Willem Frederik Hermans: Už nikdy spánek – ukázka

už nikdy spánek

Brno 2011 Host

willem frederik hermans uĹž nikdy spĂĄnek

Willem Frederik Hermans Nooit meer slapen Copyright © 1966 by Erwen W. F. Hermans Translation © Magda de Bruin Hüblová, 2011 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2011 is book has been published with the financial support of the Dutch Foundation for Literature. Tato kniha vychází s finanční podporou Nederlands Letterenfonds. isbn 978-80-7294-403-3

Nevím, jak se jevím světu, ale mně připadá, že jsem byl jen jako chlapec, co si hraje u moře, a bavil jsem se tím, že jsem tu a tam našel hladší oblázek nebo hezčí mušli než obvykle, zatímco obrovský oceán pravdy ležel zcela neobjevený přede mnou. sir isaac newton

VrĂĄtnĂ˝ je invalida. Na stolku z dubovĂŠho dĹ™eva, za kterĂ˝m sedĂ­, je jen telefon a vrĂĄtnĂ˝ zĂ­rĂĄ pĹ™es lacinĂŠ sluneÄ?nĂ­ brĂ˝le nehnutÄ› pĹ™ed sebe. O levĂŠ ucho nejspĂ­ĹĄ pĹ™iĹĄel pĹ™i vĂ˝buchu, kterĂ˝ ho zmrzaÄ?il, nebo snad uhoĹ™elo, kdyĹž s nĂ­m ztroskotalo letadlo. To, co z ucha zbylo, vypadĂĄ jako nepodaĹ™enĂ˝ pupĂ­k a neskĂ˝tĂĄ pro noĹžiÄ?ku brĂ˝lĂ­ ŞådnĂ˝ zĂĄchytnĂ˝ bod. — Professor Nummedal, please. MĂĄm s nĂ­m schĹŻzku. — Goodday, sir. NevĂ­m, zda je profesor Nummedal tady. Jeho angliÄ?tina plyne zvolna, jako by to byla nÄ›mÄ?ina. DĂĄl uĹž nic neříkĂĄ a nehĂ˝bĂĄ se. — SchĹŻzku jsem si domluvil vÄ?era se sekretĂĄĹ™kou profesora Nummedala, na dneĹĄek v pĹŻl jedenĂĄctĂŠ. BezdÄ›ky se podĂ­vĂĄm na hodinky, vÄ?era jsem si je hned po příjezdu do Osla pĹ™eřídil na norskĂ˝ letnĂ­ Ä?as. PĹŻl jedenĂĄctĂŠ. Teprve teÄ? si vĹĄimnu, Ĺže vrĂĄtnĂŠmu nad hlavou visĂ­ elektrickĂŠ hodiny a i ty ukazujĂ­ pĹŻl jedenĂĄctĂŠ. Jako bych ve zmrzaÄ?enĂŠm muĹži nechtÄ›l vyvolat ani stĂ­n podezĹ™enĂ­, Ĺže ho snad klamu, vylovĂ­m dopis, kterĂ˝ mi profesor Sibbelee dal v Amsterodamu, a říkĂĄm: — Datum bylo ostatnÄ› urÄ?eno uĹž dřív. Je to dopis Nummedala Sibbeleemu, v nÄ›mĹž se dneĹĄnĂ­ den, pĂĄtek 15. Ä?ervna, uvĂĄdĂ­ jako moĹžnĂŠ datum setkĂĄnĂ­. PĹ™eji VaĹĄemu studentovi příjemnou cestu do Osla. PodepsĂĄn: Ă˜rnulf Nummedal. PĹ™edloŞím rozevĹ™enĂ˝ dopis vrĂĄtnĂŠmu, z mĂŠho pohledu vzhĹŻru nohama. Jeho hlava se vĹĄak nehĂ˝bĂĄ, jen ruce.

!

Na levĂŠ ruce nemĂĄ prsty a na pravĂŠ mu zbyl jen palec a pahĂ˝l bez nehtu. Palec je zcela neporuĹĄenĂ˝, s peÄ?livÄ› pÄ›stÄ›nĂ˝m, vyÄ?iĹĄtÄ›nĂ˝m nehtem. Jako by ten palec nebyl jeho. Nezbyl mu ani prst na snubnĂ­ prstĂ˝nek. NĂĄramkovĂŠ hodinky jsou uzavĹ™enĂŠ kovovĂ˝m vĂ­Ä?kem, odklopĂ­ ho nehtem palce. Pod vĂ­Ä?kem nenĂ­ sklĂ­Ä?ko. VrĂĄtnĂ˝ nahmatĂĄ pahĂ˝lem bez nehtu ruÄ?iÄ?ky a řekne: — Je moĹžnĂŠ, Ĺže je profesor Nummedal u sebe. Dvoje schody nahoru a pak druhĂŠ dveĹ™e vpravo. S pusou dokořån si dopis uloŞím zpĂĄtky do kapsy. — ank you. Ani nevĂ­m, za co jsem mu vlastnÄ› podÄ›koval. Byl na mÄ› safraporte jak na cizĂ­ho, jako bych tam vpadl jen tak na blind, bez pĹ™edchozĂ­ domluvy. OvlĂĄdnu vĹĄak vztek. Jsem ochoten mĂ­t s nĂ­m tolik soucitu, kolik zjevnÄ› mĂĄ jeho ĹĄĂŠf, kdyĹž ho tady drŞí, aÄ?koliv vrĂĄtnĂ˝ nenĂ­ dost dobĹ™e schopen ani tak prostĂŠho Ăşkonu, jako je pĹ™ijĂ­mĂĄnĂ­ nĂĄvĹĄtÄ›v. Pokud tedy dĂĄvĂĄ kaĹždĂŠmu, kdo sem pĹ™ijde, najevo, Ĺže mu vĹĄichni mĹŻĹžou vlĂŠzt na zĂĄda. MezitĂ­m jsem spoÄ?Ă­tal schody, obÄ› schodiĹĄtÄ› po osmadvaceti stupnĂ­ch, a odpoÄ?Ă­vadlo jsem pĹ™eĹĄel osmi kroky. Od poslednĂ­ho schodiĹĄtÄ› ke druhĂ˝m dveřím vpravo to bylo patnĂĄct krokĹŻ. ZaĹĽukĂĄm. Z mĂ­stnosti se ozve slovo, kterĂŠmu nerozumĂ­m. OtevĹ™u dveĹ™e, pĹ™ivĹ™enĂ˝mi, ale mumlajĂ­cĂ­mi Ăşsty si opakuju, co mĂĄm říct. Are you professor Nummedal‌ Have I the pleasure‌ I am‌ ‌Where are you, professor Nummedal? Kde jste? MĂ­stnost je sĂĄl z dubovĂŠho dĹ™eva. MĂŠ oÄ?i profesora hledajĂ­ a najdou ho v nejzazĹĄĂ­m koutÄ› u psacĂ­ho stolu. ProchĂĄzĂ­m mezi dvÄ›ma stoly pokrytĂ˝mi napĹŻl svinutĂ˝mi mapami. Vedle

drobnĂŠ ĹĄedĂŠ postavy za psacĂ­m stolem se tyÄ?Ă­ svislĂĄ bĂ­lĂĄ plocha kreslicĂ­ho prkna. — Are you professor Nummedal? — Yes? Podnikne ne zcela vĂĄĹžnÄ› mĂ­nÄ›nĂ˝ pokus povstat ze Ĺžidle. SluneÄ?nĂ­ svÄ›tlo mu dopadĂĄ ĹĄikmo shora na skla brĂ˝lĂ­, tak silnĂĄ, aĹž jsou neprĹŻhlednĂĄ. Pozvedne k nim ruku a odklopĂ­ jinĂŠ brĂ˝le, pĹ™ipevnÄ›nĂŠ panty. Míří na mÄ› teÄ? Ä?tyĹ™i kulatĂĄ zrcĂĄtka. PĹ™istoupĂ­m aĹž k okraji stolu a anglicky vysvÄ›tluju, Ĺže jsem vÄ?era volal jeho sekretĂĄĹ™ce a Şe mi Ĺ™ekla, abych pĹ™iĹĄel dnes touhle dobou. — Moje sekretĂĄĹ™ka? Jeho angliÄ?tinu lze jen s nejvÄ›tĹĄĂ­mi obtĂ­Ĺžemi odliĹĄit od norĹĄtiny, a tu neovlĂĄdĂĄm, jeho hlas je starĂ˝, jak jen mĹŻĹže bĂ˝t starĂ˝ hlas, kterĂ˝ uĹž vĹĄechno Ĺ™ekl: — NevzpomĂ­nĂĄm si, Ĺže by se mnou sekretĂĄĹ™ka o vĂĄs mluvila, ale moĹžnĂĄ to mÄ›la v úmyslu. Where does you come from? — Z Nizozemska. Jsem ten student profesora Sibbeleeho. Jedu do Finnmarku s vaĹĄimi Şåky Arne Jordalem a Qvigstadem. Moje ruka sahĂĄ do nĂĄprsnĂ­ kapsy a znovu vytahuje dopis, kterĂ˝ napsal Nummedal Sibbeleemu. UvÄ›domuju si, Ĺže dopis rozevĂ­rĂĄm, stejnÄ› jako jsem ho rozevĹ™el pĹ™ed vrĂĄtnĂ˝m. — Well, well. You is a Nedherlander, you is‌ UsmĂ­vĂĄm se na souhlas a taky proto, abych mu dal najevo, jak mÄ› dojalo, Ĺže slovo „Nederlander“ vyslovuje tĂŠměř bezchybnÄ›. — HolanÄ?ani! pokraÄ?uje v angliÄ?tinÄ›, to jsou bystří hoĹĄi. Moc bystří hoĹĄi. RozumĂ­te mi? Nebo chcete radÄ›ji mluvit nÄ›mecky? — To‌ to je mi jedno, říkĂĄm anglicky. — HolanÄ?ani, odpovĂ­dĂĄ nÄ›mecky, to jsou mimořådnÄ› inteligentnĂ­ chlapĂ­ci, ovlĂĄdajĂ­ vĹĄechny jazyky. Profesor Sibbelee mi pĂ­ĹĄe dopisy smÄ›sĂ­ norĹĄtiny, dĂĄnĹĄtiny a ťvĂŠdĹĄtiny. Ĺ˜Ă­kĂĄme tomu skandinĂĄvĹĄtina. PosaÄ?te se.

#

&

Anglicky říkĂĄm: — DÄ›kuji. On ale mluvĂ­ i nadĂĄle nÄ›mecky. — ZnĂĄm profesora Sibbeleeho uĹž mnoho let. Kdy Ĺže jsme se to seĹĄli poprvĂŠ? To muselo bĂ˝t jeĹĄtÄ› pĹ™ed vĂĄlkou, na kongresu v Tokiu. Ano. Toho roku, kdy jsem pĹ™edloĹžil, troufĂĄm si říct, dnes uĹž klasickĂŠ teorie o mylonitovĂŠ oblasti ve Värmlandu a jejĂ­m pokraÄ?ovĂĄnĂ­ v Norsku. Vielleicht kennen Sie die kleine Arbeit! Na vteĹ™inku se odmlÄ?Ă­, ne vĹĄak dostateÄ?nÄ› dlouho na to, aby mÄ› pĹ™imÄ›l k doznĂĄnĂ­, Ĺže jmenovanou prĂĄci neznĂĄm. RozĹĄafnÄ› pokraÄ?uje. — Sibbelee mi tehdy oponoval. Dostali jsme se do varu. NeztotoĹžĹˆoval se s mĂ˝mi vĂ˝vody v ŞådnĂŠm ohledu. VĹždyĹĽ si to pĹ™edstavte! To bylo nÄ›co! Sibbellee je o tĹ™icet let mladĹĄĂ­ neĹž jĂĄ a tehdy byl jeĹĄtÄ› velmi, velmi mladiÄ?kĂ˝. MladickĂ˝ zĂĄpal! Nummedal vyprskne smĂ­chy. Dokonce i kdyĹž se smÄ›je, rozbĂ­hajĂ­ se mu vrĂĄsky v příliĹĄ volnĂŠ kĹŻĹži obliÄ?eje pĹ™evĂĄĹžnÄ› svisle. Taky se zasmÄ›ju, ale moc se mi nezamlouvĂĄ, Ĺže na muĹže, kterĂ˝ mÄ› k nÄ›mu doporuÄ?il, vzpomĂ­nĂĄ zrovna takhle. VidĂ­ do mÄ›? — Das sind jetzt natĂźrlich alles alte Sachen! StarĂĄ historie! Sibbelee Ä?asem dospÄ›l k jinĂ˝m nĂĄzorĹŻm. Dokonce pak nÄ›jakou dobu pracoval tady u mÄ› v ústavu. OvĹĄem zaboha si nevzpomenu, co za vĂ˝zkumy tu provĂĄdÄ›l. ÄŒlovÄ›k si nemĹŻĹže pamatovat vĹĄechno. V kaĹždĂŠm případÄ› tu pobyl dlouho. Moc vĂ˝sledkĹŻ to nepĹ™ineslo, pokud vĂ­m. Sibbelee zmizel v propadliĹĄti. CĂ­tĂ­m, jak mÄ› krach mĂŠho uÄ?itele inďŹ kuje. NemÄ›l bych se radÄ›ji odporouÄ?et? JenĹže co leteckĂŠ snĂ­mky? — Je mi Ä?tyĹ™iaosmdesĂĄt, říkĂĄ Nummedal. VidÄ›l jsem uĹž tolik vÄ›deckĂŠ prĂĄce, kterĂĄ byla k niÄ?emu. PlnĂĄ skladiĹĄtÄ› sbĂ­rek,

po kterĂ˝ch pes neĹĄtÄ›kne, dokud je jednoho dne z nedostatku mĂ­sta nevyhĂĄzejĂ­. Teorie se objevujĂ­ a mizĂ­ jako divokĂŠ husy a vlaĹĄtovky. Jedl jste nÄ›kdy peÄ?enĂŠho skĹ™ivĂĄnka? Mimochodem tady v Oslu je restaurace, kde majĂ­ gravlaks. SlyĹĄel jste o tom? Druh lososa, ale ne jako uzenĂ˝ losos, nebo trochu pĹ™ece, ale jemnÄ›jĹĄĂ­, kĹ™ehÄ?Ă­. SyrovĂ˝ losos, kterĂŠho nejdřív zahrabou a pak zase vyhrabou. Jeho hlas je taky hned kĹ™ehÄ?Ă­, dokonce neslyĹĄnĂ˝. V příliĹĄ volnĂŠm lĂ­meÄ?ku mu plandĂĄ zvarhĂĄnkovatÄ›lĂ˝ krk, a kdyĹž zadumanÄ› naĹĄpulĂ­ rty, vypadĂĄ to, jako by mu zĂĄhyby kĹŻĹže nepĹ™eruĹĄenĂŠ bradou pokraÄ?ovaly po celĂŠm obliÄ?eji. Ticho. Na stole jsou papĂ­ry a dva velkĂŠ kameny. PĂĄr porcelĂĄnovĂ˝ch misek zaplĹˆujĂ­ malĂŠ Ăşlomky nerostĹŻ a takĂŠ popel z doutnĂ­kĹŻ. PĹ™es papĂ­ry je poloĹženĂĄ lupa velikosti pĂĄnviÄ?ky. — MĂĄm vĂĄs od profesora Sibbeleeho srdeÄ?nÄ› pozdravovat. — DÄ›kuji vĂĄm, dÄ›kuji vĂĄm. OpÄ›t ticho. Jako ruka v hlubokĂŠ Ä?ernĂŠ kapse ĹĄĂĄtrĂĄ mĹŻj jazyk po slovech, kterĂĄ by zavedla hovor na stopu vedoucĂ­ k dĹŻvodu mĂŠ nĂĄvĹĄtÄ›vy. NenapadĂĄ mÄ› vĹĄak ŞådnĂ˝ taktnĂ­ postup. Nic naplat, tak tedy rovnĂ˝ma nohama do toho. — PodaĹ™ilo se, podaĹ™ilo se vĂĄm zĂ­skat pro mÄ› ty leteckĂŠ snĂ­mky? — LeteckĂŠ snĂ­mky? Jak to? LeteckĂŠ snĂ­mky? SamozĹ™ejmÄ› Ĺže tu mĂĄme leteckĂŠ snĂ­mky. NevĂ­m ale, zda je momentĂĄlnÄ› nÄ›kdo nepouŞívĂĄ. Tady je leteckĂ˝ch snĂ­mků‌ VĹŻbec nechĂĄpe, o Ä?em mluvĂ­m! ZapomnÄ›l snad, co Sibbeleemu slĂ­bil? Ĺ˝e mi poskytne leteckĂŠ snĂ­mky oblasti, kterou chci prozkoumat? TuĹĄĂ­m, Ĺže objasnÄ›nĂ­ mĂŠ otĂĄzky pĹ™inese jeĹĄtÄ›

)

*

mizivÄ›jĹĄĂ­ vĂ˝sledek, jinĂ˝ prostĹ™edek vĹĄak neznĂĄm. NemĹŻĹžu odtud pĹ™ece odejĂ­t, aniĹž jsem vyzkouĹĄel vĹĄechno. — Ano, pane profesore, leteckĂŠ snĂ­mky‌ — Chcete vidÄ›t celou naĹĄi sbĂ­rku? — Byla‌ byla‌ Levou rukou svĂ­rĂĄm mezi koleny pravaÄ?ku zaĹĽatou v pÄ›st a lokty tisknu k bokĹŻm. — Byla Ĺ™eÄ? o souboru leteckĂ˝ch snĂ­mkĹŻ, kterĂŠ bych mohl zĂ­skat k vĂ˝zkumu ve Finnmarku. NevĂ­m, zda se to, co jsem Ĺ™ekl, dĂĄ nazvat sprĂĄvnou nÄ›mÄ?inou, nedovedu si ale pĹ™edstavit, Ĺže by na tom pro Nummedala bylo nÄ›co nesrozumitelnĂŠho, a vyslovil jsem ta slova zĹ™etelnÄ› a bez zadrhĂĄvĂĄnĂ­. Zhluboka se nadechne a řekne: — Qvigstad a Jordal ovĹĄem patří k nejlepĹĄĂ­m studentĹŻm, jakĂŠ jsem kdy mÄ›l, a jistÄ› chĂĄpete, Ĺže mluvĂ­m o dlouholetĂŠm obdobĂ­. Ve Finnmarku jsou jako doma. — SamozĹ™ejmÄ›. Qvigstada dobĹ™e neznĂĄm, ale Arna povaĹžuji za Ä?lovÄ›ka, od kterĂŠho se mohu mnohĂŠmu pĹ™iuÄ?it, proto je pro mÄ› vĂ˝sada, Ĺže se k nÄ›mu smĂ­m pĹ™idat. — VĂ˝sada, pane! To tedy jistÄ›! Geologie je vÄ›da Ăşzce spjatĂĄ s geograďŹ ckĂ˝mi podmĂ­nkami. K dosaĹženĂ­ vĂ˝sledkĹŻ, kterĂŠ by byly vzruĹĄujĂ­cĂ­, ohromujĂ­cĂ­, je tĹ™eba geologii provozovat v oblastech, kde se jeĹĄtÄ› dĂĄ nÄ›co najĂ­t. To je ale prĂĄvÄ› ta potĂ­Ĺž. ZnĂĄm spoustu geologĹŻ, kteří hledajĂ­ na mĂ­stech, kde jeĹĄtÄ› nikdo nehledal — jen proto, Ĺže vĹĄichni vÄ›dÄ›li, Ĺže se tam stejnÄ› nic najĂ­t nedå‌ A ani oni tam nic nenaĹĄli. — SmĂ­m vĂĄm prozradit tajemstvĂ­? pokraÄ?uje. PravĂ˝ geolog v sobÄ› pořåd jeĹĄtÄ› ĂşplnÄ› nezapĹ™e krev zlatokopa. MoĹžnĂĄ se mi za to vysmÄ›jete, ale jĂĄ jsem starĂ˝. Proto mĂĄm urÄ?itĂ˝ nĂĄrok na romantiku. — Ne, ne, rozumĂ­m vĂĄm moc dobĹ™e! — No ne, tak vy mi rozumĂ­te. Pro HolanÄ?ana to porozumÄ›nĂ­ ale musĂ­ bĂ˝t těŞkĂŠ. Tak malĂĄ zemiÄ?ka, od vÄ›kĹŻ hustÄ› osĂ­dlenĂĄ a s vÄ›deckĂ˝m standardem povaĹžovanĂ˝m za jeden z nejvyĹĄĹĄĂ­ch

na svÄ›tÄ›. PĹ™edstavuji si, Ĺže geologovĂŠ si u vĂĄs ĹĄlapou po nohou a mnohdy těŞko odolĂĄvajĂ­ pokuĹĄenĂ­ vydĂĄvat uĹĄlĂĄpnutĂ˝ palec za ĹĄpiÄ?ĂĄk jeskynnĂ­ho medvÄ›da! — NaĹĄe zemÄ› samozĹ™ejmÄ› je malĂĄ, avĹĄak pĹŻda je mimořådnÄ› rozmanitĂĄ. — To si u vĂĄs namlouvĂĄte, protoĹže na kaĹždĂŠm Ä?tvereÄ?nĂ­m metru stojĂ­ jeden geolog s mikroskopem. To vĹĄechno ale nic nemÄ›nĂ­ na tom, Ĺže nemĂĄte hory. NĂĄhornĂ­ ploĹĄiny, ledovce a vodopĂĄdy taky ne! MoÄ?ĂĄly, bahno a jĂ­l, to je vĹĄechno, co tam mĂĄte! Ve vaĹĄĂ­ zemi to jeĹĄtÄ› dojde tak daleko, Ĺže budete sÄ?Ă­tat pĂ­sek zrnko po zrnku. To u mÄ› nenĂ­ ŞådnĂĄ geologie. Tomu říkĂĄm hnidopiĹĄstvĂ­, ĂşÄ?etnictvĂ­. Verfallene Wissenscha tomu říkĂĄm, pokleslĂĄ vÄ›da! MĹŻj smĂ­ch znĂ­ spontĂĄnnÄ› a upřímnÄ›. — No, pane profesore, objevili tam taky Ä?ernĂŠ uhlĂ­, sĹŻl, ropu a zemnĂ­ plyn. — Co ale velkĂŠ problĂŠmy, milĂ˝ pane. VelkĂŠ problĂŠmy! PĹŻvod naĹĄĂ­ planety! JakĂĄ je jejĂ­ budoucnost! ÄŒekĂĄ nĂĄs novĂĄ doba ledovĂĄ, nebo jednou porostou na jiĹžnĂ­m pĂłlu datle? VelkĂŠ problĂŠmy, kterĂ˝mi vÄ›da roste, kterĂŠ pĹ™edstavujĂ­ pravou funkci vÄ›dy! VzepĹ™e se obÄ›ma rukama o rozvrzanĂ˝ stĹŻl a zvedne se. — PravĂĄ funkce vÄ›dy! ChĂĄpete? UhlĂ­m roztopĂ­te kamĂ­nka, na zemnĂ­m plynu uvaříte vajĂ­Ä?ko k snĂ­dani, solĂ­ je posypete, tomu říkĂĄm hokynĂĄĹ™skĂŠ zboŞí. Co je vÄ›da? VÄ›da je titĂĄnskĂ˝ pokus lidskĂŠho intelektu osvobodit se z kosmickĂŠ izolace tĂ­m, Ĺže vÄ›ci pochopĂ­me!

+

/

Nummedal vyjde zpoza stolu. Ĺ piÄ?ky jeho prstĹŻ neztratĂ­ ani na okamĹžik kontakt s hranou psacĂ­ho stolu. — Myslel jsem si, Ĺže bych vĂĄm dnes odpoledne ukĂĄzal nÄ›co z okolĂ­ Osla. Kde jsou ty mapy‌ NakroÄ?Ă­ k jednomu z dlouhĂ˝ch stolĹŻ, na kterĂŠm mapy leŞí. — Bude mi ctĂ­, Ĺ™eknu. Vyklouzlo mi to mimochodem, bez rozmyslu. Co kdybych ale prohlĂĄsil, Ĺže dnes odpoledne musĂ­m jet dĂĄl na sever? DruhĂŠ brĂ˝le sklopĂ­ a jednu mapu si pĹ™iblíŞí tÄ›snÄ› k oÄ?Ă­m. Co kdybych prostÄ› naplno Ĺ™ekl, Ĺže jsem si pĹ™iĹĄel jen pro ty slĂ­benĂŠ leteckĂŠ snĂ­mky? Ăšsta se mu otevĹ™ou. A co kdybych prostÄ› Ĺ™ekl, Ĺže jsem si uĹž zamluvil mĂ­sto v letadle do Trondheimu? Ĺ˝e musĂ­m za Ä?tvrthodinku pryÄ?? JenĹže co kdyĹž se urazĂ­ a nechĂĄ mÄ› odjet do Finnmarku bez tÄ›ch snĂ­mkĹŻ? O krok k nÄ›mu popojdu. StojĂ­m vedle nÄ›j u dlouhĂŠho stolu. Mapa v jeho rukĂĄch byla dlouho svinutĂĄ, rohy se kroutĂ­ dovnitĹ™. Nummedal se sklonĂ­, aby mapu na stole pĹ™ihladil, a jĂĄ mu pomĂĄhĂĄm pĹ™idrĹžovat vzpurnĂ˝ papĂ­r rovnÄ›. Je to svÄ›tlotisk. Je to snad nepublikovanĂĄ mapa, kterou mi chce udÄ›lat zvlĂĄĹĄtnĂ­ radost? Ne, je to prostÄ› jen prachobyÄ?ejnĂĄ geologickĂĄ mapa Osla a okolĂ­ a on říkĂĄ: — MĂĄm nÄ›kde jeĹĄtÄ› lepĹĄĂ­ exemplĂĄĹ™, v barvĂĄch. Ĺ ine se dĂĄl podĂŠl stolu, shodĂ­ hromĂĄdku papĂ­rĹŻ. RozletĂ­ se po podlaze. Pokleknu, abych je posbĂ­ral.

— Ă le! To nechte bĂ˝t! VzhlĂŠdnu k nÄ›mu. DrŞí teÄ? jinou mapu, podlepenou lnÄ›nĂ˝m plĂĄtnem. S rukama plnĂ˝ma papĂ­rĹŻ se zvednu. Nummedal tomu nevÄ›nuje sebemenĹĄĂ­ pozornost. — UĹž tu mapu mĂĄm. Tak pojÄ?te, honem. PoklĂĄdĂĄm papĂ­ry na stĹŻl a jdu za nĂ­m. Kterou mapu mĂĄ? ZatĂ­mco mu pĹ™idrĹžuju dveĹ™e, vidĂ­m, Ĺže je to tatĂĄĹž geologickĂĄ mapa Osla, jen v barvĂĄch. Copak opravdu nechĂĄpe, proÄ? jsem pĹ™iĹĄel? — Tahle je podlepenĂĄ, říkĂĄ, ale ne sprĂĄvnÄ›. NedĂĄ se sloĹžit. A mapu mi podĂĄ. Chodba. KrĂĄÄ?Ă­me ke schodiĹĄti. JĂĄ po jeho levici, mapu svinutou pod paŞí. — PĹ™ed vĂĄlkou jsem byl v Amsterodamu, vyprĂĄvĂ­ Nummedal. VidÄ›l jsem geologickĂ˝ Ăşstav. SkvostnĂĄ budova. BohatĂŠ sbĂ­rky z IndonĂŠsie. Pravou rukou klouĹže po zdi. — Pro geologii jako obor to musela bĂ˝t obrovskĂĄ rĂĄna, Ĺže jste o ty kolonie pĹ™iĹĄli. — To se zdĂĄ jen na prvnĂ­ pohled. NaĹĄtÄ›stĂ­ se ukĂĄzalo, Ĺže je dostatek moĹžnostĂ­ v jinĂ˝ch zemĂ­ch. — V jinĂ˝ch zemĂ­ch? MilĂ˝ pane, nedÄ›lejte si iluze! JinĂŠ zemÄ› majĂ­ vlastnĂ­ geology. NizozemskĂ˝m geologĹŻm to Ä?asem nutnÄ› pĹ™inese jedinÄ› potĂ­Ĺže, kdyĹž stĂĄle musĂ­ hledat budoucnost v cizinÄ›. TĹ™inĂĄctĂ˝ schod druhĂŠho schodiĹĄtÄ›. — Snad, říkĂĄm. Ale vĂ­te, v naĹĄĂ­ dobÄ›, se vĹĄemi tÄ›mi mezinĂĄrodnĂ­mi organizacemi, a teÄ?, kdyĹž se hranice stĂĄle vĂ­c stĂ­rají‌ — Na papĂ­Ĺ™e to vĹĄechno vypadĂĄ nĂĄdhernÄ›! Ale kde je hlubokĂŠ pochopenĂ­ a pĹ™irozenĂĄ zbÄ›hlost ve velkĂ˝ch problĂŠmech, kdyĹž nÄ›kdo vystuduje v nĂ­zko poloĹženĂŠ zemiÄ?ce z bahna a jĂ­lu, bez jedinĂŠho kopce?

;

!<

Ještě štěstí, že na tu otázku neočekává odpověď. — Musíte uznat, vysvětluje dál bez ptaní, že tektonika je součást geologie, v níž je právě prostor pro geniální myšlenkové konstrukce. Existuje něco vznešenějšího než odvodit vnitřní strukturu Alp nebo proniknout do stavby Baltského štítu na základě jen několika málo pozorování a měření? Ještě jsme nesešli ze schodů, ale on se zastaví. — Země jako Holandsko, to je země, kde člověk nikde nemá pod nohama pevnou skálu! Když přijedete do Holandska, co vidíte jako první? Řídicí věž letiště s nápisem: Aerodrome level thirteen feet below sea level. Letiště třináct stop pod mořem! Vítej, cizinče! Se smíchem sejde z posledních schodů, dole se ale zase zastaví. — Ze záplav v třiapadesátém jste se snad poučili, řeklo by se. Jiné národy by se sebraly a odtáhly pryč, do vyšších poloh, kam moře nedosáhne! Holanďani ale ne! Kam by se taky měli vrtnout? Pane! Říkám vám, když se celý národ po staletí specializuje na bydlení na kusu země, který vlastně patří rybám, na území, které fakticky není stvořené pro lidi, tak si takový národ časem nutně vytvoří filozofii, která už nemá nic lidského! Filozofii, která vychází výhradně ze sebezáchovy. Světový názor, který se zaměřuje jedině na to, aby nám neteklo do bot! Jak může mít taková filozofie obecnou platnost? Kdepak zůstaly velké problémy? Napadají mě útržky vět: kdo kdy něco měl z obecně platných filozofií, v čem spočívají ty velké problémy, není snad ve světě plném velkých nebezpečí sebezáchova velký problém, ale kuráž říct to všechno německy postrádám stále víc. Hodiny ve vestibulu ukazují pět minut po dvanácté a vrátný už tam nesedí.

Nummedal jde smÄ&#x203A;rem ke stoleÄ?ku, poloŞí na nÄ&#x203A;j ruku, nechĂĄ se tak dovĂŠst ke skĹ&#x2122;Ă­Ĺ&#x2C6;ce ve zdi, otevĹ&#x2122;e ji. VytĂĄhne z nĂ­ hĹŻlku a klobouk. HĹŻlka je natĹ&#x2122;enĂĄ bĂ­le s Ä?ervenĂ˝m krouĹžkem poblĂ­Ĺž rukojeti. SlepĂ˝ ĹĄĂŠf slepĂŠho portĂ˝ra.

!