Issuu

Tappiho toulky po Bručících horách

Brno 2016

Marcin Mortka

TAPPIHO

toulky po Bručících horách

Ilustrace Marta Kurczewska

Wędrówki Tappiego po Mruczących Górach Copyright for text © Marcin Mortka, 2013 Illustrations by Marta Kurczewska

This translation of Wędrówki Tappiego po Mruczących Górach is published by arrangement with Wydawnictwo Zielona Sowa Translation © Barbora Gregorová, 2016

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7491-787-5

OBYVATELÉ BRUČÍCÍCH HOR

PŘÍHODA PRVNÍ,

v níž se Tappi vrací do Šeptajícího lesa Na světě neexistuje nic líbeznějšího než léto v Šeptajícím lese. Tappi, který plul směrem k domovu, si toho byl velmi dobře vědom. Stačilo zavřít oči a okamžitě spatřil nezkrotné, veselé potoky a zelené lesy sahající až k obzoru. Tappi měl dobrou představivost, a tak už cítil vůni prosluněného borového jehličí či kouř z ohniště za teplé noci. Sotva se viking zamyslel, napadaly ho oblíbené ptačí písničky. Ano, Tappi miloval léto natolik, že svého putování po Šumících mořích občas litoval. Samozřejmě že by se k tomu nikomu nahlas nepřiznal, a už vůbec ne svému nejlepšímu příteli, sobíku Chichotkovi, neustále však vysedával na přídi své lodi a spílal Dračí hlavě do ucha:

„Nešlo by to trošku rychleji? Jenom trošičku, ano?“ A Dračí hlava, která tak energicky vedla loď Šumícími moři, si povzdechla a řekla: „Ty jsi ale protiva, Tappi… No dobrá, pospíším si!“ A uháněla vlnami ke břehu, až slané kapky stříkaly všude okolo. Potěšený Tappi tleskal svými velkými dlaněmi a Chichotek metal kotrmelce. Nemysli si však, že je náš viking opravdu rozmarný a nevděčný! Pokud jsi četl knížky o jiných Tappiho příhodách, jistě víš, že má velké srdce a široký úsměv. Někteří lidé se bojí jeho vysoké postavy, hustých vousů a huňatého obočí, Tappi by však nikdy neublížil ani mouše. Kdekoli se objeví, přijde s ním také radost a dobrá nálada a všechny problémy či mrzutosti se rozplynou jako dým. Každý člověk, zvíře, drak, obr, ba dokonce i troll se může spolehnout na jeho pomoc, pokud má sám dobré srdce. Když je to potřeba, Tappi výhrůžně svraští obočí, zatne velké pěsti a v tu chvíli — zachraň se, kdo můžeš!

Ty se však vůbec bát nemusíš, náš udatný viking Tappi se totiž na děti nikdy nezlobí. Ba naopak — má je nejradši na světě! A víš proč? Protože děti se nedokážou dlouho rmoutit ani doopravdy hněvat, umějí se radovat z těch nejobyčejnějších věcí, rády dlouze spí a dokonale se vyznají ve sladkostech. S Tappim je snadné se spřátelit, nemám pravdu? Malý troll Brumla a elfka Světlunka, kteří pluli společně s Tappim a Chichotkem, to dobře věděli. Natolik si vikinga během jeho putování po Šumících mořích oblíbili, že se rozhodli vrátit se do Šeptajícího lesa společně s ním. Celá čtveřice nyní seděla na přídi lodi a sborově vyzvídala: „Je to ještě daleko?“ „Už je to jen kousíček!“ zanaříkala Dračí hlava. „Mohli byste si laskavě sednout dozadu? Nebo se co nevidět po noříme do vln!“ Vlny však naštěstí byly natolik vlídné, že se lodi zdaleka vyhýbaly, a některé ji dokonce lehounce popoháněly

ke břehu. Přesto se našim přátelům cesta velmi vlekla a vzdychali tak hlasitě, že se i mořské vichřice otá čely a udiveně je pozorovaly. Havran Kecal, který seděl na stožáru a snažil se po náročném dobrodružství vyspat, to nakonec ne vydržel a vzlétl k nebi. „Země na obzoru!“ za krákal po chvíli. „Huráá!“ vykřikl Tappi. „Huráá!“ o pakovali po něm Chichotek, Brumla i Světlunka. „Huráá…“ vyhrkla udýchaná Dračí hlava. „Hej! Co to tam vyvádíte?“

Otočila se a udiveně pozorovala, jak Tappi svýma velkýma rukama a Brumla ještě většíma nohama začínají veslovat. Světlunka si zase vzpomněla na jedno kouzelné zaklínadlo a přiměla udivené mořské vichřice, aby horlivěji foukaly do plachet. Země se blížila takovou rychlostí, až Dračí hlava vytřeštila oči. „Co nevidět narazíme!“ špitla, strachovala se však zbytečně. Břehy Ledového zálivu, který ve slunečním svitu vy padal natolik krásně, že se téměř styděl za své jméno, byly vystlány jemným pískem, do něhož rozjetá loď hladce zaplula. Naši rozveselení přátelé objali unavenou Dračí hlavu, seskočili na pevninu a zatančili ten nejbláznivější uvítací tanec, jaký Šeptající les kdy viděl. „A co teď?“ zeptal se Brumla, když se udýchaný svalil na zem. „Teď se rychle pojďme přivítat s chalupou!“ zasmál se Chichotek.

„Ach ano!“ zaradoval se Tappi. „Chalupa! Jémine, dou fám, že se na nás nezlobí!“ Světlunka se na posled ní chvíli chytila Chichotko va parůžku a Brumla skočil Tappimu na záda. A ještě že tak — oba přátelé totiž uháněli rychleji než vítr. K jejich velké úlevě cha lupa vypadala úplně stejně jako před odjezdem. Radostně vběhli dovnitř, ale v předsíni se zarazili. Brumla už chtěl zatančit druhou polovinu uvítacího tance, když vtom Tappi zvážněl, přiložil si prst k ústům a poprosil všechny o ticho. „Co se děje?“ zeptal se poněkud zaskočený troll.

„Dlouho jsme tu nebyli,“ řekl Chichotek. „Tappi se obává, že se chalupa urazila.“ Chvilku pozorně naslouchali, nic však nezaslechli. Ani zavrzání, ani zaskřípání, ani sebemenší šelest. „Urazila se…“ zašeptal polekaně Chichotek. „Že by se na nás naše milovaná chalupa zlobila?“ podivil se nahlas Tappi. „Není možná! Inu, několik dní jsme nebyli doma, ale už jsme zpátky! Co nevidět zameteme dvorek, vymeteme pavučiny z oken a vyplejeme zahrádku! Natřeme okenice a opravíme díry ve střeše!“ Namísto odpovědi chalupa radostně zavrzala — konečně se přestala hněvat a byla šťastná. „Huráá!“ vykřikl Chichotek a vyskočil tak vysoko, divže nenarazil parůžky do trámu. „Pojďme pozvat všechny kamarády a oslavme návrat!“ A jak řekli, tak i udělali. Dvorek před chalupou pečlivě zametli a krátce poté na něm zaplápolal veselý ohýnek. Tappi a jeho přátelé se veselili až do půlnoci. Na oslavu

dorazil medvěd Břicháč s velkým hrncem medu, přiběhla veverka Čiperka s ořechy či bobr Rachotek s čerstvými rybami. Přišoural se kupec Všejed s pytlem sladkostí a dostavili se také další lidé, skřeti, elfové a trollové. Každý obyvatel Šeptajícího lesa se běžel s Tappim přivítat. Navštívili ho dokonce obr Hlabřich a čarodějnice Skřípatá, kteří byli od své velikánské svatby stále zamilovaní. Tappi se smál na celé kolo, tančil, přestože to neuměl, a zpíval, přestože by neměl. Jakmile nastala půlnoc, hosté se rozešli a Brumla pečlivě uhasil oheň svými velkými chodidly. Kolem chalupy se opět rozhostilo ticho, přerušované pouze povzdechy hvězdiček, které se té zábavy také chtěly zúčastnit, byly však příliš daleko. Tappi už ležel ve své milované posteli, objímal polštářek mumláček a zeširoka se usmíval. „To by mě zajímalo, co se v Šeptajícím lese vydaří zítra,“ řekl a usnul.

Jsi také zvědavý? Pokud si o tom chceš přečíst, popros maminku nebo tatínka, aby otočili stránku. Ale počkat… Třeba už to umíš sám!

PŘÍHODA DRUHÁ,

v níž se Tappi čistě náhodou vypraví na ryby a uloví prapodivné věci Hluboký spánek ve vlastní posteli je ten nejlepší způsob, jak znovu nabrat síly. Není tedy divu, že se Tappi probudil plný energie a z postele vyskočil jedním dlouhým skokem. Teprve v tu chvíli si uvědomil, že ho všechno bolí. „Au!“ zanaříkal. „Co je zase tohle? Chichotku, tys po mně v noci, když jsem spal, skákal? Chichotku?“ Chichotek však v chalupě nebyl. Překvapený Tappi se poškrábal ve své hřívě. „Chichotku?!“ vykřikl. „Brumlo? Světlunko?“ Odpovědělo mu ticho přerušované pouze štěbetáním ptáků.

„To jsou mi ale věci,“ podivil se viking. „Tohle bych tedy nečekal. Kampak se všichni poděli?“ Pečlivě prohledal chalupu. Podíval se pod každou postel, na půdu i do spižírny, do vědra i do necek na mytí, dokonce odhrnul závěsy a prohlédl i šuplíky v kredenci — po jeho přátelích však nebylo ani stopy. „Hmmm,“ zabručel. „Tře ba se šli projít po Šeptajícím lese?“ Jiné vysvětlení pro to Tappi neměl a už trochu klidnější se pustil do ranní hygieny. Byl to totiž velmi elegantní viking a stejně ja ko ty na ni nikdy nezapomínal. Nejprve ponořil hlavu do umyvadla s vodou a radostně v ní hudroval jako

hejno kachen. Poté si kouskem kůry vydrhl zuby, větévkou si vyčistil uši a hráběmi si pečlivě rozčesal vousy, v nichž našel ještě několik vodních řas a mušliček z mořského putování. Poté si řekl, že už je natolik čistý a upravený, že může přivítat nový den. Zastavil se na prahu chalupy a radostně se rozhlédl kolem sebe — Chichotka, Brumlu ani Světlunku však stále nikde neviděl. „To musí být tuze dlouhá procházka,“ prohodil už lehce zasmušile a odšoural se do kuchyně. Stejně jako každé šikovné dítě na celém světě i Tappi věděl, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne — toho rána však neměl na nic chuť. „Nerad jím sám, bez kamarádů,“ řekl chalupě, ale ani ta mu neodpověděla zavrzáním. Smutný Tappi tedy zbaštil několik housek s medem od medvěda Břicháče, vypil hrneček mléka a poté vyběhl ven, protože doufal, že se jeho přátelé už vracejí. Jenže kolem chalupy bylo stále liduprázdno. V tu chvíli si Tappi všiml, že na dveřích visí malý papírek.

„To je dopis!“ zaradoval se. Tappi naštěstí nebyl pouze elegantní, ale také vzdělaný viking — s velkým zápalem se učil tak obtížnou dovednost, jako je čtení. Vzal si tedy papírek a nahlas přečetl: Drahý Tappi! Ráno jsi vyspával natolik požitkářsky, že jsme se v tichosti vytratili, abychom Tě neprobudili. Brumla chce navštívit Mrzouta a já se nemůžu dočkat, až se potkám s elfy ze Šeptajícího lesa. Děkujeme Ti za pohoštění a těšíme se na brzkou shledanou! Světlunka Viking si smutně povzdechl. „Bavte se dobře, moji malí kamarádi,“ zašeptal, hned poté však vytřeštil oči. „Počkat, a co Chichotek? V tom dopise o něm přece nepadlo jedno jediné slovo!“