět věkem slabší, tím více se rozmnoží zla na těch, kdo v něm přebývají. 18 Čas zajisté utíká daleko, a najímání jest těžce; nebo nyní spěchá vidění, kteréž jsi viděl. 19 Tehdy jsem před tebou odpověděl a řekl: 20 Hle, Pane, půjdu, jak jsi mi přikázal, a budu kárat přítomné lidi, ale kdo se narodí potom, kdo je bude
napomínat? tak je svět ve tmě, a ti, kdo v něm přebývají, jsou bez světla. 21 Neboť jest spálen zákon tvůj nikdo nezná věci, které jsou od tebe činěny, ani dílo, které má začít. 22 Jestliže jsem však před tebou nalezl milost, sešli do mě Ducha Svatého a já napíšu všechno, co se stalo ve světě od počátku, co je napsáno v tvém zákoně, aby lidé našli tvou cestu a který bude žít v posledních dnech, může žít. 23 Odpověděl mi: Jdi, shromáždi lid a řekni jim, že tě nebudou hledat čtyřicet dní. 24 Ale pohleď, připravíš si mnoho buxusů a vezmeš s sebou Sareu, Dabrii, Selemii, Ecanus a Asiel, těchto pět, které jsou připraveny rychle psát; 25 A přijď sem, a zapálím svíčku rozumnosti v srdci tvém, která nezhasne, dokud se nestane to, co začneš psát. 26 A když to uděláš, některé věci zveřejníš a některé budeš tajně ukazovat moudrým; zítra v tuto hodinu začneš psát. 27 Potom jsem vyšel, jak přikázal, a shromáždil všechen lid a řekl: 28 Slyš tato slova, Izraeli. 29 Naši otcové byli na počátku cizinci v Egyptě, odkud byli vysvobozeni. 30 A přijali zákon života, kteréhož nezachovali, kterýž i vy jste po nich přestoupili. 31 Tehdy byla mezi vás rozdělena země, země Sion, losem, ale vaši otcové i vy sami jste se dopouštěli nepravosti a neostříhali cest, které vám přikázal Nejvyšší. 32 A protože je spravedlivý soudce, vzal vám včas to, co vám dal. 33 A nyní jste zde vy a vaši bratří mezi vámi. 34 Jestliže si tedy podřídíte vlastní rozum a napravíte svá srdce, budete udržováni naživu a po smrti dosáhnete milosrdenství. 35 Neboť po smrti přijde soud, až budeme zase žíti, a tehdy budou zjevena jména spravedlivých, a skutky bezbožných budou oznámeny. 36 Ať tedy ke mně nyní nikdo nepřichází, ani mě nehledá po těchto čtyřicet dní. 37 Vzal jsem tedy těch pět mužů, jak mi přikázal, a šli jsme do pole a zůstali jsme tam. 38 A druhého dne, aj, zavolal mě hlas, řka: Esdrasi, otevři ústa svá, a pij, což já ti dám napíti. 39 Potom jsem otevřel ústa, a hle, dosáhl mi plného poháru, který byl jakoby plný vody, ale měl barvu jako oheň. 40 Vzal jsem to a napil se, a když jsem se z toho napil, srdce mé promluvilo rozumnost a moudrost rostla v mých prsou, neboť duch můj upevnil paměť. 41 A ústa má byla otevřena a více nezavřena. 42 Nejvyšší dal rozumět těm pěti mužům a psali podivuhodná noční vidění, která byla vyprávěna, o kterých nevěděli. Seděli čtyřicet dní a psali ve dne a v noci jedli chléb.
43 Pokud jde o mě. Ve dne jsem mluvil a v noci jsem nedržel jazyk za zuby. 44 Za čtyřicet dní napsali dvě stě čtyři knih. 45 A stalo se, když se naplnilo čtyřicet dní, že Nejvyšší promluvil, řka: První, co jsi napsal, zveřejni otevřeně, aby si to přečetli hodní i nehodní. 46 Ale sedmdesát posledních si nech, abys je vydal jen těm, kdo jsou mezi lidem moudří. 47 Neboť je v nich pramen rozumnosti, pramen moudrosti a proud poznání. 48 A udělal jsem tak. KAPITOLA 15 1 Hle, mluv do uší mého lidu prorocká slova, která ti vložím do úst, praví Hospodin: 2 A dej je napsat na papír, neboť jsou věrní a pravdiví. 3 Neboj se smýšlení proti tobě, ať tě netrápí nedůvěřivost těch, kteří mluví proti tobě. 4 Nebo všichni nevěrní zemřou ve své nevěrnosti. 5 Hle, praví Hospodin, uvedu rány na svět; meč, hlad, smrt a zkáza. 6 Nebo bezbožnost náramně poskvrnila celou zemi, a jejich zraňující skutky se naplnily. 7 Proto praví Hospodin: 8 Už nebudu držet jazyk za zuby, abych se dotkl jejich špatnosti, kterou sprostě páchají, ani jim nebudu trpět v těch věcech, v nichž se bezbožně pohybují: hle, krev nevinná a spravedlivá ke mně volá a duše lidí jen si neustále stěžovat. 9 A proto, praví Pán, jistě je pomstím a přijmu z jejich středu všechnu nevinnou krev. 10 Hle, můj lid je veden jako stádo na porážku; nedovolím jim nyní přebývat v egyptské zemi. 11 Ale přivedu je mocnou rukou a vztaženou paží a udeřím Egypt ranami jako dříve a zničím celou jeho zemi. 12 Egypt bude truchlit a jeho základ bude zasažen morem a trestem, které na něj Bůh uvalí. 13 Ti, kteříž obdělávají zemi, budou truchlit, neboť jejich semena zvadnou při výbuchu a krupobití a v děsivém souhvězdí. 14 Běda světu a těm, kdo v něm přebývají! 15 Neboť meč a jejich zkáza se blíží, a jeden lid povstane a bude bojovat další a meče v rukou. 16 Nebo bude vzpouru mezi lidmi a napadání jeden druhého; nebudou hledět na své krále ani na knížata a průběh jejich jednání bude stát v jejich moci. 17 Člověk si bude přát jít do města, ale nebude moci. 18 Pro svou pýchu budou města zmítána, domy budou zničeny a lidé se budou bát. 19 Člověk nebude mít slitování nad svým bližním, ale zničí jejich domy mečem a zničí jejich majetek pro nedostatek chleba a pro velké soužení. 20 Hle, praví Bůh, svolám ke mně všechny krále země, kteří jsou od východu slunce, od jihu, od
východu a Libana; aby se obrátili jeden proti druhému a splatili věci, které jim udělali. 21 Jako oni dnes činí mým vyvoleným, tak učiním i já a odplatím v lůnu jejich. Takto praví Pán Bůh; 22 Moje pravice neušetří hříšníků a můj meč nepřestane nad těmi, kdo prolévají nevinnou krev na zemi. 23 Oheň vyšel z jeho hněvu a pohltil základy země a hříšníky jako slámu, která se zapálí. 24 Běda těm, kteří hřeší a mých přikázání nezachovávají! praví Pán. 25 Neušetřím je, jděte, synové, od moci, neposkvrňujte svatyni mou. 26 Neboť Pán zná všechny, kdož proti němu hřeší, a proto je vysvobodí k smrti a zkáze. 27 Nyní přišly rány na celou zemi a vy v nich zůstanete, neboť Bůh vás nevysvobodí, protože jste proti němu zhřešili. 28 Hle, strašné vidění a jeho zjevení od východu: 29 Tam, kde vyjedou národové draků Arábie s mnoha vozy, a jejich množství bude unášeno jako vítr na zemi, aby se všichni, kdo je slyší, báli a třásli. 30 Také Karmánci zuřiví v hněvu vyjdou jako lesní prasata as velikou silou přijdou a spojí se s nimi v boji a zpustoší část země Assyřanů. 31 A tehdy budou mít draci navrch, pamatovat si svou přirozenost; a jestliže se obrátí, spiknouce se ve velké síle, aby je pronásledovali, 32 Ti pak budou vykrváceni, a budou mlčet skrze svou moc, a utečou. 33 A ze země Assyřanů je nepřítel oblehne a některé z nich pohltí a v jejich zástupu bude strach a děs a svár mezi jejich králi. 34 Hle, oblaka od východu a od severu až k jihu, a jsou velmi strašné na pohled, plné hněvu a bouře. 35 Budou bít jeden na druhého a srazí velké množství hvězd na zemi, dokonce svou vlastní hvězdu; a krev bude od meče až do břicha, 36 A hnůj lidí do velbloudí holiny. 37 A na zemi bude veliký strach a chvění, a ti, kteříž uvidí hněv, budou se bát a chvění přijde na ně. 38 A pak přijdou velké bouře od jihu a od severu a další část od západu. 39 A zvednou se silné větry od východu a otevřou je; a mrak, který vzbudil v hněvu, a hvězda, která se pohnula, aby vyvolala strach směrem k východnímu a západnímu větru, bude zničen. 40 Veliká a mocná oblaka se nadýmají hněvem a hvězda, aby vyděsily celou zemi i ty, kdo v ní přebývají; a na každé vysoké a vznešené místo vylijí strašlivou hvězdu, 41 Oheň, krupobití a létající meče a mnohé vody, aby byla plná všechna pole a všechny řeky hojností velkých vod. 42 A zboří města a hradby, hory a pahorky, lesní stromy a louky a jejich obilí. 43 I půjdou pevně do Babylona a vyděsí jej.
44 Přijdou k ní a oblehnou ji, vylejí na ni hvězdu a všechen hněv, pak prach a dým vystoupí k nebi a všichni, kdo jsou kolem ní, ji budou naříkat. 45 A ti, kteří zůstanou pod ní, budou sloužit těm, kteří ji uvrhli do strachu. 46 A ty, Asie, máš účast na naději Babylonu a jsi slávou jeho osoby. 47 Běda tobě, ubohá, že jsi se jí připodobnil; a vystrojil jsi dcery své do smilstva, aby se líbily a chlubily se milenci tvými, kteříž vždy toužili smilniti s tebou. 48 Následoval jsi nenáviděnou ve všech jejích dílech a výmyslech, proto praví Bůh: 49 Pošlu na tebe rány; vdovství, chudoba, hlad, meč a mor, aby promarnil tvé domy zkázou a smrtí. 50 A sláva Síly tvé uschne jako květ, vzejde žár, který je na tebe seslán. 51 Budeš zesláblá jako chudá žena s ranami a jako trestaná ranami, takže mocní a milenci nebudou moci přijmout jsem tě. 52 Kéž bych tak žárlil proti tobě, praví Hospodin, 53 Kdybys nebyl vždy zabíjel mé vyvolené, povyšoval rány svých rukou a neříkal nad jejich mrtvými, když jsi byl opilý, 54 Vyjevuješ krásu své tváře? 55 Odměna tvého smilstva bude v tvém lůnu, proto dostaneš odplatu. 56 Jako jsi učinil mým vyvoleným, praví Pán, tak i tobě učiní Bůh a vydá tě v neštěstí. 57 Synové tvoji zemřou hladem, a ty padneš mečem, města tvá zbořena budou, a všecko tvé zahyne mečem na poli. 58 Ti, kteří jsou v horách, zemřou hladem, budou jíst své vlastní maso a pít svou krev pro velký hlad po chlebu a žízeň po vodě. 59 Ty jako nešťastný projdeš mořem a znovu dostaneš rány. 60 A v průchodu se vrhnou na pusté město a zničí nějakou část tvé země a pohltí část tvé slávy a vrátí se do zničeného Babylonu. 61 A budeš od nich svržen jako strniště, a budou ti jako oheň; 62 A pohltí tebe i města tvá, zemi tvou i hory tvé; všechny tvé lesy a tvé úrodné stromy shoří ohněm. 63 Syny tvé odnesou do zajetí, a hle, co máš, zkazí to, a zkazí krásu tváře tvé. KAPITOLA 16 1 Běda tobě, Babylóne a Asii! běda tobě, Egyptu a Sýrii! 2 Přepásejte se pytli a vlasy, naříkejte nad svými dětmi a litujte; neboť tvé zničení je blízko. 3 Je na tebe seslán meč, a kdo ho může vrátit? 4 Oheň je poslán mezi vás, a kdo ho může uhasit? 5 Jsou na vás poslány rány a kdo je může zahnat?
6 Může někdo zahnat hladového lva v lese? nebo může kdo uhasit oheň na strništi, když začne hořet? 7 Smí se znovu otočit šíp vystřelený silným lučištníkem? 8 Mocný Hospodin sesílá rány a kdo je může zahnat? 9 Z jeho hněvu vyšlehne oheň, a kdo je ten, kdo jej může uhasit? 10 Bude vrhat blesky, a kdo se nebude bát? bude hřímat, a kdo se nebude bát? 11 Hospodin bude hrozit, a kdo nebude před jeho přítomností rozdrcen na prach? 12 Země se třese a základy její; moře se zvedá s vlnami z hlubin a jeho vlny jsou rozbouřeny a jeho ryby také před Hospodinem a před slávou jeho moci. 13 Neboť silná je jeho pravice, která napíná luk, jeho šípy, které vystřeluje, jsou ostré a neminou, až začnou střílet do končin světa. 14 Hle, rány jsou seslány a nevrátí se, dokud nepřijdou na zem. 15 Oheň se zapálí a nebude uhašen, dokud nestráví základy země. 16 Jako šíp vystřelený na lučištníka mocného se nevrací; 17 Běda mi! běda mi! kdo mě vysvobodí v těch dnech? 18 Počátek zármutku a velkého smutku; počátek hladomoru a velké smrti; začátek válek a mocnosti budou stát ve strachu; začátek zla! co mám dělat, až tato zla přijdou? 19 Hle, hlad a mor, soužení a úzkost jsou poslány jako metly k nápravě. 20 Ale pro všechny tyto věci se neodvrátí od své ničemnosti a nebudou vždy pamatovat na pohromy. 21 Hle, potraviny budou na zemi tak levné, že si budou myslet, že jsou v dobrém případě, a dokonce pak na zemi poroste zla, meč, hlad a velký zmatek. 22 Neboť mnozí z obyvatel země zahynou hladem; a ostatní, kteří uniknou hladu, meč zničí. 23 A mrtví budou vyvrženi jako hnůj a nebude nikoho, kdo by je potěšil; 24 Nezůstane nikdo, kdo by obdělával zemi a rozséval ji 25 Stromy přinesou ovoce, a kdo je bude sbírat? 26 Hrozny dozrají a kdo je bude šlapat? neboť všechna místa budou od lidí pustá: 27 Aby jeden toužil vidět druhého a slyšet jeho hlas. 28 Nebo z města zbude deset a dva z pole, kteří se skryjí v hustých hájích a v rozsedlinách skal. 29 Jako v olivovém sadu na každém stromě zůstávají tři nebo čtyři olivy; 30 Nebo jako když se sbírá vinice, zbyly z nich trsy, které pilně prohledávají vinici: 31 Tak i v oněch dnech po nich zůstanou tři nebo čtyři, kteří prohledávají své domy mečem. 32 Země bude zpustošena a její pole zestárnou a její cesty a všechny její stezky budou plné trní, protože tudy nikdo neprojde.
33 Panny budou truchlit, nemajíce ženicha; ženy budou truchlit, nemajíce muže; jejich dcery budou truchlit, nemajíce pomocníků. 34 Ve válkách budou zničeni jejich ženichové a jejich muži zahynou hladem. 35 Slyšte tyto věci a rozumějte jim, služebníci Páně. 36 Hle, slovo Hospodinovo, přijmi je, nevěřte bohům, o nichž mluvil Hospodin. 37 Hle, rány se přibližují a neochabují. 38 Jako když těhotná žena v devátém měsíci porodí svého syna, po dvou nebo třech hodinách svého porodu obklíčí její lůno velké bolesti, které, když se dítě narodí, nepoleví ani na okamžik. 39 Ani tak neochabnou rány, aby přišly na zemi, a svět bude truchlit a smutky na něj přijdou ze všech stran. 40 Můj lide, slyš mé slovo, připrav se k boji a buď v těch zlých věcech jako poutníci na zemi. 41 Kdo prodává, ať je jako ten, kdo utíká, a kdo kupuje, jako ten, kdo prohraje. 42 Kdo nakupuje zboží, jako ten, kdo z něj nemá zisk, a kdo staví, jako ten, kdo v něm nebydlí: 43 Kdo seje, jako by neměl sklízet, tak i ten, kdo sází vinici, jako ten, kdo nesbírá hrozny. 44 Ti, kteří se vdávají, jako ti, kteří nemají mít děti; a ti, kteří se nevdávají, jako vdovci. 45 A proto ti, kteří se namáhají nadarmo, 46 Neboť cizinci budou sklízet jejich ovoce a kazit jejich majetek, zbořit jejich domy a odvést své děti do zajetí, neboť v zajetí a hladu budou mít děti. 47 A ti, kteří své zboží okupují loupežemi, tím více zdobí svá města, své domy, svůj majetek a své vlastní osoby: 48 Čím více se na ně budu hněvat pro jejich hřích, praví Hospodin. 49 Jako děvka závidí správné poctivé a ctnostné ženě: 50 Tak bude spravedlnost nenávidět nepravost, když se okrášlí, a bude ji žalovat před její tváří, až přijde, aby hájil toho, kdo pilně vyhledává každý hřích na zemi. 51 A proto nebuďte jemu podobni ani skutkům jeho. 52 Ještě málo, a nepravost bude odstraněna ze země, a spravedlnost bude vládnout mezi vámi. 53 Ať hříšník neříká, že nezhřešil, neboť Bůh spálí uhlíky na jeho hlavu, který praví před Pánem Bohem a jeho slávou: Nezhřešil jsem. 54 Hle, Hospodin zná všechny skutky lidí, jejich představy, jejich myšlenky a jejich srdce. 55 Kteříž řekli, nežli slovo: Budiž země; a bylo učiněno: Budiž nebe; a bylo vytvořeno. 56 V jeho slově byly učiněny hvězdy a on zná jejich počet. 57 Zkoumá hlubiny a poklady jejich; změřil moře i to, co obsahuje. 58 Zavřel moře uprostřed vod a svým slovem pověsil zemi na vody.
59 Rozprostírá nebesa jako klenbu; na vodách ji založil. 60 Na poušti udělal prameny vod a jezírka na vrcholcích hor, aby se řeky slévaly z vysokých skal a zalévaly zemi. 61 Stvořil člověka a srdce jeho vložil doprostřed těla a dal mu dech, život a rozum. 62 Ano a Duch všemohoucího Boha, který stvořil všechno a prozkoumával všechno skryté v skrytech země, 63 Jistě zná vaše výmysly a to, co si myslíte ve svých srdcích, i ty, kteří hřeší a svůj hřích chtějí skrývat. 64 Proto Hospodin důkladně prozkoumal všechny vaše skutky a všechny vás zahanbí. 65 A až budou vyneseny vaše hříchy, budete se stydět před lidmi a vaše vlastní hříchy budou vašimi žalobci v onen den. 66 Co budete dělat? aneb jak skryjete hříchy své před Bohem a anděly jeho? 67 Hle, Bůh sám je soudcem, bojte se ho, zanechte svých hříchů a zapomeňte na své nepravosti, abyste se do nich již navěky nepletli; tak vás Bůh povede a vysvobodí vás ze všech potíží. 68 Nebo vizte, vzplanul nad vámi planoucí hněv velkého zástupu a některé z vás vezmou a budou vás krmit, zahálejícími, věcmi obětovanými modlám. 69 A ti, kteří s nimi souhlasí, budou posmíváni a potupeni a pošlapáni. 70 Neboť na každém místě a v příštích městech bude velké povstání proti těm, kdo se bojí Hospodina. 71 Budou jako šílenci, nikoho nešetří, ale ty, kdo se bojí Hospodina, stále kořisti a hubí. 72 Nebo promarní a odnesou svůj majetek a vyženou je z domů svých. 73 Tehdy se pozná, kdo jsou moji vyvolení; a budou zkoušeni jako zlato v ohni. 74 Slyšte, milovaní moji, praví Pán: Hle, blíží se dny soužení, ale já vás od nich vysvobodím. 75 Nebojte se ani nepochybujte; neboť Bůh je tvůj průvodce, 76 A vůdce těch, kteříž ostříhají přikázaní a přikázání má, praví Panovník Hospodin: Nechť vás netíží hříchy vaše, a nepravosti vaše nepovyšují se. 77 Běda těm, kdo jsou svázáni svými hříchy a přikryti svými ini pokoje, jako když je pole pokryto křovím a jeho cesta je pokryta trním, takže nikdo nemůže projít! 78 Nechá se svlečený a je uvržen do ohně, aby s ním byl pohlcen.